Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1389


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 08. září 2020 18:58Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Kurent "Cal"
 
Thór *Chris Hemsworth* - 22. února 2016 10:43
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Z bláta do louže...



Tak nějak jsem doufal že se Nárvi objeví za mnou a půjdeme dál společně. Ale evidentně je tu něco špatně, hodně špatně. Že stále nemohu přivolat kladivo mně sice štve, ale není to to co mně pálí nejvíc. Co to k sakru... Proč by si tu Hella dělala takový bludiště? Aby jí neutekly vězni? Trochu ironicky jsem se pousmál, zavrtěl hlavou a pokračoval jsem dál. Ne jen tedy že jsem na místě na kterém jsem, ale teď to dokonce vypadá že jsem ztratil Nárviho, ba dokonce i sám sebe. Tohle mi musí někdo dělat schválně, nemohu mít přeci pořád takovou smůlu!

Chtěl jsem jít dál, ale každá cesta se zdála že jsem tamtudy už šel nejméně dvakrát. Mít tu své kladivo tak bych se na všechno vykašlal a cestu si prostě prorážel, ale tohle je vážně děs. Těmi všemi chodbami mi to začalo připomínat nějaké bludiště. A když jsem uslyšel ten podivný zvuk, tak mi začalo pomalu všechno docházet.

Bludiště, bučení.. No ne.. To by mně vážně zajímalo kdo si na mně tohle nachystal. Na světě sem už dost dlouho a vzhledem k tomu kdo jsem mám dost informací abych věděl co to tady v tom labyrintu se mnou je. No, ačkoliv nejsem v nejlepším stavu, tak doufám že na Minotaura to bude ještě stačit. Ať tak či onak, vydám se dál skrze labyrint, snažíc se dostat ven. A samozřejmě při tom myslím i na toho netvora který tu je také, takže si dávám pozor na cestu.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. února 2016 21:58
sigyn4699.jpg
To sice ano, ale mě se podepisovat tu výpověď moc nechce
- milááášek Lokíšeeek -

Osud nás zvláštně trestá, akorát teď jej nemohu přímo pojmenovat. Dříve to byl Odin... Teď? Kdo ví.
"Nevím, zase tolik Palletina neznám, ale kdyby to nebylo vážné, naháněl by mě Greg a ne někdo ještě výš..."
Vyjádřím své jasné obavy. Ani si neuvědomím, že můj milý určitě neví o kom vlastně hovořím, domyslet si může jejich pozice nademnou, ale tím to tak končí.
"Vyhrožoval mi i výpovědí, jestli nepříjedu."
Zakroutím hlavou a cítím se bezradně. Všímám si, že Loki nechce abych jela a mě bodne u srdce ze zjištění, že si vyměňujem role. Dříve to byl on, kdo odjížděl a já nebyla schopná říci "nejezdi", jen jsem se na něj dívala s němou prosbou a nechala jsem ho jít, protože ať se nám to líbilo nebo ne, Všeotec porušil a tak se muselo stát.

"Důležitější než co?"
Chytnu se na jeho nedokončené větě a káravě se zamračím.
"Než lidé, kteří v nás ještě nějakým způsobem věří a dodávají nám sílu?"
Nikdy jsem nikomu neslíbila, že budu stát při všech okolo a budu nápomocná... to byla jen má dobrá vůle. Starala jsem se o všechny kolem, byla bych schopná se pro všechny rozdat, ale jedna věc se změnila mou svatbou a to, že jsem dala slib. Věrnost a podpora kterou jsem svému muži přislíbila měla pro mou morálku vyšší prioritu. Kdyby mě Loki požádal, abych nejezdila, s největší pravděpodobností bych skutečně nejela. Nutkání nenutkání, já se sobecky dokázala zachovat, ale jen pokud jsem tím šla bok po boku se svým manželem. Nejsem příliš vzdorovitá žena, co si budem nalhávat.

Krátce přikývnu nad jeho návrhem a zamyslím se nad tím.
"Bohužel, prořekla jsem, že jsem v Londýně, takže i kdybych se tam s Garmrem vypravila hned, bude to více než pozdezřelé. Máme tedy nějaký čas a můžeme obejít vše, co potřebuješ a pak bys mě mohl doprovodit, ale pokud je tam potřeba má pomoc..."
Vysypu ze sebe jednu myšlenku za druhou a sevřu jeho ruku.
"... vskutku nevím, co bys mezitím dělal. Na mém pracovišti není možné abys mě měl pod dohledem, miláčku..."
Konečně se mi z tváře vytratí, alespoň na pár chvil, veškeré starosti a usměji se nad představou Lokiho běhajícího po nemocnici mě za patama.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 21. února 2016 20:22
loki94861.jpg

Lépe. Raději bych to měl všechno už za sebou

~Sigyn~

 

Znal jsem Sigyn a věděl jsem, že by nikdy nedopustila, aby nemohla pomoct potřebným. Na Asgárdu ji lidé milovali a díky tomu jsem v jejich milost připadal i já, i když se mi raději vyhýbali. Ale několikrát se mi stalo, že mě sem tam zastavila nějaká žena a s poděkováním pro mou ženu mi podala košík s ovocem, abych jej předal. Chlapci si vždycky pochutnali a já nemohl vtipkovat na Sigynin účet. Ty časy mi čím dál víc chyběly. I když na dav fanynek jsem si stěžovat nemohl. I když fanfikce byl rád vynechal. Opravdu nevidím nic na tom, že spolu spí Thór a Loki, i když se jedná jen o filmové předlohy. Vážně ne.

 

Neuhnul jsem trochu od tématu? Tak ještě jednou. Znal jsem Sigyn, ale nelíbilo se mi, že by se měla vrátit do Říma beze mne. A vlastně, proč bych měl vyzvedávat nějaký obraz, i když jeho původ mi byl stále skryt. Mohl bych se na to vykašlat a poslíček by nakonec odešel. Bylo by to ode mne nefér, ale odkdy jsem já férový, že?

 

„Možná to jenom zveličil nebo zrovna volal kvůli nějaké nehodě,“ šlo na mě vidět, že nechci, aby odjela. Sakra, vždyť jsem ji před chvíli naše a měl bych ji zase ztratit? Jo, budu vědět, kde bude a budu na ni mít kontakt, ale… chápete mě? „Naši synové jsou důležitější než…“ nedořekl jsem to. Zněl jsem sobecky, ale já jím jsem! „Co když rychle zařídím všechny pochůzky a Garmr nás odvede do Říma? Nechci tě ztratit z dohledu. Ohledně toho obrazu… není pro mne důležitá. Můžu zavolat, aby si jej nechal jako památku a peníze pošlu.“ Asi zním docela zoufale, co?

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. února 2016 19:59
sigyn4699.jpg
Aby toho nebylo víc, než si myslíš...
- můj milý -

Pomoc... výpověď...
Ty dvě slova mi rezonují v hlavě po celou dobu, co Loki vyřizuje svůj telefon. První jsem nezaznamenala, to jsem řešila své, ale zhruba v půlce druhého jsem se objevila a objímala svého muže. Opětování doteku mi vyčaruje úsměv na tváři a nechám své blonďaté vlasy, aby jej lechtaly na rameni.
Jeho vtípek na vlastní osobu by mě rozesmál, kdyby dále netelefonoval a já na sebe nechtěla poutat pozornost posluchače na druhém konci. Jakmile zasvěsí, zahihňám se, ale spíš je to způsobené tím s jakou žádostivostí si mě přitáhne k sobě aby mě mohl políbit.

Veselost mě však přejde ve chvíli, kdy se zeptá na můj telefonát.
"No... ne příliš slavně."
Připustím posmutněle. Nevím, co mám dělat.
"Já... Asi budu muset zpět do Říma."
Nadhodím velmi nejistě a poukáži k notebooku.
"Tohle mi v očích šéfa na reputaci moc nepřidalo a zřejmě se děje něco vážného, protože tam byl shon."
Shrnu svůj problém a přitulím se k němu. Nechci ho opouštět, ale dokázala bych se sebou žít, kdybych neodjela pomoct potřebným?
"Ty sis vedl lépe?"
Přesměruji své starosti raději stranou v zájmu věnovat se těm jeho.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 21. února 2016 13:07
loki94861.jpg

Aspoň že z toho nebude papírování… i když vlastně jo!

~má drahá~

 

Bylo to nádherné. Po tak dlouhé době cítit její teplo, doteky, ochutnávat její pokožku, vonět k jejím vlasům, které vždycky svou vůní připomínaly zahrady, v nichž se starala o své květiny. Kdybych mohl, zůstal bych s ní po zbytek věků. Zapomněl bych na vše a nechával se ukájet jen její přítomností. Vytvořil bych nám dokonalý domov, kde bychom se nemuseli starat o problémy světa, ale věděl jsem, že se musíme ráno probudit a znovu vstoupit do reálného světa smrtelníků. Hráli jsme si na ně a musei jsme řešit jejich problémy. Jak rád bych světu vykřičel, že jsem Loki a musí přede mnou a mou ženou padnout na kolena. Ale kdo by mě bral vážně? Potom, co jsem se rozhodl si zahrát sám na sebe a Loki se stal jakousi ikonou potřeštěných fanynek. Svět se nudil. A já pomalu také. Naštěstí Sigyn byla střípek do monotónního života a já se rozhodl se jí držet a najít naše syny. Ať už živé či… ani na to nechci pomyslet.

 

První zvonění. Ignoroval jsem to. Pobavilo mě vyzvánění. Druhé. Kdo to Sigyn může volat? Když mobil upozorňoval na hovor po třetí, posadil jsem se a s úlevou zjistil, že se Sigyn rozhodla odpovědět. Přehodil jsem nohy přes postel a postavil se. Zdálo se, že to je důležité, a tak jsem ji nechal, aby si to v klidu vyřešila. Šel jsem vedle a vzal se na sebe alespoň spodky a kalhoty, abych tu nepohoršoval, i když mi to mohlo být jedno. Zajímalo mě, co se za celý den, co jsem trávil se Sigyn, změnilo. Dneska jsem měl ještě pochůzku. Obraz. Obraz mé ženy. Nevzpomínal jsem si, že bych si jej objednával. Možná Thór. Určitě to byl on.

 

Otevřel jsem svůj macbook a zkontrolovat příchozí hovory. „Sakra,“ postěžoval jsem si. Siggy. Volala mi má lidská manželka. Naštěstí jsem měl přes noc nastaven režim nerušit. Tohle musím vyřešit, pomyslel jsem si. Ještě jsem si sedl k notebooku a zabrouzdal na stránky bulváru, které měly v oblibě psát různé žvásty a pomluvy. Byl jsem ihned na titulní straně i se Sigyn. Zaskřípal jsem zuby. Divil jsem se, že to vyšlo na povrch až teď, i když půlnoční čas zveřejnění by i seděl.

 

Odstoupil jsem od stolu a vytočil číslo svého právníka. Měl jsem plán. Můj právník Adam McKay byl jeden z nejlepších v Británii a věřil jsem, že můj rozvod nebude problém. Chvíli trvalo, než mi to zvedl a já konečně mohl řešit svůj malý problémek.

„Ahoj Adame,“ pozdravil jsem ho. Zároveň jsme byli i přátelé. „Potřeboval bych zařídit rozvodové papíry. Jo, myslím se Siggy a ne, není to kvůli článku. Už déle jsme si nerozuměli a víš jaká je.“ Siggy byla tak trochu zlatokopka, ale tolik mi připomínala Sigyn, že jsem pro ni byl schopen udělat všechno. „Vážím si toho. Díky. Dnes se za ní stavím a sama ti to podepíše. Měj se.“

Měl jsem v plánu využít své přesvědčovací schopnosti. Když něco chci, tak to i dostanu.

 

Další hovor byl od mého manažéra Stevea. A sakra. Nyní byla řada poprat se s ním. To bude zábava. Jakmile to zvedl, ihned začal. Spustil, že jsme se přeci domlouvali na to, že všechny své partnerky, … moment, všechny? Zas takový sukničkář nejsem! … nemám tahat na veřejnost, že jsem tak pro fanynky mnohem přitažlivější. Jako bych už nebyl tak. Navíc jsem ani sám nechtěl Siggy „zveřejňovat“, protože jsem měl strach, co kdyby se objevila Sigyn a díky tomu by mě začala nesnášet. Kdyby to nezjistila, měl jsem v plánu se s ní potajnu rozvést a nic o tom neříct. Jen se objevil jeden otravný skřet a všechno tohle zhatil.

„Muselo se to jednou stát, Steve,“ oponoval jsem. „Fanynky to přežijou. Už mě nebaví ten samostatný život na veřejnosti. A ne, čas nemám. Letěl jsem do Itálie, abych měl klid. Nemůžu každý den lítat na nějaké večírky nebo natáčet. Domlouvali jsme se tak,“ upozorním a vzdychnu. To bude na dlouho. Dotek Sigyn mě přistihl při činu a jednou rukou jsem ji hladil po boku. Byla dokonalá. A ta její vůně. Měl jsem problém to teď netípnout a nedoprovodit ji znovu do své postele. „Díky. Jo, vím. Bulváru se nevyhnu. Četl. Úžasné. Být Lokim, tak jim tu jejich budovu nechám zmrazit. Jo,“ zasmál jsem se. Ve skutečnosti bych ji nechal shořet, ale to je detail. „Dej mi tak týden.“ Asi během toho týdne spáchám nějakou nehodu, při které zahynu. Pak bych měl klid. „Měj se.“ Típl jsem to a otočil se čelem k Sigyn. Mobil letěl na gauč a já si ukradl jeden dlouhý a vroucný polibek. „Vyřešila jsi to?“ zeptal jsem se a prohrábl ji vlasy.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. února 2016 11:55
sigyn4699.jpg
Špatný začátek dne...
- Loki -

Špatně.
Mám chuť zaklít hezky od plic, když nadřízený promluví. Hrozba v jeho hlase ve mě vyvolává strach a klid s jakým ji pronáší je velmi nepříjemný.
Tohle je zlý... něco se děje a já tam nejsem... tolik životů v ohrožení...
Zatnu zuby a potlačuji slzy. Dohovoří a zavěsí mi, aniž bych měla možnost cokoli dalšího říct.

Možná jsme se s doktorem nijak více neznali, ale byl to dobrý muž a dělal svou práci poctivě. I Greg byl takový.
Musí to být skutečně velký průšvih, když nevolá on, ale šéf ještě nad ním...
Napadne mě a mám opravdu velký strach z toho, co se tam děje. Na jednu stranu bych nejraději tu výpověď poslala a řešila své božské záležitosti, na stranu druhou mě to táhne k pomoci lidem, kteří ji potřebují a já nikdy nebyla příliš sobecká povaha na to, abych zvládla rozhodnout pro něco, co chci já na úkor jiných.

S povzdechem odložím mobil, kde byl, vylezu z postele, obléknu na sebe pouze kalhotky a Lokiho košili a vyjdu z pokoje. Zaváhám, ale pak přeci jen jdu vedle za Lokim, abych zaslechla část jeho telefonátu a přivodilo mi to další starosti. Monitor notebooku hlásil to, co jsem tušila, že musí nastat.
Znovu si povzdechnu a ze zadu přijdu k mému muži, abych mu položila ruce na ramena a jemně ho objala. Letmo jej políbím na krk a více ho nerozptyluji, jen tak dávám najevo, že jsem tady pro něj a spolu to všechno nějak zvládnem. Zpoza jeho ramena sleduji bulvární článek, který o nás byl sepsán a přiložené fotografie.
U Všeotcova oka... ... Jsme v prdeli.
 
Snový průvodce - 20. února 2016 22:26
gral_bohu7694.jpg

Telefonát z práce

~Sigyn, okrajově Loki~

 

Na druhé straně telefonní linky bylo hrobové ticho, pokud vezmeme v potaz jenom nabručeného primáře, který zjevně potlačoval i hlasitější funění nebo se před sháněním tvé maličkosti proběhl. Shon byl v nemocnici jistě velký a potřebovali každou ruku, která by jim pomohla s nastalou situací.

„Děláte si ze mě srandu?“ konečně promluvil doktor Palletino a jeho hlas zněl s výhrůžnou klidností. „Nemocnice je pomalu vzhůru nohama a vy si odletíte od Londýna? Máme tu nejvyšší pohotovost a…“ v pozadí jsi zaslechla zaklepání na dveře a následně se ozval zvuk, jak primář zakryl mikrofon vlastní dlaní. Zřetelně jsi mohla slyšet jen: „Hned tam budu…“

 

„Pokud máte takové starosti o to, co se děje tady v nemocnici,“ odpovídal na tvůj dotaz potom, co se opět vrátil k hovoru, „tak se laskavě vraťte volno… nevolno. Jinak rovnou můžete přijet podepsat výpověď. Přeji vám pěkný den, signora,“ a s tím ukončil hovor, aniž by odpověděl, na co ses ptala. Palletina jsi viděla jen párkrát. Většinou se zdržoval u sebe v kanceláří nebo sem tam na chirurgickém oddělení, kde prováděl zákroky. Zvláštní bylo, že ti nevolal Greg, který byl tvůj nadřízený. Buď byl zrovna na sále nebo se dělo opravdu něco hrozného.

 

Loki byl ve vedlejším pokoji a právě telefonoval. Na stole měl otevřený notebook a tam otevřenou webovou stránku nějakého žurnálu, kde byly vaše společné fotky. Nadpis byl napsán velkými písmeny a zněl: NAŠEL TOM HIDDLESTON KONEČNĚ TU PRAVOU ČÍ SVEDLA ONA JEHO?

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 20. února 2016 13:17
sigyn4699.jpg
Neveselé ráno po úžasné noci
- Loki -

Musím přiznat, že dlouhá samota ne mě je znát a jsem neskutečně spokojená, že už si nemusím nic odpírat. Mám svého muže a věřím, že tu pro mě bude až do Ragnaroku. Někdo by koncem světa nazval pád pantheonů, ale díky tomu, že jsme přežili, mi dává tato nová éra naději, že budeme mít lepší život.
Potíž sklonit se před Odinovou vůli jsem měla jen jedinkrát a to, když mi oznámil, že mě provdá za cizince. Za někoho, kdo ani nebyl bůh, ale byl zbožštěn pokrevní přísahou. Viděla jsem ho poprvé, když mi přinesl prsten a žádost o můj předem vynucený souhlas. Oba jsme se na sebe dívali s opovržením a odporem, ale já stejně přijala, ač možná on doufal v můj vzdor.
Nehněvám se na Všeotce. Už dlouho ne. Dal mého miovaného muže a tomu s láskou zůstanu věrná navždy. Že takový výsledek nečekal? Možná opravdu ne a abych pravdu řekla, trochu mě jeho rozhořčení nad naší láskou těší.

Sice bohové nemusí spát, ale rozhodně musí odpočívat, zvláště po bitvách a náročných nocích. My tu noc měli vskutku náročnou, jaká jen být mohla a možná by i ta bitva byla méně vyčerpávající. Není proto divu, že mi má melodie vyzvání docela dlouho, než se uráčím ji přerušit přijetím hovoru.
Do všech trůnů ve Valhalle!
V ten moment jsem probuzená až až, protože hlas mého šéfa nezní ani trochu dobře. Z Říma jsme vypadli rychlostí blesku, vlastně rychlostí Garmra a vůbec nic jsem neřešila.
"Buongiorno, signore Palletino."
Pozdravím plynulou italštinou, kterou u mě Loki mohl slyšet už v Římě. Nechám šéfa vynadávat a na krátkou chvíli vyhledám Lokiho ruku, abych ji jemně stiskla a po ustarané tváři mi mohlo přelétnout krátké pousmání. Následně jej pouštím, protože absolutně nevím, jak se mám hájit a Loki také jak vidím bude mít svých starostí dost. Vůbec jsme neřešili svět okolo nás, neexistovalo nic, než my dva a teď nejspíš oba budeme řešit následky tohoto rozmaru. Naše staré životy nás až příliš ovlivnili a nepomysleli jsme na ty současné.

Pro Sleiphnirova kopyta, co mám asi tak říct?
V tuhle chvíli se ani v nejmenším necítím jako bohyně, ale jako naprosto regulérně seřvaná zaměstnankyně, která se bojí o své místo. Při tom, by mi to mohlo být absolutně jedno, jenže není. Nejsem taková a dělám si starosti.
"Já..."
Nadechnu se, ale... Nevím jak pokračovat. Nejraději bych se nechala přemístit zpět a dorazila na svou směnu, jenže to nejde. Nemohu, když chci zjistit, kde se toulá nás Váli a jestli není nějakým zázrakem naživu i Nárvi.
"... signore Palletino..."
Oslovím ho nepříliš jistým hlasem. Přemýšlím nad nějakou nejvhodnější lží, která by byla použitelná a uvěřitelná ale... Já nejsem lhářka a neumím to. Ale pravdu říct také nemohu, sakra.
"Vskutku nejsem schopna vysvětlit proč nemohu přijít do práce, signore, ale věřte mi, že k tomu mám hlubší důvod, než jen můj vztah."
Snažím se to říci co nejpřesvědčivějším tónem, ale uvnitř mě sžírají pochyby. Tohle je něco, co určitě nechtěl slyšet.
"Velice se omlouvám, ale mé záležitosti v Londýně jsou hluboce osobní a nemohu vám sdělit podrobnosti. Vzhledem k mé dlouholeté poctivé a bezproblémové službě si dovolím upozornit na fakt, že jsem doposud nevybrala žádné dny dovolené a tímto telefonátem bych ráda požádala o její vybrání. Uznávám svou chybu, měla jsem vám to zavolat dříve, ale můj odjezd z Říma vyžadoval naspěch.
Zkuste mě prosím pochopit, signore Palletino."

Apeluji na jeho svědomí a uznávám i nějaké city. Kdyby mi nadřízeného dělal Greg, asi bych to tímhle způsobem měla v kapse už jen při omluvě, ale toho bych nebyla schopná využít. Bylo by to ode mě velice zlé.

Samozřejmě jsem si všimla i rozruchu na pozadí a vůbec se mi to nelíbilo. Možná i to byl důvod šéfova vyvádění a snaží se si na mě schladit žáhu z problémů v práci.
"Smím se zeptat, co se u vás děje?"
Optám se, pokud mi náhodou nezavěsil po mé nic moc říkající omluvě.

 
Snový průvodce - 20. února 2016 10:42
gral_bohu7694.jpg

Noc plná vášní a ráno plné… zpráv?

~Sigyn, Loki~

 

Všechno krásné musí jednou skončit, i když v tomto případě to nebyl Thór ani Ódin, který by vás rušil během milostných hrátek, ale otravné sluneční paprsky, které si našly cestu skrze malou mezírku mezi záclonami a vykreslovaly tak osvícený pruh na posteli. Aby toho nebylo málo, rozezvonil se Sigyin mobil a svou neurvalostí se vás snažil dostat z postele. Poprvé vyzváněl krátce. Po druhé už déle. Vibrace rezonovaly a vytvářely nepříjemný pocit v hlavě. Během noci skončil na nočním stolku vedle postele.

 

~hlavně Sigyn~

Když už zvonil potřetí, konečně jsi byla natolik vzhůru, abys jej vzala a první, cos po ránu uslyšela, byl hlas tvého šéfa z práce. V jeho hlase jsi však mohla vycítit obavy.

„La signora Moretti!“ spustil italštinou, protože přece jenom je to nyní i tvůj rodný jazyk a proč by Ital mluvil anglicky. Beztak to ani neuměl. Alespoň patřil ke starší generaci, která se urputně bránila pronikat do světa. „Můžete mi vysvětlit, proč nejste v práci? Vaše kolegyně vás omlouvala a vzala si i vaši směnu, ale od té doby od vás nepřišla jediná zpráva! Pokud jste schopná zvednout mi telefon, pak mi tedy vysvětlete, kde jste! Nikdy jsme s vámi neměli potíže, signora! Pokud si myslíte, že vaší omluvou je tahat se s nějakým hercem, tak to se mýlíte!“

Na chvíli se odmlčel, aby se mohl nadechnout. V pozadí jsi mohla slyšet neustále znějící rozhlas a obecně to tam bylo více živé, než obvykle. Že by nějaká epidemie? Nebylo by na škodu se buď zeptat pana Příjemného nebo zabruslit na internet.

 

„Čekám, signora…“ kolik tato situace měla řešení? Několik, ale každá z nich byla nevýhodná alespoň pro jednu stranu.

 

Po celou dobu tě Loki nechával a nerozptyloval, i když by rád chtěl a sám se šel mrknout na svůj telefon, pokud po něm byla nějaká sháňka. Jeho náhle vstání ve své celé nahé podobě a odchod do vedlejšího pokoje také nevěstilo nic dobrého.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 10. února 2016 20:51
artemis_alyss28072.jpg

Už jen 14 a budeš zombie T_T

~Áres~

 

Igor… nice. Měla jsem sto chutí vrazit Áreovi šíp do oka, protože tohle se nedělá! Nemám ráda mrtvoly, který si neuvědomují, že by se hýbat neměly! Chtěl pomoct, ano, ale…

Nebuď baba, babo! Napomenu se a hluboce se nadechnu.

„Máme vše?“ Rozhodnu se, že dokud tu je zombie, budu si od té věci udržovat odstup. Ne, že bych nevěřila tomu, co Áres dělá. Velí mi tak zdravý rozum.

 

Dobře. Přeháněla jsem a kleplo by mě, kdyby mrtvolku Áres odvolal jen kvůli mně. Výhodou té zpropadené existence bylo, že se už nemůže infikovat. Alespoň jsem v to doufala. Takové ty posmrtné tiky jsou hnusná záležitost, a pokud máte po ruce luk, tak se jen těžce vysvětluje, že to je normální a měli byste přestat mlátit dřevem do pomalu se hroutící lebky.

 

Vyšla jsem ven na chodbu a počkala jsem, až za mnou vyjde Áres. Dejme tomu, že zombie tu vůbec není a to odporné sípání se odehrává jen v mé hlavě. Brr.

Otočila jsem se ještě na Área. Ještě před pár chvílemi byl slepý. Nechtěla jsem si to přiznat, ale záleželo mi na něm. Jo holka, užije si a pak tě odkopne. Počítej i s touhle variantou. Kéž by to pravda nebyla. Vždycky budu mít sexy tělo, i když nebudu vypadat pokaždé takhle. Moderní zpodobnění žen mělo něco do sebe, ale modelky kost a kůže byly už i na mě moc.

„Buď opatrný, ano?“ podívala jsem se na něj.

 

Jako Pj: Směr sklepení

 

Najít cestu zpátky ke sklepení není složité. Čeho si můžete všimnout, jsou pachy linoucí se jako slizcí úhoři na dně nádrže. Podivný lepkavý zápach vám těžkne na plicích (a to je co říct, když ani žádné plíce nepotřebujete) a čím více se blížíte do útrob nemocnice, tím je tento pocit nesnesitelnější. Jediný, kdo se zdá v klidu, je pomalu se belhající zombie s ostrými nůžkami v ruce.

 

Když scházíte po schodech, chodbu osvětlují bezpečností světla s šipkou ukazující směr únikového východu. Bohužel pro vás jdete přímo naopak. Dobrou zprávou pro vás je vy věšená mapka celého sklepního komplexu. Jestli takhle nemocnice předtím nebyla bunkr, tak si jen těžko vysvětlit, protože je tu tolik chodeb, které se přibližují labyrintu. Podle mapky sejdete hned vedle největší místnosti (1) s miniaturním popiskem skladiště. Všechny místnosti fungovaly jako skladiště. Nejhojněji byla využívána márnice, ale ta se nacházela o patro nad vámi.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15953683853149 sekund

na začátek stránky