Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Grál bohů
Družina
| |||
 | Pomocník Igor, vždyť je to jasné ~Artí~ Měl bych se poplácat, že si umím vybrat. Artemis to vážně sekne. Nikdy jsem si toho nevšiml, abych pravdu přiznal, nikdy jsem nad ní jako nad ženou nepřemýšlel. Nekoukejte na mně tak. Byla to ženská bojovnice a bojovala za své práva a tak. Choval jsem se k ní jako k chlapovi. Tehdá jsem byl tak nějak hloupý a tak vůbec. Má nejoblíbenější výmluva. Navíc hodlám nyní tvrdit, že tomu je jinak. Zmoudřel jsem. Když k vám dojde na návštěvu smrt, nikdy to není příjemná návštěva. Ani teď to nebylo a to jsem si od ní vypůjčil služebníčka. Nějak to se mnou však zamávalo než obvykle a navíc přišel pouze jeden. Co se to sakra děje? Divil jsem se, když jsem se musel na chvíli přidržet stolu, kde se právě probouzela mrtvola k životu. Takže jsem byl tak nějak mimo, abych hned zareagoval a oblékl našeho pomocníka. "Oh, promiň." Nic lepšího jsem nenašel, než ten bílý plášť, který jsem s pracně ukradl. Přehodil jsem ho přes toho-co-z-mrtvých-vstal a chvíli uvažoval nad tím, že by si možná zasloužil i nějaké jméno. "To je prosím, Igor." Představil jsem Igora Artemis a udělal bych to naopak, kdyby ta bytost měla mozek. Mám pocit, že ten už je dávno kdo ví kde. Stále se mi nelíbilo, že mi je nějak divně. Neznamenalo to nic dobrého. Skousl jsem si ret. Nevím jestli na to mám upozorňovat svou krásku nebo to nechat být. Třeba to je přechodné... a třeba ne. Podal jsem Igorovi zbraň v podobě nůžek. Nic lepšího jsem pro něj nenašel. "Vzhůru zachránit Vatikán." Možná to neznělo tak dobře, jak bych chtěl. Nedivte se mi. Není mi zrovna dvakrát nejlépe. | ||
| |||
 | Zombie? ~Áres~
Áreovo obětí mě přinutilo se na něj na chvíli přitisknout a spokojeně zamručet. Vidět mě tak jiní bohové z našeho panteonu, tak nevěřícně kroutí hlavou. Kde byla tak Artemis, která nesnášela přítomnost muže? Stačilo, aby promluvili, a už jsem vztekle syčela, že nepřímo podceňují ženy. A nyní jsem se nechávala jedním objímat a dokonce tím nejvíce mužským = Áreem.
Zavrtěla jsem nechápavě hlavou, proč zrovna bílý plášť, ale jeho boj. Já jsem mezitím pokračovala ve vyzbrojování a musela jsem nějak přizpůsobit, protože ve skoro odhalujícím oblečení jsem vypadala… divně. Nebyla jsem zvyklá takhle bojovat. Stačilo jedno lusknutí a mé obyčejné oblečení smrtelníků se za miniaturních jiskřiček proměnilo v koženou lehkou zbroj. Skalpely jsem nyní měla ve vaku na dýky po obou stranách boků, těžkopádné kleště byly připevněné k dvojitému opasku. Jak kouzlo skončilo, upravila jsem si nátepníky.
Pokud byl Áres fascinován mnou, já se otřásla při jeho vyvolávání mrtvých. Cítila jsem najednou lepkavou lísavost smrti, která se po pitevně rozšířila jako mor. Ruce jsem si dala kolem pasu, a kdybych byla malá vystrašená holka, couvla bych do rohu a schovala se ve stínu.
Jako PJ: Tvůj hod po přičtení bonusu: 49%
Sám jsi cítil, jako ti kolem prstů probíhá samotná smrt. Jako by ses natahoval do nejhlubších útrob Tartaru a chtěl vytáhnout samotného Krona. Mrtvola na nejbližším stole se pohnula. Chrčivý zvuk vycházejících z jejich úst procházející dávno ztrouchnivělými hlasivkami, dával znát, že ON ŽIJE! Zombie přehodila nohy přes hranu stolu a modravý plášť sjel z jejího těla. Dívat se na mrtvolu s pokročilými známkami zatuchlosti přiměla Artemis se otočit, protože jí zrovna nelákalo se dívat na povislé mužské přirození, které by nezvedl ani jeřáb.
Probudila se jen jedna. Na to, jak ses začínal cítit mizerně, to šlo.
„Můžeš to nějak… obléct?“ zakňučela Artemis stále se soustředící na špičky svých bot otočená k tobě zády. | ||
