Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1347


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 19. března 2020 17:17Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:00Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 15:24Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:00Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 22:01Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:00Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Thór *Chris Hemsworth* - 18. dubna 2016 21:21
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Nevítaná společnost...



Vypadá to že ani jeden z mých společníků není proti. Dobře tedy... Podívám se na Garmra a sleduji jak "vchází do zdi". Je to docela zvláštní jej takhle vidět, ale budiž. Vážně jen doufám že ví co dělá. Kouknu na Nárviho a pár vteřin váhám, ale nakonec projdu za Garmrem. Ocitneme se.. ani vlastně nevím kde. Tohle nebude Hellheim, ani Midgard. "Dávejte pozor.

Asi nebudeme tam kde jsme chtěly..."
Řeknu tiše a poněkud nervózně. Začnu se rozhlížet a přemýšlím. Tohle místo mi vážně nepřipomíná nic z toho kde jsem kdy byl, nebo o tom slyšel. Nelíbí se mi tu, je tu až moc klid. To si tedy myslím aspoň do doby, než uvidím trůn a na něm sedět velmi podivnou ženu. Tiše si ji prohlížím a nemohu si při tom nevšimnout stínu křídel, jež samotná vidět ale nejsou. To nevypadá dobře...

Něco mi říká že by to mohla být ta co může za všechno co se na Hellheimu dělo, ale kdo ví. "Neboj se.." Řeknu tiše a pevně Nárviho chytnu. Tím se mi v podstatě potvrdila má domněnka, určitě je to ona. Zamračím se a když "žena" zmíní mé jméno, tak se na ni zadívám. V tom samém okamžiku se opět pokusím přivolat Mjöllnir, teď by se asi vážně hodit mohl. "Škoda že nemohu říci totéž..." Pronesu s kamennou tváří. "Co, nebo kdo jsi? A kde to sme?"
 
Snový průvodce - 17. dubna 2016 10:53
gral_bohu7694.jpg
Cesta ven
~Thór~

Nárvi se postavil za tvé pomoci a cítil se k ničemu. Dlouhý pobyt ve vězení jej připravil o veškeré síly. Kde se však naučil používat svou moc? Ve vězení určitě ne. Garmr se mezitím postavil na nohy, i když vypadal docela nejistě, ale částečné vyléčení i tvoje pomoc mu pomohla.
"Proti tomu nic nenamítám," přitakal mladík a shlédl na Garmra, který i přes zranění vypadal spokojeně a vrtěl ocasem. "Garmr nás vezme odsud. Umí to."
Po těchto slovech pes přešel ke zdi a dotkl se ji čumákem, pak do ni strčil celou hlavu až nakonec zmizel.
"Cesta ven," pousmál se Nárvi.

Vynořili jste se v obrovské hale. Nepřipomínala nic z Hellheimu, který byl mrtvý a v šedivých barvách. Hala byla aranžována do zářivě bílé a po stranách visely svícny. Vydlážděná podlaha odrážela vaše siluety. Hned před vámi na trůnu seděla žena. Oči měla stejně bílé jako stěny okolo a na hlavě posazenou přilbici s trčícími ostny. Oděná byla do zářivě bílé zbroje a na trůn házela stín páru křídel, i když jste žádné neviděli. Její rty se zkřivily v pomyslný úsměv.

Garmr zavrčel, Nárvi se roztřásl. Kdybys ho nedržel, začal by ustupovat. Znal ji. Viděl ji a nejspíš s ní měl i něco dočinění.
"Hodný chlapec," žena promluvila éterickým hlasem, který mrazil krev v žilách a zároveň láskyplně hladil na duši. "Velmi hodný chlapec," žena se postavila a ladně sestoupila ze schodů. "Ráda tě poznávám, Thóre, synu Ódinův a Fjörgyn."

Obrázky
 
Thór *Chris Hemsworth* - 05. dubna 2016 21:50
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Cesta pryč, opět s Nárvim



Garmr se nezdál být nijak nepřátelský, což bylo fajn. Nerad bych se zrovna teď potýkal ještě s tím. Vzal jsem jej tedy do náruče a vyrazil pryč. Už odsud chci vážně vypadnout, nejraději bych si dřepnul do nějaký hospody a vypil všechno pivo co by tam měli. A taky si dal koupel, nebo aspoň sprchu. Teď už se odtud jen dostat... Díky Garmrovi ubíhá cesta docela rychle a v klidu, nikde nikdo. Tedy do chvíle, než se zničeho nic objeví Nárvi. "U Ódina, tohle mi nedělej... Příště se drž u mně, nerad bych tě znovu ztratil". Přátelsky se pousměji a poslouchám Nárviho.

Tvář mi zvážní a rád bych mu odpověděl, ale pusa mu jede jak nějaký stroj. Až když si všimne jak na tom Garmr je, tak zmlkne a začne se věnovat jemu. Celkem zaujatě sleduji jak přikládá ruce nad Garmrovu ránu a pokouší se jej léčit. Myslel jsem že to vyjde, ale těsně před dokončením se Nárvi zhroutí na zem. Do hajzlu.. Zamračím se a opatrně položím Garmra na zem. "V pořádku, nemusíš se omlouvat. Udělals cos mohl..." Řeknu Nárvimu, otočím se na Garmra a začnu rohem jež jsem uzdmul Minotaurovi rozřezávat svojí bundu na kusy (pruhy). Nařežu několik pruhů, s tím že zbytek bundy si stále nechávám na sobě a roh pak opět schovám. Pruhy látky svážu a použiji je jako obvaz, kterým se pokusím co nejlépe ovázat zbytek Garmrovi rány.

Poté se otočím na Nárviho. Pokud stále klečí, tak mu pomohu ihned na nohy a podepřu jej, aby nespadl. "Budu mu muset pomoc.. Dokážeš jít dál sám?" Pronesu směrem ke Garmrovi. Že by mi odpověděl neočekávám, ale snad by se o to mohl pokusit aspoň tak, že se postaví na nohy nebo kývne. Ať tak či onak, tak se kouknu na Nárviho. "Promluvíme si později, teď musíme hlavně odsud pryč... Nevím jak na tom Minotaur je, buď je tuhej a nebo jen v limbu. Nerad bych ho potkal znovu, takže.. Dokáže jeden z vás dvou najít cestu dál?" Zeptám se a čekám na odpověď. Při tom se i sem tam ohlédnu, abych se ujistil že na nás něco nevybafne. Jeden nikdy neví, obzvláště tady je lepší být připravený.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 05. dubna 2016 07:56
sigyn4699.jpg
Nákupy
- My darling -

Schovívavě se usměji. Je sice těžší zvuknout si na novou tvář mého milého, ale některé výrazy se prostě nezmění. Rovnou mi to v úsměvu vyčaruje i jisté pobavení, ale teď je potřeba věnovat se tomu, proč jsme tady.
"Myslíš tyhle?"
Ukážu konkrétně, protože visí hned vedle těch bílých přilehlých, které jsem tu okukovala také.
"Oboje se mi líbí... ale teď se nehodí. V Římě jsem nosila šaty hodně a upršený Londýn jim nepřeje."
Smutně se pousměji. Ačkoli jsme seveřani zvyklí na chlad, teplo Říma jsem si celkem oblíbila.
Ale doma je doma...

Sleduji, co Loki nosí a hned první možnost mě zaujme. Než donese další možnosti, najdu si i místo černých kalhot šedé, které se barevně víc hodí.
Bílé tričko a delší kabátek v černé barvě, ale také vypadá dobře.
"Do Helheimu..."
Syknu.
"Nemohu si vybrat..."
Postesknu si a trochu zoufale vzhlédnu ke svému muži. Nyní se projevuje moje ženská stránka. Na něčem záleží, musím vypadat dobře, ale váhám jestli v tom či onom... Nikdy dřív jsem to neřešila, protože mi na tom, v čem budu oblečená nezáleželo tolik.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 02. dubna 2016 19:24
loki94861.jpg
Na nákupech s napruzenou prodavačkou
~my dear wife~

Pozvedl jsem obočí a v obličeji se mi zračilo: já? Nikdy! Nakonec jsem to zakončil pokrčením ramen a zúžil oči, protože Sigyn nebyla stále rozhodnutá. Tak jsem se rozhodl, že ji pomůžu. Z různých kostyméren mám už nějaké zkušenosti, i když se to týkalo jenom mě. "Zkusím ti v tom trochu pomoct. Ale ty šaty," ukázal jsem na poslední, které si prohlížela, "by ti velmi slušely, drahá."

Vrhnul jsem se tedy na pomoc své drahé ženě a vždycky jsem ji přinesl kus oblečení, zda líbí nebo ne.

Co ti Loki nosil
 
Snový průvodce - 02. dubna 2016 19:02
gral_bohu7694.jpg
Po zápase s raněným psem a ztraceným klukem
~Thór~

Roh si prošpikoval cestu skrze kapsu, takže z větší poloviny trčel ven. No, krátké rohy to zrovna nebyly, ale do budoucna by se hodit mohl.
Garmr není nijak nepřátelský. Rád by se postavil na nohy a nějak si zařádil, ale zranění je velké a ty zrovna léčitelskými schopnostmi neoplýváš, i když jsi častokrát musel obvazovat Lokiho rány, protože se bezhlavě pustil do nějaké akce, jelikož se ti chtěl vyrovnat. Ale to bylo za mladých let. Pak se váš vztah stal více odměřeným, alespoň z Lokiho strany.

Při každé odbočce Garmr nasměroval hlavu tam, kam si myslel, že bys měl jít. Mohl sis všimnout, že celou dobu víc a víc vrtěl ocasem a u cíle svého čmuchání štěkl. Narazil jsi na zmateného Nárviho, stále potlučeného, opírajícího se o holi, ale v jeho očích jsi mohl zahlédnout úlevu.
"Myslel jsem, že tě už nenajdu," bylo otázku, zda slova patřila tobě nebo psovi. Nicméně Garmr byl obdarován podrbáním a tobě chlapec věnoval úsměv. Ten mu zmizel, když si všiml tvého trčícího rohu. "Narazil jsi na něj?" zeptal se. "Před minotaurem jsem tě chtěl varovat, ale jakmile jsi překročil práh, tak se dveře zabouchly," vysvětlil ti, proč tě nenásledoval. "Nevěděl jsem, co dělat, a tak jsem přivolal Garmra. Poslal jsem jej, aby tě našel a přivedl za mnou. Trvalo to však příliš dlouho, a tak jsem se vydal do labyrintu, s tím, že na tebe buď nenarazím nebo ne."

Zmlkl, protože si až nyní všiml, že je Garmr zraněný. "Co se stalo?"
Položil na Garmrovo zranění ruku. Pocítil jsi tok energie skrze jeho prsty. Nárvi byl určitě po matce. Léčení bylo její doménou a nejspíš i jejím. Garmr se zdál klidnější, ale než se stačila rána zacelit, padl Nárvi na kolena. "J-já, omlouvám se... nejde to."
Byl slabý. Příliš slabý.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 02. dubna 2016 18:47
artemis_alyss28072.jpg
Áreovi zbývá 12 a já chci odsud!
~Áres~

"Do Apollónovy prdele!" leknu se a napnu luk směrem, kde se sesypaly knihy. Pro jednou si můžu pořádně zanadávat, ne? Tohle by mi neměly dělat ani ti sliznatí, hnusí a nevím co to je, červi. Podívám se na Área, který každým okamžikem vypadá hůř a hůř a já se obávám nejhoršího. Je nakažený? Skončí jako Hygieia? Bála jsem se toho a zároveň si to nechtěla připustit. Nemůžu o něj přijít. Teď ne.

"Nejsou?" zeptám se, protože jsem za Áreem nešla. "Vstříc dalšímu dobrodružství."

Vydám se jedinými průchodnými dveřmi pokračujícími dál. Za rohem před námi čekají další dveře. Zápach je najednou mnohem nesnesitelnějí, a tak přestanu dýchat. Moc dlouho mi to však nevydrží a místo toho si zakryju nos rukávem.
"Sakra, já už ani nevím, jak nedýchat," postěžuju si. "Za těmi dveřmi něco je," zaposlouchám se.

A opravdu. Zpoza šel slyše podivný šramot a mlaskání. Pokud si to tam zrovna nerozdává nějaká sestřička s chobotnicí, tak by to mohlo být to, co celou dobu hledáme. S napnutým lukem jsem došla ke dveřím a kývla na Área, aby je otevřel. Však to znáte. Jeden voják otevírá a druhý okamžitě vstupuje a střílí nebo hází slzák. Ten já neměla a neměla jsem zrovna slitováním s tím, co bylo příčinou tolika nakažených.

Jako PJ:

Jakmile Áres otevřel dveře, narazili jste na bariéru zápachu a přestat dýchat bylo tím nejlepším nápadem, který by se vám zrodil v hlavě. Šíp, který Artemis vystřelila, se zabodl do svého cíle s nechutným čvachnutím. Z rány se vyloudilo ještě více zápachu a pobavený smích démona. Na macatém zadku s pochýři po celém špekatém těle seděl netvor s krutým a nenasytným výrazem. Bylo s podivem, že dokáže vidět, jak se mu na oči tiskl tuk a z úst mu trčel slizem pokrytý jazyk. Každý jeho pohyb znamenal puknutí nějakého puchýře a výtok bílého hnisu.

V břiše měl obrovskou díru, ze kterého mu vysela střeva, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Ještě se přes ně podrbal a hlasitě si prdl.

"Koho tady máme," jeho hlas byl hluboký, bručivý s náznakem nemoci. Lehce šišlal, ale démoni na sebe brali různé podoby a vy jste jistě věděli, že tohle je démon nemoci a moru. "Ty," podíval se na Área. "Budeš náš," zařehnil se za doprovodu dalšího prdnutí.

Místnost byla prázdná. Všechno, co v ní bylo předtím, bylo nejspíš vstřebáno nebo se po tom plazili malí ohavní červíci.

Igor zachrčel, ale jinak čekal na rozkazy.

Okouzlující démon
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 30. března 2016 07:55
sigyn4699.jpg
Nakupování
- my love -

Lokimu věřím jako nikomu jinému, takže, když naše "artefakty" hodlá uschovat do trezoru, nemám námitek. On zajisté ví, co dělá.
Na druhous tranu v obchodě o tom možná maličko pochybuji... možná i ve směru, že já nevím, co si počít. Výbavu šatníku jsem nikdy moc neřešila. Tedy, až an ty momenty, kdy si moji smrtelní přátelé vymysleli nejakou společenskou událost, já neměla co na sebe a ženy mě vytáhly po obchodech.

Tak tedy vybírám a tentokrát tu nemám hlouček kritických dam, které by řekly "Tohle ne." "To také není ono." "Tohle by chtělo jinou barvu." "TOHLE je to pravé! V tom odcházíš!"
Zaujala mě sukně, ale bohužel nejsem si jistá na kolik se to hodí k počasí, stejně jako šaty, které jsou ještě navíc šíleně přilehlé a hodí se spíš na noční premiéru nového filmu, než na venkovní pochůzky. Stejně na tom jsou i druhé šaty, které mi padly do oka akorát ona přiléhavost jim chyběla.

Když ke mě přichází Loki, po své "rozepři" s prodavačkou, váhám nad tím, co k černým kalhotám. Volba první je tak trochu na lehko - jen košile. Druhá možnost je poněkud více zahalující. A teď Loki raď.

"Nemusel jsi být hned tak hrubý..."
Napomenu svého muže šeptem, aniž bych vzhlédla od svého rozhodování.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. března 2016 16:02
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Konečně klid?



Sotva jsem na netvora skočil, tak se vlk začal měnit do podoby malé čivavy. Věděl jsem o tom, ale snažil jsem se ho moc nevnímat, protože teď bylo hlavní vyřídit netvora. Držel jsem se jeho rohů a ze všech sil sem zabral. Bylo to jako bych sám byl na skřipci, ale nakonec se mi to podařilo. Křup a jeden z rohů jsem držel ve své ruce, už však nebyl na netvorově hlavě.

Pousmál jsem se a jen tak tak jsem se držel na nohou. Minotaura to evidentně velmi naštvalo a zdá se že i poněkud zmátlo. Díval jsem se na něj a čekal že se na mně rozeběhne, ale místo toho běžel kolem a napálil to přímo do zdi. To muselo bolet.. Ušklíbnul jsem se a ještě chviličku sem netvora sledoval, ale už se nehýbá. Tudíž jsem zřejmě v bezpečí, aspoň prozatím. Roh který jsem měl v ruce strčím do kapsy (kladivo přivolat nemohu a tak se hodí jakákoliv jiná zbraň) a otočím se na psa.

Zase se začne měnit a já si konečně vzpomenu kde už jsem ho viděl. "No ne, ty si Garmr co? Teda, zajímalo by mně co děláš tady... " Že by ho poslaly Loki a Sigyn? Ne, tak šlechetní by nebyly. No je fuk kdo ho poslal, hlavní je že je tady a pomohl mi. "Tak dobře.. Pokus se mně kousnout a já tě kousnu taky. Jasný?"

Usměji se a nebude-li vypadat vyloženě nepřátelsky, tak se jej pokusím vzít do náruče a zamířit i s ním cestou kterou ukazoval. Aspoň tedy doufám že mi ukazoval cestu, nerad bych zase skončil v nějaký díře. Pokud bych musel procházet kolem Minotaurova těla, tak bych si dával velký pozor. Nevím zda je skutečně mrtvý nebo ne, ale v případě že by nebyl a třeba se po mně ohnal, tak bych mu zkusil ze všech sil dupnout na hlavu a nebo ho do ní aspoň kopnout. Hlavně abych se odsud dostal pryč.
 
Snový průvodce - 16. března 2016 15:36
gral_bohu7694.jpg

Pořádná rána

~Thór + vlk~

 

Reflexní vestička se barvila krví do ruda a bojující vlk proti mase si to jen zhoršoval. Mít v těle zaražený roh není pohodlné a už vůbec ne bezbolestné. Pak jsi přišel na řadu ty. Je jen otázkou, zda byl zrovna dobrý nápad jít na netvora zezadu a tak ještě umocnit tlak, který působil na zvíře, které bolestně zavylo, a najednou se na zemi vrtěla malá černá čivava s chlupatýma ušima. Díky své maličkosti se dokázala dostat od netvora a tobě se podařilo minotaurovi ulomit větší roh. Trýznivé bučení roztřáslo zdmi a netvor kolem sebe házel pažemi a nevěděl, co vůbec dělá. Zaslepen agónií a zlostí se rozeběhl rovnou k tobě. Nebo si to aspoň myslel. Místo tebe se z nějakého důvodu zaměřil přímo na zeď a napálil to do ní plnou rychlostí. Ozval se děsivý zvuk, jako když pukne kokosový ořech a býk s doprovodem krvavé čáry na zdi sjel k zemi a více se nepohnul.

 

Najednou nastalo ticho. Slyšel jsi své bušící srdce a tesklivé kňučení raněného pejska do kabelky. Mohl jsi sledovat, jak se tělo psa znovu proměnilo a ty jsi v něm poznal Garmra, chlupáče, který ti poprvé málem ukousnul ruku a nějak moc se měl k Sigyn a k Lokimu. V podobě chorvatského ovčáka se pokoušel postavit na nohy, ale moc mu to nešlo. Hlavou však stále mířil jedním směrem. Že by věděl, kudy jít, nebo tě chtěl navést zpátky k Nárvimu? Hlavní bylo, že největší nebezpečí pominulo nebo ne?

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1755268573761 sekund

na začátek stránky