Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Seth *Sebastian Light* - 19. srpna 2016 15:52
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg
Mega problém

~Gabe~

Anděla nám nabídla, že náš přesune. Bylo to asi jediné rozumné řešení naší situace. Měli jsme se chytit za ruce. Pak přišla ta správná zábava. Když Iseut roztáhla svá impozantní křídla, rozhodně jsme si to neužíval. Pálili mě oči jako kdybych upřeně hleděl několik hodin do přímého slunce. Byla to síla, to vám teda povím a to nemluvím ani o tom, jak mi začali z toho všeho slzet oči. Měl jsem pocit, že přijdu o zrak, když v tom přišlo něco ještě lepšího. Její křídla se dotkla mé kůže.
 

Nejsem si jistý, k čemu by se to dalo přirovnat. Snad k rozžhavenému písku, který vás pálí do chodidel a nikde není ani náznak stínu, který by vám od té pálivé bolesti oprostil. Ani pro andělu to nebylo snadné. Přes uslzený zrak jsem dokázal jen matně zahlédnout pot na její dokonalé tváři. Musela se hodně snažit a pak jsem ji ztratil z dohledu. Nejspíš začal přesun, protože všechno naprosto zbělelo a já se cítil jako peříčko v hurikánu a pak najednou slabý pocit jistoty pod nohama, ale jenom na moment. Snad jsem ani nestihl nijak silně zaznamenat, že nemohu popadnout dech, neboť mně něco silně chytilo za paži a mrštilo to se mnou někam...nemohl jsem odporovat, prostě to nešlo.
 

Zkoušel jsem sebou škubnout, ale zrovna v té chvíli stisk kolem mojí paže povolil a já spadl na všechny čtyři. Pak jsem to zaslechl. Zvuk podpatků. Rozhlížel jsem se, ale z počátku jsem nic neviděl.
 

Do zorného pole se mi dostalo cosi blonďatého. Podíval jsem se tím směrem a spatřil muže, i když mi si zpočátku nebyl jistý, že to je muž. Byl skoro až ženský. Poznal jsem ho ze svých snů. Gabriel.
 

"Tak to jsem v pěkných sračkách," pomyslel jsem si, než archanděl promluvil.

Jeho projev o tom, že bychom tady měli být všichni jsem tak trochu ignoroval, došlo mi totiž, že jsem tady opravdu jenom já a nikdo jiný. Co se s nimi stalo? Kam zmizeli? Znovu jsem jej začal vnímat, až v momentu, kdy se na mě obrátil z otázkou.
 


Vnímal jsem jeho naštvaný pohled a taky to, že pokud neodpovím, tak mě nečeká nic příjemného. Zvažoval jsem několik okamžiků, co udělám a pak jsem se mu zpříma podíval do těch jeho dokonalých očí: "Chtěla nás vzít do bezpečí, ale nejspíš se něco podělalo, když mi děláš společnost ty," řeknu klidně.
 
Snový průvodce - 19. srpna 2016 11:29
gral_bohu7694.jpg
Problém
~Seth + Iseut a Ma'at~

Po obětování Peta vás Iseut vyzvala, abyste se dostali na bezpečnější místo. Dozvěděla ses, že spolupracuje s Her-Urem, smrtelníky zvaným Arthur Stark. Nakonec všichni souhlasili, že vás Iseut přemístí. Stačilo se jen chytnout za ruce.

Přemisťování má jednu zatracenou nevýhodu. Pokud se neprovede správně, může někdo přijít k úhoně. Vidět andělská křídla v plné své kráse taky není nic moc, pokud nejste jedním z nich. Ostré bílé světlo ti pomalu vypaluje duhovku a teplo z nich vycházející je taktéž nepříjemné. O to víc nepříjemnější je, když tě Iseut začne svými rozpálenými křídly omotávat a i na její tváři sis mohl všimnout kapiček potu a soustředěného výrazu, jako by jí to zmáhalo.
Těla ztratila svou pevnou konzistenci a chvíli jsi měl pocit, jako bys ses propadal do bílé prázdnoty. Tvář toho naproti zmizela a existence sebe sama se najednou zdála být tak křehká, že stačilo fouknout a už bys nebyl.

Zhmotňování též nepřinášelo žádný požitek. Postupné stmelování, tělo začalo získávat váhu, dýchání se zdálo být mnohem těžší, i když jsi dýchat nepotřeboval, ale zvyk je zvyk. Pod špičky nohou jsi ucítil pevnou zem a zdálo se, že všechno proběhne v pořádku, když jsi náhle ucítil prudký náraz. Na paži jsi ucítil ocelový stisk a trhnutí, které zároveň odmrštilo Ma'at s Iseut a tebe vzalo sebou. Pálil a štípal. Nedokázal ses vymanit.

Najednou nastalo ticho, které ti tlačilo na bubínky uší. Bylo nepříjemné a jediné, co jsi dokázal vidět, byla černočerná tma. Tlak kolem paže povolil a ty‘s cítil, jak padáš na všechny čtyři. Pod tebou byla hladká, chladná zem. Necítil jsi sebemenší kaz. Vzduch kolem tebe stál. Až po chvíli jsi začal vidět nějaké obrysy. Nejdřív jeden sloup, pak druhý, za ním se zjevila zeď z hladkého kamene. Temnotu postupně střídaly barvy, většinou šedivé a béžové.

Za tebou se ozvaly kroky. Zvuky podpatků se odrážely z různých směrů, takže jsi měl pocit, jako by k tobě kráčel dav. Když ses otočil, uviděl jsi muže s dlouhými blonďatými vlasy a uhlazeným obličejem. Kdyby se oblékl jako žena, mohl kterékoliv konkurovat. Jeho tvář jsi už jednou viděl. Ve snu, který se ti zdál. Byl jeden z archandělů přesněji ten, kterému říkali Gabriel.

"Hm, měli jste tu být všichni tři," povytáhl obočí a pak rychle prošel kolem tebe. "Asi budeš stačit. Víš, co můj bratr Michael dělá se zrádci?" kousl se do rtu, jako by mu to přes ně nešlo. "Trhá křídla. Oh, mluvím o Iseut. Nechápu, proč se najednou obrátila proti nám. Měla všechno. Tedy skoro, ale nemohla si stěžovat. Kam vás chtěla vzít?" podíval se na tebe a v očích se mu nebezpečně zalesklo.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. srpna 2016 19:22
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Helheim
Nárvi, Garmr, Hela



"Aha... Her'Ur? Artemis? Jména bohů kteří byli na Midgardu. Za ta léta co jsem tam ztrávil jsem o ostatních zjistil docela hodně. Zdá se že jsme nebyly jediní koho se ti odporní křesťané rozhodli zničit". Když mluvím mám chuť si při tom odplivnout, protože jen z pomyšlení že je někdo tak zvrácený že pro vlastní potěchu ničí jiné světy a lidé jej za to uctívají mi přijde naprosto absurdní.

Ale co, teď není čas se takovými věcmi trápit. "Kdyť už jdeme". Pronesu tiše když se ozve Garmr a vyrážíme skrze zeď do žaláře. Aahhh, fuj... Na tohle si asi nikdy nezvyknu. Otřepu se a začnu se rozhlížet. Zdá se že jsme skutečně na místě, dobře. Jenže to nejspíše nebude jen tak. Měl jsem tušit že to co jsem udělal HO nakrkne.

Setřu si z vlasů prach a kouknu na Nárviho. "Vypadá to že jsem někoho naštval..." Ušklíbnu se. "Asi mu vadí když dokazuji že on ani ti jeho okřídlení poskoci NEJSOU všemocní!" Vykřiknu jen tak do prázdna. Pak už mně upoutá smích a hlas Hely. Dveře od její cely by měli být otevřené, ale pokud nebudou, tak je otevřu buď klíčemi nebo kladivem (pokud jej mohu přivolat) popřípadě vlastní pěstí.

Zadívám se na Helu a Nárviho nechám stát u dveří aby se mohl v klidu opřít. Dojdu až k Hele. Jelikož nemám dostatek času, tak se pokusím řetězy které ji poutají vytrhnout ze zdi. Zkrátka je chytnu oběma rukama, nohama se zapřu o zem a začnu táhnout, co nejvíce to jde. I kdyby se zdálo že to už nepůjde tak to prostě nevzdám, zaberu ještě více. Odsud odejdeme všichni!


Zobrazit SPOILER
 
*Árés* Alexander Rubin - 06. srpna 2016 17:28
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Když jednoduché plány nevycházejí, je nutné vymyslet plán B
~Artí~

"Až toto skončí, zlato, zajdeme spolu na nějakou dovolenou. Třeba do Egypta." Prohlásím k bezvládné krásce, kterou se snažím stále nést, takové malé posilování.
Obtížné telefonování bylo překonáno, aby následně přišla další překážka v podobě akční sestřičky.
Než jsem se k něčemu zmohl, jala se zjišťovat životní funkce mé drahé bohyně.
Kurva... doprdele... sakra práce... nesnáším nemocnice. Ani v nejmenším se mi nezamlouvalo, že jsme na sebe strhli pozornost těch bídných lidských červů páchnoucích desinfekcí, kteří jako šílení pobíhali sem a tam snažící se přijít na nesmrtelnost brouka. Ať žijí jednoduché plány.
Nevšímají si mne. Dělají tu největší chybu ve svém krátkém prohnilém životě. A ještě navíc se dotýkají mé spící krásky.
Resuscitovat? Zarazím se. Na sál. Stisknu ruce v pěst, až klouby zbělají. Jen přes mou mrtvolu.
"Nechte jí, kurva, na pokoji." Zavrčím varovně a vrhnu se na prvního, co mi stojí v cestě, abych zabránil těm idiotům, jakkoliv se dotýkat Artemis. V úmyslu mám se domlátit až na onen operační sál, získat krásku a odnést jí do taxíku, kterému bych radil, aby tam na nás ještě čekal.

(5 % na úspěch - Damn!)
 
Artemis *Alyss Ellery* - 06. srpna 2016 10:43
artemis_alyss28072.jpg
Spící Růženka
~Áres~

Nastala změna. Všechna nemoc postupně odpadávala. Chodby nemocnice byly přeplněny zmatenými lidmi, které ještě před chvíli zachvacovala horečka s bolestí. Doktoři i sestřičky nechápavě kontrolovali každému tep nebo teplotu a mezi sebou si vyměňovali nechápající pohledy. Bylo to jako se procházet po nějakém výbuchu, kdy všichni přítomni byli rádi, že to přežili.

Artemis v tvých rukou byla bezvládná a nebylo lehké ji nést, natož ještě s ní vytáčet nějaké číslo. Díky nedávné epidemii byla všude přítomna lůžka. Okamžitě si tě všimla i sestřička a běžela k tobě, aby ti pomohla.
"Co se stalo?" začala se ihned starat a zkušeně měřila Artemis, zda má pravidelný pulz. Zarazila a vzhlédla na tebe. "J-já nevím jak to říct," ještě jednou kontrolovala a na čele ji lehce vyrašil pot. "Ori!" zavolala na nejbližší sestřičku. "Zavolej prosím tě Quattrocchiho! Nemůžu nahmatat pulz, ale rychle!"

Nastal okamžik, kdy se málem všichni přítomni zbláznili jen proto, že nikdo netušil, co je Artemis přesně zač. Během chvilky přiběhl doktor ve středním věku se sytě modrýma očima a naopak vlasy černými jak uhel. Provedl vše, co jeho kolegyně. "Odvezte ji na sál. Budeme resuscitovat." Tebe si nikdo už nevšímal a taxík byl na cestě.
 
*Árés* Alexander Rubin - 29. července 2016 13:03
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Opravdu konec?
Artemis
odkaz

Snažil jsem se do toho monstra bodnout, z posledních zbytků sil. Doufal jsem přitom, že to bude aspoň nějak ku prospěchu. Nebýt Igora, asi by byl ten souboj už dávno prohraný.
Po tváři mi stékal pot. Oči mne pálily a nemluvím o samotném problému s dýcháním. Byl jsem tak blízko tomu smradu, který zaplňoval moje plíce a dusil mne.
Možná bych to vzdal. Jenže stále mne držela myšlenka na bohyni, která tu byla se mnou. Ta možnost jí opět k sobě přitisknout, políbit jí na rty, pohladit po těch jejich ohnivých vlasech. Dívat se do její tváře. Dotýkat se jejího dokonalého těla. Již nestojím o jiné. Dostala mne. Ač stále netuším, zda v tom nemá prsty nějaká magie.
A tak jsem se držel, snažil se bojovat jak s monstrem, tak sám se sebou.

"Artemis." Vydechl jsem tiše překvapen tím, co vidím. Na malou chvíli vypadala, jako kdysi. V dávných dobách, kdy nás lidé uctívali.
Srdce vynechalo jeden úder. Nemohl jsem z ní spustit oči. Dával jsem tak démonovi možnost, mne dostat. Jenže z jeho strany se nic nekonalo. Zřejmě jej dostala, stejně jako mne.
To byla jeho osudová chyba.

"Krásko!" Křikl jsem, když jsem viděl, jak se její tělo kácí k zemi. Vrhl jsem se k ní, abych jí těsně nad zemí zachytil. Nedělalo mi to žádný problém. Vrátily se mi síly.
Vzal jsem bohyni do náruče a vydal se, co nejdál odsud. V přízemí jsem se zastavil. Našel nejbližší telefonní budku, z peněženky vylovil nějaké drobné a vytočil číslo na taxík.
Plán byl jednoduchý. Vrátit se do hotelu, tam nechat odpočívat Artemis a doufat, že její spánek nebude dlouho trvat a přitom se pokoušet něco vypátrat přes internet. Nemám v úmyslu nechat Artemis samotnou. Nehnu se od ní.
"Hlavně se mi brzi prober, má bohyně." Políbil jsem na čelo a čekal, zda někdo pro nás přijede.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 24. července 2016 11:12
artemis_alyss28072.jpg
Zbývá 10 kol pro Área a až pukavec pukne
~Áres~

Igor si vedl velmi dobře. Mě se z toho dělalo trochu šoufl, ale doufala jsem, že v žáru bitvy to ustojím. Další výhodou bylo, že se přestali všude rojit ti odporní slimáci a nemusela jsem tak kontrolovat, jestli po mě nějaký neskáče.

Démonovi se konečně podařilo dostat mrtvolu ze sebe dobře mířenou ránou do boku. Být Igor živý, nejspíš by vyvrhl všechno, co měl právě k obědu. Takhle jenom odletěl a ještě sebou vzal pár střev. Dobře, asi budu zvracet. Dopadl tvrdě na zem a zlomil si vaz. Což mu taky nic neudělalo, a když se sbíral na nohy, nevěděla jsem, kam dřív upírat zrak, zda na démona nebo na něj, abych neměla mžitky před očima.

Áres vypadal jak chodící horečka. Viděla jsem, jak se mu leskne čelo a i přesto všechno dokázal démonovi zasadit ránu.

V ruce se mi objevil luk i se šípem. Vystřelila jsem a zasáhla démona rovnou do okna. Teda, nejdřív hrot proletěl skrz tukový váček a až potom se zapíchl do oka. Slyšet jeho řev mě nesmírně těšilo, ale stále byl mezi námi a já začínala ztrácet trpělivost. Měla jsem strach o Área a nechtěla jsem, aby ve městě propukla zombie apokalypsa.

Každý, kdo byl nějak vnímavý, si mohl povšimnout změny. Ne jenom kolem mě, ale i na mě samotné. Na nepatrnou chvíli jsem to byla zase já. Dávná řecká bohyně lovu a měsíce s dlouhými kaštanovými vlasy a se srpkem na hlavě. (foto) Natáhla jsem luk, až tětiva výhrůžně zapraskala a vystřelila jsem. Šíp pronikl skrze několik vrstev tuku a zabodl se přímo do shnilého srdce. Dál už nevím, co se dělo, protože jsem omámeně padla k zemi.

Jako PJ:

Artemis démonovi zasadila poslední smrtelnou ránu, ale zaplatila za to vyčerpáním. Ucítil jsi, jak přes tebe přeběhlo něco na způsob tlakové vlny a v tu ránu ses cítil zase plný síly a zdráv. Démon se mezitím bublavě rozpadal a jeho hnis se roztékal všude kolem. Z chodby šlo slyšet tiché pukání. Zápach se přitom znásobil.

HODY + životy potvoráka
 
Snový průvodce - 24. července 2016 10:39
gral_bohu7694.jpg
Konec jedné reality
~Thór + Nárvi, Garmr~

Nárvi se zastyděl, protože si ihned neuvědomil, že ty své rodiče nejspíš nikdy neuvidíš. Vždycky byl hodný chlapec, který se rád držel matčiny ruky, schovával se za otcova záda. Na rozdíl od něj Váli, který v tobě viděl svůj vzor, byl nebojácný a bojovný. Vždycky chránil svého mladšího bratříčka. Tedy až do onoho osudného dne.

"Žalářník se o ní zmínil. Už jsem tu příliš dlouho a nejspíš si myslel, že spím," odpověděl na tvou otázku. "A sem tam mluvil i o jiných… bozích, ale jejich jména jsem nikdy neslyšel. Her'Ur? Artemis? Bylo jich tolik," zdálo se, že myšlenkami zaplouvá do minulosti svého uvěznění. "Vždycky někdo přišel a po čase odešel. Nevím, kdo všechno nebo kolik jich přesně bylo, ale ona je všechny ovládla. Hela se z toho zbláznila. Já už měl namále, kdyby nebylo tebe."

Garmr štěknutím oznámil svou netrpělivost. Nárvi se za tvé pomoci vydal skrze zeď. Každý průchod byl jako se vnořit do černočerné tmy, která se na vás lepila. Na druhé straně vás do očí udeřilo šero, které se zprvu zdálo jako oslepující světlo, následně jste však přivykli. Stala se i druhá věc. Katakomby se najednou divoce otřásly a na hlavu se ti sesypala sprška prachu. Nárvi sebou polekaně cukl a rozhlédl se, když se země znovu otřásla. "Co se děje?"
Z Heliny cely se ozval smích. "Je konec! Je s námi všemi konec." Na to otřesy začaly být pravidelnější.
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. července 2016 01:45
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Doufat můžeme
Kráska a můj výtvor

Musí se nechat, že stvořit Igora jako svého spolubojovníka byl vážně dobrý nápad. Nejen proto, že byl tak nějak mrtví a tak nemohl být už z principu nakažen. Taktéž ho tolik neovlivňoval zjev démona a onen zápach s ním ani nezamával. Nemluvně o tom, že z démonova těla vytáhl střeva. To stejné se nedalo říct o mně, ale snažil jsem se s tím něco dělat. Jinak to prostě nešlo.
Jeho následný útok směřovaný stále na nepřítele nebyl tak vyladěný, jako předchozí. Možná na něj mělo taktéž vliv ono světlo, které vrhla Artemis proti nepříteli. Snažil se však pokračovat v stejném duchu a to postupném zbavování démona jeho orgánů. (43% na úspěch)
Já na oplátku začínal mít pocit, že mne síly opouštějí a do toho předchozího útoku jsem dal snad všechno. Teď mi toho, jak se zdá moc nezbývá. Což tak nějak potvrzuje i následný útok, který postrádá naprosto všechno. (24% + 8 bonus)
Nehodlám se ještě vzdát. Pokud budu moct, vytrvám. Obzvláště, když se Artemis podařilo démonovi uškodit asi nejvíce z nás všech.
Zvládni to, zlato. Pokusím se ještě vytrvat... Prohlásím v myšlence, pochybuji, že by mne mohla slyšet, ale neobtěžuji se s mluvením. Je to vyčerpávající. Jen si na chvíli odpočinout.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. července 2016 15:32
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále na Helheimu
Nárvi a Garmr



"To je v pořádku, nemůžeš za to. I mně málem ovládla. Měl jsem velké štěstí že jsem se jí vůbec dokázal zbavit. Aspoň tedy doufám že se jen tak zase neobjeví.." Pokud by mladík vypadal že potřebuje pomoc, tak mu pomůžu. Pokud ne, tak není co řešit. Pozornost věnuji psovi, který se objeví. Garmr už vypadá o něco lépe než před tím, jsem rád že to už není tak hrozné. Sleduji jak chvíli chodí v kruzích a až pak zamířím ke zdi. Udělám krok k němu, ale pak se zastavím a opět se podívám na Nárviho. "Jóó.. Aspoň na někoho se aspoň trochu usmálo štěstí". Pronesu tiše. Taky bych rád viděl své rodiče, ale hádám že s tím se už asi nedá nic dělat. "V podstatě to, že se Andělé baví na náš účet...

Také že Hela je ztracena, ale tomu nevěřím. Siygn jí pomůže. A pokud ne.. tak to zkrátka půjde nějak jinak".
Vytáhnu dýku kterou mi Anděl(ka?) dala, přistoupím k Nárvimu blíž a dýku mu ukážu. "A také mi tunechala tohle... Ale odkud ty vůbec znáš její jméno?" Zeptám se zvědavě. Že by ho slyšel už předtím? Pokud vím, tak mně ho neříkala. Ale aspoň už konečně vím kdo to byl. Ať Nárvi řekne cokoliv, tak společně vyjdeme za Garmrem, který nás jak doufám dovede do těch cel.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15616679191589 sekund

na začátek stránky