Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
Snový průvodce - 25. července 2017 11:58
gral_bohu7694.jpg
Tohle by měl být druhý domov, ne?
~Árés~

Joe nebyl hloupý. Všímal si věcí, které by smrtelníci přehlídli i ve chvíli, i kdyby to měli přímo před nosem. Nechtěli vidět a vědět nic, co nedokázali vyjádřit selským rozumem. Lovec si všímal, ale taky věděl, kdy to nechat být a mlčet. Pouze přikývl, že rozumí a dodal: "Zkus, ať nikdo nevidí, že takhle jdeš ode mě," ušklíbl se a když tvá záda zmizela na schodišti, zabouchl za tebou dveře.

Rudé dveře by přehlédl jenom slepý. K domu se zelenou fasádou vypadaly až kýčovitě. Buď byly opravdu červené jak rtěnka na ženiných rtech nebo jsi to tak viděl jenom ty. Ale to bylo nyní vedlejší. Ve chvíli, kdy jsi opustil budovu a blížil se ke dveřím, jsi cítil známý pocit chladu, který doprovázel mrtvé. Bylo ironií, že se vracíš tam, kde jsi poprvé potkal rusovlasou dívku, která učarovala tvé srdce. Nyní byla pryč a kdoví, co s ní opeřenci dělali.

Když jsi chtěl dveře otevřít, zjistil jsi, že je zamčeno. V duchu jsi slyšel strýcův pobavený smích. Ve výši tvých očích se objevil text: Zdržuješ, synovče. Zámek cvakl a ty's mohl vstoupit.
Nohou jsi stanul na kameni. Za tebou stále byla poklidná ulice. Před tebou se rozkládalo Podsvětí, domov tvého zrádného strýce. Slyšel jsi hučení tekoucí vody. Zápach hniloby ti vrazil do nosu jako dvě dýky, ale po vzpomínce na démona nemoci tohle byl jen slabý odvar.

"Už na tebe čeká," ozvalo se kousek od tebe. Charón, převozník přes bájnou řeku Styx. Člověk by čekal, že bude zahalený do dlouhého černého pláště s hlubokou kápí a bude natahovat ruku pro drachmu. Místo toho u břehu řeky stál mladý muž s tmavě hnědými vlasy a snědou kůží. Husté strniště mu halilo bradu a na sobě měl bílou košili zastrčenou do černých potrhaných džínsů. Nohavice si zastrčil do vysokých kožených bot s cvočky. "Po tolika letech bych čekal, že mou práci bude moct zastat i někdy jinej. Je to otrava," postěžoval si. Obrátil se ke kůlu, kde bylo uvázané lano. Kdyby na něj sáhl někdo jiný než on, spálil by si ruce. "Ani zaplaceno za tohle nedostanu. Poslední drachma padla před deseti lety. Výstavní kousek," ušklíbl se a na vlnách řeky se pomalu objevovala nízká loďka.

Pak se na tebe konečně podíval, jako by si všiml tvé výzbroje. Povytáhl jedno obočí, mezitím, co přitahoval člun. "Prý ses dal dohromady s Artemis," pobaveně se zasmál. "Bůžkové mají velmi bujnou fantazii."

Charón
 
Snový průvodce - 25. července 2017 11:03
gral_bohu7694.jpg
Hon na sovy
~Athéna~

Dorricka přikývla. "To by mohlo zabrat. Máš je tu nebo pro ně mám dojít?" podle toho, co jsi odpověděla, se vydala pro potravu, popř. se vydala jen pro jednu malou věcičku se slovy: "Ještě mě napadá vábnička."
Když se vrátila, Desmand stál u vozíku, pušku položenou na kapotě vedle kufříku. Už jen z jeho pohledu bylo jasné, že tohle je zbytečná přítěž a sem tam smýkl k Jonovi kritickým pohledem. Jon mlčel a skoro se nepohnul. Pokud to bylo možné, tak beztak přepočítal všechny zrnka jemného štěrku, který tvořil chodníčky pro návštěvníky. Rusovláska stále se zkříženými rukami a hleděla směrem k sovám.
Nikdo to nemohl tušit, ale tvou samotnou přítomností sovy neodlétly. Dokonce i malé sovátko udržovalo klid. Cítilo tvůj neklid, a proto se stranilo všemožným hlasitým zvukům.

"Půjdeš do toho ty?" obrátila se k tobě snědá kolegyně a podávala ti vábničku (popř. i mrtvé myši v kyblíku).

Nejjistější bylo, že do toho musíš jít ty. Takhle bylo nejpravděpodobnější, že sovy budou ochotné se vrátit. Všichni ostatní zůstali mimo voliéru a sledovali tvé kroky. Desmond si už chystal pušku, kdyby se náhodou některá ze sov vyplašila. Sice to nebyl ostrostřelec, ale vedení pak nemusí vysvětlovat, proč nic nedělal.

Všechny páry velkých očí tě sledovaly, jak pomalu vcházíš do voliéry. Určitě jejich pozornost zaujal kyblík nebo možná jenom fakt, že jsi to ty sama.

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. července 2017 13:50
loki94861.jpg
Děti jsou zároveň radost, ale i starost
~má drahá, můj vlčí syn~

Cítil jsem na jazyku trpkost. Trpkost každé minuty, kdy mne můj syn nenáviděl. Lhal bych, kdybych řekl, že nechápu proč. Rozuměl jsem mu, což mě štvalo ještě víc, ale navenek jsem to nedával najevo. Proto se mi taky říkalo bůh lží. Nebylo to jenom o lhaní o věcech jiných, ale také o zakrývání svého zranitelného já. Mé sebeovládání bylo dokonalé. Nebyl jsem jak rozohněný Thór. Byl jsem jeho pravý opak. Skrývající se ve stínech, do boje jsem se vrhal až teprve tehdy, když jsem věděl jistě, že jej můžu vyhrát.

Může to znít ironicky, ale jedna prohra se stala nakonec mou výhrou. Natočil jsem hlavu k Sigyn, která se uvelebila na mém rameni. Skrze ní mě chtěl Ódin ovládat a nakonec se jeho zbraň obrátila proti němu. Zamiloval jsem se.
Netušil jsem, co s Válim udělat. Popravdě jsem netušil, jak mu dokázat, že mi na něm záleží. Jak moc jej mám ráda.
Bude mě Nárvi také nenávidět? Co si o mě myslí můj mladší syn? A co Hela? Helu jsem příliš neznal. Neměl jsem možnost jí vidět vyrůstat. Nemohl jsem sledovat její získávání moci, až si nakonec podmanila Helheim. Co taky jiného čekat od dcery.

Vybral jsem si jídlo pro sebe, objednal jsem a rovnou to zaplatil předem. Dýško pak dám až poslíčkovi, ale takhle to bylo jistější. Musel jsem se jen trochu předklonit, abych položil notebook na stůl, ale jinak jsem se od Sigyn nehnul. Dokonce jsem ji k sobě víc přisunul nad svůj klín a prsty ji laskal po vlasech. Vždycky voněla po květinách.

Přestal jsem vnímat čas. Dokonce jsem mlčel po celou dobu, kdy nám bylo dovezeno jídlo a mlčky jsme jedli v kuchyni u stolu. Skoro jako rodina. Jen tu někdo chyběl. Někdo, kdo na nás čeká za mořem. Další pocit, který jsem vehementně potlačoval. Těšil jsem se.

***

Čas: Hodina do odletu (tzn. 18:30)

Nejspíš jsem si zahrával s časem a hodina byla málo pro přemístění se z místa A do místa B, to jest letiště, ale jednalo se o soukromý let a pilot na nás počká. Zavolal jsem nám odjezd a než dorazil, sbalili jsme se, já připravil svůj šatník ještě o několik kousků oblečení, aby se Váli mohl když tak převléct do čistého, já si přes rameno hodil dlouhý černý kabát. Teplo nebo zima, mě to jako bohovi bylo jedno. Nanejvýš se na mě smrtelníci budou divě dívat, ale taky jsem věděl, že jsem v kabátě vypadal dobře. Taky jsem pomohl Sigyn sbalit její věci, co si nakoupila a nezapomněli jsme ani na meč valkýry. Určitě se bude hodit. Tam, kde je Thór, jsou vždycky potíže.

Já sám si nezapomněl svou pistoli, kterou jsem opět nechal zmizet pomocí iluze. Hlavně bylo třeba si vzít vše podstatné. Třeba i svačinu.
Když jsme všichni seděli pohromadě v autě, já si sedl dopředu, Sigyn za mě a Váli vedle ni, zatnul jsem pěsti, až mi zbělaly klouby a na chvíli zavřel oči. Nevnímal jsem, jak se auto rozjíždí, řidič věděl, kam chceme. Mlčel jsem a jen si pomyslel: "Nárvi, jedeme si pro tebe. A pro tebe, Helo, taky."

Co si bereme sebou
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. června 2017 20:59
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Cesta za strýčkem, rudé dveře

Začínám mít pocit, že než se objeví úvodní stránka, tak tam dřív zakořením. Zvykl jsem si na rychlejší techniku a zpohodlněl jsem.
V dávných dobách, jsme se nespoléhali na techniku. Opíjeli jsme se ambrozií, naháněli děvčata a užívali si boje. Část mne si, i přestože to skvěle zní, nedovede představit, že by se to všechno mělo vrátit.
Chci pouze najít strýce, zachránit mou ženu. Co budu následně dělat? To se ještě uvidí. Potřebuji Artemis, nejsem schopen bez ní racionálně přemýšlet. Je k neuvěření, co se mnou během chvíle udělala a co se mnou dělá absence její přítomnosti.
"No do prdele..." Asi jsem se moc zamyslel, protože obrazovka zhasla. Přičemž se zdálo, že počítač pořád jede. Potlačil jsem nutkání ten starý krám nakopnout, prohodit ho oknem a kdo ví, co ještě. Rozhodně by se to ani v nejmenším nezamlouvalo Joeovi.

Několikrát jsem překvapeně zamrkal, když se tam začala objevovat písmena.
Já o vlku a vlk za rohem. Lehce se pousměji, když si uvědomím, kdo mi to píše. Vstanu od počítače, vyzbrojím se nově nakoupeným zbožím.
Glock schovám do podpažního pouzdra, které si ještě vydyndám, stejně tak i pouzdro k noži, který připevním k opasku. Nezapomněl jsem i na tři granáty, které jsem si též připevnil koženým řemením k opasku.
A jsem opět připraven na záchrannou akci. Ano říkám opět, protože při našem prvním setkání jsme se strýcem jí snažili dostat ze spárů démonů. Nechápejte mně špatně, nevadí mi jí zachraňovat. Ten vděk a to všechno stojí za to. Nicméně bych se bez toho obešel.

"Dobře. Asi ho zatím nechám zaparkované tady. Našel jsem si jiný dopravní prostředek." Vydal jsem se ke dveřím. Bylo mi v celku jedno, jestli mně někdo takto na tu chvíli uvidí. Jen ať se mně bojí.
"Díky, Joe. Díky moc za všechno." Houkl jsem k němu, než jsem se vydal hledat červené dveře podle strýčkových instrukcí.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 21. června 2017 20:29
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Alma parens

Odfrkla jsem si, když jsem si koutkem oka všimla naprosto vykolejeného Jona, který nevěděl kam s očima, jenom aby se vyhnul pohledu na Dorricku. Vsadila bych se, že mu celé fiasko se sovami dá ještě pořádně sežrat, nemluvě o tom, že to asi pocítí na výplatní pásce. Kdybych neměla podezření, že je za tím víc než jenom neopatrnost nováčka, asi by mi ho bylo líto. Takhle jsem byla jenom napjatá ze strachu - nebo vlastně ani ne tak úplně strachu, spíš podezření - odkud přijde další bodnutí do zad.
Možná doslova.

"No jasně, to mě taky ne," přisvědčila jsem. "Ale víš jak je to, když střelíš malé zvíře."
Povzdechla jsem si. Nejjednodušší by samozřejmě bylo je slušně požádat a doufat, že mě zase poslechnou, jako když jsem je žádala aby nezabili Jona, když měly příležitost. Ale to, abych se před kolegy chovala jako zaříkávač koní - totiž sov - jsem neměla dost odvahy."Co takhle jim hodit dovnitř nějaké mrtvé myši? Třeba ucítí jídlo a vrátí se?"
Navrhla jsem.


Kývla jsem na rudovlásku. Odvedla dobrou práci.
"Nejspíš mu trocha klidu neuškodí," souhlasila jsem vřele a obrátila se na Dorricku, co si myslí o mém nápadu s myší mršinou.
 
Snový průvodce - 17. června 2017 10:31
gral_bohu7694.jpg
Kudy za strýčkem
~Áres~

Starý počítač se vehementně snažil načíst úvodní stránku Googlu. Sledovat, jak se objevuje část po části, bylo útrpné a dnešní mládež zvyklá na rychlé smartphony by nejspíš nevydržela a ruply by jí nervy.

Obrazovka zničehonic zablikala a zhasla. Pokud jsi zkontroloval, zda počítač jel, tak byl v pořádku a dokonce i u monitoru svítilo světýlko, že je stále zapnutý. Už jsi chtěl zavolat na Joa, když se uprostřed začala objevovat písmena. Nebyla to latinka, ale přímo řecké znaky. Joe by možná na to hleděl nechápavě, ale ty jsi rozuměl každému slovu.

Stálo tam:
Vchod na tebe čeká naproti přes ulici. Hledej rudé dveře.

Po chvíli se objevilo:
A pohni si, synovče!

Joe k tobě došel. V té chvíli se obrazovka chovala normálně a stránka Googlu se konečně načetla. "Mám pro tebe to auto," oznámil.
 
Snový průvodce - 17. června 2017 10:08
gral_bohu7694.jpg
Jak na ty sovy?
~Athéna~

Jon stále vykolejený z toho, co se stalo, se vehementně vyhýbal pohledu na Dorricku. Ta mezitím ztratila o raněného kolegu zájem a taky vzhlédla k sovám na vrcholu voliéry. Přešla k tobě a pozvedla obočí, když jsi navrhla, jestli by se sovy nedaly nějak nalákat.
"Jak?" zeptala se. "Uděláme prudší pohyb a vyplaší se. Nahánět je po ZOO a nedej bože po městě, se mi nechce," vzdychla. Zkontrolovala hodinky. "A zanedlouho se otevírá a pokud je rychle nedostaneme do klece," podívala se na Desmanda, který pokrčil rameny a přehodil si pušku do druhé ruky.
"Jestli najdete způsob, jak je dostat dovnitř, jsem pro. Tohle," pozvedl ruku s uspávací puškou, "je vždycky poslední možnost."

Kolem vás pomalu prošel Jon v doprovodu rusovlasé dívky a usadil se na zadní sedačku vozítka, které bylo otočeno na opačnou stranu, takže se díval do protisměru jízdy. Pak se k vám vydala a opřela si jednu ruku v bok. "Bude v pořádku, ale na nějakou dobu mu vypíšu neschopenku, než se rány zacelí. Vezmu jej pak na ošetřovnu," pak taky vzhlédla k sovám. "Už jste na něco přišli?"
 
Snový průvodce - 02. června 2017 12:33
gral_bohu7694.jpg
Změna objednávky
~Thór + Nárvi, Hela~

V tak špičkovém hotelu recepční uměla hovořit anglicky plynule a vyslechla si celý tvůj požadavek, při čemž pozvedla obočí u tvého posledního.
"Jeden pokoj s více lůžky vám zařídit mohu," ihned se dívala do systému. "Ve stejném patře je volný ještě jeden apartmán pro rodinu s dětmi. Tudíž jedna manželská postel a dvě postele v odděleném pokoji apartmánu. Bude vám to stačit?" podívala se na tebe a počkala na odpověď a ještě k tobě natočila obrazovku, na které jsi viděl, že jde o opravdu velký pokoj, který byl rozdělený na tři menší pokoje. Naproti vchodových dveřím byla obrovská okna, kde byl výhled přímo do města. "Co se týče koupelny a internetu, tak se obávat nemusíte," usmála se a pobaveně ji blýsklo v očích. "I televize je součástí každého pokoje."

Nárvi se staral o to, aby se Hela chovala jako hodná holčička a byl trochu v rozpacích, když jsi o něm mluvil jako o rodině. Stále se však musel rozhlížet. Musel jej fascinovat každý detail a nejvíc jeho pohled přitahovala velkoplošná televize s pohybujícími se obrázky.

"Oblečení není problém," přikývla, "ale co se týče ostrahy, tak tu vám slíbit nemůžu. Hotel je chráněn nejlepším alarmovým systémem. Pokud se zamknete, pak každý vniknutí do pokoje bude hlášeno hlídce a ta ihned dojde. A můžu se zeptat, tedy, pokud vás to nijak neurazí," viděl jsi, jak ji lehce hoří tváře. "Vy jste Ten Chris Hemsworth? Herec? Mohla... mohla bych vás požádat o autogram? Moje sestra vás zbožňuje a nemohla jsem ihned jančit, protože tu před chvíli byl šéf, ale jestli vám to tedy nebude vadit..."

Ať už jsi ji dal podpis, či ne a Nárvi z toho měl strašnou srandu, vydali jste se za poslíčkem, který přivolal výtah a dovedl rovnou k pokoji.

"Prosím," uvedl vás dovnitř. "Za chvíli vám donesu katalog, ať si můžete vybrat oblečení. Přeji příjemný pobyt," s či bez dýška odešel.

Jak vypadá pokoj
 
Snový průvodce - 02. června 2017 11:47
gral_bohu7694.jpg
Mňau?
~Ma'at + Iseut, Gabriel~

Tvá slova Gabrielem nijak neotřásla. Sledoval tě svýma klidnýma očima a mohl by dokonale blafovat v pokeru, protože nešlo vyčíst, co si právě myslí. Když jsi nepřímo odsouhlasila, že by ses na takové místo potřebovala dostat, Gabriel rozepjal svá křídla a na chvíli vás pohltila oslnivá záře. Slyšela jsi vyděšený Iseutin výkřik, který rázem zmizel v šumění, které pohltilo tvůj sluch.

Náhle tebou něco trhlo. Cítila jsi, jak ti to zarylo drápy do paže. Už sis myslela, že to byl ten netvor, ale uslyšela jsi… mňouknutí? Nicméně se svět s tebou zatočil tak, že i na bohyni jsi chytla závrať a div, že jsi nevyzvracela všechen obsah, který jsi v žaludku měla či neměla. Na chvilku jsi zahlédla tvar křídel. Dostavil se zvláštní pocit důvěry.

Nejspíš pádů na tvrdou zem jsi neměla dost, i když tě tentokrát zastudily stébla trávy. Bílá záře okamžitě zmizela a nahradil ji zprvu rozmazaný pohled, než jsi dokázala postupně rozpoznávat, kde to vlastně jsi. Možná takhle by vypadal Očistec, kdyby tam byl život. Zelné louky, bujné lesy a... kočka s křídly. Srst měla černou jako nejtemnější noc bez hvězd, ale všimla sis typicky egyptských šperků. Navíc na kočce bylo podivné, že i když vypadala jako domácí, tak k jejich malosti měla velmi daleko. Kdyby ses dokázala postavit, určitě by ti sahala minimálně po pas. A ta kočka útočila na Gabriela. Ostrými drápy mu na brnění vytvořila několik šrámů. Anděl neměl ani čas vytáhnout vlastní meč a dokázal si jenom krýt obličej a ustupovat.

Mezitím co běsnící kočka, a tys dobře věděla, že to je Bastet, se kousek od tebe pohnula Iseut. Nevypadala, že by měla sílu vstát nebo se rozhlédnout.

Kočka vyloudila z hrdla takový zvuk, že každému vstaly chlupy na těle a skočila přímo na anděla, který usoudil, že nemá v tuhle chvíli šanci a se zábleskem zmizel. Bastet dopadla ladně na všechny čtyři a zasyčela. Trochu to znělo jako smích. Pak se otočila k tobě. Její zelné oči tě propichovaly, ale ne nijak nepřátelsky. Pomalu k tobě došla a otřela se hlavou v místě, kde se musela zaháknout drápy. Zapředla.

Bastet v kočičí podobě
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 23. května 2017 23:31
sigyn_iko39614.jpg
Zabíjení času... ČASU pánové, ne ničeho jiného
- Loki, Váli -

Přemýšlím, co Váliho vede k té nenávisti, ale odpověď možná mám před seou, neschopna si ji připustit. Mám strach, že bych se pak cítila jako neschopná matka.
Určitým způsobem jsem jí byla, když jsem nedokázala chlace uchránit před nespravedlivým rozsudkem Všeotce...
A já tu možnost měla. To je něco, co si nikdy neodpustm. Nárvi by nezemřel a Váli by nemusel trpět ve vlčí kůži.

Z myšlenek mě vytrhává až to, když se Loki vrátí s notebookem a dezorientovaně mrkám, nevěda kdy odešel.
Jsem asi skutečně vyčerpaná.
Uznám nakonec a kousek se posunu, aby se k nám Loki lépe vešel. Než je správný web nalezen, chvíli to trvá a tak si položím hlavu na Lokiho rameno. Ve chvíli, kdy se po nás podívá, mu věnuji úsměv.

Pak mi jsou předány otěže výběru a to mě trochu probere. Dívám se na nabídku a přemýšlím na co mám chuť, když náhle mi na monitoru přistane prst, nehet o něj klepne a je jasné jaká je synova volba. Kliknu na porci a nadechnu se k řeči.
A pak opět vydechnu, protože Váli zmizel tak rychle jak to šlo a ani se neohlédl.
"Co s ním jen uděláme?"
Povzdechnu si a pohled stočím zpět k monitoru, kde si vyberu salát s kousky grilovaného kuřete. Poté přístroj vrátím jeho majiteli a vytáhnu nohy na pohovku, abych si lehla a z Lokiho ramene udělala polštář.
Samozřejmě, pokud by se rozhodl kamkoli jít, nebráním mu a klidně tu zůstanu natažená i bez jeho podpěry.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19238305091858 sekund

na začátek stránky