| |||
Klan Kxaylu – skryté kouzelné místo pod jezerem Zadívala jsem se na hladinu vody, když do ní skočil a zčeřil ji. Pozorovala jsem hladinu, jak se vlní a čekala, dokud se nevynořil. Nakonec jsem skočila do vody k němu. S ladností sobě vlastní jsem propadla hladinou a na chvíli jsem se ponořila pod vodu. Jakmile jsem se vynořila, oznámil mi, ať jdu, jestli se nebojím. Zamračila jsem se a nadechla jsem se, načež jsem vyrazila za ním, pod vodu. Už po malé chvíli jsem měla pocit, že mě tu hodlá utopit a ne mě dovést na jejich posvátné místo, jenže netrvalo dlouho a objevila se znovu hladina vody, tentokrát ale někde jinde. Někde hluboko pod vodou, odkud jsme sem připravili. Nechala jsem si pomoct na pevnou zem a trošku jsem se oklepala. Jenže v tu chvíli jsem si povšimla i světélek. Zamrkla jsem a pak lapla po dechu. „ No páni.“ Šeptla jsem tiše a fascinovaně sledovala ten výjev. Bylo to úžasné. Nechala jsem se tiše vést a rozhlížela jsem se po stěnách a pomalu se rozšiřujícím stropu. „ Je to nádhera.“ Vydechla jsem a zahleděla jsem se na strop. „ Děkuji, že jsi mě sem přivedl.“ |
| |||
Klan Kxaylu - Rozprava s Alexem Ani´ka "Dobře tak jdeme." Zhoupl se Alex na patách a pak skočil s nádechem dolů těch asi deset metrů šipku a zmizel pod hladinou. Za chvíli se vynořil. "Tak pojď jetli se nebojíš." Zazubil se na tebe a počkal, až zhukneš do vody také. Pak se nadechl a potopil a začal plavat ke dnu uprostřed jezera. Nejhlubší místa zde byla hlubší, než jsi očekávala. Plavali jste níž a níž a pak Alex zahnul do podvodního tunelu. Vypadalo to až děsivě. Dojít ti tady dech, už tě nikdo asi nevyloví. Musela jsi mu však důvěřovat, tunel vedl jen kousek a stáčel se po chvíli nahoru a pak se voda rozestoupila a ty ses mohla svobodně nadechnout. Alex už celý mokrý postával na břehu a nabízel ti ruku. "Tak jsme tady." Usmál se a po tváři mu stékaly kapky vody. Když ses rozhlédla byli jste v prostorné jeskyni, která se táhla někam dál a od sem pronikalo světlo z rostlin, které světélkovaly. "Úžasná rostlina. Vlastně jsou to spíše jen kořeny, ale z mě neznámého důvodu tady svítí a to není všechno." Vedl tě dál jeskyní až do míst, kde se plně rozšířila. "Tohle je to místo." Oznámil, bylo to úchvatné a zvláštní, nikdy jsi nic takového na Pandoře neviděla a o to zvláštnější to bylo, že ti to ukazoval právě Alex, který byl původně vlastně Nebešťan. |
| |||
Klan Kxaylu – Alex „ Umím plavat, neboj se.“ Povzdechla jsem si a vydala jsem se za ním. Postavila jsem se na okraj vedle něj a zahleděla jsem se na hladinu pod námi. „ Snad mé spojení s Eywou bude silné i zde.“ Vydechla jsem. Pohlédla jsem na Alexe a pak na vodu. „ Jsi tu doma, tak mě veď.“ |
| |||
Klan Kxaylu - Rozprava s Alexem Ani´ka Alex tě poslouchal a vyčkával. Vnímal tvé pohyby a když ses ho zeptala krátce se zamyslel. "Ano jedno takové místo tady je. Chodívají tam odpočívat a rozmlouvat se svými mrtvými ač to není Strom duší. Divím se, že mi to místo ukázali." Podotkl a lehce se usmál. "Není to daleko ale doufám, že umíš plavat." Tohle bylo možná trošku zarážející, ale tvářil se naprosto vážně a pobaveně. Pak dvěma kroky přešel k okraji stromové podlahy a pohlédl na vodní hladinu. "A když ne, tak tě to naučím." Zhoupl se na špičkách a tobě se zdálo, že do vody musí málem spadnout, ale nestalo se tak, čekal na tebe. Klan Omatikaya - Den lovce Zi´arthe Lezla jsi nahoru snažila ses učit z chyb těch, kteří lezli před tebou a tys je předehnala, a taky z umění těch, kteří byli stále napřed před tebou. Tempo vás drželo s lovcem již nemnoho. Dri´th si stále udržoval jistý náskok a dál úspěšně stoupal ač někdy pěkně nebezpečně. A okolo sebe jsi před nebo za sebou zaznamenala ještě dalších 7 Na´vi, kteří nevzdávali.....a pak se s jedním urvala stěna a začal padat, druhý ho zachytil za ruku ale spadl také a tys je viděla mizet mezi listy, pokud se jim podaří dopadnout dobře budou snad v pořádku, pokud ne, najdete je dole. Výstup se ještě táhl dlouhé chvíle a svaly v celém těle tě pálily, když jsi konečně dosáhla okraje skalní stěny před tebou se objevila ruka, která ti pomohla nahoru, byla pevná, jako tělo starého stromu, až po chvíli sis uvědomila, že je to ten lovec a ne Dri´th. Každému kdo dosáhl okraje pomohl nahoru. Zůstalo vás dohromady 7....ty, Dri´th, 2 další Na´vijské dívky a 3 Na´vijiští mladíci. Lovec si vás přeměřil pátravým pohledem a lehce kývl hlavou. "Ta lehčí část je za vámi. Teď přijde to složitější. Musíte si vybrat hnízdiště a Ikrana, který vás bude chtít zabít, spojit se s ním pomocí cahejlu a přežít svůj první let." Poukázal na rozprostírající se vznášející se skály, kde jste viděli mnohá hnízdiště Ikranů na jednotlivých z nich a spoustu těchto tvorů, kteří si zde užívali svého života. "Hodně štěstí." Zůstával stát. |
| |||
Klan Kxaylu – s Alexem „ Je opatrný ve spoustě věcí. Ale je to vůdce klanu, takže to chápu. Já jen…“ Povzdechla jsem si a zvedla jsem se na nohy. Přemýšlela jsem nad tím, co mi vyprávěl o lidech a uvažovala jsem nač se ho zeptat. Bylo toho tolik. On byl Na´vi a při tom nebyl. Bylo to zvláštní… Jenže jsem se na otázky necítila. Vlastně jsem se necítila vůbec na nic. Ra´jah byla pryč. Jen tak… Jenže Alex mě překvapil ještě další věcí… nebyl tady strom duší. Zadívala jsem se na něj a pak na vodu. „ Je tu někde místo, kde je klid?“ Zeptala jsem se tiše. |
| |||
DEN LOVCE „Tsech.“ Odfrkla jsem si, načež jsem ucítila Dri´thovo plesknutí po zadku. „Říká někdo, kdo musel skákat až po holce.“ Zaškaredila jsem se jeho směrem, ale v dobrém mínění. Ocásek mi za zády mírně zaškubal a tváře jsem měla celé narůžovělé. Ještě, že byl ten provokatér přede mnou… |
| |||
Klan Kxaylu - Rozprava s Alexem Ani´ka Alex se lehce pousmál a zadíval se na vodní hladinu s lehkým povzdechem. "Asi se nedivím, že byl tvůj otec v tomhle opatrný. Důvěra v lidi....tedy Nebešťany je.....ošemetná věc. Nejsou, jako Na´vi....jejich minulost je předurčuje k jinému přístupu řekl bych." Když ti pomohl na nohy, tak lehce mrskl ocasem ze strany na stranu. "Chápu....určitě je na místě se s ní rozloučit, bohužel to asi nepůjde skrze Strom Duší, na našem území bohužel žádný není." Objasnil ti, samozřejmě se lze rozloučit s mrtvými i bez tohoto kroku. Taky šlo postřehnout, že Alex i když se snažil znít, co nejvíce, jako Na´vi, stále byla znatelná, jeho Nebešťanská minulost. |
| |||
Klan Kxaylu – večer před setkáním „ S nebešťany není nikdy nic, tak jak doufáme…“ Rty se mi při těch slovech zkroutili do unaveného úsměvu. Uvelebila jsem se vedle něj na okraji římsy a zadívala jsem se na jezero. „ Z našeho klanu jsem byla první a jedna z mála, kdo se s nebešťany dostal do kontaktu. Byla to legrace, ale otci se to moc nezamlouvalo. Vždy byl velmi opatrný.“ Zamyslela jsem se. Ovšem zmínka o tom, že by nás někteří z nich, chtěli vidět mrtvé, mě zneklidnila. Stáhla jsem uši k hlavě a objala jsem si kolena, ocásek se mi omotal kolem nohou a hýždí. Dívala jsem se do vody, hlavu složenou na kolenou. Zvedl se a nabídl mi ruku. Zadívala jsem se na něj, skleslé uši i koutky úst, ale ruku jsem přijala a s jeho pomocí jsem se zvedla na nohy. „ Ráda… ráda bych se rozloučila s Ra´jah.“ Zachvěla jsem se. |
| |||
Klan Kxaylu - Příprava na cestu Ani´ka Alex k tobě zabloudil pohledem a opřel se o dlaň, aby se nemusel tolik zaklánět. Dlouze se nadechl a pak zase vzduch vypustil z plic při mírném táhlém povzdechu. "Pokud to bude tak, jak doufám, tak to budou mí bývalí kolegové. Vědci a badatelé, se kterými i tento klan přišel v minulosti to mírumilovného kontaktu. Chtěli jen poznávat....je možné, že někdo z nich bude vypadat, tak jako já, aby dosáhli....většího bezpečí, nebo aby se vyhnuli nepříjemným otázkám nadřízených......pokud to nepůjde dobře, tak můžeme očekávat přítomnost méně přívětivých osob, které by nás raději viděly v řetězech, nebo mrtvé." Odtušil a zamračeně švihl ocasem ze strany na stranu, pak jej svinul opět k sobě a následně nechal zase viset přes okraj. "Nedokážu přesně říci, co nás tam čeká." Podotkl omluvně a pak se zvedl. "Asi si budeš chtít odpočinout po cestě viď? Pojď ukážu ti, kde se můžeš prospat." Nabídl ti již o dost vlídněji ruku. Klan Omatikaya - Den lovce Zi´arthe "Bála ses, že zhučíš dolů co?" Popíchl tě s úšklebkem Dri´th a pleskl tě špičkou ocasu přes zadek, načež přidal do kroku, aby byl z tvého dosahu. Jeho ostré zuby se ještě tvým směrem blýskly, než následoval vašeho průvodce, ten vás vedl po římse, která se postupně zužovala až jste museli jít za sebou a dávat dobrý pozor, kam šlapete, abyste nezhučeli dolů mezi listí. Někteří Na´vi, kteří došli až sem si mumlali nadávky, když jim občasně noha podklouzla na uvolněných kamíncích. Dařilo se ti držet s ostatními tempo, ale nebylo to nic příjemného. Závany větru byly někdy silnější, než jiné a z toho, co by se mohlo stát se ti ježily chloupky na zátylku. "A vzhůru mládeži!" Houkl starší lovec, který začal obratně šplhat tentokrát po skalnaté stěně šikmo vzhůru někam k vašemu cíli. To byla ještě nebezpečnější cesta, než dosud. Jeden z prvních, kdo se začal drápat za ním byl právě Dri´th, který se po chvíli podíval na vás dolů. "I Palulukan v posledním tažení leze rychleji, než vy!" Zazubil se na vás a pokračoval dál. Tohle popíchnutí bylo rozhodně úmyslně a mělo vás vyburcovat k většímu odhodlání, což se v případě některých skutečně povedlo. |
| |||
EUFORIE Srdce mi bilo jako splašené, když se mé tělo prodíralo při skoku mezi lupeny. Pomalu jsem se dostala do fáze, kdy se můj skok měl zlomit v dopad, případně pád, ale to jsem již pod nohama ucítila zem. Překvapeně jsem se překulila a dříve, než jsem stihla vydat ze sebe hlásku, již mě náš průvodce upozorňoval, abych byla potichu. Chvíli jsem se udiveně rozhlédla po plošině, kde jsme se nacházeli. Nezdálo se mi, že jsem letěla tak daleko a při pohledu k lupenům mi i došlo, že pro úspěšné překonání této překážky stačil i mnohem menší skok. |
doba vygenerování stránky: 0.11351013183594 sekund