Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 267


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 28. září 2020 7:44Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 29. září 2020 15:36Jessica Lovre
 
Univerzas - 13. října 2017 21:36
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - dutá sieť [Kurtis]

Malého tvorčeka nesieš so sebou. Klušeš vpred a skočíš prsteňom. Po dopade ucítiš ako sa veveričiak nervózne a prekvapene zatrasie.
Chodbou sa dostaneš na rázcestie. Tunel sa rozdvojuje, ľavá časť smeruje nadol. Pravá stúpa. Skôr než sa stihneš rozhodnúť, ktorou pôjdeš, sa začne všetko okolo otriasať. Vibrácie z kameňov ťa donútia pomôcť si s rovnováhou. Ľavá chodba sa zasype balvanmi. Dutina za tvojím chrbtom tiež. Ostáva ti nakoniec len jediná cesta. Nahor.

Opäť skočíš?

Akýmkoľvek spôsobom, no pokračuješ nahor. Pri jednom z krokov sa aj pošmykneš na čoraz viac vlhkej a hladkej zemi z kameňa. Naraz zastavíš.

”A ja ich seriem buzerantov!” Začuješ barbarí jazyk, preložený komunikátorom v tvojom uchu. ”Hľadaj si, dajakého ošarpaného ochrcheľa. Odkiaľ by sa tu asi vzal!? Však dookola je na telá končatín cesty tak holý kokot a nie iný ľudia.”
Hlasné mrmľanie sa približuje tvojím smerom. V zákrute chodby vidíš na stenách nový odlesk pulzujúceho zelenkavého svetla.
”A ešte ma pošlú samého! Že! Ako vždy. Aj nažrať vždy dostanem posledný! Aj z dela strieľať môžem len tak na prst času. Nenávidím ich!”
Odlesk naberá na intenzite akoby sa blížila čudesná fakľa.
”A čo, že ho hľadáte! Aj tak pošvu dostanem! Však? Ako vždy! Hovädá. A čo ak ho nájdem ha? A čo ak nebude zlý a bude to môj kamarát, ha!? ” Zaznie povdzych.
”Čo si to hovorím. Ja nemám kamarátov...”

Zelenisté svetlo oslabne a opäť zosíli. No teraz sa už leskne na tvojej pokožke a oblečení. V stúpajúcej zákrute vidíš krátkovlasého strapatého barbara. Oblečené ma len kožušinové nohavice a topánky. Jeho chudá postava, hore bez, je posiata tetovaním rôznych znakov prekrývajúce jazvy. Mnoho jaziev.
S hnedou bradou rozhodenou ako vtáčie hniezdo čumí do zeme a snaží sa s mrmlaním kopnúť do kamienka. Pritom v ruke drží utrhnutý hríb, ktorého plápolajúcou žiarou si snaží prisvietiť.

Je jasné, že o tebe nevie.

Zatiaľ.
 
Kurtis Fleming - 06. května 2017 08:46
340x24683.jpg

Tunely - Opět v pohybu



Doufal jsem, že bude mít tentokrát Gabriel nějakou odpověď, která by mi konečně řekla, co tu dělám, ale nestalo se tak. Spíše to vypadá, že je s každou další otázkou co mi položí, ještě zmatenější, než byl před tím.
Pokročilá rasa z jiného světa a je zdá se na mě, abych si zachránil prdel sám.
Čekání začne opět nanovo. Tunely jsou tiché a nezdá se, že by některý z mých pronásledovatelů věděl, kde jsem. Za normálních okolností by mi takový klid nevadil, ale teď mě to ticho začíná dohánět k šílenství. Strašně rád bych odsud už zmizel, ale to není bez Gabrielovy pomoci možné.

Pak se ozve povědomý zvuk, ucítím mrazení zádech a přepadne mě nepříjemný pocit. Je to jeden z těch, který mám celou dobu od mého příchodu. To nebude dobré.
Všimnu si praskliny ve stropu a malých kostiček vypadávajících z ní. Okamžitě si vzpomenu na barbary a napadne mě, že už možná nejsem tak v bezpečí, jak jsem si prve myslel.

Rozhlédnu se kolem sebe a zkontroluji oba dva konce tunelu. Vypadá to, že jsem prozatím sám, ale riskovat nic nehodlám. Dám se okamžitě do pohybu, směrem, kterým jsem se ještě nevydal a postupně začínám zrychlovat, až přejdu do mírného klusu. Chlupáče vezmu do ruky, aby náhodou nespadl, nezastavuji. Celou dobu se rozhlížím kolem po barbarech a možných nebezpečích. Po chvilce si vzpomenu na Gabrielovu radu a hned jakmile se ocitnu v dostatečně dlouhém tunelu, pokusím se skočit kupředu, abych mu trochu pomohl. Pochopitelně za předpokladu, že bude prsten fungovat.
 
Univerzas - 02. května 2017 18:51
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Gabriel sa po tvojej odpovedi opäť odmlčí. To čo pri jedení bobúľ v uchu začuješ sú skôr hlasné myšlienky. “Ako? Ale ako je to možné?“ Po otázke zaznie chvíľa nepretržitého mrmlania.

“Daj mi čas, tu niečo nehrá. Takéto niečo sa vôbec nemalo stať. Musím si niečo preveriť. Medzitým skús používať prsteň čo to dá aby si generoval nejaký šum. “

Neostáva teda nič iné len čakať kým hľadanie barbarov prehrmí a kým sa Gabriel opäť ozve. Krátko na to sa nudné čakanie zmení na pozoruhodný moment. Déjà vu.
Zaznie ti v mysli.
Tvoje uši počujú ten istý zvuk čo nedávno. Vidia to isté, čo pred chvíľou. Padajúce kostičky z stropnej praskliny rovno pri tvojich nohách. Presne tie, ktoré používal „šaman“ barbarov. Presne tie, ktoré hľadal slabomyseľný Hotw.

Veveričiak je svedkom rovnakého. Toho ale zvuk rozhodil natoľko aby ti prebehol z jedného ramena na druhé. Piskot vysokého tónu a zježenie, ktoré cítiš na svojom líci ti hovorí, že s nimi nemá dobré skúsenosti.
 
Kurtis Fleming - 21. března 2017 19:54
340x24683.jpg

Jeskyně



Chlupáč poskakuje po mém těle a celého si mě zvědavě prohlíží, jako nějaké exotické zvíře. Celého mě očuchává a nevynechá žádný kousek, jako by mu snad mohlo něco uniknout. Trochu to připomíná psa, i když tohle je daleko podivnější. Čím déle ho pozoruji, tím více jsem přesvědčený o tom, že ještě nikdy neviděl z blízka žádného člověka. Nechám veverčáka jeho zábavě a sám čekám, kdy se konečně Gabriel ozve. Už uběhlo pěkných pár minut a pořád žádná zpráva. Do háje s tím. Nejdřív unese tři lidi a pak o ně všechny postupně přijde. To je mi panečku zachránce galaxie.

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy jedl. Podobná myšlenka napadne i mé tělo a hlasitým projevem se samo ozve. To vystraší chlupáče, který seskočí na zem a zmizí. “Hej klid, nebojse.“ Tvoreček je za okamžik zpátky a tentokrát něco drží ve svých pacičkách. Okamžitě mi jí začne tlačit do pusy, podobně jako matky u zvířat krmí své mladé.
“Dobrá, dobrá, chápu to. Tak tolik nejanči.“ Opatrně ho rukou odstrčím a vezmu si bobuli do ruky. Hlad je příliš velký a při vzpomínce na jídlo v hospodě usoudím, že horší asi nebude. Rychle plod sním a zkoumám jak chutná. V tu chvíli se ozve Gabriel. No sláva, konečně.
“No jak, jako barbaři. Navlečeni do kůží, velcí, dlouhé vlasy, neoholení a tak. “ Nevím jak jinak bych někomu popsal někoho takového. Řekl bych, že označení barbar vše dokonale vystihuje.

Druhá otázka je ale už o něco komplikovanější. Je tedy zcela srozumitelná, akorát nechápu její význam. Co mi tím chce říct? Na okamžik se zamyslím, ale nejsem si vůbec jistý. Tak podle toho odpovím. “Já nevím, nevzpomínám si. Je to dost možné. Proč?“
 
Univerzas - 11. března 2017 13:46
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Tvoja odpoveď Gabriela zarazila. Nastalo mlčanie. „Veveričiak“ medzitým nejakú dobu trávi na tvojom ramene. Obtiera o teba svoje líca a srsť. Čuchá čo môže. Ucho, vec za tvojím uchom, poškodené oblečenie. Chvíľami ťa svojimi fúzikmi za šteklí tak, až a to donúti odkloniť hlavu.

Na to skĺzne po tvojej ruke a na dlaň. Pazúrikmi sa držiac o tvoj rukáv čuchá všetko čo má pred nosom. Tvoje škrabance, špinavé fľaky na oblečení, prsteň. Zastaví ho v tom zvuk škvŕkania tvojho žalúdku.
Zoskočí na zem akoby sa zľakol. Rozbehne sa k jednej z rastlín, utrhne bobuľu a nesúc ju v ústach sa vráti na tvoje rameno. Tam ju vezme do oboch rúčok. A svete div sa snaží sa ti bobuľu vtlačiť do úst.

Hlad vskutku začína byť nepríjemný. Naposledy si jedol na večeri vo Vialéri a teraz už začína doliehať slabosť. Počas tohto pocitu sa ozve Gabriel.
“Je to čudné. Toto som ešte nevidel. Ako tí barbari vyzerajú? A povedz mi ešte jednu vec. Videl si niekedy v živote motýle? Ale nie také normálne, také fialkavé, ligotavé. Také čo po každom mávnutí krídla za sebou nechajú trblietavý prach až sa nakoniec cítiš ako v továrni na vianočné stromčeky.“
 
Kurtis Fleming - 28. prosince 2016 22:37
340x24683.jpg

Jeskyně - Na zemi?



Netrvá to dlouho a v uchu mi opět zazní Gabrielův hlas. V současné době asi jeden z mála lidí, které opravdu rád slyším. Podle toho co řekl, ví, kde se nacházím. “No sláva.“ oddychnu si a poslouchám, co mi řekne. Jeho sdělení je ale docela podivné. Nejen, že mi tvrdí, že jsem mu lhal, ale dokonce je přesvědčen o tom, že se nacházím na zemi.
“Cože?“ vykoktám ze sebe. “Na Zemi? Jak bych se asi dostal na Zem? “ Pokud nemá ten prsten schopnost přenášet lidi v prostoru, tak nevím, jak by to bylo možné.

Bohužel čas na přemýšlení nemám. Uvědomím si, že jsem stále v systému jeskyní a někde mě tu nahání banda barbarů. Jejich úmysly jsou mi stále neznámé, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by se mi líbilo.
“Hele, já nevím, co se stalo, ale teď nemám na nějaké dohadování čas. Nahání mě tu nějaká tlupa divochů a můžeš si být jistý, že bych byl raději kdekoliv jinde. To, jestli ty tvoje hračky nefungují, můžeš zjistit jindy, teď mě odsud ale dostaň!“
Neříkám, že bych se nechtěl vrátit zpátky do toho momentu, kdy mě Gabriel unesl, ale nikdy by mě nenapadlo se pokoušet vrátit, když většině jeho technologií nerozumím.

Nechám Gabriela, ať si láme hlavu s tím jak mě dostat zpátky a mezi tím čekám. Drobeček se mezi tím opět vyšplhal na mé rameno a uvelebil se na stejném místě jako před tím.
“Co ty tu zase děláš?“ zeptám se ho zvědavě a prohlídnu si ho zkoumavě, jako kdybych ho viděl poprvé. “Ty určitě nejsi ze Země, takovou potvůrku bych si určitě pamatoval.“
 
Univerzas - 28. prosince 2016 21:36
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Malý veveričí tvor nehryzie. Nechá sa chytiť a v tichosti položiť na zem. Potom sa rozhodneš pokračovať útrobami hory, no tvoj krok zastaví Gabrielov hlas v komunikátore.
“Ahá! Už viem kde si!“
Malý tvor pritom dobehne k tvojím nohám. “Si si myslel, že na to neprídem čo!? A hrať nevedomého. Úchvatný výkon, čo ti len poviem. Neviem síce ako si sa dostal naspäť na zem a tváriť sa v mojom stroji ako ukrytý niekde na Vialéri. To sa ti fakt podarilo. Počuješ ma vôbec?“
Veveričí tvor využíva situáciu a po tvojom oblečení sa opäť začne na teba šplhať. Obavy ale nie sú na mieste. Mrňous neškrabe, nehryzie. Len si užíva tvoju blízku prítomnosť.
“Neviem ako si to urobil, ale vďaka tomu, že si mal prsteň ťa nájdem! V čase, v priestore. Je mi to jedno. Po tom všetkom ťa nemôžem pustiť naspäť medzi normálnych ľudí len tak!“
 
Kurtis Fleming - 30. listopadu 2016 13:58
340x24683.jpg

Jeskyně - na útěku



Pomalu jsem kráčel tunelem, stále hlouběji a hlouběji do nitra země. Nemám tušení, kam mě to dovede, ale všechno je lepší, než někde sedět na zadku a čekat až mě něco sežere. Ujdu několik dalších metrů a na okamžik se zastavím.
Žaludek se dožaduje pozornosti, už si nevzpomínám, kdy jsem naposledy něco jedl. Můj pohled padne na plody rostoucí v jeskyni a na jeden světélkující druh hub. Hlad mám sice velký, ale i přes to nic z toho nesním. Nepochybuji, že jsou pro zdejší tvory jedlé, ale pochybnosti mi stále brání něco z toho ochutnat.

Vydá se opět na cestu. Chodby jsou jedna jako druhá, takže za chvilku ztratím pojem o tom, jak hluboko jsem se dostal. Všechno je tu stejné. Nebýt toho, že se tunel nevětví, tak už bych se asi dávno ztratil. Zanedlouho narazím na starého známého, chlupatého hlodavce. Ze všech tvorů na této planetě, se tenhle zdá být ten nejméně nebezpečný.

Z myšlenek mě najednou vyruší neznámý hluk. Ale ne, už zase něco. Okamžitě ztuhnu na místě, zavřu oči a nastražím uši. Nevnímám nic jiného a jenom poslouchám. Potom se ke mně donese neznámý hlas. Mluví o černovlasém muži v otrhaných šatech. Nemusím nad tím přemýšlet, abych pochopil, že mluví o mě. Nevím sice, co chtějí, ale pomalu přestávám věřit všemu, co žije na této planetě. Je třeba rychle zmizet, dokud neví, kde jsem.

Otevřu oči a můj pohled padne na hlodavce, který mi sedí na rameni. Okamžitě to ve mně trhne a přejede mi mráz po zádech. Sakra! Překvapeně na něj zírám, dokud se trochu neuklidním. Vypadá vyděšený více než já sám.
“Tak co kamaráde, taky ses lekl?“ zeptám se pobaveně tvorečka. Natáhnu k němu ruku a opatrně ho pohladím. Jenom mě nekousni. Vzápětí ho opatrně položím na zem a pokračuji v cestě.
Nemám moc podle čeho se orientovat, tak spoléhám na štěstí, že se mi podaří najít nějaký tunel, který mě povede pryč, nebo úkryt, kde bych se mohl ukrýt, dokud pátrání nepoleví.
 
Univerzas - 24. listopadu 2016 18:27
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Bránu za mostom nechali otvorenú. Zrejme návštevník neplánuje dlho ostať na mieste.

Preplížiť sa k týmto miestam nie je pre teba problémom. Najprv okolo portálu. Potom k mostu.
Prasklina v kameni svieti modrosťou. Vlniace sa záblesky svetla v pukline miestami odrážajú teba a tvoje okolie. Iné fliačky odhaľujú piesočné duny s vysokým slnkom. Puklina pritom neustále vydáva tichý šumivý zvuk. Porovnateľný s spevom padajúcej vody alebo dažďa.

Miesto kde čakali divosi nebolo ničím zvláštne. V čas keď si k nemu dorazil sa už ustálil a len mierne kýval nad horkosťou z priepasti. Toto miesto ti poodhalí náhľad do vstupnej chodby za otvorenou bránou. Stĺpová hala. Precízne vytesaná do kamenia zívala prázdnotou. Okrem vecí barbarov vo vnútri nebolo nič a nikto. Celú miestnosť len mlčky osvetľovali kvetináče žiarivých húb. No ani ich žltkavá žiara nedokázala z chodby vyplašiť pocit chladu.

Tak či onak. Rozhodol si svoje kroky viesť naspäť do komplexu jaskýň. Nehomogénne dutiny sa pletú útrobami hory skrz na skrz. Niektoré vedúce nahor, iné nadol. Či už miernou zmenou alebo prudkým spádom.
Tu a tam sa povaľuje rozsypaná kostra humanoida. Niekde dokonca kosti menších tvorov. Nahé začernené až na dreň sú občas obrastené machom či hubami. Vnútro jaskýň okrem toho všade sprevádzajú svietivé huby a bobule. Tvoj žalúdok ti pripomenie hlad. Chvíľami nevieš odpútať pozornosť od plodov a hlavne od ich fľakov na zemi. Niektoré miesta krovín zvery vyzberali dočista.

Túlaš sa vnútrom hory už hodný čas. Práve pri myšlienke na jedlo natrafíš opäť na tmavého chlpatého tvora. Drobec o tebe vedel už v moment keď naň padol tvoj zrak. Sedel práve na jednej začernenej lebke výrazných ostrých čŕt. Jej očné jamky nažltlo svietili. To vďaka hube za čelom.

Chvíľku pohľadov ale vyruší rachot. Zvonenie zbraní, buchot pochodu, krik bojovníkov. Rachot sa zosilnil natoľko až si začul časť rozhovoru.
“Viete koho hľadať!! Čiernovlasého v otrhaných handrách. Ak bude mať to šťastie stihne tam vonku zmrznúť!“ Toľko k rachotu v jeho najväčšej intenzite. Skupina divochov bežala neďalekou chodbou. Vyparili sa rovnako rýchlo ako o sebe dali vedieť. Mieriac do dutín vediacich nahor.
Ani si sa nestačil nazdať a chlpáča už si mal na ramene. Akoby sa zľakol toho rachotu a u teba vrúcnym túlením hľadal bezpečie.  
 
Kurtis Fleming - 01. listopadu 2016 18:18
340x24683.jpg

Jeskyně - hledání cesty ven



Nečekal jsem, že budu mít takové štěstí, ale nějakým způsobem se mi podařilo dostat pryč, aniž by si mě obr, nebo někdo z jeho kamarádu všimli. Jak se zdá, tak tato funkce prstenu stále funguje bez chyby. Okamžitě po skoku jsem se ukryl za nejbližším kamenem a nevystrkoval jsem hlavu. Klidně jsem vyčkával v úkrytu a poslouchal dění v jeskyni.
Vypadá to, že si mě nevšimli.
Po chvilce vykouknu ze svého úkrytu. Všechno je tak jak si pamatuji a nic co by naznačovalo nějaké nebezpečí. Barbaři pokračují ve svém čekání a stejně tak i já. Tiše je pozoruji a čekám na vhodnou příležitost. Ta se naskytne za pár minut.

Jeskyně se začne třást a já jenom doufám, že mě to tu nezasype. Potom vše náhle ustane a objeví se jakýsi průchod, kterým přijde zahalená postava v plášti. A co má být zase tohle? Rozhovor barbarů s cizincem vše ale lépe osvětlí. Vypadá to, že ona osoba je poslem, na kterého tu celou dobu čekají.
Konečně, alespoň odsud budu moci zmizet.
Vzpomenu si na Gabriela a na to, že se mi už nějakou dobu neozval. Těžko říct, co má za lubem, ale prozatím jsem, jak se zdá na vše sám, nepokouším se ho proto ani kontaktovat.
V půlce rozhovoru se na mě náhle postava podívá a přejede mi mráz po zádech. Hned potom zastrčím hlavu zpátky za balvan a nevylézám Že by mě viděl? Čekám, ale neozývá se žádné varování ani hluk. Pokud o mě ví, tak to nikomu z barbarů nedal na vědomí.

Záhadná postava přikáže skupince, aby ho někam dovedla, což je příležitost, na kterou čekám. Zůstanu ve skrytu, dokud úplně nezmizí a potom vylezu. Čas odsud vypadnout. Kdo ví kolik se jich tu v tunelech potuluje.
Opatrně se proplížím k místu, kde doposud barbaři tábořili a prohlédnu si to tam. Obzvláště průchod, kterým přišel cizinec a most, kterým odešli. Tudy bych asi neměl chodit, pokud na sebe nechci upozornit. Jakmile zavrhnu tyto dvě možnosti, začnu hledat jinou cestu. Zvolím tedy tento jeskynní systém nabízí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.09660005569458 sekund

na začátek stránky