Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 23. září 2023 17:10
zuli(1)9756.jpg
Chvíle štěstí bez následků
Damien, Temnota

Cítím, jak se mu napínají svaly na těle. Jak jeho ruka se snaží obejít tu moji a bodnout mě. Vnímám, jak jsou jeho rty pevně sevřené, když se k nim poprvé přitisknu. Ale pak ztuhne. Jeho ruka přestane tlačit proti té mojí. Znejistí. Pustím jeho ruku se zbraní a místo toho se k němu přimknu celým tělem. Jeho vlasy nepouštím, ani když cítím, že mi začne polibky oplácet. Tělem mi projede příjemné zachvění, když zbraň zmizí z jeho ruky a on místo toho, aby mě probodl, mne pořádně obejme.

Poznal mě, probudil se z toho! zaraduji se v duchu.

Ani mě nenapadne se odtahovat a dívat se na něj. Užívám si jeho živelnou vášnivost, které bych se nikdy nedočkala ve světě plném apokalypsy, ve světě, kde byl Damien většinu života držen ve spárech té mrchy. Ne, tady tento snový Damien si možná pamatoval jiný život. Možná si ještě pamatoval sen v maringotce, možná jen upustil od všech různých omezení, co měl v hlavě právě proto, že tohle byl snový svět, kde se smělo všechno. Bylo mi to vlastně jedno. Užívala jsem si, že pro tuhle chvíli tady byl ten neskutečně přitažlivý blonďák, co mi vpadl do života ještě v cirkuse a pak z něj byl tak hrubě vytržen, než se přes všechnu pravděpodobnost do něj opět vrátil a pak už neodešel.

Nekoukala jsem se kolem, ale to, jak se z Damiena postupně vytlačovala Temnota, jsem i tak vnímala. Bylo to jako kdyby se do Damiena znovu vlil život. Z Pinoccia se stal zase opravdový chlapec.

Ačkoliv se nemusím nadechovat pro vzduch, poodtáhnu se po nějaké chvíli, kdy cítím, jak samotný Damien se těm příjemným pocitům vzájemné přitažlivosti podvoluje. Odtáhnu rty, ovšem tělem se zůstávám dotýkat toho jeho. Na to to bylo moc příjemné, cítit jeho teplo na sobě a vnímat ten stisk jeho rukou, jak mě chce a potřebuje mít u sebe tak, že bychom téměř mohli splynout v jedno.

"Říkala jsem ti, že si pro tebe přijdu a ochráním tě od té čůzy," pronesu pobaveně s pohledem do jeho tváře tak blízko od mojí. Mám skoro okamžitě chuť vrátit se k tomu líbání. Vřískání někde za mnou mi však napovídá, že je tu ještě něco k dořešení.

"Fajn, svalovče. Nezapomeň tuhle myšlenku. Ale teď se potřebuju zbavit tvojí žárlivý ex. Potřebuju aby sis vzpomenul na nějakou hezkou vzpomínku, co máš. Snovou, skutečnou, to je jedno. Něco co tě naplňuje štěstím, dobrou náladou, chutí mi přerovnat střeva tou zábavnou cestou... cokoliv," začnu Damiena úkolovat a pak se pootočím tváří k vřískající Temnotě.

"Mezi moje oblíbené vzpomínky patři, jak jsme v tom výcvikovém středisku ukradli jednu noc ten chleba a štangli salámu a flašku brandy seržanta. Pamatuješ si na to? Jak jsme vylezli doprostřed cvičiště, zalehli do zákopů a jedli jsme, pili a dělali si prdel ze všech těch zelených mozků, co nás na tom cvičišti šikanovali?" ptám se Damiena s úsměvem na tváři a pohledem upřeným na Temnotu. V ruce si přitom nechám objevit meč ze světla. Možná se s ní dá bojovat láskou, ale já ji samou láskou chci proklát mečem, proniknout až k jejímu srdci. A to několikrát. A možná i způsobit, že její hlava bude lehká, jako kdyby byla bez těla! Haha. Jsem neskutečně poetická, já vím.
 
Damien - 07. srpna 2023 15:36
fffffff1207.jpg
Jako v pohádce
Zuli

Byl jsem připraven svého protivníka zabít. Avšak stalo se něco, co mně ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát. Protivník mně chytil za vlasy, přitáhl k sobě… a pak políbil.
Bylo tak neskutečně absurdní, že jsem měl v úmyslu ze začátku se odtáhnout, jenže jsem toho nebyl schopen. Měkkost rtů a jejich chuť mi byli až bolestně povědomé. Chvíli se má mysl snažila zjistit, kdo byl jejich vlastníkem. Než se v mé mysli objevilo světlo prozření, které vycházelo z místa, kde by se mělo nacházet srdce… Zuli.
Najednou jsem si vzpomněl na naše úplně první setkání. Na to jak jsem se díval, když zkoušela na vystoupení a naprosto mně okouzlila. Vzpomněl jsem si na její překrásný úsměv. Na to jak poslouchala moje vyprávění. Už v té době jsem k ní cítil jisté zalíbení a to se ani po tolika letech nezměnilo. Stále jsem ji miloval. Vzhledem k tomu jaké byly její vroucné polibky a to že kvůli mně šla do Snové říše, aby se v ní střetla s mocnou bytostí, mi jasně říkalo že i ona na tom bylo možná podobně.
Zbraň, kterou jsem svíral v ruce s úmyslem protivníka vyřadit ze hry, zmizela. Místo toho, abych s ní bojoval, jsem jí k sobě víc přitiskl. Zoufale jsem potřeboval cítit její blízkost. Dotýkat se jejího těla a ověřovat si, že je tu skutečně se mnou.
Byla pro mě majákem, který prozařoval Temnotu. A to vlastně úplně doslova.

Kdyby na nás někdo pohlédl, tak by nejspíše zalapal po dechu z toho, jak zář z těla Zuli se postupně rozlila do mně samotného, začala přitom u srdce, až jsme najednou oba neskutečně prozařovali místnost. Temnota, která seděla na svém trůně, se snažila před tou září zakrýt. Ruku měla nataženou před svým obličejem a kůže jí přitom červenala.
Bylo na ní vidět, že jí to zraňuje. Zář, která z nás sálala nabrala na intenzitě a s tím byli polibky mnohem vášnivější: Nezastavovala nás prostá potřeba dýchat, protože tohle byla snová říše a tady nás něco takového neomezovalo.

Naši pozornost upoutalo až neskutečný vřískot, jak se Temnota rozhodla k zoufalému útoku a vrhla se naším směrem. Celá byla přitom popálená a v jejich očích se zračilo bolestné šílenství.
 
Joleene "Jo" - 06. srpna 2023 21:31
joleene6101.jpg
Šílené plány
Mal, Ziky a Carlos

Po vysvětlení plánu si pořádně přihnu ze sklenice. Ostatně bylo teď na Carlosovi, aby mi řekl, jak moc se mu ten plán nelíbí a jak moc je to šílené a nereálné. A můj dlouholetý přítel nezklamal ani v nejmenším. Pohlédnu na něj, opřu se lokty o svoje kolena a tak se předkloním.

"Protože je to přesně tak šílenej plán, aby fungoval, takže fungovat bude," odpovím sebejistě a vydržím se mu chvíli dívat do očí. Na Mala se teď ani nepodívám, protože ten by mohl z mého pohledu poznat, že jim neříkám celý plán. A já teď nepotřebuji přesvědčovat dva lidi o správnosti tohoto plánu.

"Carlosi," promluvím pevným hlasem, tentokrát už bez úsměvu. "Všichni ty lidi, co jsou mrtví, umřeli kvůli mě. Celá tahle posraná apokalypsa se stala kvůli mě. Jestli je jenom malá šance na to, abych ty lidi zachránila, abych jim vrátila život, udělám pro to cokoliv. Mal a Ezechiel v tom jedou se mnou. A tentokrát se to nepokazí, protože budu u toho do poslední chvíle, dokud moc nepřejde na toho správného tvora dokud se Lucifer nepochlapí a nevrátí se dělat svou práci."

Cítím se neskutečně vinná ohledně toho, co se stalo se světem. Beru to jako svoje osobní selhání. A je mi jasné, že Carlos vidí v mých očích to odhodlání napravit to, ať to stojí co to stojí.

"Nebudu lhát. Budeme muset všichni udělat věci, co nebudeme chtít. Ale vím, že to vyjde. Musí. A je jen na tobě, jestli nám s tím pomůžeš a nebo ne. Nutit tě nebudu. Měla bych tě ráda po svém boku, ale rozhodnutí je na tobě. Klidně dál lov ty příšery jednu po druhé. Ale budeš jen dál zametat svinčík, nebudeš mu předcházet." Semknu rty a na chvilku se odmlčím, dívám se stále Carlosovi do očí. Pak se narovnám. Napiji se ze sklenice.

"Ale jestli máš lepší nápad. Sem s tím. Jsem jedno ucho."
 
Azula *Zuli* - 06. srpna 2023 21:09
zuli(1)9756.jpg
Všechno nebo nic
Damien, Temnota
odkaz

Klap, klap, klap, klap. Prostorem se rozléhaly moje kroky. Neskrývala jsem se, neplížila jsem se, neutíkala jsem. Snad poprvé v celém svém mizerném životě jsem šla potížím vstříc. S klidnou hlavou a pevným krokem. Nevím jakou moc nade mnou měl Sandman, ale cítila jsem se silnější. Jeho víra ve mne, že bych mohla být jeho nástupce mi vlila do žil novou úroveň sebedůvěry. V levé ruce jsem pevně svírala malý štít a v druhý tesák. Absolutně netuším, zda jsem si vybrala strategicky nejlepší kombinaci, ale hej, kdo ví jaké triky vytáhne Temnota. A já se mám bít přeci duhou a veselými králíčky v růžové...

Odsunula jsem myšlenky na Sandmana a jeho nabídku stranou. Určitě o tom budu ještě přemýšlet, ale nejprve je nutné se odsud dostat. To znamená, že musím přelstít a přemoci Temnotu a zachránit Damiena. Nutím se pravidelně dýchat a kráčím dál cílevědomě kupředu. Živě si umím představit, jak rozbiju tu její nanicovatou tvář. Nikdy jsem vůči nikomu necítila tak osobní a intenzivní vztek. Brnění neskřípalo tak, jak bych čekala od takového brnění, ale na druhou stranu byla jsem ve snové říši. Věci nemusely být takové, jako správně měly.

Ruce se mi okamžitě opotily navzdory mojí sebejistotě, když jsem stanula v místnosti, kde si Temnota ustlala na trůně. Podmračeně se na ni dívám. Jako ránu pěstí pak vnímám zbědovaného Damiena u jejích nohou. Semknu zbraň a štít v rukou ještě pevněji. Příliš dlouho nad ním měla moc.

"To víš, Sandy se rád obklopuje vítězi," pronesu vzdorovitě s pohrdlivým úsměvem na tváři.

Zaujmu bojové postavení. Netuším, kde se ve mě bere ta sebejistota. Bojový výcvik jsem sice prodělala, ale rozhodně jsem se nesoustředila na boj s mečem a štítem. Ale stejně jako Neo v Matrixu, i já věřila, že se to prostě do mě jaksi stáhlo. Ta temná proradná mrcha nehodlala bojovat čestně a osobně. Místo toho poslala do boje Damiena. V duchu ji tituluji dosti nevybíravými způsoby.

A pak už není na nic jiného čas. Damien zmizí. Instinktivně se skloním a obrátím se štítem před sebou. Právě včas, abych se vyhnula Damienově ráně. Následuje hned další sek a další útok. Bojuje tvrdě. Tohle není trénink ve výcvikovém středisku, kde i přesto vždycky nade mnou vyhrál. Ne, tohle byl náš boj na život a na smrt. Místo couvání a utíkání z jeho dosahu, což byl doteď můj styl boje, za který jsem vždy dostala vyprášeno, jdu vstříc nepříteli. Ani já nejednám v rukavičkách. Chvíli se snažím k němu dostat, ale zkušeně si mě drží od těla. Zadýchávám se.

Seru na to! vřískne moje vědomí.

Oženu se proti němu štítem. Nešikovně se odkryju a Damien toho ihned využije. Zbaví mě štítu. Přesně v tu chvíli, kdy mou ruku zasáhne bolest, pustím meč a vystartuji kupředu. Natisknu se k němu, rukou bez štítu se pokouším blokovat případný útok jeho zbraní. Druhou rukou mu zajedu do vlasů a pevně je sevřu. Ačkoliv je to jen letmý pohled, vidět tu temnotu v jeho očích je skličující. Navzdory tomu se usměji a zaútočím. Přitisknu svoje rty na jeho. Rukou v jeho vlasech si ho přitahuji k sobě blíže. S náruživostí, která se ve mě probudila při vzpomínkách na to, co se událo v mé maringotce, jej líbám a tisknu se k němu. Mentálně blokuji cokoliv jiného v mém okolí. Soustředím se na ten zatraceně příjemný pocit, co cítím, když cítím jeho tělo u svého. Vzpomínám na všechna milá gesta, co pro mě Damien udělal v tomhle světě, i v tom minulém. Na růže. Na jeho křivý úsměv a pohotové odpovědi. Zatraceně i na tu fajnovou koženou bundu. Nebojím se, co se se mnou stane, nezoufám nad jeho stavem, nemyslím na všechny ty další obtíže, co nás čekají. Kašlu dokonce i na samotnou Temnotu. Mám radost, že jsem ho našla, užívám si jeho blízkost, opíjím se pocitem vítězství, že mám přeci jen ještě jednou Damiena naprosto pro sebe.
 
Vypravěč - 05. srpna 2023 23:23
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Další kolo, další sen
Zuli

Byla jsi vyzbrojená vnitřním světlem, kterým tě rozzářil samotný vůdce Snové říše. Na sobě jsi měla zářivé brnění a v ruce držela zářivé zbraně. (Nechám na tom, co si vybere.)
Cítila ses mnohem, ale opravdu mnohem lépe. Vlastně ještě nikdy ti takto dobře nebylo. Byla jsi připravena čelit té zatracené mrše, která ti ohrožovala přítele.
Sandman ti dal čas si pořádně tu celou nabídku promyslet. A jakmile se rozhodneš, máš ho kontaktovat ve snu. Prý pozná až ta chvíle přijde.
Byla to velmi zajímavá nabídka, to se muselo nechat. Nejen ta možnost samotné nesmrtelnosti, ale i to, že by ses mohla dostat do lepší reality. Samozřejmě výměnou za to by bylo, že by ses stala jeho nástupkyní. Pochopitelně nejdřív bys u něj začala jako učenka, než by tě pořádně vyškolil a tys mohla vykonávat už sama jeho práci. Něco v tobě ti říkalo, že bys to měla vzít.

Jenže jak jsi mu sama řekla, měla jsi nedodělanou práci a teď kráčíš vstříc té zatracené mrše. Možná první boj s tebou vyhrála, ale teď víš moc dobře, že tohle kole budeš vítězem ty. Vlastně jsi si naprosto jistá, že jí sejmeš. Kdo ví, zda za to mohla ona podpora samotného Sandmana, který se přeci jen rozhodl do toho více zasáhnout, než měl původně v úmyslu. Nebo to že skrytě nerada prohrávaš a bylas pekelně nasraná.
Ač to bylo jakkoliv, když jsi nakráčela do jeho snu, který byl celý obklopen v temnotě, tvá přítomnost začala postupně ono místo rozsvěcovat, do černo-bílé se začaly vracet barvy. Šla jsi dál. Naprosto jsi věděla, kde ji najít.

”Zdá se, že si Sandman našel svého oblíbence.” Seděla na trůně, kde ji u nohou klečel zbědovaný Damien. Když na tebe pohlédl jeho oči byli temné.
”Damiene, drahoušku. Mohl by ses jí zbavit?” S tím se Damien zvedne a během mrknutí oka se rozplyne a už není tam, kde předtím byl. Místo toho se ti objeví za zády s úmyslem po tobě seknout nožem.
 
Malcolm *Mal* - 05. srpna 2023 23:06
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Zase v bezpečí?
Joleene

”No ehm… když to podáš takto.” Zarazím se, poškrábu se přitom na hlavě. Je pravdou, že si už nevzpomínám na to, jaký byl vlastně můj maturák. Nicméně něco na tom, co říká bude. Myšlenka to byla sice hezká. Faktem však je, že jsme oba dva dospělí. A ona je ke všemu zatracený anděl.
Její návrh ohledně společné večeře zní opravdu skvěle. Je to opravdu dlouho, co jsme si něco takového užili. Pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo tehdy, když jsme byli v Simonově světě. A já jsem přemýšlel nad tím, že budu cestovat a objevovat krásy světa. Jenže je naprosto známé, že plány nevycházejí. Nemluvě o tom, že vzhledem ke svému způsobu života, by mně to po chvíli stejně přestalo bavit.
”Jo to zní jako velmi dobrá motivace.” Myslím to naprosto vážně, dokonce mi to vykouzlí na tváři úsměv.

”Myslím, že trochu přeháníš. Ale těší mně, že chutná. Vyplatí se lovit tyhle potvory.” Odmlčí se a pohledem přitom zabloudí k mé maličkosti. Dělám, že to neregistruji a dopřeju si pořádného loka. Jo to je mnohem lepší než ty patoky, co se mi podařilo sehnat. Kdyby nebyl Ezechiel takový srabík, tak bych riskl návštěvu města a taky zpoplatnil svoje služby. Jenže on je až příliš opatrný a možná má trochu pravdu v tom, že kdo ví jestli ti dva čarodějové, co dokázali zachránit celý město nejsou nějakým způsobem schopni poznat, že jsme dva. No prostě to bylo až moc riskantní a za jednu láhev dobrého pití to prostě nestálo.
”Ač bych dál rád poslouchal lichotky kvůli mému dobrému vkusu, tak přejděme prosím k věci.” Vyzve nás, tedy dle pohledu který věnuje hlavně Joleene, ji k řeči.

Když Joleene spustí, uvědomím si, že jsem možná měl náš plán přednést. Nevím sice, jestli by mně poslouchal, ale to už je vedlejší. Takže si raději opět pořádně loknu.
”Opravdu věříš, že něco tak šíleného bude fungovat? I kdyby se jim podařilo tě vrátit v čase, co zajistí, že se to ještě víc nevysere? Jak si můžeš být jistá, že to je zrovna ta správná cesta?” S tím Carlos upře pohled na Joleene a je na něm vidět, že se mu vůbec onen plán nezamlouvá.
”Kdybyste raději vymysleli nějaký způsob, jak se těch potvor zbavit. Vymyslet způsob, jak rozšířit jejich ochranu na Chicagem. Což mi přijde mnohem reálnější než tady tahle s prominutím blbost.”
 
Joleene "Jo" - 15. června 2023 15:52
joleene6101.jpg
Další plánování
Malcolm, Carlos

Pobaveně se po něm podívám, když mi nabídne něco jako maturitní ples. Je to naprosto absurdní představa, ale nezasměji se tomu, protože chápu, jak to Mal myslel. Byl to vždycky a pořád je snílek.

"Zajímavá nabídka, ale vážně chci zažít něco jako maturitní večírek? Slyšela jsem o tom spíš vyděšené a upocené příběhy... A taky jsem viděl Carrie," pronesu lehce pobaveně k němu. Ačkoliv je jeho nadšení téměř nakažlivé, rozhodnu se jej trochu mínit. Tak už to bývá, jeden je snílek, druhý je krutý realista. "Ale taková společná večeře s pořádným žvancem a tanec, až tohle šílenství napravíme, to rozhodně zní jako něco, co bych si nenechala ujít."

S úlevou si sednu na sedací soupravu. Pohodlně se opřu a na chvíli zvažuji, jestli usnu hned, jak zakloním hlavu, nebo až po pár vteřinách. Přinutím se však nepoddat tomu komfortu kompletně. Jakmile mi padne pohled na skleničky, široce se usměji.

"Ještě štěstí, že mě Mal se Ziky zachránili, kdybych tu seděla jako resetovaný anděl, nemohla bych ti říct, jak jsi úžasný Carlosi, že nám naliješ. A co hůř, nejspíš bych se ani nenapila. A přitom máš tak dobrou značku! Sakra, ty jsi kouzelník," pousměji se nadšeně a poposednu si blíž, abych se mohla pro nalitou sklenku natáhnout. Nasaji vůni ze sklenice, než zachytím Malův výraz. Povzdechnu si, ale uznám, že má asi pravdu v této nevyslovené prosbě.

"Je to jednoduchý. Nakráčíme si to k těm čáryfukům, co udržují město pod ochranou, a donutíme je, aby mě poslali zpět v čase, než se nám se Simonem podařilo v pekle dosadit na trůn dost špatnou osobu. Nehrozí, že by mě vymlel paradox cestování s časem a Simon bude věřit leda tak mně. Brnkačka... takže... na ten dnešní den, že jsme se tu sešli živí a při smyslech?" zeptám se se širokým úsměvem moderátorky v hlavních zprávách a pozvednu sklenku na přiťuknutí.
 
Malcolm *Mal* - 05. června 2023 23:41
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Zase v bezpečí?
Joleene

Mezitím, co nás Carlos vedl do svého úkrytu. Jsem si neskutečně užíval její přítomnost.
Její odpověď na mou ze začátku vtipnou otázku, mi přišla poměrně smutná. Bylo mi jí docela dost líto. A tak jsem si dal do hlavy, že když to nezažila tam nahoře, tak se postarám všemi možnými prostředky o to, aby něco takového zažila tady.
”V tom případě by ses měla opravdu těšit, protože něco takového zažiješ. Akorát to asi nebude tak velkolepé, jako by to bývalo kdysi před tímhle.” Slíbím ji s neskrývaným potěšením ve tváři a naprostým odhodláním. Ani apokalypsa mi v tom nezabrání. Jen prostě budu potřebovat najít to správné bezpečné místo, s trochou štěstí i něco co přehrává hudbu. Když se nad tím zamyslím, tak pokud se nám podaří dostat do toho chráněného města, tak by tam mohlo být všechno potřebné. Možná bych mohl sehnat i pěkné oblečení.

Dorazíme k budově, která vypadá poměrně zachovale. Musí se nechat, že Carlos umí dobře vybrat. Projdeme kolem pár pastí, které deaktivoval, abychom se dostali dovnitř. Ty následně zase spustí, aby nás nikdo nepovolaný nerušil.
Zavede nás do obývacího pokoje, kterému vládne neskutečně pohodlná sedací souprava. Bez zbytečného váhání se do ní posadím. Mému pozadí se v ní sedí opravdu skvěle. Sám Carlos si sedne na křeslo naproti, aby na nás oba pořádně viděl. Položí na stůl přitom tři skleničky a z batohu vytáhne láhev s hnědou tekutinou. Whisky, která vypadá dle etikety docela dost kvalitně, ne jako ty patoky, co jsem doposud sháněl. Málem jsem zapomněl, jaký má skvělý Carlos vkus.
”Tak povídej, co máš za plán?” S tím nám všem rozlije.
Pohlédnu rozpačitě na něj, když se natáhnu po skleničce. On jen kývne a sám se po jedné natáhne. Následně se podívám na Joleene, abych jí neslyšně poprosil, aby ho vyslovila ona. Od ní to bude zní mnohem lépe než ode mně.
S tím se napiju a musím uznat, že za celou svou existenci jsem nic tak úžasného nepil.
 
Joleene "Jo" - 26. dubna 2023 18:46
joleene6101.jpg
Ve třech se to lépe táhne
Malcolm, Carlos

"Oh, tak to tě beru za slovo, Malcolme," pronesu se stále pobaveným výrazem a naprosto si nenechám kazit náladu jeho zakaboněným výrazem. Jakkoliv jsem se předtím soustředila na svou změnu po apokalypse, vidím, že i Mal se změnil s během času. Už to není ten vážný voják, co běhá po světě jen, protože musí splatit bohovi, že jej odtamtud vytáhnul.

A přesto pořád nedělá to, co by chtěl. Chtěl se učit croissanty a mít psa a rodinu, pamatuješ? bodne mě osten výčitek. Odvrátím raději zrak a soustředím se na cestu. Však za to, aby mohl mít svou pekárnu a bezstarostně si péct, bojujeme právě teď.

"To je chytrý slovo, co jsem se naučila z televize, když ještě fungovala. Je to prostě oboustranně výhodný soužití. Quid pro quo, nebo jak to bylo... Prostě si jsou vzájemně prospěšní," pokračuji s bezstarostným tónem, abych mělnila Carlosovo naštvání.

"Pokud se nás pokusí zradit, tak to budu já, kdo mu utrhne hlavu a pošle ho do nejužšího kruhu pekla, to mi věř, Carlosi," řeknu sice s úsměvem na tváři, ale tón napovídá že to myslím naprosto vážně. V tuto chvíli jsem opravdu ráda, že se na Mala nedívám a že mi nediví do tváře. Je to totiž pravda. Jsem si jistá, že něco takového by mě vnitřně kompletně zničilo, ale udělala bych to. Úskoků a podrazů jsem měla už dost.

"A neboj, vím to, že mu dáváš šanci jen kvůli tomu, že mě máš rád. U něj je to nejspíš stejně. Hold co se dá dělat, má úžasnost překonává rozepře... " vrátím se k veselejšímu tónu a pobaveně se ušklíbnu. Pak se vydám směrem za Carlosem a předpokládám, že Mal mě následuje. Ostatně to se potvrdí, když ke mně tiše promluví. Uchechtnu se.

"Muchlovačku jsme zvládli už dopředu, ale být tebou, tak to raději nezmiňuji před ním. Jednou jednoho chlápka vyhodil vlastnoručně z Bambusového domečku, když se mu zdálo, že se na mě až moc sápal," odvětím stejně jako on polohlasně. Vlastně ta situace tehdy byla komplikovanější, ale chtěla jsem trochu odlehčit atmosféru. Co sejde na pravdě.

"A ne, nemáme. Jako andělé... nemáme dětství, nemáme pubertu jako vy. Jsme vytvoření jako dospělí a funkční andělé. I proto pro mě bylo tak těžké se do lidí vžít. My jsme byli vytvoření jako nástroje, hlídači, pomocné síly pro svět. Vy jste ti, co jste měli mít celý svět pro sebe. U nás k ničemu není prožívání puberty. Lucifer se jednou vzbouřil Bohovi a koukni jak dopadl, dostal na starosti svět pekla a nemluvili s Bohem celé eony..." pokrčím rameny.

A právě proto musím udělat všechno možné i nemožné, abych vám tyto možnosti pro život vrátila. Máte tak krásný a pestrý život...
 
Malcolm *Mal* - 25. dubna 2023 23:24
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
:-P
Joleene

”Hrát si na doktory můžeme i bez toho postřelení.” Jdu po jejím boku, i když bych se na to nejraději vykašlal. Nemyslím si, že bychom Carlose zas tolik potřebovali. Jenže bohužel je moje společnice až moc tvrdohlavá a neskutečně přitažlivá. Povím vám, že to je naprosto vražedná kombinace. No a samozřejmě, aby to nebylo pro mně jednoduché, jsem do ní naprostý blázen. Je tedy jak jinak než samozřejmé, že se nemohu otočit jen tak na podpatku a nenechat ji v tom, i kdybych sebevíc chtěl. Což aby bylo jasno, nechci. Za další společně strávenou chvíli se vlastně klidně nechám párkrát postřelit. Což zdá se ona zřejmě moc dobře ví.

Nemůžu si pomoct, ale když mně nazve svým klukem, přijde mi to strašně divné. Jako ne že bych si stěžoval, vlastně se mi to docela dost líbí. Nenapadá mně, jak bych to šlo lépe nazvat. Nemluvě o tom, že si vlastně připadám zase jako puberťák, který když se koná maturitní ples, vyzvedává svou dívku a čelí klasickým výhružkám jejího starostlivého otce. Jenže tehdy by ten otec nemířil na chudáka chlapce brokovnicí a nebyl by připraven při první příležitosti vystřelit. Hlavně by ani nebyl schopen zmáčknout spoušť. Což bohužel tady není ten případ.

”Symbióza… co to je kurva za nesmysl?” Pronese a plivne přitom na zem.
Rozhodl jsem se raději mlčet a nechat to na andělce. Něco mi říká, že by mně stejně neposlouchal a jen by ho to mohlo ještě víc rozdráždit. Takže mi nezbývalo nic jiného, než trpělivě čekat a doufat, že to dobře dopadne.
To jsou mi opravdu skvělé vyhlídky.

Neunikne mi, že se kvůli mně rozhodne Carlosovi zalhat. Teda aspoň ze začátku mi to přijde jako lež. Na druhou stranu si nejsem jistý tím, jestli by mně o tom Ezechiel informoval. Sám za sebe jsem totiž nic nezaznamenal.
Třeba si to nechal pro sebe a Joleene teď říká naprostou pravdu.
Ač to je jakkoliv, Carlos skloní zbraň a nedůvěřivě se na mně podívá. Což bych řekl, že je docela úspěch. Nerad bych to však zakřiknul, takže stojím jako solný sloup.

Jsou to však právě ta slova o zabíjení dalších merzostí a vidina plánu, díky kterým nakonec zbraň schová. Nejsem žádný nováček a nenechám se tím jen tak uchlácholit. Vidím na něm, že je stále v pozoru a připraven kdykoliv na mně vystřelit.
”Aby bylo jasno, dělám to, protože tě mám rád a docela dost mně zajímá ten plán, co jsi vymyslela. Ale věř mi, že pokud se ukáže opak o tom tvém klukovi, tak ho zastřelím a ani přitom nemrknu." Ani trochu jsem o nepochyboval, že by to opravdu udělal. Vlastně mně docela překvapilo, že si jen tak cvičně nevystřelil. Mohl se pomstít za své oko o které jsem ho připravil a Joleene ho samozřejmě dala zase do kupy. Takže jsme byli asi v pohodě. Je dobré mít andělku, co umí léčit v týmu.

"Dobře… Myslím, že prozatím uzavřeme příměří… abych si ten váš samozřejmě šílenej plán mohl vyslechnout. Prosím následujte mně.” S tím se otočí a jde doufejme směrem útočiště.
Nechám jít andělku před sebou, aby byla mezi mnou a bývalým majitelem restaurace. Kryju nás tak zezadu.

"Jako tvůj kluk bych tě asi měl dopravit domů před půlnocí, což? By mně zajímalo, jestli tam odkud pocházíš, máte taky maturitní ples." Pronesu tiše, tak aby mně slyšela jenom ona.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24379515647888 sekund

na začátek stránky