Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Zachary Cooper - 12. února 2018 13:43
danielditomasso077256.jpg
Společná snídaně
Sierra

”Už jsem ti řekl, že jsi úžasná a že nevím, co bych bez tebe dělal?” Zeptám se. Nikdy mne nepřestane překvapovat, jak v ostatních vidí to nejlepší.
”Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel.” Přiznám se. ”Máš pravdu. Musí mít opravdu těžký život.”

”No jen doufat, že se nerozhodla vzít si do té kabelky cihly.” Pokusím se maličko zažertovat. Možná mne to mělo uklidnit, ale necítím se tak. Strach a obavy, tam budou pořád.
”Budu. Já vždycky.” Co si budeme nalhávat i má práce je svým způsobem velmi nebezpečná. Není to dlouho, kdy si kolega udělal úraz a já za něj zaskakuji. Nějak nešikovně zakopl a zlomil si nohu. Nebyl jsem u toho, takže nevím o co přesně šlo.

Její odpověď jsem čekal. Byl jsem na tom podobně, když mi její mamka volala.
”Mám to podobně. Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale nechtěla o tom nic slyšet.” Je to pro mně poměrně nezvyk mít rodiče, kteří se o vás zajímají a záleží jim na vás. Ti moji se o mně postarali tím, že mně šoupli do cirkusu.
”A tak jsem předstíral poruchu přístroje a zavěsil.” Dodám a zadívám se upřeně do hrníčku. Znervózněl jsem strašně. Stále je to pro mne nové a nevím, co s tím mám dělat.
”Takže je možné, že ti bude volat.”
 
Vypravěč - 12. února 2018 11:13
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Chvíle pravdy
Joleene

Doktor se už nadechoval, že by k tomu něco řekl, ovšem předběhne ho upírka, která doposud mlčela.
”Kdybys věděla, co provedl a kvůli čemu ho mám na krku… uznala bys, že to byla ještě slabota. Až budeme sami, povím ti víc.” Je na ní vidět, že něco takového nemá v plánu řešit před celou skupinkou. A k jejímu štěstí ani jeden z nich netouží něco takového slyšet.
Opět se raději odmlčela a stáhla se. Přeci jen to byla ona, kdo ti dal tu polévku. Mohlo jí napadnout, že něco takového provede.

”Víte, někdo moudrý jednou řekl, že doktorům se nemá věřit.” Dodá k tomu ještě doktor a tím se zdá, že má v plánu utnout tuto debatu.

”Mám v plánu se tě držet… jsem něco jako tvůj bodyguard.” Vykouzlí na své tváři úsměv od ucha k uchu. Mal je sice blázen, proto co udělal a to, že si s tebou vyměnil místa. Nicméně se mu musí nechat to, že to hodně dobře zařídil. Sehnal ti zaskakujícího parťáka, který bude dávat bacha na to, abys to přežila.

”To je moc dobře, že aspoň tak.” Pronese Gabriela, avšak na tváři se jí už neobjeví úsměv. Ani potom, co ses pokusila zažertovat.

No a pomalu nastává chvíle pravdy. Co je s tvou nohou?

Doktor se tedy přesune k tvé noze, přesněji k sádře, kterou nejdříve velmi opatrně nařízl vibrační pilkou. Dlouhá chvíle napětí.
Odkud jí vzal sis nevšimla, neboť tě sejmula přesně mířeným úderem nervozita. Už nešlo couvnout.
Následně sádru pomalu začal stříhat speciálními nůžkami a odhaloval tak tvou krásnou nožku. Krásná byla, i přestože jí stále zdobila různě barevná škála modřin… hlavní však bylo, že byla.
Doktor na ní opatrně sáhl, aby jí zkontroloval, což bolelo jako čert a to i přes ty všechny oblbováky, co jsi měla v těle.

”Dám vám jí ještě do ortézy a nějakou dobu budete chodit o berlích. Potom bych to viděl na pár cvičení… Nicméně dobrou zprávou je, že jste o ní nepřišla. ” Zhodnotil a povzbudivě se usmál. Než kývl na upírku, která ono gesto pochopila a na malou chvíli zmizela, aby se následně objevila s dlahou, která se naštěstí už dá sundávat.
Tu ti velmi pracně nasadil na nohu a nudnou bílou vystřídala modrá. Celý ten proces byl však bolestivý a vyčerpávajicí.

Když je po všem, tak si můžeš všimnout, jak všem z tváře mizí ten vážný obličej a místo toho vyčarují úsměv. Zdá se, že i jim spadl kámen ze srdce.
”Jak se teď cítíte?” Zeptá se doktor zvědavě.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 12. února 2018 07:22
ikonka305885004063.jpg
Společná snídaně
Zach

"Já vím, chápu tě, ale to nemůžeš. Možná je to kvůli tomu, že se cítí sám, nebo třeba je to jeho nutkání věci opravovat a předělávat nějaký problém z dětství. Pokud může být tak nespokojený jen kvůli barvě, tak si moc nedokáži přestavit, že by měl spokojený a klidný život..."
pokusím se trochu obhajovat toho velmi náročného klienta. Pořád věřím v dobro v lidech.

Pohladím jej po ruce a pousměji se na něj.

"Neboj se. Budu jen ve své kanceláři. Maximálně mě praští kabelkou a nebo po mě hodí bloček s papíry, nic horšího mi nemůže udělat,"
ujišťuji jej trpělivě.

Chápu jeho starostlivost, obzvlášť po včerejšku.

"To si spíš dávej pozor ty,"
dodám ještě.

Získávám si po jeho další větě pár vteřin tím, že upíjím kafe. Jaká je na tohle správná odpověď, když mě žádné datum nenapadá ani mě neláká myšlenka řešit všechny ty věci, co moje máma chtěla řešit už tak před měsícem. Rozhodně nechci mít tak velkou svatbu, jak plánují naši.

"Víš, nějak jsem nad tím nepřemýšlela,"
začnu pomalu a trochu si uždibnu jídla. "Nějak mi to přijde... zbytečné, když nemáme vyřešené to naše prokletí," přiznám se a opatrně se podívám na Zacharyho. Snad to vidí stejně, nebo přinejmenším to aspoň chápe. K čemu svatba a slib až do smrti, když ta smrt už klepe na dveře?
 
Zachary Cooper - 11. února 2018 19:08
danielditomasso077256.jpg
Společná snídaně
Sierra

”Ani ty nejsi vůbec špatná.” Mrknu na ní, celé to pronáším s úsměvem na rtech a pomůžu jí pokud je potřeba. Zdá se, že má lepší náladu než včera nebo mi tu někdo vyměnil mou budoucí ženu a nic mi o tom neřekl.

”Chyběla si mi tam.” Přiznám se. Přijde mi to hloupé, ale prostě jsem si zvykl na to, že přes ní v noci majetnicky přehodím ruku a potom svádíme společně boj o přikrývku. Vzhledem k tomu, že jsem spal sám, tak jsem se v noci několikrát probouzel.

”Taky to tak beru. Jen mně rozčiluje to jeho povýšené chování. Nejraději bych mu ten jeho hřebínek přistřihl.” Nemůžu si to však dovolit. Ještě by na mne podal žalobu, podplatil by soudce a měl bych z toho nehorázné potíže. Což si nemůžu dovolit. Mám rodinu, jistou zodpovědnost, kterou musím zaopatřit.
”Čína zní dobře.” Pronesu už klidněji a věnuji jí polibek na tvář, jako vyjádření díků, že neumřu hlady.

”To zní jako plán.” Je na mně však vidět, že s tím tak úplně nesouhlasím. Potom co se jí stalo včera, mám prostě ještě větší obavy, než předtím. Nemluvě o tom, že můžu za to já, že jsem jí dohodil ten úkol. Na druhou stranu si ta paní zaslouží slyšet pravdu o tom, co se vlastně děje. Svádím tedy vnitřní boj.
”Buď prosím opatrná.” Nemůžu si pomoct, je to silnější než já.

Není za tím, že bych nevěřil v její schopnosti. Vidím tu její sílu a moc, kterou oplývá. Je v tom zvláštní tíživý pocit uvědomění, kolikrát se to v našich životech opakovalo. Kolikrát ono prokletí zamávalo s naším osudem a jeden zůstal sám, aby oplakával toho druhého, než nakonec také skonal. Bylo jich tolik, že je nejsem schopen napočítat na rukou.
Stále však vzpomínka na ně mám poněkud zamlžené a nevím, zda to možná není lepší. Občas se mi zdají zvláštní sny. Je mi jasné, že to tak úplně sny nejsou, ale vzpomínky. Jenže jak se snažím v nich něco vypátrat, tak se všechno rozplyne.
Pomalu začínám mít pocit, že za to může něco ve mně, co mi v tom brání.

”Kdyby se cokoliv dělo, zavolej mi… prosím.” Nebude to dlouho trvat a před oltářem si budeme dávat sliby obsahující znění: V dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí. Což mi připomíná...
”Volala tvá mamka včera. Úplně jsme na tom zapomněl. Prý by už ráda znala termín naší svatby.” Je mi jasné, že moc dobře ví o jaké mamce mluvím. Přeci jen té pokrevní říkáme Morgana.
Je pravdou, že jsme si ještě k tomu nenašli dostatek času a chvíli klidu. Maličko to vypadá, jako kdybychom se tomu vyhýbali. Což možná na jednu stranu taky děláme.
 
Joleene "Jo" - 11. února 2018 09:29
joleene6101.jpg
Meeting a velké odhalení

"To ano, ale mohl jste to říct narovinu a ne mě zdrogovat jak malého nesvéprávného parchanta, nebo zděšenou hysterickou paničku,"
odpovím znovu doktorovi.

Byla by lež, kdybych řekla, že to doktorovi nevyčítám a že si to tímhle u mně pokazil, ale víc to nehodlám rozmazávat. Bohužel je to totiž jeden z těch lidí, díky kterým tady sedím ve své známém nastavení s životem, který si pamatuji. A tak to celé odmávnu. Hned si uvědomím, že doktor je vlastně slepý, a tak dodám:

"Chci říct, že pro příště bych doktore ocenila, kdybych věděla, co se mnou provedete a kdybyste dodržoval svá slova. Ale teda samozřejmě, nic ve zlém, ale budu doufat, že žádné další nebude potřeba..."


A pak mi i moje ochranka složí kompliment, i když se asi částečně snaží mě o něco víc vytočit. Bohužel, takhle se mu to nepovede. Tak jednoduché to se mnou mít nebude. Věnuji mu krátký úšklebek.

"Tak to se drž poblíž až začnu hledat ty dva kretény, co mě do tohodle stavu dostali. To budu z tohodle pohledu úplná sexbomba,"
zavtipkuji, tak jak to obvykle dělávám.

Jenže pak začne být Gabriela opět otravně věcná a vážná, a tak přestanu flirtovat/seznamovat/špičkovat se s novým známým a podívám se na ni.

"Cítím se mnohem lépe,"
souhlasím. "Sice to pořád není 100%, ale už se mohu dýchat bez toho, aniž by mě všechno bolelo. Ještě něco cítím, ale je to roztomilá připomínka života, oproti tomu, co to bylo předtím," vysvětlím naprosto upřímně. Na hrdinku si mohu hrát jindy.

Pomalu pokývám hlavou, když zmíní nohu. Samozřejmě, že se toho děsím. Nechci být beznohá nebo tak něco. Ale po tolika dnech spánku a díky potřebě se hnout z lůžka je jen popoženu.

"Ale prosím tě, netvař se tak vážně. I kdybych o tu nohu přišla, na tah můžu jít i tak. Chlapi zvládnu balit na můj úsměv a nebo hněv, jak jsem teď zjistila, a k nakopávání zadků mi bude stačit jedna noha,"
ujistím ji naprosto klidně, dokonce přidám ten zmiňovaný úsměv. No možná už ten čas hraní si na hrdinku přišel. A tak potlačím v sobě všechny pocity tak vehementně, že snad ani upírka, by nic ze mě cítit nemusela. Poposednu si pomalu na posteli tak, abych se zády mohla opírat o polštář a zeď.

"Tak směle do toho, nebo vám ty vážné obličeje zůstanou. A na ty se opravdu moc koukat nejde..."
usměji se ještě na ně. Dám si pramen vlasů za ucho.
 
Vypravěč - 11. února 2018 08:37
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Skoro celý tým pohromadě
Joleene

Když si promluvila, všichni s sebou cukli. Měli opravdu štěstí, že nejsi nějaký zlotřilý nepřítel a nemluvě o tom, že i když ti je mnohem lépe, tak bys je nezvládla sejmout všechny a nakonec by tě zpacifikovali.

Upírka vypadala, že by se nejraději do země propadla a tak raději mlčela. Její vina byla, že uvařila velmi dobrou polévku a nedávala si pozor na doktora.

Doktor měl na očích slepecké brýle a netvářil se ani trochu provinile, spíše naopak a tobě mohlo být jasné, že kdyby k tomu měl opět příležitost, udělal by to znova.
”Nevím, kdo se mne ptal na způsob, jak to urychlit.” Pronesl zcela vážně, jako kdyby to mělo obhájit jeho čin.
”Zdá se, že jsem na něj nakonec přišel.”

Tvoje stráž se tvářila naprosto znuděně a hrála si s párátkem v ústech.
”Už ti někdo řekl, že ti to sekne, když se zlobíš?” A vypadá to, že tu má někdo opravdu nízký pud sebezáchovy. Gabriela do něj vrazila loktem za tebe, což u něj způsobilo ještě větší pobavení.

”Uděláme si pořádnou dámskou jízdu.” Úsměv, který ji hraje na tváři připomíná spíše škleb. Netrvá to dlouho, než se změní ve vážný obličej.
”Vypadáš sice líp, ale cítíš se i tak? Doktor říkal, že by ti mohl dneska sundat sádru a zjistit, jak je na tom noha.” Na chvíli se odmlčí, hledajíc vhodná slova.
”Měla by ses připravit na nejhorší. Když ses sem dostala, nevypadala vůbec slibně. Udělali jsme maximum.” Pokračuje o něco vážněji.
Vypadá to, že tu nohu všichni už na samém začátku odepsali, ale přesto udělali vše, co bylo v jejich silách.

Jsi na to vůbec připravená?
Je na nich vidět, že čekají, jestli jím dáš pokyn k tomu, aby tě zbavili sádry a mohli se tak podívat na výsledek jejich práce. Sama si moc dobře vzpomínáš na to, jak si tam ležela a koukala na ní. Smiřovala se s tím, že je konec… restart… a hle, jsi tady.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 10. února 2018 19:59
ikonka305885004063.jpg
Nový den, nová nálada?
Zach

Na dětech je prostě něco kouzelného. A není to jen tím, jakou lásku k nim cítím, ani tím, jak roztomilé jsou jejich malinkaté ručky a tak podobně. Ale když jsem mého koblížka držela a on přestal brečet, pocítila jsem krásné teplo v mé hrudi. Byla jsem zase na chvilku šťastná, protože moje dítě bylo v bezpečí a už bylo zase v pořádku a spokojené. Pro ten pocit jsem si koblížka kolébala v náručí dokud neusnul. A pak ještě chvilku. Duše se mi trochu vyléčila z toho splínu a já si pak opět sedla do křesla a usnula.

"Jsi nejúžasnější, víš to?"
pousměji se na Zacha, když přijde do dětského pokoje a řekne, že snídaně je hotová.

"V rámci možností. Co ty? Všechno dobrý?"
zeptám se zatímco vyhazuji biologickou zbraň do koše a druhou rukou přidržuji dítě, kdyby cokoliv.

"To zvládneš, ber to jako další zakázku. Peníze za to dostaneš a večer na tebe bude čekat teplá večeře. Čína, co ty na to?"
pokračuji v našem rozhovoru a snažím se jej povzbudit na další den. Bůh ví, že někdy to potřebujeme slyšet všichni. I dokonalí snoubenci.

"Domluvím si schůzku s klientkou. Musím jí říct, co jsem zjistila. Asi zavolám Morganě, jestli by s Bastet nechtěli chvilku hlídat a myslím že procházka nám všem prospěje..."
vysvětluji svůj plán, když už usrkávám s požitkem kafe.
 
Joleene "Jo" - 10. února 2018 19:21
joleene6101.jpg
Dobrá ráno, krutý světe
Celý tým

Začínám si říkat, jestli všichni nezačali šňupat nějaký vílí prach, protože jejich důvěra v to, že dokáži přechytračit a přemoci takové kalibry jako jsou bratři Crownovi a snad i samotného Andrase, je prostě nepřirozená a ničím nepodložená. Tedy, jsem úžasná a nakopávat zadky umím a ještě u toho vypadám dobře, ale sakra... Tohle je trochu jiná.

Nicméně další polemika se nekoná. Následuje totiž výlet do říše snů s něčím opravdu šíleným. Snad bohudík si pamatuji jen části a spíš pocity, než cokoliv konkrétního. Svatba a já? A ještě k tomu s tím štěnětem? Tuhle sugesci musím zkusit na někom dalším. Mlít o něčem tak dlouho, než o tom ten daný tvor začne přemýšlet. Jsem si jistá, že je to jeden ze způsobů, jak někoho přivést k šílenství a nebo masakru...

A když už jsme u vraždění.

Je to jako kdyby se prostě zvedla opona a já vnímala ty hlasy okolo mojí postele. Nelíbí se mi být zvířátko ve výstavní skříni, a tak se přihlásím o slovo, když už uznám za vhodné se do toho vložit. Otevřu obě oči a všechny je přejedu pohledem.

"Ó, ano, nakopat vám zadky je málo,"
prohlásím místo dobrého rána. Někdy nejsem prostě sluníčko, když se probudím. A nebo to je tím, že o mně mluví jako o nějakém obyčejném nesvéprávném... člověku.

Je sice velmi milé, že už necítím bolest na různých místech, když se pokusím zvednout do sedu na posteli, ale to mně moc neobměkčuje. Zaměřím svůj pohled krátce na mého bodyguarda, abych si pořádně prohlédla tu novou tvář. Po té kratičké chvilce se však zaměřím na doktora.

"Kdybych vám nedlužila život, tak by tu rakev mohl za chvíli využít,"
pohodím hlavou k tomu, jež se o rakvi předtím zmiňoval. "Myslela jsem, že jsme si v tom spolu udělali jasno. Měli dohodu."

Smutně si uvědomím, že stále mám na noze tu sádru, ale přejdu to rychle jak pohledem, tak pocitově. Zázraky se nedějí na počkání, ani po princeznovském probuzení.

"Ale všem děkuji za lichotky, to holky po ránu rádi slyší. Obzvlášť od tebe, Gabrielo. Možná tě potom pozvu na pivo,"
obdařím zmiňovanou úsměvem.

 
Vypravěč - 10. února 2018 10:21
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Dobré ráno, Vietname
Joleene

”Kdybych byl na jeho místě, udělal bych to stejné. Ty tenhle bordel umíš vyřešit.” Pronese s neochvějnou jistotou a vírou v tvé schopnosti. Na jednu stranu by to jednoho potěšilo a na tu druhou ti z ničeho nic na tvých bedrech přistála těžká kupa sraček, která by klidně mohla vyvrcholit v konec světa, pokud by se zašlo do extrémů.
”Nemluvě o tom, že jsi žena a ženy se nemlátí.” Dodal ještě, pokrčíc přitom rameny.
Je skvěle vědět na čem jsi.

Ne nadarmo se říká, že je velmi moudré být za dobře s tím, kdo ti dělá jídlo. Tento fakt se ti potvrdil.
Vzdáleně si slyšela Carlose, ale jeho slovům si nerozuměla.

Svým způsobem to bylo skvělé. Nic tě netrápilo, nebolelo a ve výsledku ses vlastně i bavila.
Asi za to mohl fakt, že všichni o Malovi tolik mluvili, že se ti promítl do snů.
Kdyby se tě někdo zeptal o čem byly, nedokázala bys je popsat slovy. Byly tak neskutečně skutečné a hlavně velmi úsměvné. Dokonce jste měli i onu svatbu.

***

”Je to už pět dní a vypadá mnohem líp než předtím.” Slyšíš vzdáleně hlas zrádce a zároveň doktora, který tě dal do kupy a kterému vděčíš za to, že z tebe není chodící robot.
Pomalu přicházíš k vědomí, už to není tak náročné jako předtím a netrvá to tak dlouho, než spatříš povědomý hlouček společníků.

”To nemění nic na tom, že jsi to udělal sprostě skrz mou polívku. Teď si bude myslet, že jsem to celou dobu plánovala… a já si myslela, že jsem si našla kamarádku.” Pronese naštvaně upírka.

”Máte pravdu doktore, vypadá mnohem líp. Už bych přemýšlel nad tím, že schovám tu rakev, co jsem měl předtím vytaženou.” Zdá se, že syn války a smrti v sobě svůj původ neschová.

”Kdybych byla na jejím místě, všechny bych vás nakopala do prdele. Bylo to opravdu hnusné… Ale na druhou stranu účinné. Opravdu vypadá líp.” Zhodnotí to klidným hlasem Gabriela.

Možná by teď nebylo k věci se taky k tomu vyjádřit. Těžko se to přiznává, ale cítíš se opravdu mnohem líp. Ta bolest není tak nesnesitelná a necítíš se úplně přejetě. Sádry na noze ses však nezbavila.
 
Zachary Cooper - 10. února 2018 09:17
danielditomasso077256.jpg
Jak ses vyspala, zlato?
Sierra

Když jsem si uvědomil, že se má drahá žena rozhodla pro to být sama, přesunul jsem se do naší ložnice a musím se přiznat, že bylo velice zvláštní spát sám.

Ráno jsem se totiž přistihl s tím, jak k sobě tisknu její polštář.
Celou dobu jsem se přitom cítil, jako kdybych něco provedl. Přeci jen to, že spí oba odděleně, se děje kvůli hádkám.

Nechal jsem tyto myšlenky být a dopřál jsem si pořádnou sprchu, potom opatrně nakoukl k dětem do pokoje a všiml si, že všichni stále spí. Byl to opravdu krásný pohled.
Rozhodl jsem se tedy udělat snídani a to takovou, kterou má nejraději. Nad tím pocitem viny prostě nešlo jen tak mávnout rukou.

Netrvalo to dlouho, kdy se děti přihlásili o slovo a jasně tak světu dali najevo, že jsou vzhůru. Naštěstí si vybrali velmi správnou chvíli, lepší než nařízený budík. Snídani jsem měl hotovou, káva byla připravená v kávovaru a její vůně se linula domem.
Vydal jsem se na pomoc s dětmi. Přeci jen jsou dvě a my jsme dva.

”Dobré ráno, zlato. Jak ses vyspala?” Pronesl jsem jen, co jsem vešel do pokoje a začal náš dennodenní rituál s dětmi.
”Udělal jsem snídani. Za hodinu vás budu muset opustit. Panu Clarksovi se opět nezdála barva podlahy.” Zákazník, kterého bych nejraději přizabil. Zbohatlík, který se ke svému jmění dostal tak, že mu umřela matka a vzhledem k tomu, že neměla jiného potomka, všechno odkázala jemu. Už jsem si na něj Si stěžoval. Tu podlahu jsme dělali snad už pětkrát a pokaždé našel něco, proč se mu ta daná barva, kterou si vybral předtím nelíbí.
Vzhledem k tomu, že se nejedná o mou firmu a já nejsem majitel, který by si mohl dovolit, co si o něm myslím, se musím kousat do jazyku a doufat, že si nakonec něco vybere a já si budu moct vzít další zakázku. Na druhou stranu platí velmi dobře a můj šéf je tak naprosto spokojený.
Pan Clarks mi volal včera, aby mi oznámil, že olivová barva se nehodí k lince.

”Co budeš dělat ty?” Zeptám se z čistého zájmu, když si konečně dopřáváme společnou snídani.

***

Vychytala si to tak tak a tak druhé dítko se stále unášelo v obláčkách snů. Dokonce to vypadalo, že to Zacha neprobudilo, vzhledem k chůvě, kterou jste měli v pokoji právě pro tyto případy.
Muselo se uznat, že sen s tvým otcem vneslo více otázek než odpovědí.
Možná by nebylo na škodu si o tom promluvit s mámou, vzhledem k tomu, že i jí samotné se to týkalo.
Sama ani nevíš, ale nakonec se ti podařilo opět usnout v křesle a tentokrát bez snových návštěv.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2555570602417 sekund

na začátek stránky