Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 15. března 2018 19:39
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bastet a Morgana na scéně v pravou chvíli
Sierra

Zhruba čtvrt hodinu poté, co jsi měla telefonát s kolegou Zacha, jsi zaslechla domovní zvonek.Ti dva to být rozhodně být nemohli, takže tu zbývala jen klientka nebo Bastet s Morganou.
Poté, co si otevřela dveře ti byla potvrzená druhá možnost.
Morgana, jako tvá biologická matka, z jistého mateřského pudu vyčetla ve tvé tváři, že se něco děje a bylo na ní vidět, že bude chtít znát příčinu tvých chmuru.
Bastet se vydala za dětmi, aby vás nechala na chvíli o samotě a jala se je připravit na den s tetou a babičkou.

”Klidně si děti vezmeme na delší dobu.” Navrhne Morgana, když jste sami.
”Vypadáš, jako kdyby tě něco trápilo. Co se stalo?” Upřeně se ti zadívá do očí, aby ti jasně dala najevo, že chce znát pravdu. V jejich očích vidíš zároveň hrdost, kterou k tobě chová a také starost, protože bez ní to asi jinak nejde.
Kdo by věřil tomu, že nakonec osoba, která byla obviněná z vraždy tvé klientky a která byla pronásledovaná Bílou radou, kvůli možnému konci světa a u které si zjistila příbuzenskost, bude nakonec tak skvělou babičkou a ženou, jež trpěla prokletím a viděla své dítě stále dokola umírat. Samozřejmě, že to tu vraždu Bílá rada na ní narafičila a chtěla se ze strachu postarat o Morganino zničení, ale to se jim nakonec nepovedlo, protože Tulpa byla zničená.
Dala tě sice do jiné rodiny, aby tě vychovali. Ale chápala si to. Musela se dívat neustále, jak umíráš a znova se narodíš. Pamatovala si to. Chtěla pro tebe to nejlepší a možná na malou chvíli, aby sis užila normální život.
A teď tu stála před tebou starostlivý pohled ti věnujíc s úmyslem tě vyslechnout a případně jakkoliv pomoci.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 27. února 2018 08:08
ikonka305885004063.jpg
Emoční výtah
Zachův kolega

Vážně jsem tak rychlé zvednutí přístroje nečekala, takže jsem si uvědomila, že na mě mluví až když dořekl první větu. Celkově jsem díky tomu byla trochu opožděná. No alespoň měl trochu více času se vymáčknout a jít k věci. Té hlavní. Že je sakra Zach stále na živu. V těch pár vteřinách se mi totiž zastavilo srdce.

Na maličký okamžik mám chuť mu říct, že by se měl naučit jednat s lidmi. Jenže naštěstí nic z toho neřeknu. Říkám naštěstí, protože bych toho později litovala. Byl to dobrý chlap a bylo od něj hezké, že mi vůbec vzal telefon.

Zavřu oči a položím hračku k dětem, než si pořádně promnu kořen nosu.

Snažím se nevzlyknout do telefonu. A jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla jen s krátkou vteřinovou pauzou ticha.

"Děkuji,"
řeknu do telefonu. "Neomlouvejte se. Udělal jste dobře, jsem vám vděčná, že jste s ním v nemocnici. Jen mi ho prosím, co nejdřív přivezte, pokud můžete," řeknu kolegovi do telefonu.

"Jsem, jsem, to víte, že jsem,"
ujistím ho ještě.

I když vím, že je Zach v pořádku, stejně cítím to sevření děsu v hrudi, při myšlence, že je Zach v nemocnici. Pamatuji si moc dobře, jak Zach nesnáší nemocnice.

"Budu doma, když tak klidně zazvoňte. A ještě jednou děkuji,"
zopakuji ještě do telefonu.
 
Vypravěč - 23. února 2018 22:04
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Telefonát s kolegou Zacha
Sierra

Píplo to snad jednou, než to někdo na druhém konci vzal.
”Už jsem se vám chystal volat.” Pronese mužský hlas místo pozdravu. Opravdu ví s kým hovoří?
”Potřeboval jsem víc informací.” Dodá ještě a tím tě možná neskutečně zmate. Vzdáleně slyšíš zvuky, které připomínají ty nemocniční. Zrovna něco nesrozumitelně hlásají v tom jejich rozhlase.
”Zach měl nehodu...” Začne a slyšíš vrznutí dveří, jak se přesouvá někam, aby nikoho nerušil a mohl s tebou v klidu hovořit. Nemocnice a ten jejich přísný zákaz telefonátů.
”Není to nic vážného. Spadl ze schodů.” Takže nejspíše se mu ta vize stala, když zrovna šel do schodů. Uměla si zatraceně vybrat chvíli. Vždyť si mohl zlomit klidně vaz.
”Zlomil si ruku. Narazil si pár žeber a má lehký otřes mozku. Jen, co s doktorem vyřeší jisté formality, tak vám ho přivezu. Velice se omlouvám, že vám volám až teď. Ale bylo to strašně rychlé.” Upřesní ti, jak na tom je tvůj snoubenec.
”Zach mi říkal, že kdyby se mu něco takového stalo, tak mám volat až budu mít přesné informace.” Dodá maličko rozpačitě.
”Jste v pořádku?” Máš zraněného muže, jak bys mohla být v pořádku? Na druhou stranu není mrtvý, což je velice pozitivní. A taky na nějakou dobu bude doma s dětmi, i když bude muset hlavně odpočívat.
Je třeba vidět v tom špatném něco dobrého.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 22. února 2018 20:38
ikonka305885004063.jpg
A další telefonování

Nemusím moc dlouho váhat na to, abych začala hledat číslo jeho kolegy. Jako detektiv jsem musela častokrát spoléhat na svůj vlastní instinkt. A upřímně v otázce Zacha a dětí prostě nejsem ochotná cokoliv riskovat a jen doufat, že to je jen chmura a nic víc. Děti jsou naštěstí pro chvilku spolupracující a nedožadují se nošení, ani ničeho takového, a tak se rovnou vrhnu na to, abych zavolala jeho kolegovi.

V hlavě se mi už formuje plán B, kdyby ten telefon nebral a možná i střípky plánu C. Rozhodně jsem odhodlaná nepoložit ten telefon, dokud se nedovolám a nedostanu dobrou zprávu, že jsem jen šílená pověrčivá ženská, co stíhá svého snoubence.

 
Vypravěč - 20. února 2018 20:34
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Velmi dobrá otázka
Sierra

Samozřejmě, že mohly. Jen se Bastet obleče a půjdeme pro ně. M Odpoví ti obratem tvá biologická matka, která se rozhodla, že nějaký čas stráví s přítelkyní a to s Bastet, dalo by se říci, že jedinou rodinou Zacha.
Zach to dlouhou dobu rozdýchával. Tvářil se, že mu to je naprosto ukradené, ale ve skutečnosti to bylo jinak. Cítila si to z něho. Po nějaké době z něho však vypadlo, že to je tím, jak má najednou rodinu, které mu na něm záleží. A taky mu trvalo si uvědomit, že Morgana mu Bastet v žádném případě nekrade. Jen dělá vše pro to, aby byla šťastná.

Druhá smska byla od tvé klientky, která potvrdila, že k tobě dorazí. Ovšem žádná nebyla od Zacha.
A telefon taky nebral. Hodilo tě to do schránky.
Nemusí to hned samozřejmě nic značit. Je možné, jak byl roztržitý, tak mohl mobil zapomenout v autě. Jenže ten špatný pocit neustupoval.
Možná kdybys zavolala jeho kolegovi a zeptala se? Číslo na něj máš. Zach ti ho prozřetelně dal, pro takové případy. Při nejhorším si o tobě jeho kolega bude myslet, že jsi stíhačka.
Děti jsou hrací hračkou, zcela zabrání, takže můžeš tak využít příležitosti.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 20. února 2018 12:46
nickystela268084851.jpg
Po dlouhé době, zpátky na poušť s Rocketem

Fylozofování nad trávou... Jak poetické.
"To je furt samý "Co by", "Kdyby"... Srát na to. Prostě si někdo ze mě děl prdel a až ho najdu, tak mu tu jeho ustřelím až u hlavy."
Pojmu to poněkud radikálněji. Lehnout si na poušti na rozžhavenou kapotu auta by se mohlo normálnímu smrtelníkovi jevit jako bláznovství. Mě to však jen příjemně hřeje do zad a vlastně to nijak nevadí.
Zajímavé...
"Takže mi chceš říct, že poznat tě dřív, tak mě unudíš k smrti..."
Konstatuji suše.
"Tvojí."
Dodám v zápětí.
"Aby bylo jasno."
Ušklíbnu se a potáhnu, abych během další jeho řeči v klidu vydechovala kouř. Otázka kterou nakonec položí si vyžaduje ještě jeden potah, než hořící ruličku předám zpět a ještě si dopřeji z placatky.

Vidina nudného života, možnosti být jedináček, nebo cokoli z toho, co se stalo, kdyby se nestalo. Zase spousta toho zbytečného "Co by, kdyby".
"Víš... Dřív mi život diktovali rodiče. Kdybych nebyla kde jsem, diktovali by mi ho do teď."
Nadhodím zamyšleně.
"Nejspíš, nejen, že by mi vybrali koho si vezmu a kdy, ale ještě by se pokušili mi naporoučet i to v jaký den mám mít jaké dítě... Ne. Ne a ještě jednou ne. Kdybych měla někdy potkat nějaké své alternativní já z takovéhle reality, tak tu druhou verzi sebe raději dobrovolně zastřelím a ani nezaváhám."
Vyhodnotím nakonec celou svou odpověď a znovu si vyžádám kuřivo na další potah.
 
Joleene "Jo" - 20. února 2018 11:04
joleene6101.jpg
Pokec v zahradě
Gabriela

"No tak to jsem zvědavá, jak moc si budeme blízké na konci. Aby nás pak zvládly oddělit" zažertuji s úsměvem.

Zasměji se ve chvíli, kdy na sebe upozorní.

"Omlouvám se, jestli to tak zaznělo. Samozřejmě vím, že jsi pomáhala. A jsem ti vděčná za všechno to úsilí. Ani ten smích si neber nijak špatně, jen jste si v něčem všichni archandělé podobní. Nic ve zlém," řeknu a na obranu dokonce zvednu ruce do vzduchu, jako kdybych se vzdávala.

Mávnu pak rukou a zavrtím hlavou.

"Netřeba se ptát. Raději prostě zkusím zůstat naživu," uzavřu téma Smrt a skóre Smrtka vs Já.

"Takže bere zakázky? Toho bychom mohli využít. Rozhodně nechci zkoušet, jestli si nedal skutečné miny před byt. To je možná jedna z prvních věcí, co bychom mohli udělat. Jsem si jistá, že když s ním promluvím, tak jej opět dostaneme na svou stranu..."
přemýšlím trochu nahlas, ale částečně se snažím vysvětlit další postup, co bych ráda podnikla. Když mám na starost záchranu těch dvou zadků. No, možná jich je nakonec mnohem více než jen dva, když tak nad tím přemýšlím...

Ale zdá se, že sama Gabriela s něčím bojuje. Většinou bere věci s nadhledem. Rozhodnu se vyzkoušet, jak na tom to přátelství už je a položím jí ruku na rameno.

"Koho dalšího sebrali? Jsou otravně ve výhodě, uznávám, ale přes to se dostaneme, měli jsme pár plánů a ještě určitě přijdeme s dalšími,"
pokouším se jí trochu uklidnit, protože mi přijde, že to také potřebuje slyšet. A kdo ví, třeba když tomu věří invalida, tak tomu budou věřit i ti, co mají obě nohy zdravé.

"Jsem ochotná udělat cokoliv pro to, abychom je sejmuli a dostali ty dva ven v jednom kuse," řeknu vážně a stáhnu z ní ruku, pokud ji sama neshodila. "Řekneš mi něco o tom plánu?"
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 20. února 2018 10:51
ikonka305885004063.jpg
Kam dřív skočit?

To, že přestanou plakat, i když jsem neobjevila žádný problém, je vlastně pozitivnější, než kdybych je utěšovala hodiny a hodiny a nic na ně nepomáhalo. Ano, to už se také stalo. Řekněme že to bylo velmi náročné období. Střídavě je pochovám, zkontroluji a položím na deku, aby si taky užili trochu jiný výhled, než mají v postýlkách. Sednu si k nim na zem a zkontroluji svůj telefon.

Žádná sms.

Zamračím se na telefon, jako kdyby chudák za něco mohl. Dám mu ještě pár minut, než naťukám další smsky. První je klientce.

"Dobrý den, bylo by možné se dnes sejít u mne v kanceláři? S pozdravem, Grimmelshausenová"


Druhá Bastet a Morganě, i když to píši jen Morganě. Bůh ví jaké podobě teď Bastet je.

"Ahoj, měly byste prosím dnes čas na chvilku pohlídat dvojčata?"


A aniž bych pořádně kontrolovala kolik času ubylo od té doby, co jsem se rozhodla, že mu dám chvilku, tak mu hned zavolám. Přeci jen, mohl řídit, mohl být na přechodu, mohl někde lézt. U Zacha jsem si jistá, že mou starost pochopí, aniž by ze mě dělal hysterku nebo něco podobného. Víme, jak na tom jsme. Vím, že mu mohu věřit se vším. Momentálně jediná jistota mého života.

Přiložím si telefon k uchu a druhou rukou mačkám hrací hračku a zkouším upoutat pozornost těch dvou malých koblížků. Díky nim je docela lehké si i teď udržet úsměv, i když v břiše cítím ten pochybovačný pesimistický pocit, že se Zachovi něco stalo.
 
Vypravěč - 18. února 2018 11:10
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Tolik práce pro jednu čarodějku
Sierra

Většinou ti Zach na tvoje smsky odpovídá do deseti minut. Takže pokud se tak nestane, stále to nemusí znamenat, že se mu něco stalo. I přesto přijdou na řadu starosti a obavy. V tomto jste oba stejní.

Jenže teď máš plnou hlavu dětí, které z nějakého důvodu plakaly a plakat přestaly, jen co si je vzala do náruče. Možná vycítily, že je s tebou něco v nepořádku. Nakrmené byly a žádné překvapení v plínkách na tebe nečekalo.
Zach stále nepsal a to už těch deset minut dávno uběhlo. Možná si zprávy nevšiml. Mohla bys mu zkusit zavolat.
Když se podíváš na hodinky, tak by už měl být dávno v práci.
A když si u toho telefonování, měla bys také zavolat i své klientce a obeznámit jí s případem. Nemluvě o tom, že bys ráda děti šoupla Bastet a Morganě. Tolik práce na jednu čarodějku.
 
Vypravěč - 17. února 2018 22:00
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V zahradě s Gabrielou
Joleene

”Válka, ale pěkně sbližuje.” To je pravda a také v nouzi poznáš přítele. Možná, že jste doposud neměli žádný přátelský vztah, ale teď se z vás stali kolegyně ve zbrani, které mají stejného úhlavního nepřítele.
”Třeba to začalo, tak že ona hlídala jeho… no a pak si jí začal vychovávat.” Pokrčí rameny.
”Nicméně proti gustu.” Dodá ještě a tím hodlá uzavřít téma těch dvou.

”Ehm… ehm...” Odkašle si, aby na sebe upozornila. ”Taky jsem mu hodně pomáhala. Tu nohu by beze mně nezachránil.” Dodá ještě. Možná má tělo ženské, ale chování má stále jako chlap. Ta ješitnost.

”Mohla by ses zeptat Simona, aby se poptal své mámi. Třeba to není tak horké, jak to vypadá.” Pokusí se o povzbudivý úsměv. No to je nápad, zeptat se na tyto záležitosti samotného syna smrtky a ke všemu máš takové štěstí, že se jeden přihlásil dobrovolně do tvé sebevražedné armády. Nebylo by na škodu zjistit, jak se Smrtkám líbí skóre, které mezi s sebou máte. Kdo se taky může pyšnit tím, že to Smrtce nandal 2:0? Možná máš i nějakého konkurenta.

”Jo. Asi. Věčně někam lítá. Rozhodl se, že převezme v době nepřítomnosti Bulletové její práci, lovce lidí. Z mých zdrojů vím, že je teď v jednom kole.” Nejen, že se David nastěhoval do bytu Nicky, aby jí byl blíž. Jenže on se ještě ke všemu rozhodl dělat její práci. Musí strašně blbnout z její nepřítomnosti.

”Povětšinou se drží v ústraní. Sem tam se objeví, když se rozhodnou někoho z podsvěťanů unést, aby měli lepší výběr bojovníků.” Pronese a hledí upřeně do zahrady. V jejím hlase je znatelné, že jí to neskutečně rozčiluje.
”Nejde tomu zabránit. Nikdy neuhlídáš všechny.” Zatne čelist, jako kdyby sama uvnitř s něčím bojovala. Jeden by řekl, že jí na ničem nezáleží a ono vlastně nakonec ano. Není to už jen tvrdá skála bez citu.
”Takže ne, nic nového o Nicky Střele.” Pronese už svým klasickým tónem hlasu, jako kdyby se předtím nic nestalo.
”A ano, peklo má stále ve svých pařátech Andras.”

”Nebude to lehké.” Začne. S tím však všichni počítají, že to lehké nebude.
”Je to složité na vysvětlováni obzvláště teď. Máme plán, ale ten závisí na tom, že budeš schopná normálně fungovat a budeš při smyslech, ne sjetá na práškách.” Je na ní vidět, že trvá na svém a nehodlá o tom diskutovat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25389885902405 sekund

na začátek stránky