Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 17. února 2018 15:09
ikonka305885004063.jpg
Ahoj podlaho, dlouho jsme se neviděly...

Svírám pevněji víčka, když se probírám. Cítím chlad na jedné ze svých tváří a nepohodlí na celém zbytku těla. Zvedám se pomalu na všechny čtyři jen proto, že slyším pláč. Mračím se a mnu si čelo. Necítím nic vlhkého na ruce, takže to je snad všechno v pořádku. Tedy tak v pořádku, jak to může být.

*Tohle vzpomínání je na nic. Takhle mě to odrovnalo už pokolikáté? Jestli nebudu mít z toho otřes-*


Zarazím své myšlenky v momentu, kdy mi došlo, že to stejné se většinou děje i Zachovi. Rychle popadnu telefon a jdu do schodů. Nemohu nechat děti plakat. A tak cestou ťukám do tlačítek krátkou sms.

"Měla jsem vzpomínkovou vizi. Jsi v pořádku?"


Odešlu to na známé číslo a rychle vcházím do pokoje. Jediná dobrá věc při tom, když slyším děti brečet je fakt, že zvládám hned okamžitě fungovat, ať jsem v jakkoliv rozespalém či nevědomém stádiu bytí.

*Proč se nikdy nedozvím nic užitečného?!*
povzdychnu si trochu v duchu a hned jdu řešit problémy mých koblížků.
 
Joleene "Jo" - 17. února 2018 11:39
joleene6101.jpg
V zahradě s archandělem
Gabriela

"Neboj se, taky jsem z toho zděšena, že jsi můj nejdůvěrnější kontakt tady,"
zažertuji ještě. Obě víme, že nejsme nejlepší kamarádky, pokud vůbec aspoň jedna z nás na tohle věří.

"Upírka hlídá doktora? A já si myslela, že je to naopak, že si ji doktor vychovává, ať už v jakémkoliv smyslu,"
přiznám se a zavrtím hlavou.

"No, když už nic, tak se zdá, že má aspoň nějaký smysl pro humor. O jeho schopnostech udržet mě naživu dost dlouho, abychom to vyřešili se přesvědčím určitě až moc brzo,"
usměji se na Gabrielu a pak se konečně zase chvilku kochám zahradou.

Pomalu kývnu hlavou.

"Jen jsem chtěla vědět na čem jsem, to je celé,"
dodám ještě na téma být či nebýt sama proti nejvyšší lize.

Nejtěžší je pro mě strávit fakt, že jsem prospala takovou dobu, i když tam je to jen půlden. Ale snažím se si připomínat, že to je potřeba. Těžko bych cokoliv zmohla pomlácená a skoro mrtvá. Nedá mi to a musím se ušklíbnout.

"Touhle dobou mě Smrt už musí nesnášet. Skoro slyším jak si uraženě brousí kosu,"
zavrtím hlavou nad tím, jak jsem jí nejspíš už podruhé utekla z lopaty.

"Aspoň, že je David naživu,"
řeknu asi klidněji, než čekala. Nelíbí se mi, že si David nic nepamatuje, ale věřím, že když jsem ho do toho dokázala umluvit jednou, dokáži to podruhé. Někteří z nás prostě nemohou mít klidný důchod.

"Co ti dva šílení bratři? Motají se kolem, nebo už se také vypařili? Víme něco nového o Nicky Střele? Peklo je pořád pod taktovkou Andrasse?"
zkusím nadhodit další otázky, co si myslím, že by se mohli změnit. "A poslední, co na tebe asi teď vychrlím je otázka, co víš o Božím hlasu, jestli se dá nějak zastavit, znemožnit. A jestli neznáme někoho, kdo dokáže paralyzovat mysl. Protože jestli jsou ti dva uvězněni uvnitř jeho hlavy, musíme mu sebrat jeho schopnost, nějak je všechny odtamtud dostat a nebo ho paralyzovat tak, že by nebyl schopen pomyslet na to, co by jim mohl provést."
 
Vypravěč - 16. února 2018 20:07
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V zahradě s Gabrielou
Joleene

”Samozřejmě. Ten zatracený krám se nedá řídit. Až budeš schopná chodit, tak si to schválně vyzkoušej.” Ohradí se nakvašeně.

”Tak to bych se měla cítit polichocena.” Věnuje ti svůj osobitý úšklebek.
”Doba je teď zlá na to, abys byla vybíravá.” Odpoví ti než si dlouze povzdechne. Protože moc dobře ví, že teď přijde na řadu dlouhé vysvětlováni.
”A hlavně pomalu.” To je myšleno k tomu tvému chrlení salvy otázek. Chvíli to vypadá, že snad neví, kde přesně začít.
”Doktor je alchymista, který byl doposud ještě nesmrtelný. Kdyby ho té nesmrtelnosti nezbavil Lucifer, jako trest za to, že se pokusil zabít jeho družku, Nicky. A ke všemu ho nepřipravil o zrak. Na druhou stranu vzhledem k tomu, jak dlouho dobu žije, nasbíral spoustu zkušeností. A nikdo jiný se mu nemůže vyrovnat, proto ho Lucifer nezabil a neposlal do pekelných končin, protože si byl moc dobře vědom toho, že ho bude potřebovat.” Začne s doktorem. Musíš uznat, že něco takového si opravdu nečekala.
”Jestli se mu dá věřit? Ne. Ale na druhou stranu trpí Hippokratovou přísahou. Vyléčil tě a díky němu tu stále jsi. Opravdu nevím, čím tě to nadrogoval a proč něco takového udělal. To ví snad jen on.” Pokrčí rameny, jako kdyby to mělo mluvit za vše. Něco zlé je pro něco dobré. I když by to kolikrát mohlo být jinak.

”Upírka je tu od toho, aby dávala na něj pozor. Nemluvě o tom, že se snaží chovat jako člověk. Zdá se mi, že k doktorovi chová nějaké city. Což je možná ten důvod, že si nedávala pozor na tu polévku. Moc jsem se s ní nebavila. Na mně je moc emo.” Zašklebí se.

”No a Simon, syn války a smrti. Abych pravdu řekla, nemám nejmenší tušení, kde ho Mal sebral, ale je to vážně skvělý týpek. Pomáhám, protože zabíjí nudu. A myslí to smrtelně vážně své ” Je vidět, že hlavně k doktorovi toho měla nejvíc.
”Já bych osobně byla ráda, že na to nejsem sama.” Zhodnotí celkově. Bandu šílenců, která s tebou bude spolupracovat na nemožném.

Na chvíli se odmlčí, aby si v hlavě odškrtla otázky, které zodpověděla a na které ještě čekáš odpověď.
”No budou to dva týdny.” Takže jsi přišla o dva týdny. Jeden den tam je měsíc. Takže si když to vezme kol a kolem promarnila půlku dne.

”Carlos nevyváděl. Vlastně to vypadalo, jako kdyby souhlasil. Všichni jsme svým způsobem nakonec souhlasili. Poslouchej, opravdu vypadáš líp. Téměř nikdo nevěřil tomu, že to přežiješ.” Je skvělé vědět, že jsi měla opravdu tak malé vyhlídky. Nikdo si na tebe nevsadil, protože si myslel, že by prohrál a teď najednou všichni navyšují své sázky.

Opět se zamyslí, nad tím jak ti to podat. Možná je dobře, že sedíš na vozíčku.
”David se úplně distancoval od toho všeho. Nepamatuje si na tebe, na to že se něco takového stalo. A řekněme, že když ho Mal konfrontoval, kdyby nebylo mne, tak by to nerozdejchal. ” Jo to je něco, co se moc dobře neříká. Musel ho dostat Charles, stejně jak dostal tebe. Princ pekelný nebyl vůči jeho hlasu imunní. Takže to vypadá, že si budete muset vystarat bez něho anebo se ho pokusíš seznámit se situací sama, až se budeš cítit lépe. Třeba na něj zapůsobí tvůj šarm.
”Michael se někam vypařil. Nemám nejmenší tušení kam a ani v nejmenším se mi to nelíbí.” Zdá se, že to jsou všechny odpovědi na tvé otázky. Je jí moc dobře jasné, že přijdou jen další a další otázky. No není se čemu divit, když jednomu uteklo osm měsíců života, které strávil v hlavě šílence a půlka dalšího, co byl mimo.
 
Zachary Cooper - 16. února 2018 19:06
danielditomasso077256.jpg
Společná snídaně pomalu u konce
Sierra

”To nezní jak slibná budoucnost. Byl jsem strašný.” Nedokážu uvěřit, že i přesto to se mnou zkusila. Vidí ve všech to dobré a naučila mne, abych to také viděl. Moje úžasná a nádherná budoucí paní Cooperová.
Zatraceně. Vždyť jsme ani neřešili, jak to bude mít s příjmením.

Její smích se mi tak neskutečně líbí. Možná proto pokaždé vymýšlím způsoby, jak jí rozesmát. I když s tím telefonem, to nebyl žert.
Zamilovaně si jí prohlížím. Můj celý svět. Samozřejmě společně s dětmi.

A ano tvářím se naprosto vážně a zároveň zahanbeně. Nebylo to nic plánovaného, prostě jsem zpanikařil. Nikdy jsem nic takového nepoznal a díky ní to mám ke všemu dvakrát. Nuže dobrá, teď jsem maličko křivdil Bastet, ale u ní to je něco jiného. Považuji jí sice za svou rodinu, ale spíše jako sestru než jako rodiče. A platí ti stále, i když si začala s Morganou, pravou matkou Sierry.
Pořádnými doušky si užiji tu chvíli, kdy mne zezadu obejme a políbí do vlasů. Nikdy totiž nevíme, kdy nastane ten osudový den a ač se snažíme vymyslet způsob, jak tu kletbu zrušit… nechci na to myslet.
”To bych si nedovolil.” Myslím to naprosto vážně.

Neskutečně se mi líbí, jak chrabře se chopí vysvětlováni, že zatím nemám v plánu žádné datum svatby, protože ani jeden z nás neví, jestli se toho vůbec dožije. Já bych tolik odvahy neměl. Proto jí pro změnu obejmu já, abych se ke všemu ještě rozloučil, jelikož je právě ten nejvyšší čas vyrazit do práce.

Nasednu do svého Frankensteinova auta, nastartuji motor za doprovodu hudby z rádia a rozjedu směrem Pan-co-si-neumí-vybrat-správnou-barvu-podlahy.

***

Netrvalo to dlouho, zhruba čtvrt hodinu, poté co odešel Zach do práce, sis opět na něco z minulého života vzpomněla.

”Já už nemůžu dál. Nemůžu dál všechno vědět. Pamatovat si každý náš společný život. Každou smrt, která nás opět oddělila od sebe, aby to celé zase začalo od začátku.” Říkáš to tiše Zachovi, kterého držíš pevně za ruku a společně se nacházíte v nějakém salonku, který bys vzezřením připodobnila k renesanci.
Tiše tě pozoruje. Víš, že u něm najdeš ve všem porozumění a že i jej to celé, co se vám děje mučí.
Už je to několik stovek let, co se vám to celé děje. Překonali jste toho dost a oba dva jste moc dobře věděli, že toho ještě spoustu překonáte. Doba ve které jste se nyní nacházeli měla své osobité kouzlo, bodejť by ne, když se jednalo o renesanci.
”Morgana říkala, že je tu možnost, jak na naše životy zapomenout.” Konečně promluvil Zach. Zdá se, že o té možnosti už mluvil s tvou matkou.
”Budeme se opět potkávat, zamilovávat… ale už nebudeme mít sebemenší tušení, že se nám to už stalo. Nebudeme si pamatovat na každý skon toho druhého.” Nikdy sis nemyslela, že by to Zacha ničilo víc než tebe. Vždycky vypadal tak odhodlaně. Skála o kterou ses mohla opřít. Teď vypadal tak zranitelně.
”A to vše do doby, než se nám podaří zvrátit kletbu tím, že ho najdeme a ...” Víš jistě, že jsi měla na mysli svého otce, ale způsob, co by mi mohl zvrátit kletbu ses nedozvěděla.
K tvým uším se donesl dětský pláč a ty ses přistihla, že ležíš na zemi. Nejspíše si omdlela. Teď jen doufat, že pokud si měla tuto vzpomínku a omdlela si, tak Zach v ten moment stále neřídil.
 
Joleene "Jo" - 15. února 2018 10:48
joleene6101.jpg
Na procházce
Gabriela

Nevím, jestli se tak zarazila kvůli mně nebo kvůli sobě. Kdyby se o mne takhle bála, asi bych musela přehodnotit, co jsem si o ní a jejím vztahu ke mně myslela. Nicméně pokud tomu tak bylo, tak to bylo zbytečné. Nezapomínám ani na chvilku svého vědomí, kvůli komu je tenhle můj stav aktuální a čí sexy zadky musím zachránit z něčeho hodně podobného peklu.

„Že tys mě vyléčila jen proto, abys mi znovu ublížila!“ obviním ji s úšklebkem, jak se snažím překonat bolest, která mou projíždím.

Zachumlám se do deky, protože jsem milovník pohodlí a tepla. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu na zahradě. Jak najednou všechno dostává nové barvy, když jsem se dostala z té šílené arény? Jsem zvědavá, jak dlouho mi tohle vychutnávání si jednoduchých věcí vydrží.

Teď mi to vydrželo přesně k té lavičce, kdy mě Gabriela popohnala, abych začala mluvit.

„Nejde o to, co chci říkat, ale co chci slyšet. Jsi momentálně jediná osoba, která v téhle skupince věřím. Takže to chci slyšet o tobě. Kdo jsou ti ostatní, dá se jim věřit? Jak dlouho jsem tedy byla mimo? Proč mě nadrogoval, čím, a co se stalo s Carlosem? Nevyváděl moc? A co stalo s Davidem? A co nového o Michaelovi? Je stále ve městě? A prostě cokoliv dalšího, co se váže na tenhle malý problém, kterému čelíme. A ne, ‚řeknu ti to později‘ jako odpověď neuznávám,“ vyklopím na ni obrovskou zásobu otázek. Na druhou stranu, mohla je čekat. Nebo spíš – měla je čekat, pokud mě aspoň trochu zná. Což ona zná. O její inteligenci na základě barvy vlasů jsem nikdy nepochybovala. Přeci jen jsem taktéž blonďatá a blbá rozhodně nejsem.
 
Vypravěč - 15. února 2018 00:52
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Na procházce s Gabrielou
Joleene

”Skvělý nápad. Až budu mít volnou chvíle a Rafael bude zpátky, tak si udělám výlet.” Pronese s úsměvem na rtech, ovšem po chvíli se zarazí, neboť si uvědomí, že ti Rafaela připomněla. Ano, není po smrti, ale je stále uvězněný v hlavě šílence, který ho potřebuje.

”Samozřejmě.” Mrkne na tebe a ujme se role tvého osobního řidiče. Ještě předtím než vyjedete, tak dostaneš teplou huňatou deku.
Musí se nechat, že chvíli s tím vozíkem bojuje, než se do toho nakonec dostane. Takže párkrát s tebou najede nešikovně do dveří, za což se ti samozřejmě nejméně milionkrát omluví.
Kupodivu se společně bez žádné velké újmy dostanete do zahrady, že by jeden začal pochybovat, že se nachází stále v Chicagu. Zastaví se s tebou u lavičky na kterou se posadí, tak že máte krásný výhled.

”Takže mluv. Očividně toho máš spoustu něco na srdci.” Vybídne tě. Přeci jen i přestože je blondýna, tak není úplně blbá.

// Pokud jsem se pochopil, tak Sierra má podzim a je napřed. Tudiž Joleene má někdy půlku léta.
 
Joleene "Jo" - 13. února 2018 07:14
joleene6101.jpg
A svou růži dávám...
Tým ošetřovatelů

Zasměji se, když Gabriela pronese ten svůj vtip. Je co říct, když se netváří jako na své božské misi a trochu se snaží žertovat.

"To nepochybně bylo. Někdy se musíš jít podívat za Rafaelem do nemocnice, tam budeš mít tolik sáder na malování, kolik tvoje srdce si bude žádat,"
dodám ještě na tohle téma.

Nemohu si pomoci, ale když vidím to invalidní křeslo, ucítím osten strachu, jak mi sevře srdce. Nenápadně se snažím toho pocitu zbavit a polknu. Z nějakého důvodu je to mnohem horší pro mě než celé sundávání sádry. Snad že tohle je pravá ukázka následku, co se pro mě mohlo stát permanentní. Pro mě - anděla! Jak nečekané, snad až absurdní.

Nechám ty dva, aby mi pomohli do toho stroje bez pohonu a snažím se přitom nevydat ani hlásku. Bolí to totiž jako čert. Někdy bych nějakého měla potkat, abych se ho zeptala, co vůbec tahle hláška znamená.

"Gabrielo, pokud máš čas, mohla bys mi prokázat tu laskavost a jít se se mnou... projet?"
obrátím se okamžitě na tvora, kterého tady znám nejlépe. Na upírku nemám zrovna náladu, ať tvrdí, jak chce, že o tom absolutně nevěděla.

"Fešák musí uklidit rakev a nechci otravovat své hostitele víc, než je vhodné,"
dodám na vysvětlení, i když tak trochu lžu. No co, andělé umí lhát, už jsem vám to vysvětlovala.
 
Vypravěč - 12. února 2018 23:49
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Modrá noha
Joleene

”Ah, jistě, žert. Bez nich byste to nebyla vy.” Pronese doktor neoslněn tvým prohlášením ohledně barvy. Asi se rozhodl být vážným.
Gabriela ta vážnost, zřejmě přešla.
”Akorát se na to už nedá malovat. A to jsem se opravdu snažila, aby to bylo mistrovské dílo.” Pronese naoko zklamaně a věnuje ti opět jeden ze svých úsměvů. Vypadá to, že pro všechny je velmi potěšující, že máš zachráněnou nohu.

”Můžete se i ven. Jsou tu velké zahrady. Trocha čerstvého vzduchu by vám mohla prospět.” Opět kývne hlavou k upírce a ta stejně jako předtím zmizí, aby se vzápětí objevila s invalidním vozíkem místo s berlemi.
”Ale teď bych to viděl, že se necháte někým do nich zavést. Nechceme pokoušet štěstí na samotném začátku.” Vysvětlí přítomnost vozíčku.

Gabriela společně s bodyguardem ti pomohou si sednout. Jelikož se maličko hne s nohou, tak opět pocítíš bolest. Cena za to, že ji stále máš.
Jen co si na vozíčku tak všichni napjatě čekají, koho z nich si vybereš na procházku.
Upírka se tváří, jako kdyby tu snad ani nebyla. Stále se cítí provinile, že o tom co chystá doktor nevěděla. Na druhou stranu to byla ona, kdo ti slíbil, že ti všechno řekne, jen co se budeš cítit líp. Teď je možná ta vhodná chvíle.
 
Joleene "Jo" - 12. února 2018 21:09
joleene6101.jpg
Modrá noha - název podniku či drinku?
A team?


Nevím, jestli se doktor aktivně snaží si u mně vybudovat nepříjemnou reputaci někoho, od koho se mám držet dál, a nebo jestli to dělá nevědomky. Každopádně se mu daří připadat mi podezřelý a ne zrovna důvěrník. Což jsem stejně nikdy neplánovala.

Na svého bodyguarda jen rozverně mrknu. Chudáka emočně vyčerpanou archandělu nechám na pokoji tím, že ji už nenutím ke konverzaci ani žertům a prostě stejně jako ostatní čekám, co je pod tou sádrou. Docela určitě jsem na chvilku zadržela dech, když se ta bílá věc odchlipovala z mé nohy. Jsem statečný hodný pacient, ale v první chvíli sykám bolestí, jak mě ta nečekaná ostrost vnímání těchto vjemů překvapí. Jsem si totiž jistá, že jsem stále nadopována nějakými prášky.

Doktorova prognóza mě překvapí. Tak dobré zprávy jsem tak rychle po probuzení nečekala. Na otázku, jak se cítím, se usměji.

"No, zjistila jsem, že modrá je docela moje barva. To je dobré vědět..."
zažertuji. Zkusím si rukou prohrábnout vlasy. Starý zvyk. Nicméně toho nechám, když se ruka zasekne.

"Já jsem spokojená, že ji vůbec cítím, takže dobrý. Znamená to, že si budu moct udělat menší procházku po domě?"
zeptám se s nadějí, že nebudu upoutaná už jen na lůžko. I když se už teď cítím zase trochu vyčerpaná.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 12. února 2018 20:57
ikonka305885004063.jpg
Společná snídaně
Zachary

"Bydlel s Egyptskou bohyní a bručel na celý svět," usměji se na něj vesele. Kletbu zmiňovat netřeba, beru prostě v potaz jen tento život. Stejně je jediný, na který se pořádně pamatuji.

Krátce se zasměji.

Přiznávám, že kabelky mohou být jako dobrý nástroj na ochranu, stejně tak se do nich spousta věcí vejde, ale úmyslně si naložit cihly do kabelky a pak s tím někoho umlátit? Sakra, ta osoba by musela být hodně odhodlaná, vzhledem k tomu, jak se kabelky samy o sobě pronesou.

Chvilku se na něj dívám, jestli to s tou poruchou myslel vážně. Pak se opět zasměji, vstanu a vlepím mu pusu na tvář. Zezadu jej krátce obejmu a políbím ještě jednou do vlasů.

"Taky jeden ze způsobů, jak to vyřešit. Opovaž se to ale někdy udělat mě," dodám stále se smíchem a uklidím po sobě hrnek a talíř.

"Promluvím s ní dneska nebo zítra, uvidím jak budu dnes stíhat,"
slíbím přes rameno Zacharymu. "Zkusím ji nějak zpracovat."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26989698410034 sekund

na začátek stránky