Bylo povzbudivé vidět Dri´tha se usmívat. Skoro působil, jako by vše byla pro něj jen procházka mezi poli rozkvetlých Latií, což ovšem nebyla pravda, o čemž svědčily jeho vyostřené slechy napůl přiklopené k temeni. A u jeho dalších slov jsem se začala dokonce červenat. Jen Eywa mohla tušit, proč tomu tak bylo. „Můžeš to pak zkusit.“ Prskla jsem naoko pobouřeně a se smíchem vyskočila o větev výše, abych mohla pokračovat ve stíhání svého staršího bratra, jež nás vedl. Popravdě veškerý stres ze mě v tu dobu spadl. Dokonce jsem byla ochotná i přiznat, že jsem si to přes veškerou námahu užívala, alespoň do doby, než jsme dohnali našeho průvodce. Když se mi objevil před obličejem, má tvář opět zvážněla. To, že na nás čekal, mělo pravděpodobně opodstatnělý důvod… Můj ocas začal sebou mírně poškubávat a jen těžce se mi ho dařilo krotit. Jediné mé štěstí je, že se pohyboval jen v malých smyčkách za mýma nohama, takže snad tolik zájmu mezi ostatními nevzbudí.

Nahoru se nás dostalo opravdu málo. Většina nakonec opět byli muži a dívky jsme tu byly snad jen dvě? Ani jsem nedokázala uvažovat, kam naše cesta dál povede. Na úplné špici stromu jsme nebyli, ale zastavili jsme zde, muselo to mít svůj důvod!! Ale je pravda, že ač už jsem si představovala jakýkoliv důvod, skok do mlhy mezi listy jsem vážně nečekala. Když nás starší bratr skočil do neznáma, jen jsem šokovaně vyvalila svá obrovská kukadla a špicovala ušiska. To, že jsem nic neslyšela, uvedlo můj ocas do vehementních pohybů, které už se tak dobře zamaskovat nedaly. Bála jsem se? Ne, to bych neřekla. Byla jsem neklidná a rozhodně jsem neměla ráda neznámo. Plašil mě fakt, že není nic slyšet, ale…přece by se nenechal náš průvodce jen tak zabít skokem někam…

Druhá dívka na tom byla trošku hůře. Poděšeně syčela a chvíli to vypadalo, že se jak divoká kočka vrhne ke kmeni stromu, na kterém jsme stáli a nehne se od něj ani na píd. Sama bych možná reagovala také více vehementněji, kdyby mě neuklidnovalo vědomí, že je u mě Dri´th. Ten mě nejenom svou přítomností uklidnoval, ale zároveň mě neúmyslně pobízel, abych začala jak za našich dětských let s ním opět soupeřit. „Snad se nebojíš, bábovko!“ Houkla jsem, když jsem kolem něj proběhla s jasným úmyslem skočit. Srdce mi bušilo jako splašené. Doufala jsem, že jestliže už se blbě odrazím, že pode mnou bude dostatečné množství velkých lupenů, které zbrzdí můj pád.

„Je rychlejší, než by si jeden myslel.“ Zasupěla jsem s kyselým úsměvem směrem k Dri´thovi, zatímco jsme stoupali vzhůru a na našeho průvodce zkouškou jen stěží viděli. Chtěla jsem trošku uvolnit tu napjatou atmosféru. Minimálně já byla napjatá. Nechtěla jsem selhat a zvuky, jak někteří kloužou po listech směrem k zemi, jejich vzdálené klení a vlastní tvrdé nároky na mě samotnou mě silně znervózňovaly. Ne, srdce jsem měla pevné a odhodlané. Ruce se mi prozatím nechvěly, ale i kdyby ano, neustoupila bych. Nevzdala bych se. To, že se má mysl točila v kruzích, tak to bylo něco jiného.

Po dalších deseti minutách jsme s Dri´them konečně stáli na jedné silné větvi, kde jsme chviličku vydýchávali dosavadní výstup. Ocas mi nervózně poškubával, když jsem viděla, kolik toho nad námi ještě zbývá ke zdolání. Chvatně jsem pohlédla k zemi a poprvé se mě po době stoupání, ujala jakási hrdost. „Dri´th, tentokrát jsme překonali náš rekord z minula.“ Zasmála jsem se s úlevou. Ne, nemělo smysl se stresovat. „Pojďme…pojďme se bavit.“ Špitla jsem tiše. Byla to vzpomínka. Vzpomínka na naše dětství a Dri´thova minulá slova. Dříve jsme bývali poměrně marní v lezení…hah…tak jako každý. Ale já to jen těžko snášela. To Dri´th mě přiměl na věci běžného života hledět jinak… jako na zábavu. Proč jsem si to uvědomila až teď? Měli bychom se bavit! Tuto zkoušku úspěšně složit můžeme jen jednou!

Když mě začal Dri´th pobízet, již jsem se usmívala, tak jako dřív. Vlastně, smála jsem se poměrně nahlas. Vždyť…jsme to pořád my, naše stará já, jen ve starších tělech. „Hmm…“ zamručela jsem souhlasně. „To nehrozí, ale beztak by to byla zábava.“ Houkla jsem jeho směrem, než jsem se rozeběhla po větvi, odrazila se od kmene a vyhoupla se na větev nad námi a začala dále šplhat snad s ještě větším elánem. Tentokrát jsem se usmívala a… užívala si společnost Dri´tha, ve které jsem stoupala vzhůru.