Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1585
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 21. dubna 2022 19:54Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 21. května 2022 6:32 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 21. května 2022 14:00Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 21. května 2022 14:38Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 21. května 2022 6:32Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 16. května 2022 19:33Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Jörmungandr *Jerome*
 
Snový průvodce - 23. ledna 2017 17:12
gral_bohu7694.jpg
Káhira
~Thór + Nárvi, Hela, Matet~

Nárviho okolní humbuk zajímal. Stejně jako Helu, i když ona o rytmus města byla ošizena už kvůli svého poslání na Helheim, takže nebylo divu, že tvé vlasy tahala s větší vervou a hrála si, že sedí na koni a snaží se jej přimět jet kupředu. Nárvi místo toho byl zvědavý, ale poslechl tvůj příkaz a nevzdaloval se.

"Hotelu je tu dostatek," pronesla Matet a ukázala jedním směrem. "Můžeme to zkusit tímhle směrem a využijeme prvního hotelu, na který narazíme. A ne," ušklíbla se, "sice jsem z Egypta, ale tohle dávno není můj domov. Kdysi to vypadalo jinak."

Žena se vydala uličkou a během chvilky jste se ocitli v centru ruchu. Muži i ženy, i když všichni zahalení od hlavy k patě, se míjeli a někteří z nich si neodpustili kritický pohled směrem k Matet. Té to bylo jedno. Usmívala se a vedla vás podél řady domů. Střechy z většiny případů tvořily zvlněné kovové plechy přibity jen několika hřebíky. Káhira nebyla nic extra. Ulice byly špinavé a všude přítomný písek lezl do bot a štípal v očích. Nárvimu se tohle po chvíli přestalo zamlouvat a raději se zařadil za tebe, a aby dal vědět, že za tebou jde, chytil tě za tričko.

Říct si, že když narazíte na první hotel a ten hned využijete, nemusí být zrovna výhra. Ale jak Matet slíbila, zastavila se před napůl zchátralou budovou a u vchodu vás ihned vítal vrátný a otevíral vám dveře. Mluvil arabsky, při čemž mu Matet plynule odpovídala, i když se to muži nelíbilo a neustále po tobě těkal pohledem, proč nemluvíš ty. Jenže tys arabsky neuměl ani slovo.

"Pojďte," pobídla vás. Za recepcí seděl další muž a vlastně všichni zaměstnanci tohoto hotýlku byli muži. Matet objednala dva pokoje, zaplatila. Jelikož jste u sebe nic neměli, nikdy se neobtěžoval se zavazadly. Bylo to zde zvláštní. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že jsi světově známý herec. Možná se tvá tvář sem ani nedostala.

Recepční vás dovedl k pokojům a zanechal vás s klíči. Na druhou stranu nejspíš nemělo smysl dveře zamykat, protože by je kdekdo dokázal jednoduše rozkopnout. Uvnitř bylo šero a okna bez skel zakrývaly rozpárané hadry. Postele taky nic moc, a když si Nárvi na jednu sedl, zavrzalo to pérováním.

"První hotel," pokrčila rameny Matet. "Nechej Helu tady. Nárvi se o ni jistě postará, že?" usmála se na chlapce, který lehce zrudl. Vzal si od tebe malou bohyni. Matet tě zavedla do vedlejšího pokoje, zavřela dveře a zeptala se: "Tak co chceš vědět?"
 
Snový průvodce - 23. ledna 2017 16:47
gral_bohu7694.jpg
U Joea
~Áres + NPC Joe~

Joe pozvedl obočí. Znal tě dost na to, aby se nevyptával na přítelkyni. Andělé? Těch tu bylo a ani se nad tím nepozastavoval. Ale přítelkyně? To bylo něco jiného. Za ta léta sis vybudoval v tomto těle nějakou pověst a nejspíš by se divně tvářil, kdybys mu řekl, že tohle tvůj první život není. Nicméně záleželo jenom na jednom. Byl jsi sakra dobrý lovec a to stačilo.

"Něco ti přichystám. Běž zatím do sprchy. Oblečení ti nechám před dveřmi. Ručníky víš kde jsou," ušklíbl se a počkal, až jsi vylezl ze skrýše. Peníze byly úžasná motivace. Ve skromném bytě jsi už několikrát byl a za tu celou dobu se to zde vůbec nezměnilo. Vonělo to zde po vonných tyčinkách a papírem. Celou jednu zeď zakrývaly poličky napěchované knihami, i když v tuhle chvíli se část rozevírala a odhalovala onu skrýš.

Další stěny okupovaly ručně malované obrazy a bílá dávno zešedla. Mezi obrazy visely další poličky a na nich stály různé sošky, či vázy a nejedna z nich byla notně pokryta prachem. Nábytek byl starší, ale pohodlný. V pohovce se člověk málem utopil a malá televize skýtala alespoň trochu toho domácího prostředí. Na konferenčním stolku ležely časopisy různých témat.

Koupelna byla malá. Pouze sprchový kout, umyvadlo a pračka, na niž ležel koš se špinavým prádlem. Joe byl alespoň natolik pořádný, že měl přes něj přehozené proutěné víko. Ručníky se nacházely na poličce naproti umývadlu, nad ním viselo naprasknuté zrcadlo. Odpad jak u umývadla, tak i u sprchy byl zažloutlý a kobereček už taky zažil lepší časy.

Mezitím, co ses sprchoval, připravil Joe zbraně. Pokládal je na podlouhlý stůl ve skrýši a v jeho masivním dřevu se rýsovaly rýhy. Polovinu měl taky pokrytou ocelovým plátem. Tady spravoval a čistil svoje zbraně.
Vedle sebe vyskládal glock. Na první pohled vypadal obyčejně, ale při bližším prozkoumání na něj byly detailně vyryty runy. Na spodní části nechyběla ani iniciála toho, kdo ji takto ozdobil. E.R. se značkou Brno (CZ). Ke zbrani přidal několik sad nábojů, které taktéž na sobě měly rytiny, i když tyhle s runami neměly nic společného. Další byl dlouhý nůž, respektive bowie. Celková délka byla jako mužská paže a i na něm nechyběly runy doplněné o podivné symboly. Nicméně každý lovec, který měl co dočinění s anděly, věděl, že tohle je nezbytnost ve výbavě. A samozřejmě granáty. Sice ne svaté granáty, protože o démonech nebyla ani zmínka, ale tyhle by měly alespoň odehnat všechny opeřence v okruhu několika desítek metrů. Jo, a žvýkačky.

Nezapomněl ti připravit oblečení, které položil před dveře koupelny a nakonec si sedl na gauč.

výbava

 
Snový průvodce - 21. ledna 2017 12:52
gral_bohu7694.jpg
Očistec
~Ma'at + NPC Iseut~

Iseut se vší silou snažila nebrečet, což šlo poznat na jejím ocelově zbarveném hlase a neustálého lesku v očích. Ale snažila se. Byla nyní pouhou smrtelnicí, která neměla šanci přežít na místě, jako byl Očistec. Pokud se odsud dostanete, bude ti neskonale vděčná a otázka byla, jak ti mohla vrátit takovou službu, jako je záchrana života.

Téma o pírku bylo citlivé. Iseut si sedla na zadek a potáhla. "Díky němu můžeme najít cestu ven. Očistec má jeden východ, kterým se dá dostat ven, ale problém je, že nikdy není na stejném místě. Objevuje se náhodně na různých místech a to pírko nám má pomoct tu bránu odsud najít. Ale zatím nevím, jak nám má ukázat, že jsme blízko. Nikdy jsem to nepotřebovala." Rozhlížela se kolem sebe v naději, že jej zahlédne.

Byla jsi to ty, kdo na pírko jako první narazil. Zářilo stále svou oslnivou záři, i když před tím tak nezářilo. Nyní se skoro jeho textura ztrácela v bílém světle. Předtím to byl jen náznak.

Přemýšlení nad důvodem, proč pírko více září bylo přerušeno tím, co vás celou dobu pronásledovalo a nebo to bylo to, co napadalo vašeho pronásledovatele a nyní šlo po vás?

Mělo to humanoidní postavu, dvě oči, nos, uši jako člověk a velmi se blížil starému zvrásněnému starci a tady podoba končila. Jakmile to otevřelo pusu, mohli jste do ni najednou narvat dvě pěsti. Zuby to mělo zažloutlé a štěstí, že jste byly tak daleko, jinak byste určitě ucítily hnilobný zápach. Ven to vystrkovalo rozeklaný jazyk a jedno bylo jisté. Mělo to hlad. Kosti vystupovaly pod tenkou bělostnou kůží, že jste mohly spočítat žebra. Dokonce to nemělo ani bederní roušku, i když to scvrklé něco se nedalo považovat za mužský úd. Dlouhé zkroucené prsty zakončovaly zažloutlé nehty.

potvora + hody
 
Snový průvodce - 21. ledna 2017 11:30
gral_bohu7694.jpg
Kávička, brambůrky a nevrlý štír
~Seth + NPC Her-Ur a Tefen~

Her-Ur přikývl a díval se na dno svého hrnku, protože kávu během rozhovoru dopil. Zdálo se, že je dokonce zklamaný a jeho pohled na chvíli šlehnul k Tefenově kávě, ale nenatáhl se pro ni nebo neoslovil štíra, zda by mu to nevadilo. Nevadilo a nejspíš by mu to bylo jedlo. Jeho prkenný postoj dával znát, že tohle je ztráta času. Vždyť tu byl kvůli tomu, aby Her-Ura chránil před tebou. Proto byli stvoření a nedokázal se přenést přes to, že je najednou všechno jinak. Přes Hora ses možná dostal, ale štíři budou mnohem větší kumšt. Tvá největší šance je nyní Petet, který k tobě projevil nějakou tu důvěru.

"Věřím, že všechno má svůj důvod," pronesl Horus. "Naší největší šancí by bylo najít ten artefakt, který většinu z nás straší a zbavit se jej. Já jsem se svým životem vcelku spokojen. Tohle století je pro nás to nejlepší, co nás za celou dobu našeho bytí mohlo potkat. Smrtelníci na nás nepřímo věří, filmy, knihy, archeologie. Stačí se podívat a nač být bohem v opuštěné krajině, když můžeme mít kolem sebe mnoho fanynek," tím reagoval na tvůj výběr profese.

Podíval se na Tefena, který se nehnul z místa. Vydechl. "Obávám se, že je čas navštívit Peteta," postavil se. "Štíři umějí být nepříjemní, pokud něco nejde podle jejich pevně stanoveného rozvrhu," ušklíbl se a došel ke dveřím výtahu. "Prosím," počkal na tebe, až jsi nastoupil.

Tefen se zdál o něco uvolněnější, když se konečně šlo za jeho bratrem. Opět jste prošli změtí chodeb, dostali jste se do vestibulu, který byl hodně podobný chrámu, i když zde místo písku a kamenů dominovala ocel. Dva pilíře tvořily vchod a u každého stál muž v černém obleku. Pozorně sledovali všechny, kdo vcházeli nebo vycházeli. Když se na ně člověk zadíval pozorněji, tak si mohl povšimnout malého detailu. Nezvedala se jim hrud, jak je tomu obyčejně u dýchání.

Z vestibulu jste pokračovali do sekce, která byla určena pro různé výzkumy. Většina pracovníků byla oděna do bílých plášťů a všichni vypadali spokojeně. Z malé kuchyňky se nesl smích a v odpočinkové místnosti se dva muži ve středních letech snažili toho druhého oblafnout v pokeru.

"Jsme tady," zastavil se Her-Ur před dveřmi. Otevřel je a společně jste vešli do šeré místnosti, kde na lůžku ležel Petet. Tělo měl poseté modřinami a náplasti skrývaly hlubší rány. Od doby, cos jej viděl naposledy, mu porostlo strniště a vlasy stály všemi směry. Tefen za sebou zavřel dveře a Petet se usmál.
"Tak jsi to sem zvládl."

Petet
 
Thór *Chris Hemsworth* - 11. ledna 2017 01:31
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

Káhira?



Nárvi se mi zdá poněkud roztěkaný. Nesoustředěný. Vlastně se ani není čemu divit, po tom všem čím si prošel se ocitl na takovém zvláštním místě. A to ještě nic neviděl.. Tiše vzdychnu a kouknu na Helu. "Cizí jsou ti, jejichž jména neznáš". Odpovím holčičce a pohladím jí po vláskách. Je pořád tak roztomilá. Těžko uvěřit že kdysi bývala jedním z nejmocnějších bohů. Sem velmi zvědavý jaké to pro Lokiho bude až k němu jeho děti donesu.

Samozřejmě že se mi napřed musí podařit zjistit kde ten had je. Snad s ním bude i Sigyn. Její pomoc by se hodila. A taky bych se jí měl omluvit za ten byt. No nic, to počká.. Podívám se po obou dětech po mých bocích. Hela se zdá být v pořádku, za to Nárvi mi dělá trošku starosti. Asi bych si s ním pak měl popovídat.

Později. Teď je hlavní věnovat pozornost té ženě. Matet.. Stále si nejsem jist zda jí věřit nebo ne. Je možné že nám chce skutečně jen pomoc? Po tom všem mi to tak prosté nepřijde. Zatím mi však zřejmě nic jiného nezbývá. Společně s Helou a Nárvim se vydávám za Matet. Myslel jsem že nějakou dobu půjdeme, ale z ničeho nic sme v nějakém městě. Nevím přesně kde, ale zvuky města jasně poznávám. Takže se umí přemisťovat? To by se mohlo hodit...

Malou Helu si opět vysadím na ramena, nechci riskovat že by se mi někam zatoulala. "Drž se u mně. Nesmíš se vzdálit ani na krok, jasné?" Řeknu Nárvimu, počkám zda pochopil a pak se zadívám na Matet. "Ne.. Egypt nikdy nepatřil k mým oblíbeným místům. Jsme v Káhiře?". Řeknu popravdě a čekám na odpověď. "Víš zde o nějakém hotelu? Mladí si potřebují odpočinout... A já bych si s tebou moc rád promluvil".
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. ledna 2017 23:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
U Joa

"Stojím proti andělským parchantům, kteří mi unesli přítelkyni." Odpověděl jsem mu po pravdě a nějak mi byla ukradená jeho reakce. Neměl jsem náladu na zbytečnou konverzaci, potřeboval jsem zbraně a potřeboval jsem jich hodně. Však já jim ten rybník vypálím.
"Takže, jestli máš na skladě něco, co dokáže rozpoutat peklo na zemi, tak sem s tím. I granáty by se hodili." Vysvětlil jsem, kdyby náhodou nechápal, co po něm vlastně chci.
Věřím, že ti parchanti mají výdrž, takže si to hodlám pořádně užít se vší parádou.
Měl jsem, dá se říct, plán. Nehnal jsem se do toho po hlavě, jako obvykle. Neboť šlo o Artemis, o její bezpečí.
Potřeboval jsem zbraně a tady Joe je má snad k dispozici. První věc zdá se ze seznamu hotová. Teď ještě sehnat strýce a přesvědčit ho, aby mi pomohl najít mou družku. To bude trošku obtížnější, ale vzhledem k tomu, že se jedná o společné nepřátele, mohl by reagovat jinak.
Proč jen unesli Artemis? Položil jsem si otázku, na kterou jsem neznal odpověď a sám přemýšlel nad tím, zdali jí vůbec chci znát.
"Jo a Joe. Našel bys na mně nějaké oblečení, mohl bych si u tebe dát sprchu... a máš auto." Vychrlím ze sebe ještě, když mi dojde, jak musím vypadat. Nemluvně o tom, jak mé oblečení zapáchá. A auto co jsem ukradl, tak skončil v škarpě. Hrábnu do kapsy, abych vytáhl svazek bankovek, jako motivaci.
Měl jsem fakt náročný den a sprcha by skutečně bodla. Možná by mne v ní napadlo, jak najít strýce.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 07. ledna 2017 06:37
valiko34786.jpg
Přesun do bytu
- Sigyn, Loki + Garmr -

"Vyrostl jsi."
Řekla matka a mě hlavou projelo cynické No ne asi.
Nahlas jsem neřekl nic. Vlastně nikdo už nic neřekl. Přesněji, nic ke mě. Jejich šeptání slyším i v lidské podobě, ale to oni nejspíš neví.
Proč pes vrčel?
To je otázka, kterou se ve svém osobním tichu zaobírám během toho, co si matka vezme jednu z kreseb, během čekání na odvoz, ale také celou cestu do údajného bezpečí. Na iluzi jsem se ušklíbl a jakmile auto přijelo, sedl jsem si nejdál od otce, což bylo sice zády ke smeru jízdy, ale nijak valně mě to netrápilo.

Když se řidič nadechl, čekal jsem, že otcova iluze byla prohlédnuta a jde se řidič ptát, co se kde stalo, s kým se porval a proč s sebou tahá ten cirkus. Nakonec jde ale jen o čivavu, na což se matka ozve a psa si přivlastní.

Cesta ubíhá klidně a v tichu, otec pospává, matka se věnuje psovi a střídavě hledí na mě. Já se naopak snažím ani na jednoho nekoukat a hledím upřeně z okna - jen na okraji zorného pole vidím, když matka zvedne hlavu od psa ke mě a ucítím i její pohled.

Dojeli jsme, otec provedl zdvořilý rozhovor z řidičem, nad čímž jsem se pozastavil s pozdviženým obočím ale nekomentoval jsem to. Poté jsem se vydal po stopách svých rodičů do domu.
Otázka výtahu byla ne zrovna příjemná, protože jen za tu cestu z auta do auta závěs příšerně ztěžknul. Normálně bych vyběhl po schodech, ale s tímhle?
"Kolikáté patro?"
Zeptám se. Kdyby řekl číslo do pěti, zvolil jsem schody a s vykasaným závěsem jsem schody vyběhl. Pokud je byt vy šším patře, zkousl jsem čelist a nasoukal se do výtahu.

Jakmile jsem zaklapl dveře bytu, zmizela i iluze. S matčinou pomocí se vydal do útrob bytu a mě dal volnou ruku v pohybu i činech.
Jako doma říkáš?
Ušklíbnu se pro sebe a vyhledám ložnici, kde předpokládám najdu i šatní skříň. Sice se mi moc nezamlouvá představa nošení otcova oblečení, mít na sobě jeho pach a všechno, ale na druhou stranu, něco na sebe potřebuji a když ho o nějaký majetek ochudím, neubude ho.

Při převlékání zjisťuji, že na pásku visí v cárech kalhot obě kapsy a tím pádem mám jak mobil, tak cigarety. Oba nalezené poklady přendám do kalhot nových, které jsou mi těsnější než bych byl rád, ale s tím moc nenadělám. Ani košile mi v ramenou dost dobře nesedí.
U mobilu ještě zkontroluji funkčnost a následně si z krabičky vytáhnu jednu z cigaret a zapálím si. Svévolně se pak vydám na pouť bytem, abych okouknul, kde co je a při té příležitosti si uvařil kafe a zneužil něco jako popelník.
Na případné výtky ohledně nekouření v bytě jen něco zavrčím a je mi to srdečně jedno, ať se proti tomu ohradí kterýkoli z nich. Po tom, co jsme teď prošli si ho dát potřebuju, ať se jim to líbí nebo ne. Nanejvýš otevřu okno.
 
Snový průvodce - 28. prosince 2016 13:02
gral_bohu7694.jpg
I saw the anger
~Áres + NPC Joe~

Byl to útěk a zároveň touha najít ženu, do které ses bezhlavě zamiloval. Ona chápala a věděla, protože byla v podstatě to samé co ty. Bojovnice milující svobodu. Proč ji chtěli a co s ní andělé provedou? Jak dlouho jim bude odolávat nebo ji jenom zabijí? Potom by se objevila někde jinde, v jiném těle. To není zase tak špatné, ne? Existoval i horší způsob? Otázky vířící hlavou.

Nemocnici jsi zanechal v bídném stavu, ale byla to malá cena za možnost najít bohyni lovu. Auto sis vzal první, které ti přišlo pod ruku, a nebyl problém spojit pár startovacích drátů. Motor naskočil s protestujícím bubláním, ale během chvilky předl jako spokojená kočka.

Když jsi dorazil na místo, musel jsi auto zanechat v nějaké škarpě několik bloků od tvého kontaktu. Přece jenom bylo kradené. Zbytek cesty jsi ušel sám. Tvůj kontakt tě už čekal. Jeho jméno bylo Joe Fiscella a cestou jsi mu dal vědět, že k němu jedeš. Byl to starší muž s prošedivělými vlasy a strništěm. V jeho očích se zračilo všechno, co za svůj krátký život potkal a poznal. Sice netušil, že jsi bůh, ale považoval tě za jednoho z nich. Za lovce.

"Co je tak urgentního?" měl silný italský přízvuk, když mluvil anglicky. "V telefonu jsi zněl dost naštvaně, Alexi." Zavřel za tebou dveře svého skromného bytu. Alespoň se tak zdálo.
Dovedl tě do obýváků, kde se postavil ke knihovničce. Jemně za ni zatlačil a objevily se dveře do další části bytu, který skýtala útočiště pro jeho milované zbraně. Joe byl tak trochu klasik a potrpěl si už na zažitých věcech. "Proti čemu stojíš?" zeptal se, když jste vstupovali do skrýše.
 
Snový průvodce - 26. prosince 2016 11:53
gral_bohu7694.jpg
Chci štíra!
~Thór + Nárvi, Hela, Matet~

Malá Hela na tebe hleděla s pobaveným výrazem. "A kdo je cizí?" zeptala se zvědavě. Chovala se opravdu jako malá holčička, která se zajímá o každý okamžik svého malého bytí. Po postavení ji na zem začala zvědavě hrabat nožkou v písku a snad hledala štíra, který právě zmizel.

Nárvi stál hned vedle a s obavami taktéž hledal štíra, který před chvíli zmizel. Na rozdíl od Hely on se bál. Země, nebo také Midgard, byl pro něj neprobádané území. Stále bylo zvláštní, proč nakonec všichni skončili právě tady. Existence sahala až na okraj vesmíru. Byla tak rozlehlá a zároveň neuvěřitelná.

"Ani nic říkat nemůže," mrkla Matet. Zdála se shovívavá. Jestli měla něco za lubem, tak to velmi dobře skrývala nebo jsi byl jen paranoidní. "A jméno tvé?" obrátila se na mladíka, který se zajíkl, protože nečekal, že i on bude osloven.
"Nárvi," odpověděl. "Ale klidně mi můžeš říkat Jon. A-asi to bude lepší mezi smrtelníky."
Žena se zasmála. "Určitě ano. Ale mezi námi to je jedno. Prozatím," oprášila si oblečené od písku.

"Určitě," obrátila se Matet konečně na tebe. "Tak pojďte," kývla a počkala, až jste ji došli. Hela ťapkala a zvesela k tomu poskakovala. Písek ji hodně bavil. Jakmile jste všichni čtyři udělali krok, prostředí se změnilo. Vyprahlá poušť zmizela a místo toho jste se ocitli na dlážděné ulici. Kolem vás se tyčily pískově zbarvené zdi a slyšeli jste tlumený šelest města. Nebe bylo modré a bez jediného mráčku.
"Byli jste někdy v Káhiře?" ozvala se s otázkou Matet.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. prosince 2016 11:19
loki94861.jpg
Bezpečné útočiště, alespoň prozatím
~Sigyn, Váli + Garmr~

Po vyvolání iluze se cítím ještě více malátný. Pod očima mi straší tmavé kruhy, a kdo by se na mě podíval pozorněji, vypadal jsem hubeněji. Vystouplé lícní kosti a lehce zakalený pohled. Naštěstí řidič nic z toho neviděl. Pro něj jsme všichni tři vypadali upraveně a šťastně. Kdo by se v přítomnosti Toma Hiddlestona mračil.

Sigyn se podařilo uklidnit řidiče, i když jemu nemělo být nic do toho, zda mám psa nebo nemám. I tak jsem počítal s jeho dalším překvapením, až zjistí, že příště přivedu beztak úplně jiného psa a po titěrné čivavě nebude ani památky. Nebo zavolám jiného řidiče. Výhoda herecké kariéry. Všichni jsou unešení vám pomáhat, ale zase to nesmím přehánět. Třeba takový Downey Jr. je ještě větší egoista než já a tzv. hééérečka.

Po usazení a mého urputného hledění z okna a klimbání, kdy mi hlava padala únavou, řidič brázdil ulice Londýna a sebejistě odbočoval vpravo nebo vlevo. Za těch mnoho životů jsem se nesetkal s takovou precizností, jak bylo se dostat z místa A do místa B. Černý londýnský taxík byla modla pro taxikáře. Znali každou píď Londýna a GPS v jejich autech bylo výjimkou. To samé se týkalo i mých řidičů.

Auto zastavilo. Musel jsem během cesty upadnout do jakéhosi odpočinkového stavu, protože jsem si toho nevšiml. Někdo mě musel probrat z mého deliria, protože jinak bych v autě zůstal sedět a spal. Naštěstí má iluze fungovala i přesto a těšil jsem se na moment, kdy ji zruším a padnu do měkké postele.

"Vše v pořádku?" zeptal se řidič a s úsměvem nám přidržoval dveře od auta. "Budete ještě něco potřebovat?"
"Ne, díky. Dneska to bude vše," někdo, kdo nebyl zvyklý na mé slušné chování z minulosti, musel být trochu překvapen. Musel jsem se přizpůsobit. Měl jsem mnohem více životů než většina koček a to už vás něco přestane bavit. Měl jsem své stádečko fanynek, které by pro mne pomalu udělaly cokoliv. Co víc si přát. Trochu mě štvalo, že tenhle život budu muset opustit, ale zatím času dost.

Odemkl jsem dveře na čip a dalo mi zabrat, než jsem je otevřel. Vstupní byly masivní a těžké. Já se cítil jako želatina. Stačilo do nich naběhnout a rozprskl bych se. Taky štěstí, že tu byl výtah. Já do něj ihned nakráčel, počkal na ostatní, i když Váli s tím svým pláštíkem měl docela dost práce se do výtahu napěchovat. Pokud by šel raději po schodech, řekl jsem mu patro.

Ještě chvíli. Ještě chvíli, podíval jsem se na Sigyn. Sice mne viděla ve své dokonalosti, ale možná postřehla, že se mnou není něco v pořádku. Ona sama musela cítit únavu a celou tíhu světa na ramenou. Nedivil jsem se ji. Za posledních desítek minut ze sebe sama musela vydat i poslední kapku. Garmr spokojeně spočíval v její náruči. Sakra, vždyť i v tak malé podobě byl roztomilý. Asi blouzním.

Zasunul jsem klíč do zámku a odemkl. V bytě se nic nezměnilo. Jak by mohlo. Jen trochu posunutý stolek z řádění skřeta. Vzpomněl jsem si náhle, co provedl. Moje mysl byla rozpolcena. Co to všechno mělo znamenat?
"Buď jako doma," pozval jsem syna dovnitř, i když jsem možná udělal chybu. Kdo ví, co pro něj domov znamená.

Sám jsem zamířil ke gauči, na který jsem padl. Po zavření dveří iluze zmizela. Nebyl to hezký pohled. Na nikoho z nás.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2022 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.40997314453125 sekund

na začátek stránky