Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 267


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 30. září 2020 16:45Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 30. září 2020 21:43Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 01. prosince 2017 23:10
340x24683.jpg

Cesta z velké jeskyně



Jak mířím pryč od zraněného, tak slyším, jak se mě pokouší zastavit, ale já jdu dál. Nemám chuť se s tím mužem bavit, nebo se tu zdržovat déle, než jsem právě udělal. Provedu skok k nejbližšímu z východů, odkud hodlám pokračovat dál. V momentě kdy se přemístím, slyším jeho další slova, kdy mi muž nabízí, že mi pomůže se odsud dostat.
Lákavá nabídka.
Na okamžik se zastavím a ohlédnu zpátky. Pomoc by byla jistě dobrá, ale nechce se mi riskovat, kdyby se rozhodl zkusit si koupit zpátky místo mezi svými přáteli tím, že mě zradí. Ne děkuji.
Na barbarovu nabídku nijak neodpovím. Prostě se otočím a pokračuji dál sám.
 
Univerzas - 01. prosince 2017 06:20
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – po obed(t)e [Kurtis]

Svitá na lepšie chvíle. Po otrase a odchode barbarov sa napätie uvoľnilo a ty sa môžeš opäť dať do pohybu. Do komunikátoru posielaš len jedinú myšlienku. Vetu. No bez odpovede. Ako keby sa niekedy namáhal odpovedať, však? Každopádne nesedíš na zadku v chladnom kamení. Veveričiak na ramene, vzduch čistý. Dávaš sa do pohybu až...

... ťa zastavia stony raneného. Pristúpiš k nemu, získavaš dýku a prehovoríš. On vyzerá, že rozumie. Uvoľníš jeho putá a pomôžeš mu s zranením. Celú dobu mlčí a jeho tvár neukrýva prekvapenie, šok. Potom čo si uviaže napevno kus látky cez ranu sa rozlúčiš a rozbehneš preč.

“Počkaj!“ Skríkne na teba v poslednej chvíli pred zmiznutím. “Vezmi ma so sebou!“ Pokračuje v rýchlosti. “Môžem ti ukázať najkratšiu cestu von z hory.“ Dodá nakoniec.
Sám ale ostáva sedieť s načiahnutou rukou tvojím smerom. Čakajúc na tvoju odpoveď.
 
Kurtis Fleming - 29. listopadu 2017 18:11
340x24683.jpg

Jeskyně - Zemětřesení



Čekám, co dalšího mi Gabriel řekne, ale ten neodpovídá. Už zase. Po tom všem si na to už začínám pomalu zvykat, ale bylo by mi příjemnější, kdyby mi alespoň něco řekl předem, než abych se pak s ním pokoušel marně spojit.
Netrpělivě čekám ve svém úkrytu a modlím se, aby byl Gabriel rychlejší než ti barbaři dole, ať už dělají cokoliv. Náhle, jako kdyby někdo mé modlitby slyšel, dostanu odpověď, v podobě zemětřesení.

Celá hora sebou začne třást a já jen doufám, že mě to tu nepohřbí zaživa. Veverčák se vrátí zpátky ke mně a já si ho položím na rameno, kde ho přidržuji, dokud otřesy nepřestanou. Když nakouknu přes římsu, vidím, že jsou barbaři z toho všeho zmatení, ale na rozdíl ode mě, to považují za nějaké znamení. Já mám ale jinou teorii. Gabrieli, tos byl ty?

Skupinka dole nakonec odejde, já zůstanu sám společně s veverčákem a raněným barbarem, který noži nevyhnul. Přesto se na tom zdá být mnohem lépe, než kdyby jeho přátelé rituál dokončili, jak měli původně v úmyslu.

Tunely z jeskyně, které byly dříve zataraseny, jsou nyní už opět průchodné a já se můžu už konečně někam pohnout. Něco však zastaví moje kroky a já pohlédnu opět na raněného muže.
To není dobrý nápad. Nejraději bych odsud co nejraději vypadl, ale ani se mi nechce nechat toho nebožáka pomalu vykrvácet, i když byl jedním z těch, kteří mě v těchto jeskyních lovili. Kdyby mě chytili, tak bych skončil pravděpodobně na jeho místě, ale i přesto ho tam nehodlám nechat.

Přemístím se s pomocí prstenu hned vedle oltáře a vezmu barbarovi jeho nůž. Potom se společně s nožem přiblížím k jeho tváři a zcela vážně a s chladem v očích řeknu:
„Jestli cekneš nebo se o něco pokusíš, tak dodělám to, co tvoji kámoši začali.“ Potom začnu jedno po druhém přeřezávat mužova pouta. Když je volný, tak seženu kus látky (nejspíše z jeho oblečení), které přitlačím na ránu a co nejlépe to jde, mu zranění ošetřím.
Víc už pro něj neudělám. „Teď už je to na tobě.“ řeknu barbarovi a zmizím rychle jedním z východů. Půjčený nuž si nechám pro všechny případy u sebe.
 
Univerzas - 20. listopadu 2017 22:55
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - obeta [Kurtis]

Gabriel sa po tvojich slovách odmlčí. Usudzuješ, že pochopil aká situácia je a tak vyčkávaš. Čas sa ale vlečie mizerne pomaly a ty začínaš mať pocit, že aj ten obrad tam dolu trvá nejako dlho. Počas toho všetkého pri tebe sedí ako jediný spoločník čudný veveričiak. Tu si na ňom všimneš niečo, čo obyčajné zvierata nerobia. Jednou labkou opretý o kameň položil ňufák do skulinky v kamení. Mlčky pozoruje, čo sa deje dolu a sem tam zavrtí hlavou.

Šamanov krik a recitácie začínajú byť neznesiteĺné a únavné. Napriek tomu čoraz viac v ovzduší cítiť železitý opar. Akoby aj svetlo z húb a porastov sa stlmilo prebiehajúcim obradom.
Šaman napokon stanie na jednej nohe pred svoju obetu. Dýku drží v oboch rukách nad hlavou. Miesto recitátu už len vydáva monotónny zvuk a mrnčanie. Krv bude preliata.


V tom sa hala so všetkými tunelmi otrasie v mohutnom hučaní. Veveričiak ti skočí do náruče trasúc sa od strachu. Barbari sa prikrčia hľadajúc rovnováhu a Šaman…
… ten sa rúti s dýkou v rukách k zemi. Hrot jeho čepeľe sa zaryje do hrude obete a zraní ho temer až po pupok. K tomu všetkému sa pridá ešte nepretržitý krik zraneného.

Po pár momentoch rachot ustane a zmení sa na ticho prebíjané bolestným stonaním. ”Čo to bolo? To si spravil ty?” Zaručí blondiak na šamana.
”Nie. Môj obrad bol prerušený! Hora sa triasla kvôli niečomu inému, nie kvôli mojej obete.”
“A kvôli čomu?”

Šaman rozšíril zreničky a skríkol. Našli ho! Hľa! Tunely sa uvoľnily. Všetky sú priechodné. Niekto z nás zrušil blokádu.
Na to blonďavý vstal a hmatol po svojej zbrani. ”Vstávať! Ideme za Velfrom. Chcem toho votrelca vidieť na vlastné oči!”
“Čo s ním?”
Spýtal sa jeden z bojovníkov, pritom ako kývol na krvacajúceho. Ten sa stále mykal krvavý v bolestiach uviazaný o kameň.
”To má len škrabanec. Na to nemáme končatiny. Nehcajte ho tu. Poďme! Za mnou!”

S zbesilým kričaním si partia divochov pozbierala veci a rozbehli sa všetci spoločne do jednej z chodieb. Po chvíľke sieň ostáva prázdna, teda bez teba, veveričiaka a zraneného.
 
Kurtis Fleming - 08. listopadu 2017 23:34
340x24683.jpg

Jeskyně - pomoc je blízko



V momentě kdy uslyším Gabrielův hlas, mi spadne kámen ze srdce. Díky bohu. Nikdy bych si nemyslel, že někdy někoho tak rád uslyším, obzvláště takového parchanta, jakým je Gabriel. Po tom co provedl, bych se mu raději vyhnul mílovým obloukem, ale jaksi pořád nemám moc na výběr.

Ve skrytu tiše čekám na Gabrielův příchod, zatím co kousek pode mnou provádí banda barbarů nějaký rituál. Všechno se schyluje ke krvavému konci a já doufám, že budu co nevidět pryč.
Po chvilce ke mně opět dolehne Gabrielův hlas a já rychle zpozorním.
Vykašli se na kabát a pojď mi pomoct. Jsem tu v pasti a nevím, jak dlouho se tu ještě můžu skrývat. Tak nějak ale tuším, že to už moc dlouho nebude. Potom co na Gabriela vychrlím svou žádost, tak chvilku čekám, což mi pomůže, abych se uklidnil a znovu se nad celou věcí zamyslel.
Jsem v nějakém jeskynním komplexu pod zemí, přesněji ve velké jeskyni. Všechny východy jsou zatarasené a banda barbarů se tu chystá obětovat nějakýho chudáka svým bohům a jestli mě najdou, tak budu nejspíš na řadě, stačí ti to takhle?

K celé situaci nemám, co bych dalšího řekl, tak čekám. Nejsem si však jistý, že pomoc příjde včas, proto začne hledat cestu jak odsud. Jak už jsem Gabrielovi řekl, tak žádná cesta na povrch odsud nevede, což mi nechává jedinou možnost, a to jít zpátky. Chvilku váhám, zda nezůstat kde jsem, ale nakonec vstanu a přikrčen se vydám zpátky tunelem, abych zjistil, zda tudy budu moci v případě nouze uprchnout.
 
Univerzas - 04. listopadu 2017 17:34
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - sieň [Kurtis]

Štíhleho divocha schmatli za všetky končatiny. Odniesli ho a priviazali ku skale. Kričiac sa snažil brániť, no márne. Šaman vzal do rúk kôpku prachu. Dýku prišľapoval bosou nohou. Mrmlal si popod nos pritom ako trel dlane o seba..

”Um, num, num, num Ooooooo. Boh krvi a kamenia. Z prachu ťa volám a ponúkam obetu...”

Ty ukrytý s veveričiakom po boku kontaktuješ Gabriela. Najprv nepočuť nič. Cez ten krik a hukot divochov. Chvíľami zachytávaš šum. Potom aj Gabrielov hlas.
”Halóoo! Haloo? Počujem! Počuješ? Niečo práve skúšam. Drž palce. Idem si to skočiť!”
Opäť zaznie šum a šaman pokračuje.

”...krv a shcránka jedného z nás bude tvojou. Ak tvoja moc ukáže a zasvieti na votrelca, ktorého videl! Daj nám moc vidieť hotiež, cez kameň, sneh a všetko čo matka stvorila. Pomôž nám ho chytiť!”

Obrad pretne Gabrielov vnútorný hlas. ”Bu.. Hu.. huuuuu….”
“Tu je ale fakt zima. Kde si? Vydrž! Mám kabát aj pre teba.”


Jedným okom cez skulinu uzrieš obrad. Šaman presypal prach do drevenej misky. Pri nezrozumiteľnom mrmlaní napľul a podal ju ďalej. Každý jeden divoch ju vzal a pripľul k nej až kým neprišla k obeti.
On napľúť nechcel. No pár pästných úderov do úst od blońdavého ho prinútili.
 
Kurtis Fleming - 31. října 2017 19:02
340x24683.jpg

Velká jeskyně



Barbar si mě v posledním okamžiku stačí všimnout, ale tomu nevěnuji sebemenší pozornost. Utíkám jako o život a v každý vhodný moment skočím s pomocí prstenu vpřed. Slyším za sebou křik a zvuk padajícího kamení. V nohách začínám cítit křeč, ale i přes to nezastavuji a pokračuji dál, dokud se nedostanu k vyvýšenému balkónu končícím ve velké jeskyni.
Znavený padnu na zem a ztěžka oddychuji. Srdce mi tluče jako o závod a já se pokouším chytit dech.
Utekl jsem mu? Teď se konečně ohlédnu a v očekávání, že by mě mohl barbar pronásledovat sleduji ústí tunelu, nic. Místo toho zaslechnu hlasy přicházející z úplně druhé strany.

Chvilku váhám, ale nakonec se přeci jen odvážím pohlédnout přes kamenné zábradlí dolů. Tam uvidím asi šestici barbarů, kteří, podle toho co moje mašinka překládá, zablokovali všechny východy z jeskyní. Do háje, teď se odsud nikdy nedostanu.
Zanedlouho se přižene další barbar a je mi jasné, že je to ten, kterého jsem před chvílí minul v tunelu. Pozoruji celé dění dole a nervózního veverčáka při tom nevědomky pustím. Jeho společníci nejsou jeho nezdarem moc potěšení a k mému překvapení jejich vůdce rozhodne, že bude onen chudák obětován. Tak tohle je už moc, padám odsud.
Pokusím se přenést pryč s pomocí prstenu, ale ten na nic nereaguje a stejně jako před tím na vzdálený přenos neodpovídá.

Gabrieli slyšíš me? pokusím se navázat spojení. Jak jsi na tom, víš jak mě odsud dostat? Nechci tě hodit, ale začíná to tu být dost nebezpečný. To že nemám žádnou zbraň nezmíním, ale v souboji se skupinou barbarů by mi stejně byla k ničemu. Hej Gabrieli, tak co se děje?
 
Univerzas - 22. října 2017 14:30
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - dutá sieť [Kurtis]

Rozhodol si sa jednoznačne a s predstihom. Ako si sa priblížil k barbarovi vedel si kam sa pozrieť. Presunul si sa okamžite. On naopak prekvapený nestihol vydať ani hlásku a už ťa videl miznúť v tme chodby, ktorou on sám prišiel.
”Hej -ej -ej -j !!!”

Doliahne k tvojim ušiam ozvena. Zvuk spoza chrbta naznačí prenasledovanie, no ty unikáš. V tom nastane ďalší otras. Obrovský blok kamena zahučí v pozadí. Ty sa opäť nachádzaš v kľukatej, no priamočiarej chodbe. Nedá sa ísť nikam inam, než rovno. Ale už bez primitívnej hrozby.

Pokračuješ s veveričakom v pred. Ten sa maličko chveje, no je na tom lepšie než pri prvých skokoch. Ostáva naďalej v tvojej dlani pritom, ako ho v tichosti nesieš dopredu. Na konci tunela ťa čaká priestranná dutina. Kus jaskyne dostatočne veľký pre dva obytné domy. Východ, v ktorom si ty je ale pár metrov nad zemou. Balvany s výstupkom tu tvoria dobrý úkryt a zároveň výhľad. Akoby si sa ocitol na kamennom balkóne.

A pod sebou opäť počuť barbarov.

”Boh hory zablokoval všetky prechody. Teraz stačí už len vyčkať kým ho bojovníci nájdu.” Hovorí jeden v hnedavých kožučinách a drevenou maskou, z ktorej trčí kratšie jelenie parožie.
Spolu s týmto barbarom postáva niekoĺko podobných, urastených, ozbrojených vlasáčov.

”Koľko dutín ešte chýba, až sa rozdelíme?” Spýta sa jeden z nich.

Rozhovor ale preruší udýchaný chrt, ktorému si ušiel. Okamžite upútal všetku pozornosť.
”Áááááá!! Kde je!? Máte ho!?”

“Koho?”

“Toho zatúlanca. Toho čo hľadáme! Predbehol ma a bežal sem!”

“Ty si ho nechal utiecť!?”
Zavrčí najväčší z ozbrojencov a s svojou blonďavou hrivou pristúpi k vychudlému.
”Nie! Teda… No… Ušiel… Ale nie naschvál.”
Viac argumentov povedať nestihol, pretože mal blonďákovu dlaň okolo svojho krku.
”Na to aby to nebolo naschvál máš na sebe málo modrín a zranení. Už mám dosť tvojej neschopnosti Ufrud! Ty nie si bojovník, ale hovno! Toto bola posledná kvapka!”
Tvárou sa otočil k otatným. Hlavne k šamanovi.
”Započni krvavú obeť! Nájdeme toho utečenca okamžite. Tento červ kmeňu chýbať nebude!”

Plynulým švihom hodil dusiaceho medzi ostatných. Tí ho schmatli za končatiny a začali uväzovať jeden z balvanov. S rehotom, a šialeným nadšením. Šaman neprotestoval. Pri svojom postávani len vytiahol dýku a začal do rúk zbierať zo zeme prach.
 
Kurtis Fleming - 17. října 2017 07:49
340x24683.jpg

Jeskyně - setkání s barbarem



Zvuk, který jsem před okamžikem zaslechl, byl předzvěstí blížícího se zemětřesení. To na sebe nenechalo dlouho čekat a zanedlouho se začaly tunely otřásat. Strop se začal na několika místech bortit a já se jenom v duchu modlil, aby mě to tady zaživa nepohřbilo.

Utíkám, co mi síly stačí, pokouším se uhýbat padajícímu kamení a čas od času využiji pro jistotu prsten. To se ovšem moc nelíbí veverčákovi, který se po každém skoku začne nervózně třást.
Klídek bráško, za chvíli budeme venku, doufám.

Náhle zaslechnu neznámý hlas. Zastavím a zaposlouchám se, abych poznal, komu patří. Nemusím nad tím moc přemýšlet a je mi hned jasné, že je to jeden z barbarů, kteří mě tu celou tu dobu nahánějí. No bezva. Teď už o něco opatrněji vyrazím kupředu a opatrně nakukuji za každý roh. K mé smůle se hned za zatáčkou onen barbar nachází. Do háje! Tunel nemá žádné postranní chodby ani díry ve kterých bych se mohl ukrýt a zpátky se vrátit nemůžu. Cesta za mnou je už nejspíš zasypaná a i kdyby nebyla, nechci riskovat, že to spadne zrovna ve chvíli, kdy budu uvnitř. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jít kupředu, přímo přes barbara.

Monolog mého pronásledovatele nasvědčuje tomu, že by mi možná barbar pomohl, ale v posledních dnech jsem měl tolik smůly, že to riskovat nebudu. Dám tedy tuto možnost stranou a přemýšlím, jak se s ním vypořádat. Zbývá už jenom chvilka a bude u mě.

Pomalu se vydám kupředu, mírně přikrčený a se srdcem skoro až v krku. Jestli to nevyjde … Zahnu za zatáčku, takže jsem teď přímo proti barbarovi. Zatím si mě ještě nevšiml, za což děkuji všem bohům. Potom se pořádně soustředím a skočím dopředu, tak daleko za barbara, jak jenom dohlédnu. Hned poté, jakmile se zase zorientuji, skočím ještě jednou a pak znovu, dokud nejsem z dohledu. Ale ani potom nezastavuji a pomalým klusem se snažím dostat pryč z jeho blízkosti.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.092870950698853 sekund

na začátek stránky