Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 20. února 2016 13:17
sigyn4699.jpg
Neveselé ráno po úžasné noci
- Loki -

Musím přiznat, že dlouhá samota ne mě je znát a jsem neskutečně spokojená, že už si nemusím nic odpírat. Mám svého muže a věřím, že tu pro mě bude až do Ragnaroku. Někdo by koncem světa nazval pád pantheonů, ale díky tomu, že jsme přežili, mi dává tato nová éra naději, že budeme mít lepší život.
Potíž sklonit se před Odinovou vůli jsem měla jen jedinkrát a to, když mi oznámil, že mě provdá za cizince. Za někoho, kdo ani nebyl bůh, ale byl zbožštěn pokrevní přísahou. Viděla jsem ho poprvé, když mi přinesl prsten a žádost o můj předem vynucený souhlas. Oba jsme se na sebe dívali s opovržením a odporem, ale já stejně přijala, ač možná on doufal v můj vzdor.
Nehněvám se na Všeotce. Už dlouho ne. Dal mého miovaného muže a tomu s láskou zůstanu věrná navždy. Že takový výsledek nečekal? Možná opravdu ne a abych pravdu řekla, trochu mě jeho rozhořčení nad naší láskou těší.

Sice bohové nemusí spát, ale rozhodně musí odpočívat, zvláště po bitvách a náročných nocích. My tu noc měli vskutku náročnou, jaká jen být mohla a možná by i ta bitva byla méně vyčerpávající. Není proto divu, že mi má melodie vyzvání docela dlouho, než se uráčím ji přerušit přijetím hovoru.
Do všech trůnů ve Valhalle!
V ten moment jsem probuzená až až, protože hlas mého šéfa nezní ani trochu dobře. Z Říma jsme vypadli rychlostí blesku, vlastně rychlostí Garmra a vůbec nic jsem neřešila.
"Buongiorno, signore Palletino."
Pozdravím plynulou italštinou, kterou u mě Loki mohl slyšet už v Římě. Nechám šéfa vynadávat a na krátkou chvíli vyhledám Lokiho ruku, abych ji jemně stiskla a po ustarané tváři mi mohlo přelétnout krátké pousmání. Následně jej pouštím, protože absolutně nevím, jak se mám hájit a Loki také jak vidím bude mít svých starostí dost. Vůbec jsme neřešili svět okolo nás, neexistovalo nic, než my dva a teď nejspíš oba budeme řešit následky tohoto rozmaru. Naše staré životy nás až příliš ovlivnili a nepomysleli jsme na ty současné.

Pro Sleiphnirova kopyta, co mám asi tak říct?
V tuhle chvíli se ani v nejmenším necítím jako bohyně, ale jako naprosto regulérně seřvaná zaměstnankyně, která se bojí o své místo. Při tom, by mi to mohlo být absolutně jedno, jenže není. Nejsem taková a dělám si starosti.
"Já..."
Nadechnu se, ale... Nevím jak pokračovat. Nejraději bych se nechala přemístit zpět a dorazila na svou směnu, jenže to nejde. Nemohu, když chci zjistit, kde se toulá nás Váli a jestli není nějakým zázrakem naživu i Nárvi.
"... signore Palletino..."
Oslovím ho nepříliš jistým hlasem. Přemýšlím nad nějakou nejvhodnější lží, která by byla použitelná a uvěřitelná ale... Já nejsem lhářka a neumím to. Ale pravdu říct také nemohu, sakra.
"Vskutku nejsem schopna vysvětlit proč nemohu přijít do práce, signore, ale věřte mi, že k tomu mám hlubší důvod, než jen můj vztah."
Snažím se to říci co nejpřesvědčivějším tónem, ale uvnitř mě sžírají pochyby. Tohle je něco, co určitě nechtěl slyšet.
"Velice se omlouvám, ale mé záležitosti v Londýně jsou hluboce osobní a nemohu vám sdělit podrobnosti. Vzhledem k mé dlouholeté poctivé a bezproblémové službě si dovolím upozornit na fakt, že jsem doposud nevybrala žádné dny dovolené a tímto telefonátem bych ráda požádala o její vybrání. Uznávám svou chybu, měla jsem vám to zavolat dříve, ale můj odjezd z Říma vyžadoval naspěch.
Zkuste mě prosím pochopit, signore Palletino."

Apeluji na jeho svědomí a uznávám i nějaké city. Kdyby mi nadřízeného dělal Greg, asi bych to tímhle způsobem měla v kapse už jen při omluvě, ale toho bych nebyla schopná využít. Bylo by to ode mě velice zlé.

Samozřejmě jsem si všimla i rozruchu na pozadí a vůbec se mi to nelíbilo. Možná i to byl důvod šéfova vyvádění a snaží se si na mě schladit žáhu z problémů v práci.
"Smím se zeptat, co se u vás děje?"
Optám se, pokud mi náhodou nezavěsil po mé nic moc říkající omluvě.

 
Snový průvodce - 20. února 2016 10:42
gral_bohu7694.jpg

Noc plná vášní a ráno plné… zpráv?

~Sigyn, Loki~

 

Všechno krásné musí jednou skončit, i když v tomto případě to nebyl Thór ani Ódin, který by vás rušil během milostných hrátek, ale otravné sluneční paprsky, které si našly cestu skrze malou mezírku mezi záclonami a vykreslovaly tak osvícený pruh na posteli. Aby toho nebylo málo, rozezvonil se Sigyin mobil a svou neurvalostí se vás snažil dostat z postele. Poprvé vyzváněl krátce. Po druhé už déle. Vibrace rezonovaly a vytvářely nepříjemný pocit v hlavě. Během noci skončil na nočním stolku vedle postele.

 

~hlavně Sigyn~

Když už zvonil potřetí, konečně jsi byla natolik vzhůru, abys jej vzala a první, cos po ránu uslyšela, byl hlas tvého šéfa z práce. V jeho hlase jsi však mohla vycítit obavy.

„La signora Moretti!“ spustil italštinou, protože přece jenom je to nyní i tvůj rodný jazyk a proč by Ital mluvil anglicky. Beztak to ani neuměl. Alespoň patřil ke starší generaci, která se urputně bránila pronikat do světa. „Můžete mi vysvětlit, proč nejste v práci? Vaše kolegyně vás omlouvala a vzala si i vaši směnu, ale od té doby od vás nepřišla jediná zpráva! Pokud jste schopná zvednout mi telefon, pak mi tedy vysvětlete, kde jste! Nikdy jsme s vámi neměli potíže, signora! Pokud si myslíte, že vaší omluvou je tahat se s nějakým hercem, tak to se mýlíte!“

Na chvíli se odmlčel, aby se mohl nadechnout. V pozadí jsi mohla slyšet neustále znějící rozhlas a obecně to tam bylo více živé, než obvykle. Že by nějaká epidemie? Nebylo by na škodu se buď zeptat pana Příjemného nebo zabruslit na internet.

 

„Čekám, signora…“ kolik tato situace měla řešení? Několik, ale každá z nich byla nevýhodná alespoň pro jednu stranu.

 

Po celou dobu tě Loki nechával a nerozptyloval, i když by rád chtěl a sám se šel mrknout na svůj telefon, pokud po něm byla nějaká sháňka. Jeho náhle vstání ve své celé nahé podobě a odchod do vedlejšího pokoje také nevěstilo nic dobrého.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 10. února 2016 20:51
artemis_alyss28072.jpg

Už jen 14 a budeš zombie T_T

~Áres~

 

Igor… nice. Měla jsem sto chutí vrazit Áreovi šíp do oka, protože tohle se nedělá! Nemám ráda mrtvoly, který si neuvědomují, že by se hýbat neměly! Chtěl pomoct, ano, ale…

Nebuď baba, babo! Napomenu se a hluboce se nadechnu.

„Máme vše?“ Rozhodnu se, že dokud tu je zombie, budu si od té věci udržovat odstup. Ne, že bych nevěřila tomu, co Áres dělá. Velí mi tak zdravý rozum.

 

Dobře. Přeháněla jsem a kleplo by mě, kdyby mrtvolku Áres odvolal jen kvůli mně. Výhodou té zpropadené existence bylo, že se už nemůže infikovat. Alespoň jsem v to doufala. Takové ty posmrtné tiky jsou hnusná záležitost, a pokud máte po ruce luk, tak se jen těžce vysvětluje, že to je normální a měli byste přestat mlátit dřevem do pomalu se hroutící lebky.

 

Vyšla jsem ven na chodbu a počkala jsem, až za mnou vyjde Áres. Dejme tomu, že zombie tu vůbec není a to odporné sípání se odehrává jen v mé hlavě. Brr.

Otočila jsem se ještě na Área. Ještě před pár chvílemi byl slepý. Nechtěla jsem si to přiznat, ale záleželo mi na něm. Jo holka, užije si a pak tě odkopne. Počítej i s touhle variantou. Kéž by to pravda nebyla. Vždycky budu mít sexy tělo, i když nebudu vypadat pokaždé takhle. Moderní zpodobnění žen mělo něco do sebe, ale modelky kost a kůže byly už i na mě moc.

„Buď opatrný, ano?“ podívala jsem se na něj.

 

Jako Pj: Směr sklepení

 

Najít cestu zpátky ke sklepení není složité. Čeho si můžete všimnout, jsou pachy linoucí se jako slizcí úhoři na dně nádrže. Podivný lepkavý zápach vám těžkne na plicích (a to je co říct, když ani žádné plíce nepotřebujete) a čím více se blížíte do útrob nemocnice, tím je tento pocit nesnesitelnější. Jediný, kdo se zdá v klidu, je pomalu se belhající zombie s ostrými nůžkami v ruce.

 

Když scházíte po schodech, chodbu osvětlují bezpečností světla s šipkou ukazující směr únikového východu. Bohužel pro vás jdete přímo naopak. Dobrou zprávou pro vás je vy věšená mapka celého sklepního komplexu. Jestli takhle nemocnice předtím nebyla bunkr, tak si jen těžko vysvětlit, protože je tu tolik chodeb, které se přibližují labyrintu. Podle mapky sejdete hned vedle největší místnosti (1) s miniaturním popiskem skladiště. Všechny místnosti fungovaly jako skladiště. Nejhojněji byla využívána márnice, ale ta se nacházela o patro nad vámi.

 
Snový průvodce - 29. ledna 2016 10:57
gral_bohu7694.jpg

Cesta ven

~Thór~

P.S. – můžeš psát veřejně :)

 

Dveře cel se neochotně otevíraly a skřípavým zvukem dávaly najevo, že chtějí zanechat svá tajemství pohřbená. Polorozpadlé kostry s pohledem upírající se na protější zeď. Mít schopnost ukázat své pocity, nejspíš by se ve všech lebkách zračila zoufalost. Některé skelety měly společnost v podobě malých koštérech krys, jedna dokonce i klubko s nití, se kterým si pohrál kočičí zub času. Prach se vznášel jako plahočivá mlha, štípal v očích a dusil.

 

Nárvi tě kulhavě následoval s doprovodem tichého klapotu hole. V jeho mysli vířilo spoustu zlých myšlenek. Co kdyby takto skončil on? Byl někdo z nich bohem Asgárdu? Mohl tu ležet jeho otec? Matka? Bratr? Sevřelo se m hrdlo, ale snažil se být statečný.

„…Nárvi, na Midgardu máš rodinu. Potkal jsem tam Sigyn i Lokiho…“

Zastavil se. Jeho obavy, že by zde mohl ležet někdo, koho by znal, se rázem rozplynuly. Zamrkal a ruce se mu lehce rozklepaly. Další část Thórova proslovu jej moc nepotěšila. „Počkej, musím ti…“ Poplácal jsi Nárviho po rameni a vydal ses směrem z vězení. „…ti něco říct,“ zamumlal mladík, což jsi už neslyšel, protože jsi vyšel ven na chodbu. Slyšel jsi pouze poslední známky klepotu jeho hole, než zvuky vymizely za prvním rohem.

 

 

Něco bylo špatně. Kladivo jsi stále nedokázal přinutit, aby se k tobě vrátilo. Na to sis už zvyknout mohl. Nicméně tu byl jiný problém. Když už jsi narazil při nejmenším na pátou slepou uličku a musel ses vracet, pomalu ti docházelo, že ses ztratil. Dojem, že je něco zle, byl umocněn, když se za tebou jedna ze stěn přesunula, a tak jsi ztratil nit, kudy jsi to před tím šel. Nenarazil jsi náhodou na rozdrcenou lebku už před nějakým časem? Nebo to byla jiná? Tohle místo bylo tak spletité až ti mohlo připomínat labyrint.

 

Zda tě tato myšlenka trkla, či ne, zjistil jsi, že tu nejsi sám. Táhlé zabučeno-vytí si prorazilo cestu až k tobě. Cítil jsi v tom zlobu a nenávist. Něco, co se schovávalo v těchto chodbách, chtělo tvou krev. Jak zvuk přišel, tak hned ustal a nastalo úmorné ticho.

 

Labyrint

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 26. prosince 2015 13:06
sigyn4699.jpg
Tolik k veřejným postům, co? :D
- Loki -

Vzácná chvíle klidu a lásky. Souznění duší. Samozřejmě mě sžíral strach a touha najít Váliho a zjistit, jestli přeci jen není možná na živu nějakým zázrakem i Nárvi, ale již jsme se domluvili a nehodlám to měnit. Ráno moudřejší večera. Jeho polibek a láskyplná slova mě přimějí starosti na chvíli odložit stranou, nenervovat se jimi a plně se oddat těm okamžikům nás dvou ve společném objetí.
Tedy do chvíle než mě s naprostou jistotou, že svolím, vezme do náruče a odnese do ložnice. Jistě, že neprotestuji.
"Někdo ti tu opravdu musel chybět."
Zašeptám mu do ucha se smíchem na rtech, než mě položí do kožešin. Je to jako na Asgardu, ba dokonce možná lepší, neb tady se jen těžko mohu bát, že se za dveřmi objeví Všeotec nebo Thór, aby mého muže odvedli na nějakou výpravu.
"Ukaž mi jak moc."
Vyzvu jej šeptem s dalším polibkem a pohladím ho po hrudi, rozepínajíc při tom knoflíky košile.

V některých chvílích si říkám, zda opravdu toužím po obnovení Asgardu. A i kdybychom jej obnovili po svém, jaké by to pak bylo? Svět smrtelníků má něco do sebe, ale pravda, neustále myslet na to, že se včas musím přestěhovat nebo zmizet, změnit podobu, přetrhat přátelství a začít znovu. Ne. Tohle je opravdu věc, kterou nemám ráda a v tom má království bohů jasně navrch.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 21. prosince 2015 11:41
loki94861.jpg

Láska, s níž prohrávám jen své srdce

~Sigyn~

 

Zasmál jsem se. Ano, Thór jako doktor. Pobavilo mě to také, ale lidská fantazie nezná mezí. Bůh se mohl cítit polichocen nebo vzteky házet blesky. Nedivil jsem se potom řeckým bohům, kteří trestali smrtelníky kvůli každé prkotině. My nanejvýš tropili vtípky mezi sebou. Nebo jsem to byl hlavně já. Nudil jsem se. Chtěl jsem, aby se něco dělo, měnilo se, bylo stále v nějakém ruchu. Ostatní za tím viděli jenom podlost. No, možná tam trošičku byla. Dobře, byla jsem podlý a bavilo mě to.

 

Tuhle ženu jsem si nezasloužil. Jak neustále za mnou stála, chránila mě a viděla ve mně někoho, kým jsem byl doopravdy. Byla to ona i naše děti, které mne na nějakou dobu usmířili. Tedy až do doby, než se stala ta věc s Baldrem, ale minulost zůstane minulostí a nemůžu ji nijak změnit. Raději jsem žil přítomností. Staletí, která jsem strávil převlečen za smrtelníka, mě naučila jediné. Dívat se pouze vpřed, jinak by vás život velmi rychle otrávil a stačilo by pouze lusknutí a byli byste pryč. Už jednou jsem měl na mále. Nebylo to příjemné.

 

„Jsi dokonalá, lásko,“ prohrábl jsem její zlatavé vlasy a políbil ji na čelo. Vždycky voněla po květinách. Miloval jsem to. „Co po zbytek noci?“ usměju se trošičku rošťácky. „Jako bohové spát nemusíme,“ aniž bych čekal na odpověď, postavil jsem se, vzal ji do náruče, byla překvapivě lehká, a zamířil do ložnice s prostornou postelí. Jako všude v bytě vše bylo v norském stylu. Položil jsem ji jemně do měkkých kožešin a dlouze políbil. „Miluji tě.“

 
*Árés* Alexander Rubin - 18. prosince 2015 23:43
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Pomocník Igor, vždyť je to jasné
~Artí~

Měl bych se poplácat, že si umím vybrat. Artemis to vážně sekne. Nikdy jsem si toho nevšiml, abych pravdu přiznal, nikdy jsem nad ní jako nad ženou nepřemýšlel. Nekoukejte na mně tak. Byla to ženská bojovnice a bojovala za své práva a tak. Choval jsem se k ní jako k chlapovi.
Tehdá jsem byl tak nějak hloupý a tak vůbec. Má nejoblíbenější výmluva. Navíc hodlám nyní tvrdit, že tomu je jinak. Zmoudřel jsem.

Když k vám dojde na návštěvu smrt, nikdy to není příjemná návštěva. Ani teď to nebylo a to jsem si od ní vypůjčil služebníčka.
Nějak to se mnou však zamávalo než obvykle a navíc přišel pouze jeden.
Co se to sakra děje? Divil jsem se, když jsem se musel na chvíli přidržet stolu, kde se právě probouzela mrtvola k životu.
Takže jsem byl tak nějak mimo, abych hned zareagoval a oblékl našeho pomocníka.
"Oh, promiň."
Nic lepšího jsem nenašel, než ten bílý plášť, který jsem s pracně ukradl. Přehodil jsem ho přes toho-co-z-mrtvých-vstal a chvíli uvažoval nad tím, že by si možná zasloužil i nějaké jméno.
"To je prosím, Igor." Představil jsem Igora Artemis a udělal bych to naopak, kdyby ta bytost měla mozek. Mám pocit, že ten už je dávno kdo ví kde.

Stále se mi nelíbilo, že mi je nějak divně. Neznamenalo to nic dobrého. Skousl jsem si ret. Nevím jestli na to mám upozorňovat svou krásku nebo to nechat být. Třeba to je přechodné... a třeba ne.
Podal jsem Igorovi zbraň v podobě nůžek. Nic lepšího jsem pro něj nenašel.
"Vzhůru zachránit Vatikán." Možná to neznělo tak dobře, jak bych chtěl. Nedivte se mi. Není mi zrovna dvakrát nejlépe.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 17. prosince 2015 12:03
artemis_alyss28072.jpg

Zombie?

~Áres~

 

Áreovo obětí mě přinutilo se na něj na chvíli přitisknout a spokojeně zamručet. Vidět mě tak jiní bohové z našeho panteonu, tak nevěřícně kroutí hlavou. Kde byla tak Artemis, která nesnášela přítomnost muže? Stačilo, aby promluvili, a už jsem vztekle syčela, že nepřímo podceňují ženy. A nyní jsem se nechávala jedním objímat a dokonce tím nejvíce mužským = Áreem.

 

Zavrtěla jsem nechápavě hlavou, proč zrovna bílý plášť, ale jeho boj. Já jsem mezitím pokračovala ve vyzbrojování a musela jsem nějak přizpůsobit, protože ve skoro odhalujícím oblečení jsem vypadala… divně. Nebyla jsem zvyklá takhle bojovat. Stačilo jedno lusknutí a mé obyčejné oblečení smrtelníků se za miniaturních jiskřiček proměnilo v koženou lehkou zbroj. Skalpely jsem nyní měla ve vaku na dýky po obou stranách boků, těžkopádné kleště byly připevněné k dvojitému opasku. Jak kouzlo skončilo, upravila jsem si nátepníky.

 

Pokud byl Áres fascinován mnou, já se otřásla při jeho vyvolávání mrtvých. Cítila jsem najednou lepkavou lísavost smrti, která se po pitevně rozšířila jako mor. Ruce jsem si dala kolem pasu, a kdybych byla malá vystrašená holka, couvla bych do rohu a schovala se ve stínu.

 

Jako PJ:

Tvůj hod po přičtení bonusu: 49%

 

Sám jsi cítil, jako ti kolem prstů probíhá samotná smrt. Jako by ses natahoval do nejhlubších útrob Tartaru a chtěl vytáhnout samotného Krona. Mrtvola na nejbližším stole se pohnula. Chrčivý zvuk vycházejících z jejich úst procházející dávno ztrouchnivělými hlasivkami, dával znát, že ON ŽIJE! Zombie přehodila nohy přes hranu stolu a modravý plášť sjel z jejího těla. Dívat se na mrtvolu s pokročilými známkami zatuchlosti přiměla Artemis se otočit, protože jí zrovna nelákalo se dívat na povislé mužské přirození, které by nezvedl ani jeřáb.

 

Probudila se jen jedna. Na to, jak ses začínal cítit mizerně, to šlo.

 

Můžeš to nějak… obléct?“ zakňučela Artemis stále se soustředící na špičky svých bot otočená k tobě zády.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13454580307007 sekund

na začátek stránky