Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 243


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:47Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 17. února 2020 0:51Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 03. března 2018 14:55
340x24683.jpg
Na neznámé lodi
Cesta skrze komplex podzemních tunelů se stále klikatila a co chvíli měnila směr, takže jsem za nějakou dobu ani nevěděl, kde jsme. Barbar naštěstí tento problém neměl a vedl mě sebejistě dál, stále hlouběji. S žádným dalším problémem jsme se už nesetkali, takže jakmile se naskytla příležitost a narazili jsme na vhodný úkryt, rozhodli jsme se na chvilku odpočinout.
Gabriel se na tom zdál být o něco lépe, dokonce jsem i zaslechl, jak ze spaní cosi říká. Klid ale měl bohužel jen krátké trvání. Nejdříve se z bezvědomí probral Gabriel a následně nás pohltí tma.

Když se konečně proberu, nejsme už v jeskyni, ale v útrobách nějakého plavidla, které nás před nějakou chvílí všechny pohltilo. Ležím na studené podlaze a všude kolem se povaluje plno všelijakého haraburdí.
Konečně něco alespoň trochu povědomého.
Zdálo se, že jsme v bezpečí, otázkou ale bylo, na jak dlouho. Všude kolem nás blikala rudá, poplašná světla a odkudsi z reproduktorů zněla výzva k evakuaci.
Kam jsme se to zase dostali?
Pomalu se vyškrábu na nohy a začnu se kolem sebe rozhlížet. V lodi je s námi i onen barbar, který je z toho všeho celý paf. Popravdě mu to ani nemám za zlé, podobně jsem na tom byl já, když mě Gabriel přivedl na planetu těch roztodivných tvorů a zabijáckých rostlin. Jediná dobrá věc na celé téhle situaci je, že se Gabriel konečně probral.

"Tak trochu jsem doufal, že mi to řekneš ty." odpovím Gabrielovi. Vím, že jsme zcela určitě v nějaké vesmírné lodi a také to, že už nejsme ve světě, kde jsme ho před chvílí zachránili z vězení.
"Já nevím ani kde jsme to byli před tím, takže s tím ti moc nepomůžu."
Jako první se začnu rozhlížet po nějakých dveřích nebo východu, který by nás dostal z tohohle skladiště. Blikající světlo mi po chvilce začne lézt pěkně na nervy, stejně jako hlášení, které ho doprovází.
 
Univerzas - 16. února 2018 10:11
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – útek [Kurtis]

Skrvavenému šialencovi ustúpiš. Nemá záujem pokračovať v lámaní kostí. Prejde mostom, vymení si škaredý pohľad s chudým divochom a stratí sa v jaskyniach. Nie je na čo čakať. Utekáte aj vy. Cestu útrobami hory vedie barbar. Preukázal sa tiež ako užitočná nosná sila. Bezvedomý Gabriel sa na jeho ramenách húpe ako kus oblečenia. Veveričiak si ale preskočí na tvoje rameno. Ozdobený hodinkami, ktoré vytiahol Gabrielovi z kapsy. Zlatou retiazkou si ich zavesil okolo krku. Labkami stráži ich kryt.
Možno ťa prekvapí, že tvor je viac uvedomelý než obyčajné zvieratko.

“Tadiaľto je to najbezpečnejšie.“ Tvrdí divoch, ktorý vás čoraz užšími chodbičkami tlmeného zelenkavého svetla. Putovanie je čoraz tichšie. Ozvena citlivejšia. Chvíľami vaše uši unáša tiché stonanie padajúcich kvapiek.
Až kým sa neozve Gabriel. Jeho mrnčanie potvrdí prítomnosť života. Kŕčovité trhanie hlavy a nôh naznačí, že ešte nie je pri vedomí. Akoby bol uväznený v sne. “Už sa k nám vracia!“ Zhíkne barbar šťastím.
Ukročí k jaskynnej stene a položí jeho telo do sedu. V nedočkavom predklone čaká jeho prebudenie.
“Pozri, aha, čo sa mu robí s ústami. Akoby bol šaman v duchovnom obrade.“ Poznamená nad prudkou mimikou spáča.

Gabriel natiahne pravicu. V šoku skríkne: „NIIIIEEEEEEEEEEEEEE!!“ Steny jaskýň sa otrasú. Neviditeľná vlna tlaku vás hodí na zem. V jaskyni sa dvihne prudký vietor. Všetko stmavne.
V momente pár nádychov si všimneš železné monštrum ktoré sa blíži z temnoty. Vesmírna loď zdobená niekoľkými bodovými svetlami všetkých zožerie ako veľryba Jonáša.


Útroby železného monštra [Kurtis]

Zmietnutý vetrom a seizmickou aktivitou sa telá hrdinov valia po chladnej kovovej podlahe. Vzduchom lieta haraburdie. Nástroje, kladivá, divné dizajnové vŕtačky a nástroje akoby z iného sveta. Veľa týchto vecí vysávajú otvorené vráta do vesmíru, ktoré k sebe ťahajú aj vás.
Nad hlavami prítomných preletí obrovský kovový box. V tom záblesku si všimneš, že má na sebe portál do jaskýň. Podobný ako ten, z ktorého vyliezol cestovateľ na počiatku tvojej návštevy brány barbarov.

Roh boxu sa s zazvonením odrazí od rozblikaného panelu. Ten sa zrúti do zhluku črepín a iskier. Všetko sa utopí v červenom svetle a kriku sirén. Železná brána sa zatvorí s rýchlosťou padajúcej gilotíny a vy dostanete šancu na nádych.

Zmätená veverica sa snaží nájsť svoje ťažisko. Barbar s padnutou sánkou hľadí dookola objatý nemotou. Vyzerá to, že sa nachádzate v prázdnej skladovej miestnosti kozmickej lode. Obdĺžniková hala nie je väčšia než chodba, v ktorej bol vtedy divoch uviazaný. Jej majestátnosti ale pridáva jej prázdnota. Väčšinu obsahu vytiahlo cez otvorené dvere. Napriek tomu okolo Vás ostalo ležať dosť bordelu, železných kusov a futuristických nástrojov. Dizajn okolitých kovových stien je značne poškodený. Tak isto aj niekoľko svetielkujúcich panelov, ktoré ticho blikajú v záplave červenej. V hale sa okrem hlavných dverí do vákua nachádzajú ďalšie dvoje.

Striedavé tóny sirény škrípu v ušiach. Ozve sa v nich robotický, ženský hlas.
“Protokol evakuácie spustený! Všetci opustite svoje pozície a lokalizujte najbližší únikový modul! Opakujem! Protokol Evakuácie spustený...“
Správa zaznie ešte raz a opäť dá priestor spevy sirény. Na pár momentov kým sa nespustí znovu. No pred tým zakričí ubolený Gabriel.
“Do pekla! To kde sme?“ S zvrašteným čelom si dlaňou prikrýva modrinu na tvári. “Ste všetci v poriadku!?“ Zakričí intuitívne. “Môžete sa hýbať?!“
 
Kurtis Fleming - 11. února 2018 17:41
340x24683.jpg
Jeskyně - Brána

Útok na barbara trval krátce, ale rozhodně nebyl tak snadný, jak jsem si zprvu představoval. Čekal jsem, že s ním budu rychle hotový, ale muž snášel rány nezvykle dobře. Když jsem ho nakonec poslal k zemi, bolely mě nejen ruce ale i celé tělo. To se ale už druhý barbar napřahoval k hodu. Bylo mi jasné, že s tím už nic nezmůžu, protože už po prvním souboji jsem byl nebývale ztrhaný. Naštěstí se mému barbarskému spojenci podařilo muže zlikvidovat, takže jsem si mohl v duchu oddychnout. Poté si hodil Gabriela přes rameno, zatím co já se spokojil jen s mým malým hlodavčím kamarádem.
Rychle pryč, než je začne někdo postrádat.
Než ale stihneme uprchnout do nitra tunelů, spatříme před sebou stát obrovského barbara, jehož celu jsem před nějakým okamžikem otevřel. Teď když stál proti mě, celý od krve a volný, působil ještě děsivějším dojmem, než když jsem ho viděl před tím.
"Z cesty!" řekne barbar a já si nedovolím ho neposlechnout. Ustoupím mu pryč a se strachem pozoruji jak kolem mě to velké monstrum prochází. Čekal jsem, že mu bude útěk trvat mnohem déle a že ostatní barbary na nějakou dobu zabaví. Celou dobu co je poblíž, se nedovolím pohnout abych mu nedal záminku k tomu aby mě zabil. Čekám dokud není pryč, teprve pak kývnu na spřáteleného barbara a vydáme se společně do tunelů. Snad se tentokrát už konečně dostaneme bez problémů pryč.
 
Univerzas - 08. února 2018 10:09
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - Brána [Kurtis]

Rozhodnutie prišlo rýchlo. Neváhaš, improvizuješ, konáš. Presunieš na drú stranu. Gabriela ostáva strážiť veveričiak a chuďas. Ty zrazíš strážcu na kolená. Udrieš prvý krát. Nič. Udrieš druhý krát. Polo-omráčený otočí hlavu. Srdce sa ti rozbúši ako zvon. Zreničky rozšíria pri prúdení adrenalínu.
Začneš ho mlátiť ako šialený a on sa zmôže len na bolestný krik. Nemohol si si dovoliť dať mu šancu. Boh vie, čo by s tebou narobil jedným jeho úderom. Tvár zaborí do prachy pod tvojimi nohami. Až potom nastúpi silná bolesť oboch pästí. Dvihneš pohľad od svojich stŕpnutých roztrasených prstov na most. Tam barbar načahuje svoju ruku s oštepom na hod tvojím smerom.
Nestihne nič. Priateľský divoch bežal jeho smerom. Vrazí doň, čo mu sila stačí. Rázom strážny letí z mostu. Jeho vreskot uhasne v žeravej láve.

Šokovaný barbar si až neskôr uvedomuje čo spravil. No neprepadá do ľútosti. Trpí rovnakým trasením ako ty, no bez dlhého premýšľania príde k Gabrielovi. Zodvihne ho na svoje ramená ľahko akoby bol len jeho kabát.
“Končatina na odchod!“ Zahlási cez most tvojim smerom.

Jeho sánka ale spadne ako jeho posledná obeť. V očiach mu uvidíš strach a bodá priamo za tvoj chrbát. Začuješ fučanie. Otočíš sa.
V bráne stojí mohutný barbar, ktorého si oslobodil. Zaprasený krvou od nôh až po tvár. S pootvorenou tlamou hľadí škuľavo tvojím smerom.
“Z cesty!“ Zavrčí.
 
Kurtis Fleming - 04. února 2018 17:12
340x24683.jpg
Jeskyně - Brána

Prsten nereaguje. Je snad rozbitý? Potom si ale všimnu, že funguje, nicméně ne tak, jak jsem byl zvyklý. Místo toho, aby mě okamžitě přenesl k umístěné kotvě, začne se svět kolem mě měnit, jako kdyby byl najednou průsvitný, stále víc a víc. Není těžké si domyslet, co se stalo. Prsten, který mi Gabriel dal, zřejmě slouží jenom k přemisťování jedné osoby a tím, že jsem se přemístil s Gabrielem, jsem nejspíš přetížil tohle složité zařízení, ať už funguje jakkoliv.

Chvilku nervózně pozoruje svět kolem sebe, nakonec se ale přenos úspěšně podaří a všichni se ocitneme zpátky v tunelech, tam kde jsme měli. Ze srdce mi spadne obrovský balvan, že se nic nepokazilo.

Nejsem ale sám, kdo se v tunelech nachází. Kousek ode mě stojí barbar, kterého jsem zachránil v tunelech a s kterým jsem se před nějakou dobou rozešel. Nikdy by mě nenapadlo, že ho ještě uvidím, ale musím uznat, že je příjemné vidět někoho, kdo mě nechce pro změnu zabít. Tedy snad kromě dvojice strážných, kteří se nacházejí kousek ode mě. Můj příchod barbara trochu vyděsil, čehož si všimli strážní.
Zatraceně.
Barbar se pokouší zmizet, ale hlídači se ho rozhodnou přivést zpátky do tábora. Teď ještě tohle. Položím Gabriela na zem a pohlédnu na barbara vedle mě. Jednoduchými gesty ukáži na něj a na směr, kterým přichází barbar naznačující pěst. Posléze ukáži na sebe a druhou stranu, naznačující, že kámen obejdu. Nemám tušení, jestli si přátelský barbar se svým druhem poradí, ale doufám, že to zvládne alespoň na tak dlouho, dokud nezneškodním toho druhého.

Opatrně vykouknu z druhé strany směrem k mostu. Žaludek se mi nepříjemně svírá a naznačuje mi, že to co se chystám udělat, není nejmoudřejší věc. Tihle lidé jsou přinejmenším o hlavu vyšší než já a májí určitě mnohem větší sílu. Pokud chci ale získat nějaký náskok, musím se jich zbavit, aby nevarovali ostatní.

Přenesu se za záda barbara, který stále stráží most a zaútočím. Zákeřně ho zezadu kopnu do kolen, aby ztratil rovnováhu, pokusím se ho dostat na zem, kde ho omráčím. Jakmile s ním budu hotov, budu se moci přesunout zpátky k ostatním a zneškodním toho druhého.
 
Univerzas - 30. ledna 2018 22:10
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – Basa / Brána [Kurtis]

Ako si začal zbierať Gabriela obor za mrežami sa zamračil. Zavrčal a zodvihol kŕčovito zovretú misku. Zastaví ho tvoje priblíženie k páke. Čaká na kraji svojej trpezlivosti.
Ty ju zatiahneš a hneď sa pokúsiš o presun. Prsteň zafunguje, ale inak. Pomalšie. Omnoho. Svet okolo teba začína presvitať a miznúť. Mení sa v miesto tvojho východzieho bodu. Mreže spadnú nadol. Otvoria cestu oblude. Voľný divoch urobí krok v pred. Venuje ti krátky pohľad svojím škuľavým okom. Schmatne do rúk ostrý, železný nástroj po blízku a vyberie sa smerom k strážcom.

Tesne pred tým, než tí stará pozícia zmizne z dohľadu vidíš jeho siluetu ako mizne v ich chodbičke. Presun teba, Gabriela a veveričiaka sa podaril. Úspešne, hoc pomaly. Ocitli ste sa v bezpečí. Relatívne.

Miesto ktoré si si vybral pre strážcov brány vidieť nebolo. Pred niekoho pred mostom ale áno. Svedkom bol vychrtnutý barbar, ktorého si zachránil. Tvojho zjavenia sa zľakol až podskočil. No keď ťa spoznal štrbavo sa usmial.
“Čo sa ti robí!?“ Začne naň kričať niekto od brány. Preberú jeho pozornosť.
“Nííííč. áaale vôôbec nič. Viete že sa ľakám každej končatinosti.“ Odpovedal tak podozrivo ako len vedel. Aj keď nie práve úmyselne.
“Kde si bol tak dlho!? Všetci už obetujú.“ Zaznie. “Mne sa ani nechcelo moc oslavovať! A keď som si tak spomenul. Končatina! Niečo som zabudol. Musíím íísť!“
„Ufrud!“
Zakričia naň. “Poď sem!“
Neposlúchne, schová sa za kameň k tebe. A naznačí prstom, že ostane ticho.

Pri bráne si divosi len povzdychnú. Jeden pozrie na toho druhého. “Choď po toho debila.“
Tmavovlasý z nich vykročil na most. Kričí. “Poď sem ty bosá hlava! Teraz nie je končatina na končatinosti!“
 
Kurtis Fleming - 26. ledna 2018 17:43
340x24683.jpg
Jeskyně - Útěk s Gabrielem

Ať s Gabrielem třesu sebevíc, tak se stále neprobouzí. Z jeho vzhledu soudím, že mu dali barbaři pořádně do těla a vůbec ho nešetřili. Těžko říct, kdy se probudí, ale zrovna teď nemám moc času čekat, až se tak stane. Musím odsud rychle zmizet a to, že je můj společník v bezvědomí mi to moc neulehčuje. Jestli nás někdo chytí, tak pověsí Gabriela zpátky a mě hned vedle něj.

Už jsem se chystal k odchodu, když se z nedaleké cely ozval hluk. Velký barbar mlátil miskou o mříže, což vydávalo hlasité zvonění. Sakra, sakra sakra. Toho hluku si musela hlídka poblíž všimnout a přesně tak jak jsem se obával, zaslechnu hlas mužů strážících věznici. A je to v háji. V ten moment mě polije ledový pot a já se v duchu začnu modlit, aby se to tu nerozhodli zkontrolovat. To se naštěstí nestalo a já si mohl oddychnout. Stále však hrozilo, že to ten barbar udělá znovu. Přede mnou bylo dilema. Měl bych barbara pustit, nebo ne?
Už od první chvíle jsem v tom muži viděl nebezpečí a pohled do jeho očí mě děsil. Pokud by chtěl, mohl by mě rozmáčknout jako rajče a ani by se nezapotil. Byla to hrozba, ale to i v případě, že by se nás rozhodl prozradit.
Veverčák zatím procházel Gabrielovy kapsy, ale já tomu malému zloději nevěnoval moc velkou pozornost, na všechno bude čas, až se odsud dostaneme.

Nakonec jsem se rozhodl. Podepřu Gabriela a opatrně ho dotáhnu k páce na zdi. Věnoval jsem poslední pohled barbarovi v cele a zatáhl jsem. Na nic jsem pak už nečekal a v okamžiku, kdy se dala brána do pohybu, jsem aktivoval svůj prsten, abych se vrátil ke kotvě, zpátky do tunelů před tábor barbarů. To zda to bude fungovat u Gabriela mi dělalo trochu starosti, ale vzhledem k tomu, že byl veverčák stále se mnou jsem předpokládal, že dokud ho nepustím, měl by se přenést i se mnou.
 
Univerzas - 24. ledna 2018 17:17
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – Väzenie [Kurtis]

Po uvoľnení väznených rúk sa Gabrielovo telo bezvládne zosype na zem. Ani zatrasenie s ním nepohne. Je ale vidieť, že dýcha a je pri živote. Krvou podliaty fľak na čele šepká, že nespí naschvál. Kútikom oka zazrieš drevené vedro s vodou, močom, alebo čo za tekutina to tam vlastne je.

Viac si sa ale venoval väznenému monštru, než identifikácií obsahu kýblu. Rozumel ti. Na tvoje slová sa trochu zamračil. Zafunel. Schmatol do ruky drevenú misku na jedlo a pár svižnými pohybmi ňou prebehol po mrežiach. Zvonivý zvuk sa ozýval po všetkých celách až k plápolajúcemu ohňu strážcov.

“Khraaaaak!“ Zavrieska jeden od ohňa. “Ešte raz zazvoníš ty kokot tak ťa prídem vypitvať jak upadnuté batoľa!“
Jeho tvár sa zmraštila v zlosti hneď ako začul ten hlas. Uprel pohľad jedného svojho oka znovu na teba. Len na chvíľku. Potom opäť na nástennú páku neďaleko od teba.

Počas tejto chvíle sa veveričiak rozhodol skúmať Gabriela. Najprv ňuchal k jeho častiam tela a špinavému oblečeniu. Ucho, krk, límec, rukáv. Potom ho napadlo bezvedomému hrabať pod kabát. Zlatá retiazka v jeho ústach bola vidieť až keď ju zvieratko začalo ťahať. K niečomu je pripevnená a moc to omráčenému z kapsy ísť nechce.

Jaskyne – Útroby

Štíhly barbar sa chúli s kŕčovými pohybmi v vlhkom úkryte. Prázdny pohľad plný myšlienok upína na zelenkavo žiariace podhubie. Sám nevie koľko času uplynulo od kedy si sadol, no naraz sa jeho oči zmenia. Zamyslenie a strach sa rázom zmení v odhodlanie a zrak dvihne k stropu nad sebou.
“Kamarád.“ Vysloví pod fúz Kurtsovo slovo, ktoré ho dá do pohybu.
 
Kurtis Fleming - 12. ledna 2018 15:45
340x24683.jpg
Jeskyně - Cely

Zvolená cesta míří stále hlouběji do nitra země, až začnu mít strach, jestli tenhle tunel nevede pořád dál a dál až kamsi na druhou stranu země. Naštěstí mé obavy zmizí, tedy alespoň na chvilku.
Po nějaké době chůze se začnou ve zdech objevovat zamřížované otvory, dost velké na to, aby se do nich vměstnal jeden člověk. Při vzpomínce na značku, která byla na začátku chodby, je mi hned jasné, kam jsem se dostal, vězení. Pokud Gabriela neodvedli do té jejich kuchyně a neopékají si ho tam nad ohněm, pak je tohle to nejpravděpodobnější místo, kde by mohl být.

Prohlížím cely, jednu po druhé, ale Gabriel v žádné z nich není. Cely jsou ostatně jedna jako druhá prázdné. Vždy tedy přelétnu pohledem několik nejbližších a pokračuji dál. Cel neubývá a při představě, že to tu někdy mohlo být zaplněné mi přeběhne mráz po zádech. Pokouším se na to moc nemyslet, ale tísnivá atmosféra celého místa dělá své.

Náhle ve tmě, kdesi přede mnou, zaslechnu dvojici hlasů. Ztiším se a chvilku naslouchám. Moc užitečných informací ale nedostanu, tak po chvíli pokračuji dál. Nakonec mě tunel dovede až ke dřevěnému sloupu, u kterého konečně najdu Gabriela.
Tak tady jsi, konečně.
Rychle se k němu přiblížím, ale kdosi si mě všimne. Hned začnu sahat po noži, abych se mohl bránit a případného útočníka okamžitě umlčet. Útok se však nekoná. Ten komu patří neznámý hlas, je barbar zavřený v nedaleké cele. Když pozná, že nepatřím k místním, chce po mě, abych ho pustil.
No nevím, nevím. při pohledu na barbara mám své pochybnosti, takže s jeho osvobozováním nijak nespěchám. Co za člověka to musí být, když ho sem jeho lidé zavřeli? Cizí kmen, zločinec? Chvilku nad tím přemýšlím, ale k ničemu konkrétnímu nedojdu. Jistě, rád bych ho pustil, ale otázkou je, jestli by mi to neuškodilo.

Podezřívavě si barbara prohlédnu, ale zatím se k ničemu nechystám. "Proč bych měl?" položím svou otázku a věřím, že to mé jazykové zařízení přeloží přesně tak jak to myslím. Mezi tím co čekám na jeho odpověď, přejdu k bezvědomému Gabrielovi a odříznu ho od kůlu.
"Prober se." zašeptám Gabrielovi do ucha a lehce s ním zatřesu, doufajíc, že se probere.
 
Univerzas - 02. ledna 2018 21:21
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – Brloh Divochov [Kurtis]


Neplytváš čas rozhodnutím. Vyberieš si vchod tromi zvislými pruhmi. Veveričiak, hoc omámený vôňou, ťa nasleduje. Očakáva vás dláždená chodba stroho vysvietená fakľami. Miernym klesaním postupujete nadol. Po približne minúte jej koniec odhalí svoj účel. Väzenie.
Po stranách sa objavujú cely vyhĺbené do skál. Niektoré využívajú šikovne spracované drevo ako klietky. Iné majú vzácnejšie železné mreže. Okrem nich ale objavuješ aj iné rôzne spôsoby ako väzniť, či mučiť humanoidné bytosti. Od reťazí nabitých v skale, cez koly, laná s primitívnymi nástrojmi od bičov až po jednoduché mechanizmy akým je škripec.
Väzenie s touto mučiarňou sa tiahne ako dlhá bezduchá alej chladného kameňa, kostí, krvavých fľakov a plápolajúcich fakieľ. Spomalíš. Niekde v polovici narazíš na úzku chodbu, ktorá ústi vpravo. Sála z nej plameň ohniska a strohý dialóg barbarov.
“Už aby končatiny stráženia toho pútnika skončilo.“
„Pravda, daj mäso.“


Svačinujúca stráž sa dá v tichosti obísť okolo prázdnych ciel a reťazí. Do tejto akcie motivuje motivuje silueta postavy muža, podobnej Gabrielovi. Uviazaná o drevený stĺp na samotnom konci. Veveričiak spolupracuje a ostáva ticho. Bez problémov sa dostaneš na koniec a na vlastné oči sa presvedčíš.
Stále bezvedomý Gabriel so všetkým všade, zavesený lanom o ruky na hrubom drevenom kôle.

“Pssst!“. Ozve sa hlas divokého po tvojej ľavici.
Druhý a posledný väzeň tejto basy je jeden z barbarov. Jeho tvár odpočíva medzi dvomi hrubými tyčami jeho cely. Musí to byť znamenite pevný kov. Keď dokážu udržať tak obrovské zjazvené monštrum. Chýbajúce zuby, dorantaná plešina ako po nedávnom skalpe a pohľad vraha. Jedno škuľavé oko polonahého monštra padá na tvoju dýku. Druhé na páku, čo trčí zo steny za Gabrielom.
“Pusti ma, čo?“ Zašepká ukrývajúc v kútikoch úst zákerný úsmev.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1016058921814 sekund

na začátek stránky