Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 243


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:47Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 17. února 2020 0:51Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 12. července 2016 19:58
340x24683.jpg
Zahnán do kouta

Okolnosti mě nakonec dotlačí až k mému nouzovému plánu, vyskočit do koruny nejbližšímu stromu. Potom můžu jenom doufat, že ty bestie neumí šplhat. Skákal jsem sice už několikrát a troufal bych si tvrdit, že už to umím, ale i přes to jsem docela nervózní. Skákat po střechách je jedna věc, ale něco jiného je skákat po stromech. Nakonec nemám jinou možnost, než to udělat.
Během okamžiku se ocitnu na jedné větvi vysoko v koruně a rychle jako blesk obejmu nejbližší větev. Srdce mi buší jako o závod a nejsem ani vůbec schopný popsat, jak jsem rád, že se to podařilo. V poslední chvíli jsem si myslel, že spadnu, ale štěstí bylo tentokrát na mé straně.

Bestie mě pozorují zezdola a žádná z nich se nemá k tomu začít šplhat. Buď to neumí, nebo se stromů bojí, a dokud jsem tu, tak se ke mně nepřiblíží. Bylo by ale předčasné dělat teď nějaké závěry. Malé stvůry dole vyvádějí a jedna z nich mě poplive nějakou zvláštní tekutinou. Ze strachu z jedu nebo nějaké žíraviny se snažím látku setřít. Nic se ale nestane. To jsem si tedy alespoň myslel, až do chvíle, kdy si uvědomím, co to doopravdy je.
Strom ke mně promluví a informuje mě o značce. A do háje. To mi ještě chybělo. Jako by nestačilo mít na krku armádu, ještě tyhle hladové příšery. Buď se můžu nechat sežrat, nebo to nějak vyřešit. Nenapadá mě ale jak a ani rady stromu mi nepomůžou. Unavený z toho zběsilého běhu se obkročmo posadím na větev a pokusím si trochu odpočinout. Uvidíme, kdo má větší vůli. Stále pozoruji příšerky, ale kromě toho jinak nic nedělám.

Nevím kolik už uběhlo času od té doby, co jsem vešel do lesa, ale pár hodin to už bude. Zrůdičky stále táboří pode mnou a ani jedna z nich se ještě nevzdálila. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale mám v plánu to přežít. Zatím co čekám, tak trochu popřemýšlím o mých šancích.

Výbušné ovoce jsem použil všechno při útěku a u sebe už nemám vůbec nic. Zbraň sebou žádnou nemám. Kromě oblečení sebou mám jenom komunikátor od Gabriela, ale ten mi nepomůže,. Potom mám teleportační prsten, ale ani ten se mi nechce moc použít. Skákat po stromech není tak snadné jako po střechách a s tím publikem dole by jakákoliv chyba byla smrtelná.
Zbývá to zvláštní ovoce. Prohlédnu si znovu onen plod a přemýšlím, zda by ho nešlo použít i teď. Většina rostlin se tomu pylu vyhýbala, možná to bude fungovat i na zvířata.
Zkusím vypustit trochu pylu dolů pod sebe a potom sleduji reakce příšerek. Doufám, že to pomůže, sám tomu však moc nevěřím.
 
Univerzas - 30. června 2016 11:49
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Partia malých beštií ťa prenasleduje. Za sebou im nechávaš prekážky v podobe červených oblakov jedovatého dymu. Vtedy ich stratíš z dohľadu. Uši ti ale napovedajú že si ich nestratil. Rýchly šuchot a šramot spoza ostatných krov a stromov hovorí, že sa červený mrak snažia obísť.

To ich spomalí a tebe dáva väčšiu možnosť na útek. Čím viac utekáš, tým sa les opäť pomaly zhusťuje a objavujú sa aj všetky druhy plodov. Napokon ale vyskočíš na korunu jedného zo stromov, pretože zbadáš jednu z potvoriek.
V bezpečí koruny stromu môžeš vidieť ako sa tucet z nich zoskupilo pri kmeni stromu. Všetkých 24 rudých očí sa upiera na teba. Nezaujíma ich to ak ďaleko sú od vody, snažia sa čo najvyššie vyskočiť a ísť za tebou. Aj keď neúspešne no neúnavne.

Flus!

Zapľuje jedna z tých potvoriek nahor. Ty na sebe pocítiš kvapky hustejšej tekutiny. Akoby ťa niekto silným kýchnutím oprskal svojim sopľom. Drobné žltkavé kvapôčky aj tak vyzerajú. Majú silný zápach zatuchliny. Okrem neho na nich nič iného nevnímaš.
Vtedy sa všetky potvorky dolu na moment zastavia a zakričia na teba všetky. Na líci počas toho pocítiš dotyk lístku stromu.
“Ajaj...“ Zaznie v tvojej hlave rovnakým divným hlasom ako pri tej včele keď sa kŕmila. Označili si ťa. Buď budeš ich alebo oni tvoji.
 
Kurtis Fleming - 16. června 2016 19:35
340x24683.jpg
Jako štvaná zvěř, opět

Moje kroky mě nakonec dovedou až k jezeru. Doposud byly všude jenom kytky, stromy a keře a ani jedno z toho nebylo zrovna přátelské, právě že naopak. Nebýt toho všeho kolem, vypadalo by to jako příhodné místo kde si postavit chatu na léto. Po vší té zeleni kolem je to příjemná změna, zůstávám ale ostražitý. Nechci skončit jako něčí svačina jenom proto, že jsem podlehl krásám přírody. Potom taky nevím, jaké záhady voda ukrývá.

Zatím co se opatrně přibližuji k vodě, všimnu si z ní vylézat známou bytost. Okamžitě se zastavím a ani se nepohnu. Ale ne, zase tenhle. Pomalu se přikrčím k zemi a pozoruji včelu, jak vylézá z vody. Zatím si mě nevšimla, což považuji za dobré znamení. Včela ale není sama, společně s ní se z vody dostane i nějaká další příšera, přisátá na jejím křídle. A co je tohle? První dojem mi napoví, že jde o nějakého parazita, jeho velikost se mi ale moc nelíbí. Pozoruji, co se bude dít ale to co přijde, jsem v žádném případě nečekal.

Tvor bleskově seskočí dolů a zatarasí cestu včele. Tím to ale nekončí, protože po chvilce přivolá své kamaráda, kteří začnou skákat z vody přímo na včelu a požírat jí. No ty voe. Tělem mi projede mráz a hlavou mi prolétne myšlenka, jako už mnohokrát před tím. Ničemu tady nevěř! Čekal bych, že je celé představení u konce ale to by byl omyl, dalším aktérem jsem totiž já.

Nevěřícně pozoruji místo kde se to vše událo, když najednou zaslechnu ten pištivý skřek, při kterém mi tuhne krev v žilách. To není dobrý! To není dobrý! Okamžitě se dám na útěk a hodím za sebe jeden z rudých plodů, potom další a ještě jeden. Postupně vyházím veškeré, co mám, abych alespoň zpomalil ty malé bestie.
Pohledem kmitám ze strany na stranu a hledám, kam utéct. Ty zrůdy jsou moc rychlé, co nevidět mě budou mít. Proto hledám místo, kde bych je setřásl nebo kde bych se před nimi ukryl. Jako první mě samozřejmě napadlo vylézt na strom, ale to si schovávám jako krajní řešení. Potom je tu ještě jedna možnost, ale tu si schovám pro případ nouze.
Dokud mám tu možnost tak utíkám a hledám, ale jakmile jsou na dosah, (pokud nic nenajdu) vyhlédnu si nejbezpečnější strom a soustředím se na to, abych se přenesl do jeho koruny.
 
Univerzas - 07. června 2016 21:39
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Opatrne postupuješ ďalej držiac sa čo najviac pri vegetácií. Pokračuješ v tom aj keď už nepočuješ bzukot dlhšiu dobu. Kroky ťa napokon zavedú k väčšiemu jazeru. Uchváti ťa pohľad na nádherné azúrovú hladinu a na stúpajúci les po kopci za ňou. Tu uvidíš vyliezať z vody starého známeho. Včelu.

Tá vo vode zmyla zo seba všetok červený prach, ktorý ju trápil. Na breh liezla pomaly nechávajúc za sebou červený fľak bodiek plávajúci na povrchu. No všimneš si aj niečo zvláštnejšie.
Na jednom z jej mokrých krídiel je zahryznutý malý tvor. Jeho veľkosť je porovnateľná s mačkami, ktoré poznáš, no tvarom a správaním ničomu čo by si doteraz stretol.

Obrázek
(Tech: tvor vyzerá temer rovnako, až na končatiny, tie ma prispôsobené na hybridný pohyb, prsty + blany aby vyvinul rýchlosť na súši aj vo vode.)

Tento tvor ostal nehybne až kým ho včela nevyvliekla na hladinu. Tam zatriasla všetkými krídlami akoby chcela vzlietnuť. Vďaka množstve vody na nej ale nevzlietne no podarí sa jej zahodiť maličkého s kusom priesvitnej blany v jeho ústach.
Tu sa malý tvor začne pohybovať. Je rýchly, mrštný, prekonáva krátke vzdialenosti až neočakávane rýchlo. Po každých približne dvoch bleskovo prebehnutých metroch sa zastaví. Zabodne do včely pohľad a znovu sa presunie až nakoniec stojí tak, že pred ním je včela a za ňou hladina vody.

Vtedy tvor zakričí. Hlasitý piskot vysokého tónu aj teba prinúti zovrieť aspoň jednu z vrások na tvári. Zbadáš jemné zvlnenie hladiny za včelou, ako nepravidelné vlnky v enormnom počte sa hodia na breh. Potom ale tvoje oči nestačia sledovať od úžasu.
Z vody, ako na zavolanie, sa vyrútia desiatky takýchto tvorov a ich cieľom je včela. Organizovaný útok podobný tomu piraniemu netrvá dlho. O pár momentov po včele nič neostáva a aj tebe sa zdá, že húf týchto tvorov sa ani nestihol nasýtiť.

Aký zvláštny je tento svet.

Z pohľadu na to čo sa stalo ťa odpúta zvuk belasého štrku pláže jazierka. A tam hľa, jeden z malých tvorov asi desať metrov od teba. Uprene sleduje ako stojíš trčiac očami z bezpečia kríkov. A v tom, zakričí.
 
Kurtis Fleming - 24. května 2016 21:09
340x24683.jpg
Hlouběji do lesa

Už ve chvíli kdy opouští šiška mojí ruku, jasně vidím, že cíl netrefím. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy v minulosti jsem něco trefil. Už na škole, když jsem občas hrával baseball, jsem měl příšernou mušku a nebýt mého nadání při odpalování, asi by se mnou nikdo hrát nechtěl.
Šiška po dopadu vypustí oblak prachu, o jehož účincích mohu jenom spekulovat. Podle bzučení, které už není tak pravidelné, odhaduji, že to nic pěkného nebude. Vzápětí mi na mysl přijde vzpomínka na útěk přes zahrady. No jo, málem bych zapomněl. Tady každá pampeliška může být zbraní hromadného ničení.

Vosa nakonec vzdá své snažení a odletí. Byl bych sice raději, kdyby jí to zabilo, ale alespoň se mi podařilo zachránit ten strom, který volal o pomoc. Strom a volat o pomoc, to je šílené. Ač je to sebedivnější, tak po chvilce zaslechnu poděkování, které jak předpokládám je právě od onoho stromu. Nemáš zač.
Rozum mi velí zásobit se šiškami a to taky udělám. Poberu co jenom unesu a potom pokračuji v cestě. Cesta už je teď daleko snazší a rostliny se nezdají být tak agresivní jako před tím. Myslím, že na to začínám přicházet.
Co mě ale znervózňuje, je bzučení které stále někde poblíž slyším. Další vosa! Pořád mám oči na stopkách a stejně tak i uši. Šišku stále po ruce, připravenou hodit po čemkoliv co by na mě chtělo zaútočit.
Čas od času narazím na nějakou mýtinku, ale raději se jim vyhýbám. Držím se dál od všech otevřených prostranství a od míst, kde je skrz koruny vidět obloha. Musím rychle najít to co mám a pak pryč odsud. Ještě tak vědět, co to mám najít. Zpropadený Gabriel
 
Univerzas - 12. května 2016 10:24
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Neistý, v pochybách. Aj napriek vlastným prekážkam sa rozhodneš urobiť krok späť zvierajúc červenú šišku. Zastaneš od „včely“ na dosah hodu stojac vedľa jednej menšej jedličky. Tá má na sebe šišiek ešte dosť. S hlbokým nádychom zovrieš šišku za hlavou, po ňom ju svižne vymrštíš oproti včele. Šiška ju netrafí, dopadne niečo málo vyššie a rozbije sa o kmeň stromu. Včelu rázom zahalí načervenavý mrak prachu.
“Bzzz.... BZzzZ... BZzzZZzz...“ Bzučanie sa stane nepravidelným, prerušovaným a meniac tón. Rýchly pohyb jej krídel mrak nerozháňa, priam naopak. Zachytáva na sebe čoraz viac prachu. Naraz ti z oblaka udrie do očí pohľad páru belasých segmentovaných očí. Pohľad tak ostrý, že máloktorý človek zaslepený nenávisťou takto pozerá na svojho nepriateľa.

Tento moment uplynie rýchlo a včela sa dá na útek. Odletí vzad a stratí sa v korunách stromov. Chvíľu potom sa červený prach usadí a strom sa na mieste rany zahalí vetvami a krami. V tom na svojom spánku opäť ucítiš jemné šteklenie zeleného lístku.
“Ďakujem ti, tvor z plání. Život nás lovených nie je ľahký. Isto to tvoj kmeň pozná. Musíme si pomáhať.“ Na to sa od teba lístok s vetvičkou pomaly stiahne do koruny. Tu môžeš sledovať zvláštny jav. Stromy stojace v okolí sa začnú pomaly pohybovať a obklopovať ranený strom tak aby nebolo možné sa k nemu dostať.

A cesta ďalej, ktorá ťa čaká už nie je tak úzka a plná vetví. Cestičky sú širšie, prechodnejšie a bez prekážok. A tak vyrazíš ďalej, či už s obnovenými zásobami plodov alebo nie.
Cesta pomedzi mýtiny je prekvapivo schodnejšia aj ďalej od miesta raneného stromu. Objavuješ mýtinu za mýtinou ukrytú medzi stromami. Zdá sa akoby les teraz bol z vtáčej perspektívy posiaty trávnatými fľakmi.

Tušíš ale, že niečo nie je v poriadku. Ten bzukot. Nevieš sa ho zbaviť. Je jedno ako ďaleko si. Stále ho počuješ s rovnakou intenzitou. Ukrytý za korunami stromov. Prenasledujúc ťa už od toho miesta kde si spôsobil červený oblak.

 
Kurtis Fleming - 27. dubna 2016 08:02
340x24683.jpg
Volání o pomoc

Jakmile zaslechnu cizí lhas tak zpozorním. Kdo to byl? V první chvíli mě napadne Gabriel, ale pak si říkám, proč by zrovna on volal o pomoc. Za tu dobu co jsem měl možnost ho pozorovat, mi nepřišel jako někdo, kdo by se tak zachoval. V tom případě je to něco jiného.
Že by past? Druhá možnost se mi začíná zdát daleko lepší než ta první. Na tomhle nehostinném světě se nedá ničemu věřit, takže by mě to moc nepřekvapilo.

Hlas dál pokračuje s prosbami, ale popravdě nevím ani odkud přichází. Vytáhnu pro všechny případy i rudou šišku a dál hledám zdroj toho všeho. Nakonec padne můj zrak na strom, který jsem před nějakou chvílí minul. Ten, na kterém seděla ta obří vosa. To ten strom? Po chvilce naříkání není tak hlasité jako zpočátku.

Vykročím směrem ke stromu a šišku pevně svírám v ruce, možná bych řekl, že stále pevněji, až mám strach, abych jí nerozmačkal. Blbče, blbče, blbče. To je špatný nápad, moc špatný nápad. I když s tím co dělám vůbec nesouhlasím, tak na druhou stranu se mi nechce utéct, když někdo prosí o pomoc a jde mu možná o život. Jen doufám, že to tak opravdu je.
Na plánování moc času nemám, tak se napřáhnu a hodím rudý plod na vosu. Okamžitě co opustí mojí ruku pak hledám další, který bych mohl v případě nouze použít.
 
Univerzas - 26. dubna 2016 12:39
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Postup lesom, ktorý si si zvolil je efektívny. Vyplatil sa natoľko, že po pár minútach kĺžuce vetve prestávajú bodať úplne. Po zbadaní včely si so sebou vezmeš do vrecka šišku a pokračuješ ďalej. Čistinka je na dosah tvojho kroku, no v tom ustrnieš:

“Pomoc!“ Začuješ hlasitý šepot smerujúci odvšadiaľ. “Pomoc!“ Opakuje sa v tvojej mysli. Žeby Gabriel? Nie. To nie je jeho hlas. “Prosím! Pomôž mi!“ Listy jemných vetvičiek, ba aj ihličie sa k tebe priblíži. Tento krát je ich dotyk skôr pohladením. Pri dotyku tento hlas zosilnel.
“Pomôž prosím, cudzinec! Umieram!“ Zaznie posledná veta. Tvoj pohľad sa otočí spolu so svetlom vzad na včelu. Tá pokračuje v satí stromu. Teraz už ale nemusí vyvíjať námahu na svoju obranu pred konármi. Ich švihy sú tak slabé, že jej už neublížia.
 
Kurtis Fleming - 06. dubna 2016 09:52
340x24683.jpg
Hra začíná

Les se ukáže být tak nepříjemným, jak se dalo čekat. Nejsou to ale květiny podobné těm, které se mě snažily sežrat v zahradě, co mi dělá problémy. Tentokrát jsou to stromy s ostrými jehličkami a keře Pokaždé, když se k nim přiblížím, tak okamžitě reagují a brání se. Bodají a škrábou a čím rychleji se snažím kolem nich projít, tím horší to je. Proto na to jdu úplně opačně, když se jim nedokážu vyhnout, nechám je sklouznout po svém těle a pomalu procházím. Také to není příjemné, ale rostliny alespoň nejsou tak agresivní.

Cesta ubíhá pomalu. Sleduji každý kmen a poslouchám vše co se kolem mě děje. I když se zdá, že je vše v naprostém pořádku, tak se nenechám zmást a zůstávám ostražitý. Včera by mě ani nenapadlo, že se ocitnu uprostřed vražedného lesa na neznámém světě, s cizí rasou, která chce vše zničit.
Byl jsem jenom tuctový chlápek, tvář z davu, který si hleděl svého a pak přišel Gabriel. Unesl mě a ostatní a namočil mě do těchhle problémů. Nejen, že jsem na cizí planetě a snaží se mě chytit, já ještě musím jít na to nejhorší místo, co si dokážu představit.

Čím hlouběji se dostávám, tím hustší se vegetace stává a tím méně světla mám. Všimnu si i barevných plodů, které mi mají pomoci, ačkoliv pořád nevím jak.
Kdybych tak mohl zavřít oči a probudit se zpátky doma.
Náhle zahlédnu padat něco k zemi. Strnu na místě. Z počátku jsem měl v tomto lese tendenci se schovávat za kmeny stromu, ale poté, co jsem utržil několik šrámů na rukou a těle, jsem se to odnaučil.Předmět co spadl, je celý žlutý a září.
Vida, to by nemuselo být nebezpečné.
Pomalu k němu přejdu a zvednu ho ze země. Přemýšlím, zda ho ochutnat a zjistit zda je to k jídlu ale neudělám to, zatím ne. Pro teď mi ten plod dobře poslouží jako zdroj světla.

Pokračuji dál a netrvá to dlouho a ozve se další zvuk. Tentokrát to ale není žádné padající ovoce ale nějaký hmyz. Bzučení nepřichází z daleka a já přemýšlím, co za hmyz ho asi vydává. Nedělám si marné iluze, že by šlo o něco milého. Popojdu kousek blíž a všimnu si, co to je.
A sakra.
Kousek přede mnou se krmí včela, která jako by vylezla z nějakého hororu. To se mi nelíbí, to se mi vůbec nelíbí. Ani na chvilku nepřemýšlím nad tím, jestli je nebezpečná. Co jsem se za ten krátký pobyt tady v lese stihl naučit je, že vše se vás bude snažit zabít.
Rozhlédnu se kolem sebe a všimnu si, že hned vedle je další mýtina. Kromě toho si všimnu i barevných plodů, které poblíž rostou. Bude lepší se ozbrojit.

Přejdu ke keři s rudými šiškami a jednu utrhnu. Co to asi dělá? Že by výbušná šiška? Strčím šišku do kapsy (pokud nějaké mám) a vydám se k druhé mýtině.
 
Univerzas - 05. dubna 2016 11:28
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Čím hlbšie v lese si, tým ťažšie sa ním prechádza. Mohutné kmene listnatých stromov obklopujú menšie kríky alebo drobné ihličnaté stromčeky. Čím viac ich je okolo každého kmeňa tým menej priestoru na pohyb. Často musíš rukami uhýbať pichľavé vetve, ktoré ti stoja v ceste. Tie sa bránia temer každému tvojmu dotyku. Postupom hlbšie si všimneš, že čím rýchlejšie s nejakou vetvičkou pohneš tým viac bodnutie z nej zabolí, ba čo viac do cesty sa pripletú ďalšie, akoby naschvál. Naopak ak nejakú uhneš pomaly ostatné na to nereagujú.

Cestou na vegetácií vidíš všetky druhy plodov, o ktorých Gabriel hovoril. Červené sú najčastejšie šišky na stromčekoch s ihličím. Modré sú najčastejšie drobné bobuľky na pichľavých kríkoch. Miestami si ale videl na nich niečo podobné slivke (švestke). No tie boli hlbšie v kroch a bolo by ťažšie sa k ním dostať.

Žlté boli najčastejšie kvety alebo gule o veľkosti jabĺk visiace na vysokých stromoch. Ich povrch ale nebol tvrdý a pri bližšom pozorovaní viac vyzerali ako guľatá prachnivá huba, než ako tuhé šťavnaté ovocie.

Postupuješ hlbšie do lesa. Stromy sú čoraz vyššie. Ich koruny hustejšie. Nakoniec až tak husté, že korunami neprechádza temer žiadne svetlo a ty sa pohybuješ tmou pretínanou tenkými lúčmi svetla. Náhodou sa stane, že pri tvojom postupe uvidíš spadnúť na zem jeden zo žltých plodov. Vidíš to preto že ten plod svietil ako lampáš, pri páde aj po ňom.
V srdci lesa je samotný pohyb mierne lepší, než na začiatku. Sú tu husto zarastené miesta, no objavuješ aj drobné hlinené čistinky, na ktorých nič nerastie. Tu v tejto časti počuješ aj občasné bzučanie hmyzu.

V tom ti udrie do ucha krátky hlasitý bzukot. Tak hlasitý, až cítiš ako ti v ten moment podskočí srdce. Zprva by si každý myslel, že nejaký čmeliak letel rovno okolo ucha. Zdroj tohto zvuku ale vychádzal z miesta za kríkmi.
Bolo to krátke, veľmi hlasité a mohutné prerušované bzučanie. PO chvíľke ostražitého pozorovania sa vetvičky kríkov pred vzdialené pár metrov na pravo oddialia od seba. Ty cez skulinku vidíš niečo osovito-včelovité ako si sedí nalepené na kmeni stromu a svojimi kusadlami hryzie do kôry. Saje to živicu, ničí strom. Nečudo že občasný bzukot tohto tvora je tak silný, keď jeho veľkosť je zrovnateľná s veľkým psom z tvojho sveta.

V ten moment sa práve nachádzaš na jednej z čistiniek. Na pravej strane vidíš skulinku v ktorej je „včela“, na ľavej prechod do ďalšej čistinky. V tvojom blízkom okolí rastú na kríkoch a ihličí ako aj červené šišky tak aj modrasté bobule.

Obrázek
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1070990562439 sekund

na začátek stránky