Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 17. listopadu 2019 10:42
loki94861.jpg
Možná to nakonec Forseti stihne
~Thór + Nárvi~

Jak by to už nebylo složité, teď se musí opět něco semlít, abychom byli nuceni tady zůstat o něco déle. Popravdě jsem chtěl taky už vyrazit. Ani jeden z nás netušil, kde hledat. Ódin říkal, že měl vidění Sif v rukou těch andělů. Možná by nám on dokázal říct, kde je? Ale pochyboval jsem o tom. Tohle jsem však Thórovi neříkal, protože jsem nechtěl, aby se zase zcvoknul.

"Hej!" podíval jsem se na boha trochu zle, když mi vzal truhličku. Zkřížil jsem ruce na hrudi a díval se, co provádí. "A to si vážně myslíš, že tě jenom tak pustí na operační sál? Stejně budeš muset počkat, až někdo vyjde ven," zavřu víko a truhlu si vezmu zpět. "S Helou to můžeme později zkusit, ale nemyslím si, že by to nějak pomohlo. A vlastně jsi mi vůbec neřekl, co se stalo, že je tak malá, hm?" Nebo řekl? Možná jsem na to zapomněl, ale stejně jsem to chtěl slyšet znovu.

"Počkám s Válim tady," nakonec jsem se rozhodl. "A aby fungovalo to, co jsi řekl, tak by Váli musel být vzhůru. Bavili jsme se o kapačkách posledně. Kdyby tu byla Sigyn, mohla..." ztichl jsem, protože se mi do krku vedral opravdu velký knedlík. Cítil jsem na sobě pohled svého syna. Posledně jsem se mu přiznal, že jsem to vzdal. Tentokrát jsem mu chtěl dokázat, že pro nalezení jeho matky udělám cokoliv.

"Běž," podíval jsem se na Thóra. "My to tu nějak zvládneme," s tím jsem si sedl naproti Nárviho.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. listopadu 2019 12:55
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

JEDEN PROBLÉM ZA DRUHÝM
Loki, Nárvi




Trochu mně štvalo že to doktor zrovna nebere, ale naštěstí Matet ano. Pozdravím, zeptám se po doktorovi a poslouchám. "Ahaa.. To mně mrzí". Řeknu jí upřímně, když se dozvídám že na tom ten štír není dobře. Vždy je těžké dívat se na někoho blízkého jak trpí, sám to vím moc dobře. Zdá se, že na tom sále je vážně rušno a to se mi nelíbí. On jediný ví kde je.. Sakra! Ještě aby tak zemřel, to bych se vážně naštval!

"Teď sem u Váliho v pokoji. Doufal sem, že už se budeme moci pokusit ho probrat". Odpovídám štírce a štve mně jak se najednou zase všechno komplikuje. "To máš pravdu. Fajn.. Né, počkej. Mám nápad. Pojď mi naproti". S tím končím hovor a mobil putuje zpět do mé kapsy. Podívám se na Lokiho. "Že na tom ten štír co ví kde je Sif, není dobře. A Serqet ho zrovna operuje".


Odpovídám popravdě bohovi a podívám se na tu truhličku jež drží. "Dej mi to. Musíme něco zkusit". Vlastně ani nečekám na svolení a truhličku si vezmu. Otevřu ji a prvně se podívám zda jablko dorostlo, nebo ne. Bylo by to fajn, ale pokud nedorostlo, tak nevadí, zbývá jej ještě dost. Vytáhnu svou dýku a ukrojím jeden maličký kousíček, asi o velikosti mého nehtu na palci. "Nejsou to bohové, nevím jak by to mohlo fungovat, ale možná, že to tomu štírovi pomůže". Onen kousíček si schovám do kapsy k mobilu a pak se stále s dýkou v ruce podívám na Lokiho. "Ještě mně napadá.. Co dát kousíček Hele? Jen malý kousek, možná že by jí to pomohlo". Navrhnu. Nevím co s ní ta mrcha na Helhaimu udělala, ale přeci to nemůže být nezvratné. Nebo aspoň neměnné.


Nechám Lokimu jakožto otci chvilku na rozmyšlenou a pak dodám ještě něco. "Půjdu za doktorem, Matet je na cestě.. A co se Váliho týče, buď počkáme na Serqeta a ujistíme se že to udělá pořádně a nebo, můžeme okrájet to jablko a vymačkám mu z něj šťávu do úst. Donutíme ho polknout a uvidíme". Teď je to jen a jen na něm. Tlačí nás čas, tak sem poskytl návrhy jak pomoci všem, ale kdo ví, zda by to vůbec fungovalo.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 16. listopadu 2019 11:16
loki94861.jpg
Proč je čas proti nám?
~Thór + Nárvi, Tjefet~

Sledoval jsem Thóra, jak se snažil dovolat doktorovi, ale ten to zjevné nebral. Pak volal Matet, která to vzala hned a odpověděla: "Serqet zrovna operuje. Pamatuješ si na Mesetefa? Ráno se mu přitížilo a musel na operační stůl. Měl se uzdravovat," zněla nervózně až vystrašeně. V pozadí slyšel šumění hovoru a pak zaslechl hlas, který byl úplně stejný, který jsme slyšeli my z rozhlasu, který žádal nějakou doktorku, aby se dostavila za pacientem.
"Všichni doufáme, že se z toho dostane. On jediný ví, kde je Sif," štírka už věděla, že o tom ví, tak se neostýchala vyslovit jméno bohyně. "Kde jsi?" když jí Thór odpověděl, na chvíli bylo ticho, než promluvila znovu: "Musíme počkat. Váliho umí probrat jenom Serquet a stejně musíš počkat, než se Mesetef probere, aby mohl říct přesné místo, kde se to stalo. Jídelna?" navrhla. Myslela nemocniční, ve které byl posledně Nárvi.

"Co říkala?" zeptal jsem se. Nebavilo mě to čekání. Chtěl jsem dát Válimu jablko, ale netušil jsem jak. Mluvil posledně o infuzi? To z nás nikdo neumí.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. listopadu 2019 17:57
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

RUNY A DOKTOR
Loki, Nárvi, Tjefet, Váli





Rychle to vyřídím s Forsetim a klíčkem pak otevřu Lokiho skříňku. Stále bych měl chuť mu dát spíše mou dýku, než tenhle meč. Neříkám že s ním nebude umět zacházet, ale.. mně by to šlo lépe. No co, nějak si vystačím s tím co mám. Beru všechny věci a pak vydávám rovnou do Váliho pokoje. Né, vlastně prvně jdu do toho svého. Otevřu dveře, vejdu dovnitř a trochu se mi uleví, když na posteli vidím ležet můj mobil a dýku. Obojí si okamžitě vezmu a jdu. Kdo ví, zda se ještě někdy na tohle místo vrátím... Zdá se, že sem do pokoje přišel zrovna v jakési části debaty, kdy se baví o runách. Runy.. Lokimu podávám jeho věci a při tom trochu přemýšlím. Napadá mně jedna osoba, která se v runách vyzná a to velmi dobře. Nic bych za to nedal, že Válimu ji dal ten neřád Ódin a to už možná v době, kdy ho přeměnil a donutil ublížit bratrovi. Tou dobou sem si vůbec neuvědomoval jak krutý vlastně otec může být.

Nic však teď neříkám, nechci aby sem ten pošetilý stařec šel. Né dokud tu sem já. Nemohl bych se na něj ani podívat. Doufejme tedy, že to jablko bude účinkovat.


Zatím co se štír vydává sehnat Lokimu opasek, já se na boha podívám a zavrtím hlavou. "Né.. Ale seženu ho". Hned z kapsy vytáhnu mobil který mi dala Matet a podívám se, zda tam není uloženo doktorovo číslo. Hned bych mu zavolal a poprosil jej, aby přišel do Váliho pokoje. V případě že tam doktorovo číslo nebude, zavolám prostě Matet. Pozdravím ji, zeptám se zda neví kde je Serqet a pokud ano, zda by ho k nám mohla poslat a také.. zda se necítí na boj. Vím, říkal sem, že bych nerad něco dalšího od Egypťanů, ale.. ona mi přijde jako někdo, komu bych mohl věřit. Ji mám rád a doufám, že se její pocity ke mně po tom včerejšku nějak negativně nezměnily.
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. listopadu 2019 12:18
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Těžké rozhodování


A-Team a velký Z

Jak si přeješ.” Položil ji s těmi slovy na zem. Někdo bystrý a znalý jedné knihy by se v této chvíli nejspíše zarazil. Neboť toto slovní spojení tam bylo chápáno jako - Miluji tě. V jednom z mých mnoha životů si jí moje děti, co jsem měl s lidskou ženou oblíbily a já jim ji neustále předčítal, až jsem se to naučil nazpaměť. Doteď si pamatuji slovo od slova. Ta kniha se jmenovala Princezna nevěsta a mně to v této chvíli přišlo jako velmi vhodné k vyslovení.
Její následující slova se mi však už tolik nelíbila. Věřím, že kdyby byla boje schopna, tak tam teď bojuje jako lev po otcově boku a že jí to musí neskutečně rozčilovat.

Jenže se mi nechtělo se spoléhat na Afroditu, že by v případě hrozícího nebezpečí byla schopná udělat něco statečného, než zmizet a zachránit si tak kůži. A to její přikyvování mně nechává naprosto chladného.
”Nemůžu o tebe zase přijít.” Pronesl tiše jsem s neskrývanou zoufalostí v hlase. Myslím, že bych to už nezvládl. Kdyby se jí něco stalo ve chvíli, kdy jsem tomu mohl nějakým způsobem zabránit. Děsí mně představa, že bych se vrátil a nenašel bych jí tu.
Otec to s Athénou zvládnou. Jsem si jist. Snažil jsem se uklidnit to neskutečné nutkání.

Další hlas mně zarazil v onom těžkém dilematu.
Hádes… jak příhodné… vlastně počkat… ano.
”Ne, zlato. On zůstane tady s tebou. Věřím, že kdyby se mi něco stalo, tak by opravdu nerad přišel o někoho schopného splnit uzavřenou dohodu.” Upřeně jsem na něj pohled. Moc dobře věděl, že mám pravdu. Kdyby se Artemis a mně něco stalo. Tak si toho svého tříhlavého čokla bude muset hledat sám. Nemluvě o tom, že se mi spoléhat na Afroditu vůbec nechce.
”A zároveň bude poslední obránce, kdybychom to nezvládli a něco by se vyvalilo ven.” Sice se mi úplně nechtělo věřit, že by byl schopen nějakým způsobem pomáhat, ale toto jsem říkal hlavně kvůli Artemis.
Klekl jsem si k ní a políbil ji na čelo.
”Vrátím se brzy.” S tím přejdu k Hádovi.
”Ptát se na to, jestli máš nějakou zbraň na půjčení by bylo asi zbytečné, že?” Nečekal jsem na odpověď a rozhodl jsem se zase jako zbraň použít nějaký balvan, který se osvědčil v boji proti titánovi.
Ještě jsem se ohlédl, než jsem se vydal dolů. Část mně si to užívala, ta kterou probudil zápas s titánem.
Boj! Boj! Boj!

Zobrazit SPOILER

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 10. listopadu 2019 16:47
loki94861.jpg
Snad mě syn nesežere
~Thór + Nárvi, Váli a další~

Hned jsem zalitoval, že jsem nechal Tjefeta, aby mě přemístil. Ocitli jsme se v mém pokoji a žaludek se mi trochu zhoupl. "Nemá to vaše přemisťování vedlejší účinky vůči bohům," položil jsem si ruku na břicho.
"Na egyptské ne," odpověděl pobaveně štír a já jej zpražil pohledem. Přešel jsem ke stolku u dveří, kde ležela truhlička a zvedl jsem ji. "Vy štíři umíte nějak vycítit boha?"
"Ano i ne," pozvedl zvědavě Tjefet obočí. "Spíš cítíme, že je poblíž něco, co není smrtelníkem. Pak máme několik možností. Buď je to bůh, pak máme štěstí nebo je to anděl, to už takové štěstí není. Pak to může být nějaká nadpřirozená bytost. Třeba upír," odpověděl, aniž by se zamyslel nad tím, jestli je dobré mi tohle všechno říkat. "Proč to chceš vědět?"
"Trochu jsem doufal, že s vaší pomocí, bychom mohli najít majitelku tohohle," pozvedl jsem truhličku.
"Sorry, takhle nefungujem. Je to spíš o náhodě a dlouhodobém pozorování, protože se každý nakonec prořekne."
Něco mě napadalo. "Takže kdyby se náhodou objevil někdo, kdo by měl zájem o truhlu, pak bys mohl říct, jestli to je smrtelník nebo ne, a to je všechno?"
"Přesně tak. Chápeš rychle," ušklíbl se Tjefet.
"Vezmu si kabát a můžeme za Válím," přešel jsem k věšáku, kde visel kabát a taky šála. Oboje jsme si přehodil přes paži.

kabát a šála


"Můžeme," znovu jsem položil Tjefetovi ruku na rameno a přemístili jsme se.
A co mě napadlo v rámci truhličky? Až se s Thórem a snad i se Sif vrátíme, tak zkusím na některou ze svých fan-stránek hodit fotku truhly a uvidíme, kdo se všechno ozve. Snad mi Hórus dovolí poslat štíry na výzvědy.

V před místnosti Váliho pokoje byl Nárvi. Když jsem se tam z ničeho nic objevil, nadskočil na židli. "Na tohle si nikdy nezvyknu," vydechl můj syn.
"Já taky ne. Nejsi na to sám," ujistil jsem a položil truhlu na stolek. Pak jsem přešel ke skleněné tabuli, za níž ležel můj druhý syn. "Jak na tom je?"
"Furt stejně," odpověděl Nárvi a podíval se na Tjefeta, který si sedl naproti němu. "Myslíš, že to jablko zabere?"
"Nevím. V mém případě to bylo něco jako kletba, co mi vtiskl skřet..."
"Skřet?" podivil se syn.
"Andvari," upřesnil jsem. "Pamatuješ si na matčin prsten, co tolik nosila?" Když Nárvi přikývl, pokračoval jsem: "Ukradl jsem jej skřetovi, který jej chtěl zpátky. Místo skutečného jsme mu dali podvrh, a tak jsem skončil s runou," poklepal jsem si na hrudník. Vynechal jsem část, kdy sama Sigyn navrhla, abychom mu nedali ten pravý.
"Wow, takže Váliho runa je asi jiného původu, že?"
"Musí být. Jeho příznaky jsou horší než moje. Kdybychom věděli, kdo mu ji dal, bylo by to jednodušší než doufat, že jablko zabere, i když nemusí," přešel jsem k synovi a položil mu ruku na rameno.
"Kdy jablko nemusí zabrat?" zeptal se Tjefet.
"Nevím. Napadá mě možnost, že by tu runu měl dobrovolně nebo by měla jinou podstatu," nenašel jsem volnou židli, a tak jsem si sedl na kraj stolu. Bundu se šálou jsem si položil vedle sebe.

Pak jsme čekali na Thóra*.

Seskočil jsem ze stolu, abych si od Thóra převzal svoje věci. Zbraň i meč. Až teď jsem si všiml, že drahokam v záštitě meče je roztříštěný. Zamračil jsem se, ale neřešil jsem to. Meč valkýr vydrží hodně. Nevýhodou bylo, že jsem jej musel nosit u pasu, protože nešel skrýt jako božská zbraň.

"Na tohle asi nikdo pochvu nemá, co?" zeptal jsem se.
"Pochvu ne, ale můžu se jít podívat po nějakém opasku na meče," postavil se Tjefet. Já se na něj díval jako bych spadl z višně. "Je něco, co nemáte?"
"Hmm, nope," zazubil se štír a se slovy, že za nedlouho bude pryč, odešel.

"Neviděl si doktora?" zeptal jsem se Thóra.

*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. listopadu 2019 17:34
artemis_alyss28072.jpg
Takhle to přece nejde
~Athéna, Áres + Afrodita, Apollón, Zeus~

Áres se bez okolků otočil a vyběhl schody, abychom se dostali do bezpečí. Zavrtěla jsem se v jeho náručí a nadávala si, jak jsem v tuhle chvíli slabá a nemohla jsem tak otci pomoct. Nahoře na nás čekala Afrodita s probraným Apollónem. Vypadal mimo, ale podle toho, když se k nám nerozeběhl, i více při smyslech. Hlavu měl schovanou v klíně a zakrýval si ji rukama, jako by jej bolela.

"Blbě," řekla jsem na rovinu. "Položíš mě, prosím?" podívala jsem se Áreovi do očí, a když to udělal, vydechla jsem a protáhla si nohy. Bolely mě jako obyčejného smrtelníka. "Musíš jim jít dolů pomoct. My to tu zvládneme," navrhla jsem mu. Nechtěla jsem, aby kvůli mně nepomohl otci. "Při nejhorším nás Afrodita promění v motýly, že?" podívala jsem se na bohyni lásky dost přísně. Ta jen přikyvovala.

"Anebo je pohlídám já," ozval se najednou hlas, a když jsme se všichni otočili jeho směrem, spatřili jsme Háda. Zdálo se mi to nebo byl o hodně starší? Sice jsem v něm rozeznávala rysy mladíka, jakým byl před tím, ale teď vypadal jinak. "No co," ušklíbl se. "Jsem díky bratrovi spjat s Podsvětím, které se taky pomalu rozpadá, i když možná vydrží o něco déle než Tartarus," přešel ke schodům a podíval se dolů.

"Nebo můžeš s Áreem dolů a pomoct otci a Athéně," sykla jsem. "Kvůli tobě jsme se dostali do potíží a jestli si myslíš, že ti budeme hledat..."
"Ale to stále platí," zastavil mě uprostřed věty Hádes. "A nebýt paktu, Áres by dávno nebyl a ty bys na to byla sama. Skoro. Vlastně by Zeus zůstal zalezlý v díře, nikdy bys nezjistila, že tvůj bratr je naživu včetně ex-lásky tvé lásky," měla jsem mu sto chutí rozbít hubu, ale nakonec měl pravdu. V podstatě to, že s ním Áres uzavřel pakt, tak jsme našli víc než jen sami sebe.
Dál to bylo na Áreovi. Já se už nemínila s Hádem dál bavit.

Hádes


***

*Jako PJ*

Zues kývl na Athénu. "Připrav se. Nevím, co se vše pokusí o útěk, ale dokud bude aspoň malá pravděpodobnost, že někomu zachráníme život, stojí se za to zapotit."

Rány praskajícího a padajícího kamení se ozývaly blíže a blíže. Bylo otázkou, zda někdo přes sutiny mohl vůbec někdo projít. Nakonec brána zkolabuje sama a Tartarus skončí v prázdnotě.

Netrvalo dlouho a objevil se první tvor, který chtěl na svobodu. Stvoření velikostí člověka a více podobnému kříženci mezi netopýrem a plazem. Zeus jej smetl bleskem, ale za ním se vyrojili další podobní tvorové. Někteří z nich měli navíc ostré drápy, a sem tam některý plival jed, který pálil na kůži a nebylo by dobré, kdyby se dostal do očí. Ani u bohů.

Společně jste odráželi tvora po tvorovi. Rojili se přes sebe jako žížaly nasypané na kupku. Snažili se dostat skrze vás. Bylo snadné je zabít jednou ranou, protože nebyli příliš chytří ani silní, ale jak se říká, síla se často přepočítává na množství a bylo jich sakra hodně.



Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. listopadu 2019 12:45
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

PŘÍPRAVY
Nárvi, Loki




"Lora?" Zopakuji po chlapci. To je ta Starkova sekretářka, pokud si dobře pamatuji. "Je člověk. Nevím jestli je to nejlepší nápad. Hela se už jednou prokecla". Mohla by říkat různé věci a kdo ví, co by se pak s tou ženštinou stalo. Snad budou obě v pořádku. Spatřím Her-urovu tvář a začínám si říkat, že by možná bylo lepší, kdybych se mu omluvil. Ale jakkoliv bych chtěl, nedokážu se k tomu přinutit. Ještě né..

Podívám se na Nárviho a vezmu si od něj ten mobil. Takže Forseti tady bude za dvě hodiny. To je dobře. Škoda že to nestihne dříve, aby se k nám přidal když půjdeme po andělech, ale lepší pozdě, než vůbec. "Dobře. Tak až přijde, řekneš mu co a jak a že na nás bude muset chvíli čekat". Poprosím Nárviho. Začíná nás být více a to mně velmi těší. Už na Egypťanech nebudeme muset být tak závislý.


Chytnu ty klíčky a Lokimu přikývnu že rozumím. Poté co se přemístí se opět podívám na chlapce. "Dobře". S tím se vydávám kousek za ním a vytáčím Forsetiho číslo. Ideálně bych s ním rád domluvil než dorazím ke skříňkám, abych mobil vrátil Nárvimu. Když sem byl předtím v boji, tak ten můj mobil nedopadl dobře a spojení s Forsetim potřebujeme. "Ahoj. To sem já.." Samozřejmě by mně mohl poznat po hlasu, když už jsme spolu mluvily. "Nemusíš se bát, sem v pořádku. Vše ti pak vysvětlíme. Teď se s Lokim chystáme do boje, takže tu nejspíše nebudeme až dorazíš. Bude na tebe čekat Nárvi a řekne ti co je třeba". Sdělím bohu spravedlnosti, doufaje, že to rozptýlí jeho obavy.


Spěchám, takže bych se nechtěl vybavovat nějak dlouho, ale zase pokud bude Forseti něco chtít, rád mu ještě odpovím. Teď je mým cílem každopádně Lokiho skříňka. Vzít meč, pistoli a pak zamířit za Válim.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. listopadu 2019 11:22
loki94861.jpg
Thór na svobodě
~Thór + Nárvi, Her-Ur, Tefen a Tjefet~

Díval jsem se na svého syna, jak vítá Thóra. Dělal jsem, jako by mě uvnitř nepíchla žárlivost. Nakonec to byl Thór, kdo Nárviho dostal z Helheimu. Já ani nevěděl, že je naživu. Všichni si mysleli, že je mrtvý. Stále jsem nerozuměl tomu, jak tady mohl stát a bavit se s námi? Hela určitě neměla takovou moc, aby Nárviho přivedla k životu. Pak se budu muset s Thórem pobavit o tom, co se v Helheimu přesně stalo.

Nárvi se odlepil od Thóra a odstoupil, aby dal bohu hromů prostor. "Je. Stará se o ni Lora," odpověděl chlapec. Mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, kdo Lora je. Aha, sekretářka. Podíval jsem se na Her-Ura, který se netvářil nijak. Nečišela z něj zlost ani veselí. Nedalo se z něj vyčíst, co se mu právě honilo hlavou. Zjevně neměl v úmyslu s Thórem udobřovat vztahy. V podstatě bylo jedno, jestli se k němu přidáme nebo ne, ale na druhou stranu Nárvi a Hela, i Váli, byli tady v bezpečí. Nebude to znít jako já, ale nerad bych se vzdával jednoho z mála útočišť jenom kvůli ješitnosti někoho jiného.

"Já bych zapomněl," zajíkl se Nárvi, sáhl do kapsy a vytál mobil. "Forseti volal," podal Thórovi Váliho mobil. "Už jsem mu řekl, kde jsme a říkal, že asi do tři hodin tady bude."
Podíval jsem se na svůj mobil, abych zjistil, kolik je hodin. "V kolik volal?" zeptal jsem se.
"Asi před hodinou," odpověděl. "Takže za dvě," zazubil se můj syn a já tiše zvrzal zuby.

Vydechl jsem a hodil jsem po Thórovi klíčky. "Jdu pro jabko," otočil jsem se na podpatku a v tu ránu mě dostihl Tjefet. "Klidně tě tam vezmu hned," ještě jeden jiskřivý úsměv a oslepnu. "Jak chceš," odpověděl jsem a položil mu ruku na rameno. Nárvi si určitě poradí.

*Jako PJ*

"Půjdu rovnou za Válim," řekl Nárvi, když Loki zmizel i se štírem. "Klidně Forsetimu po cestě zavolej. Moc se mu nelíbilo, když se dozvěděl, že jsi zavřený," pomalu se vydal směrem, o kterém si myslel, že je správný. Kus cesty máte přece jenom společný. Pokud se někdo z vás podíval na místo, kde předtím stál Hórus s Tefen, už byli pryč.

 
Athéna *Annabeth Ness* - 08. listopadu 2019 22:00
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Quidquid latine dictum sit, altum videtur
~ Artemis, Árés, Apollón, Afrodita, Zeus ~


To, co se právě stalo, bylo neuvěřitelné. I pro bohy našeho kalibru znamenal boj s titánem obrovské riziko a rozhodně nebylo jisté, že se nám povede ho zpacifikovat - ale povedlo. Relativně.

Vstala jsem a oklepala se.
"Souhlasím, měli bychom vypadnout." přikývla jsem, když nám Zeus vydal rozkazy. Afrodita, tak jako obvykle, donutila mé oči rotovat vzhůru k nebi tak prudce, že mi málem vypadly. Proč se jí vždycky povede trefit o těch částí mé povahy, které jsou nepříliš trpělivé, to netuším. A přece.
"To můžeme vyřešit až na nás nebude padat Tartaros." Podotkla jsem a vydala se na cestu. Artemis začala zhasínat, což znamenalo, že i světlo vycházející z mé hrudi, které nám doposud sloužilo jako průvodce, brzy zhasne.

"Tady už ničemu nepomohou," souhlasila jsem s Artemis, když jsme se zastavili u vchodu. I když jsem se snažila být klidná a vyrovnaná, chtěla jsem odtamtud hlavně rychle odejít. Navíc, oni nic zlého neprovedli. Proč by měli zaniknout jen proto, že zanikne Tartaros?
Běželi jsme, dlouho a úporně.

A pak nastala chvíle rozhodnutí.

"Pomohu ti," rozhodla jsem se po dlouhé odmlce, kdy jsem zvažovala pro a proti a setkala se s Otcovým pohledem. Když už jsme se znovu setkali, bylo pro mě těžké ho tu jen tak nechat napospas čemukoliv, co bylo tam dole. Ačkoliv z nás byl nejspíš nejsilnější.
A taky si za to taky tak trochu mohl sám.
Vyvolala jsem své kopí.

"Dávejte na sebe pozor, ano?" požádala jsem Área a Artemis. Apollón byl stále bezvědomý a Afrodita....
... je Afrodita.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1592230796814 sekund

na začátek stránky