Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2269


Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 29. září 2020 17:04*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 29. září 2020 17:04Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 29. září 2020 17:04Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 25. září 2020 08:55
zuli(1)9756.jpg
Zpátky ve vlaku
Damien

Chci Damiena uklidnit, že je všechno v pořádku, že moje tělo dýchalo, když jsem jej naposledy kontrolovala. Ale nepovede se mi to, neboť se najednou objevíme zpět v kupéčku. Překvapí mne, že se objevím v jeho sevřeném objetí. V první chvíli si dokonce myslím, jestli nás někdo nechytil a já nejsem zadržená. Když se ale pořádně nadechnu a dojde mi, že je to Damien, tak se uklidním. Ale to už mě on pouští a přesedá si. Vrátím se tedy taky na své místo.

Navleču se zpět do své bundy, protože mám teď strašně divný pocit, po tom cestování z těla do těla. Navíc se cítím znovu unavená. Z chmurných myšlenek mě vytrhne hned vzápětí, když se pokusí celou situaci trochu odlehčit. Bohužel se mu to nepovede dost na to, abych mu to věřila.

"No jo, zkouším nové koníčky víš..." opáčím.

Pak se ale na něj pátravě zadívám.

"Jsi v pohodě, Damiene?" zeptám se starostlivě. Vypadá jako kdyby ho to pořádně vyděsilo. Stačí mi si vzpomenout na pocit, co jsem zažila na střeše, než mě zachránila doktorka. Když ke mně natáhne ruku, tak pozvednu nejdřív obočí, než ho za tu ruku vezmu a krátce ji stisknu. Palcem přejedu po kloubech jeho ruky.

"Hej. Už je to pryč. A já jsem v pohodě. Hm?" ujišťuji jej.

Mlčení, co prosytilo naše kupé, mě znervózňuje. Není to přátelské mlčení, ani porozumění milenců (což taky nejsme ale chápete), ani rozpačité myšlení, když nevíte, co říct. Je to mlčení, kdy on o něčem přemýšlí a já sakra netuším o čem a bojím se toho, o čem může přemýšlet, protože mu s tím nemohu pomoci.

"No, já bych řekla že je to na naprosté, obrovské, smradlavé, znetvořené a jedovaté hovno,"
opravím jeho popis situace. Pobaveně si přitom odfrknu.

"Nezaručí. Musíme prostě najít toho člověka, co nejdřív. A říct mu to. Třeba bude vědět, kdo nám pomůže. Musí znát nějakého šamana nebo něco, co vypudí tyhle kontakty na dálku. Však Anglie je magické místo, no ne?" odpovím upřímně. "A když ne on, tak my někoho najdeme. A zatím na nás můžu dávat v tomhle ohledu pozor já. " POkrčím rameny.
 
Damien - 22. září 2020 22:30
fffffff1207.jpg
V mé hlavě - Divnější to už být nemůže nebo jo?
Zuli

”Vypadá to, že máš tuhý kořínek.” Pronesu s úlevou v očích a dotknu se opatrně její tváře, abych jí pohladil.
”Za to jsem neskutečně rád.” Na tváři se mi objeví úsměv. Můj život má totiž opět smysl. Je až neskutečně děsivé, jak jsem závislí na tom, aby Zuli žila.
”Počkat, jak myslíš, že jsi mi naskočila do hlavy?” Zarazím se. Tohle jsem opravdu nečekal. Krucinál, ne. Znova už ne. Vyděšeně na ni hledím.
”Musíš se vrátit zpátky do svého těla, než zase zklobuje.” Zaúpím zoufale. Jen co to řeknu, tak se během mrknutí oka opět objevíme ve vlaku v kupéčku. Kde ji držím ve svém objetí, aniž bych vůbec tušil, jak se mi to vlastně podařilo. Naštěstí se minulé případy nekonají a Zuli je v naprostém pořádku. Rozpačitě ji pustím a normálně si sednu.

”Děkuji ti za záchranu života. Mám takový pocit, že v zachraňování začínáš vést.” Pronesu a vykouzlím na tváři nepatrný úsměv. Jsem opravdu mnohem klidnější, když jí vidím při vědomí a dýchající.
Srdce mně však stále neskutečně bolí žalem ze ztráty, stále se mi to totiž objevuje před očima. Snažím se jej přesvědčit tím, že to byl jenom sen a že skutečnost je jiná a tak se natáhnu ruku k Zuli, abych si mohl ověřit její skutečnost. Vždycky to může být jenom klam a já jsem se ocitl v nějaké noční můře.
”Takže něco se mi zvládlo dostat do hlavy a vytáhnout na světlo mou největší obavu. To je pěkně na houby.” Pronesu po chvíli mlčení, kdy jsem si jenom užíval toho, že je fajn být mezi živými. Dlouze si povzdechnu.
”Jestli nás hledají a jsou schopni tohoto… Co nám zaručí, že nás tam nechytnou?”
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 30. srpna 2020 19:01
nickystela268084851.jpg
Informovanost je důležitá
- Řezník John + arch. Gabriela -

“Hm…“
Andrase jsme měli zabít už dávno…
“Hmm…“
Cigareta je fajn, informace, které ze sebe andělka souká, postupně zpracovávám.
“Fajn, takže to, že se bůh zbláznil, víme už dávno… že zrušení lidstva bylo na programu dne mi taky něco říká, ale do prdele, od kdy spolupracuje s peklem a co ho kurva přivedlo na myšlenku svěřit to těm dvěma?“
Mračím se. Že by můj přesun do jiné reality souvisel s tím, že bratři měli za úkol mě odstranit a my se díky tomu minuli? Jen tak mimochodem šlehnu pohled k nebi a mít moc šlehat očima blesky, byly by jich plné mraky.

“Hmm…“
Bambusový domeček pro panenky… To je ten nevinně pojmenovaný pajzl, co si osvojil Šilhavej Jack… Ať chceme nebo ne, osudy Krvavé karty vždycky byly, jsou a budou propletené. Řezník John na okamžik zastaví a znovu se odkáže na svého informátora, zatímco si sundavá kabát. Neobvyklé gesto na Johna, ale v zápětí chápu proč.
Zoufalství a Beznaděj…
Tyhle pistole poznávám, Hluchej Bob by je nedal z ruky, prakticky tohle byly jeho ruce. Jediné, co drží na uzdě cokoli podobného obavě o jeho život je fakt, že první informaci zmínil John v přítomném čase.
“Hluchej Bob to definitivně pověsil na hřebík?“
Zeptám se s pozvednutým obočím a převezmu postroj, abych si ho sama vzala na sebe. Divné nostalgické gesto, jak od Boba, tak od Johna, ale je fakt, že Hluchoun uměl být sentimentální. Přeci jen na jeho zbraních mu fakt záleželo… víc než na lidech. Vlastně lidi mu byli úplně u prdele, stejně měl vždycky radši krysy. Ani se mu nedivím… Taky je mám radši.
 
Azula *Zuli* - 29. srpna 2020 08:58
zuli(1)9756.jpg
V Damionově hlavě
Damien


Zmateně se rozhlédnu, když se tak najednou objevím v jeho hlavě. Šlo to jednodušeji, než jsem čekala. Byl to jen zoufalý nápad, a tak jsem trochu překvapená, že se to skutečně povedlo. Z tísnivé temnoty se mi stahuje žaludek a dělá salta přes střeva. Samozřejmě, že se jí stále bojím. Ale Damien je to nejbližší to mám rodině a přátelům, že se moje nohy automaticky rozejdou vstříc té Temnotě. Nejistě nakračuji kupředu, tak tiše, jak to jen umím díky mé zločinecké kariéře. Ale pak zjistím hned dvě věci. Jednak temnota ustupuje ode mě. Odtahuje se. Jednak taky stálé vnímám své dýchající tělo.

*Hodná, jen tak dál. Vydrž. Jen ho tady najdu a zachráním, pak se k tobě vrátím,* slíbím v myšlenkách svému tělu.

Tyto dva fakty mi pomohou v tom pokračovat. Přestanu se plížit a začnu rychleji postupovat. Stále se cítím nepříjemně s tou slizkou temnotou kolem. Jak by bylo asi vám, kdybyste se procházeli místem, které nese stopy blízkosti někoho, kdo se vás pokusil zabít a dokonce se mu to málem povedlo?Sevřu při té příliš živé vzpomínce ruce v pěst a znovu přidám do kroku. To už skoro běžím.

*Damiene!* vyhrknu k sobě v duchu, když uvidím postavu obalenou Temnotou. Byla jsem si jistá, že to je on. A tak jsem se rozeběhla k němu. S nadějí sleduji, jak ho temnota opouští a utíká přede mnou.

"Damiene, slyšíš mě? Damiene. No tak, otevři oči, dýchej," nabádám ho, když jsem u něj. Popadnu jej za paže a stisknu je, aby mě mohl lépe vnímat. Po chvilce se i rozhlédnu, jestli se Temnota nevrací, nebo jestli si nevšimnu, zda jeho tělo znovu dýchá. To, že otevřel oči si všimnu až když promluví. Úlevně vydechnu, když se k němu obrátím zpět a vidím jeho oči bez temnoty.

"To sis ještě nevšiml, že já se jen tak nenechám zabít?" zeptám se a potlačuji úlevné slzy v očích. Pustím jeho paže a o krok ustoupím. Prohlédnu si své zářící ruce. Chápu jeho zmatení. "Ne. Jen tě asi napadla temnota, když jsi spal. Nešel jsi probudit, a tak jsem ti naskočila do hlavy. A hádám, že se jí takhle moc nelíbím. A tak přede mnou zdrhla... Ale nechápu, jak to, že se najednou dokázala dostat ti do hlavy. To smrdí pomstou od někoho dalšího..." poznamenám a naznačuji tím tak, že už nás možná hledá naše bývalé působiště.
 
Damien - 28. srpna 2020 17:41
fffffff1207.jpg
Zoufalé činy zachraňující život
Zuli

Najednou ses ocitla v Damienově hlavě. Bylo to úplně něco jiného, než když jsi přeskočila do té mocné bytosti. Tady jsi vnímala svoje tělo. Dýchalo o sto šest, jako kdyby dýchalo za oba.
Všechno pohltila Temnota, avšak tvoje bytost byla celá zářící. Připadala sis trochu jako světluška. Svítila jsi si na cestu a nutila temnotu ustupovat. Tvoje světlo jí zraňovalo a to bylo dobře.
Došla jsi až k něčemu, co vypadalo jako osoba obalená všudypřítomnou temnotou. Došlo ti, že to bude zřejmě Damien a tak ses k němu rozeběhla, donutila tak temnotu, aby jej nechala na pokoji.

Mohl jsem se nadechnout, jak mi v tom nic nebránilo. Soustředil jsem se nejdříve na ní a potom jsem otevřel oči, abych ji spatřil. Nádherně zářila.
”Zuli? Vždyť tě zabila. Znamená to, že jsi anděl?” Zeptal jsem se nechápavě. Neměl jsem vůbec tušení, kde se to vlastně nacházíme a stále jsem si myslel, že jsme v království Temnoty. Vůbec jsem o tom nepochyboval.
 
Vypravěč - 28. srpna 2020 17:05
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sourozenci Crownovi - Armagedon na přání
Nicky

Při tvých otázkách sebou Gabriela ošije. Samozřejmě, že jsou na místě. Mezitím, co ona přemýšlí jak slova formulovat, Řezník kráčí jediný znající směr.
"Pustil je Andras a na příkaz některé z častí Boha jim dal navíc schopnosti, aby to nebylo tak lehké." Z jejího hlasu je patrné, že se ještě nerozhodla, co si o tom má myslet.
"Celé to bylo kvůli tomu, aby ten projekt lidstvo bez varování nezrušili." Zavrtí hlavou, svádíc vnitřní boj.
”Bojí se tě. Bojí se toho, že něco takového neplánovali.” Dodá šeptem.

"Můj zdroj říká, že bratry Crownovi naposledy viděl stát dezorientované a připoutané k sobě před Bambusovým domečkem pro panenky. No a potom se pod nimi doslova slehla zem." Je tak nějak naprosto jasné, že jeho zdroj nebyl nikdo jiný než Hluchej Bob.
”Když je řeč o tom zdroji… něco bych tu pro tebe měl, Bullet.” Zastaví se. Sundá si kabát, aby tak odhalil kožený postroj na zbraně, ve kterém si hověly dvě pistole. Ten ze sebe sejme a podá ti jej. Tobě se tak potvrdí jejich skutečný majitel, kterého sis myslela hned napoprvé jen co si je zahlédla.
”Víš od koho je mám. Přál si, abys je dostala ty, takže plním jeho přání. Měl jsem počkat na vhodnou dobu, ale nechce se mi na to myslet.”
 
Azula *Zuli* - 27. srpna 2020 22:55
zuli(1)9756.jpg
Zoufalé chvíle a zoufalé činy
Damien

Přiznám se, že jsem se v jednu chvíli ohlédla, abych se ujistila, že k nám nikdo nejde. Ale když se ani po mojí facce Damien neprobouzí, tak mě začne jímat opravdový strach. Položím mu ruce na obličej, jako kdybych se chtěla ujistit, že ho nikdo nedrží a nesaje z něj život, nebo tak něco.

"Doprdele, doprdele, doprdele," zanadávám téměř bez dechu, když vidím, jak se začíná dusit.

Když se omakem ujistím, že není nic fyzického, co by mu bránilo dýchat, i má panikařící mysl dokáže vydedukovat, že jde o nějaké mentální útok. Někdo přesvědčuje jeho tělo k tomu, aby se nemohlo nadechnout.

*Bojuj oheň ohněm, nebo tak nějak no ne?* napadne mne roztěkaně a znovu se obrátím k jeho tváři. Položím si ruce na jeho tváře a čelo na čelo. Nemám zdaleka ani tušení, jak to dělám, ale vím, že musím zkusit vše, abych ho zachránila. Dlužím mu to. Zavřu pevně oči a snažím se soustředit na něj. Na jeho tělo, na jeho mysl a no... dostat se tam, kde se bojuje, abych mu mohla pomoct.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 27. srpna 2020 19:14
nickystela268084851.jpg
Přesun a informování
- Řezník John + arch. Gabriela -

“Dík.“
Houknu k Johnovi, když si z jeho rozmašírované krabičky beru překvapivě neporušené cigáro a následně si nechám připálit. Značka je mi vážně ukradená, stejně jsem si Lucky Strike oblíbila především kvůli stylovému názvu.

Jakmile si sesbíráme svých pět švestek a vydáme se na cestu pryč, Gabriela spustí stručné shrnutí událostí s trochou té omáčky okolo. Mohla to říct jednodušejc – byli tu, dělali bordel, už jsou vyřešení a ty jdeš pozdě, Střelo, abys jim mohla čelit znovu.
Dobře pro ně. Čekal by je totiž daleko horší osud než to co s nimi provedla ta… tamta… jakže bylo to jméno?
“Jak přesně je ta… Johane… sejmula? Jsou zpátky v pekle? Kdo ty zmrdy vlastně pustil?“
To jsou ty podstatné otázky k věci.

Dlouze potáhnu z cigarety. Luc se zdejchnul… Kam asi? … Eee… hovno, co je mi po tom… Určitě mě nejel hledat do Iráku jen proto, že jsem plácla, že bych někam tam mohla na dovolenou… Stopro prohání sukně v jiným městě… Určitě… Bez toho by to nebyl on.
Jak jinak by se někdo jako on vlastně vzpamatovával z takového… No… Jak bych naše rozloučení vlastně nazvala? Rozchod? Nepovedený pokus o vztah? Přerození mé maličkosti na něco … jemu víc podobného se snahou o sblížení? … Jestli to bylo to třetí, tak se mu to kurdsky nepovedlo, jen co je pravda.

Zkusím nechat Luce Lucem a věnuji se směru, kam jdeme. Trosky vily máme za zády a já se ani jedinkrát neohlédla. Nemám proč. Stejně jsem to tam chtěla srovnat se zemí už dávno.
 
Damien - 27. srpna 2020 11:24
fffffff1207.jpg
Noční můry ve vlaku
Zuli

Sen pokračuje


Na cloumání, třepání a dokonce zoufalou facku Damien nereaguje. Křičet naštěstí však přestal. Nikdo se do vašeho kupéčka taky nežene, což se dá brát také jako docela pozitivní.
Z jeho rtů vychází nesrozumitelný šepot a pak se z ničeho nic, začne dusit. Stále se však neprobouzí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2228798866272 sekund

na začátek stránky