Klan Kxaylu - Sezení s náčelníkem
Ani´ka

"Nebezpečné to bezpochyby je, ale je třeba tento risk podstoupit. Kolik jich přijde přesně nevíme, odhaduji, že tak 4-6.....možná..."
Odtušil náčelník, ale bylo vidět, že se jedná jen o hrubý nástřel.
"Hlídky samozřejmě ve vašem okolí budou. Jen nelze zaručit, že v případě, že se něco zvrtne, tak vám pomohou včas. Musíte počítat s tím, že na to můžete být sami, nevíme, co se může stát."
Vysvětlil a propletl si prsty mezi sebou.
"Vraťte se domů oba Ani´ko. Tvůj otec by mi asi neodpustil, kdyby ses nevrátila."
Usmál se na tebe vlídně, působil skoro, jako hodný strýček, kterého jsi nikdy neměla.
"No....teď se běžte s Alexem připravit a trochu si odpočinout máš za sebou dlouhou cestu. A Eywa s tebou."
Pokynul ti, že můžeš odejít pokud nebudeš mít dalších otázek.


Klan Omatikaya - Den lovce
Zi´arthe

"To rozhodně, ale my ho nenecháme čekat."
Usmál se Dri´th sebevědomě, poprvé za vaše životy jsi viděla, že něco chce opravdu dotáhnout za každou cenu do konce. Tahle zkouška pro něj hodně znamenala, pro každého z vás, kdo se jí účastnil znamenala hodně. Když jste oba opět stanuli na stejné větvi pošimral tě koncem ocasu pod nosem.
"Bavit se říkáš?.....Hmmmm až bude po všem tak ti to ještě připomenu, znělo to jako zajímavý návrh...."
Usmál se lišácky a vyhoupl zase o patro výše. To, že si tvůj návrh přeložil dle všeho úplně jinak, než jsi zamýšlela bylo jasně zřetelné a nebo tě zase jen zlobí.
Stoupali jste dál a dál vzhůru. Až nahoru do posledních pater koruny tohoto mohutného stromu se vás dostala zhruba polovina. Zbytek ještě nebyl připraven, nebo byl ještě někde na cestě, ale na opozdilce se nečeká.
"Výborně jsem rád, že jste to zvládli, teď vás bude čekat ta těžší část."
Usmál se váš průvodce a rozběhl se po jedné široké větvi směrem k jejímu konci, odrazil a skočil, zmizel v mlze někde v neznámu. Neslyšeli jste ani výkřik ani dopad, za mlhou a listím mohlo být absolutně cokoli. Mnohé z vás to zarazilo a vzalo na okamžik odvahu.


Základna Hell´s Gate
Monica

Když jsi se prošla po sportovní hale a nakonec zamířila k volejbalovému hřišti spatřila jsi skupinku, která zrovna hrála. Směska mužů a žen cca do 30 let. Mladí a plní elénu a energie. Nebyl tu však žádný písek, takže pády byly tvrdé a vyhrané body zasloužené.
"Jasně jen pojď, chybí nám stejně pár hráčů, tak alespoň vyvážíš naše složení."
Mávl na tebe jeden mladík, který stál právě pod sítí, jakožto nahrávač a smečař. Ostatní ti ukázali kam se postavit a pak začala hra. Míč létal vzduchem sem a tam. Hráči na sebe pokřikovali a snažili se získat body pro svůj tým.
"Blonďatá napal jim to tam!"
Křikl chlápek s hustým rezatým vousem, který právě udělal skluza na podlaze z leže odmrštil náhodně vypadajícím úderem míč, který si to zamířil přímo k tobě.

Základna Hell´s Gate
Jak to že se tu nehraje tenis,jak k tomu přijdu že jsem zrovna já takto omezovaná.
Ano vím jak nesmyslně to zní,ale když už tu jsem tak bych si měla vybrat místo.Procházím kolem míst a už bych měla nápad jenom najít to vhodné místo.Ovšem to bude stejné jako hledat místo kde se hraje tenis.Nakonec se rozhodnu pro volejbal,když vstoupím do místa které je pro hraní tohoto sportu vyhrazené rozhlédnu se jestli tu někdo je a pokud ano pozdravím je zeptám se jestli si můžu s nimi zahrát.Pokud tu nikdo nebude nebo bude odpověď záporná podívám se po nějakém vhodném místě případně začnu uvažovat že se vrátím.
Myslím si že na jeden den bylo sociálních až dost.

Klan Kxaylu - Sezení s náčelníkem

„ Kolik nebešťanů tam přijde? Je to nebezpečné.“
Zamračila jsem se. Jsem nedůvěřivá, já vím, zvláště teď, po tom co se dozvídám tady. Přesto tam chci jít. Chci vědět, co se děje i od nich, ale nevěřím, že budou mluvit pravdu.
„ Někdo by přeci jen měl zůstat v dosahu, kdyby se to jednání zvrtlo. Nemusí chodit přímo na Mýtinu vod, ale někde… v okolí by přeci jen někdo být měl. I kdyby to měl být jen někdo, kdo nás bude pozorovat a pak podá zprávu o tom, jak to dopadlo, kdyby to dopadlo špatně.“
Jakmile náčelník vstal, zvedla jsem se na nohy také.
„ Udělám všechno pro to, abych Alexe přivedla domů.“
Zajímalo by mne, jestli o tom otec ví, že se mám účastnit jednání s lidmi a ještě za takové situace. Poslal by mě sem, kdyby to věděl? Jsem jeho jediné dítě, nástupce, a on se o mě vždycky tak bál… Ale jsem tu a je mou povinností pomoct. Ačkoliv spíše je to mou vůlí, protože já povinnosti zásadně neplním.

Klan Kxaylu - Sezení s náčelníkem
Ani´ka

"Hmmm předpokládám, že mezi podobnou skupinu patřil i Alex. I když....kdo ví, on o tom nerad mluví."
Vysvětlil náčelník trošku ustaraně ale pak se jeho výraz trochu projasnil.
"Je dobré, že s nimi máš také zkušenosti, ale buďte opatrní. Nebešťané jsou nevyzpytatelní a nemusí chtít naslouchat."
Náčelník se pomalu dlouze nadechl.
"Neměj obavy vyšlu posla se zprávou k tvému klanu, aby je varoval. Budeme připraveni."
Pak Na´vi pomalu vstal a napřímil se do své plné výšky, která tu tvou ještě o nějaký ten kousek převyšovala.
"Setkání má proběhnout zítra v jungli na neutrálním místě, kterému říkáme Mýtina vod. Všude to tam čvachtá a
zdejší mechy mají léčivé účiny, když se z nich udělají masti. Obávám se však, aby neutralitu Nebešťané dodrželi. Buďte opatrní. Bohužel budete muset jít sami, větší doprovod k jednání nedovolili."
Dodal ještě náčelník.


Klan Omatikaya - Den lovce
Zi´arthe

A tak jste začali lézt. Váš průvodce byl již vysoko nad vámi a dál stoupal. Beze stranu, bez jakéhokoli náznaku nejistoty. U vás to bylo o poznání jiné. Dri´th stoupal a držel s tebou tempo. Pohyboval se obezřetně a dobře. Jeho paže byly silné a mysl soustředěná, stejně, jako ta tvá, ale nedalo se to říci o všech. Již asi po deseti minutách lezení, jsi slyšela, jak někdo kleje a klouže dolů po velkých listech. Pár kandidátů to vzdalo, přece jen tuto zkoušku skládají Na´vi v různém věkovém rozmezí a ne všichni jsou připraveni. Ani úmrtí nejsou výjimkou.
Po dalších deseti minutách jste si mohli s Dri´them trošku vydechnout na jedné silné větvi, na kterou by se vešli i tři Na´vi v leže vedle sebe.
Když jste pohlédli nahoru bylo to ještě vysoko.
"No tak vzhůru do toho Zi a nepřišlápni si ocas."
Zašklebil se na tebe a po pár dlouhých skocích se odrazil chytil větve nad sebou.
"Zaberte, jste horší, než smrtelně raněný Palulukan!"
Houkl na vás odněkud z výšin váš průvodce.


Základna Hell´s Gate
Monica

"Jasně určitě se potkáme, tenhle komplex není zase tak velký."
Zasmál se Ben, než zmizel ze svého pokoje za svými povinnostmi. Další kousek záznamů odhaloval způsoby, jakým Na´vi žili ve svých stromových vesnicích. Bylo tam toho ke koukání ještě spousta, ale na druhou stranu hrozně to unavovalo oči.
Když jsi za sebou zabouchla dveře a vyrazila hledat svůj pokoj nebylo to tak strašné, jak by mohlo být docela sis pamatovala cestu a jen s občasnou špatnou odbočkou jsi dorazila ke svému pokoji. Když jsi vešla byly ostatní postele prázdné.
Opět ses začetla do toho obludného manuálu. Tentokrát to bylo trošku lepší, byla jsi z nějakého důvodu více soustředěná a začala sis procházet alespoň základní důležité principy fungování oněch komor. Dostávala se k vysvětlivkám, co které tlačítko, nebo světýlko znamená a tak dál.
Po nějaké době četby ses rozhodla najít zde sportovní halu. Bylo pravděpodobné, že tu bude. Dokonce i na mapě komplexu jsi jí našla a pak už se stačilo držet zelené čáry u zdi a do deseti minut jsi byla v obrovské hale, kde byly vymezené prostory, pro rugby, box, volejbal a pár dalších sportů. Vybavené to tu bylo slušně, lidí zde bylo již méně. Ale víceméně to asi splňovalo tvé představy až na to, že tenis se tu asi opravdu nehraje.

Základna Hell´s Gate
Překvapí mně že Ben ví o čem mluvím případně nenasadí ten překvapený výraz jako u ostatních když o tom mluvím.
"Ano to chápu."odpovím potom.Všichni ví o čem zde jde hlavně po všem tom času a penězích a úsilí a penězích a který mají přinést další peníze dokud tuhle planetu nevyprázdníme jako klystýrem.
No dobrá ne všichni si to myslí,někteří jsou plní optimismu a ideálů že se zde děje i něco co posouvá lidské poznání vesmíru dál.
"Dobrá můžeme se potom opět někdy sejít?Byla bych ráda."usměji se potom na Bena a když potom odejde tak si chvíli ještě prohlížím záznamy než nakonec zaklapnu notebook a vydám se na strastiplnou cestu do svého pokoje.Podaří se mi však najít svůj pokoj v rekordním čase (tedy aspoň mám ten pocit) a když dovnitř nakouknu napadne mně co zde asi budu dělat.
Já vím je to můj první den a já čekala že se věci objeví později přece jen ... ne to není dobře pokud budu plout s proudem bez plánů a bez cílů nikdo si mně nikdy nevšimne.Takže postav se svým strachům.
Podívám se na manuál který leží na stole rozhodnu se k tomu přistupovat postupně a nejdřív něco najít na první (nebo aspoň na druhý) pokus.A rozhodnu se najít nějakou sportovní halu kde se hraje třeba tenis případně jiný druh sportu.

DEN LOVCE

Zatracený mezek, vždy musel mít poslední slovo.

Pálily mě jízlivé myšlenky, zatímco jsem mu na protest zašvihala podrážděně ocasem. Ne, že bych se hněvala nějak moc nebo dlouho. Věděla jsem, že má o mě obavy. Většinou každý má o nové lovce obavy. Aby ne, když neúspěch tohoto ceremoniálu znamenal jistou smrt. Dlouze jsem si povzdechla, když jsem se vzdalovala od matky, zatímco jsem již uhlodávala ze svého šťavnatého plodu. To já bych se měla bát o něj. Bručela jsem, ale… já se o něj nedokázala bát. Byla jsem si totiž sebou i jím až příliš jistá.

Toto vědomí na mé tváři vyvolalo pobavený úsměv. Spokojeně jsem si otřela pusu od ovocné šťávy a dál pokračovala na místo určení. Hnedle jsem si všimla zubícího se Drí´tha a zamířila za ním. “Hlavně se nenech zabít.“ Pronesla jsem tiše k němu při opětovném shledání a šťouchla ho loktem do žeber. Jasně, že jsem mu jeho předešlou poznámku nechtěla nechat zadarmo. “Ikran nebude tak jemný jako můj loket.“ Zasmála jsem se a provokativně na něj vyplázla svůj jazyk, ale… to už předstoupil jeden ze starších lovců a my mladí rázem utichli a zanechali pošťuchování.

Rázem se ovzduší zcela změnilo, až k neuvěření. Zprvu jsme si tropili žertíky z blízkých přátel a vesele diskutovali, nyní mezi námi všemi stoupala nervozita a napětí. Každý byl svým způsobem vystrašený, ale zároveň až příliš hrdý, aby to byl ochotný před druhými přiznat. Naše sluchy se pnuly k slovům staršího a možná doufaly… bůhví co.

I já jsem se obávala, přece jen tím, že bych selhala, bych nejen zahanbila matku, ale především otcovu památku a to jsem nechtěla! Po očku jsem koukla po Drí´thovi. Jeho tvář byla nyní také vážná a napjatá. Hádala jsem, že vypadám stejně. Jen jsem doufala, že jsem byla dost silná na to, aby se v mých očích nezračily pocity, které mě naplňovaly. Byla jsem lovec!! Ne, musela jsem se stát lovcem!!!

Nakonec jsme vyrazili a „pronásledovali“ našeho staršího bratra. V tichosti. Jen šustění listů a rupání drobných větviček bylo slyšet. Prostě obyčejné zvuky lesa. Každý tonul ve vlastních myšlenkách a vzpomínkách. Ve vlastních důvodech, proč se stával dotyčný lovcem. I já byla myšlenkami u svého otce a představovala si, jak na mě shlíží spolu s Eiwou.

A zatímco má mysl trávila čas s mrtvým, fyzicky jsem se držela vedle svého přítele z dětství. Následovala jsem ho a poskakovala v jeho šlépějích. Nakonec jsme zastavili u velkého rozložitého stromu. Bylo načase začít stoupat vzhůru. Mlčky jsem obdivovala obratnost a zručnost staršího bratra, který rychle mizel ve výškách a sama jsem se zařadila vedle Drí´tha, abychom byli mezi prvními, co ho doženou, ale nešlo nám to tak lehce, i když jsme celý život strávili v tomto prostředí… stále ještě máme před sebou dlouhou cestu. Stále ještě máme spoustu věcí, co bychom se mohli naučit… Ale tyto myšlenky nyní nic neznamenaly. Úkol byl jasný, dostat se na vrchol za naším starším bratrem, a tak jsme všichni přijali tuto výzvu s odhodlaným srdcem.[/justify]

Sezení s náčelníkem klanu Kxaylu

„ Nemůžeme udělat nic víc než to zkusit. Skoro žádná z těch možností není ideální, ale budeme doufat, že to dopadne jak nejlépe může.“
Nadechla jsem se a vydechla.
Otče, copak si to na mě zase ušil? Víš o tom všem? Takhle se mě snažíš přinutit k poslušnosti?
Mírně jsem se zamračila a na krátko odvrátila svou tvář v zamyšlení.
Ohrozí to i můj kmen. Jsou moc blízko, já vím. Také jsem byla první z našeho kmene, kdo je viděl. Kdo se s nimi setkal.
„ Znám je. Měla jsem s nimi několik kontaktů. Jsou zvláštní. Ti, co jsou na našem území ... jsou to… oni tomu říkají … Vědci…“
[/b]Zadívala jsem se k východu z obydlí náčelníka. Alex tam někde musel asi čekat. Nebo kdo ví, co vlastně teď dělal.
„ Udělám, co budu moci. Ale měl byste upozornit i můj kmen, že hrozí tak velké nebezpečí. Zvláště, když máme na svém území jeden z jejich domů.“
Zamračím se.
Otec tu měl být taky. Na druhou stranu… asi chápu, proč mě sem poslal samotnou. Kdyby sem přijel, musel by mi přikazovat, co mám dělat a mě by to bylo proti srsti. Takhle mě žádají o pomoc a já jim vyhovím už jen z toho důvodu, že k nim mám jinou úctu než k otci.
„ Kdy jednání s nebešťany proběhne? A kde? Můj Ikram zůstal doma, protože má společnice…“
Zasekla jsem se. Kousla jsem se do rtu a stáhla uši k sobě. Byla pryč, rozcupovaná na kousíčky. Zachvěla jsem se. Jak může chtít, abych se postarala o Alexe, když jsem se nebyla schopná postarat ani o ní.

Klan Kxaylu - Sezení s náčelníkem
Ani´ka

"Ano to máš pravdu chtějí se jej zmocnit, avšak otevřený konflikt si nemůžeme dovolit a Alex věří, že existuje pár těch, kteří jeho postoj pochopí a pomohou nám z této situace."
Odpověděl náčelník klidně a prostě.
"Alex je součástí klanu Kxaylu je naším druhem, nebudeme v žádné věci jednat proti jeho vůli. Avšak v tomto ohledu se již on sám rozhodl, že chce pomoci své nové rodině. Chápu jeho pohled, to díky němu se schyluje ke konfliktu mezi námi a Nebešťany. Mrzí mne, že se vše tak, jako tak dotkne i tvého kmene."
Zachmuřil se náčelník a nakrátko pohlédl směrem ke vchodu do svého obydlí, kde někde venku postává patrně Alex.
"Pokud můžeš, pak na něj v průběhu jednání s Nebešťany dohlédli Ani´ko. Nedovol, aby udělal mladickou nerozvážnost. A doveď jej zpátky domů."
Kývl na tebe náčelník s vírou a prosbou v očích.
"My se mezitím pokusíme zajistit případné spojence, kdyby jednání přece jen nevyšla."
Ubezpečil tě náčelník, že počítá s každou možnou verzí a hodlá na ní být připraven.


Klan Omatikaya - Den lovce
Zi´arthe

Drí´th se mírně ušklíbl a při odchodu se ohlédl přes rameno.
"Být připraven neznamená složit zkoušku."
V jeho hlase byl znát náznak starostí a obav, zmizel však tak náhle, jako přišel a ty ses musela trošku ve spěchu připravit na svůj dnešní velký den. Po rozloučení s matkou, která se za tebou ještě chvíli dívala, jak mizíš dolů do vesnice.
Seskakovala jsi obratně a znale, přece jen si zde vyrostla.
Až u jednoho z mohutných kořenů vašeho stromu postával hlouček tvých vrstevníků, kteří dnes stejně, jako ty skládali zkoušku dospělosti. Jen co jsi k nim doběhla zahlédla jsi Drí´thův zubatý úsměv, který tě pobaveně sledoval. Krátce na to k vám přistoupil mnohem starší a zkušenější Na´vi. Byl to jeden z vašich lovců, který se mohl pyšnit tím, že přežil již mnoho nebezpečných střetů s místními obyvateli. Na´vi nezabíjí když nemusí. Na´vi zabíjí jen, aby přežil.
"Vítám vás. Doufám, že jste zde všichni....inu pokud ne, pak si budou muset opozdilci počkat na další zkoušku. Vy, co jste zde a nepohltil vás strach následujte mne."
Vyrazil s vámi Na´vi do lesa. Vedl váš hlouček mírným krokem a okolní džungle vás úplně pohltila. Vzhledem k myšlenkám, které všem vířily hlavou, jste se ani moc nestarali o uplynulý čas. Ze zamyšlení vás vytrhlo až poklepání oštěpu od dřevo.
Váš průvodce se na vás vědoucně usmál.
"A nyní tudy nahoru."
Ukázal oštěpem vzhůru do korun obrovského stromu, který se tyčil do neznáma. Sám o okamžik později začal obratně šplhat nahoru bez větších obtíží. Byl tak jistý, tak neomylný a rychlý. Každý z vás po takových zkušenostech trošku zatoužil.


Základna Hell´s Gate
Monica

"Tam, kde je absolutní tma, světlo není vidět, protože nemá od čeho se odrážet a vrhat stín....."
Pokrčil Ben rameny a s krátkým povzdechem se zadíval do prázdna.
"Je to už nějaká doba, co jsme odtamtud odletěli, ale chtěl bych vědět, jaké to tam teď je. Jestli tam vše stále funguje stejně, nebo jestli se něco změnilo. Něco šlo kupředu. Občas bych rád viděl zase svou rodinu, ale na Zemi se ještě nějaký čas asi jen tak nepodívám....neber to tak, že si stěžuji tahle mise je pro mě nesmírně důležitá a to nemluvím o tom slušném platu, který z toho je, ale celkově mě tento svět zajímá, ale víš, jak to je Domov sladký domov."
Pousmál se Ben a pak se mírně protáhl.
"No nic za chvíli mi začíná služba budu muset jít. Jen to pak zaklapni, až budeš chtít jít a zabouchni dveře, o víc se nestarej."
Instruoval tě a vzal si druhý menší služební notebook a vydal se ke dveřím svého pokoje.

Základna Hell´s Gate
"No já nevím i když je to možné.Všechno je relativní protože vesmír je nekonečný a světlo jediné svíčky ho bude navždy osvětlovat."
Ano Benovi se podařilo uchovat si nadšení po celou tu dobu zatímco já?Nevím,neříkám že nejsem ráda že tu jsem,ale je radost a radost.Tohle není úžasný výlet jsme na planetě s jedovatým vzduchem nepřátelskými bytostmi,masožravými rostlinami mezi kterými se vyvinul život který kupodivu nejsou predátoři.
Na´vi se možná vydali podobným směrem jako my ...
Z mých myšlenek mně vyvede až Benova otázka.Chvíli mlčím protože nevím co bych mu odpověděla a nechci mu říkat já nevím.I když mi asi nic jiného nezbude protože nevím zda by ho zajímala politika nebo drby.
Tedy kdybych drby sbírala.
"No a co chceš slyšet?"zeptám se potom s poněkud nejistým výrazem.