Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Očistec: Den zúčtování

Příspěvků: 556


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Vera Sensible je offline, naposledy online byla 19. listopadu 2017 16:58Vera Sensible
 Postava Angelus je offline, naposledy online byla 19. listopadu 2017 13:42Angelus
 Postava Jake Dixon je offline, naposledy online byla 14. listopadu 2017 17:00Jake Dixon
 Postava Angelina White je onlineAngelina White
 Postava Anne Mary *Maryel* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2017 7:19Anne Mary *Maryel*
 Postava Aerith je onlineAerith
 Postava Gabriel *Gabe* je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 1:27Gabriel *Gabe*
 Postava Matthew *Matt* Donald je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 1:27Matthew *Matt* Donald
 Postava Kardinál je offline, naposledy online byla 23. listopadu 2017 12:41Kardinál
 Postava Evelyn Beaushamp je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 18:45Evelyn Beaushamp
 Postava Entita je offline, naposledy online byla 21. listopadu 2017 12:50Entita
 Postava Lucilie je offline, naposledy online byla 23. listopadu 2017 9:25Lucilie
 Postava Hustler je offline, naposledy online byla 08. října 2017 19:54Hustler
 Postava Luna je offline, naposledy online byla 13. srpna 2016 13:02Luna
 Postava Anya je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 10:16Anya
 Postava Safira je offline, naposledy online byla 30. března 2017 11:27Safira
 Postava Rayen "Ray" Kaneonuskatew je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 18:45Rayen "Ray" Kaneonuskatew
 Postava Illiaene je offline, naposledy online byla 14. listopadu 2017 9:22Illiaene
 Postava Bezejmenný je offline, naposledy online byla 17. července 2017 11:37Bezejmenný
 Postava Hraběnka je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 18:04Hraběnka
 
Hraběnka - 22. listopadu 2017 18:04
mini2341.jpg
Nezvaný host

Dál si spokojeně vychutnávám svou cigaretu netknuta bojem, jenž se v něm odehrává. S lehce přivřenýma očima vnímám krev divočící v jeho žilách a vibrace pocitů, o kterých sám nemá nejmenší tušení. V ten krátký okamžik se přese mě převalila vlna jeho roztříštěnosti z poznání, což mě přimělo přesunou již né tak nezaujatý pohled zpět k němu. Mohl skutečně…žárlit? On? Nepolapitelný? Polilo mě nečekané teplo. Teplo postrádané tolik dlouhých let. Jako paprsky vycházejícího slunce za letního dne. Radost… ale né ta škodolibě chladná jako obvykle, nýbrž upřímná. Dobře, lhala bych, kdyby se i škodolibost neozvala ale přesto…

Ovládnu úsměv deroucí se mi na rty v moment, kdy na mě opět pohlédne. Tvářím se nečitelně jako obvykle ale mé oči jiskří. Jsem si tím jistá. Takhle zpříma mě jeho pocity téměř uhodí. Je čím dál těžší ovládnou koutky úst, aby i nadále ukrývaly mé tajemství. Má spása přichází v jeho útoku. Neubráním se ovšem veselému a hravému zasmání. Do naší hry se vrhám stejně odhodlaně jako on. Jako majestátný orel plachtící vstříc bouři, riskujíc tak svůj poslední let.

Tak jako už tolikrát se nechávám pohltit jeho podstatou. Propadám polibkům a dotekům doprovázejícím naši bitvu, kde lože je bojištěm. Již nejeden šrám jí padl v oběť a přibudou další. Jinak to ani v bitvách nelze.

V okamžik zapomnění, kdy se vesmír zastaví a svět přestane existovat, jen aby vášeň převzala otěže vlády nad vším, se objeví nečekaný narušitel. V ten moment neovládnu své pudy a s výhružným zasyčením odhalím výhružně své tesáky. Nesnáším, když mě někdo drze vyrušuje a tahle osoba má pro to talent, jak si posléze uvědomím při zjištění, kdo oním troufalcem je. Samuel je ovšem v reakci na vetřelce rychlejší a mě před očima jen proběhne následek tak bláhového činu.

Rychleji než blesk tnoucí oblohu, se vymrštím z postele a zastoupím svému společníku cestu. Zastavím se tak říkajíc tělo na tělo nedbaje své vlastní nahoty. „Samueli, drahý…“ zašeptám hedvábným hlasem. „To je v pořádku.“ začnu pomalu postupovat vpřed tlačíc tak nahého muže zpět k pelesti. „Je to velmi starý známý s naprostým nevkusem co se volby času návštěv týče.“ šlehnu pohledem po návštěvě a nepřestávám k němu promlouvat a konejšit tak jeho horkou krev bažící po odvetě. Zastavím se, teprve až když se Samuelova lýtka dotknou kraje postele a pošlu jej jedním rázným zatlačením vstříc polštářům. Dlaněmi pomalu sklouznu na prostěradlo podél jeho těla a pomalu tak dokloužu až k jeho hlavě sklánějíc se ještě pro jeden z polibků, zatím co volnou rukou pátrám za jeho hlavou po svém županu. Jakmile prsty najdou, co hledaly, stejně tak pomalu se zase zvednu zanechávaje poslední polibek na mužově podbřišku. „Hned jsem zpátky.“ zašeptám slib, zatímco se zahaluji do rudého sametu. „Trocha vína by neuškodila, co myslíš?“ žalostně pohlédnu na prázdnou lahev opodál a dám tak Samuelovi nový cíl jeho pozornosti, zatímco se s hostem vytratím do přilehlého salónku.

„Nikdy jsi nepoznal, kdy jsi zván.“ obdaruji jej kousavou poznámkou namísto pozdravu. Ví, jak mě tohle objevování se v naprosto nevhodných situacích vždy vytáčelo a on je na to mistr. Otočím se mu čelem. Pohled na něj mi jen připomene staré časy. Mé zrození a dlouhou cestu. Musím se usmát, ač jsem stále rozčarována jeho drzostí. „Čemu vděčím za takovou poctu?“ zkřížím paže na prsou. Nikdy to není jen tak, když se rozhodne ukázat a já mám nepříjemné tušení, kam se bude naše konverzace ubírat.
 
Anya - 18. listopadu 2017 18:26
anya_newico9811.jpg
Sladká Penny
~Matt~

Venku jsem od detektiva cigaretu velmi ráda přijala a lehce se předklonila, aby mi ji mohl zapálit. Pak jsem lehce vtahovala a vydechovala řídký kouř. Na můj vkus pátrání trvalo už docela dlouho, ale na druhou stranu jsem si velmi užívala detektivovu přítomnost. Zašpásovat si s někým jako je on, to není jenom tak. A navíc sex s ním byl... škoda slov. To musíte začít.

"O Kalichu jsem už něco zaslechla," vyfoukla jsem kouř a když jsem zjistila, že moje cigareta je už kaput, hodila jsem ji na zem a ladným pohybem mé pravé nožky ji zašlápla. Na mě ani mém oblečení neupěl nepříjemný cigaretový odér. Stále jsem voněla, jako bych čerstvě vyšla z bublinkové koupele. "Co myslíte, detektive, nalezneme tam další vodítko a prožijeme spolu další malé dobrodružství?" pozvedla jsem obočí a zasmála se.

Zpozorovala jsem přijíždějící auto a uznale jsem kývla hlavou. "Vaše auto má excelentní vkus, detektive," obešla jsem jej a nevnímala jsem rozepři mezi oběma. Pokud šlo o Vergilia, najít jej bude ještě hodně složité. Dokázal za sebou velmi dobře mazat stopy a tohle nebyla moje první pouť za jeho sexy zadečkem.

Usadila jsem se na místo spolujezdce a taktně mlčela, než se auto konečně rozjelo. "Vy nejste normální člověk, detektive," podívala jsem se na něj, protože po včerejší noci jsem měla menší podezření, že žádný člověk nemůže dělat to, co dělal on. Opravdu.
 
Lucilie - 06. listopadu 2017 15:38
lucilie19521.jpg
V človíčkově autě

Detektive White




Pobaveně mi cukne koutek úst a obočí mi vyletí krátce vzhůru, když slyším, že konečně přešel od vykání k tykání. Jsem si téměř jistá, že si to ani sám neuvědomil. Už jen ze zvědavosti, zda si to uvědomí, nebo zůstane u tykání, nehodlám nic říct ani naznačit, a proto pečlivě studuji složku.

"Zajímavá teorie," prohlásím nakonec, když skončí svůj výklad.

Snažím se neusmívat se nad tím jeho výrazem štěněte, co čeká, zda dostane pamlsek, nebo zda jej někdo nakopne. Začínám asi chápat, proč si někteří pořizují lidi jako mazlíčky.

"Máš i teorii pro to, jak uspal mne a Noaha? A proč se ta poslední oběť bránila? Neudělal ten samý trik, nebo ho nebyl schopen?"
kladu mu otázky, abych ho trochu zviklala. No, není to přesně to, co by policisté dělat měli? Zpochybňovat vše, co ví a doplňovat neznámé?

"A proč už nejsme na cestě? Jestli se chceš převléci, prosím, ale rychle, nemohu si jen tak dovolit někde sedět a nic nedělat. Je tu jedna docela urgentní záležitost, kterou kvůli tvé stopě odsouvám. Nerada bych to ale prodlužovala o nic víc, než je nezbytně nutné," popoženu ho a zavřu desky.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 03. listopadu 2017 14:09
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

ANGIE



Naděje umírá poslední, anebo taky první - Se Simonem a Lindou

”Ha. Ha. Ha. Strašně vtipný. Zas tak moc si nefandi.” Prohlásil Simon a tvářil se přitom lehce dotčeně. Zasáhla si možná do živého.

Situace však nevycházela úplně podle plánu a chvíli to vypadalo, že opravdu odejdete s prázdnou a se spoustou dalších otázek či dohadů.
”Pšššt. Knihy mají uši.” Pronesla ve výtahu Linda šeptem, ukazovák si přiložila k rtům.
Musela sis tak počkat na odpovědi dokud jste nevyšli z neviditelné knihovny a nevyloupli jste se opět v nákupním centru, přesně na tom stejném místě, jako předtím.

Linda se ještě ohlédla, jako kdyby hledala nějaké zvědy, kteří by na ní donášeli Knihovníkovi. Když je nenašla, posadila se ke stolu, upravila si přitom sukni a rukou naznačila, abyste si k ní přisedli.
Lidé kolem vás si hleděli svého a nikdo se netvářil na to, že by se snad rád dostal do křížku se Simonem. Nemluvě o tom, že nikdo nebyl udiven z vašeho objevení se na scéně. Jako kdyby to bylo na pořadu dne.
”Takže pátrala jsem tajně v záznamech. Nabourala se do systému... A až na to přijde, tak mně nejspíše vyhodí. Což vlastně už i ví. Sakra.” Lindě pomalu začalo docházet, že kvůli vám dvěma udělala naprosto velkou blbost, za kterou bude muset zaplatit.
Začalo se jí najednou těžko dýchat a zdálo se, že bude mít záchvat. Než vytáhla z kapsy na sukni inhalátor.
”Hlavně klid. Bude to v pohodě.” Chlácholil jí Simon, který u ní klečel, když se snažila nadechnout z inhalátoru.
”Nikoho tak skvělého, jako jsi ty nenajde. Znáš to tam celé nazpaměť, víš kde co je a hlavně to tam miluješ. Neboj se ho. Nevyhodí tě.” Hladí jí po vlasech.
Něco ti říká, že tě kdysi dávno hladil podobným způsobem. Že ses na něho mohla obrátit a on tu byl. Neodsuzoval tě. Vždycky měl vtipnou připomínku a skoro ve všem viděl dvojsmysl.
Linda se na něj podívala a už se pomalu uklidňovala. Věnoval jí povzbudivý úsměv.
”Zachariel. Na vašem místě bych se ptala u něj.” Špitla téměř neslyšně a s tím se postavila na nohy. Vykouzlila si jako předtím portál a zmizela v něm. Nechala vás tak dva samotné.

Simon se netvářil ani trochu spokojeně její odpovědí. Spíše vypadal, že by do něčeho nejraději praštil a pokud by to bylo možné, tak to i srovnal se zemí. Šel z něj strach, který vycítilo okolí a tak se všichni seskupili co nejdál od vás.
Letmo si tak zahlédla jeho podobu.
”Zabiju toho zmetka. Srovnám mu ten obchod se zemí.” Vrčí a vydá se směrem k motorce. On možná ví o kom je řeč, ale ty stále nemáš nejmenší tušení.
Nicméně aspoň někam se blížíte. Na druhou stranu, jsi si opravdu jistá tím, že chceš vědět?
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 02. listopadu 2017 14:19
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Lucilie



S detektivem v jeho autě

Detektiv jako první v autě zapne topení, tím že nastartuje vůz, aby jste se mohli osušit. Vzhledem k tomu, že v onom autě i bydlí, tak je vysoce pravděpodobné, že tu má i suché náhradní oblečení do kterého by se mohl převléct. Neučiní tak a místo toho sedí v mokrém, přemlouvá topení k činnosti.
Je možné, že to dělá z důvodu, který je tak neskutečně lidský a to že se před tebou stydí. Nebo to může být fakt, že by si přišel blbě, kdyby se převlékl do suchého a neměl pro tebe nic na převlečení. Ač tak či tak nic to nemění na tom, že jste teď momentálně uprostřed řešení případu.

”Měl jsem jisté podezření na jednu poměrně mocnou osobu.” Začne sdělovat něco, co by ti nejspíše sám od sebe jen tak mezi řečí neřekl.
”Nechápej mne špatně. Neměl jsem důkazy. Byli to pouze teorie a dohady.” Vysvětluje důvod, proč tak činí až nyní.
”Díky těm sirkám se mi ono podezření potvrdilo, jelikož nebyli tak narafičené jako v případě Noaha a to okázale na očích v jeho ruce. Ale zřejmě podezřelému v průběhu boje vypadli. Oběť se totiž bránila. Pokoj vykazoval známky zápasu a přišel jsem včas než se úklidová služba v hotelu činila.” Hotelový personál Svinutého hada je pověstný tím, že si na pořádku potrpí.
Detektiv se na chvíli odmlčel a otevřel přihrádku v autě a začal se v ní chvíli prohrabovat, než z ní vytáhl složku, kterou ti podal.
”Všechno to byly mé dohady o tom, že by tím vrahem mohl být Oswald Gray, známý jako Pan Tasemnice, Žrout. Jeden ze sedmi sourozenců Smrtelných hříchů.”

V oné složce byla jeho fotka. Mohla sis všimnout poměrně hubeného muže v elegantním obleku. Jeden by očekával, že díky tomu, co za hřích představuje, tak bude obtloustlý.
Dokonce v oné složce měl i fotku pořízenou ze snímku na jedné z kamer kasína z osudného dne, která nebyla tak dokonale čitelná vzhledem k tomu, že byla několikrát zvětšená, ale stejně si na ní dokázala rozeznat toho stejného muže v elegantním drahém obleku na míru.
Vypadá to, že se detektiv poté, co jste se rozešli každý svou cestou, stihl podívat na kamerové záznamy získané od majitele kasína.
Těch shromážděných důkazů proti podezřelému bylo stále málo, aby se dal uplatnit zákon. Ale stále tu bylo něco, co svádělo k tomu, že je vrahem Oswald Gray a to ony chybějící orgány.
Což ti bylo potvrzeno, když jsi zabloudila pohledem nad informacemi kolem něj, které o něm detektiv sbíral.
Je totiž vysoce pravděpodobné, že se ony chybějící orgány staly něčí položkou v jídelníčku a pan Tasemnice se nebránil tomu o sobě prohlašovat, že je schopen sníst naprosto všechno. Třeba dostal chuť zrovna na nějaké osoby Očistce. Nemluvě o tom, že jste od samotného začátku měli s detektivem jasnou teorií o tom: Že jste to, co jíte a ty chybějící orgány jsou poměrně zavádějící k tomu.

”Proto bych jej rád konfrontoval. Vyslechl jej a zjistil zda měl v těch dobách alibi.” Možná to není ten nejlepší plán, ale je to aspoň nějaký plán. Pohlédne na tebe s jasnou otázkou v očích, zda jsi ochotná mu s tím pomoci nebo ho v tom necháš čumák vymáchat.
Auto stále však stojí na místě, jako kdyby detektiv čekal, že by ses mohla rozhodnout vystoupit a jít si opět po svých.

Fotka Oswalda

 
Matthew *Matt* Donald - 02. listopadu 2017 10:49
f90ad0bc9ff5eb8a6f1ad12f8ec411f81829.jpg
Hledání zmizelého - směr Kalich
Anya

Ještě než se dveře pokoje zavřeli, aby navždy zapečetili co se v nich stalo, pohlédl jsem dovnitř. Stále nemám tušení, co to do mně vjelo. Bylo to tolik neprofesionální, strávit noc s klientem.
Nemluvě o tom, že část mne doufá, že v Kalichu nenajdeme nic a pouze další otázky. Čím více totiž budeme hledat jejího milého, tím déle budu trávit blízkost v její společnosti.
Je to dlouho, co jsem cítil něčí blízkost takhle intenzivně. Možná to je tím, že je démonka.
Zatřepal jsem hlavou, nahodil výraz profesionality, která mi ještě zbývala a že jí bylo pramálo, vydal se směrem výtah a co nejrychleji pryč odsud, než to co se stalo v tom jednom pokoji, bude někdo vyšetřovat.

Venku jsem se zhluboka nadechl už z čisté automatiky. Tvrzení, že je tu ještě nějaká vzpomínka ohledně čerstvého vzduchu, by se rovnalo opravdu dokonalému vtipu. A tak čistě z mé povinnosti jsem vylovil z kapsy kabátu cigaretu a zapálil si. Nabídl jsem i dámě, kdyby náhodou chtěla onu vzpomínku na čerstvý vzduch zahnat.
Vůz o mé přítomnosti moc dobře věděl, ale vzhledem k tomu mému zlozvyku si dával na čas se svým příjezdem.
”Než tam půjdeme, nevím zda jsem o tom místě něco více říkal krom toho, že je to zaplivaná putyka?” I v tomto případě se nesmí dávat na první dojem. Tomu místu se neříká jen tak nejstarší bar v Očistci, aniž by to místo nemělo nějaké opatření díky kterému stále stojí.
WIBko mělo svůj post neutrálního místa, kde byly rvačky potrestány silou, která tam prostě byla a nikdo se nepídil více. Jednou si zkusili, okusili a dali od toho pracky pryč.
Do Kalichu chodí pít mocnosti i prostý lid, přátelé a nepřátelé… a i přesto jsem se nesetkal, že by tam byla nějaká větší roztržka. To místo je prostě zvláštní.
Ač byla odpověď na mou otázku od démonky jakákoliv, auto se konečně ráčilo k nám přijet. Tentokrát si vybralo podobu vystřiženou z Batmanovského filmu.

Pennymobile


Odolal jsem nutkání se proměnit na Catwomen, kterou hrála Michelle Pfeiffer ze snímku Batman se vrací a tak jsem mlčky dokuřoval cigaretu, jako student před řiditelem. A to strašně nenápadně.
Nicméně není zrovna dvakrát příjemný pohled na to, jak si měním podobu. Mnoha lidem se z toho dělá velmi těžko.

”Zase si kouřil.” Prohlásí naštvaně Pennymobile, které nějakou dobu asi neřeknu jinak.
”Už to tak bude.” Přiznám se jí, protože nemá cenu zatloukat. ”Zjistila si nějaké informace k našemu zmizelému?” Zeptám se jí, jen co se pohodlně usadím. Poté, co jsem otevřel dveře dámě a vpustil jí do auta, jako první.
”Ne. A i kdyby, tak s tebou nemluvím.” Fakt nevím, co do toho auta zase vjelo. Je horší než normální ženská. Zvláštní je, že to má pokaždé, když s nějakou ženou strávím noc.
Jako kdyby snad i žárlila.
Pohlédnu rozpačitě na Anyu a pokrčím rameny. Nevím, co bych k tomu více řekl.
”Odvezeš nás prosím do nejstaršího baru v Očistci.” Zdůrazním kouzelné slůvko a doufám, že nebude dělat zbytečně zagorku.
Chvíli se nic neděje a já mám chuť se propadnout do země, než nastartuje motor, za který by se nestyděl ani sám Schumacher a rozjedeme se k našemu prozatímnímu cíli.
Na Anyi je, jestli bude během cesty ticho nebo si budeme povídat.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 29. října 2017 13:05
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Hraběnka


V hlavní roli Samuel Zimmerman - nebo taky možná ne

Obrázek

Mlčí, pozorně tě poslouchá, dokonce se zdá, že na malou chvíli přestal i dýchat. Nehýbá se a chvíli tak připomíná dokonale vytesanou sochu, těch nejlepších umělců, jejich mistrovské dílo.
Pohyb se však koná ve chvíli, kdy mu pošeptáš do ucha ta dvě slova, která v něm vzbudila něco, co donedávna myslel, že nikdy nepocítí. Ta představa tebe s cizím mužem, který neměl pro zatím jasnou tvář, jak spolu jste všude.
Představa toho, jak ti svléká šaty, kvůli nezbednému zipu na nich a moment kdy se k němu otočíš a vtiskneš mu polibek na rty, ho dováděla k šílenství.
Svaly na jeho těle se mu napjaly, jak bojoval s onou představou. S nově objeveným pocitem, který donedávna netušil, že by jej mohl znát a to žárlivost.
Na ostatních obdivovatelkách již tolik nezáleželo, záleželo pouze na tobě a na tom cizinci, který s tebou bude úplně všude. Ta slova zněla v jeho hlavě, jako ozvěna, dokola se opakující a rozdmýchávající oheň.

Když si mu pohlédla do očí, mohla si spatřit ten souboj muže, který byl poháněn chtíčem a touhou, kvůli nimž se dostal až sem do Očistce a také tu další část, majetnickou, toužící po jedné jediné ženě v jejíž společnosti by vydržel hodiny, dny a roky, kdy by jí odpřísahal věrnost. Obě dvě části na tebe momentálně hleděli neschopné slov.

Cuklo to s ním, když si pronesla slova jako přátelské a nic neslibuješ, a proto se po tobě vrhl jako dravec na svou kořist. Dokazujíc tak, že si pro tuto chvíli byla jeho a až odejdeš z jeho sídla budeš patřit Očistci.
Polibky byly hladové, doteky dravé a mapující každou částečku tvého těla. Všechno, jako kdyby křičelo, že to bude naposled.

V té nejméně pravděpodné a velmi důležité chvíli se ozval potlesk, jako kdyby to celé byla pouhá divadelní hra, na kterou se přišel dotyčný podívat a pobavit.
Stál v stínu, opřený ledabyle o zeď, oči mu svítili hladem. Dala by se ruka do ohně, že tam před nějakou chvíli nebyl. Jenže v jeho případě je vše možné.
”Dcero, mohla bys na slovíčko.” Prohlásil onen mladík, u kterého se nesmí dáti na první dojem a lehce se pousmál, jako rodič, jež je velmi hrdý na svého potomka.
Samuel na něj nechápavě a nehnutě chvíli hleděl, než mu došlo, že by s tím narušitelem měl něco udělat. Potrestat ho za takovou opovážlivost. Prudce tedy vyskočil na nohy s jasným úmyslem dotyčného vyzvat na souboj, avšak nahý v rouše Adamově. Což poněkud ubíralo na jeho vážnosti. Narušitel se však nesmál, i když sis mohla všimnout pobaveného záblesku v jeho očích. Vyčkával, připraven se v případě nutnosti bránit.
Bylo ti naprosto jasné, že Samuel proti Kainovi, prvnímu upírovi, nemá nejmenší šanci.
Zasáhneš však, aby si svého milence ochránila před svým stvořitelem?
 
Angelina White - 27. října 2017 22:34
v4565.jpg

Hups, já celou dobu měla na co odepsat, pardon
- Simon, Linda, okrajově Knihovník -
Knihovna



Simča je celý nesvůj z toho, jak se na něj musím tisknout pozadím. Klasika. Asi se stydí před Lindou, protože věřím, že by se jinak o něco pokusil. Nebo si není jistý, jestli může kvůli tomu, že si nepamatuju náš předešlý vztah. Tak jako tak, ne, nemám náladu si na něm zajezdit.
Linda vypočítá, jak dlouho tu dělá, jenom zapomene přičíst dva až čtyři dny navíc z přestupných let. Ale Bůh ví, co tady vlastně mají za kalendář. Pokračuje dál, že tu nemají nejvzácnější knížku, a mě napadla hned Archa s Desaterem. Pokrčila jsem rameny a zavrtěla jsem se. K Simovi jsem byla zády. Neměla jsem ráda, když mi někdo z výšky funí do obličeje.
Výtah se dole otevřel, tak jsem udělala jako první tři dlouhé kroky, aby mohli vystoupit i ti dva zpoza mě. Myslím, že Simon měl bouli na kalhotách. Škodolibě jsem se usmála, jako bych snad nikdy nebyla anděl, ale prašivá démonka. „To máš rachejtli v kapse, nebo mě jenom rád vidíš?“ broukla jsem k Samovi, když Linda udělala pár kroků před nás a já se tak mohla k němu zboku přitočit. Než ale někdo stihl říct cokoliv dalšího, vzal si slovo Knihovník. Už od pohledu působil velice nepříjemně. A to, co nám řekl, mě taky moc nenadchlo. Rozpřáhla jsem ruce tak k pasu a plácla jsem se do boků stehen, pokrčila jsem rameny. „Tak jsme sem jeli úplně zbytečně,“ podívala jsem se na Simona a pak na Lindu, která nás zase začala štosovat do výtahu. „Jenom teda nevím, co teď.“ Zatvářila jsem se jak McKayla Maroney když dostala jenom stříbro a nechala jsem se přimáčknout Lindiným hrudníkem na pravou paži a Simonovou paží na můj hrudník. To první bylo příjemnější.
„Myslím, že jsem něco zjistila.“
Zvedla jsem obočí a podívala se na ni.
„A copak to něco je?“
 
Jake Dixon - 26. října 2017 11:05
jakeico5876.jpg
Obchod v obležení

"Nic důležitého,"
dovětím tiše Ray. Teď ji to skutečně vysvětlovat nebudu. Bohužel si mé slabosti všiml i až neskutečně vstřícný obchodník:
"Jsem v naprostém pořádku. A ne, děkuji,"
o nucený úsměv se ani nesnažím. Sice to vypadá, že Ray si ničeho zváštního nevšimla, ale to neznamená, že bych mu věřil. A paranoa, jak je známo, jejen jiné jméno pro dlouhověkost. A kdo ví jak dlouhé prsty má Rada.

Nevím zda proklínat a nebo děkovat, za vyrušení, i když jak se ukáže, není to vyrušení vůbec příjemné. A pojem "děsivé obludy" není moc přesný. Naětěstí v revolveru je munice prakticky proti všemu a na opasku mám připravené rychlonabíječe. Hůl v ruce, kožený náramek, a pár opravdu nepříjemných překvapení mám.
A Ray umí být nepříjemné překapení sama o sobě. Otázkou je zda to co chceme je boj. Z kabátu vytáhnu ošoupané pouzdro na doutníčky a s výmluvným
pohledem kouknu na Ray. Boj či útěk?
 
Lucilie - 23. října 2017 21:06
lucilie19521.jpg
Zdá se, že jsem si asi pořídila štěně detektiva ...

Čím více mluvil, tím více jsem byla rozhodnutá, že tuhle práci prostě nechám na něm. Svým způsobem jsem totiž asi pracovala na stejné věci, ale z jiného konce. Nicméně jeho vážný avšak jaksi rozpačitý výraz společně s posledními slovy mě donutili změnit názor.

"Tím jsi měl začít,"
řeknu a rozejdu se k jeho autu.

Hádám, že atomovka může chvilku počkat. Přeci jen jeden z klíčů mám pod dozorem.

Až v samotném detektivově autě se rozhodnu ho konfrontovat ohledně dalších podrobností toho, co mi řekl venku, když jsme si dopřávali přírodní sprchu v oblečení.

"Říkal jsi, že není kuřačka, přitom není známá. Jak tohle jde dohromady? A ty sirky směřují tedy na jámu, nebo do stejného podniku, kde jsme už byli?"
zasypu jej dotazy, sotva se ocitne z té troše přístřeší a sucha, co nám ten jeho pojízdný vrak může nabídnout.

Chci si jen ujistit spojitosti.

"Protože jestli to ukazuje na Jámu, nemohlo by to stejně vést nás mimo náš cíl stejně jako tomu bylo posledně?"


Jen ať se detektiv ukáže a detektivuje.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.090558052062988 sekund

na začátek stránky