Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 1450


Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 23. října 2017 21:59Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 21. října 2017 19:28Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 21. října 2017 19:28David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 21. října 2017 19:28Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 21. října 2017 19:28Zachary Cooper
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 22. října 2017 23:17Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 24. října 2017 8:15*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 24. října 2017 8:15Joleene "Jo"
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 23. října 2017 21:56
nickystela268084851.jpg
Bang! Chyběla jsem vám?
- Alternativní realita - Poušť + npc osoby v ní -

Nocování proběhlo v poklidu, v jakém to jen za daných okolností šlo. Přísahám sama sobě, že najdu způsob jak Johna zabít, jestli si přitáhnu domů další vši.
Po probuzení se obléknu, rukou projedu vlasy, spáchám pseudo ranní hygienu a posbírám své věci, abych mohla jít jako správně kulitivovaná osoba do společných místností, hýřícím životem.

V obýváku nacházím lesbičky s šuškavé konverzaci, která utichla celé tři vteřiny po mém příchodu.
"Zdar."
Brouknu na pozdrav plošně a speciálně Juno opětuji kývnutí. Krátce se rozhlédnu, nacházejíc na zemi Rocketa a jeho hračky. Vůně z kuchyně napovídá, že tam někdo něco vaří, což není tak těžké uhádnout, když jeden použije vylučovací metodu. Rovnou si tak odpovídám na to, kde je Kain.

Bez hlubšího dumání se rovnou rozjdu místností. Na Patrcika v duchovní společnosti opravdu nejsem zvědavá, dělat křena taky odmítám, takže se dnu vedle Rocketa s linkinama v uších.
Šťouchnu ho pěstí do ramene, avšak opravdu to není útok ani jako velká rána. Jednoduchá pobdídka k sundání sluchadel.
"Půjdem něco zabít?"
Chytla mě nálada jít něco dělat a nečekat až přijde zubatá. Jako kdyby včera té akce nebylo až moc.
"... třeba čas?"
Dodám, za předpokladu, že by na mě přistály tázavé či vyčítavé pohledy blízkého okolí.
 
Joleene "Jo" - 23. října 2017 20:25
joleene6101.jpg
Na cestě za archandělem s nadějí na ústupu
David

Po jeho slovech si nejsem jistá spoustou věcí. Ale v jedné mi udělal naprosto jasno. Už vím jeden velký rozdíl mezi námi. Doufala jsem, že mě to trochu víc uklidní, že se v něčem s pánem pekel neshodnu, vzhledem k tomu, jak si většinou notujeme. Ptáte se, co je ten rozdíl?

Já bych ho zpět na zem nepřivedla.

Jistě, vzdala bych se svého života pro to, aby on nějaký mít mohl. Vzdala bych se své existence, nechala ji vymazat, nechala se táhnout peklem, ale nikdy bych nedopustila to, aby se z něj stalo něco jako z Nicky Střely. Z části za to může moje přesvědčení o vyrovnanosti sil. A také vím, že on by to nechtěl.

A tak mě napadá, chtěla to vůbec Nicky? Ptal se jí někdo na názor? Co když už taky chtěla prostě jen klid a nic? Co kdyby si mohla vybrat? Brala by existenci za všechny ty následky a výkruty, nebo by se sama rozhodla jinak?

"Je mi sympatičtější věřit, že mě chce zabít osobně manipulátor z pekla, než můj andělský bratr,"
shrnu po pár vteřinách ticha.

Svoje myšlenky si nechám pouze a jen pro sebe.

Krátce se na něj podívám, ale pak zase věnuji svou pozornost vozovce. Nechci zkoušet, jak moc se umíme regenerovat a už vůbec ne poškrábat moje auto. Polovičatě se na něj usměji.

"Sám jsi to říkal, když jsme se poznali. Neplatí mi vůbec nic. Dělám to, protože je to moje práce. Ze svého přesvědčení, že je to to správné udělat,"
vysvětlím prostě a je mi naprosto jasné, že se mi za to vysměje. Nebyl by první ani poslední.

"Ale řeknu ti, budu sakra ráda, až tuhle šílenost budu mít za sebou,"
přiznám se ještě s úsměvem na rtech, neboť mračení vyžaduje až moc svalů ve tváři.

V rádiu začnou hrát Sweet dreams are made of these a já se polohlasně připojím, pokud/dokud se Lucifer na něco nezeptá, nezačne opět něco rozebírat. Ne, že bych s ním nechtěla mluvit, ale některým písním se nedá moc odolat.
 
David *Lucí* Rubin - 17. října 2017 23:44
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Na cestě navštívit bratříčka
Joleene

Pohlédl jsem na spícího Mala a v hlavě se mi zjevil podobný obraz, akorát nahrazen místem, kde se odehrával a také tím, kdo v té posteli ležel. Pochopitelně to nebyl nikdo jiný než Nicky Střela. Vlastně pochybuji o tom, že to někdy bude jiná.
Nicméně vypadala naprosto kouzelně, když spala. Byl na ní opravdu krásný pohled, tedy do doby než po vás vystřelila nebo vrhla nožem. Záleželo na tom, co měla po ruce.
To už bylo bolestivé, ale vždycky to za to stálo. Dal bych cokoliv na světě, abych to mohl znova zažít.
Ani nevíš, jak mi šíleně chybíš. Posteskl jsem si v duchu a odvrátil od Mala pohled. Je čas něco dělat.

”Byla by to až moc velká náhoda a na ty nevěřím. Ne v takových to věcech.” Začnu teoretizovat, jen co vyjedeme.
”Míša si nerad špiní ruce a tak na to posílá nájemnou sílu. To je o něm známé.” Myslel jsem si, že je s tímto obeznámená. Nicméně mně v té chvíli nenapadlo, že by se spíše ptala na to, proč by něco takového dělal.
Povzdechl jsem si a promnul si tvář. Chtělo by to oholit. Ale já si to stejně nechám.
”Tak jinak...” Chvíli uvažuji nad vhodnou formulací slov.
”Chce zničit Nicky. Pro něj příchod těch dvou zní jako dobrý plán, že je pravděpodobné, že s nimi uzavřel spojenectví, které potrvá do doby než bude problém odstraněn.” Odmlčím se a pohlédnu na ní, abych se ujistil, že mi rozumí.
”Pro něj je Nicky netvor, který by neměl běhat po světě. Chce jí mrtvou.” Byl by jí schopen zabít, už ve vězení, když byla slabá, ale v tom jsem mu zabránil a stal se tak také jeho nepřítelem.
”A ti dva se chtějí zase pomstít své sestře. Tys byla pověřena tím je zpacifikovat a to se mu nelíbí, tak na tebe poštval Skálu.” Jasný jak facka.
”Nicméně, ten kdo tě postřelil, to už musel být ten, co ovládá mysl druhých. Charles, že?” Michael by se pokoušel nějakou tu dobu přemluvit Andělku k tomu, že jeho záměry jsou správné. Doslova by jí vykecal díru do hlavy. Za to Charles jí chce, co nejdříve odpravit.
”Vůbec nechápu, proč si to vzala. Platí tě aspoň dobře?” Myslím tím Otce. Protože mně nenapadá, proč by se jinak k něčemu takovému chtěla připojit. Tedy pokud nemám tu čest s dalším sebevrahem.

Každý ví, kde takový Michael Roberts má své sídlo, jelikož se hodí mít ve své rodině právníka. A právě do sídla právnické agentury Roberts a spol. jsme směřovali. Nachází se to v moderní čtvrti, což jasně dokazuje, že si účtují nehorázné sumy za své služby a mohou si je dovolit opravdu velmi bohatí a slavní. Taky jsem vysolil nehorázný balík za to, abych dostal Nicky z vězení.
Nebylo to zrovna kousek od domova alchymisty, ale něco mi říká, že s Andělkou máme stále o čem mluvit.
 
Ray "Zatracený" Simons - 13. října 2017 18:42
ray9187.jpg
V pekelných končinách - Co to?
Iracebeth - tedy teď spíše Irace

Samozřejmě, že si nemohl odpustit a praštil si, když měl tu příležitost, než se na scéně objevila Irace a karty se poměrně rapidně obrátili. Vítězoslavný úsměv mu zmizel z tváře ve chvíli, co ses zjevila ve své démonské kráse a odhodila jeho domácí mazlíčky, jako kdyby nevážili nic.

Když ses po něm vrhla, klon se snažil bránit, dokonce ti i po boku sjel drápy, ale bylo to marné, neměl proti tobě šanci. Jeho tělo bylo rozsápáno na malé kousíčky, avšak neuspokojilo to touhu natolik, jak by si jeden myslel. Bylo to strašně dlouho, kdy jsi naposledy mohla něco takového udělat.
Ovládána ze začátku Luciferem a potom Šedivákem, kteří ti bránili být tím co skutečně jsi a to velmi nebezpečnou démonkou, která se vrátila zpátky. To ty bys měla být na trůnu, když to Lucifer odmítal a vládnout pekelnému království místo Andrase.
A tak si trhala a drásala momentální nepřátelé, kteří ti stáli v cestě, než si se dostala k dalšímu bojujícímu hloučku. Přesněji k muži, kvůli kterému si teď tady, tam kam patříš.
Zbavila si jej nepřátel, ale bylo na něm vidět, že nesváděl souboj pouze s nimi, ale také sám se sebou. Podobně jako ty jsi před chvíli sváděla boj s Beth, než ses dostala ke kormidlu. Jako kdyby ho návštěva pekla změnila a chtěla odhalit jeho skutečnou podstatu. Nebyl obyčejný člověk, to si věděla už od začátku. To teplo, které z něho sálalo a jak byl cítit ti bylo povědomé. Teď když ses na něj dívala, na plameny v jeho očích, začala sis být jistá tím, kdo je vlastně Ray. Syn Lucifera, prince pekelného, má totiž oči po svém otci.

Už nebyl kdo zabíjet, Elxar se stáhl do ústraní, aby vymyslel nějaký plán B.
Zem byla poseta mrtvolami a všude byla krev. Dalo by se říci, že uprostřed toho klečel Ray, na jeho tváři mu hrál úsměv. Ani trochu jej neděsila tvá přítomnost a ani to, co jsi před chvíli udělala. Nemluvě o tom, co můžeš udělat jemu. Vlastně bylo na něm vidět, že si ten pohled a tvou přítomnost užívá, i přestože by to mohlo být to poslední, co by viděl.
”Jsi překrásná.” Pronesl, když vstal a prohlížel si tě se zájmem v očích.
 
Joleene "Jo" - 13. října 2017 07:14
joleene6101.jpg
Zpátky u miláčka! Jo a předtím ještě návštěva Mala...
David

Jestli jsem věděla, že bude paličatý, ždibec uražený a ještě k tomu všemu lehce nakrknutý? No, vzhledem k tomu, že je chlap (ať jakéhokoliv humanoidního druhu) a taky ksakru Princ pekelný. Kdyby tam nebyla žádná ješitnost, byla bych vážně dost zklamaná.

Nechám jeho královskou rozhodnutost o samotě a jdu si pro svoje věci.

Ne, že bych to řekla asi nahlas, ale jsem ráda, že ho i uložili do postele. Ať se tvářil jakkoliv odhodlaně, spánek potřeboval. Navíc spánek na pořádné posteli. Vlastně první po životě v pekle. Jak jsem si uvědomila, včera spal na zemi a přenechal mi celou postel. S kabelkou na rameni se proto zastavím a chvilku se na něj dívám. Je možné, že bych čerpala sílu z toho, že vidím někoho odpočívat? Nebo je to prostě jen tím, jak to vypadá poklidně, bezstarostně.

Uslyším za sebou jedné odkašlání. Překvapeně se otočím a zatvářím se jako kdyby mě při něčem ostudném přistihl. Nevím, zda jsem tu tak dlouho stála, a nebo zda se tak těší za Michaelem. Já se tam totiž netěším vůbec.

"Škoda, že většina z nich pocítí klid a uvolnění jen v hodinách, kdy nejsou pány svého vědomí,"
prohodím tichým hlasem k Davidovi.

Hned jdu pak za ním, vezmu si klíčky od svého auta a hned se cítím zase o trochu lépe. Jako součást mé výzbroje, jako součást mne, co dosedne na své místo. Jen se rychle (a snad i nenápadně) podívám směr zadní sedačky, jestli na nich není vidět moje krev, nebo tak něco. I kdyby tam nebyla, asi by bylo jasné, že žádné muchlovačky na zadních sedačkách v tomhle autě si už nevychutnám...

Nastartuji. Zapnu rádio, přepnu na náhodné přehrávání a pomalu se rozjedu.

"Vážně myslíš, že by to udělal? Že by poslal na mě Skálu?"
zeptám se najednou svého spolujezdce.

Mně se tomu totiž pořád vůbec nechce věřit. Jsme přeci na stejné straně, ne?
 
David *Lucí* Rubin - 13. října 2017 00:04
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
U Alchymisty
Joleene

”Tak ať.” Nemám co bych k tomu více řekl. Zvládl jsem se prát s bandou andělů a démonů zároveň, zvládnu i jeho. Ano, uznávám, že mi v té chvíli pomáhala Nicky a kryla mi záda, jenže teď tu není. Byl jsem i v aréně a bez ní, taky jsem to zvládl. V čem se toto může lišit?
Rozhlédnu se po kuchyni. Joleene má pravdu, musel nějak vědět, že tu jsem s ní. Budťo má nějaké magické zrcadlo, nebo prostě vidí do budoucnosti. Kdo ví?
Jak se tak rozhlížím po kuchyni, spatřím koutkem oka drobný pohyb na zemi a náhle mi to dojde.
[ï]Krysa.[/i]
Vzhledem k tomu, že jsme před nějakou dobou s Nicky byli lapeni v alternativním světě z jedné knihy a setkal jsem s jistými krysomluvčími, začne mi to dávat pomalu a jistě smysl.
Nic však neřeknu. Může to být ono a nemusí. Nicméně bych měl poradit majiteli domu, ať si zavolá deratizátorovi.
Bylo na mně vidět, že na toto téma se dále nehodlám bavit a tak jsem ocenil, když dala na můj plán a to že půjdeme navštívit bratříčka. Na jejím místě bych měl z něho větší vítr, než z toho informátora.

Odnavigoval jsem jí do pokoje, kde najde jak človíčka, tak i kabelku a vydal se mezitím obeznámit alchymistu se škůdci.

***

Než si otevřela dveře do místnosti, kde se nacházel človíček, slyšela si klidné oddechování, takové tiché chrápání.
Poté, co si otevřela dveře, tak si mohla spatřit Mala, jak poklidně leží na zádech na posteli přikrytý dekou a skutečně spí. Byl na to svým způsobem pěkný pohled. Kdo ví, jak dlouho takto dobře nespal. Třeba se mu zdají pěkné sny. Možná podobné, jaké jsi ty měla, než sis uvědomila, že umíráš.
Hruď se mu zvedala a klesala, což uklidňovalo.
Vypadal strašně mírumilovně, že by do něj snad nikdo neřekl, že před pár dny vylezl z pekla. Tedy krom té jizvy, která se mu táhla na tváři a svým způsobem jí hyzdila.
Možná bys jeho pozorováním strávila delší dobu a možná ne, ale to už na sebe upozornil princ pekelný svým odkašláním.
Je čas jít, řešit sourozenecké věci, dokud človíček takto spí.
Lucifer ti vrátil klíče od tvého auta i bez toho, že by sis o ně řekla a nechal tě jít jako první do auta.

”Vidíš. Nic se mu nestalo. Bylo v dobrých rukou.” Pronesu, jen co sedíme a lehce se usměji.
 
Joleene "Jo" - 08. října 2017 14:25
joleene6101.jpg
U Alchymisty - Ha! Já říkala, že je to náfuka!
David

Docela jsem překvapená tím, že mě nechal domluvit. Jedna moje část čekala, kdy mě přeruší a prohodí něco, na co nebudu mít odpověď. Takové tvory nemám totiž ráda. Odpovědi jsou moje. Zda jsem ale překvapená tím, že ví, že ho Luc slyší? No, vlastně ani ne. Ale jsem za to vděčná. Za to, že můžu obemknout rukama hrnek a tiše do něj foukat a hledět na hladinu, jež čeřím svým dechem.

Jsem fakt poslušná v tuhle chvíli. Mlčím, poslouchám a nechávám dva velké a nebezpečné entity, aby se očuchaly a odhadovaly se.

Zvedla jsem hrnek ze stolu, když končil hovor. Říkejte tomu intuice, nebo to, že vím, jak ten chlap na lidi působí. Každopádně jsem nechtěla, aby se můj hrnek s krásným hřejivým nápojem roztříštil po zemi, kdyby náhodou princ pekel nekrotil svou sílu. Pořád ještě do něj po chvilkách foukám.

"Myslím, že jsem se o něm tak nějak taky zmiňovala po prvním telefonátu," prohodím, když Lucifer trénuje chvilkovou meditaci.

Ještě pořád se trochu svého společníka bojím. Je to stále doznívající pocit z toho temna a děsiva, co kolem sebe vyzařoval před malým momentem.

"Nepodceňuji tě. To v žádném případě. Ale víš, že jemu je jasné, nebo to aspoň předpokládá, že to je bouda?"
zeptám se po tom, co se ujistím, že hovor je u konce. Pomalu se napiji čaje, jenom maličko. "Jen chci říct, abys ho nebral na lehkou váhu. Přeci jen by neměl ty informace co má, kdyby byl naprostý důvěřivý břídil. Bude to všechno mít nějak pojištěné..."

Znovu se napiji čaje a nacházím v tom horku laskajícím můj krk jistý druh útěchy a klidu. Možná, ale fakt jenom možná, není na všechno potřeba alkohol. Ale fakt jenom možná. Protože trocha rumu by tomu určitě neuškodilo. Znovu se napiji tentokrát déle. Vychutnávám si ten malinkatý okamžik. Ještě by to chtělo paprsky slunce na mé holé kůži a bylo by to tak relaxující, jak potřebuji, abych byla zase 100%.

"Ale jo, pojedeme, jen mi řekni, kde mám svoji kabelku a človíčka. Jen ho zkontroluju, popadnu telefon a klíče a můžeme jet."
 
Iracebeth *Beth* - 07. října 2017 18:19
beth29929.jpg
Iracebeth!
~Ray + Elxar a tlupa psů~

Uvědomila jsem si to příliš pozdě. Samozřejmě, že ten, koho jsem právě podřezala, nebude on, ale jeho zkurvená kopie. Utápěla jsem se ve vlastním vítězství, když na mě dorazili dva psi a já neměla čas se bránit. Srazili mě silou rychle jedoucího náklaďáku a na chvíli mi dokonce vyrazili dech, což je úctyhodný výkon. Aspoň tenhle druh pekelných psů šel vidět.

Na tváři jsem cítila jejich hnilobný horký dech a jejich tíha byla obrovská, že jsem se nemohla pohnout. Pak se objevil Elxar. Nůž by mi byl v tuhle chvíli stejně prd platný, tak jsem jeho ztrátu neřešila.
Pusť mě ven! zaslechla jsem Irace. Vůbec v jejím hlase nešel slyšet chtíč po krvi. Ironicky řečeno. Z jednoho jsem měla obavy. Pokud ji vypustím, nevím, co udělá. Může ublížit i Rayovi. Byla silná dost na to, aby pobila všechny Elxarovy kopie a ohaře. Ray by proti ní neměl příliš šanci, ale jak moc na výběr jsem měla?

"Bylo by víc zábavnější, kdybych mohla plivnout do ksichtu tvému pravému já," ušklíbla jsem se. Ani bych se nedivila, kdyby mi v tuhle chvíli uštědřil ránu.
Zvuky znějící z místa, kde byl Ray, nezněly příjemně.
Jak dlouho vydrží? pomyslela jsem si.
Pusť... mě... VEEEEN! sakra, ta byla hlasitá. Něco se ve mně zlomilo a já nedokázala Irace udržet na uzdě.

Oba pekelní psi z ničeho nic odletěli stranou jak po výbuchu. Přitom vydali kňučivý zvykl zraněných štěňat. Už jsem to nebyla já. Moje mysl se stáhla do ústraní, lépe řečeno do bezpečí, aby ji nerozdrtila nyní převládající mysl Irace. Smála se. Proč se sakra smála?

Obrázek

Zapřela se o všechny čtyři pazoury, až drápy nepříjemně zaskřípaly a vyskočila na nohy. Ocasem vrtěla jako šelma na lovu. Bílé vlasy kolem ní vlály jako by byla pod vodou a vůbec vypadala démonně nestvůrně. Tetování na jejich vrchních pažích lehce zářilo.
"Už je to dlouho, Elxare, oblízla si špičatým jazykem rty. Vycenila zuby a vrhla se na klon s cílem trhat a škrábat.

(Hod proti Elxarovi 65%)
 
Ray "Zatracený" Simons - 07. října 2017 12:51
ray9187.jpg
Pan uražený a jeho kopie
Beth

Elxar nikdy nebyl na boj stavěný. Ovšem šli mu jiné věci.
Například to, že si byl schopen vytvořit několik svých kopii, které za něj bojovali a umírali, on se na ně přitom spoléhal a schovával.
Takže to kdo před tebou klečel na kolenou a komu si tlačila nožem na krk s určitou pravděpodobností nebyl skutečně on, ale jedna jeho kopie a pan uražený teď bude na tahu.
Dva psi, co nehybně do této chvíli sledovali situaci, se na tebe synchronizovaně vrhli s úmyslem tě přišpendlit k zemi. (Hod na úspěch: 98%)
Mezitím, co se zřejmě další kopie Elxara objevila na scéně. Tyčila se nad tebou, jak si stále ležela na zemi pod těžkou vahou dvou mohutných těl.
”Říkal jsem si, zda to v sobě stále máš. Těší mne, že ano. Bude to o tolik zábavnější.” S tím si k tobě přiklekl.
Nůž, kterým jsi bojovala, ti z ruky vypadl ve chvíli, co na tebe dopadla těla pekelných psů a s určitou pravděpodobností se válí někde opodál.
Vzdáleně k tobě doléhali zvuky boje. Ray byl v této chvíli jistě zaneprázdněný svým bojem na život a na smrt. Takže to bylo na tobě se z této situace nějak dostat.
Elxar tě z nějakého důvodu chtěl a udělá všechno pro to, aby tě dostal.
Nemluvě o tom, že se toto místo neskutečně změnilo vládou Andrase a už to tolik nevoní domovem, jako nehostinnou krajinou.

***

Asi si říkáte, co jsem dělal já, když jsem dopustil, aby dámě bylo ublíženo. Mám kurevskou práci s tím se udržet při životě a zlikvidovat ty bestie. Čím dál tím víc začínám mít pocit, že když jednu zabiju tak se tam objevi další a další. Povím vám, že to není vůbec fér souboj. Ale já si nějak poradím. Snad.
Do té doby budu doufat, že můj démonský doprovod vydrží. Nejlépe zachrání zadek nám oběma, protože já netuším jak z toho.
 
Iracebeth *Beth* - 07. října 2017 11:51
beth29929.jpg
Pan uražený
~Ray + Elxar~
Hod: 95%

Co já vím, co by měl Ray cítit. Z nějakého důvodu sem šel a zatím jsem byla svědkem toho, že na něm bude něco víc a určitě ne lidského. Nejraději bych se jej zeptala přímo, ale k tomu příležitost asi nikdy nedostanu, protože se před námi objevila další překážka. Prudce jsem zastavila a trhla Rayovou rukou.
To snad ne, pomyslela jsem si v duchu a rozhlédla se kolem sebe. Dvojhlaví psi kolem stáli jako nepropustné křovisko a cítila jsem, jak z nich žhne samotné peklo.

"Taky jsi mi chyběl," pronesu uštěpačně.
"To mě mohlo napadnout, pomyslela jsem si. Zhrzená láska umí být svině a v případě Elxara dvojnásobná. Srovnejte si jeho a Lucifera a třeba ještě s Rayem. Patolízal, který nikdy neuznal odmítnutí a já... Irace by nesnesla být v područí někoho, jako je on.

Mrknu po Rayovi a pro sebe se usměju. Ten si poradí. Já vytáhnu nůž z pochvy. Jeho objevivší meč mě nevykolejí. Je to Luciferův syn, takže podobné triky v rukávu budou mít nejspíš všichni jeho potomci.
Byl na mě naštvaný, čehož jsem vyhnula a věnovala mu vzdušný polibek, čímž jsem ho rozběsnila ještě víc, ladně proklouzla kolem něj, aniž by se mě dotkl a kopla jsem jej zezadu do holeně. Přinutila jsem jej padnout na kolena a přiložila čepel k jeho krku.
"Ani být nemusí." Byla jsem si vědoma nebezpečí kolem sebe. Kterýkoliv s pekelných psů mohl na mě vystartovat. V nitru mi řvala Irace, ať ho podřežu. No, on by udělal na mém místě to samé, takže jsem nožem táhla.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12551593780518 sekund

na začátek stránky