Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 14. dubna 2022 23:08
ikonka305885004063.jpg
Oáza
Zachary

"Je to už podruhé, co se o něm zmiňuješ, musel na tebe opravdu udělat dojem," podotknu a pohlédnu trochu zkoumavě na Zacharyho. "Jsem zvědavá, až ho sama potkám, jestli mi bude také povědomý. A rozumím, lidé většinou mají důvod, proč nosí masky..."

Jen tak tak se zarazím, abych si unaveně nepromnula krk. Ačkoliv je to gesto, což bych nejraději provedla, abych i třeba jen trochu uvolnila napětí, co se mě drží. Ale vím, kolik lidí se na nás dívá a kolik lidí k nám vzhlíží. A tak místo toho jen zapletu prsty do sebe a nechám je položené na stole v tom neutrálním rozvážném gestu. Nemám dost noblesy, abych se chovala a vypadala jako královna, ale můžu se snažit aspoň vypadat jako někdo, o koho se mohou opřít. A ne jako někdo, kdo se jim každou chvíli skácí k zemi.

"Jistě, jenže co? Copak jim můžeme plnit přání na počkání jako nějací džinové?" zavrtím hlavou s lítostí. Absolutně netuším, na co lidi lákat. "Můžeme jim navrhnout jen možnost bezpečí v podobě našeho města. To, co slibujeme všem, co se k nám dostanou..."

Můj nápad s celosvětovým vymítáním je velmi ambiciozní, to si uvědomuji a Zach nejspíš také. Soudím, že za jeho mírným úsměvem se schovává pouze manželská podpora. Ví, že o něco takového se nikdo od dob boha a vytvoření Pekla nepokusil. Ovšem můj nápad na nalezení zástupců, aspoň v některých ohledech, měl naprosto blažený účinek na mého manžela. Vidím, jak se k tomu upnul a jak se pro to nadchnul. Usměji se, když se ke mně nakloní. Vtisknu mu krátičký polibek na rty a poodtáhnu se. Přeci jen - lidi.

"Hádám, že to je ten důvod, proč sis mě vzal. Znovu," usměji se na něj a položím mu svou ruku na jeho a krátce mu tu ruku stisknu. "Bez tebe by nic z tohodle nebylo možné. Můj úžasný muži... Ale, hádám, že je konec naší pauzy. Pár lidí už skoro ani nedýchá, jak čekají, než se k nám vydají. Měli bychom se vrátit do práce..." poznamenám, i když bych sama také chtěla nějaké volno. Ale jsme tu pro lidi. Chci pomoct tolika lidem, jak to bude jenom možné.
 
Azula *Zuli* - 14. dubna 2022 21:11
zuli(1)9756.jpg
Noční hlídka
Damien

Spalo se mi mizerně. Trvalo mi děsivě dlouho, než jsem usnula. Zprvu jsem prostě koukala v šeru na Damiena a pozorovala, jak se najednou uvolnil a propadnul do říše snů. V té chvíli jsem se neodvažovala skoro ani dýchat, abych jej neprobudila. A tak jsem v té nepohodlné poloze setrvávala víc jak půl hodiny, než jsem se odvážila z něj stáhnout ruku a překulit se aspoň na záda. Horko, které z něj sálalo bylo naprosto příšerné. Tedy, když jsem mu sáhla na čelo, nebo tak, tak mi nepřišlo, že by měl horečku. Takže si myslím, že to bylo prostě tím, jak blízko sebe jsme leželi. Neuměla jsem spát u někoho takhle nalepená. Ruka, jež jsem ho držela, mě svědila, ale bála jsem se, že jakmile se jej pustím, bude mít noční můry a já to neucítím a nedodržím tak svůj slib, který jsem mu dala.

A tak jsem ho dál držela za ruku, i když jsem se od něj trochu odsunula. Kdybych měla nějakého terapeuta, určitě by se mě ptal na to, jak to, že nemám problém někomu nabídnout sex, ale zároveň neumím vedle toho člověka usnout. Zatímco jsem si prohlížela strop nad postelí a nemohla usnout, došla jsem k závěru, že je dobře, že nemám terapeuta, protože bych těch sezení musela mít příšerně hodně, než bychom se k něčemu dohrabali. A já nikdy neměla peníze na rozhazování. Když jsem náhodou peníze měla, tak jsem je rychle utratila. To jo. Ale to byli mnohem důležitější věci než doktor, co se vás ptá na otázky typu "A co si o tom myslíte?" a "Proč si myslíte, že vás to trápí?", nebo taky "A jak byste definovala svůj vztah s otcem?".

Nakonec jsem použila stejnou metodu, jakou jsem poradila Damienovi. Zavřela jsem oči a pevně si představovala své šťastné místo. Foukal kolem mě vítr, lano bylo natažené a já bosýma nohama na něm stála, desítky metrů nad zemí. Ruce jsem měla rozpřažené, město pode mnou žilo svým vlastním životem, světla svítila, lidé se tam hemžili. Ale nikdo z nich mě ani neviděl. Silou vůle jsem si vnutila Damiena na konci lana, jak na mě čeká. Nebýval nikdy součástí mého šťastného místa. Lidi tam zpravidla se mnou nebývali, ale cítila jsem, že by tam teď měl být. Chtěl by to, vím to. A já cítila, že bych měla chtít, aby tam byl. A tak jsem viděla, jak tam stojí v kožené bundě a čeká až k němu dojde, zatímco vyskládává krabice s čínským jídlem na vratký plastový stolek.

V noci jsem se probudila asi tak pětkrát. Vždy jsem se lekla, jestli Damienovi se něco špatného nezdá, ale Damien naštěstí vždy vypadal klidně. Tak moc jsem ho nechtěla zklamat, že jsme jeho ruku držela až do rána, kdy se první paprsky prodraly přes záclony. A ještě i hodinu po té. To jsem už nespala a jen tak jsem ležela v posteli. Však kdo ví, kdy se zase dostanu k relativně čisté, měkké matraci s peřinou. Občas jsem pohlédla na Damiena, ale ten se vychutnával tak moc potřebný spánek. Když jsem usoudila, že ráno pokročilo do takového stádia, aby bylo vhodné vstát, stiskla jsem mu krátce ruku.

"Vstávej ospalče, nebo prospíš celý den. A co hůř, já přijdu o snídani," promluvím na něj a nasadím si na tvář úsměv. Snažím se do svých slov vložit energii a bezstarostnost. "Hej, blondýne, vstávej, spánek na krásu ti nepomůže. Tak hola hej, skákej vesele z postele, mravenečku." Pustím se jeho ruky a sama vstanu z postele a začnu se oblékat. Pak se protáhnu a obrátím se k němu.

"Jak je?" zeptám se ho pak o trochu vážněji. Zbraň si schovám za pas a zkontroluju i nůž a další věci. Dávám mu tak čas se trochu probrat.
 
Vypravěč - 13. dubna 2022 22:38
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokračujeme - stále apokalypsa
Nicky

”Tak hele, zaprvý řek sem, že docela. Jasný? Zadruhý časy se měněj.” Věnuje ti taky dlouhý pohled a je na něm vidět, že už ti k tomu nehodlá říct ani slovo. Je mu naprosto ukradené, co si o tom myslíš. A dle tónu jeho hlasu je poznat, že pokud se rozhodneš je odprásknout, tak se ti v tom bude snažit zabránit.
Do hry, kdo koho víc uzírá vám bohužel skočí Andělka.

”Ouuuukey, to bude fakt stát za to.” Pronese spíše sama k sobě a pokračuje dál v chůzi. A jak tak kráčíte, tak se blížíte k místu, které moc dobře znáš. Zdá se, že stejně tak John, protože se náhle zastaví.
”Možná bych měl lepší nápad. Já a Bulletová zajdeme na něco silnějšího, ty si poklábosíš s těma dvěma a připravíš je na nás. No a pak je za námi buďto dovedeš nebo prostě vyřídíš, co ti řeknou. Pokud se toho setkání tak bojíš.” Nadhodí znenadání John. Blízkost jediného podniku, který byl vždycky otevřený všem bytostem, ho zřejmě láká víc. Jste prostě kousek od Díry a zdá se, že i přes apokalypsu stále funguje.
”Co na to Bulletová?”
Andělka mlčí a vypadá, že se snaží přemýšlet nad tím, zda je jeho nápad dobrý. Nakonec pokrčí rameny a nechá to spíš na tvém rozhodnutí.
 
Malcolm *Mal* - 13. dubna 2022 22:13
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Šílené nápady jsou in
Joleene

”Myslíš, že to bude tak jednoduché? Hodí na ně jeden ze svých drsňáckých pohledů, roztáhneš křídla a oni nám otevřou dveře?” Uchechtl se té představě Ezechiel. Nebyl jsem ho schopný zarazit, takže se na ní omluvně podívám. I když se musím přiznat, že s ní sdílím podobné pochybnosti. Vím, jak na mně ostatní reagují, když mně vidí. Nemluvě o tom, že ti dva čarodějové nebudou úplně obyčejní. Nemyslím si, že bude fungovat, když si oko schovám pod pásku.
”Chtěl tím říct, že to zní až moc jednoduše, aby to mělo spoustu háčků.” Docela mně štve, že jsem v tomto na jeho straně.

”O tom nemám žádných pochyb.” Už teď vypadá mnohem lépe, než když jsem ji našel. Je skvělé, že má takové super-rychlé léčení. Vzhledem k jejím sebevražedným tendencím zachraňovat ostatní i za cenu toho, že jí bude ublíženo, se to docela hodí.

”Jo, to naprosto chápu.”
Myšlenka kolem cestování časem byla vyřčena ze zoufalství. Nějak moc jsem to nemyslel vážně. Netušil jsem, že by se to mohlo chytnout. Ezechiel v mé hlavě zaúpí.
”A hlavně nezapomeň na to, že bys neměla vidět sama sebe. Protože kdo ví co by se pak mohlo stát.” Skočí ji do řeči a já jsem tomu opět nebyl schopen zabránit.
”Na druhou stranu je dobrý si udělat nějaký plán. Teď máme plán a můžeme na něm pracovat.” S tím se na ní povzbudivě usměji.
”Možná už taky na něčem pracují a třeba se jim budeme hodit.” Připustím možnost, že se nám podaří k nim dostat, aniž by mně na místě odstřelili. Stále nám však moc nefandím.
”Co kdyby ses tam nejdříve dostala s Carlosem a připravila je na mně?” ”Teda za předpokladu, že nás Carlos na místě nezastřelí. Furt se mi nechce věřit, že by to mohlo všechno fungovat.”
 
Zachary Cooper - 13. dubna 2022 21:31
danielditomasso077256.jpg
Plánování
Sierra

Naprosto s ní souhlasím. Bude třeba hodně zařizování a hlavně zajistit schopné lidi.
”Zatím bych možná věděl o jedné osobě. Dneska si potvrdíme, zda je skutečně tak obávaný lovec merzosti, jak o sobě tvrdí.” Nadhodím.
”Říká si Punisher. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi nějaký povědomí. Jenže má celou dobu na tváři morovou masku a mně prostě přišlo blbý ho požádat, aby si jí sundal.” Svěřím se jí s dnešním zvláštním setkání.
”Tipoval bych, že by mohl mít nějaké magické schopnosti. Ale kdo ví.” Pokrčím rameny a dlouze si povzdechnu. Stále to je jen jedna osoba. Samozřejmě, že to nějaký začátek je, ale prostě bychom jich potřebovali víc.
”Chtělo by to vymyslet nějakou lákavou nabídku, co za to dostanou.”

”Celosvětové vymítání zní dobře.” Unaveně se na ní usměji. Líbí se mi ta představa, jen si nejsem jistý, jak by to fungovalo. A taky jestli vůbec.
Je mi jasné, že i jí to vyčerpává stejně jako mně. A proto její následná myšlenka s tím, že bychom mohli vybrat za sebe nějaké nástupce a zajistit si tak chvíli na sebe, mi přijde jako naprosto dokonalý nápad. Dokonalý nápad se spoustou háčků, ale určitě přijdeme na nějaké řešení.
”Můžeme to vyzkoušet. Myslím si, že už je to o něco více stabilnější, abychom se o to mohli pokusit. Zkusím se nad tím zamyslet a někoho vybrat.” Myšlenka toho, že bychom mohli víc času pro sebe mi vlije novou energii. Pokud by to vyšlo, bylo by to opravdu skvělé. Nevím, jak dlouho zvládnu ještě takto fungovat. Už toho všeho plánování mám nad hlavu. Mám sice nějaký tým, ale stejně za mnou chodí kvůli všemožným hloupostem. Nicméně si i přesto myslím, že bych mohl najít někoho schopného.
”Jsi úžasná. Už jsem ti to řekl?” Zeptám se a s tím se k ní nakloním, abych si ukradl pár polibků.
 
Damien - 10. dubna 2022 23:21
fffffff1207.jpg
Vysněný život
Zuli

Dojde mi pozdě, že jsem něco takového po ní neměl chtít. Nevím, proč jsem si hloupě myslel, že by jí její otec mohl něco před spaním vyprávět.
Nevím zda v mém případě to bylo štěstí nebo něco jiného, že jsem se dostal ke knihám a strávil v nich spoustu času. To proto jsem jí také tolik příběhů vyprávěl a spoustu jich předělal, tak aby se mi lépe vyprávěli. Když jsem byl zajetí Temnoty, tak i ta si mně kupovala knihami, které jsem v její temné říši četl.
”Pokud budeš chtít, tak tě nějaký příběh naučím vyprávět. Nemůžu být jediný, kdo tohle umí, zvláště v takových případech.” Zahuhlám tiše a rozhodnu se tedy zavřít oči.
To co si představuji není louka nebo cokoliv jiného. Je to domek, který je jen a jen náš. Oba v něm žijeme a jsme šťastní. Není žádný konec světa. Žádné merzosti a jiné bytosti, které by nám usilovali o život. Není žádná dohoda našich otců. Jsme prostě jen mi dva, kteří se máme rádi. Taková ideální pohádka. Až se mi přestává zamlouvat představa, že bych se měl z tak krásného snu probudit.

Nevím, zda za to opravdu může její přítomnost, díky které se o mně už žádné špatné sny nepokouší. Ač je to cokoliv, tak spím celou tu dobu poklidně a to tak, že je mně ráno opravdu těžké probudit. Nechce se mi totiž jen tak vzdát bez boje toho dokonalého snu. Chci v něm zůstat do nekonečna.
 
Azula *Zuli* - 09. dubna 2022 21:00
zuli(1)9756.jpg
Pohádka na dobrou noc
Damien

Všimnu si, jak se ke mně natiskne hned po tom, co zhasne. Ačkoliv vím, že tak neusnu, tak se k němu otočím čelem a položím si na jeho hruď ruku. Není to něco, co bych normálně dělala, ale je mi jasné, že Damien teď ten kontakt potřebuje.

*Doufám, že ví, že dnešek bude jenom výjimka...*
napadne mne, ale nahlas nic neřeknu. V tu chvíli pronesl svoje přání, abych vyprávěla pohádky. Zarazím se a jsem ráda, že zhasl, a kvůli tomu nevidí můj obličej. Tvářím se trochu vyděšeně a nenadšeně.

"Já neumím vyprávět. A žádný pohádky neznám," bráním se tiše a vtisknu mu místo toho polibek na rameno, u kterého mám hlavu. Je to naprosto alibistický počin, ale já vážně nemám žádné příběhy na vyprávění na lepší spaní. Nejsem materiál na uklidňující povídání a čtení pohádek. V rychlosti se mi přehraje můj smutný životní příběh, co se zhoršil po skončení u cirkusu. Ne, tam pohádky nefigurovali.

"Zavři oči a představ si něco hezkého, tvoje oblíbené místo. Začni si to v hlavě popisovat. Barvy, věci, to celé místo. Sedni si na tom oblíbeném místě někam. A pokud se při představování toho místa neocitneš ve spánku, tak začni počítat oblaka mraků na tom místě, nebo stébla trávy, nebo... cokoliv. Jako počítání oveček," poradím mu místo toho tiše.

"Zkus to a uvidíš. Pak bude ráno a mi tě toho zbavíme," slíbím mu.
 
Joleene "Jo" - 27. března 2022 20:00
joleene6101.jpg
Další šílený plán, ale tentokrát ne ode mě!
Malcolm

"Ach tak... Jasně, rozumím," dojde mi, jak jsem hloupou otázku položila. Na mou obranu. Málem jsem umřela. Tak nemůžu být kompletně mentálně fit. Kdybych byla, neležím tu s člověkem posedlým démonem a neplánuji si s nimi další cestu.

"No, budeš v doprovodu anděla. To by ti mohli i věřit, že jste na dobré straně," pousměji se na něj. Ačkoliv v hlavě se zarazím. Přeci jen, pořád nevím, jak jsem na tom s těmi křídly. Až se budu cítit fyzicky lépe, jsem nyní najednou odhodlaná tomu přijít na kloub. Teď už vím, že budu připravená i na to, kdyby tam nebyli. Malcolm by to určitě pochopil. A Carlos taky. A to je to důležité.

"Vždyť ležím a odpočívám," odfrknu si, ale mírně se na Mala usměji, když mi opět připomene, že se mám šetřit. "A navíc, už je mi podstatně lépe. Zítra budu už jako rybička. Uvidíš."

Ovšem další otázka ohledně těch neznámých čarodějů mě donutí opět zvážnět a přemýšlet. Odmlčím se, než si povzdychnu a pokrčím rameny.

"Od toho, co se stalo v pekle jsem trochu skeptická, co se týče ostatních pomáhající mému cíli. Ovšem, je to podle mě něco, co bychom měli zkusit. Zní to v současné chvíli jako cesta, kterou je třeba prozkoumat, než vymyslíme nějaký jiný a lepší plán," vysvětlím. Malcolm pak svůj nápad víc rozvine a vyřkne ta slova, co zamotají snad každým příběhem a myslemi tolika lidí, sotva je někdo vypustí z úst. Cestování časem. Vteřinku či dvě mlčím.

"Vlastně. Kdyby to šlo, což si nejsem jistá, zda skutečně půjde, tak by to bylo řešení. Jistě, jsou tu určité paradoxy, co by hráli proti nám, ale myslím, že kdybych se nechala poslat v čase a varovala Simona před tím, co se stane, třeba až když jsme byli v pekle... Docela určitě bychom to zvládli zvrátit. Já bych mu věřila. A on by věřil mě z budoucnosti. Takže... čistě teoreticky a jen takhle na papíře by to mohlo fungovat. Ale síla, jež je potřeba pro cestování v čase je obrovská," varuji Malcolma nakonec. "Takže nejdřív bych se soustředila na to seskupení s Carlosem, pak si najdeme cestu k těm čarodějům. A pak budeme řešit velké plány na záchranu lidstva."
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 27. března 2022 19:48
ikonka305885004063.jpg
Po dlouhé době opět Sierra
Zachary

S vážnou tváří přikývnu na Zachovi informace. Tenhle pohyb a nečitelná vážná tvář je něco, co jsem se musela naučit od té doby, co jsme se Zachem byli dosazeni do vedoucích pozicích. Jindy, v bývalém světě, bych hledala někoho s lepším nápadem a tvářila se zoufale. Tady v tomto světě si ten luxus nemůžu dovolit. Stále se sice modlím k Bohu, aby mi dal sílu pokračovat, a nebo aby nás všechny zachránil, ale navenek se snažím působit rozhodně a sebejistě. Navrátivší se vzpomínky na minulé životy pomáhají, stejně jako vědomí, že na mě spoléhají moje děti a že se mohu na Zacha spolehnout, že mi bude stát po boku, ať se děje, co se děje.

"Možná by to chtělo někoho poslat," souhlasím. "Ale musíme být neskutečně připravení. Chce to schopné lidi, bojovníky, možná i někoho magií nadaného, aby se toho nezalekli. A docela určitě i nějaké kartografy, někoho, kdo nám poradí, kde je největší pravděpodobnost, že jídlo ještě někde bude. Snad nějaký sklad, nebo obchoďák." Rozvíjím tu myšlenku a už teď jsem unavená z toho všeho zařizování.

"Ale nejlepší by bylo, kdybychom našli nějaké permanentnější řešení, jak tuhle situaci zmírnit pro svět, nebo ji zrušit. Udělat celosvětové vymítání, nebo tak něco..." dodám s přemýšlivým výrazem. Moc v takové řešení nevěřím, není koho pověřit, aby to za nás vyřešil.

"Možná bychom měli vybrat za nás nástupce, kteří budou řešit naše každodenní záležitosti a my tak měli čas na to se prohrabávat texty a vymýšlet nějaké takové kouzlo. Zkus se nad někým takovým zamyslet..." navrhnu pak Zachovi a jsem s tímto nápadem o to víc spokojená, když poslouchám, jak je také z toho všeho unavený. Vezmu jej opatrně za ruku a pohladím ho palcem po hřbetu ruky. Snažím se nemyslet na ty lidi, co po nás pokukují. "Já vím, taky si přeji, abychom se vrátili zpět do doby, kdy to všechno bylo normální... " Ústa se mi zkroutí do úsměvu. "Tedy, jak to jen v našem vztahu může být normální..." dodám tišeji a stisknu mu ruku.

"Ale čas jen tak vrátit nemůžeme. A ani nevíme, co byla ta iniciální kostička domina, co spustila apokalypsu. Takže nám nezbývá než to zvládnout... Ale... co kdybys vymyslel toho nástupce. Já někoho za sebe taky vyberu... A tím bychom si mohli ukrást i trochu času jen pro sebe? Když to nikomu neřekneš, tak já taky ne," pousměji se na něj měkce a snažím se ho tím povzbudit.
 
Malcolm *Mal* - 24. března 2022 19:32
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Cestování časem jako odpověď na problémy
Joleene

”No, ehm… vzhledem k tomu, jak vypadám s tím jedním okem, tak se nám moc nechtělo riskovat. Ostatním lidem se vyhýbáme, jak jen to jde. Ale zaslechli jsme, jak si někteří o nich povídají.” Rukou si prohrábnu zamyšleně vousy.
”Jako můžeme se tam zkusit podívat. Akorát si nejsem jistý, jak by na mně reagovali.” Cítím, jak se mnou v tomhle Ezechiel ani trochu nesouhlasí a myslí si, že jsem se zbláznil.
Třeba by nám mohli pomoct. Snažím se mu vysvětlit, proč mně něco takového napadlo.
”Ale stejně se musíš nejdříve dát dohromady.” Což je dostatek času na to se pořádně rozhodnout, co s tím a vymyslet případně nějaký plán.
”Myslíš, že kdyby opravdu byli tak mocní, tak bychom mohli nějak spojit dohromady síly a zkusit s tím vším nějak zatočit?” Docela pochybuji, že by byli schopni to celé zvrátit. Na to by se nám hodil stroj času. To by bylo fajn, kdyby se někdo vrátil zpátky a varoval ostatní, aby se nepletli do politikaření v Pekle a že generál Samyaza je nakrásno horší volba, než ten blbeček co peklu vládne teď.
”I kdyby to šlo, tak by bylo fakt náročné je přesvědčit, že ses nepomátl a že se to tak skutečně stane. Nemluvě o tom, že by to mohlo napáchat spoustu jiných škod. Nedíval ses pořádně na nějaké filmy ohledně cestování času?” Nikdy bych neřekl, že něco něco takového uslyším od démona.
Nicméně jsem ho ignoroval a rozhodl se svou myšlenku s cestováním času přetlumočit Joleene.
”Myslíš, že by šlo, aby se někdo vrátil v čase a nějak to celé změnil?”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23001599311829 sekund

na začátek stránky