Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 16. ledna 2018 08:11
ikonka305885004063.jpg
Klidně i tango, když mě jej naučíš...
Zach

Tisknu se k Zachovi a snažím se poslouchat jeho slova a věřit jim. Snažím se, opravdu se snažím. Ale nevěřím jim. Ne úplně. Něco ve mně je totiž přesvědčené, že zlo je někde ve mně. Snad je to výchovou k náboženství, kdy jen mi můžeme být ti špatní a budeme za to potrestáni. Takže když jsem já neustále trestaná - přes všechny ty životy a staletí - tak jsem zákonitě musela být zlá. To jediné dává smysl.

Ačkoliv jej cítím vedle sebe, nemůže na mne dosáhnout. Zůstávám u něj, i když cítím tu prázdnotu v sobě, kterou si teď nedovolím nechat naplnit jeho slovy a láskou. Jeho náruč je pohodlná a vím z dlouhých večerů u televize či knih, že jsme tak schopní zůstat hodně dlouho. Dopřeji si ale jen pár minut, než si otřu slzy.

"Podívám se na malé, jsou nějak podezřele dlouho hodné,"
řeknu tiše a zvednu se.

Jak už mě asi znáte, nevybírám si tu nejpohodlnější možnost. S dvojčaty máte tu jistotu, že se nikdy nenudíte. A právě s tím počítám. Protože jsem sice workoholik, ale své obvyklé práci se věnovat nemohu. A zoufale potřebuji něco dělat, zaměstnat se a ujistit se, že ty dva bezbranné uzlíčky nahoře jsou v pořádku a nic jim nechybí.
 
Joleene "Jo" - 15. ledna 2018 21:38
joleene6101.jpg
Od prchající upírky ke zděšenému Carlosovi
Carlos

Až pozdě si uvědomím, že cítila moje emoce a že to pro ni nemohlo být jednoduché. Ale to už jsou škody napáchány a já vážně neumím vzít čas zpátky, abych tomu zabránila. Hlasitě si povzdechnu a nechám polévku vystydnout, aniž bych ji dojedla. Ne, že by nebyla skvělá, ale nějak... nějak.

*Kdo a kdy sakra rozhodl, že musím já být ten hlavní hrdina tohoto příběhu? To nemohou všichni spojit své síly a postarat se o celou situaci sami?*
pomyslím si s uražeností puberťáka.

Vážně jsem se nikdy neprosila o vlastní příběh, kde budu hrdinkou, na kterou budou všichni sázet. Tím měl být Mal, minimálně pro tento případ. Jenže ten teď trčí v hlavě jednoho obřího psychopata, co ho pustili z pekla. Dívám se po pokoji, ale přesto nic nevidím. Moje oči jen kloužou po okolí, aniž by cokoliv zaznamenaly, rozeznaly. A pak mě napadne jedna možná zásadní myšlenka.

*Pro ostatní ta věc zas tolik neznamená. Nechtějí za to nutně položit život a obětovat vše. Proto se čeká na mě...*


Toto uvědomění je trochu děsivé. A taky trochu to vysvětluje, proč se mi postavila hlídka před pokoj.

*Skoro jako kdybych z té arény neodešla,*
pomyslím si možná trochu moc krutě a cynicky.

Moje chmurné myšlenky o všem možném jsou pak přerušeny příchodem někoho dalšího. Usměji se směrem ke dveřím, i když mě to zabolí.

"Holčičko?"
zeptám se s úsměvem. Násilím se nutím k tomu, aby mi ten úsměv na tváři vydržel, protože mě děsí, jak se Carlos na mě dívá. Znamená to, že opravdu, ale opravdu nevypadám dobře. Přece jen, Carlos není žádná třasořitka.

"Na toho by brokovnice neplatila, bohužel," odmávnu to rukou a naznačím mu, aby přišel blíže.

"Copak? Takhle bys mě jako nevěstu nebral?"
zeptám se ještě vesele, abych zamaskovala vlastní nevoli z celé téhle situace. "Odpustím ti tu nelichotivou poznámku jen proto, že to jsi ty a neseš mi tuhle lahodu!" dodám ještě a natáhnu se po tortille.

Při tom pohybu, mu ale krátce stisknu předloktí a podívám se mu do tváře.

"Ráda tě vidím,"
řeknu vážně. "I když jsem doufala, že touhle dobou už by sis mohl koupit novou košili. Tahle je okoukaná..." pokusím se to obrátit trochu ve vtip.
 
Vypravěč - 14. ledna 2018 18:30
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Upírku střídá Carlos
Joleene

”Zatraceně měla jsem mlčet.” Schová tvář do dlaní, jak se cítí provinile, že řekla něco, co neměla.
Zhluboka dýchá a kouše se do rtu z toho, jak dostala facku tvým vírem emocí. Je na ní vidět, že svádí sama se sebou souboj. Jak dychtí potom si zase trošku vzít, když to tak krásně nabízíš na podnose.
Můžeš snad i cítit její hlad.
”Dobře.” Pípne a prudce vyletí ze židle, jako kdyby si sedla na připínáček. Kdyby totiž byť jen o chvíli déle byla tady, nejspíš by si opět bez dovolení vzala a ty bys mohla zase cítit ten blažený pocit uvolnění, kdy tě nic netrápí.
”Povím to Simovi.” Pronese ještě ve dveřích, než je za sebou zabouchne a nechá tě tak samotnou.

Netrvalo to dlouho, možná snad jen půl hodinu, co se ozvalo zaklepání na dveře a potom vstoupil Carlos s papírovou taškou určitě s jídlem a taškou na notebook přes rameno. Místností se rozlila vůně až z toho sbíhaly sliny.
”Joleene, holčičko.” Pronese s úsměvem, který mu však zamrzne na tváří, když si tě pořádně prohlédne. Asi je na tebe opravdu úžasný pohled.
”Kdo ti to udělal?” Zeptá se a v jeho očích se zlověstně zablýskne, až si dokážeš pomalu představit myšlenky, které se mu honí v hlavě o tom, jak by toho útočníka s největší radostí zamordoval.
”Já to věděl, že to bude něco vážného. Trochu rozlámaná vypadá jinak.” Oklepe se z vraždících představ a posadí se na židli. Začne pomalu vytahovat z papírové tašky slíbenou tortillu.
”Mám tě rád, holčičko. Ale vypadáš strašně.” S tím ti podá jídlo.
 
Zachary Cooper - 14. ledna 2018 15:15
danielditomasso077256.jpg
Tango?
S moji budoucí ženou

Musím se pousmát, když se na mne podívá tím svým pohledem zkoumajícím, zda se nechystám k nějakému kázání.
”Jsi dospělá žena a ještě ke všemu matka dvou dětí, navíc ještě svéprávná. Došlo mi, že kázání nepotřebuješ.” Pronesu naprosto s vážnou tváří a potom jí dám pusu na nos, protože jsem si to nemohl odpustit.
A pak přijde na řadu polibek…
”Proč říkáš takové nesmysly?” Zeptám se nechápavě a zároveň zaskočeně jejími slovy.
Zdá se, že to celé u Mordecai v baru nebylo všechno, co se dneska nepovedlo.
Když zmíní jméno Chris, cuknu s sebou. Vím totiž moc dobře o koho se jedná, že je to její bývalá velká láska a ke všemu otec jejich dětí. Jestli se cítím ohroženě? Ano, svým způsobem ano. Ne, že bych jí nevěřil… Mám jen prostě strach.
”To není pravda.” Pronesu po dlouhé chvíli mlčení, jelikož se mi podařilo se vzpamatovat. Uvědomil jsem si totiž, že mne tu někdo potřebuje.
”Nejsi zlá. Prokletá jsi, ale to jsme oba… a hlavně všechno neničíš.” Svá slova myslím vážně, dokonce jsem volnou rukou lehce zvedl její bradu, abych jí donutil se mi podívat do očí a mohla tak číst pravdivost mých slov.
”Dělala si to jistě s dobrým úmyslem, protože si mu nic nechtěla tajit. Stejně jak si to teď řekla mně.” Pousměji se.
”Jsi ta nejúžasnější žena, kterou znám. V každém vidíš to nejlepší. I ve mně si to viděla, když já sám tápal ve tmě. Pomohla si mi, abych to viděl taky.” Snažím se jí přitom utřít z tváře slzy hřbetem ruky.
”Neužíváš si něčí bolest. Ničí tě, když někdo trpí.” Na chvíli se odmlčím.
”Někdy pravda bolí, to ano. Ovšem to, že jí někdo někomu řekne, ač je sebehorší… neznamená, že je zlý.” Dlouze si povzdechnu a rukou si prohrábnu vlasy.
”Dej mu čas. Potřebuje to nějak vstřebat a pak uvidíš, že to bude v pořádku. Že to uvidí jinak.” S tím jí vtisknu pusu na tvář, která je slaná od jejich slz.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 14. ledna 2018 14:33
ikonka305885004063.jpg
Příště půjdeme tancovat spolu, miláčku!
Zach

Je dobrý posluchač. Tedy, to vím už dlouho. Od té doby, co jsme na sebe přestali být jako cizí a připustili si, že jsme spřízněné duše. Vždy to u něj oceňuji. To, jak poslouchá a nechá mě vše doříct. A pak řekne větu, co jsem čekala, že řekne. Co také jiného na to mohl říct? Bál se o mně, jak bych se já bála o něj. Jenže je tak těžké ztrácet svou nezávislost.

Mile mne překvapí, že ale v přednášce nepokračuje. Zvednu k němu oči, abych zkontrolovala, zda to myslí vážně. Nevím, asi jsem čekala nějaký dovětek o tom, že teď budu mít domácí vězení, nebo tak něco. Jenže nic takového nepřijde. Jen mě donutí zavřít oči tím nejhezčím možným způsobem.

Polibek mu samozřejmě opětuji.

Raději si ale vůbec nepředstavuji, co musí cítit on vzhledem k tomu, že jsem vyklopila několikrát svůj žaludek. Odtáhnu se od jeho rtů a se zavřenými rty se opět opřu o jeho rameno.

"Vůbec si tě nezasloužím,"
oznámím mu sebejistě a tiše. "Zpackala jsem to celé a nejenom to," přiznám se a pevně se držím jeho ruky.

"V Díře mi pomohl Chris. Všechno jsem mu řekla. Já... já ho rozbila. Zničila jsem ho jak Tulpa předpovídala. Jsem zlo, Zachu, jsem zlá a prokletá a všechny ničím..."
rozbrečela jsem se a nebyla pak mezi vzlyky dodat už vůbec nic jiného. Celou mou osobou otřásala lítost a pocit zhnusení nad sebou samou.
 
Joleene "Jo" - 14. ledna 2018 14:17
joleene6101.jpg
Konec pokecu s upírkou
Lili

"Počkat, cože?!"
zeptám se ostře, když dojde na to, že mě nejspíš Frederick hledá. Byla jsem přesvědčená, že celá situace byla o tom, že se Mal za mě nechal vyměnit. Nic víc. Žádné ukradení pod nosem, žádné vyřizování si účtů s ním, zatímco trčí v jeho hlavě.

Jestli jsem se naštvala? Ano, dost.

"Takové hrdinské hovadiny,"
okomentuji a znovu se opřu o svůj polštář. Odfrknu si.

Skoro díky tomu ani nevnímám popis mého osobního hlídače. Kdybych neměla rty popraskané a suché a nebyla teď naštvaná na toho človíčka, tak bych pískla. Začínám se dostávat do opravdu zajímavé společnosti. Nelíbí se mi její slova o tom, že mi musí stačit, že David je živí. Nepotřebuji mých čich vycvičeného ohaře, abych poznala, že tady něco smrdí. Chci naléhat, nebo se zvednout z postele, ale po pár vteřinách mlčení neudělám ani jedno. Jednak je mi jasné, že daleko nedojdu a také je mi jasné, že mě doktor pak nechá zdrogovat a tím přijdu o Carlosovo jídlo! Což nemůžu dopustit.

Podívám se na svou polívku. Vůbec se mi teď nechce jíst. Chce se mi se opít do němoty a probudit se s tím, že to celé byl jen šílený sen, že to je třeba následek toho tahu, co mi David slíbil. Hm, toho chlápka, co mám podle bible nenávidět jsem si vážně až moc oblíbila za tu chvilku.

Povzdychnu si.

"Jo, to je jasný, nemůžeš tady trčet s marodem celý den. Jen běž, až to dojím, tak to dám na stolek, aniž bych se zvedla z postele. A kdyby něco, budu volat,"
řeknu smířlivě a jsem přesvědčená, že se mi má nevole a supění podařilo skrýt před ní aspoň výrazově v obličeji. Až později mi dojde, že to stejně nejspíš poznala, díky její specializaci.

"Jen prosím, nechte Carlose projít, jo? Děkuji,"
dodám ještě a pokusím se opět trochu usmát.

 
Vypravěč - 12. ledna 2018 23:36
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokec s upírkou
Joleene

”Ano, máš. Protože nejsi zrovna ve stavu, kdyby ses byla schopná bránit. Takže to je na nás.” Mrkne na tebe.
Musí se jí dát za pravdu. Kdyby se někdo rozhodl, že bude pokračovat v tom v čem skončil golem, neměla bys nejmenší šanci a všechno by šlo naprosto do kytek.
”Víš… nechtěla jsem to řešit teď…” Dlouze si povzdechne, zavrtí hlavou.
”Něco ti řeknu, je totiž možné, že po tobě půjde Frederic a nenechá to jen tak být. Proto jsme tady my.”
Fakt, že jsi utekla z jeho říše se mu nemusel ani v nejmenším líbit. Naprosto to podrývá jeho autoritu. Takže ani nemyslet na to, co teď provádí Malovi.
”Jinak tě hlídá Simon. Syn Války a jedné Smrti. Naprosto zajímavá osoba, musím uznat.” Převede řeč jinam.
”Vlastně nevím, co mu Mal slíbil nebo řekl, že je tady. Tím, že nám pomůže nic nezíská.”
”Něco v tobě viděl a já mám takový pocit, že vidím co.” Vykouzlí na své tváři úsměv.
”Ale to je teď jedno. V klidu si sněz polívku.” Pronese o něco vážněji, ale úsměv jí stále hraje na tváři.
A pak se zeptáš na Davida, v ten moment jí úsměv zmizí z tváře.
”Žije. To je to, co ti pro začátek bude muset stačit.” Pronese nekompromisně. ”Teď se soustřeď na odpočívání, abys byla zase fit a mohla s naší pomocí nakopat zadek všem těm záporákům.” Opět vykouzlí na své tváři úsměv.
”Za chvíli tě budu muset opustit, ale věřím, že budu vystřídána někým dalším, kdo si s tebou bude chtít promluvit.”
A ten někdo bude s určitou pravděpodobností Carlos, který už je právě ve tvém bytě a bere potřebné věci, aby mohl jet za tebou a zjistit jak na tom jsi. Stejně tak pravděpodobně kvůli tomu celému zavřel i Domeček pro panenky. Tak moc mu na tobě záleží.
 
Joleene "Jo" - 12. ledna 2018 21:58
joleene6101.jpg
Pokec s upírkou
Lili

Poznámku o mlčení před Vidocquem odbudu jen krátkým úšklebkem, který mě zabolí, a proto jej neprotahuji. Ostatně, jaký pohyb mě nebolí? Možná měl Rafael pravdu, kdybych nevyhrávala ty zápasy, možná bych na tom byla lépe...

O další projev emocí se pokusím až, když se bavíme o Carlosovi. Pokynu hlavou a pousměji se nepatrně. Nechci to moc riskovat.

"Přesně ten,"
souhlasím ještě nahlas, protože si nejsem jistá, jak jdou číst moje mikro-výrazy ve tváři.

Ještě štěstí, že si dávám pauzu od polévky, protože bych si ji na sebe určitě vychrstla, když řekne to o hlídání a pak i to od Mala. Překvapeně zvednu obočí a tentokrát to udělám dříve, než se dokáži krotit v emoční expresi.

"Já mám hlídače u dveří?"
zeptám se pobaveně. Copak jsem nějaká princezna?

*No, nejsem ještě zřejmě dost stará na to, abych nic nezažívala prvně,*
ušklíbnu se v duchu.

"Kdo si vytáhl tu krátkou sirku?"
zeptám se ještě.

Docela mne zajímá jakou ligu výjimečných tu Mal za těch několik měsíců postavil. Vypadá to, že se v tomhle směru opravdu dost angažoval.

"Nesmíš věřit všemu, co o mně říkal. Byla jsem první ženská, co se ho nesnažila fyzicky mučit po několika letech,"
odmávnu lichotku. "Vlastně si ani neumím představit, co ti o mně mohl napovídat, krom toho, že moje nohy se hodí do sukní. Teda... předtím," dodám ještě a poslední slova řeknu s pohledem na sádru.

Než abych se litovala, tak se znovu opatrně pustím do polévky.

"Ví někdo, co se stalo s Davidem?"
zeptám se a poočku ji sleduji.
 
Zachary Cooper - 09. ledna 2018 13:30
danielditomasso077256.jpg
Mnohem klidnější než ty
Sierra
Cuknu s sebou, když mi řekne, že šla do Doupěte hříchů sama. Mlčím, nic neříkám. Dávám jí možnost, aby mi řekla k tomu víc, než začnu nějak víc vyvádět. Věřím jí. Jen mi na ní opravdu záleží a mám o ní strach.
Ta část o barmanovi a o tom, že jí poznal a tak jí něco hodil do pití se mi ani v nejmenším nelíbí, což lze vyčíst z výrazu na mé tváři. Stále jí však nechávám dohovořit.
Štve mně, že jsem tam nebyl. Nemám daleko k tomu, abych se tam vydal a Mordecaiovi udělil lekci o tom, že mé ženě nebude nikdo ubližovat a házet něco do pití. Ale i tak stále mlčím a sedím.
Je jasné, že musí cítit to napětí, které se ve mně vnitřně odehrává.
”Výstřely...” To už mi nedá a musím promluvit.
Nevím, co jsem si myslel, když jsem tu práci domlouval. Možná jsem doufal, že ten chlapec jenom chodí za školu kvůli nějakému dramatickému kroužku a nikomu nic neříká, protože se stydí za svou roli.
Zatraceně. Bylo to opravdu naivní.
Zapomínám, že má drahá je prostě magnet na naprosto šílené případy, kdy se nakonec zaplete do problému větším než ona sama.
Ale teď už je pozdě cokoliv řešit.
”Bylo to nebezpečné. Mělas mi zavolat...” Zopakuji po ní a na malou chvíli se zarazím. Ne, nechci jí dávat zbytečné kázání, když si je toho sama naprosto vědoma. ”Jsme rád, že jsi zpátky a v jednom kuse.” Pronesu tiše a věnuji jí dlouhý polibek, který mluví jasně za vše.
 
Vypravěč - 09. ledna 2018 13:13
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokec s upírkou
Joleene
”Ne, neomlouvej se. To je naprosto pochopitelné, vzhledem k tomu, co všechno jsi zažila poslední dobou. Já jsem ti od toho chtěla pomoct.” Dodá tiše jako myška.
Pohlédne na tebe po tvých dalších slovech.
”Dobře… když to vezmeš takto.” Už se netváří jako kdyby chtěla každou vteřinu splynout s židlí. Vlastně to přijala jako fér nabídku, která se stala.
Na to ohledně toho, že se příště dohodnete, jen kývne hlavou.
”Neřekneš to Vidocqovi, prosím.” Věnuje ti ještě jednu žádost.
”Nevím, jak bych to popsala. Nejspíše je k tomu nejblíže označení, že je ty emoce z někoho vysaji.” Začne a na své tváři vykouzlí nepatrný úsměv naznačující, že je to v pořádku, když se ptáš.
”Je pak na mně zda si vyberu ty “špatné nebo dobré” emoce.” Naznačí prsty uvozovky.
”Nejde. A pokud by to náhodou šlo, tak nevím jak.” Pokrčí rameny.
”Ten Carlos, co dělá dobré tacos.” Pronese jako nějakou kouzelnou rýmovačku. Ach ano, tacos od Carlose je pověstné. Nejen tacos, vlastně jeho celá kuchyně. Kdo jí jednou ochutná, hned podlehne a už nikdy nebude chtít nic jiného.
”V tom případě to je v naprostém pořádku. Jen to budu muset říct těm, co tě hlídají, že ho mají pustit.” Vážně se z tebe musela stát celebrita, protože stejně jako ona máš někoho, kdo tě hlídá.
”Jsi fajn. Jsi hodně fajn. Už chápu to, co o tobě říkal Mal.” Nevypadá, že by se ti hodlala sama od sebe svěřit s tím, co o tobě tvůj osobní pekelný gladiátor říkal. Ale ať to bylo cokoliv, musí se mu nechat jediné, spojil všechny dostupné síly a vytáhl tě ven… a to chce odvahu a dostatek šílenství.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.34206104278564 sekund

na začátek stránky