Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1566
Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. července 2021 13:47Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je onlineThór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 28. července 2021 21:00Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 25. července 2021 14:32Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Jörmungandr *Jerome*
 
Snový průvodce - 16. května 2021 09:35
gral_bohu7694.jpg
Cestou necestou...
~Huītzilōpōchtli, Jörmungandr~

Nakonec se podařilo, že mohl Jörmungandr alespoň s rukou přehozenou před rameno jít. Co se týkalo okolí, tak se život pomalu vracel k životu. Prodávající uklízeli nepořádek před svými obchody, někteří se nahlas hádali po telefonu se službou, která jim měla přijet spravit rozbitou výlohu. V pozadí stále houkaly sirény, ale jinak bylo nebe absolutně bez mráčků. Slunce pálilo tak, jako by se snažilo dohnat zmeškané hodiny během bouře. Tím se vypařovala veškerá vlhkost a betonový zápach štípal v nose.

Nikdo vás nezastavoval. Proč taky. Sami měli svých problémů dost a jelikož měl Jörmungandr alespoň ručník kolem pasu, mohl to být nějaký bláznivý surfista, co se pokusil o nemožné.

Proběhla kolem vás skupinky dětí, na které vzápětí vyběhl jejich otec, který je volal zpátky, ať neblbnou. Vás si ani nevšiml.
Městská idylka. Něco, co had nikdy v životě neviděl. Znal jenom dno svého moře nebo chvíle, kdy obepínat celý Midgard, respektive Zemi. Jak tohle bylo možné? Hloupá víra smrtelníků dokázala divy.

Když se to vzalo kol a kolem, tak smrtelníci sice byli slabí a křehcí, ale na druhou stranu byli svým způsobem mocnější než jakýkoliv bůh nebo anděl. Kdyby se najednou všichni rozhodli vymazat ze světa veškeré znalosti o panteonech, zničili bible, vymazali wikipedii nebo rovnou shodili celý internet a vypálili všechny servery, každý, kdo by měl jen špetku víry, by byl zabit. Konec si už umíte představit sami. Nicméně víra anebo alespoň znalosti byly ve smrtelnících tolik zakořeněné, že by musel někdo odpálit celou plantu, aby se přiblížil byť jen k momentu, kdy po existenci nevzdychne ani anděl.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 15. května 2021 22:38
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Motivace teplem

Hadovi se povedlo postavit na nohy, kupodivu se již nezdráhal doteků nebo se ke mě přiblížit. Trochu jsem se nad tím podivil, ale nepřikládal jsem tomu vyšší význam. Nejspíš jen chce mít tuhle část za sebou, rychle se učit a pak se dostat někam do tepla.
,,Jsi hladový, to se dalo čekat." Zakručelo mu v břiše. Sám bych něco snědl. Jak bude asi obrovský had v lidské podobě reagovat na vařené jídlo? Na zeleninu, těstoviny... On nejspíš nic než maso nezná, nějaké to lidské? Už teď je dost mrtvých okolo, ale jeden by se možná ztratil.
,,Člověka ti nabídnout ale nemohu." Sám bych pak dělal nemožné. Ach ne, tyto doby jsou pryč. Žijeme s lidmi v míru, bez krveprolití, bez bolesti, říkám si to každý den, když na chvíli někde vzadu své zkažené duše pocítím touhu vraždit, končit životy, prolévat potoky a řeky krve. Těžké toužení po sladkém utrpení.

,,Uh... No, to nic. Naučíš se to, uvidíš." Povzbudil jsem ho. Skoro jakoby mi skočil do náruči. Nebýt mě, skončil by na zemi. Ale já stál blízko a chytil jsem ho, on sám se držel velmi pevně.
Pomalu jsem ho zvedl a počkal, až se pokusí o dalších pár kroků. Kolíbal se a šlo mu jít jen těžko, ale snažil se. Musí to zvládnout, pokud se odtud chceme někam dostat. Vše je jen o snaze a tréninku.

,,Půjdeš jen po dobu, co to bude nezbytně nutné. Až budeme mít větší klid, odnesu tě." Chci jen klid, žádné čumily. Ale co když mu to nepůjde? Pak bude asi nejlepší ho vzít na záda.
Krůček po krůčku, pomalé pokroky, drží se mých ramen a já před ním couvám. Připomíná mi to americké pohybovačné obrázky. Filmy, kde zobrazují spokojené lidské rodiny. Chůze, první krůčky dítěte vůči rodiči, vůči otci. Jen ke mě kráčí veliký had v podobě dospělého muže.

Lepší se. Pomalu, ale jistě. Výborně. ,,Až půjdeme, mluv jen tiše, zdejší ti nerozumí, tady se hovoří jiným jazykem. Naučím tě ho, ale pro teď... Nechceme vzbuzovat ničí pozornost." Nabádal jsem ho.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 15. května 2021 22:04
loki94861.jpg
Auč :D
~Thór~

Sledoval jsem Helu, jak se hrála s malým plyšákem, které ji dala Lora. Nebyla vůbec taková, jakou mi ji Ódin podával. Byla nevinné dítě, které sedělo na koberci a zrovna plyšákovi žužlala ucho. Na chvíli jsem dokonce zapomněl, že jsme tak trochu ve srabu a snaží se nás vyhladit opeřenci.

Obrázek

Nárvi seděl vedle mě a upíral na malou sestru svůj pohled. Když Hela zrovna na hračku vyplazovala jazyk, podíval se na mě s otázkou: "Jaká byla tehdy?"
"Neznal jsem ji, když byla malá," přiznal jsem se. Ve skutečnosti jsem se o dětech dozvěděl, až byly větší. "A ani jsem neměl čas se s Helou nějak seznámit, protože jí Ódin strčil na Helheim," nebylo mi po chuti mluvit o Ódinových pohnutkách. Všechno souviselo s nějakým stupidním proroctvím a stejně se nikdy nenaplnilo. Všechno, co udělal, bylo zbytečné.

"Musel mít důvod," zrovna od Nárviho jsem nečekal, že by Ódina chtěl bránit.
"Tak se ho běž zeptat do baru a vem i Helu, aby viděl, že to přehnal," procedil jsme skrz zuby. Postavil jsem se a přešel k mini baru a chvíli uvažoval, že bych si měl vytáhnout nějakou flašku.
Za nohavici mě cosi zatahalo. Když jsem shlédl dolů, byla to Hela. Dívala se na mě těma svýma obrovskýma kukadlama. Vzpomněl jsem si na Váliho jak byl malý. V té době mě ještě bral jako otce, protože ničemu nerozuměl.

Ušklíbl jsem se pro sebe a vzal Helu do náruče. "Co ty na to? Zajdeme za Ódinem abys ho mohla zpražit?" zeptal jsem se jí. Odpovědí mi bylo jenom dětské zabrblání.
"Sluší ti to," ozval se Nárvi a já v tu chvíli měl chuť Helu odložit zpátky na zem a vypadnout z pokoje. Nakonec jsem to neudělal, protože jsem slyšel hlas Sigyn, který by mi za tohle dost vynadal.
 
Jörmungandr *Jerome* - 15. května 2021 21:43
jormungander347.jpg
První krůčky
~Huītzilōpōchtli~

Povytáhl jsem obočí, když mluvil o tom, že se toho budu muset hodně naučit. Jestli život člověka byl tak komplikovaný, tak kdo se mi takto mstil? Bylo něčím záměrem, že mě vtěsnal do mrňavého těla a najednou jsem se musel přizpůsobit, abych přežil? Trochu děsivá myšlenka. Pak jsem si uvědomil i další věci. Měl jsem hlad. Stačilo zmínit slůvko jíst a můj žaludek se táhle ozval. Jako had jsem nic podobného nikdy nezažil. Nelíbilo se mi to.

Naučit se chodit, pomyslel jsem si a shlédl na nohy, které pro mě byly cizí. Solian se přede mně postavil a natáhl ruku. Tentokrát jsem se tolik neštítil, protože vidina opět cítit teplo jeho kůže mě nutila mu stát co nejblíž.

Nechal jsem se jeho pomocí vytáhnout na nohy. To byla ta jednodušší část. V té další jsem neudržel rovnováhu a přepadl jsem rovnou na Soliana. Pevně jsem se ho chytil, protože jsem nechtěl skončit na špinavé zemi. A ano. Byl v tom trochu záměr, abych se alespoň na chvíli ukonejšil jeho teplem, než se tu budu snažit udělat několik kroků.

"Je... to těžké," vysvětlil jsem, když jsem se opět pokusil přesunout váhu na chodidla. Tentokrát jsem měl položené ruce na jeho ramenou a soustředil se, abych aspoň na chvíli stál rovně. To docela šlo. Hluboko v hlavě jsem měl vsugerovaný plazivý pohyb, což u dvounožců nepřipadalo v úvahu. Nebo možná ano, ale daleko bych se nedostal.

"Asi bych ocenil podporu, když půjdeme do tvého příbytku," nedokázal jsem si pod slovem příbytek představit, jak může vypadat. Jako nora nebo jeskyně?
 
Snový průvodce - 15. května 2021 21:25
gral_bohu7694.jpg
Neústupný bůh
~Heimdall~

Pokud tvé poznámky nějak vyvedly bohyni z míry, nešlo to na ní nijak poznat. Jen se lehce pousmála. Byl to přesně ten úsměv, který věnovala Ódinovi vždy, když Loki, její manžel, ztropil zase nějakou neplechu. Stála za ním v dobrém i ve zlém, což většina bohů nechápala, ale láska si dokáže najít cestu i nejtrnitějším keřem. Nikdy manžela nezradila a dokázala se za něj rvát zuby nehty. Dokonce se přenesla i přes to, že Lokiho vinou Ódin způsobil, aby Váli zabil svého bratra.

To, že tu byla, nebo to byla jenom její dobře povedená kopie, znamenalo, že tím, čím sis sám procházel, bylo pro jiné bohy nesnesitelné a raději se poddali lákadlu nemučení nebo lepšího života. Sigyn na tváři neměla ani jeden šrám. Vypadala dokonce šťastně.

"O čem to mluvíš?" zeptala se, nesundávajíc z tváře úsměv. "Koho by mi to mělo připomínat?" rozhlédla se, jako by někoho viděla projít kolem. Nikdo další v místnosti nebyl. Jenom ty a Sigyn. Potichu se zasmála a úsměv se jí o něco víc rozšířil. "Mohl bys někdy přijít na návštěvu. Dlouho ses nebyl podívat na děti," poslední větu řekla spíše jako výtku.

Dětmi s největší pravděpodobností myslela Nárviho a Váliho. Její pohled místy těkl někam za tebe, jako by ta někoho sledovala. V tu chvíli se vždy ztratila a její oči získaly zvláštní zastřený pohled. Když se opět vrátila k sobě, na chvíli na tebe hleděla, jako by si najednou uvědomovala, že před ní klečíš na zemi spoutaný a ani pohled na tebe nebyl nic moc. Pak se však opět vrátila ke svému šťastnému já.

"Proč stále bojuješ?" zeptala se. Tentokrát snad mluvila konečně k věci. "Mohl by ses vrátit na Himinbjörg a opět strážit Bifröst a Asgárd. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych tě tam vzít. Ódin by byl rád, protože teď jsme až příliš zranitelní."
 
Snový průvodce - 15. května 2021 19:24
gral_bohu7694.jpg
Tábor bohů
~Amitiel~

Gabriel se uchechtl. Pochopil, kam tím míříš. Neoponoval ti, protože jsi měla svým způsobem pravdu. Pohanští bohové byli rozprášení, tak proč je dál nahánět? Nicméně Michealovu oku neunikly i další bytosti, které byly nějakým způsobem spřízněné s dávnými panteony. Čím méně nepřátel, tím lépe.

"Není to tak jednoduché. Víra lidí je velmi vrtkavá a v dnešní době, kdy se o slovo hlásí technika, tak bych se nedivil, že by se objevili noví bohové. Mohli by nás mít jako hrozbu a se slábnoucí vírou lidí bychom najednou sami museli bojovat o přežití. Mít po boku bohy, má svou výhodu. Díky technice se udržuje jakési povědomí, že někdy nějací bohové byli a s rostoucím počtem filmů, seriálů a příběhů, by se mohli stát velmi rychle mocnějšími, než jak tomu bylo doposud," utrhl stéblo trávy, aby si jej dal do úst. Pak se na chvíli zadíval na nejbližší bohyni, která se skláněla na vědrem a oplachovala si tvář.

"Michael chce hlavně zabránit apokalypse," pokrčil rameny. "Jestli nás oslabí, tak kdo se pak postaví Luciferovi a jemu podobným? Vždyť o něm se píšou příběhy častěji než o mě nebo Michaelovi. Ty existuješ jenom proto, že někde je uvedeno tvé jméno," položil se na záda a rozhodl se, že chvíli bude pozorovat éterickou oblohu. Nebylo na ní nic moc k vidění, ale i tak se zdálo, že si to Gabriel užívá. "Ale neboj. Sám někdy nechápu Michaelovi pohnutky," dodal.

"Takže k tomu, co bys chtěla dělat, co je to?" obrátil k tobě tvář.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 14. května 2021 00:16
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

NEUŽITEČNÝ VĚZEŇ

Romaniel, Tjefet




Opeřenec zmíní jméno mé ženy a tentokrát správně. I tak ale zavrtím hlavou, jako že tohle nepřipadá v úvahu. Neosvobodil sem ji od jednoho anděla, abych ji dal jinému. Ale ta myšlenka výměny boha za boha.. Hlavou mi začnou vířit vzpomínky. Jak sem tehdy chtěl aby si Freya vzala vládce obrů. Málem na mně a Lokiho shodila část paláce když sem jí to řekl. Nakonec to skončilo tak, že svatební šaty sem měl na sobě já.

Páni, jaká to tehdy musela být podívaná. Kolik lidí se nad tím příběhem smálo, kolik piva a medoviny se u toho vypilo... Za ta léta lstí a podrazů sem od Lokiho něco pochytil. A dostal jsem nápad. Né, mysl mám teď plnou nápadů!


"Co? Nic sem neřekl". Opáčím Tjefetovi. Neřekl, ale je jasné že sem na to myslel. Má mně přečtemýho. Dívám se na Romaniela a poslouchám. Když domluví tak chvíli zachovávám vážnou tvář, pak se však začnu smát.

"Ty jsi ten nejméně užitečný vězeň jakého sem kdy měl". Zavrtím hlavou a poplácám štíra po rameni. "Ať s ním Her-Ur dělá co chce. Jdu si odppčinout". S tím vyjdu ven a jdu. Chci teď do mého pokoje. Svléct ze sebe mundúr, odložit štít a vše ostatní. Svléknu se a půjdu si dát pořádnou sprchu. Ještě aby někdo říkal že smrdím. Stačí si vzpomenout na tu bláznivou Řekyni co s sebou měli Loki a Sigyn a hned se mi naježí chlupi. Kde ta vůbec skončila?

Po sprše beru do ruky hřeben, dívám se do zrcadla a chtěl sem si učesat vlasy. Ale jak se tak na sebe do zrcadla dívám.. No ty vypadáš. Zkoušet ten trik s šaty teď, tak se určitě někdo chytne. Ještě se na sebe chvilku dívám. Pak odložím hřeben a jdu po nůžky a břitvu. Možná už je na čase se trochu upravit. Loki nemusí být jediný kdo vypadá dobře... Značně si ostříhám vlasy, až nakrátko. Upravím si také trochu vousy a když se na sebe podívám do zrcadla, musím říct že to není špatné. Ty svůdnej ďáble.. Spokojeně se usměji. Navoním se čímsi na čem stojí "vůně moře" a obleču se. Vezmu si na sebe oblek (bílá košile, šedé sako a kalhoty), černé boty a peněženku. Nic víc zatím potřebovat nebudu.


Ujistím se že jsem připravený a vyrazím. Rád bych se podíval jak jsou na tom děti a pak si promluvil s Lokim. Možná i s Her-Urem, pokud bych ho po cestě potkal.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 13. května 2021 23:18
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Skvělá ne? Vici a Jory... jednoduché ^^

Z počátku se mi od hada dostalo zdrženlivosti, což jsem čekal a předpokládal. Nemusel mi věřit, jsem úplně cizí, nikdy mě neviděl. A nejsem člověk, teoreticky bych pro něj mohl být, za nějakých jiných okolností, nebezpečný, ale nyní ne. Leda bych se vážně rozhodl, že nechci být zatěžován tvorem, který neumí fungovat jako člověk.
Nakonec se mě ale přece dotkl, nechal mě, bych stiskl jeho dlaň a zatřásl s ní. Já se pak neodtáhl až do doby, co mě napadlo, že to může být divné. Nebránil se. Hadi mají rádi teplo a já jsem jeho přímým zdrojem, možná mu to trochu imponuje. Z té ledové vody musí být zkřehlý.
Možná bych ho měl spíš dostat k sobě do bytu, obléknout, zahřát, nejspíš i nakrmit... Takového tvora a nebo jemu podobného už jsem dlouho neviděl, vlastně poslední byl Quetzalcoatl, můj opeřený hadí bratr.
,,Dobře, pak budeš žít zde, mezi lidmi. V Midgardu, kterému se nyní říká planeta Země. Mnoho věcí se změnilo." Jakápak temnota? Z mrtvých jistě nevstal, na to tu máme jiné experty. Umřít a vrátit se je docela um... projít se do podsvětí ale zvládne skoro každý. Nejen v řecké a římské mytologii. Que, aby vytvořil naše poddané, musel dolů pro kosti starých nepovedených a pak s pomocí hlíny a své krve uhnětl lidi, náš národ. Těžko snášel jejich konec, ale na rozdíl od Tlaloca se přes to dokázal přenést. Už jsem bratra velmi dlouho nespatřil a nemám o něm žádné zprávy. Třeba se zase potkáme, někdy. Nyní jsem tu zaseknutý s jiným hadem.

,,Ano." Proč bych nepomohl? Když se nechá vést, nebude to tak těžké, jen musí poslouchat. Já sám po tomto světě chodím stovky let, nemám co na práci. Malé povyražení nemůže být na škodu. Lidé mají kočky a psi, já si z moře vytáhl obrovského hada.
,,Pomohu ti, když mě budeš poslouchat, naučím tě žít společně s lidmi." Přikývl jsem a trochu jsem se pousmál. Zajímavé, co člověk jen tak nenajde vyplaveného na pláži. Plastové lahve, nějaká ta zvířata, mušle... nebo Lokiho syna! Stalo se, nyní jej musím socializovat.
,,Mají spoustu zvyků, ale u tebe budeme muset začít od úplného minima. Chodit, mluvit, jíst... A taky potřebuješ oblečení." Jsme na jakémsi dvorku, ale při takové lijavici jistě žádná hospodyňka nezapomněla venku nějaké oblečení na šňůře, i když by se nám hodilo. Můj byt není tak daleko a osuška mu jako bederní rouška nejspíš poslouží. Celou cestu ho nést nemohu, bude lepší nejspíš začít vyučovat už zde. Ne, že bych ho neunesl, to pohledy lidí, které bychom na sebe přivolali... Kolik jich je nyní na ulicích? Uvidíme. Bude dobré, pokud aspoň kus ujde sám.
,,Kousek odtud mám malý příbytek, ale musíš se naučit chodit. Nejdřív se pokus aspoň vstát." Zvedl jsem se z lavičky, stoupl si před něj a podal mu ruku. Říkal jsem si, že mu to zprvu nepůjde moc dobře. Navíc je unavený. Snad ne tolik unavený, aby neušel tu krátkou cestu.
 
Jörmungandr *Jerome* - 13. května 2021 22:16
jormungander347.jpg
To jsme teda dvojka... Huītzilōpōchtli a Jörmungandr... člověk se upíše
~Huītzilōpōchtli~

Natáhl ke mně ruku. Stále mi přišlo divné, že mám čtyři končetiny. Chvíli jsem sledoval jeho dlouhé prsty a těsně předtím, než to vzdal, jsem natáhl tu svou a podal mu ji. Jako had jsem byl chladnokrevný a teplo, které ze Soliana vyzařovalo, bylo příliš příjemné. Proto jsem jeho ruku nepouštěl a chvíli jsem uvažoval, jaké by to bylo se zkroutit do klubíčka a nechat jej, aby mě zahřál. Umělo se tohle tělo vůbec takhle kroutit.

Vyzkoušel jsem volnou rukou, jak moc ji ohnu. Dostavilo se zklamání. Moc ne. A vůbec. Dokázalo dýchat pod vodou? Jako obrovský had jsem to uměl. Vlastně jsem ani kyslík nepotřeboval, protože jsem byl stvořen bohy, respektive jedním bohem a obryní. Mou matkou Angrbodou, která utekla hned, jakmile mě a mé sourozence povila. Otce jsem viděl jen párkrát, ale většinou v případě, že si chtěl utáhnout z boha hromů. Nemělo mi přijít tolik podivné, že mám čtyři končetiny. Vždyť jsem měl jednou podobu černé kočky, i když to byla jenom otcova iluze.

"Nechci se vrátit zpátky do temnoty," ohradil jsem se trochu víc příkře, protože jen pomyšlení, že bych zase měl být tam, kde jsem ještě před chvíli byl, mě děsila. Jak jsem se tam ale dostal? To mě někdo snad zabil? Neměl to snad udělat bůh hromů? My dva jsme si byli souzeni jako dva největší nepřátelé. Možná i proto, protože mě nedokázal uzvednout. Někdy jsem ty jejich rozumy nechápal.

"Ty bys mi pomohl?" zeptal jsem se Soliana překvapeně. Tohle mi ještě nikdo nikdy nenabídl. Sklouzl jsem k jeho ruce, která se odpojila od té mé. "Jsou nějaké další zvyklosti mikrobů... uhm, lidí?" slova mikrob se asi jen tak nezbavím. Pro mě, když jsem byl v hadím těle, to byli malí titěrní drobečci. Vždyť jsem obepínal jejich svět a jen mimo mé znalosti, které samozřejmě nemám, si mikrobi mysleli, že to bílé kolem jejich světa, je Mléčná dráha.
 
Snový průvodce - 13. května 2021 21:53
gral_bohu7694.jpg
Výslech...
~Thór + Tjefet, Romaniel~

Romaniel si nedělal hlavu z tvých uštěpačných poznámek. Čekal to. Až moc dobře znal příběhy seveřanů, aby věděl, co pro tebe Sif znamenala. To, že ji držel někde na Sibiři pod rouškou nevědomosti, neslo jisté riziko při komunikaci s tebou. Jednu už dostal. Druhou už nechtěl. Tjefet se sice postavil mezi vás, ale vypadal jako někdo, kdo omylem uhne, kdyby bylo třeba.

"Minimálně je tu Sif," odpověděl, i když sám zněl, že takhle možnost byla absolutně pasé. "Jiný bůh nebo bohyně, která utekla z jejich spárů. Nebo se andělům vzdej a určitě se objeví." Co jiného mělo takovou cenu než je bůh a jeho ochota se vzdát.

"Z nikoho nebudeme dělat návnadu a ty," podíval se na tebe Thefet, "ani na to nemysli. Musí být něco jiného, jak ji vylákat ven."
Pak se znovu obrátil na anděla, aby pokračoval v odpovědích.

"Nevím, kolik jich Michael drží pod zámkem, ale pokud se podlehnou, pak je pustí a můžou žít více méně svobodně. Těm, kteří jsou nejvíce užiteční, dokonce nabídne místo v armádě, aby se podíleli na chytání dalších bohů," zněla jeho odpověď na další otázku."Možná je mezi nimi i Sigyn."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15568089485168 sekund

na začátek stránky