Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 270


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 28. října 2020 22:32Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 28. října 2020 22:07Jessica Lovre
 
Univerzas - 15. března 2018 15:13
ico2ss9582.jpg
Pláň [1]

Ostrý chladný vietor brázdi ničotou. Rovná vrásky rovnej pláne. Chladná, pochmúrna, sivá paní prachu a popola. Zdobí svoj povrch nemými ruinami skál, siluetami mŕtvych stromov a vyčíňajúcich mohutných kostí gigantov.
Je poludnie a skrz monotónnu našedlú oblačnosť sa svetlo ostro odráža od mäkkého povrchu. Touto krajinou putuje človek. Tvor svoje nohy zabára do popola po členky, akoby to bol len piesok púšte. Nesie veľký ruksak a šedú kombinézu uzatvorenou uhľovou plynovou maskou. Celú postavičku odieva štvorcový vzor. Nerovnomerný, no geometricky precízny. Verný metodiky pravých uhlov.
Digitálny maskáč zapadá do okolia nevidený ako každá tunajšia duna

Tacká sa únavou z kroku na krok. Cesta, ktorú ma za sebou, je dlhá. Bytosť si z nej nesie svoje jazvy, no aj víťazstvá. Odhodlane pokračuje ďalej. Až kým nenarazí na mláku krvi. Špinavé kusy živočícha sa povaľujú okolo. Surovosť miesta a čerstvosť tekutiny prezrádza, že tu niečo lovilo.
Človek miesto pozoruje cez zrkadlové striebro svojich priezorov. Naberá na obavách, pretože spoznáva tvary tých kusov. Jedno je noha, druhé bolo rukou. Tamto možno tvár. Trhance oblečenia nesú špinu a červeň utrpenia. Nesú aj rovnaký vzor ako odev prítomnej osoby.

S nervozitou zatají dych. Vie, že je v týchto končinách korisť. Nič viac a ani nič menej. To čo tu loví bolo úspešné, prežilo. A bude loviť znovu. Koho? Keď táto pláň je bohatá len na smrť.
Postava sa skloní k najväčšiemu kusu látky. Presnejšie kusu ruksaka. Vloží doň ruku chránenú tenkou, no pevnou rukavicou. Vyloví kus prístroja.
Stlačí tlačidlo na vrchu a displej sa rozžiari. Veľký ako jej celá dlaň na sebe vykreslí pár podivných znakov svietiac zelene. Koliečko v jeho strede sa točí. Displej je ale poškrabaný. Intenzita znakov slabá. Preto prítomná osoba voľnou rukou zodvihne svoju masku z tváre.


A) Je to žena.

B) Je to muž.

 
Univerzas - 03. března 2018 19:48
ico2ss9582.jpg
Neznáma Vesmírna Loď - Hangár [Kurtis]

Gabriel sa zozbiera na nohy. V záplave červene sa obzrie okolo. “Je mi to tu povedomé.“ Zamrmle popod nos držiac si hrču na čele. Pohľad zastaví na dverách z hangáru. Zamračí sa. “Až moc povedomé.“ Dodá. Rukou siahne pod kabát. Zašmátra po vreckách.
“O kurva! Dúfam, že som ich nestratil.“ Započína monológ. “Kde by mohli byť? Veď boli pripnuté.“ S miernym stresom sa začne obzerať vôkol seba. Zbadá vevericu.
“Ty!!! Daj to sem!“ Zakričí a rýchlym krokom sa rozbehne k nej. Veveričiak sa zľakne, rozuteká sa halou okríknutou robotom. Donúti Gabriela bežať. Mrštenými úskokmi sa mu vyplieta z dlaní.

Ty skúmaš možnosti úteku z červených nervov. Dvere vyzerajú byť zamknuté. Nereagujú. Panely porozbíjané. Iskria. Chvíľami sa začneš obzerať aj po vetracích alebo údržbových šachtách. Tie tu sú, no zakrikované mrežami. Tvoju pozornosť ale uchváti jeden z nerozbitých displejov.
Je umiestnený na divnom železnom stole. Akoby bol súčasťou nejakého riadenia. Stôl je úzky, široký a za tie blikajúce kontrolky by človek pousádzal aj piatich ľudí.
Ty ale pozoruješ jednu z obrazoviek. Na nej je miestnosť, podobná riadiacej. Samé panely, počítače a kabeláž. Kamerou z horného rohu miestnosti sleduješ jej štyroch členov. Je tam nejaká žena, malý chlapec. Povedomý muž so svietiacim okom, ktorého si videl v temnote pri prechode z lesa do snehu. Teba ale prekvapí štvrtá osoba. Muž, na pohľad mladý. Známy. Gabriel.
Niečo im vysvetľuje. Máva k nim a oni začnú utekať. On sa rýchlo vrhne a začne klepať prstami do ovládacích panelov.

Medzitým prítomný Gabriel za tebou stratil trpezlivosť. Zavrčal a zaškrípal zubami. Veverica ktorá vybehla na plošinu vyššie si myslela, že je v bezpečí, no Gabriel má prsteň. Počas jedného žmurknutia ju lapil do dlane a strhol jej vreckové hodinky z krku.
Zvieratko sa vyslobodí z jeho rúk silným hryznutím do jeho prstov, no to Gabriela netrápi. Vystrašený huňáč dobehne k tebe. Gabriel s prekvapením civí na ciferník.

Ty pozoruješ na displeji, ako druhý Gabriel dostane nervy. Vezme do rúk nejaký železný nástroj podobný páčidlu a rozmláti niečo v železnej skrini medzi káblami. Červená farba z miestnosti zmizne s záplavou jasného svetla. Robot stíchne. A Gabriel 2 utečie zo záberu za svojimi kumpánmi.


O štíhlom barbarovi stále môžeme tvrdiť že vstrebáva nové prostredie. Sám stroho urobil najviac pol kroka. Nedokáže nakŕmiť vlastné oči tým čo vidí.
 
Kurtis Fleming - 03. března 2018 14:55
340x24683.jpg
Na neznámé lodi
Cesta skrze komplex podzemních tunelů se stále klikatila a co chvíli měnila směr, takže jsem za nějakou dobu ani nevěděl, kde jsme. Barbar naštěstí tento problém neměl a vedl mě sebejistě dál, stále hlouběji. S žádným dalším problémem jsme se už nesetkali, takže jakmile se naskytla příležitost a narazili jsme na vhodný úkryt, rozhodli jsme se na chvilku odpočinout.
Gabriel se na tom zdál být o něco lépe, dokonce jsem i zaslechl, jak ze spaní cosi říká. Klid ale měl bohužel jen krátké trvání. Nejdříve se z bezvědomí probral Gabriel a následně nás pohltí tma.

Když se konečně proberu, nejsme už v jeskyni, ale v útrobách nějakého plavidla, které nás před nějakou chvílí všechny pohltilo. Ležím na studené podlaze a všude kolem se povaluje plno všelijakého haraburdí.
Konečně něco alespoň trochu povědomého.
Zdálo se, že jsme v bezpečí, otázkou ale bylo, na jak dlouho. Všude kolem nás blikala rudá, poplašná světla a odkudsi z reproduktorů zněla výzva k evakuaci.
Kam jsme se to zase dostali?
Pomalu se vyškrábu na nohy a začnu se kolem sebe rozhlížet. V lodi je s námi i onen barbar, který je z toho všeho celý paf. Popravdě mu to ani nemám za zlé, podobně jsem na tom byl já, když mě Gabriel přivedl na planetu těch roztodivných tvorů a zabijáckých rostlin. Jediná dobrá věc na celé téhle situaci je, že se Gabriel konečně probral.

"Tak trochu jsem doufal, že mi to řekneš ty." odpovím Gabrielovi. Vím, že jsme zcela určitě v nějaké vesmírné lodi a také to, že už nejsme ve světě, kde jsme ho před chvílí zachránili z vězení.
"Já nevím ani kde jsme to byli před tím, takže s tím ti moc nepomůžu."
Jako první se začnu rozhlížet po nějakých dveřích nebo východu, který by nás dostal z tohohle skladiště. Blikající světlo mi po chvilce začne lézt pěkně na nervy, stejně jako hlášení, které ho doprovází.
 
Univerzas - 16. února 2018 10:11
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – útek [Kurtis]

Skrvavenému šialencovi ustúpiš. Nemá záujem pokračovať v lámaní kostí. Prejde mostom, vymení si škaredý pohľad s chudým divochom a stratí sa v jaskyniach. Nie je na čo čakať. Utekáte aj vy. Cestu útrobami hory vedie barbar. Preukázal sa tiež ako užitočná nosná sila. Bezvedomý Gabriel sa na jeho ramenách húpe ako kus oblečenia. Veveričiak si ale preskočí na tvoje rameno. Ozdobený hodinkami, ktoré vytiahol Gabrielovi z kapsy. Zlatou retiazkou si ich zavesil okolo krku. Labkami stráži ich kryt.
Možno ťa prekvapí, že tvor je viac uvedomelý než obyčajné zvieratko.

“Tadiaľto je to najbezpečnejšie.“ Tvrdí divoch, ktorý vás čoraz užšími chodbičkami tlmeného zelenkavého svetla. Putovanie je čoraz tichšie. Ozvena citlivejšia. Chvíľami vaše uši unáša tiché stonanie padajúcich kvapiek.
Až kým sa neozve Gabriel. Jeho mrnčanie potvrdí prítomnosť života. Kŕčovité trhanie hlavy a nôh naznačí, že ešte nie je pri vedomí. Akoby bol uväznený v sne. “Už sa k nám vracia!“ Zhíkne barbar šťastím.
Ukročí k jaskynnej stene a položí jeho telo do sedu. V nedočkavom predklone čaká jeho prebudenie.
“Pozri, aha, čo sa mu robí s ústami. Akoby bol šaman v duchovnom obrade.“ Poznamená nad prudkou mimikou spáča.

Gabriel natiahne pravicu. V šoku skríkne: „NIIIIEEEEEEEEEEEEEE!!“ Steny jaskýň sa otrasú. Neviditeľná vlna tlaku vás hodí na zem. V jaskyni sa dvihne prudký vietor. Všetko stmavne.
V momente pár nádychov si všimneš železné monštrum ktoré sa blíži z temnoty. Vesmírna loď zdobená niekoľkými bodovými svetlami všetkých zožerie ako veľryba Jonáša.


Útroby železného monštra [Kurtis]

Zmietnutý vetrom a seizmickou aktivitou sa telá hrdinov valia po chladnej kovovej podlahe. Vzduchom lieta haraburdie. Nástroje, kladivá, divné dizajnové vŕtačky a nástroje akoby z iného sveta. Veľa týchto vecí vysávajú otvorené vráta do vesmíru, ktoré k sebe ťahajú aj vás.
Nad hlavami prítomných preletí obrovský kovový box. V tom záblesku si všimneš, že má na sebe portál do jaskýň. Podobný ako ten, z ktorého vyliezol cestovateľ na počiatku tvojej návštevy brány barbarov.

Roh boxu sa s zazvonením odrazí od rozblikaného panelu. Ten sa zrúti do zhluku črepín a iskier. Všetko sa utopí v červenom svetle a kriku sirén. Železná brána sa zatvorí s rýchlosťou padajúcej gilotíny a vy dostanete šancu na nádych.

Zmätená veverica sa snaží nájsť svoje ťažisko. Barbar s padnutou sánkou hľadí dookola objatý nemotou. Vyzerá to, že sa nachádzate v prázdnej skladovej miestnosti kozmickej lode. Obdĺžniková hala nie je väčšia než chodba, v ktorej bol vtedy divoch uviazaný. Jej majestátnosti ale pridáva jej prázdnota. Väčšinu obsahu vytiahlo cez otvorené dvere. Napriek tomu okolo Vás ostalo ležať dosť bordelu, železných kusov a futuristických nástrojov. Dizajn okolitých kovových stien je značne poškodený. Tak isto aj niekoľko svetielkujúcich panelov, ktoré ticho blikajú v záplave červenej. V hale sa okrem hlavných dverí do vákua nachádzajú ďalšie dvoje.

Striedavé tóny sirény škrípu v ušiach. Ozve sa v nich robotický, ženský hlas.
“Protokol evakuácie spustený! Všetci opustite svoje pozície a lokalizujte najbližší únikový modul! Opakujem! Protokol Evakuácie spustený...“
Správa zaznie ešte raz a opäť dá priestor spevy sirény. Na pár momentov kým sa nespustí znovu. No pred tým zakričí ubolený Gabriel.
“Do pekla! To kde sme?“ S zvrašteným čelom si dlaňou prikrýva modrinu na tvári. “Ste všetci v poriadku!?“ Zakričí intuitívne. “Môžete sa hýbať?!“
 
Kurtis Fleming - 11. února 2018 17:41
340x24683.jpg
Jeskyně - Brána

Útok na barbara trval krátce, ale rozhodně nebyl tak snadný, jak jsem si zprvu představoval. Čekal jsem, že s ním budu rychle hotový, ale muž snášel rány nezvykle dobře. Když jsem ho nakonec poslal k zemi, bolely mě nejen ruce ale i celé tělo. To se ale už druhý barbar napřahoval k hodu. Bylo mi jasné, že s tím už nic nezmůžu, protože už po prvním souboji jsem byl nebývale ztrhaný. Naštěstí se mému barbarskému spojenci podařilo muže zlikvidovat, takže jsem si mohl v duchu oddychnout. Poté si hodil Gabriela přes rameno, zatím co já se spokojil jen s mým malým hlodavčím kamarádem.
Rychle pryč, než je začne někdo postrádat.
Než ale stihneme uprchnout do nitra tunelů, spatříme před sebou stát obrovského barbara, jehož celu jsem před nějakým okamžikem otevřel. Teď když stál proti mě, celý od krve a volný, působil ještě děsivějším dojmem, než když jsem ho viděl před tím.
"Z cesty!" řekne barbar a já si nedovolím ho neposlechnout. Ustoupím mu pryč a se strachem pozoruji jak kolem mě to velké monstrum prochází. Čekal jsem, že mu bude útěk trvat mnohem déle a že ostatní barbary na nějakou dobu zabaví. Celou dobu co je poblíž, se nedovolím pohnout abych mu nedal záminku k tomu aby mě zabil. Čekám dokud není pryč, teprve pak kývnu na spřáteleného barbara a vydáme se společně do tunelů. Snad se tentokrát už konečně dostaneme bez problémů pryč.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.076844930648804 sekund

na začátek stránky