Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2048


Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 22. ledna 2020 19:51Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 26. ledna 2020 14:39*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 26. ledna 2020 14:39Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 9:36Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 22. ledna 2020 19:51Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 26. ledna 2020 14:39Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 20. ledna 2020 16:56
zuli(1)9756.jpg
Omluva přijata
Damien

Ušklíbnu se na Damiena, když prohlásí, že si mám kytku raději podepsat. Pak jsem si sedla na postel a očuchala obsah kalíšků. Vybrala jsem si latté s příchutí oříšků nebo tak něco. Opatrně jsem se napila a pak se pustila do ujídání i snídaně. Donášení jídla až do postele se mi líbilo, na to bych si mohla velmi rychle zvyknout.

"Funkčně. Dokud nepohnu špatným pohybem s rukou, tak naprosto v pohodě. Jen mě postřelil. Teda, ne že bych si stěžovala, že bych potřebovala víc modřin nebo tak něco. Ale doktorka odvedla dobrou práci. Kdybych nevěděla, co se mi včera stalo, nevěřila bych tomu. Takže pokud k tomu nepotřebuju rameno, tak si myslím, že mi můj fyzický stav ničemu nebrání..." vysypu ze sebe spousty slov.

"Co znamená seznámit se s temnotou? Co je vůbec ta temnota a co to se mnou udělá?" zeptám se zvědavě. Nezním vyděšeně, protože jen těžko to bude ještě nebezpečnější než samotný démon. Jen chci vědět, do čeho se budu pouštět. Nakloním lehce hlavu ke straně.

"Víry? Víry v co? V to, že to přežiju?" přidám další otázky, sotva dopoví ta svá slova. Jo, vím, nejsem zrovna trpělivý posluchač.

 
Damien - 19. ledna 2020 22:57
fffffff1207.jpg
Omluva přijata?
Azula

Opravdu jsem nezamýšlel jí zmást. Ale nemohl jsem si pomoct a užíval jsem si to. Hlavně toho, jak na tu kytici hleděla. Jako kdyby to byl nějaký nádherný obrázek.
”Je tvoje. Klidně si jí podepiš.” Nad posledními slovy jsem se zarazil, protože mi došlo, že by toho snad byla i schopná. Stačilo jak následně vyřešila situaci se džbánem s vodou, aby kytice neuschly. Tak takovou reakci jsem opravdu nečekal.
Možná nebyl dobrý nápad ji kupovat kafe… Ještěže jsem vzal nějaké ty lattéčka s příchutí. Už nevím s jakými.

Popíjel jsem v klidu kafe a croissant měl v úmyslu sníst, až budu mít vypité jedno. Mezitím se rozhodlo toto zvědavé stvoření pokládat otázky, aniž by v klidu dojedlo snídani.
”Tak za prvé… jak se cítíš?” Tahle otázka je velmi důležitá a záleží na tom všechno ostatní. Pokud je zodpovězena kladně, což vlastně potvrdilo to, jak jsem ji viděl na nohou a něco mi říká, že dělala ještě nějaké hlouposti, než jsem přišel. Nevypadá jako někdo, kdo by byl hodný pacient a odpočíval.
”Mohli bychom tedy začít s nějakými jednoduchými cviky, kterými seznámím tebe s temnotou a temnotu s tebou.” S tím dopiju kafe a vezmu si tu sladkou dobrotu.
”Možná to zní děsivě, ale děsivé to není.” Dodám tentokrát já s plnou pusou.
”Chce to jen maličko víry a tak nějak překonat strach.” A něco mi říká, že tahle osoba s tím bude mít neskutečné problémy. Ale třeba jí jen podceňuji. Samozřejmě a ten démon se vzdá… všechno skončí bez boje. Ušklíbnu se své představě a raději ji to přestanu řešit.
”Kout pikle budu odpoledne.”
 
Azula *Zuli* - 19. ledna 2020 22:40
zuli(1)9756.jpg
Nový den, nový Damien
Damien

Ten chlap si ze mě dělá srandu!

Nemůžu říct, že jsem nebyla překvapená, když se objevil v místnosti ověšený spoustou věcí. Jednak jsem neviděla odkud se objevil, a tak jsem se ho trochu lekla. Jsem přeci jen trochu lekavá od té včerejší příhody s démonem a čekám, kdy se tu objeví. A druhak protože prostě se tu objevil ověšený kávou a kyticí růží.

Protahovala jsem se na zemi tak, abych skutečně k ničemu nepoužívala zraněné rameno. Ale nemohla jsem prostě jen sedět a nebo ležet. To nejde. Moje tělo by mi to nedovolilo. Naštěstí mě ale Damien nachytal, když už jsem zase stála na nohou. A tak jsem se nemusela ani tvářit provinile, že fakt chodím po hranici dovolených věcí.

"Ah, děkuji," pousměji se, když mi oznámí, že nějakou kávu donesl i mně. Ačkoliv kofeinu nijak zvlášť nepodléhám, tak si toho gesta cením a rozhodně si jedno z těch sladších káv dám. Velmi nadšeně pokukuji i po croassantech, které se usadily na mé posteli. Díky nim jsem skoro ochotná zapomenout i jeho včerejší prohřešek. Skoro.

"Skvělé, to je dobrá zpráva," pronesu nadšeně, když zmínil, že doktorka byla tak hodná a uvolila se mi poskytnout azyl.

"Eh, já-" dostanu ze sebe zase dost zmateně, když mi vloží do rukou růže. Nechci si ani představit kolik něco takového stojí. Zamrkám a neodolám jednomu z klišé a ke kytici přivoním. Je to vlastně úplně poprvé, co jsem v životě dostala takovouhle kytici.

"To jsi nemusel, ale díky! Teď už si ji vzít zpět nesmíš!" pronesu vzápětí nadšeně a nejspíš jsem ve tvářích opět trochu červená. Ale teď je mi to jedno. Mám obří kytici růží! Já dostala obří kytici růží. Já. Kytici!

Možná bych v ní měla čekat nějakou včelu, nebo něco podobného, ale já jsem prostě v tomhle prostě nemožně nadšená. Chvilku se rozhlížím po místnosti, kam bych je mohla postavit, než najdu džbán na vodu. Raději si budu chodit častěji naplnit kelímek, než abych je jen tak nechala uschnout! Ujistím se, že je v džbánu voda a pak je do něj opatrně vložím. Ještě když si sedám na postel, tak se na ně dívám. Až pak se začnu věnovat croassantům.

"Hm, a co je dneska v plánu? Neříkal jsi, že mě budeš něco učit? A nebo budeš jen kout pikle, jak nás z toho dostat a já se mám zabavit jinak?" zeptám se ho s plnou pusou.

 
Damien - 19. ledna 2020 21:40
fffffff1207.jpg
Ránko, ráno, ráníčko
Azula

Vysvětlil jsem doktorce celou situaci ve které jsme se nacházeli a ač nebyla vůbec nadšená tím, že jí budeme ještě nějakou dobu okupovat místnost, tak na to přistoupila. Prý má pro mně slabost nebo něco takového.
Svěřil jsem se jí s tím, co se včera odehrávalo a dostal jsem od ní facku, když jsem se dostal k přání dobré noci, na které jsem byl stále hrdý. Řekla mi, že mám jediné štěstí, že je Zuli takové mládě, protože bych byl v jiném případě nejspíše vykastrovaný. A s tím mně poslala do háje.

Hlavou se mi začali honit opravdu nepříjemné myšlenky. Co když jsem zkazil možnost, že bych s ní mohl něco mít? Tahle otázka mně opravdu zarazila a na tváři se mi objevil úšklebek. Opravdu bych něco s ní chtěl mít? To jsem se dočista zbláznil? Jenže další pomyslné Já pokrčilo rameny. Ano, líbí se ti. Děláš to, aby přežila, protože ti není ukradená. A po chvíli v mé hlavě nastal totální chaos. Jako kdyby se tam začali všechny myšlenky mlátit mezi s sebou a mně z toho akorát rozbolela hlava.

Protože bylo ráno a já opravdu potřeboval pořádnou dávku kofeinu, tak jsem se přemístil poblíž mé oblíbené kavárny, kde jsem vzal dvě dvojité černé espressa pro sebe a pro Zuli jsem vzal hned několik káv, jelikož jsem si nebyl jistý tím, co má ráda. K tomu jsem vzal jejich nejlepší nugátové croissanty. A jelikož jsem procházel kolem květinářství, které se nachází naproti kavárně, tak jsem se rozhodl koupit i tucet růží. Všechno jsem poctivě zaplatil.
Opět celý ověšený jsem se objevil zpátky v našem pokoji, kde samozřejmě Zuli už nebyla schopna vydržet v posteli, protože jsem ji načapal jak chodí po pokoji.
”Ránko, přinesl jsem kafe, ale protože nevím jaké piješ, tak jsem vzal hned několik druhů.” S tím položím tácek s kávou na postel.
”Dobrá zpráva, můžeme tady zůstat ještě nějakou dobu, než se budeš cítit dobře.” Na postel míří i croissanty, abych jí následně dal do ruky růže.
”Dlužím ti omluvu za včerejšek... bylo to hloupé. Chci říct, choval jsem se hloupě.” S tím si sednu na svou postel a pustím se do první kávy.
Tak to bychom po ránu měli.
 
Azula *Zuli* - 19. ledna 2020 19:05
zuli(1)9756.jpg
Nový den
Damien a doktorka

Jsem už vzhůru, když přijde doktorka. Probudila jsem se asi před půl hodinou a ještě polehávala. Kontrolovala pohledem zda můj společník taky spí a prostě jen přemýšlela o všem. Opatrně jsem také kontrolovala pohyblivost ramene. Ale bolest mě upozornila, že opravdu ještě není připravené na to, aby se s ním hýbalo.

"Bré ráno," pozdravím doktorku. "Docela dobře. Kdybych nevěděla, že jsem to měla prostřelené, tak bych tomu nevěřila. Tedy do doby, než s tím zkusím hnout."

Sotva se stihnu svěřit doktorce, tak se probere ten blonďatý proklatec, co mi nedal spát. Věnuji mu jen krátký pohled, už jen kvůli včerejšímu přání dobré noci, ale také proto, že jsem chtěla se věnovat spíše doktorce. Její připomínku přijmu s nejistým úsměvem a lehkým provinilým nakrčením nosu.

"Jo, zmiňoval se, že ho nebudu moct zatěžovat," přiznám.

*To vážně nemůžu nic? Ani nějaké opatrné cviky na posílení vazů, nebo fakt opatrné protahování?* zeptám se v duchu, protože pro člověka jako já je nepohyblivost fakt za trest.

Sleduji jak odchází a teprve až když se za nimi zavřu dveře, povzdychnu si dlouze. Lehnu si opět do postele s typickým dopadnutím teenagera, co má těžkou hlavu. Promnu si prsty kořen nosu a před očima se mi přehrávají moje sny. Polknu, když si vzpomenu na naprosto živou a naprosto dokonalou projekci mého mozku, která zobrazovala Damienovo vypracované tělo, jak se tiskne k tomu mému. Panenku skákavá, já ani netuším, jak vypadá pod košilí, ale můj mozek v tom má naprosto jasno. Pevné svaly, pár jizev a jedna nebo dvě zajímavě umístěné pihy na jeho torsu. Tiše si zoufale zasténám, když si vzpomenu na to, jak se ke mně večer přibližoval, na ten upřený dravčí pohled. Otisk jeho rtů na mém těle si můj mozek také vykreslil do neskutečných detailů. Ještě teď mi přijel příjemný mráz po zádech, když si vybavím ten pocit, jak jeho rty okoušely můj krk.

"Tohle nedopadne dobře," špitnu si tiše pro sebe a přestanu si mnout nos. Nepomáhá to. Zůstanu tak koukat do prázdného pokoje.

*Měla bych si sehnat chlapa. Možná ale až po tom, co zajistím, že nebudu na listině lidí, co chce někdo zavraždit. Možná. Možná to pořadí otočím. Tohle je hrozné.* Zazoufám si v duchu a na posteli se opět posadím. Tak jako vždycky, řeším věci pohybem. Nohy v tenkých ponožkách postavím na zem a opatrně se na ně postavím.
 
Damien - 19. ledna 2020 18:36
fffffff1207.jpg
Spánek
Azula

Jsem opravdu naprosto spokojený sám se sebou a s tím, co jsem jí provedl. V hlavě si to ještě nějakou chvíli přehrávám. To jak couvala a neměla žádné tušení. Jak zadržovala dech, jako kdybych ji snad chtěl ublížit. Poté puse byla ještě více zmatená a to jí tak neskutečně slušelo. Nemluvě o tom, jak krásně znělo splašené bušení jejího srdce, byl bych schopen to poslouchat jako ukolébavku.
Neuniklo mi, jak mně propalovala pohledem, potom co se dala zase do pohody. A počítám s tím, že se rozhodla, že mi to s chutí oplatí. Neskutečně se těším na tu chvíli.
Nevím, proč jsem to udělal. Možná z toho důvodu, že jsem prostě mohl. Vlastně abych se přiznal, myslel jsem, že mi to vůbec nevyjde a že mně spíše jednu vrazí.

Netrvalo to dlouho, co jsem skutečně usnul a spal naprosto spokojeně. Mé sny se točily kolem růžovlásky, které jsem zachránil život a která spala v stejné místnosti.

”Tak jak je na tom naše pacientka?” Probudí mně hlas doktorky, která se plně věnuje Zuli. Dokonce někde sehnala teploměr, kterým kontroluje zda nemá teplotu.
”Ah, skvělé. Potřeboval bych si s tebou promluvit.” S tím vyskočím na nohy a přejdu k doktorce. Ta je spokojená s tím, že pacientka žádnou horečku nemá a teploměr schová do kapsy bílého pláště. Ještě se podívá na ránu, která by za jiných okolností vypadala strašně. Takto je pouhou vzpomínkou na to, co se včera událo.
”Nevím, zda to Damien říkal, ale i když je rána zahojená víc než by měla… tak je potřeba s tou rukou tak týden nehýbat.” Tak zní poslední slova doktorky k pacientce, než se se mnou vzdálí, abych jí mohl požádat o ještě nějaký ten čas. A necháme tak Zuli samotnou v místnosti.

***

Copak se Zuli zdálo?
Tvoje milované podvědomí se rozhodlo, že tentokrát nebude trápit ošklivými sny s démonem. Ale protože stále zpracovávalo, co se před chvíli stalo s Damienem… tak sny se točily kolem něj. Kolem jeho úsměvů, kolem jeho rtů a v úplně poslední řadě, kolem jeho těla. Tvému podvědomí se velmi zamlouvala blízkost jeho těla.
 
Azula *Zuli* - 19. ledna 2020 17:57
zuli(1)9756.jpg
To říkají ti, co mi to závidí!
Damien

"Z profesionálního hlediska to byl nekontrolovaný pád vzad," odpovím velmi rychle, ještě než stihne ke mně dojít. Udělala jsem dobře, protože v moment, kdy si sedl na postel, už jsem se soustředila na něj a na to, co hodlá provést. Část mě očekávala nějakou vendetu, další část hlasovala pro nějakou skopičinu, poslední část se dostávala víc ke slovu s tím, jak se ke mně začal přibližovat. Pobavený výraz ve tváři se postupně stával tázavým a trochu i nejistým. Ucouvnu hlavou jen o pár centimetrů, ale on tu vzdálenost stejně překonal. Absolutně nemám tušení, co teď provede, ale zadržuji dech, aniž bych si to pořádně uvědomila. Nějakým zázrakem se mi podaří nepolknout naprázdno pod tím jeho upřeným pohledem predátora.

Po jeho puse na dobrou noc jsem ještě víc zkoprnělá a zmatená než předtím. Do toho se vrátí ono splašené bušení srdce a silné prokrvení mého obličeje. Až když se odtáhne, tak začnu zase pravidelně dýchat.

*Ten jeden proradnej..!*

Nemám správné pojmenování, ale vím, že nic lichotivého by to nebylo. Moc dobře věděl, co ten jeho pohled a jeho blízkost dělá ženám. To se s vámi klidně vsadím! A on to na mě použil jen kvůli tomu, že jsem se smála jeho neomalenosti!

*Tak to ještě počkej, tohle skóre vyrovnáme!* zapřísahám se v duchu, zatímco pozoruji, jak uklízí. Do tašky mu přihodím prázdné sáčky, přestože mi to pár vteřin trvá, než se srovnám tak, abych mohla fungovat.

Propaluji jej pohledem zatímco si tak klidně jde lehnout do postele. Ani si neuvědomuji, že jsem mu nedala odpověď. Nejraději bych se otočila k němu taky zády, ale bohužel moje zraněné rameno mi nedovolí spát na boku. Dívám se tak aspoň do stropu. Trvá mi dlouho, než zase usnu. Blízkost smrti jednomu zaneprázdní mozek stejně jako blonďatý fešák. Ale víc v tom byla fakt ta smrt a vzpomínky na děsivý sen o démonovi.

*O prosím, ať se mi nezdá o něm!* věnuji v duchu prosbu osudu, ačkoliv už nespecifikuji koho z těch dvou myslím.
 
Damien - 19. ledna 2020 17:16
fffffff1207.jpg
Večeříš… no a toto je jídelníček dětí.
Azula

”Jak to vypadalo?” Zeptám se rozhodnu se k ní přiblížit. Hned poté, co odloží prázdnou plechovku a pronese něco nepodstatného. Přesněji si sednu na kraj postel a nakloním se k ní, tak abych jí narušoval komfortní zónu. Upřeně jí hledím přitom do očí a s přibližováním skončím, když se nosy dotýkáme jeden druhého. Tvářím se přitom jako dravec, který dostal kořist tam, kde přesně chtěl.
”Dobrou noc.” Pronesu a dám jí pusu na kořen nosu. Vychutnávám si reakci, kterou jsem v ní vyvolal.
Následně se od ní odtáhnu, vyhodím prázdné sáčky do koše a uklidím jí postel, abych si následně lehl do té své. Schválně se k ní otočím zády a zavřu přitom oči.
 
Azula *Zuli* - 19. ledna 2020 14:44
zuli(1)9756.jpg
Já jen večeřím gumídky a čokoládu!
Damien

"No, abych byla upřímná, tak ne," přiznám se. K víře mě nikdy nikdo nevedl. Možná tak k víře k penězům, ale to je tak všechno. Ale v kontextu se mi k němu přiřadí určité postavení. "Skvělé, jen si pořídím auto, abych toho mohla využít," dodám s ušklebkem.

Můj vtip na jeho účet neocení smíchem, ale já se bavím dobře. Navíc už se nemračí, takže jsem svého nakonec přece jen dosáhla. Nejspíš mi to ale chce vracet vzhledem k tomu, jak pravidelně mě za posledních pár minut přivedl několikrát k rozpakům.

Rozpletu rychle nohy ze svého sedu a chci se zvednout, abych zkontrolovala, jak je na tom Damien po té, co mi zmizí z dohledu někde za mojí postelí. Jeho úklona mě rozesměje.

"Jo, jo, určitě, aha. Vypadalo to tak, hmmm," směju se dál a o to víc, když se snaží tvářit, že se nic nestalo. Raději si vezmu pití a dopiji svoji kolu. Postavím ji už definitivně na stolek a pak přejedu pohledem po více méně snědeném pohoštění.

"No... zamávali jsme s tím dobře..."
 
Damien - 19. ledna 2020 13:52
fffffff1207.jpg
Jako malí...
Azula

”Slyšela jsi už někdy jméno Uriel?” Zeptám se, jelikož nevím, jak je na tom se znalostí biblických postav. Není tak známý jako jeho kolega, náš momentální velký problém.
”On není jak ten druhý. Ale preferuje jméno detektiv Jonah Stone… takže možná by ti s tím parkovacím lístkem mohl pomoct.”

”Hahaha...” Prej přehodnotit. Na tváři se mi objeví úšklebek.

Samozřejmě mému bystrému oku neunikla reakce, kterou u ní vyvolal můj úsměv a je jedno, jak se to snaží zamaskovat… prostě si všímám toho, že jí dostávám do rozpaků.
Líbí se mi, že jsem úsměvem zamaskoval skutečnost toho, že jsem ta slova myslel naprosto vážně. Což mně samotného opravdu děsí.

Neodolám a když mi hodí gumového medvídka, rozhodnu se ho chytit. To se mi také podaří, ale přitom to způsobí to, že neodhadnu kde postel končí a octnu se na zemi. Ale gumídka přitom spokojeně žvýkám.
Rychle se zvednu na nohy a rozhodnu se to brát, jako naprosto prvotní plán a tak se ukloním na pomyslný potlesk.
”To jsem měl v plánu.” S tím se opět posadím na postel.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1759181022644 sekund

na začátek stránky