Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 09. července 2016 13:50
gral_bohu7694.jpg
Helheim... jeho konec?
~Thór + Nárvi a Garmr~

"Helheim," zamrkal Nárvi, a pak zkřivil tvář bolestí a ruku si přitiskl ke spánku. "Bohové. Ovládla mě. Omlouvám se, strýčku," zachmuřil se a začal se stavět na nohy, i když v jeho podání to vypadalo dosti vrávoravě, ale nakonec se přece jenom narovnal.

Garmr se po zavolání objevil. Nejspíš utekl, když začala žena kolem sebe spřádat síť z kouzel. Sice stále klopýtal, ale nebyl to obyčejný pes a zdálo se, že prostředí Helheimu mu velmi prospívá. Jeho rána se pomalu hojila. Zavrtěl ocasem a chvíli chodil v kruzích, než se konečně rozhodl jít ke zdi.

Nárvi jej sledoval s lehkým zadumaným pohledem. "Po tak dlouhé době uvidím své rodiče," vzdychl. Podíval se na tebe. "Ta žena. Azrael. Říkala něco?"
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. července 2016 13:06
artemis_alyss28072.jpg
Áres už má jen 11 a sakra doufám, že to nějak přemůžeme
~Áres + Igor~

Příšerně se mi natáhlo. Sice jsem byla drsná holka, pomoc mužů pro mne byla jen obtíží, ale taky jsem měla svoje hranice. Hledět na tu zrůdnost mi zhoupla žaludkem a jen sílou vůle jsem se udržela, abych na místě nezačala zvracet. A neměla bych ani co. Nesnášela jsem život mezi lidmi. Pochytila jsem od nich tolik zlozvyků. Dokonce i přestat dýchat bylo pro mne najednou obtížné. Ten puch jsem měla vštípený v hlavě, a i když jsem do sebe nenatahovala žádný vzduch, stále jsem měla pocit, jak se na mě lepí ze všech stran. Pokud tohle dopadne dobře, budu potřebovat minimálně několika hodinovou sprchu.

Šíp prostě zmizel. Nijak té zrůdě neublížil. Jeho hlas byl jak sliznaté pohlazení po tváři. Po dlouhé době jsem se cítila vyděšeně. Jeho malá očka, téměř zahalená tukem, si měřila Área a já měla o boha války najednou strach. Viděla jsem na něm nějaké změny, ale netušila jsem, že by se mohl stát jedním z nich.
Hygieia! najednou mi došlo, proč byl Áres celou dobu tak zesláblý. Proč jsem si toho nevšimla dřív! Jsem idiot!

Igor vyrazil jako první. Měl jednu výhodu. Byl dávno mrtvý, a tak neměl žádné city. Stát proti mrtvole není žádná lahůdka. Vy jej můžete několikrát bodnout a nic necítí. Jediný způsob, jak zabít mrtvolu, je ji rozsekat nebo nějakým způsobem rozložit.
Nemrtvý skočil na démona a vrazil ruku rovnou do jeho střev. Rychle trhnul a vyrval mu střeva z těla ven. Démon byl překvapený a tlustýma rukama se pokoušel Igora dostat ze sebe, ale v tu chvíli na něj naběhl Áres.

Mezi prsty se mi objevila malá koule světla. Pak jsem je od sebe rychle roztáhla a celou místnost prozářilo modravé měsíční světlo. Démon zařval. Zjevně mu světlo nedělalo dobře. Z jeho kůže se začala valit pára a na četných místech vznikaly boláky po spáleninách. Malí sliznatí červíci pištěli a pukali.

HODY + životy potvoráka
 
Thór *Chris Hemsworth* - 05. července 2016 22:25
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Sweet, sweet victory...
Nárvi, Garmr, Hela?



Zajímavé jak se lidé či někteří tvorové chovají v okamžicích své porážky či chvilkami před smrtí. Tiše se na ženu dívám a přemýšlím zda jí nechat chechtat se dál, nebo jí dát další dávku blesků. Naštěstí to však není nutné a tak když zařčne mluvit, začnu pozorně poslouchat. "Hra? Myslíš že je to jen hra?!" Pevně sevřu ruce v pěst a výraz v mé tváři se změní na lehce naštvaný. "I kdyby ne, tak do tebe můžu třískat kladivem tak dlouho, dokud z tebe nezbyde mastnej flek.

Nebo bych tě taky mohl svázat, mučit a dlouhá staletí držet zde aby ses dívala kam ten váš svět spěje".
Sám si nejsem jist zda bych toho byl schopen, ale když se jedná o křesťana, o toho koho nenávidíte ze všeho nejvíce... Možná že bych to zvládnul. Ale jak tak nad tím přemýšlím, Nárvi je ten kdo trpěl nejvíce. Možná že kdyby nebyl mimo, tak by on mohl rozhodnout co s ní dál bude.

V okamžiku kdy se jí v ruce objeví dýka spozorním. Hela má být ztracená, ale Sif bych ještě najít mohl? Tomu se mi skoro nechce věřit. A proč bych vlastně měl? Je to můj nepřítel, není vyloučené že by se mně snažila jen zblbnout. Když žena zmití tak jsem trošku překvapený, ale nijak to dál neřeším. Je pryč a to je hlavní. Jen škoda že to tak nešlo i s Michaelem... Nedůvěřivě se zadívám na dýku a pak když uslyším Nárviho hlas se otočím.

"Jsme pořád na Helheimu. A ona je pryč..." Vezmu své kladivo a po chvilce váhání i tu dýku jež tu zůstala. Dýku zastrčím za opasek a dojdu k Nárvimu. "Musíme teď pro Helu a pak na Midgard. Najdu Lokiho a Sigyn, snad by si věděla rady." Dokázala by Sigyn pomoci Hele? Tuším že v nějakém tom léčení by mohla mít praxi, ale kdo ví. Nárviho zvednu nahoru a podepřu jej aby nespadl. "Garmre..." Zavolám na psa a zadívám se zda je ještě vůbec tady. Pokud ano, tak ihned pokračuji. "Garmre, musíš nás dostat do žaláře, za Helou. Zvládneš to?"
 
*Árés* Alexander Rubin - 05. července 2016 12:46
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Ve sklepení
Zrzatá lovkyně, Igor a příšera

Budeš náš... budeš náš... budeš náš! Znělo mi v hlavě jako nějaká mantra, stále se opakující do kola. Na sucho jsem pokl. Tak nějak jsem tušil význam slov. Důvod toho, proč je mi tak každou chvíli divně. Nakazil jsem se. Jiné vysvětlení pro to nemám. Možná... to jak jsem to vyhodil z okna. Dotkl jsem se toho. Mohl jsem však konat jinak? V té chvíli to nešlo. Nebyl čas na přemýšlení. Byla potřeba konat a tak jsem konal na rizika jsem nehleděl.
Pohlédl jsem na Artemis. Zklamal jsem jí. Nechám jí v tom. Nepochybuji, že to zvládne.

Vzpamatuj se. Ještě mám čas. Zatřepal jsem hlavu, stiskl ruku v pěst, kde nebyla zbraň až klouby zbělaly a druhou prsty pevně objal zbraň.
Odolal jsem nutkání jí poslat pryč, aby se zachránila. Stejně by mne ignorovala a dohodování se by znamenalo zbytečnou ztrátu času. Měla svou hlavou. Nikoho nepotřebuje. Dokonce ani mně ne. Dokázala si beze mne poradit, i teď si poradí. Věřím v to.
Na chvíli jsem zavřel oči, s jediným úsmyslem sesbírat všechnu sílu, která mi ještě zbývá. Přitom jsem rozkazál Igorovi, aby na tu stvůru zaútočil.
Sám jsem následně s bojovým křikem vrhl na obludnost. Byl jsem přece nakažený. Už to bylo tak nějak jedno. Navíc nemám nic na boj z dálky.
Budu se snažit, co nejvíce jej poranit. Nejlépe zneškodnit.
Je mi naprosto jasné, že to pro mne už je v této chvíli konečná.

(60% - Igor, 99% - Ich)
 
Snový průvodce - 05. července 2016 10:51
gral_bohu7694.jpg
It's Thor's turn!
~Thór~

Anděla hekla, když jsi jí na hruď položil kladivo. Sice neplatilo jak ve filmech, ve kterých si hrál sám sebe, že jej nikdo nemůže uzvednout, ale Mjöllnir i přesto padl do ruky jenom tobě a ostatním se pak mstil dávkou elektrických šoků. Další, kdo tvé kladivo mohl zvednout a nedostat ránu, byl Ódin. Byl to dar od něj.

Smích, přiškrcený pod tlakem kladiva, se rozlehl po celém sále. Žena se smála a sem tam lehce zachrčela. Upřela na tebe své bělostné oči bez zorniček. Nastalo ticho. Jediné, cos slyšel, byl tlukot vlastního srdce, které bylo pouhým projevem tvého života mezi smrtelníky. Otevřela ústa, aby promluvila: "Je to jenom hra," koutky ji zacukaly, jako by se opět chtěla rozesmát. "Hrajete ji dobře. Všichni se baví na váš účet," zpod zavřených úst se vyloudilo uchechtnutí. "Zničit mne nemůžeš, Thóre, synu Ódina a Fjörgyn, vládce hromů, deště, nebe a plodnosti země, strážce a soudce spravedlnosti, ochraniteli kovářů, mořeplavců, rybářů a rolníků. Jsem a existuji jen z Jeho vůle," odmlčela se. "Ale vyhrál jsi," dodala nakonec. Natáhla ruku a v dlani se ji objevila dýka.
"Hela si vybrala svůj osud. Není ji pomoci, ale své ženě pomoct můžeš. Jen následuj znamení. Tohle je klíč odsud a zároveň je to můj dar vítězi," s jejími posledními slovy zavřela oči a rozplynula se jako mlha při větru. Kladivo těžce dopadlo na podlahu a v dlažbě vytvořilo síť prasklin. Stejně tak dopadla na zem dýka s kovovým cinknutím.

Nárvi se pohnul. Jeho heknutí přitáhlo tvou pozornost. "C-co se stalo?" rozhlédl se. V jeho výrazu jsi mohl vidět, že je zmatený. "Kde to jsem?"
 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. července 2016 17:14
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Helheim - Konečně trocha štěstí



Abych pravdu řekl, tak mně samotného po tom všem dost překvapilo když můj plán vyšel takřka bez chyby. Jediné co mně trochu štve je že jsem musel zasáhnout i Nárviho. Trochu se z něj sice kouří, ale doufám že jinak bude v pořádku. Achh.. Konečně. Jaký to slastný pocit, držet znovu Mjölnir ve své ruce a pořádně jím někoho třísknout. Žena dostala pěknou ránu a odletěla až ke zdi. To zdaleka není všechno... Spokojeně se ušklíbnu a dojdu s velmi vážným výrazem ve tváři až k ženě. Zatáhnu jí za ruku (či nohu) aby se dostala na záda a následně jí položím své kladivo na hrudník.

"Jaké to je? Být odkázána na milost či nemilost svému nepříteli?" Kleknu si na jedno koleno jen kousíček od hlavy té ženy a zadívám se jí do tváře. "Teď mi řekneš všechno co budu chtít vědět, jinak tě bez váhání zničím". Řeknu trochu ztišeným ale zcela vážným hlasem. "Co si to udělala s Helou? Jak jí můžu dát zase do pořádku?" Zeptám se a chviličku čekám zda se dočkám odpovědi. Aby si rozmyslela co řekne, tak trochu nechám jiskřit své dlaně ze kterých by v případě potřeby mohl ihned vyletět blesk. "Taky bych rád věděl ještě něco... Víš kde je Sif? Kde je má žena?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 04. července 2016 14:07
loki94861.jpg
Směr Soho
~Sigyn~

Zrovna andělům jsem nechtěl děkovat za to, že jejich vlivem jsem byl opět svobodný. Co to bylo za svobodu žít jako vyhnanec, dávat si pozor na každý krok a při větším nárokování by se určitě objevili a pokusili by se eliminovat mou maličkost. Jako herec jsem měl jakousi moc, ale bylo zde mnoho smrtelných herců, kteří na tom byli lépe než já a tiše jsem jim to záviděl.

Sigyn byla vždycky sladká. Žena, kterou jsem miloval celým svým srdcem a pro ni bych se klidně do okovů opět vrátil. Ne, že bych tohle zrovna chtěl a velmi rád se tomuto osudu obloukem vyhnu. Přede všemi budu tvrdit, že mě už nikdy nic nedonutí nechat si kolem zápěstí... brr, jen pomyšlení na to mi nedělá dobře. Byl to můj syn a on jej tak zhanobil! Kéž by Ódin poznal bolest, kterou jsem ten den prožíval.

Pokrčím rameny. "Nic nepovím. Nebylo by to překvapení, drahá," použil jsem oslovení, které v dnešní době už téměř vymřelo. Mě se však líbilo. S pohledem na nebe jsem se musel ušklíbnout. Typicky Londýnské počasí. Ani se nenadějete a začne z ničeho nic pršet. Počítal jsem, že nás deštivé počasí zastihne tak do hodiny. Na chvíli jsem si Sigyn představil v mokrých šatech, jak se ji pramínky vlasů lepí k tváři. Málem jsem zapomněl, že jde vedle mě a můj zasněný výraz musel být poznat. Tvářil jsem se přitom vždycky divně.

***

Soho, místo, kde literáti a jiní umělci navštěvovali četné hospody, aby dali průchod své tvořivosti, se zbytky po erotickém průmyslu, který byl znát i dnes, patřilo do části Londýna Westminster. Typické domy s oblými rohy a pestrými barvami tvořily úzké ulice, a i když toto místo bylo bičováno moderními stavbami a přítomností aut, vyzařovala z něj stále ona historie. Stačilo se jen pořádně dívat a ta na vás tiše mluvila. Takovým klenotem z celého Soho byla zahrada s malým altánkem uprostřed. Pár turistů lebedících si na dekách a neznalí, kdy je čas se raději klidit pod střechu, si dopřávali piknik, sem tam nás oslnil blesk. Čekal jsem každou chvíli, že se na nás sesype příliv fanynek. Pro jistotu jsem nás obestřel iluzí, díky které jsme byli pro okolí obyčejní kolemjdoucí. Tohle se někdy hodilo. Takhle chvíle měla být Sigyn a ne upištěných holek.

Zastavil jsem se před altánkem a rozhlédl se, abych se zorientoval. "Půjdeme k divadlu," ukázal jsem a doufal, že jsem trefil to správné. Od altánku bylo na jihozápad a my se museli proplést přes Carlisleovu ulici a dostat se na Deanovu. Takhle to alespoň hlásala mapa, když jsem se díval doma. Kolem náměstí pak uzavírala smyčku ulice Soho.
"Budeš chtít počkat tady, než to vyřídím?" zeptal jsem se. Nechtěl jsem ji zbytečně tahat do divadla, kde se už dlouho nehrálo. Mohla by si ublížit.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 03. července 2016 12:31
sigyn4699.jpg
Procházka Londýnem
- Loki -

Přála bych si, abychom se nemuseli neustále přetvařovat, navázat pevná přátelství a žít naplno. Vždycky bolelo, když jsem musela opustit tu hrstku lidí, kteří mi i přes veškeré moje snahy, aby se tak nestalo, stejně přilnuli k srdci. Být ve společnosti bohů, snášel by se život mezi smrtelníky lépe, ale tak jak jsem dosud žila, to bylo pomalé utrpení.
I kdyby nám náhodou naše výprava nevyšla, život zde už bude jednodušší.
Taková jest má představa a dokud se nestane něco, co by ji vyloučilo, tak se jí hodlám držet.

"Ano, to je pravda, lásko."
Přitakám na jeho slova. Andělé mohli za naši zkázu, ale nebýt jich, přišel by skutečně podobný výsledek jen o nějakou dobu později.
"A vlastně můžeme být rádi, že andělé přišli. Sice zničili krásu našeho domova, ale vlivem jejich nájezdu jsi se dostal z okovů."
Usměji se a pohladím jej po ruce.
"To je dobře ne?"
Ano, pár z nás díky nim přišlo o svou existenci, ztratili své věřící a zanikli, ale má rodina je to hlavní na čem mi záleží. Možná by má slova v tomto mohla zarazit, přeci jen dříve jsem se ohlížela na všechny a rozdala bych se. Život na Midgardu mě lehce pozměnil.

"Překvapení?"
Pozvednu obočí.
"Chystáš ještě něco, krom svých zmíněných pochůzek?"
Optám se upřímně zvědavě a možná lehce nedůvěřivě v tom, že mi možná neřekl všechno. Jeho záhadný úsměv je tak kouzelný, že bych se stejně nemohla nai v nejmenším zlopbit, i kdybych chtěla.
 
Snový průvodce - 03. července 2016 10:15
gral_bohu7694.jpg
Helheim
~Thór~
Hod za ženu: 2

Žena, jistá sama sebou, si nevšimla tvého zakolísaní. Přesvědčena, že se k ní blížíš omámen jejím vlivem pokračovala ve svádění. Nárviho měla plně ve své moci. Usmívala se až do chvíle, kdys ji vrazil minotaurův roh rovnou do boku. Překlonila se v pase a překvapeně vydechla. Následná dávka blesků u ní vyvolala bolestivý výkřik. Prohnula se v zádech a hlavu zaklonila dozadu. Její tělo pružilo v návalu elektřiny a záblesky sem tam odhalily stíny jejich křídel na zemi.

Nárvi pod vlivem jejího kouzla vykřikl a pokusil se na tebe vrhnout, ale blesky zasáhly i jeho. Odhodilo jej to několik sáhů dozadu, kde pak zůstal nehybně ležet. Jen se z něj lehce kouřilo.

Mjölnir, darované kladivo tvým otcem, prorazil díru ve stropě. Sprška kousků kamene a omítky pokryla dlažbu, ale výboje zabránily prachu šířit se tvým směrem.
Tvé prsty sevřely rukojeť kladiva a dobře mířená rána trefila ženu, která odletěla až ke zdi, kde se sesunula. S hekáním se pohnula, ale to bylo tak všechno.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 02. července 2016 01:06
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v pekle
S andělskou mrchou



Pořád na Helheimu? Tomu se mi skoro ani nechce věřit. Přijde mi dost divné že by Hela měla takový vkus. Nebo si to tu možná nechala udělat nějak nově, kdo ví? Každopádně přestávám myslet o podobných věcech a soustředím se jen na ženu před sebou. Uvědomuji si co je zač, ale i tak se pomalu začínají měnit mé myšlenky ohledně toho co bych jí udělal. Až mně to samotného dost překvapuje.

Nikdy bych si nepomyslel že něco takového budu cítit ke svému nepříteli. Vlastně i to nepřátelství začíná pomalu opadávat a střídá ho velká touha. Zničeho nic mi přijde jako by Nárvi ztěžknul a tak už jen neudržím a nechám ho svést se na zem. Vidím jak se chová, ale je mi to jedno. Zadívám se znovu na tu ženu a soustředím se pouze na ní.

Někde v koutku mysly však cítím že je něco špatně a ač s obtížemi, podaří se mi nakonec z toho jejího kouzla uniknout. Ta mrcha. Myslí si že si se mnou může hrát jako s panenkou? To se teda plete! Jindy bych asi hned vypěnil a vlítnul na ní, ale tady by to nemuselo být moc bezpečné. A tak se pokusím na to jít jinak. Pomaličku se začnu k ženě přibližovat a snažím se při tom vypadat jako bych po ní stále toužil, jako by byla to nejcennější na světě. Pokud se mi podaří dostat až k ní, tak pak najednou vytáhnu co nejrychleji Minotaurův roh a pokusím se jím tu hnusvnou svini probodnout.
Když mi to vyjde, tak do ní i pustím rovnou pořádnou dávku blesků. Tak či onak, Nárviho (pokud se dostane až k nám) odstrčím stranou a natáhnu ruku, očekávaje že se v ní co nejdříve objeví Mjöllnir, kterým bych ještě pro jistotu ihned fláknul tu ženskou po hubě. "Co sis myslela, že si s námi budeš hrát jako s nějakými loutkami? JÁ JSEM THÓR, VLÁDCE HROMU A BLESKU!! NEPODVOLÍM SE NĚJAKÉ MRŠE KDO VÍ ODKUD!!"


//To jak je psáno velkými písmeny říkám docela hlasitě, spíš skoro křičím//
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1303858757019 sekund

na začátek stránky