Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 243


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:47Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 17. února 2020 0:51Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 04. března 2015 22:31
340x24683.jpg
Hostinec

Po celé té krátké šarvátce se situace nakonec zase trochu uklidní. Posadím se zpátky na místo a poslouchám, kdo byl vlastně ten útočník. No vida, takže sám nepřítel. Potom ještě následuje několik dalších informací, které strávím bez zbytečných otázek. Všechno to je sice zajímavé, ale jediné co mi na tom všem vadí, je Gabrielům způsob sdělování informací. Něco málo už nám sice řekl, ale to podstatné, alespoň pro mě, ještě ne. Proto se ujmu slova. Opět.

“Musel jsi nás unést, fajn.“Danou skutečnost konstatuji jako by o nic nešlo, i když mě samotného to dost štve. “Potřebuješ pomoct, dobře. Co nám takhle říct, co po nás budeš vůbec chtít. Pořád to nevíme.“ Zamručím nepříjemně. Ostatním je to možná jedno, ale mě ne.
Nejsem žádná loutka.
“Tvrdil jsi, že potřebuješ pomoc proti těm, jak to bylo, Arbaniáncům nebo Arnabiáncům?“ Na chvilku se zarazím a zamyslím se nad tím, jak to vlastně říkal. Moc dlouho to ale nemá a rychle to hodím za hlavu. Tak důležité to teď není. “No to je fuk, zkrátka proti nim.“ Ačkoliv si toho pamatuji docela dost, tak to neznamená, že mě daná věc zajímá a se vším souhlasím. Tón mého hlasu je stále docela nepříjemný a stejně tak i pohled, kterým se na Gabriela dívám.
“Říkáš, že jsou nebezpeční, a že je třeba je zastavit. Znovu se ptám jak. Jsme jenom tři a navíc jen obyčejní lidé.“ Sice to se stoprocentní jistotou tvrdit nemohu, ale nikdo nijak zvláštně nevypadá. Třeba je ta holčička nějaký génius, nebo ten týpek vedle technický mág. A možná, že můj otec nebyl vůbec ze země. Uklidním svoje divoké fantazie a vrátím se zpátky na zem. I kdyby něco z toho byla pravda, tak jednou věcí si jsem jistý. A to sebou.
“Takže?“ Zeptám se, když skončím. Tentokrát doufám, že se odpovědi dočkám.
 
Univerzas - 04. března 2015 20:49
ico2ss9582.jpg
U Búrliveho Kmeňa

“Kto to bol?“ Zopakuje Gabriel Kurtisovu otázku. “Jeden z nich...“ Odvetí. “... Arnabiánec aby som bol presný. Hoc zničili naše uskupenie ale vedia, že nás nevyhladili do jedného.“ Gabriel sa pri svojich slovách otočí a pohľadom začne tú zamaskovanú postavu začne hľadať. No márne. Toho už vo víre tanca odvliekli boh vie do ktorej časti lokálu. “Snažia sa po nás pátrať. Za určitých okolností sa naše cestovanie dá detekovať, a to celkom presne.“ Povie až moc pokojne na to, aká závažná je toto informácia. “Báť sa ale nemusíte. Tamten jeden bol zo skautov. Majú za úlohu skúmať vyvinuté svety v rôznych univerzách a popri tom sledovať anomálie, či nezrovnalosti. Teda veci, ktoré do tohto sveta nepatria.“ Gabrielove rozhliadanie sa po divných domorodcoch sa skonči pohľadom práve na Kurtisovi. “Hoc som týchto tu navliekol do pozemských handier ale stále ešte do tohto sveta nezapadáte. To treba zmeniť. Mám pre vás prichystané nejaké veci...“
Jeho pohľad zabrázdi dookola stolu po všetkých prísediacich. Lakťami sa oprie o dosku stolu. Tá sa sama prispôsobí tým, že vytvorí pohodlné priehlbiny. “Vrhneme sa na to, alebo vás zaujíma ešte niečo?“
 
Kurtis Fleming - 29. ledna 2015 10:15
340x24683.jpg
Hostinec - zase klid ... víceméně

Můj pokus o to zmást cizince nedopadl dobře. Nedaří se mi moc uklidnit a nervy mám napnuté až k prasknutí. Hudbu kolem skoro nevnímám a v uších mi zní jenom tlukot mého srdce, který se nezpomaluje.
Postava pomalu vytáhne svojí dýku, neudeří ale hned. Že by váhal? To je ostatně jedno, ta chvilka je pro mě dost na to, abych stihl zareagovat.

Upustím pohár a rychlým pohybem ruky vyrazím k cizinci. Teď je vše jen otázkou rychlosti. Nezbývá mi než jen věřit. V momentě kdy spatřím, že držím jeho ruku se zbraní, mi spadne ze srdce velký kámen. Naštěstí není silnější než já. Ostatní nic neříkají ani nedělají. Jenom celou tu situaci mlčky pozorují.
Už jsem se chystal postavu udeřit, když v tom spatřím Gabriela, který se neznámo odkud objeví a cizince paralyzuje neznámou zbraní. Jeho bezvládné tělo pak odstrčí směrem k ostatním hostům, kteří se ho ujmou.

Posadím se zpátky na židli a vrhnu po Gabrielovi zlostný pohled. Takže nás použil jako návnadu. Moc dlouho se tím ale nezabývám. Konec konců nám pomohl. V hlavě mi vyvstává další otázka. “Kdo to byl?“ Položím jí nahlas a podívám se na našeho průvodce. Určitě to ví. Neptám se co po nás chtěl, protože to bylo docela jasné.
 
Univerzas - 26. ledna 2015 20:25
ico2ss9582.jpg
U Búrlivého Kmeňa

Oslava je práve v tom najlepšom. Tancujúcich a spievajúcich ľudí je čoraz viac. S ich narastajúcim množstvom narastá aj tancujúca stonožka ľudí držiac sa za ramená.

"... Keď uvidíš tu žiaru,
čo vyrazí ti dych.
Neprekračuj čiaru,
Inak doláme ťa mních.

Siahni rýchlo na zem
Do piesku zahrab raz.
A keď príde Gazem,
do tváre ho vraz!
Hey....“



Hlasité slová piesne naraz preruší tiché škrípanie vychádzajúceho z prístroja, čo máte za uchom. Postava stojaca pri vás vyťahuje dýku a pomalý pohyb zastaví pred svojim bruchom. Naraz počujete dve slová. Tiché sykavé slová, ktoré s jemným chrčaním v tom hluku bolo rozumieť až moc zreteľne.
“Toto je...“
Nevedno či malo nasledovať ďalšie slovo. Namiesto neho prišiel zo strany postavy švih oproti Kurtisovej tvári. Ten pohotovo zastaví ruku s čepeľou, ktorá smerovala na jeho nos. Gabriel vtedy vykĺzne z tancujúcej stonožky domorodých priamo za chrbtom osoby. Pritlačí na jej krk predmet podobný zapaľovaču. Efekt tohto činu je ale veľmi podobný tomu, ktorý nastane keď sa securiťák vyblázni paralyzérom na tínedžerovi. Postave vypadne dýka z ruky priamo na stôl. Gabriel omráčeného útočníka schmatne a vhodí do víru zábavy. Nemohúceho domorodí schmatnú za ramená a udržujú v tanci. Tak ako každého oslavujúceho, ktorý to prehnal a je už totálne na mol.

Gabriel sadajúc na nové miesto pri stole, vedľa Kurtisa, schmatne dýku a schová si ju do vrecka mikiny. Zdalo sa, že niečo povedal, no v tom hluku vôbec nebolo počuť čo. Krátko na to sa poškrabe za ucho.
“Tak toto už teraz môžeme používať.“ Začujete vo svojich ušiach všetci Gabrielov hlas, Znel tak podivne, mierne dunivo, akoby na vás prehováral z vášho vnútra. Dookola mohlo byť hluku koľko chcelo a aj tak ste mu rozumeli.
“Ospravedlňujem sa za ten incident. Oslavujúci sa Vialérijci sa oň postarajú.“
 
Kurtis Fleming - 21. ledna 2015 16:59
340x24683.jpg
Hostinec - podivný host

Rozhovor s Gabrielem ještě chvilku pokračuje, ale k ničemu to není. I když mi toho řekne sebevíc, tak se nic důležitého nedozvím. A co víc, pořád se mu nepovedlo mě přesvědčit. Nejspíš bych v diskuzi s ním ještě chvilku pokračoval, ale jsme nečekaně někým přerušeni.
Ohlédnu se směrem ke dveřím, kde stojí nově příchozí. Dotyčný přesně zapadá mezi zdejší obyvatele. Nejspíš bych se Gabriela zeptal, o koho jde, kdyby někam najednou nezmizel. A kdy ten odsud odešel? Vím ale jediné. Podle toho jak se tvářil, ho nejspíš zná. Ten zmetek, takhle nás tu nechat.

Neznámý pomalu prochází lokálem a nikdo z těch “lidí“ mu nevěnuje žádnou pozornost. Stejný je i jeho postoj vůči nim. Snad jen nějaký podivín co se přišel napít. Tak to ale bohužel není. Postava nejde k baru ale přímo k našemu stolu.
Sice dotyčného neznám ale to, že k nám míří, se mi vůbec nelíbí. Vůbec si ho nevšímám a nedívám se na něj. Cítím a slyším, že jde k nám. Zastaví se až u našeho stolu a postupně si nás začne všechny prohlížet. Potom, v jednu chvilku kdy se mu pohne plášť zahlédnu dýku. Ostatní si jí nepochybně také všimli.
A dopr …
Ihned mě polije horko a srdce se rozbuší jako o závod. Celé se mi to přestává líbit. Gabrielem počínaje a touhle podivnou osobou konče. Otázkou zůstává, co dělat. Může to být nepřítel, což by také vysvětlovalo Gabrielovo zmizení. Možná, že nám ale nic neudělá.

Podívám se na ostatní a opatrně zavrtím hlavou. Hlavně žádné blbosti. Současně sáhnu po poháru který je přede mnou. Chovej se normálně.
“Tak na zdraví.“ řeknu s úsměvem ostatním a pozvednu pohár do vzduchu. Současně se snažím dávat pozor na postavu vedle. Stačí jeden švih té dýky a je po mě. To nehodlám připustit. Pokud by po ní sahal, musím být rychlejší než on. Jenom klid.
 
Univerzas - 18. ledna 2015 20:02
ico2ss9582.jpg
U Búrliveho Kmeňa

“Napadlo...“ Odvetil Gabriel na prvú otázku, ktorá vypadla z úst Kurtisovi. Na moment sa ale odmlčal kvôli oslavám v miestnosti. Divným ľuďom, ktorý ju obývajú, sa začala prísunom omamných látok dvíhať nálada. S tým prichádza ruku v ruke aj hudba, tanec a spev. Preto Gabriel začne hovoriť hlasnejšie, temer kričať. “... ale na to nebol čas! Musel som dostať z nášho sveta Vás troch za dosť krátky čas. Nehľadiac na to, ako ďaleko od seba žijete. A ak by som sa vás to spýtal teraz obaja vieme aká by bola odpoveď.“
Rozhorčenému Kurtivosi pri ďalších slovách vystrelí ruka smerom k dievčaťu. Tá s nechápavým výrazom sleduje čo sa okolo deje, na čo jej Gabriel odpovie milým úsmevom.

“Ak by som potreboval sebe vraha tu ich mám dosť.“ Rozprestrie ruky Gabriel. “Veď aj táto oslava je kúpená. Tí ľudia ani nevedia prečo tu oslavujú. Potrebujem pomôcť. Nie bojovať ale pomôcť. Konkrétne s...“

V ten moment sa otvoria dvere. Gabrielova tvár zamrzne pri pohľade na postavu zahalenú v sivom oblečení. Telo tejto osoby zakrýval sivý plášť siahajúci až ku kotníkom. Hlava bola ukrytá kapucňou tak, že jej nebolo vidieť ani špičku brady. Veru nevedno ako toto čosi vôbec videlo.

Než sa obzriete naspäť Gabriel už pri stole nesedí a nevidieť ho ani v miestnosti. Aj keď samo o sebe by ho v tom množstve tancujúcich ľudí bolo problém nájsť.
Osoba v sivom vykročila pomedzi ľudí ako duch. Nedotkol sa ani jedného z divných aj napriek tomu ako rozhadzovali rukami. Prechádzal nehlučne a plynulo až kým nezastavil u vás. Pohyby jeho hlavy naznačovali, že si vás prezerá, aj keď nič ako zrakový orgán ste ešte na ňom či na oblečení nevideli.

Krátko nato pohol rukami a postupne začal poodhaľovať plášť. Prvé, čo ale vaše zraky uvidia je strieborná čepeľ dýky.
 
Arya Walker - 14. ledna 2015 20:24
lexi4776413927832013329.jpg
Dovnitř do jámy, odkud není úniku

Než jsem mohu navázat jakýkoliv kontakt, uvidím dostatečně velkou tabuli s nápisem, značně se podobajícímu tomu na vizitce. ,,Vida, to bylo lehké!" Jenže úspěchy budu moct slavit později. V tenké mikině mi začíná být už veliká zima a tak jen přeběhnu ulici, otevřu dveře a šup dovnitř!

Jen co mě pohltí teplo hostince, zarazím se. Nebylo těžké si všimnout těch zvláštních věcí. Nebo jsou to lidé? Vypadají jako obludy ze všemožných hororů, které jsem měla tu čest shlédnout. Zalapám po dechu, prudce se otočím, že se vydám zpět, než si mne kdokoliv všimne a BUM! Narazím do něčeho tvrdého. Nebo spíše do někoho?

Zvednu svůj zrak o něco výše a spatřím černovlasého, vousatého muže, do kterého jsem právě narazila. Naštěstí vypadal stejně jako já. Ne, tak jako ti lidi všude kolem. ,,Dělá si ze mě někdo srandu?" Zatím mi to připomínalo příběh o Narnii. Tu knížku jsem si dříve vypujčila v knihovně, ale než jsem jí stihla dočíst, vypršela výpujční lhůta a pak pokuta jen narůstala. Ze strachu jsem si knížku nechala a do knihovny ani nepáchla.,,Pro-promiňte." Zakoktala jsem se a hledala cestu, jak ho co nejrychleji obejít. Za mužem stál, ale někdo další, takže jsem se otočila, že je nechám projít. Právě v tu dobu přede mne skočil někdo další. Někdo, kdo naštěstí také vypadal jako já. ,,A zná moje jméno!"

Vím, že bych neměla nikam chodit s lidmi, které neznám, ale ti dva muži za mnou se rozpohybovali a tak jsem musela i já. Jasně, mohla bych se otočit a utéct, jenže to bych dala najevo, že mám strach a to je kolikrát horší. A, že já mám obrovský strach! Kousla jsem se do rtů a sedla si s těmi muži ke stolu.

Jídla jsem se ani nedotkla. Ze silvestrovské párty jsem stále ještě přejedená a tohle jídlo mě zrovna nijak nelákalo. A nebo jsem se spíše nechtěla dotknout stolu? Co kdyby mě do sebe v cucl? A co když mě do sebe vcucne i židle? Na to jsem raději nemyslím.

Ten muž jsem nám nejspíše snaží něco vysvětlit, ale než skončila, tak jsem zapomněla i jeho jméno. ,,Já to nechápu." Pípla jsem sotva slyšitelně. Někomu, kdo mě zná, by možná přišlo vtipné, že já, největší průšvihář ze sirotčince tady sedím a klepu se jako ratlík.
 
Kurtis Fleming - 14. ledna 2015 19:04
340x24683.jpg
Hostinec - Rozhovor s Gabrielem

Gabriel začne jako první s argumentem ohrožení země a ostatních světů, jak jsem čekal. Nejsem sobec, kterému by bylo všechno ukradené, ani se nevyžívám v destrukci, ale tohle přemlouvání nesnáším.
“Udělej co je správné, děláš to přeci jenom pro sebe, pche. Jistě svému světu bych pomohl ale co těm ostatním.“ Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím jenom spoustu divných postav ale nevím o nich vůbec nic. Jsem si jistý, že to určitě platí i opačně. "Pomohl by nám někdo z nich?"

A pro případ, že by tenhle způsob nefungoval tak přidá trochu starého, dobrého vydírání. Další věc, kterou nemám rád a kterou si to u mě moc nezlepšil. Pokud mu nepomůžeme, tak nás nevrátí zpátky na zem. “Parchant, začínám o něm dost pochybovat.“ Ať se na to podívám z jakéhokoliv úhlu, tak se mi to nechce udělat. Hrozba je jedna věc, ale pracovat s člověkem jako je on, se mi příčí.

“Šok? Zmatení?“ podívám se na něj s překvapeným výrazem. “To je v tuhle chvíli to nejmenší co mě trápí.“ A je to pravda. I když jsem byl z počátku trochu vyděšený a nevěřil tomu, co vidím, tak jsem schopný akceptovat různé věci. Magie, mimozemšťané, spoustu jiných světů i cestování mezi nimi. Co mi ale vadí, je to, že nás chce do toho všeho zapojit proti naší vůli. Nerad jsem hračkou s kterou si někdo pohrává.
“Napadlo tě vůbec někdy někoho o pomoc požádat?“ Nedokážu teď říci jak bych mu odpověděl, kdyby se místo únosu zeptal, ale to už teď asi nezjistím.

Jak se na to dívají ostatní nevím. Pořád jsou zřejmě ještě zmatení protože nikdo z nich ještě nic neřekl. Nevím co je zarážející víc. Jestli tohle místo, nebo náš takzvaný úkol.
Možná nemají Gabrieli co říct. To já ale naštěstí mám. Ještě pořád jsem se nedozvěděl o co mu jde. Mluvil tu o nějaké hrozbě a o tom, že je třeba jí zastavit, ale stejně tak nám může přiložit pistoli k hlavě a zmáčknout to.
"Můžeš mi říct, jak bych ti mohl já nebo kdokoliv z nich vůbec pomoci?“ Při slově “nich“ mi ruka vystřelí směrem k dívce a muži se kterým jsem přišel. “Co zmůže pár lidí proti někomu, kdo má v plánu zničit celé světy? Nejsem sebevrah.“
Možná mu to pořád nedochází, ale nejsem jako on. Nikdo z nás není. Mít možnost, tak bych odsud okamžitě utekl někam daleko.
“A co víc. Dej mi důvod proč bych měl někomu jako ty věřit.“
S tím ho nechám přemýšlet nad jeho odpovědí. Jsem zvědavý, jak má v plánu mě přesvědčit. Prozatím totiž moc dobrou práci neodvedl.
 
Univerzas - 13. ledna 2015 19:35
ico2ss9582.jpg
U Búrlivého Kmeňa

Pro prvej reakcii od Kurtisa sa Gabriel pri pohľade na jedlo trochu zamračí. Tiché povzdychnutie doplní zamrmlaním. “To nové verbovanie skutočne nenávidím.“ Svoje prsty stiahne od novo doliateho pohára. Pohľad namieri na Kurtisa, ku ktorému prehovorí už hlasnejšie.

“Dôvodov je viac. Je na vás, ktorý si vyberiete. Ako som už spomínal, nepracujem sám. A hoc som súčasť pozostatku stále mám svoje rozkazy. Jeden z rozkazov zahŕňa získanie spolupracovníkov, konkrétne troch. Prvým dôvodom prečo mi pomôcť, je hrozba, ktorá visí nad obrovským množstvom svetov, kde je aj naša Zem. V záujmu zachovania nášho zatiaľ jediného životného prostredia by mal každý obyvateľ tohto prostredia vynaložiť maximálne úsilie na jeho záchranu. Druhým dôvod môže byť ten, že som vaša jediná vstupenka domov. Môžem vás vrátiť späť do ulíc vášho esta. No len ak mi pomôžete. Ak nie svedomie mi nedovolí vrátiť vás tam, kam môžete zahynúť a teda v prípade nesúhlasu vás ponechám tu. V tomto svete. “

Potom, čo Gabriel dorozpráva ešte chvíľu uprene hľadí Kurtisovi do očí. “Chápem, že je to pre vás šok. Dokonca väčší než som mal ja keď som opustil Zem. Celý princíp univerz je veru ťažké pochopiť, nie to ešte keď sa to musíte učiť za behu. No ver, Kurtis, že ak by som mal na výber lepšiu možnosť, než vás alebo menšiu možnosť než vôbec niekoho uniesť siahol by som po nej.“

 
Kurtis Fleming - 05. ledna 2015 17:53
340x24683.jpg
Hostinec

Společně s novým známým se vydáme do hospody. Uvnitř je to vskutku zvláštní, nic podobného jsem nikdy ještě neviděl. Hospoda, lidé, zkrátka všechno. Měl jsem z počátku trochu strach co na nás jako cizince budou říkat ostatní, ale nedělají si s tím zdá se vůbec starosti.
Chvíli se jen tak rozhlížím kolem a potom zaslechnu známý hlas.
“Mám silný pocit deja vu.“
Když spatřím dotyčného, zjistím, že je to přesně tak, jak jsem se bál, hlas patří Gabrielovi. “Zase on?“ Na to, že jsem ho původně měl za fajn chlapa, mě teď při každém pohledu na něj zamrazí v zádech.

Pozve nás oba ke svému stolu, kde už sedí dívka, kterou jsem před tím viděl vcházet. Nic neříkám, jen ho následuji a poslouchám. Po chvilce přinesou na stůl jídlo a pití a na stole se vytvoří cosi jako miska.
“To ti dělaj prdel ne?“ Nedůvěřivě se na jídlo dívám a nakonec od něj odvrátím svůj pohled.
Gabriel po chvilce začne povídat kdo je a proč tu jsme společně s dalšími nesmysly, kterým vůbec nerozumím.
Jakmile nám dá možnost tak se chopím slova.
“To myslíš vážně? Nejdřív se chováš jako přítel, pak mě uneseš, chceš pomoc a ještě nám řekneš, že nás bude chtít nejspíš někdo zabít? Řekni mi důvod, proč bych ti měl vůbec pomáhat?“ Vůbec se nebráním tomu, dát otevřeně najevo svou současnou náladu, která jak už si asi Gabriel a ostatní všimli, moc dobrá není. “Jestli je to co říká pravda, jak tomu může kdokoliv z nás vůbec zabránit?“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13130593299866 sekund

na začátek stránky