Setkání s lidmi

Zůstala jsem stát a dívala jsem se na něj.
„ A co mám tedy dělat? Neplést se do toho? Plést se do toho? Od tvého náčelníka jsem byla požádána, abych tě ochránila a přivedla zpátky. Od toho mého, abych zlepšila naše vztahy a pomohla vám s vašimi potížemi. Tak co mám tedy dělat?“
Kousla jsem se do rtu a stáhla uši k hlavě.

V jiném těle

Je to pořád ještě trochu nezvyk, většina lidí prostě není modrá a nemá takřka tři metry na výšku. Nemluvě o tom ocasu a vlasech. Ale i tak se cítím docela dobře, ještě den, dva a bude to jako mé skutečné tělo. Pozdravím kokegu který se vzbudil a chvíli po něm vyjdu ven.

Jako první se z hluboka nadechnu. Je to fajn pocit, nemuset mít na době masku. Rozhlédnu se a spokojeně se usměji. Je tady hezky. A lidé zdá se vstávají časně. Co ale bude dneska se mnou, že bych taky farmařil?

To asi ne.. Pousměji se když vidím jak se ke mně blíží ten zrzek. Poslechnu si ho a jeho ruku stisknu. "Ahoj Nicku, já jsem Joe. Rád tě poznávám a těším se až se trochu protáhnem". Odpovím přátelsky. Ještě bych rád věděl, jakou oficiální funkci tady má. Zdq se stará o nováčky, nebo tak něco.. Teď však jen čekám na instrukce, pobavit se můžeme během dne.

Klan Kxaylu - Setkání s lidmi
Ani´ka

Alex se znovu zastavil tiše si povzdechl a obrátil se směrem k tobě.
"Musíš si uvědomit, že možná budeš muset. Toto jednání naopak nesmí zavléct do války ani tvůj klan ani klan Kxaylu. Ať se stane cokoli, musíš být tím prvkem, který zajistí, že Na´vi nepůjdou do války proti lidem. Vyhubili by vás. Nemůžete si s nimi zahrávat věř mi nevíte, čeho jsou schopní."
Upozornil tě s naprostou vážností a prosbou v hlase.

Klan Kxaylu - s Alexem

„ Uvědomuješ si, že tě nesmím opustit, že ano?“
Naklonila jsem hlavu na stranu.
„ Toto jednání může zavléct můj klan do války o tebe. A zavleče, pokud se jednání zvrtne. Byla jsem přizvána kvůli tomu, že jsem byla jedna z prvních, kdo se s lidmi setkal?“
Dívala jsem se na něj. Byl skoro stejný jako jakýkoliv jiný Na´vi. Přece si ho nemůžou jen tak vzít ne? TO peci nejde… A následky toho, pokud se strhne boj, budou velké, dost možná nedozírné.

Základna Hell´s Gate
Joe

Musel sis zase trošku zvyknout na velké tělo, ocas a jiné cítění sebe sama, než bylo normální. Šlo to však už lépe, než předchozího dne. Na nohy ses postavil docela jistě a když ses rozhlédl zahlédl jsi, že ještě jeden další avatar se právě dooblékl a zamířil ven. Kývnutím hlavy tě pozdravil.
Jakmile jsi vešel ven z ubikace na plac, byl to opět mnohem příjemnější pohled. Avatarů zde bylo více. Pár se jich staralo o místní políčko, dva hráli u budovy basket a k tobě se vydal avatarský mladík v kalhotách a tričku. Byl drobnější postavy, krátkých rozcuchaných rezavých vlasů, které spadaly stejně, jako u tebe do delšího copu zakončeného tsaheylu.
"Ty budeš Joe, co?"
Zazubil se na tebe a došel až k tobě.
"Já jsem Nick. Dneska tě budu mít na starost. Prý si mám s tebou dát pořádnou rozcvičku, zkontrolovat, jak dobře reaguješ na jemnou a hrubou motoriku a co všechno už v tomhle těle zvládneš. Žádné obavy, je to fajn."
Mrkl na tebe a podal ti ruku na uvítanou.

Hurá do nového dne

Mmm, jooo! Studená sprcha, nic člověka po ránu neprobere lépe. Celý se řádně umyju, ud prstů na nohou až po uši, aby nikdo nemohl říct ani slůvko. Usuším si vlasy, převleču se a za veselého popískávání vyrazím do kantýny.

Sakra.. Je to první, dobře, druhý den, ale i tak mi to tu přijde strašně veliký. Zpátky na Zemi sem takový problémy na základnách nikdy neměl. To se ale časem podá. Doufám. Nerad bych si musel kreslit mapu. "Dobrý ránko". Pozdravím přátelsky přísedící u stolu a pustím se do snídaně.


Jak tak jím, napadá mně, co tady na Pandoře asi roste, jestli budu mít příležitost ochutnat něco exotického.. Asi se moc rozptyluji, protože snídaně trvá déle než sem čekal. Ještě že je Myra dneska venku, ta by mně určitě pěkně sprdla!


"Dobrý ráno". Pozdravím doktora když dorazím do laborky. "Já vím, já vím.. Ještě trochu bloudim. Omlouvám se, už se to nestane". Pousměji se, udělám pár dřepů, protáhnu se a vlezu do kóje. Zavřít oči, výdech, nádech.. a je to.

Se zívnutím se posadím na lůžko a promnu si oči. Na tohle si budu ještě chvíli zvykat. Pousměji se a pokud by se také někdo probíral, popřeji mu dobré ráno. Jsem zvědavý co mně dnes čeká.

Základna Hell´s Gate
Joe

Když ses probral podařilo se ti najít společné sprchy a dát se trochu do kupy. Pak už se doupravil a hurá po paměti do jídelny. No....trvalo ti to déle najít, než jsi doufal, je to tu fakt bludiště a tím, že dnes jsi sebou průvodce neměl, takto bylo složitější.
Nakonec jsi však do jídelny dorazil. Bylo tam mnohem více lidí, než včera. Většina jich rychleji, nebo pomaleji snídala. Místo jsi nakonec našel u jednoho méně zaplněného stolu. Moc jsi ani nepostřehl o čem se tam vlastně baví.
O půl hodinku později jsi už doklusával do laboratoře, aby sis užil další avatarské cvičení.
"Jdete pozdě pane Blacku, příště prosím větší dochvilnost."
Upravil si brýle na nose mladík, který už měl připravenou tvou kóji, kdo ví, jak dlouho.
"Připravte se prosím na spojení."
Počkal až si vlezeš kam máš a zavřel kóji, o pár okamžiků později jsi otevřel oči a zjistil, že ležíš tam, kde jsi včera ulehl v té velké avataří stodole. Pár dalších modrásků tu spalo ještě také.

DALŠÍ DEN

Je to sympaťák. Už teď se na schůzky s doktorem těším. Určitě by toho byla spousta co bych se mohl naučit, né jen jazyk. "Určitě dám vědět jak mi to jde.. Zatím". Rozloučím se a jdu. Tak copak to tu máme?

Nač ztrácet čas. Čím dříve se to naučím, tím lépe. Nerad bych aby na mně koukali jako na troubu. Může to být jeden z předpokladů jak se dostat mezi místní a.. Myra by mohla být zaujata, kdybych s ní měl smysluplnou konverzaci v Navijštině.


Hmm, aspoň pro začátek bych mohl zkusit ty fráze. Nikdy sem na jazyky moc nebyl, ale nikdy mě to nezajímalo jako teď. Což dokazuje i fakt, že se poprvé vzbouzím takřka s knihou na tváři. Sakra.. Doufám že mi v hlavě zůstalo aspoň něco.. Vypnu budík, posadím se a promnu si oči. Měl bych se dát trochu do pořádku než půjdu. Taky nevím jestli stihnu rychlou snídani, ale bylo by to fajn. Asi bych neměl moc času na čtení a tak knížku/deník, nechám mezi svými věcmi.

Klan Kxaylu - S dětmi
Ani´ka

"Samozřejmě, že ne. Ale lidé.....bohužel velká část z nich vnímají věci tak, žeco mohou to si prostě vezmou. Nehledě na okolnostech. Nezáležeje na tom co a komu to způsobí."
Odvětil zachmuřeně a pokračoval dál mírnějším tempem.
"Prostě jsem objekt jejich zájmu a......no dejme tomu, že to není úplně zdravé pro nikoho."
Povzdechl si, dělalo mu to zjevně starosti, ale zdá se, že neví, jak přesně by se měl vyjádřit, abys to celé správně pochopila.

S Alexem

„ Nikdo přeci nemá rád, když mu jiný ničí domov, Alexi.“
Zadívala jsem se na něj zamračeně. Mírně jsem stáhla uši k hlavě, když se začal ze svých odpovědí trochu vykrucovat. Zamračila jsem se ještě víc, tak nějak… nedůvěřivě. Pokud mi to nechce ale říct, nemůžu ho nutit. Jen si nejsem jistá, co mám od Nebešťanů a setkání s nimi očekávat.