Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 247


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 04. dubna 2020 1:03Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 26. ledna 2018 17:43
340x24683.jpg
Jeskyně - Útěk s Gabrielem

Ať s Gabrielem třesu sebevíc, tak se stále neprobouzí. Z jeho vzhledu soudím, že mu dali barbaři pořádně do těla a vůbec ho nešetřili. Těžko říct, kdy se probudí, ale zrovna teď nemám moc času čekat, až se tak stane. Musím odsud rychle zmizet a to, že je můj společník v bezvědomí mi to moc neulehčuje. Jestli nás někdo chytí, tak pověsí Gabriela zpátky a mě hned vedle něj.

Už jsem se chystal k odchodu, když se z nedaleké cely ozval hluk. Velký barbar mlátil miskou o mříže, což vydávalo hlasité zvonění. Sakra, sakra sakra. Toho hluku si musela hlídka poblíž všimnout a přesně tak jak jsem se obával, zaslechnu hlas mužů strážících věznici. A je to v háji. V ten moment mě polije ledový pot a já se v duchu začnu modlit, aby se to tu nerozhodli zkontrolovat. To se naštěstí nestalo a já si mohl oddychnout. Stále však hrozilo, že to ten barbar udělá znovu. Přede mnou bylo dilema. Měl bych barbara pustit, nebo ne?
Už od první chvíle jsem v tom muži viděl nebezpečí a pohled do jeho očí mě děsil. Pokud by chtěl, mohl by mě rozmáčknout jako rajče a ani by se nezapotil. Byla to hrozba, ale to i v případě, že by se nás rozhodl prozradit.
Veverčák zatím procházel Gabrielovy kapsy, ale já tomu malému zloději nevěnoval moc velkou pozornost, na všechno bude čas, až se odsud dostaneme.

Nakonec jsem se rozhodl. Podepřu Gabriela a opatrně ho dotáhnu k páce na zdi. Věnoval jsem poslední pohled barbarovi v cele a zatáhl jsem. Na nic jsem pak už nečekal a v okamžiku, kdy se dala brána do pohybu, jsem aktivoval svůj prsten, abych se vrátil ke kotvě, zpátky do tunelů před tábor barbarů. To zda to bude fungovat u Gabriela mi dělalo trochu starosti, ale vzhledem k tomu, že byl veverčák stále se mnou jsem předpokládal, že dokud ho nepustím, měl by se přenést i se mnou.
 
Univerzas - 24. ledna 2018 17:17
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – Väzenie [Kurtis]

Po uvoľnení väznených rúk sa Gabrielovo telo bezvládne zosype na zem. Ani zatrasenie s ním nepohne. Je ale vidieť, že dýcha a je pri živote. Krvou podliaty fľak na čele šepká, že nespí naschvál. Kútikom oka zazrieš drevené vedro s vodou, močom, alebo čo za tekutina to tam vlastne je.

Viac si sa ale venoval väznenému monštru, než identifikácií obsahu kýblu. Rozumel ti. Na tvoje slová sa trochu zamračil. Zafunel. Schmatol do ruky drevenú misku na jedlo a pár svižnými pohybmi ňou prebehol po mrežiach. Zvonivý zvuk sa ozýval po všetkých celách až k plápolajúcemu ohňu strážcov.

“Khraaaaak!“ Zavrieska jeden od ohňa. “Ešte raz zazvoníš ty kokot tak ťa prídem vypitvať jak upadnuté batoľa!“
Jeho tvár sa zmraštila v zlosti hneď ako začul ten hlas. Uprel pohľad jedného svojho oka znovu na teba. Len na chvíľku. Potom opäť na nástennú páku neďaleko od teba.

Počas tejto chvíle sa veveričiak rozhodol skúmať Gabriela. Najprv ňuchal k jeho častiam tela a špinavému oblečeniu. Ucho, krk, límec, rukáv. Potom ho napadlo bezvedomému hrabať pod kabát. Zlatá retiazka v jeho ústach bola vidieť až keď ju zvieratko začalo ťahať. K niečomu je pripevnená a moc to omráčenému z kapsy ísť nechce.

Jaskyne – Útroby

Štíhly barbar sa chúli s kŕčovými pohybmi v vlhkom úkryte. Prázdny pohľad plný myšlienok upína na zelenkavo žiariace podhubie. Sám nevie koľko času uplynulo od kedy si sadol, no naraz sa jeho oči zmenia. Zamyslenie a strach sa rázom zmení v odhodlanie a zrak dvihne k stropu nad sebou.
“Kamarád.“ Vysloví pod fúz Kurtsovo slovo, ktoré ho dá do pohybu.
 
Kurtis Fleming - 12. ledna 2018 15:45
340x24683.jpg
Jeskyně - Cely

Zvolená cesta míří stále hlouběji do nitra země, až začnu mít strach, jestli tenhle tunel nevede pořád dál a dál až kamsi na druhou stranu země. Naštěstí mé obavy zmizí, tedy alespoň na chvilku.
Po nějaké době chůze se začnou ve zdech objevovat zamřížované otvory, dost velké na to, aby se do nich vměstnal jeden člověk. Při vzpomínce na značku, která byla na začátku chodby, je mi hned jasné, kam jsem se dostal, vězení. Pokud Gabriela neodvedli do té jejich kuchyně a neopékají si ho tam nad ohněm, pak je tohle to nejpravděpodobnější místo, kde by mohl být.

Prohlížím cely, jednu po druhé, ale Gabriel v žádné z nich není. Cely jsou ostatně jedna jako druhá prázdné. Vždy tedy přelétnu pohledem několik nejbližších a pokračuji dál. Cel neubývá a při představě, že to tu někdy mohlo být zaplněné mi přeběhne mráz po zádech. Pokouším se na to moc nemyslet, ale tísnivá atmosféra celého místa dělá své.

Náhle ve tmě, kdesi přede mnou, zaslechnu dvojici hlasů. Ztiším se a chvilku naslouchám. Moc užitečných informací ale nedostanu, tak po chvíli pokračuji dál. Nakonec mě tunel dovede až ke dřevěnému sloupu, u kterého konečně najdu Gabriela.
Tak tady jsi, konečně.
Rychle se k němu přiblížím, ale kdosi si mě všimne. Hned začnu sahat po noži, abych se mohl bránit a případného útočníka okamžitě umlčet. Útok se však nekoná. Ten komu patří neznámý hlas, je barbar zavřený v nedaleké cele. Když pozná, že nepatřím k místním, chce po mě, abych ho pustil.
No nevím, nevím. při pohledu na barbara mám své pochybnosti, takže s jeho osvobozováním nijak nespěchám. Co za člověka to musí být, když ho sem jeho lidé zavřeli? Cizí kmen, zločinec? Chvilku nad tím přemýšlím, ale k ničemu konkrétnímu nedojdu. Jistě, rád bych ho pustil, ale otázkou je, jestli by mi to neuškodilo.

Podezřívavě si barbara prohlédnu, ale zatím se k ničemu nechystám. "Proč bych měl?" položím svou otázku a věřím, že to mé jazykové zařízení přeloží přesně tak jak to myslím. Mezi tím co čekám na jeho odpověď, přejdu k bezvědomému Gabrielovi a odříznu ho od kůlu.
"Prober se." zašeptám Gabrielovi do ucha a lehce s ním zatřesu, doufajíc, že se probere.
 
Univerzas - 02. ledna 2018 21:21
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – Brloh Divochov [Kurtis]


Neplytváš čas rozhodnutím. Vyberieš si vchod tromi zvislými pruhmi. Veveričiak, hoc omámený vôňou, ťa nasleduje. Očakáva vás dláždená chodba stroho vysvietená fakľami. Miernym klesaním postupujete nadol. Po približne minúte jej koniec odhalí svoj účel. Väzenie.
Po stranách sa objavujú cely vyhĺbené do skál. Niektoré využívajú šikovne spracované drevo ako klietky. Iné majú vzácnejšie železné mreže. Okrem nich ale objavuješ aj iné rôzne spôsoby ako väzniť, či mučiť humanoidné bytosti. Od reťazí nabitých v skale, cez koly, laná s primitívnymi nástrojmi od bičov až po jednoduché mechanizmy akým je škripec.
Väzenie s touto mučiarňou sa tiahne ako dlhá bezduchá alej chladného kameňa, kostí, krvavých fľakov a plápolajúcich fakieľ. Spomalíš. Niekde v polovici narazíš na úzku chodbu, ktorá ústi vpravo. Sála z nej plameň ohniska a strohý dialóg barbarov.
“Už aby končatiny stráženia toho pútnika skončilo.“
„Pravda, daj mäso.“


Svačinujúca stráž sa dá v tichosti obísť okolo prázdnych ciel a reťazí. Do tejto akcie motivuje motivuje silueta postavy muža, podobnej Gabrielovi. Uviazaná o drevený stĺp na samotnom konci. Veveričiak spolupracuje a ostáva ticho. Bez problémov sa dostaneš na koniec a na vlastné oči sa presvedčíš.
Stále bezvedomý Gabriel so všetkým všade, zavesený lanom o ruky na hrubom drevenom kôle.

“Pssst!“. Ozve sa hlas divokého po tvojej ľavici.
Druhý a posledný väzeň tejto basy je jeden z barbarov. Jeho tvár odpočíva medzi dvomi hrubými tyčami jeho cely. Musí to byť znamenite pevný kov. Keď dokážu udržať tak obrovské zjazvené monštrum. Chýbajúce zuby, dorantaná plešina ako po nedávnom skalpe a pohľad vraha. Jedno škuľavé oko polonahého monštra padá na tvoju dýku. Druhé na páku, čo trčí zo steny za Gabrielom.
“Pusti ma, čo?“ Zašepká ukrývajúc v kútikoch úst zákerný úsmev.
 
Kurtis Fleming - 30. prosince 2017 22:49
340x24683.jpg
Jeskyně - v doupěti barbarů

Podařilo se. Přesun proběhl bez problémů a nikdo ze strážců si mě nevšiml. Okamžitě jakmile se zorientuji, ukryji se za sloupem a začnu poslouchat co se děje kolem mě. Ticho. Kromě hučení lávy kdesi pode mnou neslyším nic, co by svědčilo o nějakém nebezpečí.
„Tak bráško.“ promluvím na veverčáka, který se tak už nějak stal mým parťákem a občas i zapomínám, že je pořád se mnou. „Najdeme toho zmetka a rychle odsud vypadneme.“

Opatrně pokračuji hluboko do nitra doupěte barbarů, vystresovaný, odkud se na mě vyřítí nějaký ten zarostlý neandrtálec. Pokud by se tak stalo, okamžitě použiji kotvu k návratu ven a začnu zase od začátku.
Chodba mě dovede až na rozcestí, kde se cesta dál dělí na šest chodeb. A je tu první problém.
Ať se dívám na tunely sebedéle, nenapadá mě, kde začít hledat. Každá z chodeb je označena primitivním symbolem, který podle mého odhadu označuje, kam vedou.

Zatím co přemýšlím kam se vydat, seskočí mi veverčák z ramene a dohopká k tunelu, který je označen symbolem připomínajícím kus masa na kosti. Že by kuchyně?
„Tam ne kamaráde.“ docela pochybuji, že by ho vzali právě tam, tedy ovšem pokud se ho nerozhodli sníst. Ta myšlenka mi chvíli hlodá v hlavě, než jí zavrhnu.
Tak co tady máme? Dvě vlnovky … no nevím, jestli tu mají koupelnu, co dál. Ohniště, to vypadá na nějakou společenskou jeskyni, potom je tu zbrojnice, kožešina … to by mohlo být místo na spaní a poslední … tak tohle teda nevím.

Nemám tušení kde začít s hledáním, ale čím déle budu čekat, tím menší bude šance na záchranu. Rozhodnu se proto vydat tunelem s třemi svislými čárami. V případě, že bych neměl štěstí, vrátím se zpátky a zkusím jinou chodbu, a tak dokola, dokud Gabriela nenajdu.
 
Univerzas - 17. prosince 2017 22:45
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - Brána [Kurtis]

Barbarovi si svoj zámer vysvetlil stručne a jasne. Nezdržiavaš sa ním, vytvoríš si bod obnovy a po nájdení vytypovaného bodu sa presunieš nepozorovane cez bránu. Počas celej doby divoch nemo stál. S prázdnym výrazom tváre a bez pohybu pozoroval ako odchádzaš. Hlboký dych zotrval aj potom čo sa schúlil do sedu k jednému z kameňov.

Ty sa po presune objavíš na relatívne bezpečnom mieste. Ide o menšiu štvorcovú sieň kameňa. V nej sú štyri hrubé stĺpy, každý v jednom kvadráte. Dostatočné široké na to aby sa za nimi dalo ukryť.
Okrem strážiacich domorodých pri bráne tu nikto nie je, ani nikoho nie je počuť. Jediným zvykom je syčanie lávy z pod mosta.
Kameň predsiene tu je viditeľne opracovaný. Nesúci sem tam primitívny ručne tvorený vzor. Inde maľby čudných znakov a postavičiek. Na rozdiel od vonkajších „prírodných“ chodieb je všetko kamenie suché. Osvetlenie tu dodávajú fakle a široké kamenné misy s ohniskom. Stojac za stĺpom no chrbtom k bráne obzeráš šesť otvorov do chodieb. Rozdelené po dva na každej ostávajúcej stene. Každá chodba má nad sebou vyrytý symbol, a to nasledovne zľava:

Prvým symbolom sú dve vlnovky nad sebou. Druhým je divný útvar, ktorý sa podobá kusu mäsa na kosti. Ďalšia stena má vchody s vyrytým ohniskom, plameňmi. Druhý s lukom a šípom. Na poslednej stene je vchod s rytinou kožušiny. Posledný má nad sebou len tri zvislé čiarky.

Tu ti veverica v tichosti zoskočí z ramena. Stojac na zadných labkách ostane pred vchodom s kusom mäsa ňuchajúc prichádzajúci vánok.
 
Kurtis Fleming - 16. prosince 2017 16:52
340x24683.jpg
Jeskyně - před bránou

Vyslechnu si barbarův návrh, ale jediné o čem mluví, je jak se dostat pryč. Nemám mu to v žádném případě za zlé, bohužel nemám teď na něco takového čas.
„Díky za návrh, ale já musím tam.“ a ukážu směrem k bráně. „Je to kamarád a musím mu pomoc.“ Normálně bych Gabriela podobným výrazem neoznačil, ale než abych barbarovi vše zdlouhavě vysvětloval a předešel také nějakému nedorozumění, raději ho nazvu přítelem. To ale ve skutečnosti není, a kdybych nemusel, klidně bych ho těm divochům nechal. Bohužel pokud nechci skončit jako ten chlápek vedle mě, budu Gabriela potřebovat.

Více s barbarem už nediskutuji a přemístím se opět blíže k bráně, kde hlídá dvojice mužů. Vzhledem k tomu, že bych se dovnitř nejspíš neprobojoval, hledám nějakou bezpečnější a pokud možno i tišší cestu. Jedna taková se hned naskytne. Pokud bych dobře použil prsten, který mám, tak bych se mohl dovnitř dostat neviděn. Okamžitě začnu pátrat v dálce kdesi za bránou po vhodném místě, kde bych se mohl ukrýt a jakmile ho najdu, tak se přichystám k přemístění, ale ještě než tak učiním, zkusím vytvořit na prstenu kotvu abych se mohl vrátit ven během okamžiku.

Každé přemístění je více či méně dezorientující, ale hned jak je to možné se ukryji a pro všechny případy okamžitě hledám místo, kam skočit, kdyby mě objevili. Pokud vše probíhá bez problémů, tak tímto způsobem procházím dál a hledám Gabriela.
 
Univerzas - 10. prosince 2017 19:02
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – pri vstupnej bráne [Kurtis]

Všetko začína byť jasnejšie. Teda. Vlastne iba jedna vec, tá s Gabrielom. To ostatné je stále veľkou neznámou.
Potichu sa vykradneš do pulzujúcich zelenkavých tunelov. Za tebou divoch. Akonáhle sa dostatočne vzdialite od ústia chodby začne rozprávať. Šepotom.

“Krvavé nebo nie je cesta. Je tam veľa ľadu a drkotajúcich zubov. Lepšie je ísť dolu k žltému nebu. Tam je pot a ostrý piesok. Lepšia možnosť pre tvoj kožuch.“Každým slovom a vetou sa k tebe približoval aby mohol tichšie šepkať. Pritom každým milimetrom viac cítiš ohyzdný pach z jeho štrbavých úst. “ Kmeň našiel votrelca, budú teraz tancovať. My môžeme utekať. “

Krúživým pohybom dlane opäť naznačí až ho nasleduješ a jeho myšlienka je jasná. Využiť koncentrovanú pozornosť barbarov a utiecť z hory tam, kde bude život lepší.
 
Kurtis Fleming - 09. prosince 2017 17:30
340x24683.jpg
Jeskyně - v chodbách

Cesta tunelem se klikatí všemi možnými směry a občas se i rozděluje do postranních chodeb. Já se však stále držím té hlavní a doufám, že se tentokrát snad konečně dostanu ven, nebo někam, kde se nebudu muset bát o svůj život.
Jdu teprve pár minut, když se dostanu do další jeskyně, tentokrát ale ne tak cizí jako byla ta předchozí. Vzpomínám si, že jsem tudy před nějakou dobou šel, ale to tu cestu střežila banda barbarů. I tentokrát zde na ně narazím, ale jedná se o daleko větší skupin u než před tím.
Co tu dělají tihle? To vypadá na nějaké procesí. Žeby oslava?
V davu tváří si všimnu šamana, který před chvílí chtěl obětovat toho chudáka, a pak ... Gabriel.
Co?
Nemůžu uvěřit svým očím, a jak se dívám sebedéle, tak není pochyb o tom, že muž, kterého barbaři nesou, je Gabriel.
To by vysvětlovalo, proč neodpovídá.
Skupina směřuje k nedaleké bráně a potom společně s Gabrielem za ní zmizí. Zůstanu sám společně dvojicí stráží střežících bránu a nově příchozího. Tím je barbar, kterému jsem před chvílí pomohl z pout. Vida, vracíš se domů? Čekám co se bude dít, ale barbar nekřičí, nevolá své přátele, ani nijak neupozorňuje na mou přítomnost. Místo toho na mě cosi posunkami ukazuje.
Hmmm, že by se mi snažil pomoct? Moc dobře barbarovým gestům nerozumím, ale rozhodnu se mu protentokrát důvěřovat. Třeba mi pomůže dostat se dovnitř. Vydám se tunelem, do kterého barbar ukazoval, v domnění, že mi řekne něco víc o svém plánu, který jak doufám, obnáší nepozorovaný vstup na místo, kam odvedli Gabriela. Ať už provedl cokoliv, tak to co si pro něj chystají, si zřejmě nezaslouží. Navíc je to asi jediný člověk, který by bě dokázal dostat domů.
 
Univerzas - 05. prosince 2017 20:53
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – sieť chodieb [Kurtis]

Rozbehneš sa s veveričiakom opäť do spleti tunelov a vlhkých kamenných chodieb. Hľadajúc východ a hocijakú cestu odtiaľto. Na živočícha si si zvykol tak ako na pochod tunajšou scenériou. Našľapuje sa ti lepšie, skáče sa ti prsteňom lepšie vpred. V mysli a komunikátore ale ostáva ticho. Nie je prekvapujúce, že sa Gabriel neozýva, aj keď otravnosť tohto faktu malá nie je.


Po nejakej dobe blúdenia začuješ hluk. Intuitívne spomalíš, stíšiš svoj krok a zakrádajúc sa v úkrytu väčších skál ideš vpred. Zastaneš na mieste, ktoré sa ti zdá povedomé. Prezradí sa až pri pohľade do veľkého priestoru ústiaceho z konca chodby. V tomto tuneli si už stál asi na rovnakom mieste a hľadel rovnakým smerom. Na plochu kde vtedy čakali unudený barbari na nejakého cestovateľa a hádzali balvany do priepasti. Otvorená brána a vrtkavý lanový most.
Tu pochodovala väčšia skupina domorodcov. Niektorý tancovali, iný spievali, ostatný oboje. Pôvod ich radosti si všimneš okamžite. Jeden z nich totiž na ramene nesie Gabriela. Jeho ruky voľne plantajú za chrbtom divocha. Nijak neprejavuje prítomnosť svojich zmyslov.
Medzi nimi uvidíš aj šamana, ktorý nedokončil svoj obrad. Podskakuje si so svojou dýkou v tanci a speve. Na moment ťa zarazí, že je rovnaká ako tá, ktorú si zobral a tak ako pred tým má iba jednu. No iba na moment.

Skupina sa vyberie zborovo na most a prejde cez bránu za ním. Teraz ale s tým rozdielom, že pri nej otvorenej ostávajú dvaja strážiť. Polonahý, ozbrojený primitívnymi kopijami a krátkym mečom.

Tu sa k tebe prikradne tvoj zachránený. Štíhloň zaujme pozíciu v úkryte vedľa teba. Hodí na teba krátky kukuč a položí svoj ukazovák na pery. “Pssst!“
Sám chvíľu pozerá tým smerom, potom zakrúti nesúhlasne hlavou a naznačí ti prstom smer do tunelov. Na to ukazovák nasmeruje k strážcom brány. Dotkne sa svojho nosa a naznačí prstom kroky. Na záver na teba hodí milý úsmev so zostavou svojich pár zubov a niekoľkých širokých medzier medzi nimi.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.090372085571289 sekund

na začátek stránky