Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 270


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 30. října 2020 23:30Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je onlineJessica Lovre
 
Univerzas - 10. prosince 2017 19:02
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – pri vstupnej bráne [Kurtis]

Všetko začína byť jasnejšie. Teda. Vlastne iba jedna vec, tá s Gabrielom. To ostatné je stále veľkou neznámou.
Potichu sa vykradneš do pulzujúcich zelenkavých tunelov. Za tebou divoch. Akonáhle sa dostatočne vzdialite od ústia chodby začne rozprávať. Šepotom.

“Krvavé nebo nie je cesta. Je tam veľa ľadu a drkotajúcich zubov. Lepšie je ísť dolu k žltému nebu. Tam je pot a ostrý piesok. Lepšia možnosť pre tvoj kožuch.“Každým slovom a vetou sa k tebe približoval aby mohol tichšie šepkať. Pritom každým milimetrom viac cítiš ohyzdný pach z jeho štrbavých úst. “ Kmeň našiel votrelca, budú teraz tancovať. My môžeme utekať. “

Krúživým pohybom dlane opäť naznačí až ho nasleduješ a jeho myšlienka je jasná. Využiť koncentrovanú pozornosť barbarov a utiecť z hory tam, kde bude život lepší.
 
Kurtis Fleming - 09. prosince 2017 17:30
340x24683.jpg
Jeskyně - v chodbách

Cesta tunelem se klikatí všemi možnými směry a občas se i rozděluje do postranních chodeb. Já se však stále držím té hlavní a doufám, že se tentokrát snad konečně dostanu ven, nebo někam, kde se nebudu muset bát o svůj život.
Jdu teprve pár minut, když se dostanu do další jeskyně, tentokrát ale ne tak cizí jako byla ta předchozí. Vzpomínám si, že jsem tudy před nějakou dobou šel, ale to tu cestu střežila banda barbarů. I tentokrát zde na ně narazím, ale jedná se o daleko větší skupin u než před tím.
Co tu dělají tihle? To vypadá na nějaké procesí. Žeby oslava?
V davu tváří si všimnu šamana, který před chvílí chtěl obětovat toho chudáka, a pak ... Gabriel.
Co?
Nemůžu uvěřit svým očím, a jak se dívám sebedéle, tak není pochyb o tom, že muž, kterého barbaři nesou, je Gabriel.
To by vysvětlovalo, proč neodpovídá.
Skupina směřuje k nedaleké bráně a potom společně s Gabrielem za ní zmizí. Zůstanu sám společně dvojicí stráží střežících bránu a nově příchozího. Tím je barbar, kterému jsem před chvílí pomohl z pout. Vida, vracíš se domů? Čekám co se bude dít, ale barbar nekřičí, nevolá své přátele, ani nijak neupozorňuje na mou přítomnost. Místo toho na mě cosi posunkami ukazuje.
Hmmm, že by se mi snažil pomoct? Moc dobře barbarovým gestům nerozumím, ale rozhodnu se mu protentokrát důvěřovat. Třeba mi pomůže dostat se dovnitř. Vydám se tunelem, do kterého barbar ukazoval, v domnění, že mi řekne něco víc o svém plánu, který jak doufám, obnáší nepozorovaný vstup na místo, kam odvedli Gabriela. Ať už provedl cokoliv, tak to co si pro něj chystají, si zřejmě nezaslouží. Navíc je to asi jediný člověk, který by bě dokázal dostat domů.
 
Univerzas - 05. prosince 2017 20:53
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – sieť chodieb [Kurtis]

Rozbehneš sa s veveričiakom opäť do spleti tunelov a vlhkých kamenných chodieb. Hľadajúc východ a hocijakú cestu odtiaľto. Na živočícha si si zvykol tak ako na pochod tunajšou scenériou. Našľapuje sa ti lepšie, skáče sa ti prsteňom lepšie vpred. V mysli a komunikátore ale ostáva ticho. Nie je prekvapujúce, že sa Gabriel neozýva, aj keď otravnosť tohto faktu malá nie je.


Po nejakej dobe blúdenia začuješ hluk. Intuitívne spomalíš, stíšiš svoj krok a zakrádajúc sa v úkrytu väčších skál ideš vpred. Zastaneš na mieste, ktoré sa ti zdá povedomé. Prezradí sa až pri pohľade do veľkého priestoru ústiaceho z konca chodby. V tomto tuneli si už stál asi na rovnakom mieste a hľadel rovnakým smerom. Na plochu kde vtedy čakali unudený barbari na nejakého cestovateľa a hádzali balvany do priepasti. Otvorená brána a vrtkavý lanový most.
Tu pochodovala väčšia skupina domorodcov. Niektorý tancovali, iný spievali, ostatný oboje. Pôvod ich radosti si všimneš okamžite. Jeden z nich totiž na ramene nesie Gabriela. Jeho ruky voľne plantajú za chrbtom divocha. Nijak neprejavuje prítomnosť svojich zmyslov.
Medzi nimi uvidíš aj šamana, ktorý nedokončil svoj obrad. Podskakuje si so svojou dýkou v tanci a speve. Na moment ťa zarazí, že je rovnaká ako tá, ktorú si zobral a tak ako pred tým má iba jednu. No iba na moment.

Skupina sa vyberie zborovo na most a prejde cez bránu za ním. Teraz ale s tým rozdielom, že pri nej otvorenej ostávajú dvaja strážiť. Polonahý, ozbrojený primitívnymi kopijami a krátkym mečom.

Tu sa k tebe prikradne tvoj zachránený. Štíhloň zaujme pozíciu v úkryte vedľa teba. Hodí na teba krátky kukuč a položí svoj ukazovák na pery. “Pssst!“
Sám chvíľu pozerá tým smerom, potom zakrúti nesúhlasne hlavou a naznačí ti prstom smer do tunelov. Na to ukazovák nasmeruje k strážcom brány. Dotkne sa svojho nosa a naznačí prstom kroky. Na záver na teba hodí milý úsmev so zostavou svojich pár zubov a niekoľkých širokých medzier medzi nimi.
 
Kurtis Fleming - 01. prosince 2017 23:10
340x24683.jpg

Cesta z velké jeskyně



Jak mířím pryč od zraněného, tak slyším, jak se mě pokouší zastavit, ale já jdu dál. Nemám chuť se s tím mužem bavit, nebo se tu zdržovat déle, než jsem právě udělal. Provedu skok k nejbližšímu z východů, odkud hodlám pokračovat dál. V momentě kdy se přemístím, slyším jeho další slova, kdy mi muž nabízí, že mi pomůže se odsud dostat.
Lákavá nabídka.
Na okamžik se zastavím a ohlédnu zpátky. Pomoc by byla jistě dobrá, ale nechce se mi riskovat, kdyby se rozhodl zkusit si koupit zpátky místo mezi svými přáteli tím, že mě zradí. Ne děkuji.
Na barbarovu nabídku nijak neodpovím. Prostě se otočím a pokračuji dál sám.
 
Univerzas - 01. prosince 2017 06:20
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – po obed(t)e [Kurtis]

Svitá na lepšie chvíle. Po otrase a odchode barbarov sa napätie uvoľnilo a ty sa môžeš opäť dať do pohybu. Do komunikátoru posielaš len jedinú myšlienku. Vetu. No bez odpovede. Ako keby sa niekedy namáhal odpovedať, však? Každopádne nesedíš na zadku v chladnom kamení. Veveričiak na ramene, vzduch čistý. Dávaš sa do pohybu až...

... ťa zastavia stony raneného. Pristúpiš k nemu, získavaš dýku a prehovoríš. On vyzerá, že rozumie. Uvoľníš jeho putá a pomôžeš mu s zranením. Celú dobu mlčí a jeho tvár neukrýva prekvapenie, šok. Potom čo si uviaže napevno kus látky cez ranu sa rozlúčiš a rozbehneš preč.

“Počkaj!“ Skríkne na teba v poslednej chvíli pred zmiznutím. “Vezmi ma so sebou!“ Pokračuje v rýchlosti. “Môžem ti ukázať najkratšiu cestu von z hory.“ Dodá nakoniec.
Sám ale ostáva sedieť s načiahnutou rukou tvojím smerom. Čakajúc na tvoju odpoveď.
 
Kurtis Fleming - 29. listopadu 2017 18:11
340x24683.jpg

Jeskyně - Zemětřesení



Čekám, co dalšího mi Gabriel řekne, ale ten neodpovídá. Už zase. Po tom všem si na to už začínám pomalu zvykat, ale bylo by mi příjemnější, kdyby mi alespoň něco řekl předem, než abych se pak s ním pokoušel marně spojit.
Netrpělivě čekám ve svém úkrytu a modlím se, aby byl Gabriel rychlejší než ti barbaři dole, ať už dělají cokoliv. Náhle, jako kdyby někdo mé modlitby slyšel, dostanu odpověď, v podobě zemětřesení.

Celá hora sebou začne třást a já jen doufám, že mě to tu nepohřbí zaživa. Veverčák se vrátí zpátky ke mně a já si ho položím na rameno, kde ho přidržuji, dokud otřesy nepřestanou. Když nakouknu přes římsu, vidím, že jsou barbaři z toho všeho zmatení, ale na rozdíl ode mě, to považují za nějaké znamení. Já mám ale jinou teorii. Gabrieli, tos byl ty?

Skupinka dole nakonec odejde, já zůstanu sám společně s veverčákem a raněným barbarem, který noži nevyhnul. Přesto se na tom zdá být mnohem lépe, než kdyby jeho přátelé rituál dokončili, jak měli původně v úmyslu.

Tunely z jeskyně, které byly dříve zataraseny, jsou nyní už opět průchodné a já se můžu už konečně někam pohnout. Něco však zastaví moje kroky a já pohlédnu opět na raněného muže.
To není dobrý nápad. Nejraději bych odsud co nejraději vypadl, ale ani se mi nechce nechat toho nebožáka pomalu vykrvácet, i když byl jedním z těch, kteří mě v těchto jeskyních lovili. Kdyby mě chytili, tak bych skončil pravděpodobně na jeho místě, ale i přesto ho tam nehodlám nechat.

Přemístím se s pomocí prstenu hned vedle oltáře a vezmu barbarovi jeho nůž. Potom se společně s nožem přiblížím k jeho tváři a zcela vážně a s chladem v očích řeknu:
„Jestli cekneš nebo se o něco pokusíš, tak dodělám to, co tvoji kámoši začali.“ Potom začnu jedno po druhém přeřezávat mužova pouta. Když je volný, tak seženu kus látky (nejspíše z jeho oblečení), které přitlačím na ránu a co nejlépe to jde, mu zranění ošetřím.
Víc už pro něj neudělám. „Teď už je to na tobě.“ řeknu barbarovi a zmizím rychle jedním z východů. Půjčený nuž si nechám pro všechny případy u sebe.
 
Univerzas - 20. listopadu 2017 22:55
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - obeta [Kurtis]

Gabriel sa po tvojich slovách odmlčí. Usudzuješ, že pochopil aká situácia je a tak vyčkávaš. Čas sa ale vlečie mizerne pomaly a ty začínaš mať pocit, že aj ten obrad tam dolu trvá nejako dlho. Počas toho všetkého pri tebe sedí ako jediný spoločník čudný veveričiak. Tu si na ňom všimneš niečo, čo obyčajné zvierata nerobia. Jednou labkou opretý o kameň položil ňufák do skulinky v kamení. Mlčky pozoruje, čo sa deje dolu a sem tam zavrtí hlavou.

Šamanov krik a recitácie začínajú byť neznesiteĺné a únavné. Napriek tomu čoraz viac v ovzduší cítiť železitý opar. Akoby aj svetlo z húb a porastov sa stlmilo prebiehajúcim obradom.
Šaman napokon stanie na jednej nohe pred svoju obetu. Dýku drží v oboch rukách nad hlavou. Miesto recitátu už len vydáva monotónny zvuk a mrnčanie. Krv bude preliata.


V tom sa hala so všetkými tunelmi otrasie v mohutnom hučaní. Veveričiak ti skočí do náruče trasúc sa od strachu. Barbari sa prikrčia hľadajúc rovnováhu a Šaman…
… ten sa rúti s dýkou v rukách k zemi. Hrot jeho čepeľe sa zaryje do hrude obete a zraní ho temer až po pupok. K tomu všetkému sa pridá ešte nepretržitý krik zraneného.

Po pár momentoch rachot ustane a zmení sa na ticho prebíjané bolestným stonaním. ”Čo to bolo? To si spravil ty?” Zaručí blondiak na šamana.
”Nie. Môj obrad bol prerušený! Hora sa triasla kvôli niečomu inému, nie kvôli mojej obete.”
“A kvôli čomu?”

Šaman rozšíril zreničky a skríkol. Našli ho! Hľa! Tunely sa uvoľnily. Všetky sú priechodné. Niekto z nás zrušil blokádu.
Na to blonďavý vstal a hmatol po svojej zbrani. ”Vstávať! Ideme za Velfrom. Chcem toho votrelca vidieť na vlastné oči!”
“Čo s ním?”
Spýtal sa jeden z bojovníkov, pritom ako kývol na krvacajúceho. Ten sa stále mykal krvavý v bolestiach uviazaný o kameň.
”To má len škrabanec. Na to nemáme končatiny. Nehcajte ho tu. Poďme! Za mnou!”

S zbesilým kričaním si partia divochov pozbierala veci a rozbehli sa všetci spoločne do jednej z chodieb. Po chvíľke sieň ostáva prázdna, teda bez teba, veveričiaka a zraneného.
 
Kurtis Fleming - 08. listopadu 2017 23:34
340x24683.jpg

Jeskyně - pomoc je blízko



V momentě kdy uslyším Gabrielův hlas, mi spadne kámen ze srdce. Díky bohu. Nikdy bych si nemyslel, že někdy někoho tak rád uslyším, obzvláště takového parchanta, jakým je Gabriel. Po tom co provedl, bych se mu raději vyhnul mílovým obloukem, ale jaksi pořád nemám moc na výběr.

Ve skrytu tiše čekám na Gabrielův příchod, zatím co kousek pode mnou provádí banda barbarů nějaký rituál. Všechno se schyluje ke krvavému konci a já doufám, že budu co nevidět pryč.
Po chvilce ke mně opět dolehne Gabrielův hlas a já rychle zpozorním.
Vykašli se na kabát a pojď mi pomoct. Jsem tu v pasti a nevím, jak dlouho se tu ještě můžu skrývat. Tak nějak ale tuším, že to už moc dlouho nebude. Potom co na Gabriela vychrlím svou žádost, tak chvilku čekám, což mi pomůže, abych se uklidnil a znovu se nad celou věcí zamyslel.
Jsem v nějakém jeskynním komplexu pod zemí, přesněji ve velké jeskyni. Všechny východy jsou zatarasené a banda barbarů se tu chystá obětovat nějakýho chudáka svým bohům a jestli mě najdou, tak budu nejspíš na řadě, stačí ti to takhle?

K celé situaci nemám, co bych dalšího řekl, tak čekám. Nejsem si však jistý, že pomoc příjde včas, proto začne hledat cestu jak odsud. Jak už jsem Gabrielovi řekl, tak žádná cesta na povrch odsud nevede, což mi nechává jedinou možnost, a to jít zpátky. Chvilku váhám, zda nezůstat kde jsem, ale nakonec vstanu a přikrčen se vydám zpátky tunelem, abych zjistil, zda tudy budu moci v případě nouze uprchnout.
 
Univerzas - 04. listopadu 2017 17:34
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - sieň [Kurtis]

Štíhleho divocha schmatli za všetky končatiny. Odniesli ho a priviazali ku skale. Kričiac sa snažil brániť, no márne. Šaman vzal do rúk kôpku prachu. Dýku prišľapoval bosou nohou. Mrmlal si popod nos pritom ako trel dlane o seba..

”Um, num, num, num Ooooooo. Boh krvi a kamenia. Z prachu ťa volám a ponúkam obetu...”

Ty ukrytý s veveričiakom po boku kontaktuješ Gabriela. Najprv nepočuť nič. Cez ten krik a hukot divochov. Chvíľami zachytávaš šum. Potom aj Gabrielov hlas.
”Halóoo! Haloo? Počujem! Počuješ? Niečo práve skúšam. Drž palce. Idem si to skočiť!”
Opäť zaznie šum a šaman pokračuje.

”...krv a shcránka jedného z nás bude tvojou. Ak tvoja moc ukáže a zasvieti na votrelca, ktorého videl! Daj nám moc vidieť hotiež, cez kameň, sneh a všetko čo matka stvorila. Pomôž nám ho chytiť!”

Obrad pretne Gabrielov vnútorný hlas. ”Bu.. Hu.. huuuuu….”
“Tu je ale fakt zima. Kde si? Vydrž! Mám kabát aj pre teba.”


Jedným okom cez skulinu uzrieš obrad. Šaman presypal prach do drevenej misky. Pri nezrozumiteľnom mrmlaní napľul a podal ju ďalej. Každý jeden divoch ju vzal a pripľul k nej až kým neprišla k obeti.
On napľúť nechcel. No pár pästných úderov do úst od blońdavého ho prinútili.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.075421094894409 sekund

na začátek stránky