Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bude se hrát.
PJ má pouze menší tvůrčí krizi.
Kšá koště na pavouky!

Hrát se bude :)

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Už se někam dostáváme

Vzpomínky na vesnici jsem měla dost zastřené a po tom, co jsem tam udělala, jsem se přinutila zapomenout, takže jsem si ani nedokázala vybavit jména dvou starších lidí, kteří se mě na nějakou dobu ujali. Pamatovala jsem si na zděšení v jejích očích, když mě našli, jak nadzvedávám kmen jako pírko. Určitě mě chtěli nahlásit. To jsem nemohla dovolit. Určitě to tak bylo. Nevím, zda bylo horší to, že jsem si to namlouvala nebo by to mohla být pravda.

Nicméně téma bitevníku se mi zamlouvalo o něco víc a raději se k němu přesunula. "Na boku bitevníku byl symbol... logo, máte tužku a papír?" zeptala jsem se, a jakmile mi byly poskytnuty, rychle jsem to nakreslila. Výsledek vypadal skoro, jako by logo na papír někdo vytiskl.



"Ale nevím, co to znamená. Když jsem utíkala, stál tam ozbrojený muž se stejným logem na uniformě. Nezdálo se, že by mě chtěl zastavit," pokrčila jsem rameny.

Pamatovala jsem si, jak jsem běžela a on se na mě jenom díval. Jednou vystřelil, ale střela mě minula o několik metrů a pak jsem už přeskočila plot a utíkala dál. Kde byli ostatní z jednotky? Co se tu noc skutečně stalo? Opravdu se to odehrálo tak, jak jsem právě všem řekla? "Je možnost nějak... vrátit vzpomínky?" zeptala jsem se náhle. "Začínám pochybovat o tom, co se tehdy doopravdy stalo."

Pátrání
Lucy

Vojenská trojice poslouchala, zatím co Katie stále utěšovala.
Po zmínce hor, sněhu a lesů se Jeff podíval na Kelly s výrazem "To nám toho řeklo hodně." , ale nic neříkal.
"U těch domků, nevybavujete si žádná jména? Jméno vesnice, ulice, nebo na domech?" zeptal se plukovník a krátce pohledem sklouzl k tabletu na kterém Kelly stále něco zapisovala a hledala.
Kelly zvedla oči od tabletu v okamžiku, kdy jsi zmínila bitevník a v očích jí zaplálo.
"Ten transport..." začala, klepla do tabletu a následně se na obrazovce za tebou a Katie na objevila fotka zmíněného typu letounu, "..., nevybavíte si na něm čísla, písmena, symboly, nebo kresby? Nebo cokoliv zvláštního?" zeptala se a její oči se dali přirovnat k predátorovi na stopě své kořisti. Zmínka o transportu zaujala i Jeffa a plukovníka.

PJ's Red Note: S transportérem máš volnou ruku. Jestli chceš, můžeš si hodit kostkou, ale netrvám na tom. :)

Hledání v minulosti

Katieino obejmutí se ujišťovalo, že se do toho děsivého místa už nikdy nevrátím, a pokud by hrozila tato možnost, nebála bych si sáhnout na život. Raději poznat nekonečnou temnotu než znovu cítit všechnu tu bolest, která se mi vracela ve spánku a děsila mě i ve dne. Na druhou stranu jsem se nebála, že do mě střelí kulku nebo zarazí nůž, protože to byl jiný druh bolesti, kterou jsem téměř necítila.

Zamyslela jsem se. "Byla mi zima," na chvíli jsem zavřela oči, abych se vrátila ve vzpomínkách zpět. Bylo to těžší, než jsem si myslela. Nicméně mi v paměti utkvělo pár věcí. "Sníh. Všude byl sníh a hory. Když jsem utíkala, hodně dlouho jsem běžela skrz les, než jsem narazila na první rodinné domky. Byly to," snažila jsem se rozpomenout, jak dlouho mi trvalo, než mě rodina našla a ujala se mě. O to víc mě bolelo, že jsem jejich život ukončila, protože mi v hlavě sepnul alarm, který jsem nedokázala ovládnout. Teď to bylo jiné. Potlačila jsem ho, protože jsem se cítila v bezpečí jako nikdy předtím.

"Byly to dny, než jsem došla k první cestě. Myslím... myslím, že k zařízení nevedla žádná, ale měli tam vznášedlo," povytáhla jsem obočí. "To stejné, co bylo u bytu Chrise," možná to bude nějaké vodítko, možná ne, ale pak jsem se probrala v teple s teplým hrnkem čaje vedle hlavy.