Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Očistec: Den zúčtování

Příspěvků: 532


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Vera Sensible je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:55Vera Sensible
 Postava Angelus je offline, naposledy online byla 30. května 2017 10:05Angelus
 Postava Jake Dixon je offline, naposledy online byla 25. června 2017 13:35Jake Dixon
 Postava Angelina White je offline, naposledy online byla 26. června 2017 9:55Angelina White
 Postava Anne Mary *Maryel* je offline, naposledy online byla 20. června 2017 6:48Anne Mary *Maryel*
 Postava Aerith je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:38Aerith
 Postava Gabriel *Gabe* je offline, naposledy online byla 26. června 2017 10:44Gabriel *Gabe*
 Postava Matthew *Matt* Donald je offline, naposledy online byla 26. června 2017 10:44Matthew *Matt* Donald
 Postava Kardinál je onlineKardinál
 Postava Evelyn Beaushamp je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:32Evelyn Beaushamp
 Postava Entita je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:43Entita
 Postava Lucilie je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:01Lucilie
 Postava Hustler je offline, naposledy online byla 26. června 2017 12:52Hustler
 Postava Luna je offline, naposledy online byla 13. srpna 2016 13:02Luna
 Postava Anya je offline, naposledy online byla 21. června 2017 10:01Anya
 Postava Safira je offline, naposledy online byla 30. března 2017 11:27Safira
 Postava Rayen "Ray" Kaneonuskatew je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:32Rayen "Ray" Kaneonuskatew
 Postava Illiaene je offline, naposledy online byla 25. června 2017 14:15Illiaene
 Postava Bezejmenný je offline, naposledy online byla 30. května 2017 18:52Bezejmenný
 Postava Hraběnka je offline, naposledy online byla 15. června 2017 0:17Hraběnka
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 30. května 2017 12:35
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angie


Knihovna - Kdovíkde a jestli vůbec stále v Očistci

"No víš... byl jsem tak nějak adoptován." Pronese svou odpověď a pokrčí rameny, jako kdyby to bylo naprosto normální věc. Linda na oplátku na své tváři vykouzlí oslnivý úsměv, který by jí tiše záviděli Hollywoodské hvězdy.
"Je to na dlouhé povídání a teď není času na zbyt." Dodá ještě pro případ, že bys k tomu měla nějaké otázky.

Knihovna je opravdu obrovská a oslnivá, vůbec se za to nestydí.
Při tvé otázce se Simon raději díval někde jinde a tvářil se, že je někde naprosto jinde. Linda to zřejmě ignorovala, protože ti hbitě odpověděla.
"Moc mu na tobě záleží." Nic víc, nic míň. S tím se vydala po schodech dolů. Simon tvářící, že vlastně vůbec nic neřekla, jí následoval.

Když ses ozvala, byly o několik desítek schodů napřed.
"Uhm... promiň." V hlase Lindy byl nevinnost sama. Plácla se přitom do čela a společně se Simon se zastavila, aby tě počkali.
"Jsem na to už zvyklá, že zapomínám." Lehce se zamračila, jako kdyby dlouze přemýšlela. Než jedna z létajících knížek k vám přiletěla, jako mávnutím hůlky se zvětšila a proměnila se ve dveře výtahové kabinky. Linda do nich vešla, následována Simonem, který ani chvíli nezaváhal. Bylo na něm vidět, že jí bezmezně důvěřuje.

"Proměnit schody na skluzavku mi Knihovník zakázal, prý ho to ruší při práci." Povzdechla si.
"A co se týče svezení se na létající knížce... tak je to velmi náročné a strašně nebezpečné."
Pokud si nastoupila do kouzelného výtahu, tak zmáčkla tlačítko, které se tam z ničeho nic objevilo. Bylo velice zvláštní a naprosto nic ti neříkalo. Nejspíš se jednalo o nějaký hieroglyf. Avšak mělo to za následek, že "výtah" začal pomalu klesat dolů.
Linda obrátila svou pozornost na vás dva. Na řadu přišli instrukce.
"Když budeme u Knihovníka, nechte prosím mluvit mně. Nemá rád, když musí mluvit s cizím... a " Povzdechla si. "... tvařte se, že tam ani nejste."
Mezitím, co výtah klesal, až se to zdálo být nekonečné, dala vám příležitost na možné otázky ohledně tohoto místa a tak celkově.
 
Vera Sensible - 29. května 2017 19:26
zora1064.jpg
Doupě Gabriela a Havrana
- Gabriel -

“Opět tvé špatné myšlenky…Nemohli za to a únos je příliš zle znějící slovo. Spíš drobně vynucená návštěva jiných obytných prostor.“
Usměji se na Gabriela, který chvíli po mě vešel do kuchyně. Sobě připravuji čaj, ale pánové se neozvali.
“Nemusela, ale chtěla jsem. Ráda bych ti vyčarovala úsměv ve tváři, ale i v tom mě čeká hodně práce.“
Krátce se zasměji.
“Vážně nikdo nic? Havrane? Kávu?“
Optám se pro jistotu znovu. Archanděl si jak se zdá vzpomněl, že mám nějaká zranění, o která se chtěl postarat. Inu slíbila jsem, co jsem slíbila a tak přikývnu.
“Jen to dodělám.“
Přislíbím, a jakmile mám svůj čaj a roznesu případný zbytek, přisednu ke Gabrielovi a nechám si ošetřit těch pár odřenin. Při tom kontroluji i jeho stav, byl na tom podstatně hůř, než já a nerada bych, aby se mu cokoli stalo.
 
Angelina White - 20. května 2017 23:48
v4565.jpg

To jsme v Alexandrii?
- Simon & Linda -
Nákupák a Knihovna



Co jsem tak slyšela, chvíli to na druhé straně Simonova mobilu nikdo nebral. Se zájmem jsem se začala rýpat jednou hůlkou v jeho jídle a ukořistila jsem si s ní jeden kousek masa. Jo, barbarsky jsem si ho na ten klacík napíchla. Jakmile se ale ve sluchátku ozval dívčí hlas, zvedla jsem oči k Simovi.
A taky jsem hned nakrčila nos a zašklebila se. Ten hlásek byl jak cukrová vata, a věřila bych i tomu, že má ráda růžovou, je blond a po té cukrové vatě i chutná. Ale na to bych se svého kolegy-exmilence musela zeptat. Jenže s tím malým píchnutím ostnu žárlivosti někde u srdce jsem od tohohle nápadu upustila. Jo a taky mluvila spisovně, jako nějaký skutečný intelektuál, který přečetl tisíce knížek a určitě se nepohyboval nikdy moc mezi lidmi na ulici.
Chvíli se přeli o tom, jestli Knihovník může nebo ne, jenže Simon nejistě vytáhl trumf. Mě. Nevím proč a nevím jak, ale zafungovalo to. Ještě, že jsem si bradu pár vteřin před tím podepřela runou, jinak by mi spadla na stůl. I s čelistí, jako v animácích. Tedy, samozřejmě až po tom, co se objevily ty divný dveře a z nich vylezla ta zrzka ve školní uniformě. Mezi zmíněním mého jména a zjevením dveří byla docela nejistá třívteřinová proluka, ze které jsem si byla nejistá ani já, jestli se tohle vůbec někam pohne.
K zrzce – wau. Měla trošku vyšší čelo, ale sakra dlouhé nohy. Nebo to bylo tou sukní od pasu. Simon měl vždycky docela vkus na holky, mnou samozřejmě počínaje. Vrhla jsem po něm pohled, který měl jasně znamenat nevyřčenou jízlivou poznámku o tom, že začal piglovat už i nezletilé školačky. Vzala jsem helmu i ostatní svoje věci, a šla jsem za nimi. Jenže tohle všechno nemělo být jediný překvápko.
„Ro-di-ně?“ Zopakovala jsem po slabikách a podívala se na ně dva, od Lindy na Sima. Samozřejmě jsem natáhla krok, abych nezdržovala a mohli jsme tak rychleji zdrhnout do Knihovny. Dveře za námi se zavřely a když jsem se rozhlédla, zatajil se mi dech. Knížky. Všude samý knížky. A vsadila bych se, že tady mají i svitky, kamenný a hliněný tabulky. Do pr... Málem mi to ujelo. A když jsem dotočila kolečko, všimla jsem si, jak se Linda Simonovi vrhla kolem krku. Těžko říct, jestli se drželi zpátky kvůli mně, nebo tam vážně byly nějaký rodinný pouta. I když co se stane v Očistci...
Když se od sebe odlepili, vysekla mi zrzka pukrle. Teatrálně jsem ji napodobila. A pak se podívala na Simona. „To by mě zajímalo, co ti o mně navykládal,“ trošku podezřívavě jsem přivřela oči. Prošli kolem mě a vydali se po tom obřím schodišti dolů. To snad... To mi dřív upadnou nohy. Jsem zase mezi živými sotva den, v komatu jsem byla Bůh ví jak dlouho. Nemám ale určitě takovou fyzičku jako předtím.
„Um, nechci rýpat, ale... Není nějaká rychlejší cesta dolů? Třeba výtah, nebo udělat z tohohle schodiště skluzavku, nebo nasednout na nějakou z těch lítajících knížek?“
 
Matthew *Matt* Donald - 17. května 2017 18:44
f90ad0bc9ff5eb8a6f1ad12f8ec411f81829.jpg
Hotel, stále v něm
Anya

Jestli mi po tom zjištění spadl kámen ze srdce, nedalo by se říct. Rozhodl jsem se to neřešit. Nikdy jsem nepochopil tyto démoni záležitosti, i přestože jsem byl tolik vzdálen normálnímu člověku. V žilách mi koluje velmi vzdáleně božská krev.
Nicméně jsem bisexuální, poněvadž a protože, jsou chvíle, které se rozhodnu strávit jako žena. Je to takové zpestření všedního dne tady... a hlavně to dělám kvůli informacím, ani byste nevěřili, co jsou muži schopni prozradit kvůli ženským vnadám.

Naštěstí či naneštěstí přešla řeč někam jinam. Bylo zvláštní chovat se profesionálně, když jste s klientem sdíleli lože a před nepatrnou chvíli i něco víc, o čem by nebylo slušné hovořit.
"Nuže…“ Prohlásil jsem a přitom jsem típl cigaretu do popelníku.
"Zkusil bych nejstarší bar v Očistci, Kalich. Ten, kterému bar patří, má dobrého pamatováka na tváře a taky je to strašně velká studna informací. Každý rád mluví nad sklenkou něčeho dobrého." Měl jsem plán aspoň pro začátek. Věřím, že tam získám nějaké informace.

Opět panující ticho bylo prolomeno křikem, avšak takovým, který nevěstí nic dobrého. Ošil jsem ani trochu se mi to nelíbilo.
"Možná by bylo fajn se odsud zdekovat, nelíbí se mi to." Prohlásil jsem s naprostou vážností v hlase. Dějí se tu zvláštní věci a někdy je lepší, nebýt jejich součástí. Vždycky jsem se tomu vyhýbal a rád bych tak učinil znova.
Ano, sice mám komplex spěchat ženám na pomoc, ale tady mi bylo téměř jasné, že už není pomoci. Byl konec a zavánělo to zvláštně, smrtí.
Postavil jsem se prudce na nohy a začal sbírat své oblečení. Je sice těžké mne zabít, ale nerad bych to riskoval.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 17. května 2017 17:50
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angie


Stále nákupák a následné setkání

Zřejmě mu to stačilo, jako odpověď na jeho hloupé otázky, neboť měl mobil u ucha a netrvalo dlouho, než se na druhém drátě po několika tutání, ozval ženský hlas, který zněl tolik roztomile a sladce, že by z toho z toho cukrovkář měl okamžitě záchvat.
"Ahoj, Sime, děje se něco?" Otázala se a v jejím hlase byla znatelná starost, jako kdyby byl pro ni byl důležitý. Nemluvně o tom, jak jej nazvala a on se nechal. To zavánělo jistou známostí.
"Mám tady někoho, kdo by se potřeboval setkat s Knihovníkem. Je to velmi důležité." Simonův hlas zněl naprosto vážně, což způsobilo, že na druhém konci byla chvíle ticha.
"Víš moc dobře, že to nemůžu dělat a že je Knihovník plně zaměstnaný… nemá čas. Nemůžu jej otravovat." Zněla neodbytně a chvíli to vypadalo, že tím jejich hovor skončí a budete zase na stejném bodě, jako jste byli předtím.
"Lindo, prosím... jde o Angie." Vyhrkne zoufale a ono zoufalství si můžeš na chvíli prohlédnout v jeho tváři. Doposud fungoval, jako kdyby to celé, co se ti stalo, nebylo nic, s čím by si nebyl schopen poradit. Avšak opak byl pravdou, jak se najednou zdá.

Na druhé straně drátu se však nedočkal odpovědi, jen tíživého ticha. Než se z ničeho nic u vás objevili dveře, kousek od místa, kde jste seděli, které tady vlastně ani neměli být a z nich se nevynořila zrzavá hlava dívky, se kterou zřejmě Simon hovořil po telefonu. Ten nechal jídlo jídlem a vyšel vstříc dívce, která se nervózně rozhlížela kolem sebe po ostatních, ti jí však okázale ignorovali a tvářili se, jako kdyby ty dveře tu celou dobu byly nebo že tam vůbec nejsou.
Linda

"Kdo jsem, abych nepomohla rodině." Prohlásila a otevřela tak dveře, abyste mohli do nich vejít. Nejdříve Simon a poté ty.
Ocitli jste se na vrcholu točitého schodiště, které tam před chvíli snad ani nebylo a pokud jste se rozhlédli, tak se všude kolem vás se nacházeli knihy kolem dokola, jako zeď.
Ono místo

Linda na přivítanou skočila Simonovi kolem krku a pořádně ho objala, na sobě přitom měla školní uniformu. Věčný student.
Po chvíli od něj poodstoupila a přesunula svou pozornost na tebe. Vysmekla ti pukrle, odolala přitom tě obejmout stejně jako jeho.
"Takže ty jsi, ta Angie... Simon o tobě stále mluví. Jsem ráda, že tě konečně vidím." Vykouzlila na své tváři úsměv a vydala se po schodišti dolů. Simon, jen pokrčil rameny a bezhlavě jí následoval, jako kdyby měla opravdu lék na tvou amnézií a možná, že taky skutečně má... nebo aspoň ten Knihovník.
"V knihovně se objevila nová kniha, tak jí dole Knihovník zkoumá." Pronese Linda, aby řeč nestála, když dál kráčíte po schodech dolů. Zvláštní, že toho muže nikdo nenazval jménem… pokud tedy nějaké má.
Stejně tak je zvláštní fakt, že vidíš některé knížky lítat a to díky miniaturním křídlům, které mají. Krouží kolem vás, jako kdyby si hráli na honěnou. Simon s Lindou je okázale ignorují. Nemluvně o tom, že ty chody se ti mohou také zdát nekonečné.
Zvláštní místo, kam ses dostala, to se musí nechat.
 
Angelina White - 25. dubna 2017 19:14
v4565.jpg

Jak z toho ven
- Simon -
Nákupák



„Dík,“ sjela jsem pohoršeným pohledem Simona, který se radši dál cpal žrádlem, které by mi co do objemu nejspíš vydrželo tak na pracovní týden. Vážně bych teď potřebovala někoho, kdo pojede tak na osumdesát procent, a ne na padesát, jako tady Simon. Ano, zachránil mě, ale sakra... Takhle se nikam nepohnu. Schovala jsem hlavu do dlaní.
„Výtečně, ale já potřebuju někoho, kdo není šarlatán, kdo fakt ovládá nějakou...“ Přeruší mě svým vlastním proudem myšlenek, až z toho překvapeně vzhlídnu. „Co to je obtížný se dostat?“ A pak další holčičí jméno, nad kterým jenom protočím očima. „Ano, byla bych ráda, kdybys jí zavolal.“ Usmála jsem se a pokusila se dokonce, aby to vypadalo mile. Opřela jsem se zády o opěradlo a zaklonila na chvíli hlavu.
Simon si ale nedá pokoj. „Probrala jsem se s amnézií. Nevím, kde jsem, kdo jsem, kým jsem byla. Tím pádem ani nevím, kdo po mě může jít, kdo mě bude chtít vidět pod drne... Co se vlastně děje li... bytostem, co tu umřou? Jdou nahoru, dolů a nebo zmizí? A ani nevím, co kromě Nebe, Pekla, Očistce a Země existuje.“ Zase jsem se podívala na něj.
„Podívej, řeknu ti to znovu – chci zjistit, kdo jsem byla, a kdo po mě může kvůli tomu jít. Pak se podle toho zařídím a třeba půjdu prát hadry někam do horské bystřiny na sever od Yellowstonu.“
 
Lucilie - 03. dubna 2017 21:51
lucilie19521.jpg
V dešti, procházka k mistrovi zbraní

Detektiv



Jak se to tak stává, krok od kroku byl jednoduší a moje svaly se začaly zase uvolňovat z toho napětí, které ještě před pár vteřinami pociťovaly. Klíč byl v tom nepřipustit si pochybnosti a jít dál. Věřit v osud, chcete-li. Sevření hrdla se též uvolňovalo, ačkoliv jen velmi neochotně. A pak přišel do toho déšť. Jsem praktický tvor, který však nemá nutkání se rozčilovat nad tím, že jeho oblečení zmokne a pokazit si tím den. Prostě to přijmu jako součást dne, kterou nijak neovlivním.

Vlastně to není poprvé, co jsem tady v Očistci, co začalo pršet. Stejně tak tomu bylo včera, když jsme odcházeli z kasína. Se vzpomínkou na Noahův bezstarostný postoj s lízátkem v puse, musím krátce vydechnout. Jak se to od včera mohlo všechno tak strašně zamotat?

Je to asi moje chyba. Nějakou zatoulanou myšlenkou jsem se určitě dostala k tomu lidskému detektivovi, co se až přehnaně snaží zůstat gentlemanem a dobrým člověkem navzdory prostředí, ve kterém se nachází. Jinak si totiž nedokáži vysvětlit, jak to, že mě našel. A ještě ke všemu tak rychle. Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout, než jsem měla v plánu jej opět vidět a řešit samotný pípad Noahovi smrti.

*Promiň, synovče, nejdřív atomovka, pak až tvůj vrah...*


S jistým odevzdáním se podívám na detektiva, který vypadá jako že se kvůli něčemu ostýchá. Krátce k sobě sklopím zrak, zda jsem až tak promočená, že by jej měla co pohoršovat, ale neshledám svůj stav tak promočený, až by se mi rozpustilo oblečení. Tudíž to rychle zavrhnu a připíši to na vrub detektivovu osobnímu prapodivnému chování, co má ve standardní výbavě. Zastavím se, když dojdu k jeho autu.

"Detektive," oslovím ho, nemám nějak chuť jej nazývat křestním jménem a už vůbec ne mu vykat, jak jsem vysvětlila hned na začátku našeho seznámení. "Auto už je spravené, jak tak koukám," kývnu v vozidlu, jež předtím nehodlalo spolupracovat.

"Nějaké novinky, nebo jen jsi neodolal zastavit procházející se dívce v dešti?"
zeptám se a povytýhnu obočí a prohlédnu si jej.

Ne, nikdy jsem nedostala cenu za nejspolečenštější a nejzdvořilejší osobu, divné, že?

 
Víra? Beznaděj? Osud? - 27. března 2017 13:03
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angie


V nákupáku se Simonem

"Zajímavý plán." Prohlásil pouze, poté co dojedl svou porci nudlí a nevypadalo to, že by měl v úmyslu k tomu něco dalšího dodat. Stejně tak si nebyla schopná zjistit, zda s tebou souhlasí či nikoliv. Odložil pouze prázdnou misku a pustil se do dalšího jídla.

Když si mu položila otázky, dlouze se přežvykováním sousta zamyslel.
"Takových je tu spousta... šarlatánů. Jen je málo těch, kteří to skutečně umí." Zahuhle, když se pořádně napije coly, že je s podivem, že mu tam něco ještě zůstalo. Položil pití a nechal jídlo jídlem. Vypadá to, že ho něco napadlo.
"Je tu Knihovník, ale ten je večně zalezlej v Neviditelné knihovně, do které je obtížné se dostat." Spustí první možnost a chvíli to vypadá, že ta se hned zamítá.
"Jasně... byl jsem tam párkrát, ale s tím mi pomohla Linda. " Jméno, které ti nic neřeklo. Což po chvíli naštěstí dojde Simonovi.
"Je něco, jako asistentka Knihovníka a považuje jí zároveň za svou dceru." Nemusí ti o ní nis vysvětlovat, neboť ti nějak dojde, že spolu ti dva museli něco mít a nejednal se o vztah čistě pracovní. To, jak vyslovil její jméno, mluvilo za vše. Stejně, jako to, když vytáhl svůj mobil a začal v něm hledat její číslo, které ani ne po chvíli našel.
"Chceš, abych jí zavolal?" Zeptá se, jako kdyby mu to nebylo jasné.
Utřel si hřbetem ruky pusu.
"Zamysli se, Ang. Třeba je dobře, že si nic nepamatuješ. Mohla bys začít úplně od znova... žila bys jiný život a ten starý si nepamatovala. Mohla bys opustit Očistec." Vážně ti něco takového říká. Ono se to lehce vykládá, když není na tvém místě. A kdyby byl, udělal by to? Začal by od znova jen tak a to s rizikem, že ti co mu to udělali po něm půjdou? Až moc naivní.
Na druhou stranu, co bude pak, až budeš vědět a znát? Co bude pak?
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 27. března 2017 11:35
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Lucilie


Kostel

Obrázek
"Budu." Přislíbí a jeho hlas tě mate, neboť to opravdu myslí vážně. Na jeho výhru by však nikdo při smyslech nevsázel. Ne potom co všichni viděli… Trosku, kterou se stal, když jeho milovaná upadla do kómatu. Byla pro něj vším a stále je. Nicméně tvůj strýc jí urazil, je možné, že to mu dodalo nějaký zážeh.
Ač tak či tak přesune svou pozornost zpátky na strýce, kdyby náhodou dostal nějaký hloupý nápad a rozhodl se na tebe zaútočit, i když sám prohlašoval, že pro něj nejsi zatím nepřítel.
Nic takového se však z jeho strany nestalo.
"Nápodobně… když se uvidíme příště, tak nebudu hledět na to, že jsi krev mé krve." Vyhrožuje ti? Je to možné. Svou pozornost přesune na tvého otce.
A tebe naprosto přestali vnímat, jako kdyby si tu nebyla… Možná to tak bylo dobře, neboť z toho kostela vyjde pouze jeden vítěz, a pokud to bude tvůj strýc, což je velmi pravděpodobné, tak bys pro něj poté představovala zákusek.

Kde se stala chyba? Někdo chce zničit Očistec, Michael je teď ten zlý. U toho druhého to není zas tak velký objev. Nikdy neměl v lásce tvou matku. Byl proti tomu, když si Lucifer rozhodl, že pro něj Peklo poté co jej s tvou matkou dobil, už nepředstavuje domov a stvořili společně Očistec. Neutrální místo, jejich domov, kterému vládli.
Společně vdechli pusté pláni život, s pomocí prvního Inženýra stvořili město, ve kterém našla spousta existencí útočiště.
Teď ho chce někdo zničit. Nejhorší na tom je, že za to může tvůj otec. To on nechal stvořit tu bombu. Na co zatraceně myslel?
Na tobě je napravit škody a zabránit katastrofě. Ta neskutečná neviditelná tíha se usadila na tvá bedra, jako těžký balvan. Samozřejmě, že máš na výběr. Mohla by ses vůči tomu stát lhostejnou, poslechnout otce a zmizet z Očistce. Nechat jej skončit svým vlastním osudem a jeho obyvatele s ním.

Spustí se déšť, toto město už zapomnělo na lepší počasí. Byly doby, kdy ses mohla vyhřívat na sluníčku na střeše nejvyšší budovy. Ovšem to bylo kdysi dávno a hlavně před válkou. Teď je teď a na to je se potřeba soustředit.
K Azazelovi to od Kostela není zas tak daleko, jen jdeš stále rovně k týčící se továrně, kterou vidíš už z dálky, jako záchytný bod majáku.

Z tvého hloubavého přemýšlení tě vyruší světla aut, které proříznou tmu. Což není neobvyklé, neobvyklejší je spíše to, že to auto zastaví kousek od tebe před budovou ubytovny. Není to obyčejné auto, nad kterým bys mohla mávnout rukou a jít dál svou cestou. Patří totiž jednomu detektivovi, jehož si potkala nedávno při řešení vraždy tvého synovce a kterému si řekla, že mu zavoláš, až ho budeš potřebovat.
Jak tě ke všem andělským prdelím našel? Sledoval tě? Na to se ho budeš moct zeptat.

"Slečno Lucil." Oslovil tě rozpačitě detektiv, když vyšel ze svého ze svého vozu a ty sis tak mohla být stoprocentně jistá, že to je opravdu on.
Čím dál tím skvělejší.
 
Hustler - 26. března 2017 18:23
vladimir1183.jpg
To všechno opravdu existuje
- Snovač

Ta slova mě zasáhla jako hrom do police. Držel jsem chlast u huby, stačilo loknout, a přitom jsem nebyl schopnej pohybu. Strnule jsem zíral Snovači zpříma do těch temných, prázdných očí, jako kdybych očekával, že udeří pěstí do stolu a řechtavě se rozesměje. To jsem tě dostal, co? Naletěls, naletěls! Jenže od dnešního probuzení nebyly věci jako dřív. Nakonec bylo na mě, abych se odvrátil a vyzunkl dno sklenice. V duchu jsem přitom přemítal o snech, které na mě tenhle tichošlápek seslal. Na jeho tvář, zdánlivě klidnou a bezvíraznou jako čerstvě spadlý sníh. A stejně mrazivou.
Bylo pro mě nemožné uvěřit, že se tohle všechno děje. Stále jsem pochyboval a nohama přitom zel až po kolena v jámě. Tohle byla skutečnost, sakra práce! A stejně jsem si přál, abych se vzbudil ve svém špinavém bytě s kocovinou v havě a zvratky v krku.
Snovač se odebral z místnosti. Něco blekotal o čaji, ale já mu sotva věnoval pozornost. Snažil jsem si ujasnit, jestli jsem vážně tak moc vygumovanej fetem a chlastáním, abych na tuhle šílenost kývnul. Abych se nechal najmout jako osobní garde upírský hraběnky. No to mě poser, takhle to mělo dokonce i zvuk!
Uchecthl jsem se vlastním úvahám a konečně se porozhlédl ztichlým krámkem. Snovač si nepřál, abych strkal čenich do jeho záležitostí, a já to hodlal respektovat. Alespoň prozatím. Odložil jsem sklenku a založil ruce na hrudi. Sako se mi naplnulo přes hrany loktů a ramen. Pohodlně jsem se rozkročil a pohlédl do míst, kam se můj průvodce ztratil. Slyšel jsem jeho kroky, jak přechází po místnoti.
"Co kdybys mě tý nádheře představil? Svýho času jsem byl zvyklej si vybírat. Nerad bych skončil jako hajzldědek, chápeš, ne? A jen tak mezi námi - proč právě já? Na světě běhá tucet podobných tlapáků, možná lepších, a ty si vebereš mě... Jestli něco potřebuji, tak vědět tohle. Se vším ostatním jsem ochotnej se smířit."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.097265958786011 sekund

na začátek stránky