Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 270


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 28. října 2020 16:11Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 28. října 2020 12:05Jessica Lovre
 
Univerzas - 26. ledna 2015 20:25
ico2ss9582.jpg
U Búrlivého Kmeňa

Oslava je práve v tom najlepšom. Tancujúcich a spievajúcich ľudí je čoraz viac. S ich narastajúcim množstvom narastá aj tancujúca stonožka ľudí držiac sa za ramená.

"... Keď uvidíš tu žiaru,
čo vyrazí ti dych.
Neprekračuj čiaru,
Inak doláme ťa mních.

Siahni rýchlo na zem
Do piesku zahrab raz.
A keď príde Gazem,
do tváre ho vraz!
Hey....“



Hlasité slová piesne naraz preruší tiché škrípanie vychádzajúceho z prístroja, čo máte za uchom. Postava stojaca pri vás vyťahuje dýku a pomalý pohyb zastaví pred svojim bruchom. Naraz počujete dve slová. Tiché sykavé slová, ktoré s jemným chrčaním v tom hluku bolo rozumieť až moc zreteľne.
“Toto je...“
Nevedno či malo nasledovať ďalšie slovo. Namiesto neho prišiel zo strany postavy švih oproti Kurtisovej tvári. Ten pohotovo zastaví ruku s čepeľou, ktorá smerovala na jeho nos. Gabriel vtedy vykĺzne z tancujúcej stonožky domorodých priamo za chrbtom osoby. Pritlačí na jej krk predmet podobný zapaľovaču. Efekt tohto činu je ale veľmi podobný tomu, ktorý nastane keď sa securiťák vyblázni paralyzérom na tínedžerovi. Postave vypadne dýka z ruky priamo na stôl. Gabriel omráčeného útočníka schmatne a vhodí do víru zábavy. Nemohúceho domorodí schmatnú za ramená a udržujú v tanci. Tak ako každého oslavujúceho, ktorý to prehnal a je už totálne na mol.

Gabriel sadajúc na nové miesto pri stole, vedľa Kurtisa, schmatne dýku a schová si ju do vrecka mikiny. Zdalo sa, že niečo povedal, no v tom hluku vôbec nebolo počuť čo. Krátko na to sa poškrabe za ucho.
“Tak toto už teraz môžeme používať.“ Začujete vo svojich ušiach všetci Gabrielov hlas, Znel tak podivne, mierne dunivo, akoby na vás prehováral z vášho vnútra. Dookola mohlo byť hluku koľko chcelo a aj tak ste mu rozumeli.
“Ospravedlňujem sa za ten incident. Oslavujúci sa Vialérijci sa oň postarajú.“
 
Kurtis Fleming - 21. ledna 2015 16:59
340x24683.jpg
Hostinec - podivný host

Rozhovor s Gabrielem ještě chvilku pokračuje, ale k ničemu to není. I když mi toho řekne sebevíc, tak se nic důležitého nedozvím. A co víc, pořád se mu nepovedlo mě přesvědčit. Nejspíš bych v diskuzi s ním ještě chvilku pokračoval, ale jsme nečekaně někým přerušeni.
Ohlédnu se směrem ke dveřím, kde stojí nově příchozí. Dotyčný přesně zapadá mezi zdejší obyvatele. Nejspíš bych se Gabriela zeptal, o koho jde, kdyby někam najednou nezmizel. A kdy ten odsud odešel? Vím ale jediné. Podle toho jak se tvářil, ho nejspíš zná. Ten zmetek, takhle nás tu nechat.

Neznámý pomalu prochází lokálem a nikdo z těch “lidí“ mu nevěnuje žádnou pozornost. Stejný je i jeho postoj vůči nim. Snad jen nějaký podivín co se přišel napít. Tak to ale bohužel není. Postava nejde k baru ale přímo k našemu stolu.
Sice dotyčného neznám ale to, že k nám míří, se mi vůbec nelíbí. Vůbec si ho nevšímám a nedívám se na něj. Cítím a slyším, že jde k nám. Zastaví se až u našeho stolu a postupně si nás začne všechny prohlížet. Potom, v jednu chvilku kdy se mu pohne plášť zahlédnu dýku. Ostatní si jí nepochybně také všimli.
A dopr …
Ihned mě polije horko a srdce se rozbuší jako o závod. Celé se mi to přestává líbit. Gabrielem počínaje a touhle podivnou osobou konče. Otázkou zůstává, co dělat. Může to být nepřítel, což by také vysvětlovalo Gabrielovo zmizení. Možná, že nám ale nic neudělá.

Podívám se na ostatní a opatrně zavrtím hlavou. Hlavně žádné blbosti. Současně sáhnu po poháru který je přede mnou. Chovej se normálně.
“Tak na zdraví.“ řeknu s úsměvem ostatním a pozvednu pohár do vzduchu. Současně se snažím dávat pozor na postavu vedle. Stačí jeden švih té dýky a je po mě. To nehodlám připustit. Pokud by po ní sahal, musím být rychlejší než on. Jenom klid.
 
Univerzas - 18. ledna 2015 20:02
ico2ss9582.jpg
U Búrliveho Kmeňa

“Napadlo...“ Odvetil Gabriel na prvú otázku, ktorá vypadla z úst Kurtisovi. Na moment sa ale odmlčal kvôli oslavám v miestnosti. Divným ľuďom, ktorý ju obývajú, sa začala prísunom omamných látok dvíhať nálada. S tým prichádza ruku v ruke aj hudba, tanec a spev. Preto Gabriel začne hovoriť hlasnejšie, temer kričať. “... ale na to nebol čas! Musel som dostať z nášho sveta Vás troch za dosť krátky čas. Nehľadiac na to, ako ďaleko od seba žijete. A ak by som sa vás to spýtal teraz obaja vieme aká by bola odpoveď.“
Rozhorčenému Kurtivosi pri ďalších slovách vystrelí ruka smerom k dievčaťu. Tá s nechápavým výrazom sleduje čo sa okolo deje, na čo jej Gabriel odpovie milým úsmevom.

“Ak by som potreboval sebe vraha tu ich mám dosť.“ Rozprestrie ruky Gabriel. “Veď aj táto oslava je kúpená. Tí ľudia ani nevedia prečo tu oslavujú. Potrebujem pomôcť. Nie bojovať ale pomôcť. Konkrétne s...“

V ten moment sa otvoria dvere. Gabrielova tvár zamrzne pri pohľade na postavu zahalenú v sivom oblečení. Telo tejto osoby zakrýval sivý plášť siahajúci až ku kotníkom. Hlava bola ukrytá kapucňou tak, že jej nebolo vidieť ani špičku brady. Veru nevedno ako toto čosi vôbec videlo.

Než sa obzriete naspäť Gabriel už pri stole nesedí a nevidieť ho ani v miestnosti. Aj keď samo o sebe by ho v tom množstve tancujúcich ľudí bolo problém nájsť.
Osoba v sivom vykročila pomedzi ľudí ako duch. Nedotkol sa ani jedného z divných aj napriek tomu ako rozhadzovali rukami. Prechádzal nehlučne a plynulo až kým nezastavil u vás. Pohyby jeho hlavy naznačovali, že si vás prezerá, aj keď nič ako zrakový orgán ste ešte na ňom či na oblečení nevideli.

Krátko nato pohol rukami a postupne začal poodhaľovať plášť. Prvé, čo ale vaše zraky uvidia je strieborná čepeľ dýky.
 
Arya Walker - 14. ledna 2015 20:24
lexi4776413927832013329.jpg
Dovnitř do jámy, odkud není úniku

Než jsem mohu navázat jakýkoliv kontakt, uvidím dostatečně velkou tabuli s nápisem, značně se podobajícímu tomu na vizitce. ,,Vida, to bylo lehké!" Jenže úspěchy budu moct slavit později. V tenké mikině mi začíná být už veliká zima a tak jen přeběhnu ulici, otevřu dveře a šup dovnitř!

Jen co mě pohltí teplo hostince, zarazím se. Nebylo těžké si všimnout těch zvláštních věcí. Nebo jsou to lidé? Vypadají jako obludy ze všemožných hororů, které jsem měla tu čest shlédnout. Zalapám po dechu, prudce se otočím, že se vydám zpět, než si mne kdokoliv všimne a BUM! Narazím do něčeho tvrdého. Nebo spíše do někoho?

Zvednu svůj zrak o něco výše a spatřím černovlasého, vousatého muže, do kterého jsem právě narazila. Naštěstí vypadal stejně jako já. Ne, tak jako ti lidi všude kolem. ,,Dělá si ze mě někdo srandu?" Zatím mi to připomínalo příběh o Narnii. Tu knížku jsem si dříve vypujčila v knihovně, ale než jsem jí stihla dočíst, vypršela výpujční lhůta a pak pokuta jen narůstala. Ze strachu jsem si knížku nechala a do knihovny ani nepáchla.,,Pro-promiňte." Zakoktala jsem se a hledala cestu, jak ho co nejrychleji obejít. Za mužem stál, ale někdo další, takže jsem se otočila, že je nechám projít. Právě v tu dobu přede mne skočil někdo další. Někdo, kdo naštěstí také vypadal jako já. ,,A zná moje jméno!"

Vím, že bych neměla nikam chodit s lidmi, které neznám, ale ti dva muži za mnou se rozpohybovali a tak jsem musela i já. Jasně, mohla bych se otočit a utéct, jenže to bych dala najevo, že mám strach a to je kolikrát horší. A, že já mám obrovský strach! Kousla jsem se do rtů a sedla si s těmi muži ke stolu.

Jídla jsem se ani nedotkla. Ze silvestrovské párty jsem stále ještě přejedená a tohle jídlo mě zrovna nijak nelákalo. A nebo jsem se spíše nechtěla dotknout stolu? Co kdyby mě do sebe v cucl? A co když mě do sebe vcucne i židle? Na to jsem raději nemyslím.

Ten muž jsem nám nejspíše snaží něco vysvětlit, ale než skončila, tak jsem zapomněla i jeho jméno. ,,Já to nechápu." Pípla jsem sotva slyšitelně. Někomu, kdo mě zná, by možná přišlo vtipné, že já, největší průšvihář ze sirotčince tady sedím a klepu se jako ratlík.
 
Kurtis Fleming - 14. ledna 2015 19:04
340x24683.jpg
Hostinec - Rozhovor s Gabrielem

Gabriel začne jako první s argumentem ohrožení země a ostatních světů, jak jsem čekal. Nejsem sobec, kterému by bylo všechno ukradené, ani se nevyžívám v destrukci, ale tohle přemlouvání nesnáším.
“Udělej co je správné, děláš to přeci jenom pro sebe, pche. Jistě svému světu bych pomohl ale co těm ostatním.“ Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím jenom spoustu divných postav ale nevím o nich vůbec nic. Jsem si jistý, že to určitě platí i opačně. "Pomohl by nám někdo z nich?"

A pro případ, že by tenhle způsob nefungoval tak přidá trochu starého, dobrého vydírání. Další věc, kterou nemám rád a kterou si to u mě moc nezlepšil. Pokud mu nepomůžeme, tak nás nevrátí zpátky na zem. “Parchant, začínám o něm dost pochybovat.“ Ať se na to podívám z jakéhokoliv úhlu, tak se mi to nechce udělat. Hrozba je jedna věc, ale pracovat s člověkem jako je on, se mi příčí.

“Šok? Zmatení?“ podívám se na něj s překvapeným výrazem. “To je v tuhle chvíli to nejmenší co mě trápí.“ A je to pravda. I když jsem byl z počátku trochu vyděšený a nevěřil tomu, co vidím, tak jsem schopný akceptovat různé věci. Magie, mimozemšťané, spoustu jiných světů i cestování mezi nimi. Co mi ale vadí, je to, že nás chce do toho všeho zapojit proti naší vůli. Nerad jsem hračkou s kterou si někdo pohrává.
“Napadlo tě vůbec někdy někoho o pomoc požádat?“ Nedokážu teď říci jak bych mu odpověděl, kdyby se místo únosu zeptal, ale to už teď asi nezjistím.

Jak se na to dívají ostatní nevím. Pořád jsou zřejmě ještě zmatení protože nikdo z nich ještě nic neřekl. Nevím co je zarážející víc. Jestli tohle místo, nebo náš takzvaný úkol.
Možná nemají Gabrieli co říct. To já ale naštěstí mám. Ještě pořád jsem se nedozvěděl o co mu jde. Mluvil tu o nějaké hrozbě a o tom, že je třeba jí zastavit, ale stejně tak nám může přiložit pistoli k hlavě a zmáčknout to.
"Můžeš mi říct, jak bych ti mohl já nebo kdokoliv z nich vůbec pomoci?“ Při slově “nich“ mi ruka vystřelí směrem k dívce a muži se kterým jsem přišel. “Co zmůže pár lidí proti někomu, kdo má v plánu zničit celé světy? Nejsem sebevrah.“
Možná mu to pořád nedochází, ale nejsem jako on. Nikdo z nás není. Mít možnost, tak bych odsud okamžitě utekl někam daleko.
“A co víc. Dej mi důvod proč bych měl někomu jako ty věřit.“
S tím ho nechám přemýšlet nad jeho odpovědí. Jsem zvědavý, jak má v plánu mě přesvědčit. Prozatím totiž moc dobrou práci neodvedl.
 
Univerzas - 13. ledna 2015 19:35
ico2ss9582.jpg
U Búrlivého Kmeňa

Pro prvej reakcii od Kurtisa sa Gabriel pri pohľade na jedlo trochu zamračí. Tiché povzdychnutie doplní zamrmlaním. “To nové verbovanie skutočne nenávidím.“ Svoje prsty stiahne od novo doliateho pohára. Pohľad namieri na Kurtisa, ku ktorému prehovorí už hlasnejšie.

“Dôvodov je viac. Je na vás, ktorý si vyberiete. Ako som už spomínal, nepracujem sám. A hoc som súčasť pozostatku stále mám svoje rozkazy. Jeden z rozkazov zahŕňa získanie spolupracovníkov, konkrétne troch. Prvým dôvodom prečo mi pomôcť, je hrozba, ktorá visí nad obrovským množstvom svetov, kde je aj naša Zem. V záujmu zachovania nášho zatiaľ jediného životného prostredia by mal každý obyvateľ tohto prostredia vynaložiť maximálne úsilie na jeho záchranu. Druhým dôvod môže byť ten, že som vaša jediná vstupenka domov. Môžem vás vrátiť späť do ulíc vášho esta. No len ak mi pomôžete. Ak nie svedomie mi nedovolí vrátiť vás tam, kam môžete zahynúť a teda v prípade nesúhlasu vás ponechám tu. V tomto svete. “

Potom, čo Gabriel dorozpráva ešte chvíľu uprene hľadí Kurtisovi do očí. “Chápem, že je to pre vás šok. Dokonca väčší než som mal ja keď som opustil Zem. Celý princíp univerz je veru ťažké pochopiť, nie to ešte keď sa to musíte učiť za behu. No ver, Kurtis, že ak by som mal na výber lepšiu možnosť, než vás alebo menšiu možnosť než vôbec niekoho uniesť siahol by som po nej.“

 
Kurtis Fleming - 05. ledna 2015 17:53
340x24683.jpg
Hostinec

Společně s novým známým se vydáme do hospody. Uvnitř je to vskutku zvláštní, nic podobného jsem nikdy ještě neviděl. Hospoda, lidé, zkrátka všechno. Měl jsem z počátku trochu strach co na nás jako cizince budou říkat ostatní, ale nedělají si s tím zdá se vůbec starosti.
Chvíli se jen tak rozhlížím kolem a potom zaslechnu známý hlas.
“Mám silný pocit deja vu.“
Když spatřím dotyčného, zjistím, že je to přesně tak, jak jsem se bál, hlas patří Gabrielovi. “Zase on?“ Na to, že jsem ho původně měl za fajn chlapa, mě teď při každém pohledu na něj zamrazí v zádech.

Pozve nás oba ke svému stolu, kde už sedí dívka, kterou jsem před tím viděl vcházet. Nic neříkám, jen ho následuji a poslouchám. Po chvilce přinesou na stůl jídlo a pití a na stole se vytvoří cosi jako miska.
“To ti dělaj prdel ne?“ Nedůvěřivě se na jídlo dívám a nakonec od něj odvrátím svůj pohled.
Gabriel po chvilce začne povídat kdo je a proč tu jsme společně s dalšími nesmysly, kterým vůbec nerozumím.
Jakmile nám dá možnost tak se chopím slova.
“To myslíš vážně? Nejdřív se chováš jako přítel, pak mě uneseš, chceš pomoc a ještě nám řekneš, že nás bude chtít nejspíš někdo zabít? Řekni mi důvod, proč bych ti měl vůbec pomáhat?“ Vůbec se nebráním tomu, dát otevřeně najevo svou současnou náladu, která jak už si asi Gabriel a ostatní všimli, moc dobrá není. “Jestli je to co říká pravda, jak tomu může kdokoliv z nás vůbec zabránit?“
 
Univerzas - 03. ledna 2015 20:39
ico2ss9582.jpg
U Búrlivého Kmeňa

Všetci sa po zázračnom presune do iného sveta dostanete práve na toto miesto. Dievčatko s menom Arya sa sem dostane ako prvé a preto ako prvá môže uvidieť zvláštne nezvláštnu atmosféru.

Vo vnútri to vyzerá ako v nejakom bare. Jedna miestnosť s drevenými stolmi zakončené vysokým barovým pultom. Hneď na prvý pohľad je čudesné rozloženie nábytku, ktoré je zrejme nemenné. Nielenže je z masívneho dreva, no vyzerá no spodok vyzerá tak akoby všetko vyrastalo z drevenej podlahy. Alebo spod nej. Stoličky boli na jednej nohe, teda skôr kmeni. Hoc sa nedali posúvať bolo vidieť, že sa dajú šikovne ohnúť tak aby v pravý moment nezavadzali.

Steny boli zo spodnej strany obložené zdobeným masívnym drevom. Z hornej polovice len obyčajným murivom, ktoré na sebe nieslo obrazy, zdobenia, lampáše a tenké železné potrubia.
Potrubia potichu syčali a triasli sa. Lampáše v miestnosti boli zakryté mliečnym sklom a vyznačovali sa mierne nepríjemným blikajúcim svetlom, na ktoré sa dalo zvyknúť ak človek nepozeral priamo na ne. Strop ako jediný bol zdobený polstrovaním upevnené nitmi. Celé nieslo zelenkavo fialkastý tmavý lesk a farby podobné páviemu periu. Vzor a farby na strope neboli jednotné, čo značilo, že nejde o látku umelo vyrobenú.
Hudba hrajúca v miestnosti vychádzala z prístroja pri dverách podobného gramofónu. Gramofónu sa podobal asi len zvonom, z ktorého vychádzal zvuk, v jeho tele sa ale netočila platňa ale valec, ktorého sa zvislo dotýkala tenučká ihla. Hudba, ktorá z neho vychádzala bola svižnou melodickou kombináciou bubnov a sláčikových nástrojov.

Miestnosť bola plná čudesných ľudí, ktorý po sebe kričali zabávali sa a tancovali. Na prvý pohľad boli až moc podobný človeku. Všetci boli štíhli a vysoký. Všetci na prvý pohľad vyzerali ako muži, nemali na sebe ani kúsok ochlpenia a ich vysoké čelo malo nad sebou vyryté tri vrásky v tvaru V. Hoc na obrazoch nosili uplé a dosť čudné kožené oblečenie, tu boli všetci oblečení ako v našom 21. storočí. Farebné mikiny, tepláky a džínsy. Nápisy SWAG.

Pred prekvapené dievčatko sa zastaví jediný muž s vlasmi v miestnosti. Nosiac hnedé načesané vlasy s hustým obočím a výraznými perami. Bol vcelku pohľadný až na jazvu, ktorá mu „skrášľovala“ ľavú polovicu tváre od čela až po koniec čeľuste.
Muž sa k Aryi s úsmevom zohol. “Zdravím Arya. Už som ťa očakával. Bez ďalších slov ju dovedie k jednému zo stolov vzadu, kde už tá hudba a vrava tak moc nehučí. V tom otočí pohľad opäť ku dverám, pri ktorých stoja dvaja mladý muži. Prišli chvíľku po dievčatku, no oni v mužovi spoznávajú Gabriela.

Nakoniec sa usadíte všetci u jedného stola. Obsluha k vám donesie jedlo, ktoré z tácov preložia rovno na stôl. Povrch stola v strede začne vráskavieť a behom krátkej chvíle vytvorí pre jedlo niečo ako misku. Jedlo pozostáva z kusov voňavého mäsa a hromady rôznofarebných bobuli podobných väčšiemu hroznu.
Poháre vrch stola rovnako „uchopí“ tak aby nespadli, no vždy keď ste sa dotkli jedného z korienkov, ktorý pohár obklopoval tak vám ho rýchlo uvoľnili.
Až pri obsluhe ste si mohli všimnúť vrchného, ktorý je nižší, zavalitejší s mohutnou čiernou bradou siahajúcou až po jeho pupok. Bola to väčšia verzia trpaslíka z fantasy príbehov, až na to, že nemal vôbec žiadne uši.

“No, kde začať?“ Spýta sa Gabriel sám pre seba. “Moje meno je Gabriel Augustus Otral. A som cestovateľ.“ Po poslednom slove sa na moment poobzerá okolo aby sa uistil, že všetci prítomný okrem vás sú temer na mol. “Nie som ale typ človeka, ktorý by sadol na vlak, či do lietadla a rozhodol sa obzrieť si svet. Som človek rovnako ako vy, ktorého rovnako ako vás niekto uniesol kamsi do...“ Na moment sa odmlčí pri pohľade na malé dievčatko. “...preč. Vtedy to ale malo nejakú úroveň. Bohužiaľ také časy už pominuli. K tomu sa ale vrátim neskôr. Cestujem, pretože je to náplňou môjho života. A to konkrétne medzi vesmírmi. A mojim účelom je dodržať rovnováhu medzi nimi. Teda vypomáhať udržať rovnaký priestor pre rast každému vesmíru nehľadiac na jeho pôvod. Vás ľudí som uniesol, pretože máte predpoklady sa stať tým kým som ja. Čo by ste za mojich čias mladosti mali v tento moment isté, ak by vás už niekto zobral. V čom sa ale časy zmenili? Uskupenie univerz a rády, ktoré zoskupovali cestovateľov sa rozpadli na prach. Boli zničené. Fragmenty, ktoré po nich zostali sú už len skupinkami niekoľkých jedincov, ktorý sa snažia dosiahnuť niečoho čo by malo zmysel.“ Opäť sa Gabriel na moment umlčí. Tentokrát aby otočil do svojho hrdla obsah decového pohára, v ktorom podľa výrazu tváre mal niečo ostrejšie, než len vodu.
“Keď Arnabiánci rozmetali naše rády ostalo nás len pár jednotlivcov, ktorý sa snažia navrátiť poriadok do chaosu. Arnabiánci totiž ako prvou rasou zo všetkých vesmíroch sa dostali na takú úroveň technologicky aj evolučne, že sú schopný kolonizovať iné vesmíry. Sú agresívnou xenofóbnou rasou, ktorá nie je schopná súžiť po boku s nikým a likviduje čo sa jej objaví na ceste. A prečo sme až tak zúfalý, že na pomoc unášame zo svojich domovov ľudí? Pretože sa rozširujú tak rýchlo, že ak ich nikto nezastaví na zemi sa už ďalší Silvester neoslávi.“
Gabriel prebehne pohľadom po každom jednom z vás.
“Otázky? Pýtajte sa. Musím vás toho ešte toľko naučiť...“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.103844165802 sekund

na začátek stránky