Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 248


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 0:40Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 19:10Jessica Lovre
 
Univerzas - 12. května 2016 10:24
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Neistý, v pochybách. Aj napriek vlastným prekážkam sa rozhodneš urobiť krok späť zvierajúc červenú šišku. Zastaneš od „včely“ na dosah hodu stojac vedľa jednej menšej jedličky. Tá má na sebe šišiek ešte dosť. S hlbokým nádychom zovrieš šišku za hlavou, po ňom ju svižne vymrštíš oproti včele. Šiška ju netrafí, dopadne niečo málo vyššie a rozbije sa o kmeň stromu. Včelu rázom zahalí načervenavý mrak prachu.
“Bzzz.... BZzzZ... BZzzZZzz...“ Bzučanie sa stane nepravidelným, prerušovaným a meniac tón. Rýchly pohyb jej krídel mrak nerozháňa, priam naopak. Zachytáva na sebe čoraz viac prachu. Naraz ti z oblaka udrie do očí pohľad páru belasých segmentovaných očí. Pohľad tak ostrý, že máloktorý človek zaslepený nenávisťou takto pozerá na svojho nepriateľa.

Tento moment uplynie rýchlo a včela sa dá na útek. Odletí vzad a stratí sa v korunách stromov. Chvíľu potom sa červený prach usadí a strom sa na mieste rany zahalí vetvami a krami. V tom na svojom spánku opäť ucítiš jemné šteklenie zeleného lístku.
“Ďakujem ti, tvor z plání. Život nás lovených nie je ľahký. Isto to tvoj kmeň pozná. Musíme si pomáhať.“ Na to sa od teba lístok s vetvičkou pomaly stiahne do koruny. Tu môžeš sledovať zvláštny jav. Stromy stojace v okolí sa začnú pomaly pohybovať a obklopovať ranený strom tak aby nebolo možné sa k nemu dostať.

A cesta ďalej, ktorá ťa čaká už nie je tak úzka a plná vetví. Cestičky sú širšie, prechodnejšie a bez prekážok. A tak vyrazíš ďalej, či už s obnovenými zásobami plodov alebo nie.
Cesta pomedzi mýtiny je prekvapivo schodnejšia aj ďalej od miesta raneného stromu. Objavuješ mýtinu za mýtinou ukrytú medzi stromami. Zdá sa akoby les teraz bol z vtáčej perspektívy posiaty trávnatými fľakmi.

Tušíš ale, že niečo nie je v poriadku. Ten bzukot. Nevieš sa ho zbaviť. Je jedno ako ďaleko si. Stále ho počuješ s rovnakou intenzitou. Ukrytý za korunami stromov. Prenasledujúc ťa už od toho miesta kde si spôsobil červený oblak.

 
Kurtis Fleming - 27. dubna 2016 08:02
340x24683.jpg
Volání o pomoc

Jakmile zaslechnu cizí lhas tak zpozorním. Kdo to byl? V první chvíli mě napadne Gabriel, ale pak si říkám, proč by zrovna on volal o pomoc. Za tu dobu co jsem měl možnost ho pozorovat, mi nepřišel jako někdo, kdo by se tak zachoval. V tom případě je to něco jiného.
Že by past? Druhá možnost se mi začíná zdát daleko lepší než ta první. Na tomhle nehostinném světě se nedá ničemu věřit, takže by mě to moc nepřekvapilo.

Hlas dál pokračuje s prosbami, ale popravdě nevím ani odkud přichází. Vytáhnu pro všechny případy i rudou šišku a dál hledám zdroj toho všeho. Nakonec padne můj zrak na strom, který jsem před nějakou chvílí minul. Ten, na kterém seděla ta obří vosa. To ten strom? Po chvilce naříkání není tak hlasité jako zpočátku.

Vykročím směrem ke stromu a šišku pevně svírám v ruce, možná bych řekl, že stále pevněji, až mám strach, abych jí nerozmačkal. Blbče, blbče, blbče. To je špatný nápad, moc špatný nápad. I když s tím co dělám vůbec nesouhlasím, tak na druhou stranu se mi nechce utéct, když někdo prosí o pomoc a jde mu možná o život. Jen doufám, že to tak opravdu je.
Na plánování moc času nemám, tak se napřáhnu a hodím rudý plod na vosu. Okamžitě co opustí mojí ruku pak hledám další, který bych mohl v případě nouze použít.
 
Univerzas - 26. dubna 2016 12:39
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Postup lesom, ktorý si si zvolil je efektívny. Vyplatil sa natoľko, že po pár minútach kĺžuce vetve prestávajú bodať úplne. Po zbadaní včely si so sebou vezmeš do vrecka šišku a pokračuješ ďalej. Čistinka je na dosah tvojho kroku, no v tom ustrnieš:

“Pomoc!“ Začuješ hlasitý šepot smerujúci odvšadiaľ. “Pomoc!“ Opakuje sa v tvojej mysli. Žeby Gabriel? Nie. To nie je jeho hlas. “Prosím! Pomôž mi!“ Listy jemných vetvičiek, ba aj ihličie sa k tebe priblíži. Tento krát je ich dotyk skôr pohladením. Pri dotyku tento hlas zosilnel.
“Pomôž prosím, cudzinec! Umieram!“ Zaznie posledná veta. Tvoj pohľad sa otočí spolu so svetlom vzad na včelu. Tá pokračuje v satí stromu. Teraz už ale nemusí vyvíjať námahu na svoju obranu pred konármi. Ich švihy sú tak slabé, že jej už neublížia.
 
Kurtis Fleming - 06. dubna 2016 09:52
340x24683.jpg
Hra začíná

Les se ukáže být tak nepříjemným, jak se dalo čekat. Nejsou to ale květiny podobné těm, které se mě snažily sežrat v zahradě, co mi dělá problémy. Tentokrát jsou to stromy s ostrými jehličkami a keře Pokaždé, když se k nim přiblížím, tak okamžitě reagují a brání se. Bodají a škrábou a čím rychleji se snažím kolem nich projít, tím horší to je. Proto na to jdu úplně opačně, když se jim nedokážu vyhnout, nechám je sklouznout po svém těle a pomalu procházím. Také to není příjemné, ale rostliny alespoň nejsou tak agresivní.

Cesta ubíhá pomalu. Sleduji každý kmen a poslouchám vše co se kolem mě děje. I když se zdá, že je vše v naprostém pořádku, tak se nenechám zmást a zůstávám ostražitý. Včera by mě ani nenapadlo, že se ocitnu uprostřed vražedného lesa na neznámém světě, s cizí rasou, která chce vše zničit.
Byl jsem jenom tuctový chlápek, tvář z davu, který si hleděl svého a pak přišel Gabriel. Unesl mě a ostatní a namočil mě do těchhle problémů. Nejen, že jsem na cizí planetě a snaží se mě chytit, já ještě musím jít na to nejhorší místo, co si dokážu představit.

Čím hlouběji se dostávám, tím hustší se vegetace stává a tím méně světla mám. Všimnu si i barevných plodů, které mi mají pomoci, ačkoliv pořád nevím jak.
Kdybych tak mohl zavřít oči a probudit se zpátky doma.
Náhle zahlédnu padat něco k zemi. Strnu na místě. Z počátku jsem měl v tomto lese tendenci se schovávat za kmeny stromu, ale poté, co jsem utržil několik šrámů na rukou a těle, jsem se to odnaučil.Předmět co spadl, je celý žlutý a září.
Vida, to by nemuselo být nebezpečné.
Pomalu k němu přejdu a zvednu ho ze země. Přemýšlím, zda ho ochutnat a zjistit zda je to k jídlu ale neudělám to, zatím ne. Pro teď mi ten plod dobře poslouží jako zdroj světla.

Pokračuji dál a netrvá to dlouho a ozve se další zvuk. Tentokrát to ale není žádné padající ovoce ale nějaký hmyz. Bzučení nepřichází z daleka a já přemýšlím, co za hmyz ho asi vydává. Nedělám si marné iluze, že by šlo o něco milého. Popojdu kousek blíž a všimnu si, co to je.
A sakra.
Kousek přede mnou se krmí včela, která jako by vylezla z nějakého hororu. To se mi nelíbí, to se mi vůbec nelíbí. Ani na chvilku nepřemýšlím nad tím, jestli je nebezpečná. Co jsem se za ten krátký pobyt tady v lese stihl naučit je, že vše se vás bude snažit zabít.
Rozhlédnu se kolem sebe a všimnu si, že hned vedle je další mýtina. Kromě toho si všimnu i barevných plodů, které poblíž rostou. Bude lepší se ozbrojit.

Přejdu ke keři s rudými šiškami a jednu utrhnu. Co to asi dělá? Že by výbušná šiška? Strčím šišku do kapsy (pokud nějaké mám) a vydám se k druhé mýtině.
 
Univerzas - 05. dubna 2016 11:28
ico2ss9582.jpg
Valeríjsky les [Kurtis]

Čím hlbšie v lese si, tým ťažšie sa ním prechádza. Mohutné kmene listnatých stromov obklopujú menšie kríky alebo drobné ihličnaté stromčeky. Čím viac ich je okolo každého kmeňa tým menej priestoru na pohyb. Často musíš rukami uhýbať pichľavé vetve, ktoré ti stoja v ceste. Tie sa bránia temer každému tvojmu dotyku. Postupom hlbšie si všimneš, že čím rýchlejšie s nejakou vetvičkou pohneš tým viac bodnutie z nej zabolí, ba čo viac do cesty sa pripletú ďalšie, akoby naschvál. Naopak ak nejakú uhneš pomaly ostatné na to nereagujú.

Cestou na vegetácií vidíš všetky druhy plodov, o ktorých Gabriel hovoril. Červené sú najčastejšie šišky na stromčekoch s ihličím. Modré sú najčastejšie drobné bobuľky na pichľavých kríkoch. Miestami si ale videl na nich niečo podobné slivke (švestke). No tie boli hlbšie v kroch a bolo by ťažšie sa k ním dostať.

Žlté boli najčastejšie kvety alebo gule o veľkosti jabĺk visiace na vysokých stromoch. Ich povrch ale nebol tvrdý a pri bližšom pozorovaní viac vyzerali ako guľatá prachnivá huba, než ako tuhé šťavnaté ovocie.

Postupuješ hlbšie do lesa. Stromy sú čoraz vyššie. Ich koruny hustejšie. Nakoniec až tak husté, že korunami neprechádza temer žiadne svetlo a ty sa pohybuješ tmou pretínanou tenkými lúčmi svetla. Náhodou sa stane, že pri tvojom postupe uvidíš spadnúť na zem jeden zo žltých plodov. Vidíš to preto že ten plod svietil ako lampáš, pri páde aj po ňom.
V srdci lesa je samotný pohyb mierne lepší, než na začiatku. Sú tu husto zarastené miesta, no objavuješ aj drobné hlinené čistinky, na ktorých nič nerastie. Tu v tejto časti počuješ aj občasné bzučanie hmyzu.

V tom ti udrie do ucha krátky hlasitý bzukot. Tak hlasitý, až cítiš ako ti v ten moment podskočí srdce. Zprva by si každý myslel, že nejaký čmeliak letel rovno okolo ucha. Zdroj tohto zvuku ale vychádzal z miesta za kríkmi.
Bolo to krátke, veľmi hlasité a mohutné prerušované bzučanie. PO chvíľke ostražitého pozorovania sa vetvičky kríkov pred vzdialené pár metrov na pravo oddialia od seba. Ty cez skulinku vidíš niečo osovito-včelovité ako si sedí nalepené na kmeni stromu a svojimi kusadlami hryzie do kôry. Saje to živicu, ničí strom. Nečudo že občasný bzukot tohto tvora je tak silný, keď jeho veľkosť je zrovnateľná s veľkým psom z tvojho sveta.

V ten moment sa práve nachádzaš na jednej z čistiniek. Na pravej strane vidíš skulinku v ktorej je „včela“, na ľavej prechod do ďalšej čistinky. V tvojom blízkom okolí rastú na kríkoch a ihličí ako aj červené šišky tak aj modrasté bobule.

Obrázek
 
Kurtis Fleming - 17. července 2015 18:05
340x24683.jpg
Cesta do nitra lesa

Jak se zdá, tak nemám moc na výběr. Do lesa musím tak jako tak jít, i když se mi do toho ale vůbec nechce. Alespoň, že ostatní jsou v pořádku. Sice je moc dobře neznám, ale široko daleko jsou jediní mojí rasy. Oni a Gabriel, i když jím si nejsem až tak docela jistý.
Nakonec se se mnou rozloučí a před očima se mi doslova rozplyne. Ještě včera bych nad tím nejspíš začal vyvádět, ale po tom co jsem se dozvěděl, a také si to vyzkoušel na vlastní kůži, mi to už moc divné nepřijde.

Jsem opět sám a navíc je přede mnou zkouška horší, než všechno co mě tu zatím potkalo. Dost dlouho váhám, než udělám konečně první krok směrem k lesu. “Počkat!“ Málem bych zapomněl, prsten. Gabriel se zmínil o tom, že s jeho pomocí můžu nastavit pevnou pozici pro přemístění a v případě nouze se sem zase přenést. Jak to říkal, otočil tohle křídlo kolem dokola? Jakmile mám tohle z krku tak se cítím o něco lépe.

Konečně se vydám kupředu, a jakmile projdu hranicí lesa, tak světla kolem mě trochu ubude, i přes to sem ale přes koruny stromů nějaké proniká.
Jdu stále vpřed, s rukou ve které držím ovoce nataženou před sebe. Uvidíme co to vlastně dokáže. Co to ještě říkal? Žluté věci jsou pro mě, modré mě chrání a červenými útočit. Hmm připadám si jako v nějaké blbé videohře. Žluté pro mě, takže asi k jídlu nebo na léčení ran.

Po několika minutách už ze mě strach opadne a daří se mi konečně trochu uklidnit. Uši mám bedlivě nastražené a snažím se vnímat jakýkoliv, byť jenom sebemenší hluk. Současně očima těkám ze strany na stranu a hledám jak cestu dál, tak cokoliv, co by mě chtělo sežrat. Po předchozích zkušenostech to v tomhle světě může být skoro cokoliv.
 
Univerzas - 14. července 2015 19:51
ico2ss9582.jpg
U lesa [Kurtis]

"Filipa vzali do pluku. Arya je v poriadku." Odpovie Gabriel na prvú otázku ešte pred tým než sa dá na odchod. "Chvíľku potrvá, kým ho nájdem. A nie, nechcem ťa zabiť, práve naopak." Odmlčí sa na moment a zapozerá sa do lesa. "Chcem aby niekto iný ťa nemohol zabiť. Teda, na rovinu, aby to mal omnoho ťažšie než teraz."
Na reakciu k ďalším Kurtisovým slovám sa nejako nemal, no prehovoril až nakoniec. "Nope, nešlo. Len si pamätaj. Žĺte veci tam vo vnútri sú pre teba. Modrými sa môžeš brániť. Červenými útoč, ale len ak bude treba." Povie pokojne s výrazným dôrazom na slovíčko len. "Ak by čo, proste krič. Však sa dohovoríme." Ukáže prstom na ucho a posledným pohľadom sa rozlúči. Pritom ako sa opäť dvíhajú jeho kútiky v úsmev sa jeho telo rozpráši v peľ a ničotu. Môžeš teda prvý krát byť svedkom toho ako to vyzerá na mieste z ktorého pri skoku mizneš aj ty sám.

Ostávaš teda stáť v tráve, opäť sám v blízkosti kríkov s zlatistými "fakľami" a pred otvorenou bránou do hustého lesa.
 
Kurtis Fleming - 18. června 2015 11:42
340x24683.jpg
Na kraji lesa

Po několika dalších “skocích“ jsem se od vojáků vzdálil na tolik, že můžu s klidem říct, že jsem je setřásl. S dovednostmi prstenu se začínám čím dál tím více a více sžívat a cítím, že mě to i trochu baví. Nebýt toho všeho zmatku kolem, tak bych si tím byl stoprocentně jistý.

Za městem už je klid, žádný ruch města, ani hlasy vojáků. To ale neznamená, že bych byl klidnější, spíš naopak. Jakmile mě kolem dokola obklopuje zeleň tak se cítím jako na jehlách. Čekám, kdy se po mě něco vrhne, ale nestane se tak. Zůstávám i přesto celou tu dobu připravený čelit čemukoliv co mě v tu chvíli napadne.
Největší nedůvěru ve mně vzbuzují keře s plody, kterým věřím snad jen to, že budou nebezpečné, proto se jim obloukem vyhnu. S mým štěstím by mi vybuchli do obličeje, hned jakmile bych se přiblížil.

Čekám na okraji lesa, jak jsme se domluvili a při tom se pořád ohlížím. V jednu chvíli směrem k městu a travnaté ploše, další okamžik pak zase k lesu. Naštěstí se Gabriel objeví dříve, než se z toho stačím zbláznit. Je to nejspíš poprvé, co jsem rád, že ho vidím.

“To je dost, běhá mi tu z toho mráz po zádech. Co ostatní? Kde jsou“ podělím se o své pocity a čekám co má v plánu. Nepochybně nic z čeho bych měl velkou radost. Zabavit? Tady?
Gabriel sebere z keře jeden z podivných plodů. Pozorně si ho prohlížím a poslouchá, co říká. S tím jak vyprávění pokračuje, ucítím ten známý pocit a je mi jasné, že všechno půjde do háje. A jak se zdá tak moje pocity se celou dobu nepletly.
Dostat se do lesa, přežít a získat zbraň. To si snad dělá srandu.
“Ty mě chceš zabít?“ řeknu narovinu, co si myslím. “Mám jít tam,“ ukáži směrem do lesa. “ aby mě to tam sežral za živa, zatím co ty se budeš snažit vyhrát nějaký blbý závod? To mi můžeš rovnou prohnat kulku hlavou.“ Z cesty do lesa nekouká nic dobrého a výsledek se mi nezdá moc uspokojivý. “Nešlo by se obejít bez toho všeho?“
 
Univerzas - 14. června 2015 22:17
ico2ss9582.jpg
Okraj lesa [Kurtis]

“Moc na výber nemáme.“ Odpovie Gabriel na tvoje slová. “Zatiaľ.“ Dodá pomerne nahlas. Od toho momentu Gabriel ale prestal komunikovať. Ty si sa už objavoval na lúke. Tráva bola vyššia. Pár čísel nad členky. Bola nádherná, sýto zelená. Jej úzke steblá ti otierali kráčajúce nohavice. Tie sa jemne chveli pri dotykoch trávy, no nešlo o nič čo by sa dalo považovať priamo za nepríjemné. Dotyky trávy prichádzali pozvoľna, nepravidelne vzhľadom na jemný vánok fúkajúc od mesta. Až teraz si môžeš na tráve všímať jemný rozdiel zelených farieb. V okruhu pár metrov má bledšiu zelenú farbu, než v miestach za týmto okruhom. Ešte k tomu okruh zmeny farby sa pohybuje s tebou a to tak, že ty si v strede.

Ako sa dostávaš bližšie k hranici lesa môžeš si všimnúť objavujúce sa krovie. Najvyššie z nich majú výšku metra a pol. Najnižšie sú tak o kolená. Vek konkrétnych krovín sa dá zrejme určiť nielen ich veľkosťou ale aj veľkými žltými plodmi. Vyzerajú ako jasne žlté gule, na pohľad mäkké mierne viac než broskyne. Tie sa nachádzajú na kríku len tam, kde má drevinu hrubšiu než zaťatú päsť človeka. Tie najväčšie mali takýchto plodov najviac 10. Ich listy sú malinké, husto obaľujúc tenšiu drevinu tak, že ju temer ani nie je vidno.

Samotná hranica lesa je ešte podivnejšia. Vyzerá ako zelená listnatá stena tvorená z stromov a krovín, no rozličných od tých v poli. Listy boli o niečo väčšie, až neprirodzene nahusto. Rastliny boli bez plodov a približne dve stopy od nich ani tráva nechcela rásť. Poodhalená čierna zem odhaľovala korene a drobné cestičky. Keby si nebol v tých záhradách povedal by si že cestičky v hline robil nejaký had, no teraz už podozrievaš aj rastliny samotné.

“Už som tu.“ Prehovorí na teba Gabriel práve v moment sledovania hlineného pásu. Aj okolo neho bola tráva v určitom okruhu bledšia. Okrem toho vyzeral rovnako ako pred nejakou dobou v krčme. “Za nejakú dobu budem musieť skúsiť ten závod. Dovtedy sa tu snáď zabavíš.“ Prehovorí opäť miere uponáhľanou rečou. Prikročí k jednému z kríkov s plodmi. Dlaňou siahne priamo na žltú guľu. Dlaň uzavrie a jeho prsty sa do nej zatlačia ako do penovej loptičky. Miernym potiahnutím vytiahne túto guľu z hrubej dreviny aj s jej chvostíkom. Celý tento plod vyzerá teda ak ako by niekto rovný banán vpichol do broskyne a obe ich namaľoval na Púpavovú žltú. Podhodí si týmto ovocím a schmatne ho za rovnú časť. Ako sa prsty dotknú „chvostu“ guľa začne vyfukovať jemný žltkavý oblak prášku podobného peľu A to do všetkých strán.
“Táto tradícia je v tomto svete uznávaná už od počiatku existencie tejto rasy. Je to udalosť, ktorou sa jedinec stáva dospelým. Ľudia tohto sveta veria, že jedine jedinec spjatý s svetom v ktorom žije je hodný v ňom žiť. Nečudo, že v to veria keď im to tá vegetácia dáva jasne najavo.“ Prehovorí Gabriel, pričom posledná veta vytvorí na jeho perách krátky úškrn.

Urobí krok v pred a vydá sa k hranici lesa. Perifériou zraku si môžeš všimnúť že tráva okolo neho teraz už nie je bledšia. Je tmavšia a žiadny okruh bledšej zelenej sa od jeho nôh už netiahne. Ako sa jeho topánka dotkne hlineného pásu pred živou pohne sa. Stena zašuští a vegetácia sa začína uhýbať. Snaží sa žltkavého prášku ani len nedotknúť. Tým vytvorí vchod do lesa. “Každý mladý Vialérčan si vezme tento plod. S ním sa dostane dnu. Musí prekonať všetko čo sa mu postaví do cesty len za pomoci umu a holých končatín. Prvou úlohou je nájsť cestu, druhou prežiť nástrahy lesa. Za to sa jedincovi les odvďačí prijatím do tohto sveta. Jeho vďakou nie je len život ale aj zbraň. Takú zbraň, ktorej ak zomrie majiteľ zomrie s ním.“ Vysvetlí Gabriel už konečne o čo mu šlo. Teda aspoň z časti. Jeho ruka sa načiahne tvojím smerom aby ti podal žlté ovocie.
“My ale Vialérčatá nie sme. Preto by nás les zbytočne zabíjal. To krídlo na tvojom prsteni. Ak ho otočíš po celom obvode ucítiš také dačo ako mravčenie. Chvíľku to trvá ale určí to tvoj stabilný bod. V prípade núdze zatlačíš krídlo a prsteň tebou skočí na miesto tohto bodu. Bojuj s tým lesom a nevzdávaj sa. Ak by bolo najhoršie skoč von a skús to znovu. Ja idem zatiaľ vyhrať ten závod. “
 
Kurtis Fleming - 10. června 2015 16:03
340x24683.jpg
Útěk po střechách

Gabriel zopakuje mojí zprávu o vojácích a připomene mi tak očividné. A to, že se odsud musím cop nejrychleji dostat pryč.
Pokud možno nepozorovaně. Hmm díky za novinku. Až pozdě si uvědomím, že jsme s Gabrilem pořád propojení a že nejspíš slyšel i to. Na druhou stranu je ale i možné, že neslyšel nic. Řešit to nijak nehodlám, místo toho odpovím na Gabrielův dotaz.

"Jo vidím, proč?"
Už při samotné otázce mě přepadne blbý pocit. Po tom čím jsem si prošel v zahradách se my myšlenka na něco zeleného líbí čím dál tím míň.
Vojáci stále slídí kolem domu, tak se rozhodnu přeskočit na jiný. Soustředím se stejně jako posledně a zcela uvolněný udělám vše stejně tak jako posledně. Opět mě přepadne podivná závrať a nevolnost, naštěstí tentokrát už jsem na to vše připraven a snáším to lépe.

Jakmile mi Gabriel řekne svůj plán, moje nálada okamžitě padne na bod mrazu. Můj pocit mě opět, bohužel, nezklamal.
Sakra. Musím se dostat k lesu, kde mám počkat na Gabriela. Další dobrý nápad.
"Počkej, to jako myslíš vážně?" Zeptám se, abych si byl jistý, že to vše chápu správně. " Mám jít do toho lesa? Viděl jsi co si tu lidi pěstují na zahrádce?" Gabriel je sice stejně jako já v tomhle světě cizinec ale něco by tu o tom vědět měl.

Provedu další skok, na další střechu, a mezi tím si dám chvilku na to, abych zpracoval všechny informace.
Nepomohlo to. Ten nápad se mi pořád zdá spatný až mě z něj mrazí.
"Tobě se to snadno řekne, ale tobě po krku pampelišky nepůjdou."

Následně udělám s pomocí prstenu ještě několik dalších skoků. Neskáču moc daleko, i když bych byl z dobrého místa schopen doskočit až k lesu. Jde mi spíš o to, abych si na to všechno zvyknul. I když se mi celý ten nápad s lesem vůbec nelíbí, tak k němu nakonec zamířím. Dovnitř lézt nemusím. Když mě nikdo neuvidí, tak to bude vše v pořádku.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.088251829147339 sekund

na začátek stránky