Klan Kxaylu - Na cestě
Ani´ka

Pokračovali jste dál, co nejrychleji to šlo. Děti se otáčely, zastavovaly a některé i děsily těch zvuků, které jste slyšeli. Znělo to místy, jakoby někdo lámal a drtil mohutné prastaré stromy, které tady byly. Slyšela jsi jejich smutný nářek a skřípění. A také jsi viděla stádo Pali, které prchalo právě ze směru toho zvuku. Přeběhl ti mráz po zádech, ale přinutila ses pokračovat s dětmi dál.
"Co se to děje?......Džungle se zlobí?"
Šeptaly si děti mezi tebou zmateně a nervózně. Byly mladé žádné velké katastrofy ani nebezpečenství za svůj život ještě pořádně nezažily. Šli jste skoro celý den a ještě na jeho konci jste stále v dálce slyšeli to nepříjemné hučení, skřípění a křoupání. S přicházející nocí byla džungle neklidná a tys to cítila. Dnes bude zlá noc a k tvému klanu je to ještě minimálně půl den cesty, když nenarazíte na žádné větší problémy.

Na cestě domů

Snažila jsem se držet skupinku pohromadě, nejpomalejšího člena jsem si vzala k sobě, do předu, aby určoval tempo celé skupiny a snažila jsem se mu pomáhat, jak se jen dalo, abychom šli co nejrychleji. Z dravců jsem neměla dobrý pocit, ale zatím se drželi daleko, takže jsem je vzala na vědomí a raději co nejrychleji odvedla děti dál z jejich teritoria.
Když jsem však zaslechla rachot, celou skupinu jsem zastavila. Bylo to podezřelé a jednoznačně to nevěstilo nic dobrého.
"Držte se pohromadě, vyhneme se tomu hluku a budeme pokračovat dál."
Promluvila jsem k nim a mírně z boku jsem začala to místo obcházet. Nevím, co tam bylo, ještě před pár dny bych tam vyrazila se podívat... Ale teď? S tou skupinou malých dětí? Kdyby to bylo nebezpečné a něco se jim stalo... Neudělalo by to moc dobré jméno mému klanu a ani mě.
Vzala jsem dvě nejmenší děti na ruce a hodně rychle jsem se pokusila tam odtud vypadnout. Je to ještě kus cesty a ti malý toho neujdou tolik, jako já. Pochybuji, že do večera dojdeme k mému klanu. Ale doufám v to. Potřebuji je dostat do bezpečí co nejrychleji...

Klan Kxaylu - Na cestě
Ani´ka

Pokračovali jste svižně dál. Ne všechny děti sdílely nadšení, které měly jiné, ale poslušně ťapkaly. Nějakou dobu jste pokračovali po korunách a až o kus dál postupně slezli dolů zpátky na zem. Cesta ubíhala pomalu a roj dětí byl až příliš nápadný. Párkrát jsi v postupujícím ránu v dále zahlédl i pár menších dravců, kteří vás z bezpečné vzdálenosti pozorovali, ale neodvážili jste se přiblížit.
Hluk v korunách nad vámi předznamenával také přistávání skupinky Ikranů.
Držet nějaké kloudné tempo s dětmi bylo dost náročné a také se ti zdálo, že je slyšet z dálky i jakýsi rachot. To od příletu Nebešťanů nikdy neznamenalo nic extra dobrého.

Jsem tak unavená… proč tohle Alex zatraceně dělá… Měl zůstat doma a vyslechnout si rady starších a ne … utéct…
Unaveně jsem si protřela oči, přepočítala jsem si děti, které vyrazili semnou a všechny jsem se je snažila povzbudit mírným úsměvem.
„ Nebojte, ještě chvíli se musíme vydržet a jít. Ale myslím, že bychom dnes večer mohli do vesnice dojít. Tam si odpočinete.“
Vzala jsem nejmenší dítě na ruce a lehce jsem ho cvrnkla do nosu.
„ Až tam dorazíme, představím vám naše děti, určitě s nimi bude legrace.“
Nebyla to moc velká útěcha, tyhle mrňousci potřebovali svoje rodiče a ne legrácky. Ale alespoň trochu je to mělo šanci rozptýlit. Snad můj otec bude ochoten jejich klanu pomoci víc. Pomohla jsem dětem z našeho nočního ležení a pak jsem pokračovala k mému klanu. Musíme tam dojít, pokud možno, co nejdříve. Přestože se snažím jít co možná nejrychleji, není to rozhodně na úkor toho, že bych přestala dávat pozor. Jejich bezpečí je priorita.

Klan Kxaylu - Na cestě
Ani´ka

Cesta na Pali by byla sice fajn, ale dobře si věděla, že ti nejmenší by jí nejspíše nezvládli i kdyby se s někým vezli. Najít útočiště tak těžké nebylo. Koruny zde byly vysoké a rozložité, tak jako po celém lese, který vám Eywa dala. Vylézt dost vysoko vám však zabralo dost času a musela sis dávat pozor, protože kdyby některé z dítek spadlo nejspíše by z něj dole moc nezbylo. Naštěstí rodiče je učili zdá se dobře a tak se to obešlo bez nevítaných incidentů.
Nad tvými "rozkazy" děti jen sborově souhlasně pobrukávaly. Postupně jste si připravili jakéž takéž spaní. Děti byly ze spaní mimo domov nesvé. Usínaly většinou dlouho. Některým se to ani pořádně nedařilo. Dva nejstarší kluci....mohlo jim být kolem 12 oběhů, řekla bys s tebou v noci hlídali, tedy alespoň její část, tvářili se statečně, ale byla sis vědoma toho, že mají nahnáno. Každé dítě znalo příběhy o Palulukanovi nebo jiných dravcích, kteří se plížili nocí.
Přes noc jsi toho naspala jen málo takže o to těžší bylo vstávání když tě začalo budit slunce. Děti se probouzely a po zběžném pohledu se zdálo, že je máš stále všechny. Dravci vás tuto noc nechali zdá se na pokoji.

Vedla jsem děti co možná nejbezpečnější cestou, kterou se dalo, i kdyby to znamenalo, že si něco nadejdeme. Když jsem zahlédla Pali, zatoužila jsem na chvíli po tom se svést na nich, ale nebyla jsem si jistá, jestli tu byli dost silné děti, aby takovou cestu zvládli, takže jsme opět vyrazili dál pěšky. Ještě než se vůbec začalo smrákat, jsem začala hledat bezpečné místo na přespání. Vybrala jsem nakonec místo v korunách stromů, vysoko daleko od nočních dravců. Místo, které jsem vybrala, byla malá plošina mezi větvemi, kterými se dalo dostat dál do dalších korun. Tady byly stromy prostě obrovské.
„ Všichni se k sobě budete tulit. Potřebuji dva nejstarší z vás, aby mi pomohli z první hlídkou. Aby byla cesta bezpečná, potřebujeme se všichni alespoň trochu prospat.“
Podívala jsem se na děti. Všechny byly vystrašené, nebo naštvané. Ale teď už jsme se musely spolehnout jeden na druhého.
„ Musíme se spolehnout jeden na druhého, abychom tu cestu zvládli. Ochránit se navzájem. Rozumíte mi?“

Klan Kxaylu - Chystaný odchod
Ani´ka

Angtsik si vás nijak zvláště nevšímal. Byla sis jistá, že o vás ví, ale dokud jste se netvářili příliš, jako hrozba, byl v pohodě. Děti jej zvědavě pozorovaly, když jste procházeli kolem. Místy si vzrušeně šeptaly, alespoň na chvíli tak zapomněly kam je vlastně vedeš a proč.
Každopádně cesta utíkala a čas utíkal ještě rychleji. Angtsikovo stádo se vydalo dál úplně jiným směrem, než jste mířili a vy jste jej nechali daleko za sebou. Cestou jste zahlédli ještě menší stádečko pasoucích se Pali, když jste míjeli jednu z krásných mýtin.
Zastavili jste až k večeru, kdy už se tma rozšiřovala a světla pronikajícího hustými korunami stromů ubylo. Až nyní začaly být děti nejisté, přece jen nejspíše většina z nich zase tak často mimo vesnici nespala.

Klan Kxaylu - Chystaný odchod

Cesta byla poněkud … nepříjemná. Většina dětí byla vyděšená, spousta jich chtěla okamžitě jít bojovat a rozhodně všechny hned domů k rodičům. Nebylo jednoduché jim vysvětlovat, že je vedu do bezpečí. Některé ani nechápali, proč musí pryč. Ani jim to nešlo nějak rozumně vysvětlit. Navíc noc bude hodně těžká a stresující…
Když jsem zahlédla Angtsìka, usmála jsem se. Vzala jsem na ruce nejmenší z dětí a zastavila jsem náš průvod.
„ To je Angtsìk. Žije obvykle ve skupinách okolo deseti až dvaceti členů, hůř vidí, ale slyší a cítí na obrovské vzdálenosti.“
Usmála jsem se na mrně a pak i na ty ostatní.
„ Nejspíše už o nás ví. Nebudeme ho zbytečně rušit a půjdeme potichu dál, aby se nevyplašil, ano? Na to jak je velký, rozhodně umí být dost rychlí a nikdo z nás nechce dostat se do blízkosti jeho nosu.“
Ušklíbla jsem se.
„ Většinou je to ale velmi mírumilovný tvor, pokud ho někdo přímo neohrozí, je celkem líný.“
Podívala jsem se na děti a vydala jsem se opatrně okolo místa, kterým se procházel Angtsìk. Možná by nebylo úplně od věci, držet se blízko jeho skupiny přes noc, většinou dokáží odehnat většinu nebezpečí, které by nás tady mohlo ohrozit.

Klan Kxaylu - Chystaný odchod
Ani´ka

Když jste vyrazili na cestu už z jejího počátku si děti šeptaly, některé přijaly tvá slova, jiné by mnohem raději zůstaly a pomohly rodičům, přece jen byl to pořád jejich klan. Jejich krev a nevěděly ani pořádně kam jdou a co je tam čeká.
Pohybovali jste se přírodou docela rychle a obezřetně. Občas jste zahlédli, nějakou pasoucí se Pali, nebo některého z menších dravců, ale naštěstí tvorové, jako byl Palulukan zatím na pořadu dne nebyli. Tato obava tě jímala až když se bude smrákat. Nebylo žádné tajemství, že je to spíše noční lovec. A velmi smrtící.
Po asi dvou hodinách cesty jste ucítili, jak se zem otřásá a když jste se ukryli pod velké listy a rozhlíželi se kolem viděli jste procházet kolem obrovského tvora, kterého jsi znala, jako Angtsìka.

V poklidu si to šel mezi stromy, proplétal se a tu a tam se sehnul, aby si ukousl něco dobrého na zub. Děti byly z toho celé paf, ať už vystrašené, nebo naopak fascinované tím obrovským tvorem.