Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 22. prosince 2017 08:27
ikonka305885004063.jpg
A jaký večer jsi měl ty, miláčku?
Zach

Vděčně se o něj opřu, když se ke mně vrátí. Pořád nechápu ty strašně silné pocity, co cítím, když jde o něj. Většinu času mi to připadá naprosto nemožné, jak ta potřeba být s ním, být tu pro něj a pro naše děti je. Kdybych hledala někdy sílu Boží, asi bych nejvíce podezřívala toto, neboť je v tom cosi nadpozemského a nezměrného.

"Ten kluk, co jsem ho měla pozorovat. Šel do Mordecaiova baru. A než něco řekneš, já vím, že to bylo nebezpečné. Jen jsem předpokládala, že se tam jen staví, něco popije. No a taky jsem nechtěla zpackat první případ po dlouhé době. Ta paní si zaslouží pravdu. Hned zítra ráno jí to všechno řeknu,"
začnu a jak je pro mne typické, zavrtám se spíš do detailů případu a mých povinností. Brzy si to však uvědomím.

Držím Zacha za ruku a jemně po jeho dlani přejíždím prsty. Nečtu jeho čáry života, nebojte.

"No a tak jsem si tam sedla na bar. Barman mě nejspíš poznal, něco mi hodil do pití. Viděla jsem ještě toho kluka, jak zašel do černých dveří. Nesledovala jsem ho tam. Tam jsem se jít bála. Tím směrem totiž byla místa, kde drželi Chrise, když ho mučila Tulpa. A nejspíš i Mordecai, když jsme u toho. No... A pak za mnou přišel..."


Tiše si povzdychnu. Zavrtím hlavou.

"Myslím tím Mordecaie. No, chvilku si se mnou povídal, pak se mi podlomily nohy, on mě chytl a odvedl těmi dveřmi, do nějaké výslechové místnosti, kde byl Havran v kleci zakletý do své zvířecí podoby. Nechal nás tam o samotě. Pak jsme slyšeli na chodbě výstřely, ale to už jsem měla křídu a dostala nás do Díry."


A tady zaváhám. Kolik toho na něj vychrlit, než ho pustím ke slovu. Rozhodnu se mu ten večer trochu naporcovat. A tak část s Dírou ještě nechám v nevyslovené části. Ne, že bych mu to hodlala zatajovat, to v žádném případě. Musí to vědět, stejně jako to musel vědět Chris.

"Než začneš říkat, jak to bylo nebezpečné a že jsem měla zavolat tobě, tak věř, že bych tě zavolala, kdybych neměla jak jinak se dostat ven. Ale chápej, že jsem chtěla raději přijít sama a v jenom kuse díky svépomoci..."
 
Zachary Cooper - 16. prosince 2017 18:11
danielditomasso077256.jpg
Doma s mou krásnou čarodějkou
Sierra

”Opravdu?” Zeptám se starostlivě a zvednu se. Nemusela ani vyslovit svoje přání, neb jsem se ho chystal vykonat. Vzal jsem i kamaráda kýbla s úmyslem jej vyprázdnit, umýt a zase jej mít u sebe pro jistotu.
”Hned jsem zpátky.”

A jak jsem slíbil, tak jsem během chvíle seděl zpátky u ní. Podal jí skleničku s vodou, krabičku s kapesníky a na zem jsem položil kamoše pro všechny případy.
Sedl jsem si tak, aby se mohla o mně opřít. Potřeboval jsem cítit její blízkost.
Vím, že to nebylo nic na životě ohrožující, ale nevím co bych si bez ní počal.

”Tak povídej. Do čeho se ti to povedlo zaplést, že ti někdo hodil něco do pití?” Ano, stále trvám na tom, že chci vědět všechno o tom, co se stalo mé budoucí ženě.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 16. prosince 2017 10:52
ikonka305885004063.jpg
Doma s osobním zachráncem
Zach

"Dej mi chvilku,"
zaprosím, protože mu to nechci říkat zkrácené. Když to řeknu okleštěně, tak by se mohl zděsit ještě víc.

Nechám se odnést na gauč. Nic jiného mi nezbývá, ale ani se mi nic jiného nechce. Jen být u něj, držet se ho. Poslušně ležím a čekám až přijde můj zachránce s lektvarem, protože vím, jak je v nich dobrý. Když jde s kýblem, je mi docela jasné, co mě čeká. Netěším se, ale jdu tomu vstříc. To myslím samozřejmě obrazně. Nikam nejdu. Pouze se zvednu do sedu a opřu se o opěradlo.

"Potřebovala jsem fungovat,"
vysvětlím mu pouze.

Necítím se vůbec dotčeně, už když jsem si je brala, tak jsem tušila, že to může pro mě dopadnout později špatně. Ještě, že mám skvělého alchymistu po ruce. Vypiji celý ten lektvar i přes jeho příšernou chuť. V duchu mě napadne, proč většina lektvarů musí chutnat tak... neskutečně hnusně?

Stisknu mu ruku, když to dopiji. Nechci mu dělat žádné starosti. Je mi naprosto jasné, že se musel zákonitě vyděsit, obzvlášť, když už předtím byl tak nervózní z toho všeho. A pak si zopakujeme proceduru, co jsem znala celý první trimestr.

"Už asi dobrý..."
řeknu pak.

Naposledy si odplivnu do kýble a odstrčím ho od sebe, abych to už nemusela dýchat. Opřu se o opěradlo.

"Myslíš, že bys mohl být tak skvělý a přinést mi vodu a nějakou papírovou utěrku?"
zeptám se ho, než budu vůbec ochotná začít cokoliv vyprávět.
 
Zachary Cooper - 15. prosince 2017 17:39
danielditomasso077256.jpg
Doma v bezpečí
Sierra

”Hodili něco do pití? Kdo? Kde? Kofeinové tablety?” Vychrlil jsem na ní bezmyšlenkovitě otázky. Zhluboka se nadechl a poté vydechl. Napočítal do desíti a mezitím, co jsem počítal, jí vzal do náruče a odnesl do obývacího pokoje a položil jí na gauč.

”Zlato, krucinál...” Zaúpěl jsem zoufale.
Byl jsem naštvaný. Ne však na ní, nýbrž na sebe. Měl jsem jít s ní. Krýt jí záda. Místo toho jsem zůstal doma.
K čertu.
Šílel jsem, přiznávám. A taky zbytečně. Což jsem si uvědomil po chvíli.
Fakt, že měla horečku naznačoval jediné a to, že s tím tělo bojovalo. A jsem přece čaroděj, kterého učil mocný alchymista, znám tedy spoustu lektvarů. Hlavně jeden, který je opravdu vhodný pro tyto případy.
”Vydrž prosím chvilku.” Pronesl jsem už klidněji a políbil jí na rozpálené čelo.

V kuchyni jsem začal připravovat onen lektvar. I přesto kolik měsíců tu bydlím, tak je to pro mne nezvyk a to jsem tu kuchyni maličko předělával. Tedy přesnější označení by bylo modernizoval.

Nicméně to trvalo jen čtvrt hodiny, co jsem se vrátil a posadil se k ní s kouřícím šálkem a dobrým kamarádem, kbelíkem.
”Pomalu to celé vypij.” Trval jsem nedobytně na svém.
”Tento lektvar si potřebovala a ne žádné kofeinové tablety.” Nemyslím to špatně, jak to může znít.
”Přivedeš mně do hrobu, zlato.” Pronesl jsem o něco smířlivěji.
Teď nezbývalo než čekat, jak tělo vyloučí škodlivé věci, co tam nepatří.
A, ano, proto ten kyblík.

***

Jako kdyby se osud rozhodl ti dát poučení za pouhý doušek piva. Cítila ses jako po prohýřené noci s horečkou a třesavkou jako bonus.
A po vypití lektvaru se obsah tvého žaludku rozhodl opustit palubu a ty sis opět připomněla jisté věci spojené s těhotenstvím - ano, ranní nevolnost - a taky i ty časy, kdy si to přehnala s alkoholem.
Jenže potom, co si přestala objímat kyblík jako starého dobrého kamaráda, ti začalo být opravdu líp.
Zach tě celou dobu pozoroval a v náznaku podpory ti přidružoval kyblík. Už v tom měl poměrně praxi.

Nicméně je na něm vidět, že bude za každou cenu chtít slyšet celý příběh.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 15. prosince 2017 15:09
ikonka305885004063.jpg
Doma: úsporný režim
Zach

"Jsi úžasný,"
usměji se ještě na něj, když říká, jak děti spí a sní.

Pořád netuším, jak jsem si ho zasloužila. Ani, jak jsme si mohli zpočátku tak lézt na nervy. Barikády, za které nikoho nepouštěl při spadnutí ukázali naprosto nového člověka.

"Já ne..."
zakoktám překvapeně, když se začnu třást. Je mi naprosto jasné, že to není nic obyčejného. Chytím se ho a opřu si o něj tvář. Zavřu oči. Snažím se to mentálně nějak překonat, uprosit vlastní tělo, aby to ještě nezavíralo.

"Nasypali mi něco do pití... Byla jsem příšerně z toho unavená, vláčná... Pak jsem si vzala kofeinové tablety, abych mohla fungovat..."
vysvětlím aniž bych mu přiznala všechny detaily.
 
Joleene "Jo" - 15. prosince 2017 15:00
joleene6101.jpg
Pokec s upírkou
Lili

"Emoce?"
zeptám se trochu hloupě. Ušklíbnu se trochu, když vlastně řekne, co všechno jsem cítila. "Jo, omlouvám se, mám trochu špatný období."

Naberu se pomalu další lžíci. Mlasknu.

"Mno, nakrmila jsi mne, já zase tebe,"
zkusím to říct co nejklidněji a nejpohodověji. Asi stárnu, nebo umírání mě změnilo, že nemám nutkání se na ní obořit. Obzvláště, když se omluvila a tvářila se jako že to myslí vážně. Hm. Sakra. Měknu.

"Příště se ale dohodneme, jo?"
nadhodím ještě. Ono je sice hezké, že mě tím zbavila bolesti a dalších negativních věcí, nicméně je to část mne. A ze stejného důvodu, proč jsem se nikdy nepoddala Mordecaiovi, i když to slibovalo tolik hezkých až úžasných chvil.

"Jak to ale funguje? Prostě si je... vezmeš? Promiň, nemyslím to jako křížový výslech. Jen je to strašně zajímavé..."
zeptám se a omluvně se pousměji. Nejsem si jistá, zda vypadám tak hezky a roztomile, jak to bývávalo před tím, než jsem se přidala do soukromého klubu gladiátorů.

"Opačně to asi nejde, co?"
přidám poslední otázku.

Kývnu na poznámku o tom, že mi to řekne až to nebude tak čerstvé. Nelíbí se mi to, ale uklidňuje mě fakt, že tam čas běží pomaleji. A pak se stočí rozhovor ke Carlosovi.

"Majitel Bambusového domečku pro panenky, Carlos,"
představím ho. "Svěřila bych mu i svůj život."

Přitom se dívám zpříma na upírku, aby věděla, že to myslím naprosto vážně.

A až pak se opět pomalu pustím do polévky.
 
Vypravěč - 14. prosince 2017 14:47
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Upírka kuchařka
Joleene

”Dobře, Jo.” Usměje se a odhalý tak svůj bělostně zářící chrup, kvůli kterému by vraždila spousta herců z reklamy na Colgate. Zároveň si můžeš všimnout, že nemá žádné upírsky klasické prodloužené špičáky. Ale její zuby vypadají naprosto normálně.Stejně tak to měl i Mordecai.

Namotá si nervózně na prst pramen vlasů.
”Emocí. Strachu, vzteku, bolesti. Vzájemně se prolínají.” Přizná se a sklopí provinile oči.
”Já nejsem obyčejný upír, jakože bych potřebovala k životu výhradně krev. Živým se totiž převážně emocemi. Takže jsem tě těch špatných zbavila. Než mi došlo, že je to špatně, protože to bylo bez svolení a nechala toho.” Povzdechne si.
”Omlouvám se.”

Zavrtí hlavou.
”Teď je to pro tebe moc čerstvé. Počkáme.” Pronese naprosto rozhodně. Vzhledem k tomu v jakém jsi stavu nemáš síly na zbytečné dohadování se.
Když se přiznáš ohledně toho, že si zavolala Carlosovi a on se svým způsobem pozval, ošije se.
”Kdo je tvůj přítel a jak moc mu věříš?” Oboří se na tebe s těma dvěma otázkama, až to zavání paranoiu a jasnými slovy: Nikomu nevěř.
 
Zachary Cooper - 14. prosince 2017 12:52
danielditomasso077256.jpg
Doma: Mad World
Sierra

”Co se stalo?” Zeptám se jí s nepředstíranou starostlivostí v hlase a políbím jí do vlasů. Záleží mi na ní a ničí mne jí takto vidět.
”Určitě to nebude tak zlé, aby se s tím nedalo něco dělat. Moje krásná čarodějka, by si neměla na svá záda brát břemeno celého světa.” Prohlásím a maličko se od ní odtáhnu, tak abych jí mohl lehce prstem cvrnknout do nosu a vykouzlit na své tváři povzbudivý úsměv.
Jsem skála o kterou se může opřít. Stejně tak je ona mou skálou. Napadne mne.

”Všechno v naprostém pořádku. Koblížci spí ve své postýlce a určitě se jim zdá o jednorožcích a barevné duze.” Mrknu na ní. A kdyby to byl opak, tak bych jí to neřekl. Není nic s čím bych si nedokázal poradit.
Nicméně máme naprosto úžasné děti, které ani trochu nezlobí a brečí jen když mají hlad.

”Je ti zima?” Zeptám se, protože se z ničeho nic začne třást jako ratlík.
Nejspíše musela prochladnout. Všude jsou bacily.
Když jí však dám ruku na čelo, zjistím že celé hoří.
”Jsi nemocná?” Tázavě se na ní podívám, zkoumajíc zda je v tom něco víc.
Ujišťuji se přitom, že kdyby bylo, tak by mi to jistě řekla.
Pokud to je pouze nějaké nachlazení, tak vím o jednom lektvaru na nachlazení, obsahuje spoustu dobrých bylinek a postaví vás během jednoho dne zase zpátky na nohy.
Chystám se k tomu něco dalšího říct a ten lektvar jít rovnou udělat. Avšak to by se má drahá nesměla kácet k zemi, protože jí nohy přestaly opět poslouchat, naštěstí jsem jí stále držel takže k žádnému střetu se nekonalo.
Můj vnitřní alarm mne začal upozorňovat na to, že to možná nebude jen obyčejné nachlazení.

***

Jako kdyby tělo zjistilo, že se nachází v úplném bezpečí a reagovalo na tento fakt tím, že se rozhodne přestat fungovat a poslouchat.
Možná taky až teď došlo k reakci mezi drogou a čistým kofeinem. Ač tak či tak zatím si byla naštěstí či naneštěstí stále při vědomí, takže budeš nejspíše muset svému drahému sdělit události dnešního večera.
 
Joleene "Jo" - 13. prosince 2017 21:52
joleene6101.jpg
Oběd s upírkou
Lili

"Vážně?"
zeptám se překvapeně. Hodlám jí tu polévku znovu pochválit, když se začnu cítit tak uvolněně, snově, vesele... A pak ty všechny hezké pocity přestanou. Zavrtím se jemně v posteli. Hned vzápětí je mi však připomenuto, že takové věci nemám dělat.

"Joleene, ale klidně mi říkej Jo, jestli chceš..."
podám jí obezřetně ruku a trochu zvědavě si ji nyní prohlížím.

"Lili... čeho, že jsem to plná? A co to bylo?"
zeptám se na oplátku na její slova. "A pokud to nevyžaduje moje hýbání, tak klidně ukazuj hned."

Jsem táák moc hodná, že se na ni krátce pousměji.

"Zatím by mi postačil rozhovor. A na potom... no zavolala jsem příteli, donese mi můj notebook a telefon. Snad to nevadí, že jsem si ho takhle zavolala. Ale... ráda jsem v obraze. Navíc, kdybych se mu neozvala, tak by mě roztrhl vejpůl. A nechci jen tak zničit vaši dlouhou a namáhavou práci."
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 13. prosince 2017 21:43
ikonka305885004063.jpg
Domov není místo na mapě...
Zachary

Jsem tak vděčná, že je Zach v kuchyni a že mi jde na proti. Sotva jej spatřím, mám pocit, že všechno bude v pořádku, že jsem v bezpečí. Vejdu mu rovnou do náručí a zabořím do jeho hrudi svou hlavu. Vdechuji jeho vůni a křečovitě se k němu tisknu tak, jak se k matkám tisknou vyděšené děti, co nechtějí do té hrozné instituce zvané škola.

"Všechno jsem to zvorala, Zachu, všechno,"
hlesnu tiše do jeho hrudi a cítím, jak mi slzy tryskají z očí a smáčejí jej.

Jsem dušeně rozpolcená. Na jednu stranu mu chci říct všechno, co se stalo, ale ta druhá část mně chce se nechat objímat a nic neříkat. Nechat se utěšit, neřešit, jen být a být konejšená.

"Prosím, řekni, že aspoň tady bylo všechno v pořádku?"
zašeptám po chvilce, snad abych se dokázala uklidnit nějakým hezkým tématem.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24272203445435 sekund

na začátek stránky