Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 26. března 2023 16:01
zuli(1)9756.jpg
Nový začátek?
Sandman

"Ještě jsem ti to neodsouhlasila, pouze vysvětluji, že to není pro mě vůbec žádná cena," protestuji slabě, protože hřejivý pocit v mé hrudi stoupá s jeho dalším úsměvem. Nechápala jsem, jak něčí úsměv může mít na mne až takový vliv, ale kdybych si měla tipnout, řekla bych, že to bude nějak souviset s tím, jak je mocný. Možná nějaké... magické feromony. Co já vím. Věděla jsem jen, že jsem si to užívala.

"Ještě jsem to neodsouhlasila," upozorním jej. A jsem ráda, že sedím, když pronese další informaci k té celé nesmrtelnosti. Zpomaleně zamrkám a trochu zaraženě se na něj dívám. "Já? Tvůj nástupce?" zopakuji naprosto konsternovaně. A pak obdivně hvízdnu. "Buď jsi ještě větší blázen než já, nebo víš fakt mnohem víc věcí, než já o mně. Tolik důvěry si nezasloužím. Ale děkuju. To zní... velmi lákavě. Jakože fakt dost. To je podmínka pro to, abych se mohla stát nesmrtelnou? Sloužit ti a pomáhat do konce vesmíru?"

Pohlédnu na něj zpříma a snažím se nedávat důraz na tu otázku, ačkoliv je to klíčová odpověď pro moje finální rozhodnutí.

"A jak je to tedy s tou nesmrtelností? Nezabije mne nic, nebo jen jsem ochráněná před chorobami a stářím?" vrátím se k jedné z nezodpovězených otázek. A sama jsem překvapená, jak rychle a snadno v takových rovinách dokáži přemýšlet. Paradoxně mě překvapí mnohem méně informace o jiných světech. Ale i tak jsem ráda, že sedím pohodlně na gauči.

"To zní docela dobře," uznám a pokývám hlavou. Nemám absolutně žádnou vazbu na zbytek světa v té realitě, ve které jsem se narodila. Tedy až na jeden slib. "Ale mám z téhle reality ještě nedodělanou práci. A já nerada nechávám věci nedokončené a účty nevyrovnané..."

Musím se zhluboka nadechnout, abych zatlačila pocit vzrůstajícího spravedlivé hněvu, sotva si vybavím Temnotu. Tolik mi toho ze života vzala, že jsem neváhala jej opustit. Je těžké necítit hněv, ale nyní, když jsem věděla, že tohle by mohl být klíč k mému boji s ní, musela jsem trénovat. Což se ukázalo vzápětí být znovu testováno, když mi Sandman ukázal projekci verze zhoršeného stavu světa.

"Nic se neděje," ujistím ho a polknu. Prohrábnu si rukou vlasy, jak se snažím vzpamatovat z toho nečekaně lidského pohledu v jeho obličeji. "Máš na sobě hromadu zodpovědnosti. A jsi dostatečně zodpovědný vladař tohodle světa, abys věděl, že tohle nemůžeš riskovat. Ale... hádám, že je to dost osamělá pozice, co?" zeptám se, ale vlastně nečekám odpověď. I v tom snu, kdy jsem vedla cirkus, jsem cítila, že jsem sice byla s ostatními, ale část mě byla i tak osamělá. Rozuměla jsem té bolesti. Možná právě proto mě to tak zasáhlo.

"Ale bez problémů, Udělám to ráda. Pokud ti to udělá radost," věnuji mu úsměv a raději se příliš nezamýšlím nad tím, jak bude těžké najít jednoho člověka. "Stačí mi pomoct s Temnotou, poradit, jak ho najdu a dát mi čas a já ho zkontaktuju.... A když jsme u toho, je nějaký způsob, jak tě budu moct kontaktovat, kdyby mě omrzel život na zemi a já chtěla do jiné reality? Nebo se stát tím... učněm?"

Ano, nedomýšlím věci do konce, ale možnost menšího utrpení se mi opravdu líbila. Takže jsem se vracela k našemu původnímu tématu o mé nesmrtelnosti.
 
Vypravěč - 24. března 2023 16:07
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sandman
Zuli

Na jeho tváři se objeví pousmání. Opět je to pro tebe velmi příjemný pocit.
”Dobrá tedy… Je tu jedna věc. Až by tě to na zemi omrzelo, rád bych, kdyby ses stala mým učněm. Dělala mi společnost a možná v budoucnu i samotného nástupce, kdybych měl třeba chvíli se zdržet na zemi.” Na chvíli se odmlčí. Dá ti možnost to zpracovat a nějakým způsobem cítíš, že to co se chystá vyslovit bude ještě silnější káva.
”Neexistuje jenom tahle realita, drahá Azulo. A pokud bys chtěla, mohl bych tě do jiné třeba o něco příjemnější přesunout. Určitě vím o pár, kde není Peklo na Zemi a daří se jim tam obstojně.” Kdo ví, jestli jsi čekala něco jiného.

Jakmile promluvíš, zastavíš ho tak v mučivé projekci. Omluvně se na tebe podívá, jako kdyby se nechal unést. Z toho, jak na tebe teď hledí, vyčteš tolik. Je už tu neskutečně dlouho sám, i když mi společnost dělají jeho výtvory, není to ono, co by potřeboval.
”Omlouvám se.” Najednou ti přijde tak neskutečně až bolestně lidský. Je to něco tak neskutečně nečekaného, že to s tebou patřičně zamává.

Když vyslovíš svou teorii nakloní hlavu na stranu a zvědavě si tě chvíli prohlíží, pak svou pozornost opět přesune na svůj výtvor.
”Možná.” Připustí a při tvé nabídce se pousměje.
”Byl bych ti moc vděčný.”
 
Azula *Zuli* - 22. března 2023 20:54
zuli(1)9756.jpg
Nesmrtelná Zuli
Sandman

Nespokojeně zavrtím hlavou a vydám i onen patentovaný zvuk nespokojených učitelek, když někdo zapomene napsat jednotku za výsledek a dokonce jej ani dvakrát nepodtrhne.

"Nemysli si, že si nevšímám toho, když mi není odpovídání na otázky, Sandmane," pronesu pobaveně a pošoupnu se přeci jen na gauči o něco blíže. Jednu nohu pokrčím v koleni a do podkolení jamky druhé nohy skryji nárt v botě.

"Jednu věc nechápu. Tvrdíš mi, že mě znáš, ale přesto mi řekneš takovouhle fádní nabídku. Tedy, není fádní, ale její domnělé ceny jsou dost ohrané. Víš, že lidi, na kterých mi záleží se dají spočítat na jedné ruce a z toho můžu mít uříznuté čtyři prsty. Ti, na kterých mi záleželo nejvíc, jsou už dávno pod drnem. Teda, nebo jak spíš říkáš ty, vzala si je tvoje sestřička. Tvářit se, že jsem někdo jiný by taky nebyl problém. Stejně nerada zůstávám na jednom místě dlouho. A životě na Zemi je v současné chvíli peklo, takže nevím, zda by se někdo staral o to, že stejná ženská tu prošla před šedesáti lety..." znovu pokrčím rameny a nakloním zamyšleně hlavu ke straně. Pozoruji fénixe, jak si snaží vydobýt polaskání od svého stvořitele. Jaký to musí být pocit být v náručí někoho, kdo vás stvořil? Někoho, kdo vás tak moc přesahuje? Cítí fénix sounáležitost? Úctu?

Ukázka ještě většího pekla na zemi se mi nelíbí. Nakrčím rty a trochu se odtáhnu jak to jen od vtisknutého obrazu v mozku jde. Zvednu ruce v obranném gestu.

"No jo, no, jo, promiň. Jsem jenom obyčejnej smrtelník. Nevěděla jsem, že je to citlivé téma, ani že za to peklo na Zemi může Lucifer, co se vzdálil z pekla. Ale jestli ho potkám, nakopu mu zadek. No dobře, pořád je to Lucifer, takže spíš slovně. Ale chápeme se. Všechno dobrý, mezi náma? Přišlo mi, že předtím jsme byli... na stejné vlně. Kámo." Doplním to gestem jaký dělají surfaři, kdy nechají vztyčený jen malíček a palec a zatřepou rukou rukou.

Úzkost ze mě opadla, protože mě Sandman dokázal vymanit z depresivní smyčky. A můj mozek, aby kompenzoval tu předchozí špatnou náladu a snažil se jí zabránit, obrátil a mě huba zase jela na plné obrátky. Vzpomněla jsem si na vtip o Pagliacim.

„Přijde chlap k doktorovi, že prý má deprese. Že je život tvrdej a krutej. Že se cítí v tom hrozným světě úplně sám. Doktor povídá, že léčba je snadná: "Do města přijel slavný klaun Pagliacci. Zajděte se na něj podívat. To by vás mohlo postavit na nohy." Chlap se rozpláče: "Ale doktore… já jsem Pagliacci."“

Začínám si říkat, že moje potřeba vtipkovat je jen maskovací mechanismus. Kdo mluví, žije. Kdo vtipkuje, nemůže být v depresi, ne? Povzdechnu si nahlas a raději se zkusím soustředit na pána snů.

"Takže Fénix ti připomíná toho tvýho kamaráda, protože se musí každých pár desítek let přerodit v jiného člověka? Jsi si jistý, že ještě není posedlý, nebo tak něco? Tedy, nechci tě děsit, ptám se jen ze zvědavosti. Když mi tady teď tak pomáháš, nemám ho třeba navštívit, zkontrolovat, že je oukej, nebo nevím... pozdravovat ho?" nabídnu se nakonec.
 
Vypravěč - 20. března 2023 17:17
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sandman
Zuli

Opravdu neskutečně trpělivě vyčkává než vyslovíš všechno, co máš na srdci. Ta jeho trpělivost je až hmatatelná. Prsty rytmicky klepe do opěradla svého trůnu, na druhé ruce mu leží fénix, který si rozhodl dát dvacet.
Když mu však ke konci navrhneš, aby se vydal sám do světa smrtelníků, tak se mu zlověstně zableskne. Nic dalšího však neudělá.
"Samozřejmě, že by to něco stálo. Nesmrtelnost by se pochopitelně týkala pouze a jen tebe. Byla bys nucena se dívat na tvé blízké, jak stárnou nebo jsou nemocní. Až by si nakonec pro ně šla má drahá sestřička Smrt. Myslím, že to je ta nejvyšší cena." Na chvíli se odmlčí, ale ne na tak dlouho, aby jsi ho mohla přerušit.
"A samozřejmě čas od času, budeš muset změnit svou identitu. Předstírat smrt a pak se vrátit jako svá vnučka nebo tak nějak to říkal." Zase začne hladit fénixe, který do něj drcnul zobákem, aby na sebe upozornil.

"Ano, vidíme se každých sto let v té stejné krčme, kterou jsem byl nucený koupit." Dlouze si povzdechne, chvílí přemýšlí nad tím, jak ti to vysvětlit.
"Nemohu odsud jen tak odejít na delší dobu, jak to udělal Lucifer. Kdybych to udělal moje říše by se rozpadla. Jsem součástí tohoto místa. Věř mi, že si nedovedeš představit kolik škody by to udělalo." A tak ti místo toho ukáže názornou ukázku. Myslela sis, že už ta země nemůže být dostatečně zničená, ale to ses mýlila. Přesunuli jste se do jednoho města, kdy jsi viděla jak lidé chodí zmateně sem a tam. A když ses na ně podívala pozorně, všichni byli posedlí.
"Jakmile bych opustil svou říši odešel by se mnou i samotný spánek. Lidé by z toho zešíleli a tak by se stali snadnou obětí pro merzosti. Už by tu nikdo nezůstal. Vím to, protože si mohu dovolit pouze jen tu chvíli, aniž bych víc riskoval."
 
Azula *Zuli* - 11. března 2023 16:24
zuli(1)9756.jpg
Příběhy a nabídky
Sandman

Změřím si jej pohledem. Chvíli jsem na vážkách, ale pak zavrtím hlavou a krátce se trochu štěkavě zasměji.

"Já jsem tě prokoukla. Sice to možná pronášíš tím neutrálním hlasem, ale ty si normálně teď ze mě děláš prd- teda chci říct poťouchlata," opravím se rychle. Z nějakého důvodu se mi před ním nechce mluvit příliš sprostě. Snad ta vidina toho, že je to mocná entita. Znovu zavrtím hlavou. Vděčně pak změním pohyb své hlavy k přikývnutí, když mi Sandman slíbí, že si Damien nebude nic pamatovat. Je to tak dobře, ještě by si tohle celé romantizoval. Cítím se trochu ochuzena o magické zaříkání, ale pro teď usoudím, že není třeba zkoušet jeho trpělivost.

"Ehm," odkašlu si, jak si nejsem jistá, co si o tom mám myslet. "Díky...? Teda asi. Většinou poslední dobou slýchám šílená a myslím, že něco ve smyslu chodící chaos, ale zajímavá beru. Řekla bych to stejné o tobě, tedy to, že jsi zajímavý... jedinec, ale hádám, že to pro tebe není lichotkou, ale prosté konstatování faktu."

Moje slova se víceméně potvrdí jeho vyprávěním. Jen Sandman sám mohl tvrdit o Smrti, že je otravná. Tedy, smrt je otravná, nikdo nechce ve skutečnosti umírat, ale nemyslím, že to o umírání řekl kdokoliv, kdo se se Smrtí samotnou potkal. Jeho vyprávění je dost možná nějaké kouzlo, protože já najednou vidím všechno se odehrávat před mýma očima. Téměř můžu cítit i vůni a atmosféru toho místa. Jeho otázka na závěr mě zarazí. Okamžitě si vzpomenu na svou dohodu s démonem a kam mne to dovedlo. Pátravě se na něj zadívám a pokusím se ležérně pokrčit rameny.

"Záleží. Co takováhle nesmrtelnost obnáší? Jen to, že neumřu na stáří, nebo že bych nemohla umřít vůbec? A taky, co by mě to stálo. Duši si nejsem jistá, jestli mám dost čistou na to, aby stála za tu cenu, a ani tak bych o ni nechtěla přijít. Ale uznávám, že by bylo fajn nemuset myslet na to, kam přijdu po smrti. Protože uznávám, že nejsem žádný svatoušek a nikdy jsem nebyla..." odpovím mu obšírně a znovu pokrčím rameny. Pak se na něj znovu zadívám a vědoucně se usměji.

"Copak, hledáš si nového kamaráda do sbírky? To se totiž stačí zeptat na moje číslo a já ti ho klidně dám. I když netuším jaký máš tady signál... Asi dost mizerný, co?" Neodpustím si pobavenou poznámku, než se vrátím k původnímu tématu. "A tedy... to se s ním tedy vídáš každých sto let a on ti povídá o životě na Zemi? Nebylo by zajímavější, kdyby sis to mohl vyzkoušet ty na svou vlastní kůži? Žít jako smrtelník, dokud nezískáš dost dat na to, aby sis sám udělal představu o tom, jaké to je být člověkem?"
 
Vypravěč - 11. března 2023 00:54
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sandman
Zuli

”V tom případě bych se zeptal, zda tvoje láska k němu je opravdu skutečná a tak silná?” Zeptá se tě na oplátku on.

”Dobrá tedy. Damien si nebude nic pamatovat.” Nic víc k tomu neřekne. Neudělá ani nějaké čáry máry. Nicméně z toho, jak to řekl mu naprosto věříš, že se tak stane.
”Jsi opravdu zajímavá osoba.” I když to tak nezní, tak to je od něj opravdu velká lichotka.

”Má drahá sestřička Smrt si před sedmi sty lety dala do hlavy, že bych taky potřeboval vyjít na povrch a být svědkem jak lidé žijí. Poslechl jsem ji tedy, protože to ani jinak nešlo. Nedala by mi pokoj a jak ona dokázala být občas neskutečně otravná.” S jeho slovy jako kdyby ses opravdu ocitla v oné době. Šli spolu do taverny, která byla celá dřevěná. Zem ti přišla neskutečně blátivá a prostě to celkově vypadalo sešle. Sandman měl v té době delší rovné vlasy a jeho sestra měla stejně černé vlasy sepnuté v culíku, na sobě měla drahé černé šaty a byla bledá jako sama Smrt, kterou skutečně byla.
Vešli dovnitř, kde to proudilo životem. Velká místnost byla osvětlena pouze svíčkami a uprostřed se nacházelo ohniště. Bylo tu pár obsazených stolů.
U jednoho stolu hrály karbaníci karty, druhý stůl nad něčím neskutečně debatoval. U baru jich pár také stálo. Jenže ty dva zaujal jeden stůl, kdy jeden chlápek prohlásil větu, kterou na sebe upoutal jejich pozornost. ”Smrt je hloupá.”
”Tvrdil, že neumře. Že se tak rozhodl. A jak to řekl, ten způsob. V ten moment jsem si sestrou vyměnil pohled a dohodli jsme se, že si ho vezme až já jí to řeknu. Sedl jsem si k němu, abych s ním hodil řeč. Po pár slovech jsem mu řekl, že se na stejném místě setkáme za sto let.” S tím se odmlčí a poté na tebe upřeně pohlédne.
”Chtěla bys být také takhle nesmrtelná?”
 
Joleene "Jo" - 06. března 2023 18:38
joleene6101.jpg
Trocha představivosti, suchare
Mal, Carlos

"Pokud tě postřelí, tak si pak můžeme společně zahrát na doktory a já si dám dost záležet, abys na tu bolest zapomněl, co ty na to?" navrhnu a mrknu na Malcolma, když kolem něj procházím. Říkám to tak s nadhledem a klidem, protože jsem si jistá, že Carlos nevystřelí, ne dokud tam budu já a budu ho bránit. "A teď pojď, bude horší když se zdržíme. Dal mi to časové ultimátum, kdy mě pak začne hledat, pamatuješ?"

Zbytek cesty jdu mlčky. Soustředím se na okolí a snažím se zahlédnout zárodek nějaké pasti. Nic takového nenajdu a zastavím se až kousek od Carlose. To, že Mal stojí několik kroků za mnou, jsem si všimla, až když jsem se na něj krátce otočila. Obrátím se zpět na Carlose s pobaveným výrazem na tváři.

"Ale no tak, Carlosi. Jen proto, že máš ke mně otcovské sklony neznamená, že musíš být nepříjemný na mého kluka, když si ho přivedu domů," řeknu značně pobaveně a zatím stojím uvolněně, ačkoliv jsem si více než vědomě napětí mezi oběma muži.

"Je dobrej, Carlosi. Sice ani, má v sobě démona, ale je to spíš... symbióza než posednutí. Prohlédla jsem ho svým andělským spektrem," začnu se za Mala a Zikyho přimlouvat a tak trochu přitom lžu. Žádný speciální andělský zrak nemám. "Zachránil mě a chce pomáhat. Sám jsi slyšel ty historky o tom, jak loví merzosti. Takže co kdybychom si přestali hrát na mexickou patovku a půjdeme někam, kde nebudeme tolik na očích, abychom se přeskupili? Je potřeba začít zabíjet merzosti efektivněji. A já mám možná plán."
 
Malcolm *Mal* - 06. března 2023 16:30
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Čerstvý vzduch?! Tady?
Joleene

”No jo, ve dvou… dobře vlastně ve třech, se to lépe táhne.” Pronesu a mrknu na ní. Jsem docela rád za to, že tu ještě není Ezechiel, protože jak ho znám, tak by se neopomněl zmínit o tom, že to možná způsobila její absence touhy se nechat zabít.
”Když to bereš takto…" Pokrčím rameny. Nebudu lhát jsem trochu nervózní. Nejsem si však úplně jistý tím, jestli za to může tohle nepřátelské místo nebo je to očekávajícím střetnutím s dávnou minulostí.
Je mi naprosto jasné, že by to tady Joleene nejraději srovnala se zemí, za což se jí ani trochu nedivím. Jenže na to teď není vhodná chvíle, navíc by to chtělo o něco drsnější zbraně hromadného ničení.

Udělal jsem to o co mně požádala, protože jsem s ní naprosto souhlasil.
”A neměl bych raději počkat v nějakém úkrytu?” Pokusím se jí ještě navrhnout, avšak je to velmi chabý návrh. Stále totiž jdu rozhodným krokem kupředu. Je pravdou, že kdybych měl počkat v úkrytu, tak by to znamenalo, že bychom se museli rozdělit a to se mi zrovna dvakrát nechce.

Netrvalo to dlouho a dorazili jsme na místo určení. Jakmile jsem spatřil Carlose, tak jsem se zastavil a nechal Joleene, aby šla za ním dál. Odolal jsem chuti na něj zamířit a tak jsem měl pistoli nepříjemně dole.
”Koukám, že jsi toho parchanta přivedla s sebou.” Pronese místo pozdravu a je na něm vidět, že by mi nejraději vypálil díru mezi oči. Jenže stejně jako já se snaží to neudělat, protože nám oběma na ní záleží. Zároveň ani jeden nestojíme o to si jí proti sobě poštvat.
 
Azula *Zuli* - 04. března 2023 19:33
zuli(1)9756.jpg
Kdo jsem já a kdo jsi ty
Sandman

Procítěně zabručím jako puberťák, kterému matka zakázala jít ven, dokud nevysaje a nevynese koš. Schovám si na moment obličej do rukou.

"Nemůžeme se raději vrátit k tomu, kdy jsem ho měla zachránit silou svojí lásky? To by bylo nejspíš schůdnější," odfrknu si pobaveně a zavrtím nad tím hlavou. Sandman si připadá jako generátor náhodných mouder starých kung fu mistrů z filmů z minulého století. Zamyšleně poslouchám i ta jeho další slova, ale cítím jen jeho zármutek, nové myšlenky mě k tomuto tématu nenapadají. Až teprve ve chvíli, kdy si připustím, že chci prostě někam patřit, zažiju překvapivé ulehčení od mých bolestí na duši. Nikdy bych nevěřila, že mi může pomoct s mými vlastními emocemi a šrámy na duši někdo jiný. A co víc, dokonce jen svými slovy a svým úsměvem. Zmateně na něj hledím a sama si až zpětně uvědomuji, že mu úsměv - byť je ten úsměv velmi plachý - opětuji.

"Já..." zarazím se a stále zpracovávám to, co najednou cítím. Absence bolesti je tak zvláštně povznášející, obzvlášť když ta bolest trvala tak dlouho. "Chtěla bych si to všechno pamatovat. Ale byla bych raději, kdyby Damian si nepamatoval nic," vyslovím svůj požadavek opatrně.

Zaujatě poslouchám Sandmana a sleduji, jak něžně hladí zvíře. Pomalu se obrátím směrem k němu a opřu se o opěradlo gauče. Tvář mi opět rozjasní můj vlastní úsměv, když se i on usměje.

"Předpokládám, že čas plyne jinak. A s Damiánem se pro teď nic neděje. Takže... prosím. Povídej. Kdo je ten tvůj přítel a jak jste se poznali?" zeptám se jej a přistihnu se, jak mocmne jeho odpověď zajímá.
 
Joleene "Jo" - 02. března 2023 22:43
joleene6101.jpg
Venku na čerstvém vzduchu
Mal

Široký úsměv na jeho tváři není zrovna něco, co bych od něj čekala během přestřelky s merzostmi. Ale nemohu říct, že by mne to vyděsilo. Tak trochu mi to připomnělo bezstarostnost Simona. A navíc, sama musím uznat, že jsem si užívala, že jsem ty shnilé zlotřilosti mohla odprásknout a vymazat z povrchu zemského.

"To bylo dost rychlé, skoro jsem si to nestihla ani užít," poznamenám, když se rozhlédnu kolem a žádné další merzorsti se neobjeví.

Nevím, co má Mal za lubem, když k těm věcem jde. Usekávání hlav od něj jsem nečekala. Po té, co se skutečně ujistím, že nikdo kolem není, se vydám za ním. Vezmu ze země jednu z volných mačet a ačkoliv jsem přesvědčená, že tyhle věci jsou již po smrti, dekapitaci stejně několika z nich provedu. Cítím v sobě žár spravedlivého hněvu, který dodává mým ranám na síle.

"No, bylo by nezdvořilé odejít a nenechat ani vzkaz," ušklíbnu se na něj, když zmíní, že jsme se tím zdrželi dost dlouho. Mačetu si i s pouzdrem dám na pásek od kalhot a předloktím si dám vlasy z obličeje. Za spoušť, co jsme z nich nadělali, se nestydím. A tak mě ani nenapadne, že by měli dostat vlastní hrob. Ničím takovým se rozhodně nechci zdržovat. Proto následuji Mala v cestě ven, aniž bych jedinkrát zaváhala. Hlídala jsem mu záda a nechala se vyvádět labyrintem chodeb. K mému zklamání nepřišla těm merzostem další skupina na pomoct. Skóre jsem s nimi neměla ještě vůbec vyrovnané.

Zbraň jsem z ruky dala až ve chvíli, kdy jsem si byla jistá, že jsme opustili území merzostí. Zhluboka jsem se nadechla a zadívala se na oblohu. Na tváři se mi usadil spokojený úsměv. Byla jsem zase venku z toho velkého průseru, do kterého jsem se předtím dostala ani nevím jak.

"Fajn, tak jo, jdeme najít Carlose, ať nás nerostrhá na kusy. Raději si vezmi tu pásku a drž se za mnou. Mně nepostřelí," oznámím klidně svému lidskému společníkovi a pak se s ním vyměním, abych teď už mohla vést já. Přeci jen, cestu ke Carlosovi jsem znala.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27528500556946 sekund

na začátek stránky