Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 1976


Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:11Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:11Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:11David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:11Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:11Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:11Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 18:18Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 14:25*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 14:25Joleene "Jo"
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 18:18Catriona Clare Chandler
 
Zachary Cooper - 08. prosince 2019 18:36
danielditomasso077256.jpg
Pokec u konce
Sierra

”Právěže nic, možná jenom to, že tě už nějakou dobu znám a bylo mi naprosto jasné, že vlastní pohodlí je u tebe úplně poslední.” Pronesu zamyšleně. Vždyť je to moje osudová láska. Vykouzlí mi úsměv na tváři představa toho, jak se musí tvářit. Vždycky je tak neskutečně kouzelná.

”Ano, vím. A ty jsi zase ta nejúžasnější žena.” Tak jsme si to krásně ujasnili.
”Budu se těšit.” Taky tě miluju. Jsem rád, že zavěsila a taky za to, že neděláme to dětinské dohadování o tom, kdo zavěsí dřív.
Nuž vzhůru za dětmi, ať si prarodiče taky odpočinou.

Merlin na scéně

Jakmile jsi zavěsila, tak se ozvalo klepání na dveře. Nebyl to nikdo jiný než Merlin. Občas ho podezříváš z toho, že ti čte myšlenky. Schopný je na to dost.
”Sierro. Co tady ještě děláte?” Nezdá se, že by chtěl znát odpověď na svou otázku, protože je naprosto jasné, proč tam ještě jsi.
”Vypadáte, jako kdybyste tady nějakou dobu i spala. Běžte domů. Vyspěte se. Načerpejte energii. Já se o to tady mezitím postarám. Stejně jsme tak nějak uvízli nikoho nic pořádně nenapadá.”
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 08. prosince 2019 15:14
ikonka305885004063.jpg
Příliš krátká porada
Zachary

"Ehm," odkašlu si přistiženě. Samozřejmě, že měl pravdu. Ani jsem na to nové křeslo nepomyslela. "Ještě jsem se k tomu nedostala. Co mě prozradilo? Skřípání?"

Zajedu si rukou do vlasů a zničím si tak pevný drdol, co jsem si snažila celý den držet. No, hold nejsem stále na takové věci zvyklá. Vlasy si tak rozpustím a znovu si rukou do nich zajedu. Aspoň trochu díky tomu přestalo to divné napětí hlavy. I když bolest stále neustupuje.

"Jsi nejúžasnější muž pod sluncem, co kdy žil, víš to?" usměji se, když slyším, jak mě dál uklidňuji a ujišťuje o světě. "To si nech na večer. Názorně mi ji předvedeš. Pa. Musím jít. Díky za zavolání, zlato."
 
Zachary Cooper - 07. prosince 2019 23:12
danielditomasso077256.jpg
Volání se svou milou
Sierra

”Neomlouvej se. Asi to bude znít blbě, ale jsem za to poměrně rád. Mám tak pocit, že jsem ti nablízku… což asi určitě zní hloupě.” Dávám přitom vařit vodu na čaj pro prarodiče.

Také zavřu oči, abych si vybavil její tvář. Chuť jejich rtů. Hebkost její tváře. Opravdu doufám, že bude mít večer volno.
”Já vím, že to zní dokonale. S tebou je všechno dokonalé.” Kdyby tu teď byla, tak bych jí políbil na špičku nosu.
”Věřím, že hodila. Budu hádat, že máš stále to strašné křeslo a ještě sis ho nevyměnila za nové mnohem pohodlnější.”
Byl bych samozřejmě rád, kdyby skončila dřív a dost těžko odolávám tomu, abych se za ní vydal. Což pokud nám neklapne večer, tak asi udělám. I kdyby to bylo pod záminkou donesení nového křesla. Ta myšlenka se mi opravdu zamlouvá.

”Víc hlav, víc ví.” Jsem rád, že jí Merlin pomáhá. Jen si nemůžu pomoct, ale něco mi na něm tak úplně nesedí. Možná jen žárlím z toho, že s ní tráví víc času než já s ní. Ale věřím své ženě na sto procent a vůbec o ní nepochybuji.
”Vůbec se o to neboj, zlato.” Voda konečně dovařila, tak zaliju oba hrnky s čajem.
”Posílám ti pusu. Pořádně vášnivou.” Nechci být ten, kdo zavěsí.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 07. prosince 2019 22:56
ikonka305885004063.jpg
Rozhovor po telefonu
Zachary

Povzdychnu si, když slyším jeho důvod, proč volá. Usměji se a sednu si za stůl. Pohled mi ulpí na naší společné fotografii. Bože, jak já svého snoubence miluji.

"Promiň," vydechnu, nechci přidělávat nikomu starosti, obzvláště ne jemu.

"Jsi úžasný a zní to naprosto dokonale," usměji se do telefonu a zavřu oči. Zakloním se v křesle, jak mi to jen dovolí a představuji si jeho tvář. "Masáž by se mi hodila a pořádná teplá sprcha zní neodolatelně. Bacha, abych neskončila v práci dřív. S takovými sliby."

Žertuji, samozřejmě. Netuším, kdy tady skončím, ale myslím, že mě Zachary zná natolik dobře, aby věděl, že bych si nedokázala odpočinout, pokud bych věděla, že jsou zde věci, co potřebují můj dozor.

"Moc ne, magické vyhledávání sehnalo. Zkusím ještě něco vymyslet. Zajdu asi za Merlinem a uvidíme. Hold se na to asi podívám postaru. Dám ti vědět, jakmile budu vědět, kdy přijdu domů, ano? Mohl bys mi udělat velkou službu? Pomuchlej za mě holky a pozdravuj mamku s taťkou."
 
Zachary Cooper - 07. prosince 2019 22:32
danielditomasso077256.jpg
Volání se svou milou
Sierra

”Chtěl jsem slyšet svou milovanou, protože cítím, že nejsi moc v pořádku. Tak jsem se chtěl zeptat na to, jak ti je a říct, že ač je to cokoliv, tak to spolu zvládneme.” Svá slova myslím naprosto vážně. Holt máme to spojení, které je na jednu stranu opravdu skvělé a na tu druhou občas otravné. Nicméně, když se poslední dobou spíš moc nevídáme, tak je to naprosto dokonalé.
”Jinak doufám, že se večer uvidíme. Mám v plánu uvařit tvoje oblíbené jídlo. Babička s dědečkem jsou teď s holkama na zahradě, jak to vypadá, tak konečně usnuli. Za chvíli je půjdu vystřídat.” Snažím se jí přivést na jiné myšlenky.
”Až tu budeš, tak bych ti po jídle udělal pořádnou masáž… a mohli bychom si dát zase po dlouhé době společnou sprchu.” Navnazuji, jak nejlépe umím. Nicméně naprosto chápu, že jestli bude potřeba, tak tam bude muset přespat.
Vím moc dobře, že jak nám ona chybí, tak i my chybíme jí. Tak se snažím znít naprosto vyrovnaně.
”Pokročili jste nějak?” Říkala mi o tom, že se pokusí o pátrací kouzlo.

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 07. prosince 2019 21:50
ikonka305885004063.jpg
V jednom kole
Zachary

Stojím u okna a upíjím studený čaj. Snažím se nešklebit nad jeho chutí, nebo spíš nechutí, a tím, že je studený a tudíž o to horší. Už si ani nepamatuji, kdy jsem měla pořádně čas si vypít čaj, ačkoliv bych mnohem raději kafe. Pořádný kofein a pak pořádnou dávku alkoholu. Zjišťuji, že mi to opravdu chybí. Že když vidím někde nějakou láhev, přistihnu se při tom, že se chci k ní vydat a nalít si. To je jedno z mála tajemství, co před Zacharym mám. Nechci, aby si myslel, že jsem alkoholik. Nebo tedy nechci, aby to věděl. Mnu si prsty spánek a čelo a nechávám myšlenky volně plynout ohledně mojí poslední schůzky.

Kdyby nebylo těch mizejících studentů, tak musím uznat, že mi to tu vyhovuje. Lidé jsou vstřícní, práce je víc než zajímavá a doma mám rodinu, co se na mě těší a se vším mi pomáhá. Ale ti mizející studenti... Zamračím se. Cítím, jak mi začíná bolest hlavy, co se dost možná přenese v migrénu. A tak odložím hrnek s čajem jdu si natočit vodu, do které přihodím rozpustný prášek proti bolesti hlavy. Uspokojivé a klid slibující zasyčení prášku po ponoření do vody zaujatě pozoruji a naslouchám mu.

*Proč by nefungovala kouzla, co jindy spolehlivě fungují? Že by je někdo úmyslně rušil? Znamená to, že je ten někdo čaroděj, nebo magická bytost? A proč studenti? Nebo proč tihle studenti?*

Myšlenky mi začnou utíkat různými směry a já se napiji toho nic-moc chutnajícího léčebného nápoje. Ale není mi dopřáno ani několik doušků, aniž bych byla rušena. S povzdychem přejdu k zvonícímu přístroji. Jméno na displeji mi ale vyvolá na tváři úsměv. Zach. Aspoň něco klidného, stabilního a pozitivního v tomto rušném dni.

"Ahoj zlato, voláš v naprosto ideální chvíli. Potřebuji tvůj optimismus," zvednu telefon s úsměvem.

 
Vypravěč - 07. prosince 2019 21:28
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Tak šel čas: Posun o dva měsíce
Sierra

Konečně chvíle klidu, kdy ti nikdo neklepe na dveře a nedožaduje se tvé pozornosti. Je to učiněný zázrak. Uplynuly už dva měsíce, kdy jsi přijala Merlinovu nabídku a stala ses ředitelkou školy. Samozřejmě tě v tom nikdo nenechal vymáchat čumák a všichni ti pomáhali, jak jen to nejlépe šlo. Merlin ti neustále dával rady a vysvětloval ti s naprostým klidem, jak se věci mají. Ostatní kantoři byli také moc skvělí. A ani se studenty to nebylo tak strašné, i když měli občas svoje chvíle. Prostě sis neměla pořádně na co stěžovat. Možná jen na to, že jsi se své rodině věnovala méně, než si měla v úmyslu.

Zachary sekl s prací a stal se otcem v domácnosti. Moc mu pomáhali tvoji rodiče. Všichni tě celkově podporovali, jak nejlépe mohli v tvé práci. Tvůj život konečně nabíral nějaký smysl. A že to byla potřeba… jenže měla si tušit, že ve tvém případě nic netrvá věčně a něco se prostě už z principu posere.

Jen jsi neměla nejmenší tušení, že to bude obsahovat zmizení studentů. Někdo je unáší a nejste tomu schopni zabránit. Už takhle zmizelo pět studentů, tři chlapci a dvě dívky. Všichni jsou z toho nervozní a dožadují se řešení. Jenže nemáte žádné stopy, nemáte vůbec nic.

Máš chvíli klidu, potom co ti z kanceláře odešel učitel, kterému selhalo pátrací kouzlo, jež je jindy funkční.
Telefon na sebe upozorní, že se i přes tu chvíli klidu někdo dožaduje tvé pozornosti. Naštěstí na displeji bliká jméno tvého snoubence. A cítíš podivnou vlnu klidu, že se svět tak úplně nezbláznil.
 
Joleene "Jo" - 30. listopadu 2019 09:17
joleene6101.jpg
Takže obráceně než Dante, nejdřív Ráj a pak peklo...
Simon

Jeho napětí a nahromaděné očekávání v něm jde naprosto jasně pozorovat. Užívám si to. Pozoruji jej zblízka, zatímco zavírá oči a soustředí se na splnění mého přání. Odolávám pokušení jej v této nestřežené chvíli políbit.

Políbím jej, až co odsouhlasí, že je to splněno a sama si vychutnávám ten pocit, že konečně můžu pocítit jeho rty na svých po tak dlouhém čekání a odpírání si toho. Jeho další slova po tom krátkém polibku mě donutí se na něj usmát. A pak už nebyl čas na nic jiného, než na pokračování v nácviku toho prvního úkonu, navíc okořeněného Simonovým pokusem sundat ze mě oblečení.

"A i kdyby to byl sen?"
zeptám se aniž bych chtěla odpověď. "I tak si to můžeme užít."

Dopřávám mu chvíli pohledu na moje tělo. Sama se kochám tím jeho. Jenže já se většinou kochám o doteky. Cítit pod konečky prstů svaly, nebo i jizvy, ale hlavně prostě celé tělo, je prostě něco víc, než to jen vidět. Rukou pak skončím na jeho tváři.

"Moc mluvíš a málo vzdycháš," vytknu mu a pak si jej přitáhnu a začnu jej líbat.
 
Simon - 27. listopadu 2019 04:58
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
To si piš, že jo.
Joleene

V této chvíli jsem si byl stoprocentně jistý pouze jedinou věcí. Pokud to takhle budu dál pokračovat, tak zešílím. To neskutečně napětí plnilo vzduch a hrozilo k přepětí. Cítil jsem se v té chvíli jako natlakovaná bomba, která co nevidět vybuchne, pokud se něco nestane. A nezdálo se na první pohled, že by mně měla v úmyslu něčeho takového ušetřit.

”Lepší způsob? Sem s ním.” Pronést tato slova je velmi náročné. Protože to vyžaduje soustředěnost a tu mám, ale úplně někde jinde. Hádejte kde.
Díky téhle podobě funguju podobně jako velká většina mužů. Jakmile je v tom ženská tak mozek nefunguje.

Její žádost byla o to víc náročná k splnění, ale na malou chvíli jsem zavřel oči. Soustředil se na to, co vlastně chci. Nikomu nechybět a nebýt rušen. Napojil jsem se na vědomí tvorů obývající toto území a sdělil jim, aby se o ně postarali.
Určitě jsem věděl, že Mal bude ještě nějakou dobu vyspávat svou kocovinu. S ostatními to bylo horší. Ale ty není tak těžké zabavit.

”Hotovo.” Zašeptal jsem těžce a konečně jsem byl odměněn.
”Tak takhle vypadá ráj?” Původně to měla být myšlenka, ale bylo mi to naprosto jedno. Teď jsem si plně užíval tuto chvíli. Polibky jsem jí vroucně vracel. Vášnivě, chtivě a dravě. Přesto něžně až se tomu nechtělo věřit. Toto byla právě ta chvíle, kterou většina umělců opěvuje… ale nikdy jí přímo nezažila. Nebo ne tolik, jako my v této chvíli.
Rukou jsem ji sjedu k bokům a něžně ji po nich pohladím. Víc se k ní natisknu. A ruka šmátralka začne pátrat po způsobu, jak se něžně zbavit té přebytečné košilky. Než mi dojde, že jsem pánem tohoto místa a tak během jedné chvíle naše oblečení udělá puf a zmizí. My se tak ocitneme úplně nazí.
”Konečně tě vidím nahou.” Zašeptám a pohled na její tělo mně donutil se od ní odtrhnout. Což byl opravdu velmi náročný výkon. S hladovým zájmem v očích si ji prohlížím.
”Doufám, že to není sen.”

 
Joleene "Jo" - 25. listopadu 2019 16:44
joleene6101.jpg
To je pravda, tak to bychom měli mít hříchy, co si tam hodláme odpykat...
Simon
podkres

Jestli mě baví ho týrat? Ne. Ale jednoznačně si užívám ten pocit, že jsem chtěná, že moje blízkost a doteky toto v někom tak zajímavém spouští kaskádu emocí, kterým se jen těžko odolává. Je to o to zajímavější, když mezi námi jiskřilo tak dlouho a my se k sobě nedostali. Kvůli té kletbě a tak.

"Hm, to mají tendenci muži říkat často," poznamenám na jeho přísahu s úsměvem. Jednu ruku stáhnu z jeho obličeje a položím ji na jeho ruku s přísahou. Tentokrát se malíčkem do něj nezaklenu. Místo toho se mu dívám do očí. "Znám lepší způsob na uzavření přísahy. Pro začátek mi bude stačit, když zařídíš, abychom nikomu nechyběli a nebyli rušení."

Věnuji mi krátký úsměv, než přitisknu svoje rty na moje, zatímco rukou si přidržuji jeho hlavu. Co si budeme nalhávat, toužím po něm nejspíš stejně jako on po mně. Něco mezi námi zajiskřilo od samého začátku a já nejsem ten typ tvora, co by neochutnal nabízené laskominy. A že Simon vypadá a chutná jako delikatesní dezert.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.250736951828 sekund

na začátek stránky