Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
Snový průvodce - 09. prosince 2017 11:19
gral_bohu7694.jpg
SOS ostatním andělům
~Thór + Hela, Nárvi~

Úder blesku všechny v autobusu vylekal. Rána byla tak veliká, že všichni cítili, jak to vozidlem otřáslo a nejedno přítomné dítě se rozplakalo. Tedy, až na Helu, která se začala hihňat a kdyby dokázala mluvit, určitě by vyžadovala další.

Nárvi se na tebe podíval trochu nervózně. Vyhlíkla přímého střetu se mu moc nezamlouvala. "Bratr," vyslovení tohoto slova mu nedělalo moc dobře. Jeho jeden strach překryl druhý, "byl lepší na boj z blízka. Já... já spíš... no, to co mě učila mamka s otcem," uvědomil si, že v boji může být naprosto k ničemu. Když jej bratr napadl, byl ještě skoro dítě. Na věk smrtelníků tak kolem dvanácti nebo třinácti. Otec ho učil bojovat a něco ze svých kouzel a mamka jej učila se starat o druhé, takže léčení mu nebylo cizí. Ale jak tohle všechno využít v boji, ve kterém nikdy nebyl? Rukama se prát neuměl a pochyboval, že andělé budou brát ohledy.

Zjišťovat, co Nárvi umí či neumí, nemělo smysl, protože volání anděly přivolalo ostatní. Muži i ženy v bílých oblecích s pevně svázanými vlasy a brýlemi. Všichni měli upjatou tvář a kromě jiného zbarvení vlasů vypadali všichni stejně. Křídla nebyla vidět, ale nebylo pochyb o tom, že to jsou andělé. Jejich tváře ti byli povědomé. Minimálně dva jsi viděl v hotelu, i když předtím vypadali jinak.

Smrtelníci je stále neviděli, ale cítili jejich přítomnost, protože se kolem sebe otáčeli. Andělští agenti obklíčili autobus. Nárvi se trochu stáhl a šlo na něm vidět strach. Hela mlčela.

Autobus se najednou silně otřásl, jak do něj z jedné strany agenti nalétli. Všichni začali křičet. Skrčili se, protože to bylo jediné, co je v tuhle chvíli napadlo. Další náraz málem převrátil autobus na bok, při čemž to uvnitř vypadalo jako domino. Nárvi se špatně držel a přepadl na pár lidi na vedlejším sedadle.

Nejhorší však mělo začít. Když se ozvaly první výstřely, které prolétly sklem a tříštily jej na tisíce kousků, začala absolutní panika. Lidé vstávali, přeskakovali se a drali se ven. Sice nikdo z nich neviděl anděly, jak z nich někteří střílí do autobusu a vybralo si to nejednu oběť, ale zpráva to byla jasná. Rychle ven.

Nárvimu se podařilo zapadnout mezi sedadla a vyhnout se tak kulkám. I ty‘s rychle zaujal pozici, abys nebyl tak jednoduchý cíl. Hela začala plakat.

"Musíme... musíme ven!" vyjekl Nárvi, když před něj padlo bezvládné tělo ženy s dírou v hlavě. Viděl jsi, jak se mu derou slzy ven. Měl příšerný strach.

Situace kolem autobusu
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. prosince 2017 10:18
artemis_alyss28072.jpg
Setkání, na které si nepamatuji
~Áres, Athéna~

Byla jsem zmatená a nevěděla jsem, jak na Área reagovat. Mluvil tak zvláštně a já měla pocit, že to, co říká, je pravda. Stál přede mnou bůh války, který se do boje vrhal bezhlavě. Na taktiku a strategii tu byla Athéna. Áres sice byl zrádný, ale vymyslet si takovou lež? Bez pomoci by to nedokázal, a když se zmínil o strýcovi, hned mi bylo jasné, kdo za tím vším stojí. Bůh podsvětí vždycky žíznil po návratu na Olymp, a pokud by získal artefakt, mohl by si přát cokoliv. Nedivila bych se, kdyby s ním Áres spolupracoval, aby si udržel hlavu na krku.

Bezvýchodnou situaci roztrhla až Athéna, za což jsem jí byla vděčná. "Má pravdu. To, co říkáš," rozhodnu se promluvit, i když mi mé smysly radí otočit se na podpatku a utéct do bezpečí lesa, "promluvíme si o tom všichni. Sice jsme chtěly do knihovny," koukla jsem na Athénu, "ale, tohle je důležitější," zatím jsem nechtěla Áreovi říkat důvod návštěvy a hledání v knihách.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a vydechla. "Asi bude nejlepší jít ke mně," navrhla jsem. "Nikdo mě tam nezná, protože jsem se teprve nastěhovala. Řešit naše záležitosti je lepší v tajnosti."
Athéně jsem pak řekla název zastávky, která byla kousek od domu a všichni jsme se tam vydali.

Cestou jsem však prožívala podivné deja vu. Takhle jsme šli tři, i když Athéna mi do rovnice nezapadala. Měla jsem před očima někoho jiného. Držela jsem se tyče v autobusu a otřásla se. Na chvíli jsem měla pocit, jako bych byla úplně na jiném místě. Temném a plném zápachu. Lepil se na mě a nedovoloval mi popadnout dech. Ucítila jsem dotek, což mě vytrhlo a střela jsem se s Áreovýma očima. V jeho pohledu bylo něco, co jsem už jednou viděla.
Ne, nikdy se na mě takhle nedíval, odtrhla jsem od něj oči a soustředila se na cestu.

Pronajala jsem si menší byt, který byl už zařízený, i když nábytek a spotřebiče dávno prošly záruční lhůtou. Staré skříně, které páchly stářím. Někdo by řekl, že smrdí jako staří lidé. Otevřela jsem okno, abych tu vyvětrala. Kuchyně se pojila s obývákem a dveře napravo vedly do ložnice. Druhé pak do koupelny a na záchod.
"Dáte si něco?" zeptala jsem se. Nečekala jsem na odpověď, a dala vařit vodu. Potřebovala jsem kávu. Klidně se mohli usadit v kuchyni u malého vrzavého stolku. Já se opřela o linku.
"Asi by stejně na to došlo, ale můžeš nám říct, kdy jsme se já a ty setkali? Protože já," na chvíli jsem se zarazila, jelikož mě opět polil zvláštní pocit, "o ničem z toho, co jsi řek, nevím."
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. listopadu 2017 21:40
loki94861.jpg
Egypt
~Sigyn, Váli~

Než jsem vyšel z bytu, ještě jsem se stavil u sebe v pokoji a notnou chvíli s funěním a mírnými nadávkami jsem ze skříně vydoloval krabici, v níž jsem měl uložené Freyino sokolí roucho, které dokázalo vlastníka proměnit v cokoliv. Určitě bych nikomu nedoporučoval sám sebe proměnit v ořech, ale proměna je s rouchem mnohem spolehlivější než pouhá iluze. Počítal jsem však s tím, že v Egyptě moje tvář bude spíše výhodou než naopak.

V autě jsem cítil jistou úzkost. Ve zpětném zrcátku jsem viděl jenom polovinu obličeje Váliho. Léta křivdy v jeho tváři vyryla vrásky. Kdybych se tehdy neunesl vlastní pýchou, že vše zvládnu sám, nepřipoutal by mě Ódin ke skále a nepřinutil Váliho zabít mladšího bratra. Zároveň jsem však byl na pochybách, zda Nárvi, o kterém se zmínil Thór, je opravdu můj syn. Co když to byla lež?

Cesta na letiště proběhla více méně mlčky. Pokud Sigyn něco pronesla, odpověděl jsem, ale neměl jsem moc chuť mluvit. V žaludku jsem měl pocit divného brebentění a napětí tomu moc nepřidávalo.

Když jsme přestupovali do letounu, ovanula mě vůně čerstvě vyčištěného interiéru. Měl jsem rád vůni pravé kůže, která tiše vrzala, když se do sedadla někdo usadil. Sedačky stály pouze po stranách vedle okýnek a vždy tak, že dvě byly natočeny naproti sobě a mezi nimi se nacházel stolek, který šel rozevřením zvětšit. Uvnitř nás čekala mladá stevardka a s jiskřičkami v očích nás vítala. Hodně dlouho mě držela za ruku, než jsem ji dal najevo, že to není vhodné, ale i tak jsem ji věnoval dlouhý úsměv. Znepřátelit si někoho, kdo vám bude donášet pití a jídlo není ideální strategie.

"Na stolcích máte menu a v polovině letu dostanete občerstvení," zacvrlikala bruneta a zašla za závěs, odkud se ozval zvuk mletí kávy v kávovaru.
Nabídl jsem Sigyn místo a těžký deštník položil na volnou zadní sedačku, ke jsem nahromadil zbytek věcí. To, co se vešlo, jsem dal do přihrádek nad hlavu, co ne... stevardka se postará. Nebyl jsem si přesně jistý, kde jsou úložné prostory a navíc by nás hnala, kdybychom se začali po letadle pohybovat jako doma.

Pokud si můj syn nesedl naproti Sigyn, učinil jsem tak já. Když jsem na ni pohlédl, věděl jsem, jak se cítí. Řekl bych, že naše pocity byly stejné. "Stále tomu nemůžu uvěřit," řekl jsem tiše. "Thór by... Thór nikdy nelže," ušklíbl jsem se. "Ale Chris docela často."

Nakonec došla letuška, abychom se připásali a během několika minut se letadlo začalo konečně rozjíždět. Hleděl jsem z okýnka a s pocitem, jako když najednou ztratíte zem pod nohama a zároveň na něčem stojíte, se letadlo vzneslo.

***

Let do Egypta není tak dlouhý, abyste se začali pekelně užírat nudou. Počítal jsem, že se tam dostaneme kolem půlnoci. Pak jsem si uvědomil, že čas tam je posunut o dvě hodiny, takže můžeme čekat přistání tak ve dvě ráno. Pokud Thór nevyváděl kraviny, tak teď všichni spali.

Po přistání jsem měl žaludek v krku. Zachoval jsem však dekórum. Pomohl jsem Sigyn s věcmi, rozloučil se s letuškou, které dal spropitné a autogram a málem se svalil cestou z úzkých schůdků. Někoho by to určitě pobavilo.
"Zkusím zavolat Thórovi," shodil jsem věci na zem a pak vytočil jeho číslo. Ozvala se hlasová schránka. "Sakra," zanadával jsem. "Asi má vybitý mobil. Tady jej hledat nemá cenu," věděl jsem, že mi Váli nasype uhlí na hlavu, ale co jsem měl dělat. "Zajdeme dovnitř a počkáme, jestli se ozve sám. Zkusím se tam někoho zeptat, zda neví o tom, jestli je Hemsworth tady. Noviny, bulvár a tak," uchechtl jsem se a s tím se všichni vydali do letištní haly, kam nás hodil mini autobus. Uvelebili jsme se v místní restauraci a já si začal hrát ne detektiva.

Kolem sedmé ráno, kdy jsem už myslel, že mě trefí, protože někdo ze zde přítomných mi dával neúspěch sežrat očima. Po celou dobu jsem rozdával autogramy a přitom se ptal, zda neví něco o Chrisovi. Jedna mladá dívka říkala, že o tom cosi slyšela, ale nevěděla nic víc. A právě po sedmé hodině mi přišla sms: Hni sebou, začíná mi hořet půda pod nohama. Pokud budeš moc, zůstaň na letišti nebo někde poblíž. Případně se ozvy na tohle číslo. T

Ihned jsem byl u Sigyn a Váliho a nechal jim zprávu přečíst. "Chce mě naštvat. Mohli jsme mu jít naproti," sykl jsem. Ani jsem od něj nic jiného nečekal. Thór rovná se potíže. Vždycky.
Pak jsem mu obratem napsal: Cekame na letiste uz sakra dlouho. Pohni zadkem ty nebo muzem jit naproti a pomoct. Tom Ani jsem si neuvědomil, že jsem použil své lidské jméno.

~Thór~
Pokud jsi měl během akce čas, tak ti došla sms od Lokiho: Cekame na letiste uz sakra dlouho. Pohni zadkem ty nebo muzem jit naproti a pomoct. Tom
 
Athéna *Annabeth Ness* - 26. listopadu 2017 13:03
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Hannibal ante portas

~ Árés, Artemis ~



Nevěděla jsem, co si z toho vzít. Z Áreova hlasu zněla naléhavost. Nevypadal překvapeně, že nás vidí, což mě překvapilo. Pozorně jsem sledovala výměnu mezi nimi, ruce založené na hrudi, zatímco v mé kapse se cosi tiše hýbalo.
"Štěstí." souhlasila jsem a pozorně si ho prohlížela, jako bych mohla odhalit, co se za tou nečekanou návštěvou skrývá. Moje paranoia se za poslední dny kontinuálně zhoršovala a zjevení dalšího boha v tak krátkém sledu za sebou mi přišla podezřelá.

"Na tohle nemáme čas," povzdechla jsem si tiše, když jsem si uvědomila, že ani jeden se nemá k pohybu. "Na to rovnou zapomeň." ohradila jsem se proti jeho návrhu ostře.
Nelíbilo se mi, že ji chce Árés někam odvést. Bůhví, co měl za lubem. Nenechám nás zase rozdělit.


"Musíme si promluvit, ano, ale všichni. Pojďme někam, kde není tolik lidí a pak budeš tak laskav a vysvětlíš nám, co má tohle všechno znamenat. Jakto, že už jste se viděli a Artemis si to nepamatuje. Kdo jí měl zabít a proč. Co s tím má společného tvůj strýc," ušklíbla jsem se. "Co za dohodu jste uzavřeli. Nemysli si, že z toho tentokrát vyklouzneš tak snadno."
Narážela jsem na Olymp.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. listopadu 2017 11:13
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Edinburgh - Ztraceno v překladu
Double A (Artemis a Athéna)

Nevšiml jsem si té druhé ženy. Byl jsem natolik upoután svou rudovlasou bohyní, že mne nikdo další nezajímal. Chyba.
Kdyby byla mým nepřítelem, mohlo se mi to stát osudným.
I když na druhou stranu, vzhledem k tomu o koho se jednalo.
Athéna v celé své kráse a majestátnosti.
Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. V mých očích se však zračilo stejné poznání, jaké musela mít ona.
Vím, co jsem vyváděl na Olympu. Cítím se zahanben.
Nicméně stále tu je rudovláska, kvůli které jsem uzavřel dohodu se strýcem, abych jí našel. Svou pozornost opět přesunu na ní.

”Nevzpomínáš.” Pronesl jsem šeptem, zavrtěl nesouhlasně hlavou a na sucho polkl. Bolelo to tak neskutečně, že jsem se divil tomu, že stále stojím na nohou. Zmocňoval se mne vztek a touha potrestat ty, kteří jí to udělali.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, počítal přitom do desíti, ve snaze se uklidnit.
”Toto není poprvé, co se vidíme, krásko.” Pronesl jsem smutně a věnoval jí pohled, ve kterém byl i ten pocit znatelný.
Vzpomeň si na mně, prosím. Žádali mé oči.

”Není to štěstí, uzavřel jsem dohodu se strýcem, abych tě našel. Bál jsem se, že tě zabili.” Opět na sucho polknu, cítím jak mne pálí slzy. Několikrát zamrkám. Vím moc dobře, kam by to směřovalo. Pláč. Něco co jsem nepoznal. Ani, když mi Afrodita dala košem, jsem nebrečel. A teď? Nemám k tomu daleko.
Rozhlédnu se kolem. Není tady vhodné o něčem takovém hovořit. Ti tvorové by tomu nerozuměli.

”Potřebuji si s tebou promluvit, někde v soukromí, kde by nebyli smrtelníci.” Pronesu svou prosbu, když opět získám aspoň trochu kontrolu nad svým hlasem, který se mi ještě maličko chvěl.
”Prosím.” Dodám ještě. Musel na mne být zvláštní pocit, vzhledem k minulosti. Cítil jsem se naprosto zlomeně, zoufale.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 22. listopadu 2017 14:14
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

Stále na útěku
Nárvi, Hela



No, tolik k česání vlasů.. Zdá se že když mám u sebe Helu tak to nemá cenu. Nevadí, hlavně že si hraje a třeba nijak nevýská. Kouknu na recepční, pak na monitor a poslouchám co říká. V Londýně? No to si dělá srandu. Čekal bych že někdo takový bude spíše poblíž, ale když se nad tím zamyslím, je docela logické že by tu chtěl poutat co nejméně pozornost. Ale cesta do Anglie, no, dost by mi to rozhodilo plány. Asi budu muset počkat až zase potkám Matet, možná by to šlo zařídit i nějak jinak.

Prozatím si aspoň vezmu ten papírek s telefoním číslem, poděkuji a pak už jdeme ven. Zdá se že taxi zde není, ale šlo by jet aspoň autobusem. Hromadnou dopravu sem nikdy moc nevyužíval, ale myslím že zrovna teď by se to docela hodilo. Přeci by se o nic nepokusili když tam budou i jiní lidé ne?

Nárvimu na jeho dotaz jen přikývnu a skoro se až leknu když mi v kapse zavibruje mobil. Úplně sem na něj zapomněl. Fajn, aspoň něco. To o andělech samozřejmě už vím, ale sem rád že aspoň Matet je v pořádku. I když mně napadá že by jí mohli třeba dostat a v nějakém svém plánu ji přinutit aby mi to psala, ale to se mi zase nějak nezdá. Přeci mně před nimi varovala.

Bez Matet není zrovna lehké se tu nějak dorozumět, ale nakonec se ukazuje že se přeci jen hodí být slavný. Dát někomu podpis je docela přijatelná cena za to že mně nasměruje kam potřebuji. "Děláš jako by to předtím bylo nějak jiné. Sice sem nedával podpisy, ale... však víš". Odpovím Nárvimu s úsměvem. I na Asgardu sem byl pro mnohé "vzorem". Jen místo podpisů jsme spíše popíjely... Tomu muži poděkuji a už sedáme na autobus. Nárvi si sedá k okénku a já vedle něj. Helu mám na klíně buď já nebo on, podle toho s kým by si zrovna chtěla hrát.

Napadá mně zda Loki projeví aspoň trochu vděku až ty dva uvidí. Nejspíše ani netuší co sem musel udělat abych je odtamtud dostal. Taky mám pořád trochu obavy o to zda by se o oba dokázal řádně postarat, ochránit je. Dobře si pamatuji jaký sobecký zmetek to byl. A možná pořád je, ale teď když má znovu Sigyn by se mohl aspoň trochu snažit. Uvidíme...

Myslel sem že tak do půl hodiny bychom mohly být zase v bezpečí, ale zřejmě se to protáhne. "Kolona? No to je skvělý.." Povzdychnu si když mi Nárvi oznámí jaká je situace. Když pak najednou Hela vysloví ono slovo tak se na ni zmateně zadívám. Anděl? Velmi brzy zjišťuji co tím oba mysleli. Podívám se z okénka a je mi vše jasné. Do hajzlu, ti jsou snad všude! Uvidím co udělá a je mi jasné co se asi právě stalo. Naprosto souhlasím s Nárvim, máme problém.

Přemýšlím co teď dělat dál. Jít ven a pokusit se na letiště dostat sám a nebo zde zůstat a čekat? Tak či tak mně nejspíše najdou. A až se tak stane, mohlo by se stát něco špatného, což zrovna teď vážně nechci. Když půjdu ven, je větší šance že se něco stane. Tady mně najdou taky, ale snad nebudou nic riskovat před ostatními. Nejraději bych do něčeho praštil, už mně ti opeřenci začínají docela štvát.

Ta ženská (anděl) dala nepochybně vědět ostatním kde sem. Možná bych mohl aspoň udělat něco podobného, dát vědět Matet. V momentální situaci je zdá se ona jediná kdo by mi mohl pomoci. Tak fajn.. Povzdychnu si a jen kousek nad autobusem nechám udeřit silný blesk jako znamení kde sem. Snad by to tak tedy aspoň pochopila. Samozřejmě dávám pozor aby blesk neudeřil přímo do autobusu, nechci abych usmažil ostatní co zde sedí. "Zůstaneme tady". Řeknu Nárvimu a vytáhnu mobil.

"Hni sebou, začíná mi hořet půda pod nohama. Pokud budeš moc, zůstaň na letišti nebo někde poblíž. Případně se ozvy na tohle číslo. T". Přesně takové znění zprávy napíšu a odešlu Lokimu. Kromě Matet je on jediný kdo by v momentální situaci mohl něco dělat. Mobil zandám, jednu ruku vsunu pod bundu tak abych držel rukojeť své dýky a podívám se na Nárviho. Tiše k němu promluvím.

"Už je to dlouho, pokud sem tě někdy viděl kouzlit tak si to nepamatuji. Promiň... Co ty vlastně dokážeš? Něco z toho by se teď možná mohlo hodit".
 
Snový průvodce - 22. listopadu 2017 10:15
gral_bohu7694.jpg
Pryč z hotelu
~Thór + Nárvi, Hela~

"Jsem ráda, že jste si pobyt užil," usmála se koketně recepční. Měla oči jenom pro tebe, i když sem tam mrkla na Helu, která se vrátila ke hře "Ulov co nejvíce vlasů". "Hm, podívám se," zadívala se na monitor a chvíli projížděla hotelový informační systém. "Tady to je," zaostřila na obrazovku. "U zprávy má adresu. Jeho společnost Nekhen Limited sídlí v Londýně. Bohužel vám nemohu říct, odkud platba přišla. Chcete jeho telefonní číslo?" pokud jsi souhlasil, tak ti jej napsala na papírek a podala ti jej.

Hotel měl i boční východ, kde jste se dostali na chodník vedoucí k místní hromadné dopravě. Moc lidí se tam nevyskytovalo, protože tenhle hotel si mohli dovolit jenom bohatí a proč by nasedali na autobus. Na této straně se taxíky nenacházely a Nárvi k tobě zvedl hlavu. "Tímhle můžeme taky jet?" zeptal se.

Mobil zavibroval. Přišla ti sms od Matet: Jsem v poradku. Miri k hotelu. Najdu vas. M. Zpráva sice nic neříkala, ale pokud ses Matet pokoušel dovolat nebo ji zpět psát, pouze jsi se dozvěděl, že toto číslo není už k dispozici.

Taxi se nacházelo před hlavním vchodem, kam nyní chodit, jak jsi usoudil, nebylo nejmoudřejší. Takže ti nezbývalo, než se svézt MHD. Naštěstí zastávky byly psány nejednom arabsky, ale i přepsané latinkou a dokonce se našel ochotný řidič, který ti poradil číslo autobusu, které by tě dostalo tam, kam jsi chtěl. Po podpisu samozřejmě.
"Na tohle si budu muset zvyknout," ušklíbl se Nárvi.

Během cesty do autobusu postupně nastupovali cestující. Nebylo divné, že jste byli terčem všech pohledů. Tedy hlavně ty sám. Nicméně při pohledu z okna jsi mohl cítit uspokojení, protože se v dáli rýsovalo místní letiště. Sice cesta autobusem k nejbližšímu místu bude trvat ještě půl hodiny, ale dostali jste se tak blíž k Lokimu.

Štěstí je však vrtkavé a i v tomto případě se k vám otočilo zády. Autobus zastavil a Nárvi jako správný mladík se prodral dopředu a vrátil se s poznatkem. "Před námi je... kolona?" zkusil slovo, které se nejvíce blížilo klasické dopravní zácpě, ale dnes to viděl poprvé. "Zkusil jsem se zeptat řidiče, ale jenom na mě vrtěl hlavou. Asi mi nerozuměl," sedl si zpátky na sedačku vedle tebe.

"Anděl," najednou pronesla Hela a hleděla rozjařeně z okna. Nárvi se podíval směrem, kterým ukazovala a ztuhl. "Strýčku," špitl, "a-asi máme problém."

Když jsi sledoval pohled dvou dětí, opravdu jsi zahlédl anděla. Byla to žena světlé kůže a pronikavě modrýma očima. Křídla měla roztáhlá a dívala se vaším směrem. Jen stála na kraji silnice a nikdo jiný, než vy, ji neviděl. Po bližším pohledu sis mohl všimnout zvláštního tetování, které měla po celém těle. Když si všimla, že jsi sleduješ, lehce se usmála, zvedla ruku a vyslala paprsek směrem k nebi. Po té zmizela.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 19. listopadu 2017 22:49
artemis_alyss28072.jpg
Další?!
~Athéna, Áres~

Zaslechla jsem své pravé jméno, což mě přinutilo zastavit se a otočit se po směru hlasu, který jej vyslovil. Nechápavě jsem zírala na muže, s nímž jsem se na malou chvíli střetla pohledem. Pak se dotkl mého ramene. Je to pocit, který vás uvrhne do dávných vzpomínek, a před sebou vidíte boha, který se vrhal s řevem do každé bitvy.
"Áree?" byla jsem zmatená, proč mluvil tak... divně. Athéna se vrhla mi pomoct, ale vzápětí její bojechtivost zmizela. Poznala jej stejně jako já.

Znal tě i předtím, v hlavě mi zašvitořil hlásek.
"Jistě, že si vzpomínám," pousmála jsem se. Jak jsem taky nemohla. Sice jsme nikdy spolu moc nemluvili, ale na Olympu jsme se vídali docela často. "Nečekala jsem, že na někoho dalšího narazíme tak brzy." Krátce jsem jej objala. Pak se odtáhla. "Je to tak dlouho, co Olymp padl," podívala jsem se na Athénu a zazubila se. "Máme to štěstí, že?"

Vydechla jsem a rozhlédla se kolem sebe. Měla jsem zvláštní pocit, že je něco špatně. Ne kolem, ale uvnitř. Jako bych něco věděla a přitom si na to nemohla vzpomenout. Mlhavé vzpomínky, které jsem nedokázala nikam zařadit, neviděla jsem žádné tváře, nic.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 19. listopadu 2017 13:47
sigyn_iko39614.jpg
Vstříc nalezení chybějící části rodiny
- Loki, Váli -

Přijde mi, že jsem musela v Lokiho náruči usnout, nebo poslíček s jídlem má osobní tryskáč. Nějak ze sebe tu únavu nemohu sklepat, ale cítím se o něco málo lépe, když se pomalu nasměruji do kuchyně, kde Váli akorát větrá. Nakrčím nos, protože cigaretový kouř je i přes synovu snahu dost cítit.
Nehezký zlozvyk
Nahlas však neřeknu nic, je to synova volba a alespoň bere ohledy, což beru jako to důležité. Společný oběd probíhá klidně, tiše. Možná až moc tiše, což mě mírně znervózňuje. Ráda bych zpátky společná jídla, při kterých jsme se bavili a smáli. Dnešní tabule je plná napětí a nevyřčených věcí, na které ještě nenadešel čas.

Balení obstarával hlavně Loki, kterému jsem se snažila motat pod ruce, co nejméně, ale své věci jsem si snažila obstarat sama. I meč bylo potřeba skrýt iluzí, ale jelikož kolem pasu by nebyl pohodlný a do zavazadel by se nejspíš nevešel, navrhla jsem vzdávat jej za deštník.
V Káhiře možná budeme pro smích, ale pak se to dá vymyslet jinak za pochodu.

Do auta sedám za svého muže a ještě než se připoutám mu položím ruku na rameno. Takové gesto ujištění, že všechno bude v pořádku, kterým uklidňuji jeho i sebe. Poté co se rozjedeme natáhnu ruku k Válimu a chytnu jej za tu jeho. Pokud se na ně podívá věnuji mu konejšivý úsměv.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 19. listopadu 2017 13:29
valiko34786.jpg
Posun k letišti
- rodičovstvo -

Nechtěl jsem se k těm dvěma vracet, takže jsem v kuchyni dal ty cigarety celkově tři, v mezičase jsem si udělal další kafe a vyčkával příchod jídla. Jakmile se tak stalo, sebral jsem se, abych alespoň trochu vyvětral kvůli mamce.
Jídlo bylo výtečné a společnost tichá, to mi vyhovovalo. Mé myšlenky byly skeptické a nevěřil jsem, že opravdu dojedeme do cíle s tím, že tam nalezneme mé sourozence.
Přesto jsem se ale potřeboval přesvědčit.

Když mi otec dával tašku s oblečením, změřil jsem si ho velmi nedůvěřivě a krátce jsem zaváhal, zda to přijmout. Nakonec jsem si tašku vzal, protože hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere.
Tašku s věcmi jsem obohatil o své drobnosti a vyrazil jsem z bytu, než se ti dva dochystají, abych si mohl před domem zapálit.

V klidu si dokouřím, po čemž následuje nasedání do auta a cesta na letiště.
Bratře...
Proběhne mi hlavou teskně, stejně jako rozmazaná vzpomínka na jeho smrt pod mýma tlapama.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.72587108612061 sekund

na začátek stránky