Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 271


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 05. prosince 2020 12:10Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 05. prosince 2020 12:00Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 09. června 2019 10:41
340x24683.jpg
Cesta pouští

Na chvilku se zamyslím nad tím, co Gabriel říkal. Ne že by mi z toho dávala většina smysl, ale jedna konkrétní věc mi z toho všeho nejvíce zvláštní. Pokud jsem opustil Vialer a ocitl se tady, jak by mě mohl Gabriel následovat, za předpokladu že je tohle všechno iluze? Nebo ještě přesněji, jak mohu vědět, že ani on není součástí té iluze? Moc dlouho si tím hlavu ale netrápím a soustředím se raději na to, co Gabriel říká. Když domluví tak pokývám souhlasně hlavou. „Ano, to by dávalo smysl.“ zhodnotím jeho popis. Potom přijde řada na mě, abych popsal své vzpomínky na to, co jsem v posledních dnech zažil.

„Potkali jsme se na té oslavě, přesně jak jsi řekl. Po průchodu…“ pokud by se to tak dalo nazvat. „… jsem se probudil na ulici v tom podivném světě. Setkal jsem se s tebou a ostatními. Noc jsme strávili v hostinci. Druhý den ráno přišli vojáci a já se dal na útěk. Setkali jsme se opět až u vstupu do toho lesa, do kterého jsem nakonec vstoupil.“ Opět jsem neměl moc na výběr. „Jak dlouho jsem byl uvnitř netuším, ztratil jsem tam pojem o čase. Prošel jsem skrze les a dostal se až podivnému stromu, který mě potom chytil. Nevím, jestli to byla ta tvá zkouška ale zpanikařil jsem a pokusil jsem se přemístit zpátky před les, ale ocitl jsem se tady.“
Při vzpomínce na zkoušku pohlédnu letmo na svou ruku a TO, co se nachází uvnitř.
„Přesun samotný byl rovněž divný. Měl jsem vidiny, o kterých jsem ti říkal a potom jsem se probudil na tom ledovém místě. Zimou jsem byl zahnán pod zem, kde jsem potkal tohohle chlupáče.“ Při tom ukážu na veverčáka. Těžko říct, jestli u má Gabriel pořád za zlé to, že se mu pokoušel vzít hodinky.
„Tunely jsem procházel asi několik hodin, ale přesný čas neodhadnu. Střetl jsem se s barbary, kteří někoho hledali, jak jsem později zjistil, byl jsem to já, nebo jsem si to alespoň myslel.“
V následující části mluvím raději tišeji, aby mě neslyšel Ulfrud. Všechno sice sám zažil, ale nechci oživovat jeho vzpomínky na to.
„Nějakým způsobem se mi podařilo jim všem vyhnout. Nakonec mě jeden z nich málem dostal …“ pokynu hlavou k našemu společníkovi. „ … ale s pomocí prstenu jsem mu unikl. Jeho přátelé se ho pak rozhodli obětovat, aby si usmířili bohy. Pomohl jsem mu a od té doby mě následoval i on. Nedlouho poté jsem spatřil tebe. Táhli tě hlouběji do jeskyní, odkud jsem tě nakonec zachránil. Když ses probral, vydali jsme se dál skrze tu zvláštní jeskyni a končili jsme v poušti.“

Tím skončím své vlastní vyprávění o mém příchodu, cestě skrze světy a dobrodružství s barbary. Na jednoho člověka víc než dost, bohužel mi něco říkalo, že tomu ještě nebyl konec.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.087899208068848 sekund

na začátek stránky