Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Očistec: Den zúčtování

Příspěvků: 525


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Vera Sensible je offline, naposledy online byla 28. března 2017 22:32Vera Sensible
 Postava Angelus je offline, naposledy online byla 23. března 2017 19:56Angelus
 Postava Jake Dixon je offline, naposledy online byla 25. března 2017 20:01Jake Dixon
 Postava Angelina White je onlineAngelina White
 Postava Anne Mary *Maryel* je offline, naposledy online byla 29. března 2017 6:05Anne Mary *Maryel*
 Postava Aerith je onlineAerith
 Postava Gabriel *Gabe* je offline, naposledy online byla 29. března 2017 11:27Gabriel *Gabe*
 Postava Matthew *Matt* Donald je offline, naposledy online byla 29. března 2017 11:27Matthew *Matt* Donald
 Postava Kardinál je offline, naposledy online byla 29. března 2017 20:41Kardinál
 Postava Evelyn Beaushamp je offline, naposledy online byla 29. března 2017 16:06Evelyn Beaushamp
 Postava Entita je offline, naposledy online byla 29. března 2017 18:08Entita
 Postava Lucilie je offline, naposledy online byla 29. března 2017 21:01Lucilie
 Postava Hustler je offline, naposledy online byla 28. března 2017 13:17Hustler
 Postava Luna je offline, naposledy online byla 13. srpna 2016 13:02Luna
 Postava Anya je offline, naposledy online byla 28. března 2017 17:01Anya
 Postava Safira je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2016 22:34Safira
 Postava Rayen "Ray" Kaneonuskatew je offline, naposledy online byla 29. března 2017 16:06Rayen "Ray" Kaneonuskatew
 Postava Illiaene je offline, naposledy online byla 29. března 2017 20:21Illiaene
 Postava Bezejmenný je offline, naposledy online byla 06. února 2017 19:10Bezejmenný
 Postava Hraběnka je offline, naposledy online byla 29. března 2017 14:42Hraběnka
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 27. března 2017 13:03
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angie


V nákupáku se Simonem

"Zajímavý plán." Prohlásil pouze, poté co dojedl svou porci nudlí a nevypadalo to, že by měl v úmyslu k tomu něco dalšího dodat. Stejně tak si nebyla schopná zjistit, zda s tebou souhlasí či nikoliv. Odložil pouze prázdnou misku a pustil se do dalšího jídla.

Když si mu položila otázky, dlouze se přežvykováním sousta zamyslel.
"Takových je tu spousta... šarlatánů. Jen je málo těch, kteří to skutečně umí." Zahuhle, když se pořádně napije coly, že je s podivem, že mu tam něco ještě zůstalo. Položil pití a nechal jídlo jídlem. Vypadá to, že ho něco napadlo.
"Je tu Knihovník, ale ten je večně zalezlej v Neviditelné knihovně, do které je obtížné se dostat." Spustí první možnost a chvíli to vypadá, že ta se hned zamítá.
"Jasně... byl jsem tam párkrát, ale s tím mi pomohla Linda. " Jméno, které ti nic neřeklo. Což po chvíli naštěstí dojde Simonovi.
"Je něco, jako asistentka Knihovníka a považuje jí zároveň za svou dceru." Nemusí ti o ní nis vysvětlovat, neboť ti nějak dojde, že spolu ti dva museli něco mít a nejednal se o vztah čistě pracovní. To, jak vyslovil její jméno, mluvilo za vše. Stejně, jako to, když vytáhl svůj mobil a začal v něm hledat její číslo, které ani ne po chvíli našel.
"Chceš, abych jí zavolal?" Zeptá se, jako kdyby mu to nebylo jasné.
Utřel si hřbetem ruky pusu.
"Zamysli se, Ang. Třeba je dobře, že si nic nepamatuješ. Mohla bys začít úplně od znova... žila bys jiný život a ten starý si nepamatovala. Mohla bys opustit Očistec." Vážně ti něco takového říká. Ono se to lehce vykládá, když není na tvém místě. A kdyby byl, udělal by to? Začal by od znova jen tak a to s rizikem, že ti co mu to udělali po něm půjdou? Až moc naivní.
Na druhou stranu, co bude pak, až budeš vědět a znát? Co bude pak?
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 27. března 2017 11:35
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Lucilie


Kostel

Obrázek
"Budu." Přislíbí a jeho hlas tě mate, neboť to opravdu myslí vážně. Na jeho výhru by však nikdo při smyslech nevsázel. Ne potom co všichni viděli… Trosku, kterou se stal, když jeho milovaná upadla do kómatu. Byla pro něj vším a stále je. Nicméně tvůj strýc jí urazil, je možné, že to mu dodalo nějaký zážeh.
Ač tak či tak přesune svou pozornost zpátky na strýce, kdyby náhodou dostal nějaký hloupý nápad a rozhodl se na tebe zaútočit, i když sám prohlašoval, že pro něj nejsi zatím nepřítel.
Nic takového se však z jeho strany nestalo.
"Nápodobně… když se uvidíme příště, tak nebudu hledět na to, že jsi krev mé krve." Vyhrožuje ti? Je to možné. Svou pozornost přesune na tvého otce.
A tebe naprosto přestali vnímat, jako kdyby si tu nebyla… Možná to tak bylo dobře, neboť z toho kostela vyjde pouze jeden vítěz, a pokud to bude tvůj strýc, což je velmi pravděpodobné, tak bys pro něj poté představovala zákusek.

Kde se stala chyba? Někdo chce zničit Očistec, Michael je teď ten zlý. U toho druhého to není zas tak velký objev. Nikdy neměl v lásce tvou matku. Byl proti tomu, když si Lucifer rozhodl, že pro něj Peklo poté co jej s tvou matkou dobil, už nepředstavuje domov a stvořili společně Očistec. Neutrální místo, jejich domov, kterému vládli.
Společně vdechli pusté pláni život, s pomocí prvního Inženýra stvořili město, ve kterém našla spousta existencí útočiště.
Teď ho chce někdo zničit. Nejhorší na tom je, že za to může tvůj otec. To on nechal stvořit tu bombu. Na co zatraceně myslel?
Na tobě je napravit škody a zabránit katastrofě. Ta neskutečná neviditelná tíha se usadila na tvá bedra, jako těžký balvan. Samozřejmě, že máš na výběr. Mohla by ses vůči tomu stát lhostejnou, poslechnout otce a zmizet z Očistce. Nechat jej skončit svým vlastním osudem a jeho obyvatele s ním.

Spustí se déšť, toto město už zapomnělo na lepší počasí. Byly doby, kdy ses mohla vyhřívat na sluníčku na střeše nejvyšší budovy. Ovšem to bylo kdysi dávno a hlavně před válkou. Teď je teď a na to je se potřeba soustředit.
K Azazelovi to od Kostela není zas tak daleko, jen jdeš stále rovně k týčící se továrně, kterou vidíš už z dálky, jako záchytný bod majáku.

Z tvého hloubavého přemýšlení tě vyruší světla aut, které proříznou tmu. Což není neobvyklé, neobvyklejší je spíše to, že to auto zastaví kousek od tebe před budovou ubytovny. Není to obyčejné auto, nad kterým bys mohla mávnout rukou a jít dál svou cestou. Patří totiž jednomu detektivovi, jehož si potkala nedávno při řešení vraždy tvého synovce a kterému si řekla, že mu zavoláš, až ho budeš potřebovat.
Jak tě ke všem andělským prdelím našel? Sledoval tě? Na to se ho budeš moct zeptat.

"Slečno Lucil." Oslovil tě rozpačitě detektiv, když vyšel ze svého ze svého vozu a ty sis tak mohla být stoprocentně jistá, že to je opravdu on.
Čím dál tím skvělejší.
 
Hustler - 26. března 2017 18:23
vladimir1183.jpg
To všechno opravdu existuje
- Snovač

Ta slova mě zasáhla jako hrom do police. Držel jsem chlast u huby, stačilo loknout, a přitom jsem nebyl schopnej pohybu. Strnule jsem zíral Snovači zpříma do těch temných, prázdných očí, jako kdybych očekával, že udeří pěstí do stolu a řechtavě se rozesměje. To jsem tě dostal, co? Naletěls, naletěls! Jenže od dnešního probuzení nebyly věci jako dřív. Nakonec bylo na mě, abych se odvrátil a vyzunkl dno sklenice. V duchu jsem přitom přemítal o snech, které na mě tenhle tichošlápek seslal. Na jeho tvář, zdánlivě klidnou a bezvíraznou jako čerstvě spadlý sníh. A stejně mrazivou.
Bylo pro mě nemožné uvěřit, že se tohle všechno děje. Stále jsem pochyboval a nohama přitom zel až po kolena v jámě. Tohle byla skutečnost, sakra práce! A stejně jsem si přál, abych se vzbudil ve svém špinavém bytě s kocovinou v havě a zvratky v krku.
Snovač se odebral z místnosti. Něco blekotal o čaji, ale já mu sotva věnoval pozornost. Snažil jsem si ujasnit, jestli jsem vážně tak moc vygumovanej fetem a chlastáním, abych na tuhle šílenost kývnul. Abych se nechal najmout jako osobní garde upírský hraběnky. No to mě poser, takhle to mělo dokonce i zvuk!
Uchecthl jsem se vlastním úvahám a konečně se porozhlédl ztichlým krámkem. Snovač si nepřál, abych strkal čenich do jeho záležitostí, a já to hodlal respektovat. Alespoň prozatím. Odložil jsem sklenku a založil ruce na hrudi. Sako se mi naplnulo přes hrany loktů a ramen. Pohodlně jsem se rozkročil a pohlédl do míst, kam se můj průvodce ztratil. Slyšel jsem jeho kroky, jak přechází po místnoti.
"Co kdybys mě tý nádheře představil? Svýho času jsem byl zvyklej si vybírat. Nerad bych skončil jako hajzldědek, chápeš, ne? A jen tak mezi námi - proč právě já? Na světě běhá tucet podobných tlapáků, možná lepších, a ty si vebereš mě... Jestli něco potřebuji, tak vědět tohle. Se vším ostatním jsem ochotnej se smířit."
 
Jake Dixon - 19. března 2017 21:43
jakeico5876.jpg
Obchodník se smrtí
- Ray -

"Tak tedy taxík,"
příkývnu a na ulici jedno z oněch podivních vozidel odmávnu. Hudební vkus řidiče je, řekněme, značně originální. Jízda tedy stála za to, ale jako zatím vždy jsem odolal pokušení se řidiče ptát, zda má papíry. Čistě z obavy z odpovědi ve stylu "Na autoškolu si vydělávám řízením taxíku". Nervy má i čaroděj jen jedny.
Pár mincí mění majitele za najmutí tohoto vozidla a my můžeme směle vstoupit do obchodu. Před vstupem ještě kontroluji své rukavice, zda je vše v pořádku. Stejně tak vrhnu i po Ray jeden z oněch pohledů vybízející k opatrnosti. Mluvili jsme o tom několikrát. Vyhývat se dotykům. Dobrý zákald a jediné vodítko které v tomto případě zatím máme.


Krámek celý působil dle hesla "Na přemíru zbraní ještě nikdo neumřel". Bohužel většína byla mimo mojí ligu. Však i revorver jsem si pořizoval na popud Ray, že bych ne vždy měl spoléhat na magii. Hold kuže odolná proti kouzlům je opravdu pro čaroděje velká nepříjemnost.
Majitel krámu, vzbuzen zvonkem na sebe nenechal dlouho čekat.
"Čaroděj, nejsem žádný iluzionista,"
odpovím s klidem. Většina lidí i obyvatel městva si ten podstatný rozdíl neuvědomuje. Alespoň do doby, než zjistí, že ty plameny co je stravují nejsou žádnou hrou světel.
Ale to že majitel krámku zní nadšeně jak hipík, který vykouřil trakař trávy opravdu nebylo běžné. Ano, stačilo by abych otevřel své třetí oko a viděl bych jak to s ním je, ale... Ale na co bych takto pohlédl to bych si pamatoval až do smrti a můj první a poslední Vhled mi stále nedovolí některé noci s klidem usnout. Spíše po každé co si na to vzpomenu bych potřeboval vyhledat psychiatra s vlastní palírnou.
 
Angelina White - 03. března 2017 10:53
v4565.jpg

Jídelníček
- Simon -
Nákupák



Poznámku si neodpustil. Zavrčela jsem, otevřela oči a vzhlídla. „Asi zatmění mysli,“ ušklíbla jsem se na něj, vzala misku s polévkou do jedné ruky a napila se. A zatímco jsem si dávala druhý doušek té škrobem zahuštěné pálivé srajdy, rozhlédla jsem se okolo. „Nebo jsem se rozhodla, že se pokusím vlky vyhnat z doupěte dřív. Pořád ještě je šance, že se najde i nějaký ten spojenec, někdo, kdo mi dluží službu,“ podívala jsem se koutkem oka na Simona, jak do sebe rve nudle. Musela jsem ohrnout nos. „Problém je, že by se ke mně nemusel hlásit,“ vzala jsem lžičku a dala si i trošku té pevnější části polévky usazené někde na čtvrt cesty ode dna. Nevím ale, jestli to je tofu, kuře, nebo lidský maso z mučených obětí Triád, Jakuzy, nebo co to tu operuje.
Kalich, Kalich... Nevím proč, ale radši bych našla někoho kompetentnějšího, než je Jidáš. Navíc mě tam poprvé napadli. „Je tu nějaký věštec? Nebo archivář, kronikář,“ pořád jsem se dívala kolem, „protože bych si možná měla napřed vzpomenout, než zase začneme otevřenou válku. A ano, vyjadřuju tím jisté obavy nad tvým známým Jidášem. Některé věci se jen těžko mění, i když na to mají milénia.“
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 05. ledna 2017 16:50
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Ray a Jake


Vzhůru za Šíleným Johnnym

Jake od toho, co jste vyšli z domu, mohl cítit zvláštní pocit, jako kdyby vás někdo sledoval. Ovšem, když by se ohlédl, nic by neviděl a ani neslyšel. Není však neznámé, že existují bytosti, které jsou schopni se zneviditelnit před zraky ostatních a udeřit ve vhodné chvíli. Nicméně to mohla také být i obvyklá paranoia, jasně říkající: Nikdy nejsi sám. Nemluvně o tom, že se nacházíte v Očistci, kde to je na denním pořádku.

Lov taxíku netrval dlouho. Nebyl to nikdo jiný než Zelenáč Nofx, který si vás najal na jeden případ a za vaši diskrétnost vám nabídl dopravu zdarma. I když částečně za to může i poslední platba Ray, která zapříčinila drobné problémy v autě podobající se tomu, když spletete benzín s naftou.
Auto Nofxe byl starý Ford a jako obvykle to v něm smrdělo cigaretovým kouřem a voňavými stromečky odpuzujícími kouř. Jinak bylo auto čisté, žádné odpadky válející po zemi nebo kdekoliv jinde. Na to si Nofx dával záležet.
Z rádia na plné pecky řvalo něco od Sex Pistols. Řidič taxíku ztlumil hudbu, nechal vás nastoupit a rozjel se.
Byla to pořádně šílená jízda. Ostatní auta se taxíku vyhýbala, neboť s ním nechtěla přijít do styku, jako kdyby tušila, že to není tak úplně obyčejný.
Trvalo to zhruba osm minut, než jste se ocitli před obchodem Šíleného Johnnyho, zrovna když otevíral obchod. Právě včas.

Jen, co jste vešli dovnitř, upozornil majitele na příchozího zákazníka zvonek, který byl pověšený na dveřích.
Pokud jste se rozhlédli po obchodě, mohli jste zde naleznout, na co jste si jen vzpomněli, od chladných po střelné a navíc se tu nacházeli i nějaké speciální vytvořené samotným Azazelem. Byla krása na to pohlédnout a lákalo to, abyste aspoň s nějakou odešli, ne-li se všemi. Zbraní není nikdy dost.
Za dřevěným pultem stál samotný majitel krámku, který se pokoušel čistit rozebranou pistoli a přitom si něco veselého broukal. Už to bylo poměrně neobvyklé. Odvrátil na malou chvíli od činnosti zrak a přejel vás pohledem.
„Kouzelník a Ray. To jsou mi hosti. “ Nejednalo se o obvyklé bručení, které vám jasně dává najevo, jak je nerad z vaší přítomnosti a doufá, že si co nejdříve něco vyberete a zmizíte. V tóně jeho hlasu byla znatelná radost z vaší návštěvy. Ta kovová lady nelhala, když tvrdila, že s jejím šéfem není něco v pořádku.
 
Lucilie - 28. prosince 2016 19:24
lucilie19521.jpg
V kostele - s archanděli

odkaz

Hodnocení situace mi trvá až příliš dlouho. Je to můj otec, ten, který byl vždy silný a schopný se za svou rodinu bít a byl postrachem celého lidstva? Nebo je ten muž přede mnou jen stín, tělo dávno bez duše, jenž pouze čeká na to, až i to tělo někdo odpraví na věčnost? Má chvilka na rozhodnutí uplynula s tím plynulým pohybem ruky, co schovával kapesník potřísněný krví. Vrhnu velmi nepříjemný a nevrlý pohled směrem ke strýci, abych mu sebejistě zalhala o tom, že se jej nebojím, aniž bych použila slov. Takový ten způsob, co jsem nejspíše skutečně zdědila po matce. Narovnám se a lehce klepnu holí do země. Rozhodla jsem se.

"Brzy tě kontaktuji o vývoji, otče. Možná budu potřebovat tvou pomoc. Buď na přijmu,"
řeknu směrem k otci a jeho bratra již naprosto ignoruji. Nerada takto žádám o pomoc. Avšak hlas mám pevný a rozhodný. Skoro jako kdyby to byl rozkaz či úmluva.

"Na neviděnou, strýčku," prohodím při tom, co je obcházím a nechávám o samotě. Nedívám se už ani na jednoho z nich. Nechci. A hlavně nemohu. Obávám se, že bych zahlédla jasný důkaz toho, že otec to již úplně vzdal a nesplní slib, který jsem za něj složila, když jsem mluvila o budoucím setkání.

Celým mým hrudníkem prostupuje jakýsi tupý, tíživý pocit, který mě skoro nutí zadržovat dech, abych jej nepropustila dál. Pohyby rukou i nohou jsou ztuhlé. Ten pocit jsem neměla již dlouhá léta. Naposled ještě s bratrem, o kterém se nemluví, když jsem byla dítě. Drtím o sebe svoje zuby.

*Jdi dál, Neotáčej se. Nenech to nikoho znát. Dojdi za Azazaelem. Vyřeš to. On to zvládne,*
rozkazuji si a ujišťuji se, když vykračuji pořád tak zkoprněle směrem k Azazaelovi. Ten nepříjemný temný pocit, jenž připomíná železa svírající až do ztráty dechu, však zůstal ve mě. Vím, co je zač, ale jeho jméno nechci vyslovit, třeba by se pak stal ještě větší.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 26. prosince 2016 17:21
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angie


Nákupák - jííííídlo!

Simon několikrát zamrkal. Neřekl sice ani slovo, ale z jeho pohledu bylo znatelné překvapení, že si něco takového udělala. Odolal zatím nutkání ti připomenout, že si předtím říkala něco o jídle s sebou.

"Oblečení. Výstroj. To všechno se dá sehnat tady." Zahuhlá s plnou pusou, do jídla se pustil hned jak jste dosedli, aniž by popřál dobrou chuť. Zřejmě měl také hlad. Spolkl sousto a zapil jej douškem coca coly, kterou jste dostali zdarma k jídlu.
Co se týče jeho tácu, je až s podivem, že se mu tam všechno jídlo vlezlo.
"Co tě najednou popadlo to sundat?" Nemohl si odpustit a kývnutím hlavy naznačil na helmu, která odpočívala na stole. Nabral si hůlkami přitom do úst další pořádné sousto.
"Takže nakoupíme, hodíme věci zpátky do hotelu a zajdeme do Kalichu?" Shrne plán a je na něm vidět, že čeká zda-li něco nevynechal.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 26. prosince 2016 16:57
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Lucilie


Rodinný pokec v kostele

Otec nespouští ostražitý pohled z tvého strýce, který si hrábne do kapsy saka a vytáhne z ní bílý kapesníček, utírajíc si tak krev. Tímto gestem vám tak dává ještě trochu času a poslední možnost. Sentimentalita z toho, že si přeci jen jeho rodina.
"To zvládnu, Lucil." I přestože to pronesl s naprostou vážností v hlase, ti něco napovídalo, že to tak úplně nebude pravda. Ta momentální chvilka minulosti, brzy pomine a to jenom díky tomu, že strýc urazil tvou spící matku. Otci se nikdy nelíbilo, když si někdo dovolil urážet jeho ženu. Ve většině času to byla Nicky, kdo tomu pošetilci dala za vyučenou přesně mířenou ranou a nedovolila tak, aby to vykonal otec místo ní. Nicméně teď tu nebyla. Otec si to dával za vinu. Skutečnost, že jí nebyl schopen ochránit a vypadalo to, že ten souboj je něco, na co tak dlouhou dobu čekal… Aby se tímto způsobem potrestal za své selhání.
"Víš, neteřinko. Zatím pro mne nepředstavuješ nepřítele a radil bych ti, aby ses jim nyní nestala.“ Ozval se opět strýček, schovávajíc kapesník zpátky do kapsy.

Čas vyprchal. Budeš se zapojovat do rodinných trampot, kterých si součástí už jenom díky tomu, že ses narodila nebo dokončíš svůj úkol, jež je důležitý a v zájmu obyvatel Očistce? Toť dilema.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.078629016876221 sekund

na začátek stránky