Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Nevertown: Bylo nebylo

Příspěvků: 448


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Marie Breadhouse *Mařenka* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2017 7:19Marie Breadhouse *Mařenka*
 Postava Rosabelle Sinclair *Kráska* je offline, naposledy online byla 19. listopadu 2017 16:58Rosabelle Sinclair *Kráska*
 Postava Jefferson *Kloboučník* je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 11:45Jefferson *Kloboučník*
 Postava Karou Derringer *Karkulka* je offline, naposledy online byla 23. listopadu 2017 19:13Karou Derringer *Karkulka*
 Postava Bigby Wolf *Velký zlý vlk* je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 12:35Bigby Wolf *Velký zlý vlk*
 Postava Aria Halloran *Ariel* je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 19:20Aria Halloran *Ariel*
 Postava Pomocná Tvůrčí je offline, naposledy online byla 19. listopadu 2017 16:58Pomocná Tvůrčí
 Postava Alexandra Bells *Zvonilka* je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 17:58Alexandra Bells *Zvonilka*
 Postava Lilo Pelekai *Lilo* je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 15:53Lilo Pelekai *Lilo*
 Postava Eliot Whiteman *Jack Frost* je offline, naposledy online byla 05. listopadu 2017 20:02Eliot Whiteman *Jack Frost*
 Postava Bianca Crown *Bílá královna* je offline, naposledy online byla 22. listopadu 2017 18:04Bianca Crown *Bílá královna*
 
Bianca Crown *Bílá královna* - 21. listopadu 2017 19:02
biancamonost7188.jpg
(Ne)Pracovní káva

Pozoruji přemítavou tvář svého společníka. Není tak těžké uhodnout, co se mu honí hlavou. Troufnu si říct, že podobné myšlenky se alespoň okrajově vloudí do mysli každého obyvatele Nevertownu minimálně jednou denně.

„No rozhodně!“ potvrdím znovu svá slova a snažím se udržet ty plaménky v jeho očích při životě. Přesně tohle totiž potřebujeme! „Takové úsilí by se nemělo válet jen někde v šuplíku.“ doplním s úsměvem. Téma jeho knihy mě zaujme. „V tom případě veškerá má tvrzení platí dvojnásob. Myslím si, že je to přesně ten pohled, který tu je v krutém nedostatku.“ Nepřestávám se usmívat, ani když mi v mysli vyvstane následek jeho činu v případě, že se kniha znelíbí vedení města. Ovšem co by tam mohlo být tak nežádoucího, aby to Sněhurka chtěla ničit? Ovšem občas jí stačí málo. „A pokud si nejsi jist, můžeš to dát přečíst alespoň mě a třeba,“ skloním se k němu blíže, jako bychom byli v místnosti plné lidí s našpicovanýma ušima. „Pokud máš strach, můžeme z toho udělat putovní tajemství.“ Vlastně ani sama nevím, jak mě tahle pitomina napadla ale nějak na mě Vinney a nejen on působí dojmem, že se bojí cokoliv udělat jinak, než jak je obvyklé, aby na sebe nepřivolaly starostčin hněv. Tenhle pocit je třeba trochu usměrnit, jinak se nikdy nic nezmění. Možná to je přesně to, co je povzbudí věřit. Tichá revoluce v podobě nezveřejněné knihy putující potají od jednoho čtenáře ke druhému. Bože nad čím to jen fantazíruji…?

Na chvilku se odmlčím přemýšleje sama nad sebou. Možná že na mě okolnosti působí víc, než jsem byla ochotna si připustit. Jakoby probouzely touhu po vzdoru a spravedlnosti. Touhu přestat jen nečinně přihlížet ale jednat. Jak nebezpečné myšlenky mě to napadají…

„Ah…“ uchechtnu se poněkud rozpačitě, když dokončí myšlenku o svém plánu s knihou. „Ano. To bude asi lepší nápad.“ přikývnu a upiji lehce vychlazené kafe. Jak Jane závidím tu schopnost. Měla bych jí zase někdy navštívit a poslechnout si o novinkách z toho jiného světa. „Třeba ano.“ Upoutá opět mou pozornost Větrník. „Rozhodně Ti v tom budu držet palce.“

Celý rozhovor naruší zvuk otevírajících se dveří. Obdaruji vcházející úsměvem, jakoby se nechumelilo. „Jen jsem pomohla Vinneymu s přípravou kávy. S tím zraněním se mu to dělalo těžce a pak jsme rozvedli rozhovor na žurnalisticko-literární úrovni, takže se dá říct, že neustále pracujeme.“ nepřestávám se usmívat. Pak zvážním. „Navíc právě stále čekám na Alexandřin návrat. Měla urgentní záležitost, a co nevidět by měla být zpět, ale rozhodně nechci působit dojmem povaleče, takže pokud je něco k vyřízení, sem s tím.“ Snažím se odvést pozornost od již tak zbídačeného společníka, který se dal aktivně k úprku. „V opačném případě mohu stále pokračovat na svém sloupku do dalšího čísla, ale to už mám skoro hotové – Čokoládová? Barva nejen pro potěchu oka!“ přetlumočím titulek svého plánovaného příspěvku a nechávám prostor pro Kočku, která se teď plně věnuje kávovaru. „Stále jsme ještě v předstihu.“ pokusím se trochu uvolnit atmosféru. Nedivím se jí ani trošku, že musí být dost na nervy. Se zaměstnanci má v poslední době opravdu svízel a dost možná se to ještě zhorší.
 
Alexandra Bells *Zvonilka* - 06. listopadu 2017 15:20
zvonilka6773.jpg
Policejní stanice - Rozhovor s Babičkou

"Děkuji!
" prohlásím potěšeně a přisednu si.

Vždy mě těší, že slušnost z celého světa ještě nezmizela. Člověk se pak hned cítí o trochu lépe. A v přítomnosti této dámy mi připadalo, jako kdyby celý svět v podobě ledovce trochu pookřával a vzduch nebyl až tak ledový.

"Ach, omlouvám se, jen mám dneska prostě uspěchaný den. A pak člověk do někoho narazí, lidé jsou nevyspalí a pak se stávají nedorozumění,"
začnu honem zamlouvat svou vyděšenost ze setkání s Krvavou Mary.

Poznámku o bezpečí nekomentuji, protože se zarazím nad tím faktem, že vlasy ta osoba, co mě tak děsí, byla přijata mezi policisty.

*Že by její vnitřní úmysly nakonec byly čisté? Že by se... třeba změnila?*


Ano, sice mne tyto myšlenky napadnou, ale nedaří se mi přinutit se k tomu, abych v to věřila.

Naštěstí se Babička nadále rozpovídá a položí mi další otázku. Uznávám, že mlčení po dlouhou dobu prostě není moje parketa. A tak radostně odpovím na tento dotaz.

"Ale nehledám pomoc, spíš ji hodlám poskytnout. Kamarádce se stalo nějaké nedopatření a s tím asi šlo ruku v ruce nedorozumění a ona skončila na policejním okrsku. Tak ji jdu odsud vykoupit," odpovím popravdě. "Ale co tady děláte vy? Snad Vám nikdo nedělá nějaké problémy?" zeptám se na oplátku.
 
Tvůrčí - 05. listopadu 2017 20:08
523e2bb6d06b021e00c3706e3b41ad607273.jpg

Ariel



Na návštěvě u sester - v doprovodu Johna

”Ty vážně nevíš?” Zeptal se, jako kdybys byla jediná, komu to není jasné. Pak si povzdechl, když mu došlo, že mu nesdělíš žádnou kladnou odpověď.
”Jsi Kloboučníkovou slabostí. Nikdo není slepý. Všichni víme, jak se na tebe zamilovaně dívá. Jak je nešťastný, když s tebou není a jen co s tebou stráví noc, tak je směje jako měsíček na hnoji.” Spustí. V jeho hlase slyšíš jisté pohrdání. Stejně jako velká většina si nemyslí, že je to vhodné.
Přeci jen prodáváš své tělo, šeptáš všem slůvka, která chtějí slyšet. Strávíš s nimi noc a pak je necháš zase jít. A Kloboučník... ten je zase drogový dealer. Věčně vymýšlí nové a nové drogy, které na sobě zkouší a poté je prodává dál. Byl někdy při smyslech, když byl s tebou? Může to být pouze výplod jeho zdrogované mysli a ve skutečnosti k tobě nic cítit nemusí. Nemluvě o tom, že i kdyby to byla skutečnost a on tě opravdu miloval, je tu stále Sněhurka a ta nedovolí, aby měl nikdo jiný šťastný život.
Způsob jakým s tebou mluvil John, jako kdyby jemně naznačoval toto.
”Nejsme jediný gang v Nevertownu a tvůj únos měl být výsměch, výzvou ze strany Hyen.” Kloboučník sice není vůdcem Ztracených chlapců, ale je jejich součástí. Díky tomu, že vymýšlí drogy, je oni mohou prodávat a vlastně tím se hlavně živí.
”Neboj se. Nenechali jsme jen tak být, co ti provedli.” V jeho očích se zlověstně zablesklo. Mohla si z toho mít neblahé tušení, že to nevěstí nic dobrého.

”Jak si přeješ.” Pronesl, uklonil se a zmizel. Nechal tě tak samotnou s vědomím, že tak úplně samotná nejsi.

Jako jediná se vynoří z hladiny Arista, jen co tě spatří objeví se úsměv na její tváří, jak je ráda, že tě vidí. Ten však zmizí, když si všimne toho, že sedíš na vozíčku a vystřídá jej pohled plný starosti.
”Sestřičko, jsi v pořádku?” Vyleze z vody a promění svůj ocas na nohy. Dojde pár kroků ke skále, ze které vytáhne tašku s oblečením a rychle se do něčeho oblékne, neboť by se tu promenádovala nahá.
Až poté k tobě přiběhne, klekne si a začne zjišťovat tvé zranění, pokud jí to tedy dovolíš. Přeci jen se sestrami vypomáhá v nemocnici.
”Máš štěstí, Attina má směnu. Spolu s ní i Andrina. Aquata zase někde plave a zkoumá a Alana je s ní. No a Adelle té zase něco přelétlo přes nos, že tě nechce vidět.” Vysvětlí důvod, že je pouze přítomna ona sama. Moc dobře ví, že ostatní sestřičky vidíš pouze jen ze slušnosti.
”Pověz mi. Co se ti stalo?” Rozejde se s tebou dál od vody, kde by se to mohlo dostat k nepovolaným uším.
 
Tvůrčí - 05. listopadu 2017 19:58
523e2bb6d06b021e00c3706e3b41ad607273.jpg

* Karkulka, Vlk *


Pitevna - neděle, 14:00

”Omlouvám se…. Vlci.”
Opraví se doktor s rozverným úsměvem.
”Na zdraví.”
Dodá na Karkulčino pšíkání a krátce pohledem přejede Vlka, který se po pozdravu zdržel jakékoli konverzace. Elsa si mezitím sedla na židli a s podobnou účastí v hovoru jako Vlk se zahleděla do vločkového hrnku.

”Kdyby jen slyšel, ale i viděl… velmi podrobně. Ostatně to jsem vám i ukázal v pátek na naší drahé slečně Sweet.”
Usměje se znovu a pozvedne svůj hrnek.
Obrázek

”Psali jsme vám podrobnou zprávu o pitvách.”
Ozve se Elsa, která ze sebe oklepala prvotní stres a její rozrušené srdce opět pokryl led. Přepnula do pracovního módu. Její pohled padl na Vlka, který tu byl jako ten oficiální zástupce orgánu, kterému byly zmíněné dokumenty zaslány.
”Máte nějaké doplňující otázky?”
Chladná a odtažitá, jak ji každý zná.
 
Tvůrčí - 05. listopadu 2017 18:58
523e2bb6d06b021e00c3706e3b41ad607273.jpg

Zvonilka



Policejní stanice, čekárna - Babička

”Samozřejmě, ano. Je tu spousta místa. Posaďte se, prosím.” S tím si ještě poodsedla, aby ti udělala ještě více místa.
Obrázek
Tón hlasu byl velmi přátelský, stejně tak úsměv, který jí zdobil tvář. Její přítomnost tě uklidňovala a pomáhala ti tak zapomenout na to, co se stalo před chvíli s Mary.

”Jste v pořádku, dítě? Vypadala jste jako kdybyste venku viděla ducha?” Musí se jí nechat, že je velmi bystrá a jen tak jí nic neunikne. Slyšela si, že se jí nevyplatí podceňovat. Možná vypadá jako hodná sousedka od vedle, která ráda peče sušenky a další dobroty, ale to neznamená, že by nebyla schopná ničeho špatného. Nemluvě o tom, že se nacházíte v Nevertownu, kde je vyloženě potřeba se umět o sebe postarat.
”Ale tady jste v bezpečí. Aspoň tak by to mělo být správně.” Každý moc dobře ví, jak to skutečně je s policií a jejich mottem: Pomáhat a chránit.
O to víc zvláštní a maličko děsivé je, že přijali Bloody Mary, jako novou pomocnou sílu. Určitě v tom bude mít prsty Sněhurka, která to celé má pod palcem, hlavně Šklíbu, který skáče jak ona píská.
Kočka o tom chtěla napsat článek, ale potom co jí bylo vyhrožováno, ač ona tvrdí opak, z té myšlenky upustila. Málokdo si totiž troufá na to, aby si poměřoval své síly se Sněhurkou.

”Povězte mi, dítě, co se stalo tak strašného, že tady čekáte s žádostí o pomoc?” Zdá se, že se ptá ze zvědavosti. Možná, aby řeč jen tak nestála.
Přeci jen sekretářka nevypadá, že by měla čas a stále s někým hovoří na drátě. Vypadá z toho velmi zoufalá.
Třeba se také dozvíš nějaké užitečné informace. Nemluvě o tom, jak na tebe hledí, že něco v tobě jí chce povyprávět celý svůj příběh a máš přitom jistotu, že ona bude pozorně poslouchat.

 
Aria Halloran *Ariel* - 06. října 2017 17:34
ariel_iko27648.jpg
Juu! Stiles jako doprovod! :D
~NPC John Darling~

Růženka měla pravdu a já nemohla udělat nic jiného než přikývnout. Chtěla jsem vypadat silně nejenom kvůli sobě, ale i ostatním holkám. To, co se tu stalo, nebyla ničí vina. Nevinila jsem z toho Belle, a kdyby se neobjevila se svou brokovnicí, byla bych úplně někde jinde.
"Dobře. Já mezitím počkám," přitakala jsem.

Alespoň jsem se natáhla pro hřeben a pročesávala si vlasy, než se objevil John i s dalším klukem. Cítila jsem se trochu trapně, ale došlapovat na nohy jsem teď nemohla. Kdybych měla ocas, skončila bych na vozíku tak jako tak.

"Díky," usmála jsem se na Johna a nechala na něm, aby mě dovezl do cíle.
Cestou jsem přemítala, jaké to bude, pokud s Jeffem utečeme. Jen myšlenka na něj mi rozbušila srdce nehorázným tempem a já se musela uklidňovat, protože by to sestry mohly poznat. Věděly, jaká jsem a pokud se jim mé chování nebude líbit, pak... taky jsem to mohla svést na šok z útoku. Důkaz na to mám.

"Co myslíš, že mohl znamenat ten pokus o únos?" zeptala jsem se. Ticho bylo téměř vražedné. Chtěla jsem znát další názor. Navíc John byl roztomilý kluk, takže jsem neměla problém se s ním bavit.

Byla jsem ráda, že mě k jezeru nakonec někdo dovezl. Já bych to vzala asi v polovině. "Kdyby se něco dělo, tak dám vědět," ujistila jsem jej. Pak jsem se zahleděla na hladinu jezera. Uvnitř jsem cítila touhu do jezera skočit, ponořit se a plavat. Nemohla jsem. V tu chvíli by mě ztrestala otcova vůle. Se sestrami to naštěstí bylo lepší, teda kromě Attiny, která by mě nejraději bonzla a upřímně jsem doufala, že mé volání bude ignorovat. Někdy se to podařilo, někdy ne.

"Aristo!" začala jsem. Křičet nahlas byla jedna věc. Křičet tak, aby mě holky slyšely i pod vodou, byla věc druhá. Naštěstí jsem mořská víla... ex-mořská víla, takže jsem nemusela křičet, jen pronášet slova a i tak se můj hlas dostal pod hladinu a šířil se dál. "Andrino, Aquato, Adello, Alano," a žel, "Attiono," jinak by se urazila a hned by plavala za tatíkem, "sestřičky. Chci vás zase vidět."
 
Alexandra Bells *Zvonilka* - 20. září 2017 19:09
zvonilka6773.jpg
Pokec s Mary a policejní stanice

Vážně nerada předpokládám u lidí to nejhorší, ale slova, která Mary pronáší mi prostě připadají jako výhružky, jako něco, co by chtěla vyzkoušet. A já vážně nechci být její pokusný králík, rozhodně ne v tom smyslu, jenž právě předestírá. Nikdy jsem nebyla ten hrdinský typ. Stát tváří tvář někomu tak hrozivému a ani se nezachvět. Prostě tělo občas dělá, to co chce, aniž by se ptalo mozku. A tak ustoupím o krok dozadu, když se začne Mary ke mně přibližovat. Tělo mám jako v křeči. Těknu očima po okolí, zda se v případě potřeby dovolám pomoci. Ale její další otázka mě donutí se na ni opět podívat.

"Ach, nic ve...zlém, Mary, ale teď trochu ano,"
přiznám se a usměji se krátce.

Její smích mi trochu pomůže. Baví se tím. Třeba si mě jen dobírá. Nic hrozného, jen děsit lidi, co se děsit nechají. Bez bolesti a dalších děsivých věcí, na které raději nemyslím. Moc to nevypadá, že by mě ke svému rozhovoru potřebovala. Přijde mi, že chce jen udělat prohlášení. Postrašit mě, pohrát si s myškou.

V jiné situaci bych se začala ptát, koho naštvala, co tím chce říct a podobně. Ale tohle nebyla ta situace. Byla jsem tak ráda, když mě propustila ze svých spárů. Pouze jsem ze sebe vymáčkla
chabý úsměv.

"Vyřídím jí to,"
řeknu rychle místo rozloučení a zamířím na stanici. Snažím se nepospíchat.

Kdo by byl řekl, že si tak oddechnu, když vejdu do té budovy? Věřím, že jsem z mála lidí, co má radost, že jsou na stanici. Se srdečným úsměvem pozdravím a uvědomím si, že jsem zadržovala i dech. Přejdu k lavičce.

"Dobrý den, máte tu volno?"
zeptám se slušně. Vím o koho se jedná, ale i kdybych nevěděla, zeptala bych se stejně. Snad jen teď jsem se snažila usmívat ještě přívětivěji.
 
Tvůrčí - 19. září 2017 22:07
523e2bb6d06b021e00c3706e3b41ad607273.jpg

Zvonilka


Policejní zvěřinec s Bloody Mary

”Řekni mé celé jméno klidně i třikrát po sobě.” Nadhodí lehce pobaveně, než se jí na tváři objeví úšklebek, skříží ruce na hrudi a zastoupí ti cestu.
”Otravně roztomilá a naivní jako vždy. Stále se snažící mít ten svůj optimismus i na takovém místě jako je Nevertown.” Jako kdyby ignorovala tvá slova, pronáší svou pohrdavou řeč.
”Zajímalo by mne, co by se muselo stát, abys takto přestala přemýšlet, abys klesla na dno, jako ostatní.” Pokračuje dále ve své řeči.
”Bu. Bu. Bu” Pomalými kroky se k tobě blíží. Což jednoho nutí se schovat a vydat se na útěk někam do bezpečí. Bloody Mary je tady ten lovec a zdá se, že ty pro ní představuje kořist.
Obrázek
”Bojíš se mně?” Zeptá se a po chvíli se začne smát.

”Vím, že jdeš za tou malou Lištičkou.” Ač se to na první pohled může zdát, že hádá, něco ti říká, že ona opravdu ví.
”To já jí s Ohnivákem zatýkala.” Přizná se a tváří se na oko provinile.
”Naštvala nesprávného muže.” Dodá tiše a mrkne na tebe, když tě nechá konečně projít.
”A ano, vypadá to tak, že ten zvěřinec konečně potřebuje pevnou ruku.” Zaslechneš ještě za svými zády. Než projdeš dveřmi do policejní čekárny.

Za stolem spatříš sedět sekretářku, která právě s někým telefonuje a vypadá tím hovorem velmi zaneprázdněně.
Takže to vypadá, že si budeš muset chvíli počkat, než se tě ujme. Buďto si sedneš na lavičku vedle postarší dámy, ve které poznáváš majitelku Dřevěného vlka Babičku nebo postojíš.
 
Bigby Wolf *Velký zlý vlk* - 17. září 2017 20:32
bigbywolf2943.jpg
Pitevna
- Karkulka -

Jestli bude příjemná, to teprve ukáže čas. Odpovím doktorovi, ale pouze v duchu. Elsa vypadá jako by místo nás viděla pár mrtvých duší, které se svévolně rozhodly opustit její pracoviště. A ke všemu se ji nezeptaly an dovolení.
"Zdravím,"
odpovím nakonec a rychle zaženu myšlenku na jednu zapálenou milenku smrti, mezi rty. Okolní pach mi dvakrát nesedí. Chemie s pachem smrti a rozkladu. Vůně masa a vnitřostí kažená smradem přípravků bránící postupnému rozkladu. Nic moc koktejl.

Vyptávání nechám na Karkulce, přeci jen je to její případ a tak využiji toho, že na sebe upoutala svými slovy pozornost a zaparkuji svou maličkost ke stěně o kterou se pohldně opřu. Čekání mi jde, mám na to talent. Čekat a poslouchat.
 
Alexandra Bells *Zvonilka* - 17. září 2017 11:28
zvonilka6773.jpg
Policejní stanice

Cestou na policejní stanici si všimnu vývěsky s dnešním představením. Udělám si v duchu poznámku ohledně času a místa a rozhodnu se, že se na to představení půjdu podívat, budu-li mít čas. Což upřímně by neměl být problém. I když budu v práci přesčas, měla bych být schopná se dojít převléci a dorazit na dané místo. Nevertown přece jen tak velký není.

*Akorát by to chtělo s sebou. Asi není vhodné, abych pozvala Pumbu a omluvila se mu za včerejší nedorozumění? Ach ne, hlupačko, to bys chudáka ještě trápila. Ale možná něco mu poslat? Bonbonieru? Co se posílá jako "omlouvám se, že jsem si nevšimla, co ke mě cítíš, ale teď nevím, co s tím mám dělat, když tě tak nevidím?"*


Rozhodnu se, že zkusím oslovit někoho z redakce. K tomu rozhodnutí dospěji teprve až před policejní stanicí, takže když mě někdo osloví, vytrhne mě z myšlenek a já se překvapeně zastavím a podívám směrem odkud jsem slyšela své jméno. Až zpětně při pohledu na tu osobu mi dojde, jak posměšně celé to oslovení bylo. Srdce mi v hrudi trochu poskočí. Jsem celkem překvapená, že se Bloody Mary obtěžuje znát mé jméno a tvář. Což je asi na jednu stranu děsivé. A nebo taky lichotivé?

Léty praxe snadno vykouzlím na své tváři úsměv, abych zamaskovala překvapení a mrazení podél páteře, při uvědomění si, s kým mluvím.

"Krásný den, přeji, ehm... Mary? Nebo jsi raději, když ti říkají lidé celým jménem?"
zeptám se rychle a doplním to odpovědí na její otázku: "Obávám se, že už moc kouzelná nebudu. Teď jsem Alexandra. Tedy Alex, chceš-li," představím své nové já.

Už už se chci zeptat, jak bych jí mohla pomoci. Je to takový asi už tik, něco jako když se šprtem na škole mluví hlavní roztleskávačka. Normálně se to nestává. Ne, že bych se považovala za šprta. Kdybych chodila na střední, asi bych byla ve školní kapele jako flétnistka, nebo psala do školních novin. Asi. Mohu jen hádat. Let mých myšlenek mě docela překvapení. A k tomu se přidá i otázka Mary.

"Ah, děkuji, ale myslím, že to zvládnu sama,"
odpovím s úsměvem. Rozhodla jsem se to brát jako milé gesto. "Jdu jen něco zařídit na stanici. Tím tě opravdu otravovat nechci. Vevnitř mě určitě správně nasměrují," vysvětlím trochu svou situaci, i když se moc nechci šířit o pobytu kamarádky za mřížemi. Klepy jsou hrozná věci. Sama to vím. Pracuji v novinách.

"Přidala ses k policii?"
zeptám se. Částečně, abych zamezila jejímu vyptávání na moji situaci. Trochu v tom taky byl tik z práce, ptát se lidí na věci. Neochotně se i přiznám, že její přítomnost a pozornost upřená na mě mne znervózňuje.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88473796844482 sekund

na začátek stránky