Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1398


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Seth *Sebastian Light* - 25. listopadu 2016 19:05
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Kávička mňam, mňam

 

Stark aka Her Ur

 

Vyslyšel moje přání a nalil mi mléko do kávy. Ach jaké on je zlatíčko. Zamíchal jsem si kávu a napil jsem se. Spokojeně jsem přivřel oči. Co jsem fakt miloval, tak to bylo kafe. Moje slabost. Jo i mocný bůh Egypta může mít nějakou tu slabůstku, moje byla káva, chlast, ženské... ok mám víc slabostí, ale kdo by to počítal, že jo.
 

Káva byla skvělá a cítil jsem se po ní aspoň trošku líp, pramenilo to z mé spokojenosti, že piju kafe, ale dlouho mi to nevydrželo, neboť jsem musel myslet na to, jak dlouho tady budu v té podělané židli sedět. Čas je sice pro nás bohy pomíjivý, ale když Vám není zrovna nejlíp, sedíte v křesle spoutání a máte chuť udělat jen jednu věc a to dát si panáka a jít spát. Dobře...zase jsou to dvě věci, ale když to uděláte rychle je to jako jedna věc. Abych se vrátil ke své myšlence...no prostě, kde je do háje ten blbý hmyz?
 

Strašně spolehlivý ochránci manželky mého bratra... bylo mi u zadnice, jak se jmenovali, i kdyby jich bylo sto jedna a měli puntíky, hlavní bylo, že jsem chtěl trochu klidu. Ale jako vážně...pokec s mým synovcem u kávy je sice fajn, ale už chci mít volné ruce a jít si lehnout, protože mě fakt všechno bolelo.
 

Podíval jsem se na Her Ura, který se mě zeptal, co mě napadlo, že jsem se dal na dráhu modela: "Je to fajn náhražka za božství... lidi tě zbožňují, někteří i uctívají, vezmi si třeba svou asistentku. Sám jsi řekl, že má dokonce můj plakát. Uvažoval jsem i o herectví, ale jsem děsný herec, modeling je snazší," odpovím mu na otázku a jemně upiji kávy. Nechtěl jsem spěchat, beztak mě pak zase sváže a já si chtěl užít svobody své ruky, co nejdéle. Položil jsem hrnek a zavřel jsem oči. Bolela mě hlava, zaschlá krev mě táhla na obličeji, když jsem promluvil nebo pohnul mimickými svaly.
 

Nechtěl jsem ani myslet na to, jak to bude příjemné, až mě pustí. Teď myslím ironicky příjemné. Cítil jsem, jak mám zatuhlé svaly a jak mi trpne ruka, až mě pustí... tedy jestli mě pustí, tak to bude lahoda. Už úplně cítím to mravenčení v ruce. Nechápal jsem, jak se mi stalo, že jsem se dostal do takové šlamastiky.

 
Snový průvodce - 25. listopadu 2016 17:14
gral_bohu7694.jpg
Chvilka mezi bohy
~Seth~

Her-Ur ti do kávy dolil mléko, které bylo v malém džbánku, sám si nechal čistě černou. Čas byl vždycky pomíjivý, alespoň co se týkalo vás bohů. Na Tefena jste klidně mohli čekat i celé dlouhé dny, protože do Paříže z Londýna to není zrovna kousek nebo jen pár minut.

Co jsi věděl o štírech? Chránili bohyni a matku Her-Ura před tebou. Doprovázeli ji, když se snažila svého syna skrýt. Bylo jich celkem sedm. Tři kráčeli vepředu, dva vzadu a dva po boku nosítek, v nichž bohyně seděla a držela v rukou dítě. Jejich jména byla Petet, Tjetet, Matet, Mesetet, Mesetef, Tefen a Befen. O dvou jsi věděl, kde byl ten zbytek, těžko říci. Možná hledali další egyptské bohy nebo dávno zařvali.

"Řekni mi, co tě napadlo se dát na dráhu modela?" zeptal se z ničeho nic Her-Ur. V jeho hlasu jsi slyšel nefalšovanou zvědavost. "Sám jsem vyzkoušel několik životů, ale tohle mě ještě nenapadlo," napil se kávy a dál si hověl na kraji stolu. Podíval se na čas, ale nic víc k tomu nedodával.
 
Seth *Sebastian Light* - 24. listopadu 2016 13:15
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Harry Potter? Ne, jen Her Ur

 

Stark aka Her Ur + NPC  Lora

 

Kývl a já viděl, jak mi to v tom jeho mozečku šrotuje, jak hledá náznaky mé zrady. Rozhodně mi nebude jen tak věřit. Přemýšlel jsem, jak to bude pokud budou chtít andělé své informace, co nejdřív a mě se nepovede jen tak získat, protože mi prostě nebude věřit. Zvládnou vydržet nebo mě rozpráší a celý můj děsný život skončí ještě děsněji.
 

Upřímně já měl taky problémy s důvěrou, i k opeřeným. V současné chvíli jsme byli spojenci, ale nikdo neví, kdy pro ně budu přítěží. Začínal jsem se nějak smiřovat s tím, že neskončím dobře. Buď mě dostanou andělé nebo mě dostane Her Ur, až zjistí, že o něm podávám informace andělům, tak jako tak skončím nejhůř. No, ale to je údělem přelétavých ptáčků jako jsem já. Nikdy jsem si nedělal iluzi o tom, že budu žít věčně.
 

Už když jsem zabil bratra, tak jsem si myslel, že můj život nadobro skončil. Dlouhou dobu jsem si to i vyčítal. Jo na jednu stranu jsem měl radost, že jsem se pomstil, ale na druhou, pořád to byl můj bratr. Z myšlenek mě vytrhl vstup ženy s tmavými dlouhými vlasy. Prohlédl jsem si ji. Byla neskutečně krásná. Na lidskou bytost. Byla jako anděl, aspoň pro mě. Ani Ma´at se mi tak nelíbila jako tahle žena.
 

Uhnul jsem pohledem, když z ní Her Ur udělal jenom obyčejnou loutku, která položila kafe a odešla. Bylo mi jí líto. Bylo na ní vidět, na ten krátký okamžik, že se ji nelíbilo, že jsem spoutaný. Jediný člověk, komu to vadilo. Byla mi sympatická. Poslušně položila tác s kávou na stůl a odešla. Sledoval jsem ji do chvíle, než odešla z místnosti. Her Ur mi bůh ví proč připomněl jeden film, o mladém čaroději s jizvou na čele ve tvaru blesku, jak se to jenom jmenovalo? Jo...Harry Potter. To jak ji zbavil vůle a udělal si z ní loutku. Nebyl tedy jako Harry, ten byl hrdina, ale spíš bych ho přirovnal k Voldemortovi. Slizký bastard, co využívá toho, že má nějakou moc. Ať už tím způsobí, co chce a pak že já jsem hajzl. Chtělo se mi smát, ale nesmál jsem se. Představil ji jako Loru, moji fanynku. Nekomentoval jsem jeho představení její osoby.
 

Ale jméno jsem si zapamatoval. Lora. Jednoduché, ale hezké. Uvolnil mi jednu ruku. Natáhl jsem ji dopředu a zahýbal s ní, aby se mi zlepšilo prokrvení. Malé změna, ale přesto jsem si užil.

"Ne, díky, nesladím, ale za mléko bych se nezlobil," řeknu jako kdybychom byli u něj doma, seděli na gauči a dopřávali si hrnek kafe jako přátelé, jako rodina.

 
Snový průvodce - 24. listopadu 2016 10:48
gral_bohu7694.jpg
Chvilka mezi bohy
~Seth~

Her-Ur přikývl. Takže nakonec Iseut mířila za Ma'at a narazila přitom i na Setha. Jak příhodné. Nebo to opravdu byla jenom náhoda? Co se týkalo důvěry v tvou maličkost, byla opravdu na hraně. Spadl jsi do velmi velkého rizika, kdy bude každičký tvůj krok kontrolován, a musel jsi doufat, že andělé nejsou tolik zoufalí, aby informace dostali ihned a za každou cenu. Michael tě o tvém bezpečí ujišťoval, ale dalo se mu věřit? Dalo se v dnešním světě věřit vůbec někomu? Jeho hrozba byla jistá. Viděl jsi, co andělé udělali s tvým domovem a to samé by mohli provést i s tebou.

Stark něco napsal na mobilu a během chvilky se objevila pohledná žena s tácem, na kterém stály šálky s kávou. Její dlouhé tmavě hnědé vlasy ji spadaly na záda a oči stejné barvy na chvíli upřela na tebe.
"Proč..." začala, ale Her-Ur ji zastavil mávnutím ruky.
"To nic, Loro," něco se stalo. Něco, co otupilo její smysly a nezačala hystericky povykovat, proč její idol je přivázán k židli. Poslušně položila tác na stůl, otočila se a odešla. "To byla Lora. Tvoje fanynka," mrknul bůh. Luskl a z pout se ti uvolnila jedna ruka, aby sis mohl dopřát kávy. "Cukr?" zeptal se.

Cesta detektiva
NPC Tefen

Déšť spláchl všechny stopy. Tedy až na jednu. Našel to, co hledal. Jedno jediné pírko ležící na zemi. Nepatřilo žádnému ptákovi, kteří poletovali nad jeho hlavou a snažili se vmáčknout do skulin pod okapy domů. Tohle pírko bylo suché a lehce zářilo. Jisto jistě patřilo andělovi, ale kterému, to nedokázal odhadnout. Iseut? Možná. Pokud se chtěla přemístit, musela ukázat svá křídla. Jinému? Toť otázka.

Otočil se a vracel se po stopách utíkajících. Nepotřeboval žádné viditelné. Stačil mu pouhý strach a obavy, které za sebou zanechávali. Během chvilky se přidal zápach smrti a bolesti. Vycenil zuby a v očích mu zlostně blesklo, jako by byl sám nabuzen k touze zabíjet a ničit. Hluboce se nadechl, aby to zahnal a došel ke dveřím. Nedalo se říct, že by je někdo zavíral s něhou. Zatlačil na ně, a ty se s hlasitým skřípením a odporem otevřely.

Tefen stiskl rukojeť meče a obezřetně vstoupil dovnitř budovy. Pach krve byl všude. Ta však nepatřila smrtelníkům. Tahle páchla opeřenci, a taky jedním z jeho bratrů. Místnost byla jako po válce. Nic nezůstalo na místě. Všude, kam jeho pohled dopadl, ležela pírka. Dokonalá, neporušená, v kaluži krve. Jedno ze zvědavosti zvedl. Neulpěla na něm jediná rudá kapka.

"Ten bastard měl pravdu," řekl si tiše pro sebe a rozhlédl se. Našel jej. Svého bratra ležícího v podivné poloze. Nedýchal, ale Tefen taky ne. Nemohl tušit, zda je či není naživu. Došel k němu a přiklekl si. "Bratře?" zatlačil na jeho rameno, aby se překlopil na záda. Tvář měl proseknutou čepelí a tam, kde se jej andělský kov dotkl, se kůže nepěkně škvařila a stále šlo slyšet syčení. Tefen zaznamenal pohyb. Blesku-rychle se otočil a obrovský obouruční meč, drže jen v jedné ruce, nasměroval k nebezpečí, které se objevilo. Místo toho na něj hleděla černá kočka. Její zelené oči v přítmí téměř svítily. Zamňoukala, sedla si tam, kde nebyla žádná krev a začala si očisťovat tlapky. V tu samou chvíli se Petet pohnul. To bylo vše.
"Bastet?" zkusil to, ale kočka dál pokračovala v očistě. Dál se neptal. Pokud to byla jedna z vyslankyní kočičí bohyně, nemělo cenu z ní páčit, zda jí je nebo ne. Stejně by se nic nedozvěděl a mohl by zapříčinit ještě větší katastrofu, než která zde byla. Bastet, laskavá bohyně pomohla jeho bratrovi a to stačilo.

Schoval meč a sehnul se k Petetovi. Vzal jej do náruče, jako kdyby nic nevážil a vracel se.



Lora
 
Váli *Valerius Liarsson* - 23. listopadu 2016 11:34
valiko34786.jpg
Tohle je zákeřné, mami ...
- Sigyn, Loki + Garmr -

Nejraději bych odtud utekl někam hodně daleko, ale cizí vliv mě nenechá. Jakmile se můj čenich dotkne ženské dlaně, uvědomím si, kdo přede mnou stojí.
Matko...
Tiše zakńučím a nechám se podrbat. Je to... divné, ale příjmené zároveň.
Co to děláš?
Kladu si zmatenou otázku, když ke mě kleká a já si zároveň s ní lehnu, aniž by mě k tomu musela nějak víc nutit. Jak pozoruji velikostní rozdíl, něco ve mě se tiše uchechtne nad faktem, že bych jí mohl ukousnout hlavu a nikdo by nestihl mrknout.

Němá otázka však zůstává bez odpovědi, protože jsem nikdy nepoznal všechny schopnosti své matky. Netuším, co má v plánu, protože kdybych to věděl, asi bych se očnímu kontaktu vyvaroval.

Pomalu se utápím v jejích očích. Nikdy jsem si nevšiml, jak nádherné vlastně jsou. Jako bych se ocitl v jiném světě, kde neexistuje zášť ani nic zlého. Jsem okouzlen krásou, jež vidím, vnímám a cítím.
Nádhera.
Vydechnu svobodně a rozhlížím se po kraji. Něco tu však nehraje, i přes spoustu pozitivních pocitů tu duní smutná píseň nedaleké řeky a komplikovanost labyrintu mě přivádí k jedné myšlence - Kde to vlastně jsem?
Nechápu přesně nač se dívám, ale naplňují mě rozporuplné emoce. Radost, uvolnění, klid... Jenže to nejsou moje pocity. Není tam má touha po svobodě... Ne. Labyrint naprosto vylučuje svobodu, protože je tak rozlehlý, že bych v něm brzy propadl zoufalství, než bych našel cestu ven.

I přes to všechno, cítím jakési bezpečí. Na mysli mi vytane obraz matky a já si začínám uvědomovat, že to všechno tady, je vlastně její. To temno na okrajích labyrintu a ta smutná řeka to je její stesk a utrpení, i přesto však radostně bují životem protože věří, že bude líp. Upravenost vysokých keřů je zřejmým symbolem její péče a lásky... a bodne mě u srdce, když si uvědomím, že to není cílené jen rostlinám. Zdejší hlína je kypřená sílou její lásky k rodině, vždyť i ti ptáci zpívají radostí z toho, že jsme se všichni tři shledali. Já z toho nadšen nejsem, ale vnímám tu primárně její city.
Celé bujaré veselí však kazí smutné tóny řeky, připomínající fakt, že jeden člen naší rodiny tu chybí. Mou vinou. Ne vše mohu na otce svést.

Během vize a poznávání tajemství labyrintu, mi z vlčích očí začnou kanout slzy jako hrachy - doslova.

Co vidí Sigyn


Náhle jsem vytržen z krajiny překrásné přírody a po několika mrknutích, kdy se louže slz pode mnou ještě rozšíří, si uvědomuji přítomnost.
Co to udělala? Proč mi ukázovala tohle...? Co.. to vlastně... bylo?
Zmučeně zakňučím a couvu od matky. Skloním hlavu a hrábnu tlapou prázdně do země. Rád bych se zeptal, ale to bych se musel proměnit a té otázce čelit. Nejsem si vůbec jistý, že opravdu chci znát odpověď. Tuším, že se mi nebude líbit.

Ohlédnu se po raněném psovi a poté hlavu opět stočím směrem k matce, avšak nechávám oči přišpendlené k podlaze. Pohledu otce se vyhýbám též, ale z trochu jiných důvodů, než u matky.
 
Seth *Sebastian Light* - 22. listopadu 2016 00:41
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Rodina sem, rodina tam

 

Stark aka Her Ur

 

Sledoval jsem, jak sedí a přemýšlí. Chtělo se mi spát. Byl jsem utahaný, bolavý a hladový, ale co nadělám, že?

Jeho reakcí na moje slova bylo poslání esemesky. Pak se na mě podíval. Oplatil jsem mu pohled a zaposlouchal se do jeho teorií.
 

"Jistě...Seth je vždycky ten špatný," řeknu a nechám to tak. Stejně jsem si myslel, že to tak dopadne. Nikoho nezajímalo, co mě vedlo k tomu, co jsem udělal. Ano, toužil jsem po moci, a kdo by po ní netoužil, když otec neuměl rozdělovat. Jednoho syna zahrnul láskou a blahobytem a toho druhého poslal do nejtemnější hlubin Egypta. Do podsvětí a temnoty, hrůzy a strachu. Nikdy jsem mu nic neudělal a přesto se ke mě zachoval jako odpadu. Proč můj milovaný bratříček dostal všechno a já nic. Měl dokonalou manželku, dokonalého syna...dokonalý život a já? Já neměl nic, jen tu zášť vůči otci a oblíbenému bratrovi.
 

Jak to bylo skvělé, když jsme mu to jeho dokonalé štěstí konečně vzal. Nikdo tohle nemůže chápat, snad jen jeden by to mohl pochopit, patří do severského panteonu, jmenuje se Loki, myslím. Měl podobný osud jako já. S tím bych si mohl pokecat.

Z myšlenek mě vytrhla jeho další slova. Zadíval jsem se na muže, co přišel. Vypadal jako idiot. Jistě jeden ze škorpionů. Milujou mě, jak jinak.
 

"Jo jo, jistě," řeknu na jeho představení a hlášku, že se známe. Chránili bratrovu ženušku. Zavřel jsem oči a obrátil je v sloup, jak řekl Tefen, že se mi nedá věřit ani nos mezi očima. To, že nedá jsem si nechal pro sebe.
 

Skvělé, takže o mě bude rozhodovat další tupý voják s ostnem na prdeli. Jeho brácha možná žije a možná umřel. A jestli umřel, tak mi nikdo nedosvědčí, že jsem ho nezabil já. Skvělý. Vzpomněl jsem si, jak z něj ta nenávist ke mě taky pěkně čišela, takže co na to říct. Po čase už si jeden zvykne a je mi to fuk. Ale teď to bylo fakt na hraně.
 

Ten hmyz odešel a já osaměl s Her Urem, který se moc dobře bavil: "Jo, je mi jasné, že si tady ještě dlouho posedím," řeknu klidně a zadívám se na něj.

"Ta známá o které jsem mluvil byla Iseut, ale šel jsem za ní s Ma´at, která se objevila den předtím. Tak mě napadá, že taky nevím, kde skončila. Sakra...," nevím proč, ale Ma´at mi byla sympatická. Alespoň se ke mě nechovala jako k odpadu.

 
Snový průvodce - 21. listopadu 2016 22:42
gral_bohu7694.jpg
Rodinná sešlost
~Seth~

Her-Ur si opět sedl na kraj stolu a ve výrazu byl docela dost zadumaný. Pokud se něco stalo Iseut, musel ji okamžitě najít. Sice andělům nevěřil, ale ona byla jiná. Pomohla mu tolik, že bylo divu, že ještě měla křídla. O její bezpečí se bůh staral, ale svým odchodem se vystavila velmi velkému riziku. Pokud ji najdou, přijde nejen o křídla, ale i o svou andělskou esenci. Stala by se obyčejným smrtelníkem a v podstatě by přestala být k užitku.

Při zmínce o Petovi Hór zbystřil. Poslouchal dál, co jsi mu říkal. Když jsi skončil, nastalo ticho. Her-Ur byl ztracen v myšlenkách a uběhlo několik dlouhých minut, než konečně vytáhl mobil z kapsy, něco napsal a zvuk zasvištění dal znát, že zpráva byla odeslána. Nakonec jeho pohled padl zpátky na tebe.

"Peta jsem za Iseut poslal jako ochranku, protože se rozhodla získat nějakou pomoc na vlastní pěst. Zdá se, že mluvíš pravdu. Nikdo jiný nevěděl, že Petet jde za ní. Takže," zvedl palec jako jedničku, "buď je pravda to, co mi tvrdíš nebo,“ zvedl druhý prst, “jsi lhal, Peta jsi vyšachoval ze hry a Iseut jsi ohrozil. Vím, co jsi zač, Sethe, a i když jsme rodina, nikdy není dobrý nápad ti věřit. Ty provazy ti pro jistotu na nějakou dobu ještě nechám. Zatím počkáme, než někdo dojde."

Vzal si jeden z časopisů a začal jím listovat. Nedostal se ani na třetí stránku, když se dveře otevřely a do nich vstoupil ramenatý muž oblečený jako kovboj ze západu, říznutý Mexičanem a templářem. Na hlavě mu seděl klobouk a na zádech visel obouruční meč. Pokud to ostatním smrtelníkům nepřišlo divné tak to bylo proto, že nikdo z nich skutečnost vidět nechtěl a muž na ně působil jako velmi špatně oblečený člověk.

"Sethe, Tefen, Tefe, Seth, ale jinak se určitě znáte," vykoukl Her-Ur zpoza časopisu.
Tefen na tebe pohlédl ne moc vlídným pohledem. On a jeho bratři chránili Eset, když se snažila ukrýt svého syna před tvou lačností po moci.
"Nejde zapomenout," pronesl jenom škorpión.
"Ozval se už Petet? Seth tvrdí, že našel Iseut a ostatní a varoval je před anděly."
"Můžu zjistit, co se s ním stalo," přikývl Tefen. "Ale jemu bych nevěřil ani nos mezi očima."
Her-Ur se lehce zasmál. "Tefe, žijeme v jiné době. Zjisti, jestli mluvil pravdu a pak se uvidí, co se svým strýcem udělám dál a nech si ten výraz. Nezapomeň, že to jsi byl ty, kdo Ma'at nasměroval k Sethovi," pozvedl koutky úst.
Tefen už nic neřekl. Otočil se na podpatku a odešel.
"Tohle chvíli zabere," řekl pobaveně Her-Ur. "Ta známá byla kdo? Ma'at? Nebo někdo jiný?"

Tefen
 
Seth *Sebastian Light* - 21. listopadu 2016 10:27
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Tak a králík je venku z klobouku

 

Stark aka Her Ur

 

Sledoval jsem ho, jak se zvedl. Nemluvil, je poslouchal, co mu říkám. Došel zpět s hromádkou časopisů. Když jsem domluvil rozložil je na stůl, abych na ně viděl. Už jsem se chtěl zeptat, jestli je můj fanoušek, což by byla ironie, vzhledem k naši nevraživosti, ale řekl, že jeho asistentka je moje fanynka. V duchu jsem si oddechl.
 

Poslouchal jsem jeho výklad o tom, že má jeho asistenta dokonce můj plakát pověšený na zdi, zalistoval stránkami časopisu, snad aby mi ukázal, že tam o mě skutečně je: "No..to je hezké, klidně ji dám autogram, jestli se z toho dostanu ve zdraví, z toho všeho," řeknu a všimnu si, jak si mě prohlíží.
 

A pak začal mluvit k věci, hurááá. Mlčel jsem při jeho teoriích, že jsme anděl a pak to pro mě nebude dobré. Protože nejsem. A pak konečně potvrdil mé tušení, že je skutečně mým milovaným synovcem. Chytil mě za paži a mnou projela vlna nenávisti vůči němu a jeho mrtvému otci, mému bratříčkovi, kterého jsem poslal do věčných lovišť. Musel to cítit taky, najednou věděl, tvrdě mi sevřel paži a jak vyslovil mé jméno, tak z něj doslova kapal vztek a nenávist k mé osobně. No řekněme, že jsem ho taky zrovna nemiloval.
 

"Zdravím, synovče, taky tě rád vidím," řeknu úplně klidně. Byl jsem fakt rád, že úvodní seznámení máme za sebou. Snad se konečně pohneme z místa a já ze židle a nebo taky ne, že jo.

Při jeho slovech o zajímavostí situace a o tom, že jsem jeho největší nepřítel, tak jsem jenom povytáhl obočí: "Situace je to určitě zajímavá, ale s tím největším nepřítelem bych to trochu promyslel. Podle toho, co jsem od tvé známé Iseut pochopil, tak jsem teď tvůj nejmenší problém. Vlastně se zdá, že jsme všichni v pořádných sračkách."
 

Zeptal se mě, do jakých potíží jsme se dostali: "No stalo se to dost rychle, sklenička v baru s tvou známou, pak se objevil jeden ze štírů Petet, myslím  a oznámil nám, že nás honí andělé, tak jsme se dali na útěk. Byli jsme v Paříži, Iseut ti volala, ale nepovedlo se to, tak řekla, že nás přenese, což se muselo nějak podělal, protože já jsem tady sám a ona nikde, navíc mě to hodilo z pořádně výšky. Víc ti fakt říct nemůžu, i kdybych chtěl, protože to je všechno, co vím...všechno se to semlelo v několika hodinách. A ohledně té pomoci, asi nikdo lepší poblíž nebyl.  Ale to jedno, jak tak vidím, tak asi už vycouvat nemůžu, takže by mi někdo mohl konečně pořádně říct o co tady jde, co? A asi mě nerozvážeš co?" zeptám se, ale je mi jasné, že mu je moje pohodlí u zadku.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 19. listopadu 2016 18:12
sigyn4699.jpg
Pohled do duše
- Váli, Loki + Garmr -

Zvířecí mysl se pozvolna uklidní a následuje pokynů, jež jsem vyslala. Vlk se několikrát oklepal, když se pokoušel vzdorovat. Hádám, že lidská mysl si nejspíše začla uvědomovat samu sebe, protože ucítím energetický závan něčeho jiného, avšak pro mou moc nedosažitelného. Naštěstí on své zvíře ovládnout zpět již nemohl, neb jsem jej měla pod pevnou kontrolou já.

Bázlivě ke mě přichází a očichává nataženou ruku.
"Neboj se, všechno je v pořádku."
Zašeptám uklidňujícím hlasem. Opatrně mi vloží čenich do dlaně a já po něm zvolna přejedu abych jej pohladila. Ruka vyjede až za ucho. kde vlka drbe, zatímco si klekám. Spolu se mnou si lehne, aby naše hlavy dosahovaly přibližně stejné výšky.

"Hodný."
Pochválím ho a pohladím jej i druhou rukou. Následně vezmu jeho velkou hlavu do dlaní, těžce vydechnu, připravujíc se na něco, co ani jeden z nás nikdy nedostane z hlavy.
"Dívej se mi do očí. Dívej se... a ukaž mi, co se v tobě skrývá."
Můj hlas se pomalu mlží, zní podobně jako lidé, kteří se snaží někoho zhypnotizovat. Poslední slova vyznívají do ztracena, protože další z mých schopností se přihlásí o slovo.

Pohled do duše. Možnost vidět věci neviditelné pro ostatní. Příležitost zjistit jestli je dotyčný lhář a podvodník, schovávající se za vlídnou maskou, či zda je dotyčný přesně takový, jak se jeví. Využívám tuto schopnost však je zřídka, protože stejně jako já odhalím, co se skrývá v nitru druhého, tak i jemu odhalím sebe samu. Přesněji, je určitá šance, že se mi podaří svou duši před opětovaným pohledem skrýt, ale v tuto chvíli to nechci.
Díky tomu dotyku vím jisto jistě, že tohle je náš ztracený syn. Poznání, podobné tomu, když jsme se poprvé dotkli s Lokim. To je také důvod k tomu, proč nemám v úmyslu svou duši skrývat. Netuším sice, co přesně Váli uvidí, ale jsem si téměř jistá, že díky tomu pochopí jak moc by mi ublížil kdyby své úmysly dotáhl do konce a že od nich upustí.


Co vidí Váli:
 
Snový průvodce - 19. listopadu 2016 14:47
gral_bohu7694.jpg
V zasedací místnosti
~Seth~

Během tvého dlouhého proslovu se Stark postavil a došel do rohu místnosti. Na stolku, na kterém ležela jen váza, se objevily výtisky časopisů. Všechny je vzal a pomalu se vrátil ke stolu, opět si sedl na jeho kraj a při posledním slově je položil. Z titulních stran výtisků Love na tebe hleděla tvoje tvář.

"Lora je vaše fanynka," řekl, jako bys předtím nic neřekl. "Dokonce má na zdi vyvěšený plakát," rozevřel jeden z magazínů a nalistoval dvě stránky, které byly věnované tvé osobě. Na chvíli se odmlčel, čímž ti dal prostor něco říct. Nakonec si poposedl a pečlivěji si tě prohlížel.
"Je mi jasné, že nejste člověk. Buď budete anděl, což by byla vážně smůla a Lora by se s vaším náhlým odchodem musela smířit. Ptal jste se na Her-Ura, tak tady jsem. Z dovolením zjistím, co jste přesně zač," chytil tě za paži a v tu chvíli mezi vámi proběhla komunikace na neverbální úrovní. Najednou sis byl jistý, že tenhle Arthur Stark je Her-Ur. Nebylo pochyb. Opět jsi pocítil dávnou zášť, která se s vámi táhla po celou dobu existence egyptského panteonu. I Her-Ur na tom byl obdobně. Jeho tisk ještě víc zesílil a z jeho úst vyšlo zlověstné: "Sethe."

Jak atmosféra rychle potemněla, tak stejně rychle se opět pročistila. Her-Ur tě pustil a v jeho výrazu jsi dokázal přečíst, že byl překvapený tím, co se právě odehrálo.
"Zajímavé," řekl a promnul si ruce. "Můj největší nepřítel mi klepe na dveře. Do jakých potíží jste se dostali? Iseut mi slíbila, že najde pomoc, ale zrovna tu tvou?" uchechtl se.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18008899688721 sekund

na začátek stránky