Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 22:32Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
*Árés* Alexander Rubin - 06. října 2017 12:57
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
V podsvětí u strýce

”Já myslím, že víc než trochu.” Porozhlédl jsem se kolem. Byl na to strašný pohled. Neměl jsem však čas se tím zabývat a zbytečně se vztekat. Na všechno jednou dojde a já si tu chvíli náležitě užiji, až budu nohou stát na těch jejich hubených krčcích a poslouchat to slastné praskání, když jim budu trhat křídla. Ta skvostná představa jednomu vykouzlí úsměv na rtech.
Honosném trůně. Mohl jsem tušit, že ten jeho trůn přežije naprosto všechno. Úsměv mi z tváře nezmizel při té myšlence.

Vydal jsem se tedy za Alecto a byl rád za její přítomnost, neboť bych málem Artemis neměl jak pomoci.
Blízkost jejího těla mi na malou chvíli vyrazila dech. Stačilo by se k ní natáhnout a vtisknout jí polibek, ochutnat její rty a zapomenout.
Jenže měla pravdu, byl jsem tady kvůli rusovlasé bohyni, která se mi dostala pod kůži až tak děsivě natolik. Sama Afrodita by jí záviděla, co za cit se ve mně probudil.
Pochopitelně jsem bohyni lásky svým způsobem miloval, ale nebyl jsem jí věrný, stejně tak jako ona nebyla věrná mně. Nemluvě o tom, že jsem nebyl věrný žádné ženě, se kterou jsem si vyměnil ten hloupý lidský slib.
Nebyl bych zřejmě také rozhodnutý kvůli jedné lásce projít světa kraj, abych jí našel. Nemluvě o tom, že kdybych se ocitl v tak těsné blízkosti, jak před chvílí, tak bych si nepohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, avšak jednal bych.
Nezáleželo jak věděla o tom, že jsem tady za účelem zachránit svou rusovlásku, neboť jsem byl překvapen svými myšlenkami a rozhodnutím.

Na její otázku jsem pouze kývl hlavou. Kráčel jsem rovnou a neohlížel se zpět. Nemůžu si dovolit ztrácet čas. Už tak přemýšlím nad zbytečnostmi, které pouze roztěkají mysl. Potřebuji se soustředit.
Což potvrzovala i cesta palácem. Nehostinná a temná.

”Koukám, že rekonstruuješ.” Konstatuji suše.
”Jistě víš z jakého důvodu jsem tady. Přejděme prosím k věci.” Začnu. Nechce se mi zbytečně debatovat, když je možné, že teď ti okřídlenci ublížují mé drahé. Ta představa mně dohání k naprostému šílenství. Vím, že je to bohyně lovu a bohyně Měsíce, žena, která se o sebe dokáže postarat. Což mi také sama ukázala, tím jak statečně bojovala. Jenže polidštil jsem a je povinností mužů chránit své ženy. Neuspěl jsem, když mne nejvíce potřebovala a nebyla schopná se bránit, dostala mně banda létavců.
K čertu. Tak rád bych do něčeho či někoho praštil. A to nemluvím o tom, jak mi bylo proti srsti to, co mám v úmyslu udělat.
”Chci tě požádat o pomoc.”
 
Athéna *Annabeth Ness* - 04. října 2017 10:07
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Da mihi libertatem aut mortem
~Artemis~

Měla jsem ráda slunce a teplo, slanou vůni moře. I já si zvykla na sychravé počasí, které mělo své kouzlo, stříbřitý všudypřítomný déšť, který mi přirostl k srdci. Nikdy jsem ale nezapomněla a nikdy jsem nepřestala toužit potom vrátit to, co bylo. Mír a klid, učit se a učit jiné, darovat lidem moudrost, pomáhat jim být lepšími.
Ztratila jsem spoustu iluzí, které jsem tehdy měla. Život mezi lidmi mne změnil. Jestli k lepšímu, to neposoudím. Ani nechci.

Vděčně jsem se usmála. Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění, rozhodně ne jako sebejistá vůdkyni, kterou jsem byla jindy. Vidět Artemis zde… rozhodla jsem se, že si mohu odpustit trochu slabosti. Koneckonců, po těch letech jsme si to obě zasloužily.
„Myslím, že to byla moje vina,“ řekla jsem tiše a pak si povzdechla. Myslím? Ne, nemyslím. Vím. „Totiž, ne, že bych je zabila já… ten útok byl vedený na mne.“ osvětlila jsem. „Nějaký stín, něco… někdo po mě jde. A je dost možné, že půjde i po tobě.“ varovala jsem.

Přikývla jsem. Jistě, když my dvě, proč ne kdokoliv jiný?
„Pak je na nás abychom hrdě nesly jeho odkaz,“ řekla jsem vzletně, ale ani mě to neznělo příliš upřímně. V hlase mi zněly obavy, které by tam být neměly.
„Bojím se toho,“ přiznala jsem nakonec, lidsky, tiše. „Jsi první, koho jsem poznala za spoustu let.“

„I já,“ souhlasila jsem s jejím plánem, ovšem upřímně. Opravdu jsem ho chtěla najít. Opravdu jsem toužila po tom obnovit naši slávu a sílu. Ne, že by byl můj život nyní špatný, to v žádném případě. Ale… ale.
Její otázka mě zmátla.
„Tady jako v Británii, nebo tady jako v zoo?“ ujistila jsme se raději.

 
Snový průvodce - 01. října 2017 11:39
gral_bohu7694.jpg
Jsem tvůj strejdaaa
~Áres~

Alecto přejela červeň přes tváře a zamrkala. "Od tebe to vždy potěší," s vrtivým pohybem zadečku se rozešla k paláci. "Trochu se to tu změnilo," v jejím hlase jsi zaslechl náznak zlosti, "takže musíme trochu jinudy, ale jinak na tebe čeká v paláci ve svém honosném trůně," zachichotala se.

Fúrie měla pravdu. Když jsi tu byl naposled, k paláci vedla víceméně rovná cesta a nyní? Všude okolo se nacházelo mnoho trhlin, a když ses k jedné přiblížil, cítil jsi z ní prudké teplo. Jednou tě Alecto musela chytnout a stáhnout k sobe, protože se pod tvou nohou probořil kus skaliska.
"Opatrně," byla u tebe blízko stejně jako tu noc Artemis. "Pokud chceš pomoct své rusovlasé, pád do žhavých hlubin by ti nepomohl," nezáleželo, jak to ví.

Cesta zabrala více času, než by bylo libo, ale nakonec jste dosáhli brány paláce. Tedy alespoň toho, co z ní zbylo. Zůstaly z ní pouze zbytky na masivních pantech a tříšť všude kolem.
Alecto opatrně našlapoval a vyhupkala nahoru po schodech. Pak se na tebe otočila. "Dál už trefíš?" zeptala se.

Palácem jsi šel sám. Chodby zely prázdnotou a temnota v nich sídlící tě tlačila na plicích. Nehořela ani jedna pochodeň a dokonce zdi vypadaly jako po zemětřesení.
Cesta do trůnního sálu byla jednoduchá. Přímá a tam na tebe čekal tvůj strýc s jednou nohou ledabyle přehozenou přes opěradlo.
"Vítej synovče, v mém rozpadajícím se domově."
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. října 2017 11:16
artemis_alyss28072.jpg
Kdyby jenom sen
~Athéna~

Svým způsobem mě sychravé počasí vždycky lákalo. Byla jsem lovec a často jsem se plahočila provlhlými lesy a cítit na tváři chladný poprašek mrholení mě vracelo do starých časů.
Jak moc jsem si přála, aby tohle všechno byl jenom zlý sen a k tomu se přidal další slibující nám návrat starých časů a zároveň závod, kdo tam bude dřív. Pokud byl mířen na všechny bohy i mimo náš panteon, pak jsem se bála jednoho. Co když padne do špatných rukou?

"V pohodě," usmála jsem se. Taky jsem z toho byla paf a pocit, že ona není první bůh, kterého jsem poznala, jsem zahnala. Nemohlo tomu tak být. Na setkání bych si určitě pamatovala.
"Ve zprávách cosi zaznělo," přikývla jsem, a pak se zamyslela nad její otázkou. "Vše je možné. Jsme tu my dvě, tak proč ne někdo jiný? Jen, co když jsme jediné dvě, které přežily pád Olympu?" tahle myšlenka se mi nelíbila. "Chtěla bych najít ten artefakt a vrátit vše tak, jak bylo." Chceš jej zničit. Další vtíravý hlásek mi zazněl v hlavě a já jí zatřepala.

"Jak dlouho tady už jsi?"
 
*Árés* Alexander Rubin - 13. září 2017 21:53
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Za strýcem - přes řeku Styx

Ignoroval jsem jej. Je zbytečné bavit se bláznem, kterým se očividně stal. Vlastně i já sám jsem svým způsobem blázen, když se to vezme kol a kolem. Jsem ten nejhorší z nejhorších bláznů, protože jsem se zamiloval.
Smutně se pousměji a věnuji pohled řece. Na jednu stranu by to bylo opravdu krásné. Zapomenout. Nic by vás nezužovalo a netrápilo. Jenže tu jsou věci, které mne ženou dál. Které chci ještě zažít a mnohem více než je.
Zajímalo by mne, jak to skončí s Artemis. Zda to bude chvilkové vzplanutí a poté půjdeme každý svou cestou. Nicméně kdyby to snad bylo, byl bych teď tady? Byl bych po zuby ozbrojený a žádal o pomoc svého strýce? Nejspíše ne. S určitou pravděpodobností bych si našel jinou, která by mne obšťastnila.
Zvládla by mne vůbec nějaká další udělat šťastným? Obávám se, že ne.
Toužím totiž prožít víc takových nocí, jako byla ta v hotelu. Toužím se vedle ní probudit, udělat jí snídani, znova jí políbit, usínat s ní a mnohem víc.
Zatraceně. Kde se to ve mně bere.
Zatřepu hlavou. Nostalgickou náladu si teď nemohu dovolit. Sice bych Podsvětí v dávných dobách byl schopen nazvat domovem, ale to už je opravdu hodně dávno a teď je teď.
To, že mne Cháron neshodil při první příležitosti do řeky neznamená, že není potřeba být ostražitý.

Neskonale jsem uvítal pevnou půdu pod nohama, když jsem se dostal na druhý břeh.
Věnoval jsem převozníkovi pohled a pokynutím hlavy i pozdrav.
Teď se jen dostat do paláce. S tím jsem začal hledat cestu nebo cokoliv jiného a jako kdyby na zavolanou se tu zjevila fúrie.
”Alecto. Sluší ti to.” Neodpustil jsem si zdvořilostní frázi.
”Ah, skvělé. To mne opravdu těší.” Oplatím jí úsměv. V této podobě se na ní opravdu dalo příjemně koukat. Úsměv jí sluší.
”Dlouho jsem tu nebyl, pověz mi drahá, jak se dostanu do jeho paláce? Nebo se schůzka koná jinde?” I přestože jsem spolu vedli poměrně klidnou řeč, jsem svou ruku položil k pasu, kde odpočívaly mé zbraně. Možná jsem maličko paranoidní.
Ten pocit být ozbrojený je opravdu příjemný. Zvykl jsem si na zbraně. A tato doba má opravdu skvostné, co si budeme vykládat.
Pozorně jsem sledoval svou společnost a čekal, co mi pěkného poví či snad mne za strýcem i dovede. Proč by tu jinak byla?
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. září 2017 11:19
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Corvo quoque rarior albo
~Artemis~



Zhluboka jsem se nadechla, abych vyhnala z očí slzy, které jsem cítila, že se tam tlačí. To vůbec nebylo jako já! Na druhou stranu vidět Artemis, vidět dalšího z bohů... Nevěděla jsem jestli jsem ráda, nebo se mám bát. Tohle přece nemohla být náhoda, nebo ano?

Nevěděla jsem co říct. Tolik otázek, které se mi honily hlavou. Kde byla celá ta léta? Jak žila? Jak se cítí. Místo toho jsem ze sebe dostala jenom: "Tak ráda tě zase vidím."
Není mrtvá. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Když mi řekla o tom, že chtěla změnu, zasmála jsem se.
"Sychravý Edinburgh je rozhodně změna oproti jasným plážím Řecka," poznamenala jsem tiše a zasmála se. Tlachala jsem jako nějaká babka - jako obyčejný člověk. Kam se poděla ta Athéna, která pomáhala Epeiovi postavit Trojského koně?

"Omlouvám se, jsem ještě pořád v šoku z tvé nečekané návštěvy. Ano, zdál se mi stejný sen. Od té doby se dějí samé divné věci. Slyšela si o té události na kolejích?" na okamžik jsem se odmlčela. "Ta událost" by se taky dala popsat jako "masakr".
"Myslíš, že je nás víc?" zašeptala jsem.
Myslela jsem že jsme byli rozprášeni. Dlouho, celé roky. Když ale vidím Artemis, když s ní mluvím, něco mi říká, že by to tak být nemuselo. Zase ve mě hoří oheň naděje.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 06. září 2017 09:34
artemis_alyss28072.jpg
Setkání dvou bohů
~Athéna~

Seděla jsem naproti Athéně a nemohla jsem uvěřit, že je to právě ona. Další bůh a dokonce z Olympu. Stále jsem však měla pocit, že je něco špatně, ale nedokázala jsem si vybavit co. Jen jsem tam tak seděla a civěla na ni, dokud nepromluvila a nevytrhla mě z mého záseku.

„Já,“ na chvíli jsem uhnula pohledem a rozhlédla se kolem. Vše kolem bylo zároveň známé a cizí. Nedokázala jsem vysvětlit proč, „potřebovala jsem trochu změnu, ale tebe jsem tu opravdu nečekala,“ řekla jsem nakonec a usmála se. Chytla jsem ji pevněji za ruku. „Už jsem myslela, že všichni…“ nedořekla jsem to. Pak jsem si vzpomněla na sen, který jsem měla a přinutil mě usnout proti mé vůli. „Taky se ti zdál ten podivný sen? Myslela jsem, že už to je všechno za námi.“

Neodbytný pocit, že je něco špatně, mě stále neopouštěl. Mluvila jsem a přitom v hloubi věděla, že tohle nejsem já. Ale jak mohla Athéna poznat, že je se mnou něco špatně, když jsme se tak dlouho neviděly a já se chtít, nechtíc změnila. Ta, kdysi divoká Artemis, byla dnes ženou, která dokonce přivykla na přítomnost mužů a neohrnovala nad nimi nos. Každý z nás se změnil. Dokonce jsem mohla i na Athéně vidět jisté změny v jejím chování. To už jsme tolik polidštili?

Muž, byl tu jeden muž, zaslechla jsem tichý hlásek, ale ihned jsem jej zahnala. Nebyl důležitý. Určitě ne.
 
Snový průvodce - 31. srpna 2017 08:53
gral_bohu7694.jpg
Přes řeku Styx
~Áres~

Namířená zbraň mluvila za vše a nebylo třeba k tomu dodávat manuál, co je třeba, aby kohoutek zůstal na svém místě. Charón zmlkl, ale v očích mu stále hrály plamínky pobavení. Bohové jsou někdy blázni. Hlavně ve chvílích, kdy se koukají do hlavně zbraně. Zabít by je dokázalo máloco, ale čekat, než se opět dostanou do životního cyklu smrtelníků je taky otrava.

Loďka se pomalu přibližovala. Houpala se na nízkých vlnách řeky, jejíž voda připomínala spíše olejovitou tekutinu. Přidržel člun u sebe a počkal, až nastoupíš. Bylo by snadné jej převrhnout a nechat tě zmizet pod hladinou. Zapomnění umí být krásná věc. Hlavně pro někoho, kdo trpí žalem po ztrátě své milované.

Charón naskočil, jakmile ses usadil a začal tahat za lano. Pevně rozhodnut, že se s tebou už bavit nebude, mlčky překonal celou šíři řeky. Počkal, až se dostaneš na břeh a pak zmizel v závanu černé mlhy.

Ticho v téhle chvíli bylo ještě tíživější. Kdysi přeplněné podsvětí zelo prázdnotou. Už od řeky jsi viděl Hádův palác. Jen se tam dostat.
Zaslechl jsi známý skřek fúrie, kterou jsi už jednou potkal. Blížila se k tobě a obrovskými kožnatými křídly máchala a vířila kolem sebe prach. Když přistála na zemi, změnila se v nádhernou hnědovlasou ženu. Byla to Alecto.
“Můj pán tě očekává,“ lehce se uklonila a rudé rty se zkřivily do úsměvu.
 
Snový průvodce - 31. srpna 2017 08:53
gral_bohu7694.jpg
V mysli raněného štíra
~Seth~

Petet nepatřil mezi ty, co by lhali. Štíři lhát neuměli. Proto mluvili v hádankách nebo vyzrazovali jenom to, co dotyčný potřeboval slyšet. Na jednu stranu to byla dobrá vlastnost, u které jste si mohli být na sto procent jistí, že vám nezalžou, ale na druhou stranu mysl si dokáže sama vydedukovat zbytek pravdy a skončit úplně s jiným závěrem.

Poušť odrážela Petovu náladu. Při hlubokém zamyšlení byla klidná a dokonce vítr ustal.
“Nevím,“ řekl nakonec a v očích mu šla vidět beznaděj. “Andělé dokážou být velmi vynalézaví,“ zvedl hlavu a sledoval Setha zpod svého obočí. Vítr se opět vrátil. “Nabídnou milodary, pro které by si nejeden nechal uříznout ruku a pokud nejsou přijaty, jejich druhá nabídka není už tolik lákavá,“ rozhlédl se kolem sebe. Snad doufal, že se někdo objeví. Byla to jeho mysl a každý si tam může tvořit, co chce.

Mohl sis být jistý jedním. Kdyby byl Petet při plné síle, nestála by tu jen pustá poušť. Možná nakonec bylo dobře, že byl raněn. Kdo ví, jestli by projevil důvěru.

“Sethe,“ ozval se nakonec Petet, “jsi v nebezpečí. Na jednu stranu chápu, proč’s jejich nabídku přidal. Na druhou stranu jsi Seth. Chceš přežít a klidně s tím potopíš i ostatní,“ zvedl ruku, pokud jsi chtěl něco namítnout. “Zatím Her-Urovi nic říkat nebudu. Jsi až v příliš riskantní situaci, ale,“ zvedl ruku a hodil tvým směrem zlatou minci, na níž byl vyobrazen štír a na druhé straně v hieroglyfech Petovo jméno, “pokud tě zkontaktují, řekni jim, na co jsi tady narazil. Nelži. Poznají to. Pak použij minci,“ ukázal na ni. “Stačí ji silně stisknout v rukou a opět se objevíš tady,“ ukázal kolem sebe.

Počkal si ještě na tvou odpověď a pak tě opět pohltila tma místnosti.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 28. srpna 2017 17:14
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Animae fidelium
~ Artemis ~


"Ach tak," přikývla jsem a krátce se na rudovlásku usmála. "Ani já ne - na druhou stranu jsem ráda, že se mu nestalo nic horšího."

Když jsem se dotkla konečky prstů její ruky, projela mou elektřina, jako kdyby do mě uhodil blesk. Hlasitě jsem vyfoukla vzduch, který jsem držela v plicích a který začínal nepříjemně pálit. Zírala jsem na ní s očima na vrch hlavy.
Athéno?
Nepohnula jsem se, zírající na jemnou pokožku své společnice. Hlava mi vířila myšlenkami, které se objevovaly a zase mizely jako při záplavách.
"Artemis?" odpověděla jsem mdle.
Nedokázala jsem se uklidnit, což u mě nebylo obvyklé. Skoro jsem ani nemrkala. Jak dlouho jsem neviděla jiného boha?
Dlouho.
Příliš dlouho.

Zamrkala jsem a pak se na ni hřejivě usmála. Oči mi zjihly. "Tak tohle rozhodně JE milé překvapení. Co tu... co tu děláš?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.32737493515015 sekund

na začátek stránky