Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 10. února 2018 08:00
ikonka305885004063.jpg
Rozhovor s otcem a zpět do reality

"Ano,"
odpovím rychle. Nemusím se nad tím zamýšlet, protože moje srdce tuhle odpověď ví. "Protože bychom konečně mohli žít život, který si přejeme. Máme probohy i děti. Nemůžeme je tu samotné na světě nechat."

"Starého psa novým...?!"
začnu překvapeně a dost naštvaně. Tak tohle byl určitě ten nejhorší způsob, jak toto slovní složení použít. Je to urážlivé a naprosto mimo.

Trhnu sebou, když uslyším dětský pláč. Člověk musí jednat rychle, když má dvojčata, protože když začne brečet jedno, je možné, že za chvilku se přidá i druhé popuzené tím pláčem. Rychle proto vyskočím na nohy dlouhými dvěma kroky dojdu ke kolíbce jednoho z našich koblížků a vezmu jej do ruky. Opatrně jej vezmu do náručí a pohladil po hlavičce.

"Copak je broučku? Maminka už je tady..."
špitnu k němu a chovám jej, pokud nepřijdu na jiný důvod, proč by měl být rozrušený. "Taky se ti zdálo o něčem ošklivém, zlatíčko? To nevadí, byl to jen sen. Hloupý nesmyslný sen," konejším jej a možná tak i sebe.

Ten sen mě netrýznil jen kvůli nepřítomnému dědovi, ale kvůli té hádance, naději na konci.

Můžeme ho zlomit sami? Je něco, na co jsme po ta léta všech životů zapomněli? To je určitě hloupost, můj mozek mě docela určitě jen trápí.
 
Joleene "Jo" - 08. února 2018 13:36
joleene6101.jpg
A řítíme se spolu dolů...
Carlos

"Carlosi, Carlosi, ty mi normálně lichotíš..." řekla s pousmáním a zavrtěla lehce hlavou.

Unaveně protočím oči, když uslyším to jméno. Zřejmě během té doby, co jsem tu nebyla se všichni shodli, že mě jím budou prudit a že mu založí fan club. Jinak si to vysvětlit neumím. Přeci jen, zas tak kouzelný zadek nemá...

"I ty Brute?"
zeptám se ho a raději si znovu kousnu. Nechci naštvat dalšího člověka tím, že řeknu nebo udělat něco, co může vyznít ošklivě. Tedy aspoň pro dnešek. "Co s ním? Neříkej, že i ty jsi propadl jeho kouzlu. Nehodlám se za něj vdát, jestli ti jde o tohle. Vlastně mu střihnu jednu za uši, až ho uvidím. Takové hloupé, nebezpečné a zbytečně hrdinské nápady může mít už jenom on. A já to pak musím uklízet, spravovat a tak."

Smutně se zasměji, když mě Carlos polituje, pohladí po vlasech a dokonce si začne vyčítat, že mě tam pustil.

"Carlosi, přestaň. Nic z toho není tvoje vina. Ta je na... úplně někom... jiném.."


Pokouším se mu vynadat, ale nějak mi dochází slova a energie je vyslovit. Naposledy polknu sousto a pak položím ruku i s jídlem na postel. Nejde ji už udržet.

"Zdrogovali..."
špitnu ještě ke Carlosovi, když se mi setmí před očima a já už nejím, nesedím a nemluvím se svým přítelem, ale propadám se do samoty a temnoty. Doprovází mne hněv a strach.
 
Vypravěč - 06. února 2018 19:02
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Carlos
Joleene

”A proč ne? Jsi ve světě, kde je všechno možné.” Na chvíli se zarazí nad tím, co by tak mohl uvést jako příklad, než si uvědomí, že takový nádherný příklad vlastně leží na nemocničním lůžku před ním s nohou v sádře, ano - Ty.
”Vem si tento fakt, že se zrovna spolu my dva bavíme. Doposud bych nevěřil, že existují tak správní andělé, jako ty. A hej, je to možné. Bavím se s tebou a jsem hrdý na to, že tě znám.” Pronesl s naprostou hrdostí v hlase. Jistě by dodal něco jako, že jsi pro něj jako dcera, což oba dva tak nějak už dávno berete, ale to by bylo už moc. Přeci jen si zakládá na masce věčně protivného a drsného majitele Bambusového domečku pro panenky s tajemnou minulostí, ještě by si o něm nedej bože někdo pomyslel, že to tak úplně není a že je vlastně ve skrytu duše velmi starostlivý správňák. To by mu opravdu zničilo reputaci.

”A co Mal?” Nehraje si snad podobně jako David na dohazovače? Ano, je pravdou, že Mal k tobě chová jisté city. Stačí si vzpomenout na to, jak si umírala a on ti vtiskl ten polibek na rty. Nemluvě o tom, že se dobrovolně rozhodl si to s tebou vyměnit a místo tebe zápasit v aréně. A kdyby to neudělal, tak bys to s určitou pravděpodobností nezvládla a užila by sis tam nahoře restart.
Ale taky by s tím už všichni mohli dát pokoj.

Nechá tě však, aby si mu všechno popsala. Na jeho tváři vidíš, jak to v něm vře. Připomíná tak trochu papiňák, který za chvíli začne syčet. Zhluboka se nadechne a poté vydechne. Ruce sevřené v pěst uvolní. Kloubům na nich se pomalu začne vracet barva.
Zdá se, že na něm ono hlídání syna Smrti a Války neudělalo žádný dojem. Tvářil se tak zvláštně, že by to chtělo dát sto babek za to, co se mu odehrávalo v hlavě.
”Joleene, holčičko.” Vysloví tvé jméno smutně a zároveň vyděšeně. Vstane a udělá něco, co bys nikdy od něj nečekala a to, že tě pohladí po vlasech.
”Neměl jsem tě pustit. Měl jsem ti to zkusit nějak vymluvit. Ne, tě v tom ještě podporovat tím, že jsem tě seznámil s Barneym.” Vina, která ho začala stravovat zevnitř z něj přímo čiší. Lidé mají tendence si jisté věci se kterými nejsou schopny cokoliv udělat, dát za vinu. Jako kdyby Carlos zapomněl, jak jsi neskutečně tvrdohlavá a stejně, i kdyby udělal cokoliv, tak by se ti to stalo. Možná se to tak mělo stát.

Jenže tebe z ničeho nic pomalu začíná přepadat únava, udržet víčka nahoře je náročnější než předtím. Nemluvě o tom, že žvýkání se zdá být také neskutečně únavné. Jako kdyby tě z ničeho nic někdo knokautoval baseballkou nesoucí nápis Good Night.
Pokud si dobře pamatuješ, tak ti doktor nic nedal. Na Carlose bys to viděla, ale ten není zrovna lékař… muselo to být v té polívce. Dojde ti po chvíli, co se hlásí o slovo sladké nevědomí.
 
Vypravěč - 03. února 2018 20:00
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Zvláštní sny s otcem v hlavní roli
Sierra

”Zvláštní jména.” Pronesl zamyšleně, avšak víc se k tomu nevyjádřil.

Celou dobu, co k němu hovoříš, mlčí. Neskáče ti do řeči, jen tiše houpe tvé dítě v náruči s naprostou opatrností, jako kdyby se jednalo o křehký poklad, což se svým způsobem také jedná.
”V těch tvých studiích ses dozvěděla, že já jsem pouze ten špatný?” Zeptal se a položil dítě opatrně do postýlky.
”Je toho tolik, co nevíš.” Povzdechl si a zavrtěl hlavou.
”Kdybych snad zvrátil uvalenou kletbu, odpustila bys mi to všechno trápení, co už bylo napácháno?” Pohlédne na tebe upřeně, zkoumajíc tvou reakci.
”Nemyslím si.” Zavrtěl nesouhlasně hlavou.
Obrázek

”Nicméně, jak se říká: Starého psa novým kouskům nenaučíš.” Pokrčí přitom rameny. Jestli to vypadalo aspoň trošku nadějně, že by přeci jen byla v něm špetka citu, tak ta náhle pominula, stejně rychle jak se vyrojila.
”Navíc jenom vy tu kletbu jste schopni zvrátit. Jenom přijít na to jak.” Otočí se na podpatku a vypadá to, že se má k odchodu. Než se na malou chvíli zastavil.
”Ještě se uvidíme, holčičko.” S tím se z ničeho nic vypařil.
A tebe probudil pláč dítěte, kterého předtím choval v náruči.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 31. ledna 2018 19:40
ikonka305885004063.jpg
Zvláštní sny
Otec nebo jen jeho představa?


Nebýt těch očí, asi bych jej nepoznala. Snad za to může ten oblek a že jsem sis viděla v tak odlišném prostředí než posledně. Ale v tu chvíli, kdy jsem se pořádně podívala do jeho očí, tak mi to došlo. Byl to on. Král Edenu. Můj otec. Ten, co nás zaklel. Jistě, mohla bych se začít vztekat. Házet po něm věci - kdyby byly děti z dosahu - a další, ale já jen vydechnu a potřesu hlavou.

"Christiana a Eliot,"
odpovím popravdě celými jejich jmény, i když my jim říkáme pouze Chris a Elí.

"Víš, bylo by to tak skvělé, kdyby tohle bylo skutečné. A tys mohl být dědeček, co se stará o svoje vnoučata. Pochovat je, pohlídat na jeden večer zatímco já bych se Zachem šla někam jen na skok na večeři..."
řeknu a založím si ruce na hrudi, jak se nad tou představou zasním.

Vážně, co bych dala za to, abychom mohli být normální rodina. Klidně i kouzel bych se vzdala. A že ta jsou pro mě hodně důležitá.

Opět potřesu hlavou.

"Ale my nejsme normální rodina. Ty nejsi děda, co by na chvilku hlídal děti... Jsi ten, kdo jim chce zabít matku a otce jen proto, že neposlechli na slovo,"
povzdychnu si, když přejdu z myšlenek zpět do hovoru. Tedy do takového hovoru, co se dá provozovat ve snech. "Tak proč se mi teď o tobě zdá? Asi bych chtěla klidnou a jednoduchou cestu od toho šílenství. Najít zkratku ke klidnému a spokojenému životu..."

Začnu si jej opět prohlížet.

"Víš. Jednu věc jsem stále nepochopila. Za ty měsíce studia o Edenu a naší rodině..."
povídám svému snu. Je vlastně docela fajn to takhle ze sebe dostat. "To jsi nás vážně nenáviděl až tak moc? To ti nás nebylo ani v jednom životě líto? Jak málo jsme pro tebe s matkou a Zachem museli znamenat, žes mohl poslouchat náš pláč nad ztrátou. Koukat na naše zlomená srdce... a žít život daleko od nás..?
 
Vypravěč - 26. ledna 2018 13:14
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Zvláštní sny nebo skutečnost?
Sierra
Zach se rozhodl ctít tvoje soukromí a ač ho to nečinilo šťastným, že tě musí ponechat samotnou, učinil tak. Jen tě přikryl dekou, což jsi cítila a vtiskl ti polibek na čelo, než zmizel do vašeho pokoje.
Být sám je někdy potřeba. I když ty jsi tak úplně sama nebyla a asi nějakou dlouhou dobu nebudeš, tedy pochopitelně až děti vyrostou a provdají se, ale to bude ještě nějakou chvíli trvat.

Ticho a klid, přítomnost tvých dětí tě nakonec ukolébala a taky fakt, že jsi zřejmě vyšla ze cviku, přeci jen práce soukromého detektiva je náročná a nebezpečná.

”Dítě.” Oslovil tě známý a zároveň neznámý mužský hlas, který patřil povědomé tváři, bylo značně těžké si vzpomenout s kým to máš tu čest. Avšak byly to oči, co tě upoutaly a daly ti patřičnou odpověď na otázky.
Když si ho viděla předtím ve svém snu, vypadal jinak, takže je naprosto pochopitelné, že jsi nevěděla hned s kým máš tu čest a to s velmi mocným mužem, kterému vděčí velká část tvé rodiny za prokletí jež jí postihuje.

Ano, ten kdo tu stojí a drží hrdě v náručí jedno tvé dítě, není nikdo jiný než tvůj pokrevní otec a zároveň jediný král Edenu.
I přestože předtím ve snu, jste se nacházeli v Edenu, nyní to byl pokoj koblížků. Působilo to divně, poněkud nepatřičně. Nemluvě o oblečení, které na sobě měl a to černé barvy na míru šitý oblek. Žádné královské roucho, vypadal teď spíš jako právník.

”Mají jméno?” Zeptal se starostlivý dědeček, který ani v nejmenším nemůže za to, že jeho dcera se nedožije pořádně třicítky a se svým vyvoleným zemře, aby se vzápětí mohla narodit a celé se to mohlo opakovat.
Tak proč se vlastně obtěžuje s navštěvou?
Proč se ti nemůže stejně jako koblížkům zdát o jednorožcích? Na druhou stranu toho můžeš využít.

Podoba otce


 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 25. ledna 2018 20:42
ikonka305885004063.jpg
Sama s dětmi

Něco na tom, jak klidně spí a oddechují je uklidňující a očisťující. Aspoň něco jsem udělala dobře, i když to bylo neplánované a naprosto svět převrácející. Opět ve mně začne klíčit pocit, že jsem udělala dobře, že jsem to Chrisovi řekla. Tenhle poklad mu nemůžu upírat. Ne, třeba by v tom taky uviděl to krásné, neskutečné a magické.

Není to proto dlouhé rozhodování, když si vybírám, kde dnes strávím noc. Koneckonců pro to, aby u nich někdo mohl sedět, nebo vcelku pohodlně podřimovat, jsme si pořídili to rozkládají křeslo v téhle místnosti. A tak si jen vezmu deku, co tu je a přikryji se a odpočívám s pohledem na ty dva poklady. To mě zatím skoro vždy uspalo. Tak snad tomu bude i tak. Aspoň kdyby se probudili, tak u nich budu dnes já a Zachary se bude moct pořádně jednou vyspat.
 
Joleene "Jo" - 25. ledna 2018 20:32
joleene6101.jpg
S Carlosem v pokoji
Carlos adoptivní taťka


"Ale jenom trochu. Přece jen jsem mnohokrát starší než ty," řeknu vesele na jeho oslovení mé maličkosti.

"Obávám se, že tohle se nestane, Carlosi. Dokážeš si představit někoho, kdo by to se mnou vydržel? Nebo spíš někoho s kým bych to vydržela já? Dokud nás smrt nerozdělí? To je děsivě dlouhá doba... Většinou..."
vyvrátím tak jeho představu mě jako nevěsty. Ne, takhle jsem se zatím nikdy neviděla. Ani teď jsem si to neuměla představit. Bílé šaty, kytice v ruce. U oltáře někdo...

*Počkat, mohou se vůbec andělé brát?*
napadlo mě a chvilku v duchu nad tím polemizuji, zda někoho takového znám.

Ne, jsem si jistá, že zase tolika lidem a nelidem jsem strach nenahnala. Mordecai určitě ani nevěděl, že jsem se vypařila, další známí si nejspíš ani nevzpomněli, nebo jim to nepřišlo divné. Není to tak, že bych měla nějaký zajetý program a zástupy věrných přátel. Snad proto tak lpím na Carlosovi a tom, co máme.

Kousnu si do Carlosovi tortilly velmi opatrně, i když na ní mám strašlivou chuť. Nechci, aby se něčemu tak dobrému stalo něco tak hrozného, co potkalo chudáky croasanty. Ne, nezapomněla jsem na vás, drazí přátelé!

Pomalu polknu a přikývnu, jako že mu to celé vypovím. A také se tak stane. Všechno pokud možno shrnu, vynechám část s tulením se k Rafaelovi a omezím se pokud možno na fakta a nijak nerozmazávám bolest ani samotné zápasy, jen zmíním, že to byla aréna a že jsem většinou vyhrála. A pak řeknu, co vím o záchranné misi, co se kvůli mě konala.

"No a teď tu ležím, nesmím nic a mám ochranku před dveřma, co je syn Války a Smrti... Ne, taky jsem to celé ještě pořádně nevstřebala..."
řeknu mezi dalšími sousty. Vážně si to jídlo vychutnávám. "Jsi vážně ten nejlepší kuchař na světě, Carlosi. Tvým jídlem by se dal spasit svět!" zamumlám s plnou pusou.
 
Zachary Cooper - 18. ledna 2018 20:50
danielditomasso077256.jpg
Bude to náš svatební tanec?
Sierra

Tak moc rád bych jí pomohl. Sejmul tu tíhu ze zad, kterou si opět zase nabrala nebo se o ní aspoň rozdělil, aby to celé nenesla zase sama.
Má slova útěchy, jsou naprosto k ničemu. Něco mi říká, že kdybych řekl sebevíc přesvědčivá slova, tak by byly naprosto k ničemu.
”Dobře.” Pronesu rezignovaně a nechám jí jít.
Místo toho se přesunu do kuchyně, kde nám udělám čaj na uklidnění. Ne, nic lepšího, co bych teď měl dělat, mne nenapadá a je to lepší než nic.

***

Co se týče dětí, tak pokojně spí a spí, i přestože vejdeš do pokoje za nimi. Leží ve svých postýlkách a možná jak Zach říkal, tak se jim zdá o jednorožcích a duze. Je na ně naprosto krásný pohled, na ty dva uzlíčky. Mohla by ses na ně dívat hodiny, dny a ani v nejmenším by tě to neomrzelo.
Jsou tvoje. To nejlepší, co jsi přivedla na svět.
 
Vypravěč - 18. ledna 2018 20:37
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Carlosem v pokoji
Joleene

”Moc přehnané?” Zeptá se nervózně Carlos a poškrábe se na krku, když zopakuješ jak tě to vlastně oslovil. Vždycky tě bral jako dceru, kterou neměl a když jí nakonec našel, tak u toho stále zůstal. To je taky důvod proč má stále průpovídky k tomu, kde bydlíš.
”Ani magicky upravená?” Zeptá se zvědavě a chvíli si tě prohlíží. I přestože se pokusí na své tváři vykouzlit masku tvrďáka, na něm vidíš, že mu rve srdce tě vidět takto. Prozrazují ho totiž oči.
”Nebral. Protože kdyby se nějaká svatba konala, byl bych rád, kdybych tě mohl odvést k oltáři.” Je na něm vidět, že svá slova myslí vážně.
”Nicméně s tvým způsobem života… pochybuji, že se něčeho takového dočkám. Nemluvě o tom, že jsou to hloupé lidské zvyky.” Smutně se pousměje. Občas zapomíná kdo jsi.
”Jsem taky rád, že tě vidím. Ani nevíš jak. Opravdu si mi nahnala strach.” Komu si vlastně nenahnala strach? To by se dalo asi lépe počítat.
”Pokud nevadí, tak mi pověz, co se stalo? Vím jenom části, které nedávají ani v nejmenším smysl.” Na tvář nasadí neodbytný výraz, který jasně říká jediné - Dokud mi neřekneš, co se stalo, tak se odtud nehnu.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22891902923584 sekund

na začátek stránky