Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1588
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 21. dubna 2022 19:54Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 10. září 2022 21:05 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 25. září 2022 1:12Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 25. září 2022 3:16Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 10. září 2022 21:05Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. září 2022 19:18Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Jörmungandr *Jerome*
 
Sif *Sofia Garner* - 07. června 2021 20:27
sif_gb9312.jpg
Krok za krokem
~Thór~

Byla jsem fascinovaná příběhem, který mi Roman vyprávěl. Měla jsem pocit, jako bych jej už někde slyšela. Nejspíš měl pravdu s tím, že jsem se věnovala historii severských zemí. Možná jsem opravdu pocházela někde ze severu, protože mi dlouhé zimy nevadily a nějak jsem už byla zvyklá na kratší dny a delší noci.

"Já ti ani nevím," pokrčila rameny, ale v hloubi jsem cítila, že vím, proč jsem se na Sif ptala. Jako bych ji velmi dobře znala a nebylo to jenom z knih a internetu. Nedokázala jsem ten pocit pochopit. Podívala jsem se na Romaniela, ale na jeho místě stál někdo jiný. Byl to ten muž, který se mi objevoval ve snech. Jeho drsné rysy lemovaly rusé vlasy se spletenými copánky a hustým plnovousem. Najednou byl vysoký, že jsem se na něj musela dívat se zakloněnou hlavou. Byl oděný tak, jako staří vikingové, ale něco mi u něj chybělo. Kolem krku mu visely náhrdelníky s vyraženými runami. Na jednom šperku měl kladivo. To mi u něj chybělo.

Rychle jsem zamrkala a klopýtla, protože se mi náhle udělalo nevolno. Skončila jsem v náručí. Opět v Romanově. On tu sice byl, ale hala muzea se změnila.
Obklopovaly nás obrovské kamenné zdi, strop podepíraly sloupy s kresbami. Jedna z nich mi připomněla příběh, který mi Roman ještě před chvílí vyprávěl.
Tam, kde stál runový kámen, nyní stál muž s jedním okem, protože to druhé měl pryč. Pak jsem si všimla pohybu v rohu, kde předtím stála vitrína věnována bohu lží a jeho manželce. Místo ní tam byl muž s blonďatými vlasy, které měl podobně spletené jako předtím rusovlasý muž. V náruči držel velmi nádhernou ženu, která se opírala o jeho rameno. Ušklíbal se, jako by od sebe odháněl celý svět. Existovala pro něj jenom žena v jeho náručí. Cítila jsem závist. Také jsem chtěla, aby mě takto někdo miloval.

Znovu jsem se otočila na Romana, ale opět se objevil vysoký muž. Polkla jsem. Znala jsem ho. Velmi dobře jsem jej znala. Měla jsem s ním plno kreseb. Slýchávala jeho hlas. Ale jak to bylo možné. Jak?

Podívej se na sebe, zaslechla jsem v duchu a podívala se do zrcadla, které se najednou objevilo za zády rusovlasého muže. Na malou chvíli jsem ztuhla, protože moje vlasy byly ze zlata. Nádherně zářily a jestli jsem někdy žárlila na nějakou holku, co měla krásnější vlasy než já, teď mi nesahala ani po kotníky. Záře mých vlasů osvětlovala mužovu tvář. Byla mužná, drsná a nekompromisní. Ale jeho oči, které na mě shlížely, vůbec nekorespondovaly s tím, jak vypadal. Byly dobré a starostlivé. Ten pohled věnoval mně.
Vzpomeň si, znovu se ozvalo v mé hlavě.
"Vzpomeň si," řekla jsem už na hlas a zadívala se na muže, v jehož náručí jsem nyní byla.
 
Snový průvodce - 07. června 2021 19:50
gral_bohu7694.jpg
Skončili jsme jasná zpráva
~Amitiel~

Cassiel se podíval směrem k Amabaelovi, který stále seděl na svém místě a dosud se nepohnul. Michaelova zloba nebyla jenom tak. Ve všech zanechala jistou pachuť. "Znám někoho, kdo by věděl, kde je," ještě chvíli sledoval anděla, jestli se aspoň trochu pohne, ale nakonec to vzdal. "Být tebou, dával bych si pozor na Gabriela. Sice může vypadat neškodně, ale už dlouho je v Michaelově hledáčku. Neříkal něco, co by ti přišlo divné?" zeptal se jakoby nic.

Počkal na tvou odpověď a ať už byla jakákoliv, položil ti ruku na rameno a řekl: "Zjistím, kde drží Romaniela. Tebe bohové neznají a jsi jediná, které věřím natolik, že bych za tebe ruku do ohně dal. Kdyby se k tomu Michael dostal, tak by oznámil, že hledá někoho, kdo by se vetřel do přízně bohů a zároveň by nám zůstal věrný," pozvedl jedno obočí. Znala jsi ten pohled. Zase ti projevil důvěru, kterou bylo velmi snadné zničit. "Přimluvil jsem se za tebe u Michaela, že bys byla skvělý kandidát. To, že tě našel s Gabrielem, ti moc nepřidalo, ale věřím, že to byl jenom náhoda."

Na chvíli se odmlčel, protože se zrovna Gabriel rozhodl, že odejde. Přitom tvým směrem mrkl a pak roztáhl svá křídla a odletěl. Po jeho odchodu začali ostatní andělé taky mizet. Jako jediný však zůstal Amabael. Něco ti říkalo, že s ním Michael neskončil, a že jeho selhání bude mít velké následky.

"Zkus s ním promluvit," kývl k Amabaelovi Cassiel hlavou. "Já se teď vydám mezi smrtelníky a zkusím Romaniela vystopovat," tím přešel na okraj otevřeného balkónu a seskočil. Po chvíli se opět objevil, jak ho vynesla křídla a během chvilky zmizel v krátkém záblesku. Cassiel patřil mezi pár andělů, kteří se dokázali přemisťovat mezi Stříbrným městem a světem smrtelníků.

Zůstala jsi na balkóně sama. V kruhové místnosti pak stále seděl skleslý Amabael.
 
*Árés* Alexander Rubin - 07. června 2021 19:36
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
V sedmém kruhu
Artemis a Zeus, nově i Lucifer

Snažil jsem se moc nerozhlížet. Držím se při smyslech jen díky přítomnosti mé krásné lovkyně, jejíž ruku cítím v té své a to mně uklidňuje. Nejsem tady sám. Nejsem sám.
Připadám si podivně slabý a vůbec se mi to nelíbí. Tenhle stav začínám opravdu nesnášet.

Štěkot psa upoutal mou pozornost a naštěstí se nejednalo o mou halucinaci, ale slyšeli to i ostatní.
”Alastor, pekelný kůň.” Zopakuji v duchu její slova. Ze začátku mi to nic neříká, ale potom pohlédnu na zbroj, kterou mám sobě a začnu si něco málo vybavovat. Frkání koně. Jeho srst a ty oči.
”Jo, něco takového říkal.” Potvrdím. To, že jsme tím upozornili pekelníka před námi se mi moc nezamlouvá, ale co s tím nadělám.
”Neříkej mi, že ty nic takového tady nevedeš.” Vykouzlím na své tváři pobavený úšklebek.
”Ale ano, pekelní oři. Mám takový pocit, že byli s námi do doby, než jsi nás všechny poslal do té tvoji úžasné iluze.” Pronesu znechuceně. Částečně i kvůli tomu, že se mi svým způsobem to co se v ní odehrávalo, docela líbilo.
”Od té doby jsem je neviděl.” S tím se tázavě podívám na Dia, který celou tu dobu mlčí, až jedem na jeho přítomnost úplně zapomíná.
Kdybych jen věděl, co má za lubem. Teda jestli vůbec něco.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 07. června 2021 19:21
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Na návštěvě
Kurent, Her-Ur

Posadil jsem se na místo, které mi bylo ukázáno. Narozdíl od Cala jsem nezíral hladově na jídlo, protože mně bohatě stačilo to, co jsem si dal v té kavárně. Nemluvě o tom, že jsem tomu chlápkovi, co seděl přede mnou stále moc nevěřil. Mohl to jídlo jednoduše otrávit.
Nejlepší příležitost takto jiného boha zabavit. Aby se soustředil na hledání jiného těla. Spousta lidí se v minulosti takto zbavovala svých překážek. Králové se vzájemně otravovali. Dávali jed do vína. Nenáviděl jsem je za to. Byl jsem však překvapený, že to lidi neodradilo a stále tento mok mají v oblibě.

Chce mi tím snad říct, že získat Grál je naprosto beznadějné? Aspoň tak mi to přijde.
”Bohužel ne.” Nevím o žádné nevinné duši. Promnu si obličej pravou rukou. Čekal jsem, že se tady něco zajímavého dozvím, ale tohle by mně ani ve snu nenapadlo.
”Takže všichni se snaží získat něco, co se vlastně získat nedá?” Shrnu to nakonec a doufám, že jsem to pochopil správně. Grál by nikdo neměl dostat do ruky. Na druhou stranu je nemožné jej zničit, protože se k němu nedá dostat.
Co kdyby se to přeci jen někomu podařilo a získal ho?

”Speciální místo?” Tohle mně opravdu zaujme. ”Už jste je vyslýchali? Dozvěděli jste se něco?” Možná už pokládám víc otázek, než bych měl. Jenže jsem opravdu zvědavý. Tohle se úplně vymyká mým představám. Dychtím se dozvědět víc. Dychtím se dozvědět, co tady Her-Ur dělá.
 
Jörmungandr *Jerome* - 05. června 2021 07:49
jormungander347.jpg
Jsme zase o kus dál ze mně udělat mikroba
~Huītzilōpōchtli~

Nemohl jsem si odpustit myšlenku, že starost, která směřovala od Soliana ke mně, byla vskutku příjemná. Neznal jsem to. Ani jsem na to podle Ódina právo neměl. Byl jsem přece jedno z dětí, které má způsobit Ragnarök. Vyhlídka utkat se Thórem mě neustále lákala, i když jako mikrob jsem zřejmě proti hromovládci šanci neměl.

Přeletěl jsem Soliana pohledem, když si svlékl svršek. Jeho pokožka byla tmavší, než ta má. Možná u mě bylo důvodem, že jsem jako had měl skoro bílé šupiny. Proto jsem byl v temných vodách téměř nepřehlédnutelný a námořníci či Vikingové se na svých plavbách báli, byť jen můj bílý stín v moři potkat.

Internet, peníze. Jak to jenom říct. Pomoc? Pod slovem internet jsem si nedokázal nic představit a peníze mi taky nic moc neříkaly. Nicméně pokud bych vzal anglický význam 'money', který pochází s latinského moneta, což znamená mince, tak bych i věděl, ale to by mi nejdřív musel Solian říct to anglické slovíčko.

Závěrem jsem k tématu internetu a peněz jenom pokrčil rameny. Ani jsem se nedivil, že mě Solian suší nebo se mě nějak dotýká. Jeho teplé doteky mi byly příjemné, kdy konečně opadlo to děsivé přehřátí, na které jsem jako had nebyl zvyklý. Mikrobi mají divná těla.

"Už lépe," připustil jsem a na mé tváři se objevilo něco, co by se dobře dalo popsat jako úsměv. "Zkusil bych nějakou tu knihu. Docela se rychle učím," poznamenal jsem. Pravdou bylo, že většinu slov jsem pochytil už za dob, kdy jsem se plavil v moři. Teď jsem byl v podstatě jako dítě v plenkách, které se učí od rodičů. Snažil jsem se u každého slova najít význam dřív, než jsem se zeptal, co znamená. Netušil jsem, jak na tom budu s knihou, ale za pokus to stojí.

V oděvu jsem se cítil trochu nesvůj. Všechno bude nakonec o zvyku. Pokud mi Solian podal nějakou knihu, zkusil jsem se do ní nějak začíst, kdy mezitím sám sháněl něco k snědku. Nějakého mikroba bych zblajznul, ale kdo ví, jak na tom teď budou moje chutě.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. června 2021 19:06
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

KRŮČEK PO KRŮČKU

Sif




Je to jako pohlazení na duši. Jako bych cítil příjemné, hřejivé teplo kolem mého srdce. Tak na mně působí úsměv mé ženy. Tiše sleduji jak si prohlíží obrázky, především ten s mou podobou. "Ve snech?" Povytáhnu zvědavě obočí. Jako Romaniel bych měl být možná trochu navážkách, ale jako mně samotného to docela potěšilo. "Zvláštní to je. Ale jak sem řekl, možná děláš něco, co s tím vším souvisí". Pohladím ji po vlasech a usměji se. "V Norsku je hezky. Pokusím se to zařídit".

Né jen takhle jako Romaniel, ale i já, Thór, bych se Sif rád šel někam, kde by to mohlo oživit vzpomínky. Někam, kde by to aspoň trochu připomínalo domov... Najednou se začne něco dít. Napřed mně to trochu vyleká, jestli není něco špatně, ale když si všimnu kde jsme, tak se spokojeně pousměji. Zdá se, že to funguje. Asi je opravdu dobře že sem najednou na Sif všechno nevychrlil. I když by mně zajímalo, co by se stalo.


Vidím jak lidé míjejí kameny s příběhy a docela mně zamrzí že se u nich nikdo nezastavuje. Tolik jsme toho ztratily.. Podívám se na Sif a usměji se. Je škoda že ona si runy nevybavuje, ale to se změní. Doufám. "Nevím co je tam napsáno.. Teda, pochytil sem pár slov, ale to je vše.." Pokusím se zalhat. Prozatím bych měl být ještě opatrný.


"O Sif?" Zopakuji a zatvářím se trochu překvapeně. Pohlédnu na kámen a pak zpět na ni. "Sif.. Bohyně úrody, obilí a plodnosti. Byla ženou boha Thóra. Prý byla nesmírně krásná. Tak krásná, že to štvalo boha Lokiho. Jednou v noci se vplížil k Sif a Thórovi do ložnice a ostříhal Sif vlasy. Bohyně plakala a tak Thór donutil Lokiho, aby napravil co způsobil.

Ten se vydal k trpaslíkům a přinesl bohyni nové vlasy, které jí normálně přirostli k hlavě. Prý byli zářivější než čiré zlato. A od té doby byla Sif ještě hezčí... Germánské ženy věřily, že ostříhání vlasů je veliká urážka, protože v nich byla síla bohyně Sif... A také prý měla s Thórem dceru. Ale kdo ví co je na tom pravdy". ".
Řekl jsem toho celkem dost, tak snad nepojme podezření. "Ale to ví dneska skoro každý, stačí se podívat na internet... Proč zrovna Sif?"
 
Sif *Sofia Garner* - 04. června 2021 17:15
sif_gb9312.jpg
Docela mi to jde
~Thór~

Celou dobu jsem se na Romana usmívala. Bylo to od něj moc pěkné, že se pokusil najít v mé rozbité mysli alespoň nějaké střípky vzpomínek. Když jsem se nad tím zamyslela, tak měl možná pravdu. Tady na severu jsem se cítila jako doma. Sice Sibiř nebyla místo, kde bych chtěla strávit zbytek života, ale Norsko či Finsko mohly být nádherné země.
"Wow, nenapadlo mě se na to takhle dívat. Je fakt, že jeho," ukázala jsem na obrázek s Thórem, "docela často vídám ve snech. Teda nemysli si, že jsou to nějaké necudné sny, to ne," zasmála jsem se. "Jenom vidím jeho tvář a jako by mě pobízel, že se mám na něco vzpomenout. Je ti zvláštní," vzala jsem si obrázek a chvíli jsem se na něj jen tak dívala. Přejela jsem prstem tam, kde měl nakreslenou tvář a přivřela oči.

"Ale ráda bych s tebou jela třeba do Norska. Změnit prostředí by prospělo i tobě," šťouchla jsem Romana prstem a zasmála se.se

***Ala PJ***

Najednou se vše zamlžilo. Sif nic z toho neviděla, ale tys věděl, že se posunujete někam dál. Možná jsi přece jenom našel směr, kterým se vydat, aby si bohyně nakonec vzpomněla.

Když se okolí opět zaostřilo, stáli jste v hale plné vitrín, vystavených artefaktů, šperků, obrazů. Vše mělo jedno společné. Pocházelo to z doby vikingů. Hala byla potemnělá, aby světla lampiček co nejlépe osvětlovala vystavené kousky. Nechyběly zde ani obrovské runové kameny, dokonce na jenom byla vyrytá část Eddy.

Z návštěvníků se nad tím nikdo nepozastavoval, protože runám nerozuměli, ale tys mohl přečíst příběh o potížistovi Lokim, který se vkradl do Thórovy a Sifiiny ložnice a když spali, pstříhal jí vlasy a utekl. Bůh hromů, když to zjistil, vrhl se na Lokiho s hrozbami a výhrůžkami, protože Sif byla nešťastná a plakala. Pak lstivý Loki vydal se k trpaslíkům, aby zpět přinesl nádherné zlaté vlasy, které daroval Sif. Stala se pak symbolem obilí, úrody a plodnosti.

***Už jako Sif***

"Vypadáš, jako bys rozuměl, co je na kameni napsáno," všimla jsem si Romanova upřeného pohledu, který věnoval runám na kamenném povrchu. Sama jsem se podívala a zkoušel jsem podle abecedy alespoň přeluštit jedno slovo. Ne, že by se mi to dařilo, ale měla jsem pocit, že vím, co je v runách psáno.

"Co víš o Sif?" zeptala jsem se po chvíli. Velká část sbírek byla věnována Thórovi a Ódinovi. V rohu měl malou vitrínku Loki.
 
Amitiel *Lisa Grey* - 04. června 2021 11:02
gkyk7986.jpg

„Věrně miluj toho, kdo miluje tebe, nikdy nezklam toho, kdo nezklame tebe.“



Nejvyšší věž
Gabriel, Michael, Cassiel a ostatní


Při přelétání nad stříbrným městem si všímám i okolí. Nelze popřít že je to tu krásné. Velmi krásné. Ale i krása může mít nějaké chyby. Já sama se vždy těším když mohu jít na Zemi. Né abych plnila úkol, ale užívala si té rozmanitosti. A větru. Ten mi velmi schází. Ale kdo ví, třeba mně Michael brzy někam pošle.

Přistanu na balkóně a nechávám Gabriela jít jako prvního, sama se držím tak dva kroky zaním. Když vejdeme do kulaté místnosti, tak se rozhlédnu po přítomných. Cassielovi kývna na pozdrav a posadím se na volnou židli u stolu. Pak už jen čekám, sleduji a poslouchám ostatní když propuká debata.


Romaniel. Nejdřív Iseut a teď on. To nám to hezky ppokračuje. Kdo bude další? Pohledem sleduji Amabaela a sem opravdu ráda, že nejsem v jeho kůži. Musí se teď cítit jak malé dítě jež ví že udělalo velikou chybu. A asi tomu tak skutečně bude, ale nemohu ho soudit. Nevím co bych udělala já.

Slyším to ohledně Grálu a trochu se zamračím. To byl také nápad. Říct jim ze existuje něco takového a při tom je nenechat se k tomu dostat. Jistě že budou vylejzat, potkávat se a chystat kdo ví co. Stále bych to neviděla tak černě, ale jestli chce Michael něčeho dosáhnout, možná by bylo třeba některé bohy trošku "popostrčit". Na sobě cítím Michaelův pohled a je to jako by se nedíval do mně, ale přímo do mého nitra. Tajemství? Je tedy nějaký důvod proč se to všechno děje. Důvod tak hrozný, že jej Michael nemůže ani vyslovit.


Nevím co si o tom všem mám myslet. Říkám si, proč mně sem mezi ostatní Michael přivedl? Mně? Tiše si povzdychnu. Po příchodu Rafaela schůze končí. Ještě chvíli zůstávám sedět na místě, než se "ozve" Cassiel. Zvedám se a jdu s ním na balkón. Vyslechnu si jeho dotaz, rukama se opřu o stěnu balkónu a zadívám se na město pod námi.

"Nevím.. Nevím co bych si měla myslet. Všechno se teď komplikuje". Povzdychnu si a na chvilku se odmlčím. "Nechce se mi věřit že bychom přišli o dalšího. Snad by šlo Romaniela ještě zachránit. Víme kde je?" Pohlédnu na Cassiela. "Co si myslíš že bychom teď měly dělat? Co bych měla dělat já?" Ráda bych nějak pomohla. Aspoň trošku. Ale v téhle situaci, nemyslím že bych si měla troufat na něco sama.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 30. května 2021 14:33
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Dětem přístupno ;)

Obrázek

Jory

Už nějakou dobu jsem neměl ve svém maličkém bytě nějakou milou návštěvu. Poslední dobou jsem se držel trochu zpátky, protože dívka, která mi padla do oka před několika týdny, už se domů nikdy nevrátila. Byl jsem hladový, ovládl mě starobylé pud a zachoval jsem se jako lačné nenažrané zvíře. Kapky její krvi jsou doteď i na stropě. Zahnědly, ale jsou jen drobné, vše ostatní jsem uklidil. Byla to vskutku ošklivá událost, ale říkám si, že po ní aspoň budu mít ně pár let klid od té krvežíznivé bestie, která ve mě dřímá.
Nynější návštěva je exotická, nečekaná a vzhledem k její mentalitě bych ji mohl přirovnat spíš k nějakému mazlíčku, co jsem si ho přinesl vyplaveného z pláže. Jeho podoba je ovšem lahodná.
Jormungandrovi sprcha zprvu příliš nelahodila, později však, když si zvykl na teplou vodu, si ji docela užíval. Sledoval jsem ho s drobným úsměvem, je skoro jako dítě. A nechal si natéci pěnu do očí. Upozornil jsem ho, aby je zavřel, dokud mu smývám šampon z vlasů a on učinil, jak jsem jej nabádal. Hodný had. Obyčejného bych nemusel mýt, ale s tímhle bude jistě mnohem víc zábavy.
Nemohl jsem si odpustit pár úšklebků. Má sice dospělé krásné lidské tělo, ale chová se jako dítě. Je to podivné, úsměvné...

I když jsem se snažil nenamočit, nešlo to jinak, nakonec jsem měl tílko celé zmáčené. Nepříjemně se na mě lepilo. Než bych ho nechal díky teplotě svého těla na sobě rychle uschnout, raději jsem si ho sundal, když se had sušil. Dodal jsem mu poté boxerky, kraťasy a volnou košili po lokte. Pomohl jsem mu navléci se do toho a popohnal jsem ho zpět do ložnice, pokynujíce, aby se posadil. Začal jsem mu ručníkem sušit delší tmavohnědé vlasy. Voněly po mém šamponu a krásně se leskly.
,,Nějaké knihy. Tobě by možná nejlépe pomohl internet. Víš, co jsou peníze?" Zeptal jsem se ho a vzpomněl jsem si na svou práci na pláži. Jestli pak mě vyplatí. Jestlipak mi zaplatí, i když je jejich dílo na kusy?
Pro hada by se mi hodil obrázkový slovník. Nebo něco podobného. Kdybych měl počítač, což je vskutku velmi zázračné lidské zařízení, půjčil bych mu ho. Já ale ničím takovým netrpím. K čemu by mi to bylo? Když chci, mohu se nenápadně proplížit v noci do knihovny, do studnice vědění a tajně si tam po internetu surfovat.
,,No, to je lepší. Jak se cítíš?" Položil jsem dlaň na jeho čelo, abych zjistil jeho teplotu. Měl by být v pořádku. Teď potřebuje jíst.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 30. května 2021 12:51
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

TERAPEUT THÓR

Sif




Tohle je pro mně utrpení. Opravdu, jestli že Loki trpěl spoutaný v jeskyni kde mu na hlavu kapal jed, tak tohle je podobné utrpení pro mně. Nejkrutější žert který kdo dokázal vymyslet. Má žena sedí vedle mně, s rozkošně červenými tvářemi, krásně voní a hřeje a já si musím hrát na anděla!

Podle toho jak mluví a jak se ke "mně" má, říkám si, zda by ho nemohla milovat i kdyby si vzpomněla. Z toho mám největší strach. Má hlavu na mém rameni a já jí lehce hladím po vlasech, jak sem to kdysi dělával když jsme ležely v posteli. "Zjistil sem, že ať jsi byla kdokoliv, tak teď jsi naprosto skvělá žena. Krásná, milá, s úsměvem že by se po něm i soše chtělo tančit". Pousměji se a trochu zvážním.

"Ale jinak ne, promiň.. Není lehké najít někoho bez paměti. Někdy si lidé vzpomenou časem. Někdy je třeba jim ukázat něco z minulosti". Pokusím se znít chytře a zodpovědět její otázku. Sif se zmíní o tom na co sem myslel i já. Netroufám si říct co bych dělal kdyby to tak bylo. Po tom všem.. Dokázal bych ji nechat jít? "I to se může stát". Připustím. Natočím hlavu a zadívám se jí do očí. "Ale doufám že nestane. Bez tebe by můj život byl prázdný. Teprve když sem tě potkal, cítím že opravdu žiju".


Dám jí lehký polibek na rty. "Dovolíš?" Naznačím s pousmáním že bych chtěl vstát. To pak také udělám a dojdu k tomu stolku na kterém jsou kresby. Všechny je vezmu a vrátím se zpět na gauč. Začnu si je prohlížet. "Moc hezky kreslíš". Pronesu k Sif a ukážu jí první obrázek. "Moc toho o Severu nevím, ale něco zkusíme... Tohle, vypadá jako kladivo. Někdo to prý nosíval na uctění boha hromů. Většinou mladí chlapci". Kdyby něco, můžu říct že sem viděl filmy a něco četl. Dneska je toho všude plno.


Nechám ji aby si obrázek prohlédla a vezmu si druhý. "Nějaký viking. Má v ruce kladivo. Mohl by to být někdo kdo bojuje jako bůh hromů, nebo Thór sám". Opět jí podám obrázek a vezmu si poslední. Na ten se dlouze zadívám. "Tohle by mohla být nějaká bohyně. F.. Freya. Sigyn.. Nebo Sif". Při posledním jménu se podívám na skutečnou Sif. "Podívej jak je krásná. Působí tak vznešeně.. Ten výraz, jako by na něco, nebo někoho čekala". Podám jí i tuto kresbu a nechám jí chvilku.


"Vypadá to, že to jsou všechno věci ze Severu. Možná jsi odtamtud. Z Norska, Finska, nebo Dánska.. A třeba jsi dělala v muzeu nebo něco s uměním... Možná bych si někdy mohl vzít volno a zajetěly bychom tam".
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2022 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20042514801025 sekund

na začátek stránky