Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Zachary Cooper - 13. prosince 2017 17:44
danielditomasso077256.jpg
Vítej zpátky doma, zlato
Sierra

Už jsem začínal šílet. Od té smsky to bylo něco přes čtvrt hodinu, kdy mi slibovala, že zavolá.
Nechtěl jsem jí volat, protože by to mohlo být v nevhodnou dobu a mohl bych jí tak ohrozit.
Zatraceně. Nesnáším onu nevědomost. Tu chvíli, kdy máte svázané ruce a nezbývá vám nic jiného než čekat.
Ano, jistě, nemusel jsem jí shánět onen případ a mohl jsem ho vyřešit s ní. Ale cítil jsem, že to potřebuje. Chvíli o samotě, zpátky v práci. Sama svou vlastní paní.
Bylo mou povinností, jako jejího budoucího manžela, abych jí v tom podpořil.
A teď si zoufej.

Donutil jsem se jít do kuchyně, kde jsem si udělal kafe. Usadil se ke stolu a poslouchal chůvičku, kdyby se náhodou koblížci vzbudili a něco potřebovali. Před hodinou se mi je podařilo uspat a tak jsem je poté uložil do postýlky, kterou jsem sám ručně udělal.

Moje milovaná čarodějko, copak děláš?
Nemůžu si pomoct, ale ani trochu se mi nelíbilo, že byla s Havranem. Něco mi na něm prostě nesedne a přijde mi, že přináší jen problémy.
Pohled jsem upřel na mobil a doufal v to, že zazvoní.
Slíbilas, že zavoláš.
Povzdechnu si.

Asi bych se ještě více užíral, kdybych i přes její pokus si hrát na Růžového pantera, nezaslechl lehce zavrzat prkna podlahy a poté jí následně nespatřil v kuchyni.
Jako pes, co se vrhne na páníčka, aby ho přivítal, dojdu lenivým krokem v sexy domácích teplácích za svou ženou, abych jí pořádně objal.
Nemůžu si pomoct, ale cítím, že něco takového potřebuje.
Svůj přístav.
 
Vypravěč - 13. prosince 2017 15:43
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S upírkou
Joleene

Spokojeně si prohlíží, jak jíš.
”Jsem ráda, že ti chutná. Vařila jsem jí totiž.” Přizná se po chvíli. Musí se uznat, že je poměrně neobvyklé, když upírka vaří.
”Dobře. Dobře. Přiznávám se, že mne Vidocq učil kuchařské alchymii.” Zvonivě jako víla se zasměje. Je to balzám pro uši. Uklidňuje to a dodává jednomu pocit, že nic není nemožné a všechno se nějak zvládne. Do těla se vlívá nová energie. Naprosto návykový pocit.

”Promiň.” Zarazí se po chvíli.
Všechny pocity, jako kdyby se lusknutím prstu vrátili k normálu.
”Když ty toho máš v sobě tolik.” Zatřepe hlavou.

”Jmenuji se Lilly Anne. Ale říkej mi Lil.” S tím k tobě natáhne ruku k potřesení. Žádné stopy potom divném, co se stalo před chvíli. Maximálně z toho podání ruky cítíš lehké mravenčení, není to však nic nepříjemného.
”O oblečení si nedělej starosti.” Mávne nad tím rukou a tváří se přitom, jak nevinnost sama.
Když je řeč o oblečení, tak tě někdo převlékl, protože máš na sobě klasickou nemocniční košili.
”Až se budeš cítit líp. Něco ti budu muset ukázat.”
Pak se plácne do čela.
”Nepotřebuješ něco? Knížku, televizi… Cokoliv. ”
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 12. prosince 2017 19:41
ikonka305885004063.jpg
Zpět domů
Havran, Zach

Zamračím se.

Tohle mi moc k Havranovi nesedí. Jsem si jistá, že to není jen tím, co jsem měla v pití a následným kofeinovým útokem a emočním vyčerpáním z toho rozhovoru, co měl jít naprosto jinak. Povzdechnu si. Nemám dost sil na to, abych se přela s takovým mezkem.

"Dobře, jak chceš, nebudu tě nutit mluvit,"
řeknu kajícně a zvednu se ze židle, blíž k Havranovi.

Položím mu ruku na rameno.

"Ale, Havrane, kdyby cokoliv, vážně neváhej volat. Klidně i o půlnoci, jasné?"
dodám ještě a snažím se ho donutit se na mě aspoň podívat, když mi tohle slibuje.

Lehce mu stisknu rameno a stáhnu z něj ruku.

"Taky bych si dala,"
dodám ještě na rozloučenou.

Opět vytáhnu z kabelky kus křídy a začnu u zdi kreslit dveře. Jednak se mi nechce volat taxík a taky chci být doma co nejdříve. V bezpečí, tam kde můžu potají brečet. A nebo také ve společnosti někoho, kdo to pochopí a bude mě držet v náručí.

Samozřejmě hodlám vstoupit přes svou pracovnu. Už jen proto, že to je místo, kde určitě neprobudím děti. A taky si mohu hned odložit kabelku na stůl. Kabát pak zase hodit na věšák u stěny. Vytáhnout ještě telefon, kdyby náhodou hodlal Havran přeci jen volat a dát si ho do kapsy kalhot.

A pak se mohu vydat unaveným krokem do kuchyně, tou známou malou chodbičkou, která už nemá tolik vrzavých prken, co mívala. Ale i tak našlapuji opatrně, abych je neprobudila. Promnu si krk a zamířím si to rovnou k ledničce a konvici na vodu. Potřebuji čaj na uklidnění a srovnání myšlenek.
 
Joleene "Jo" - 12. prosince 2017 19:14
joleene6101.jpg
Carlos na drátě a jídlo!
Carlos, upírka

Uchechtnu se, když zmíní, že jsem málem umřela.

"Ále, tentokrát to nebylo tak na knap. Ani jsem nemluvila se Smrtkou..."
pokusím se tu skutečnost odlehčit. I když kdo ví, možná jsem to celé setkání jen zapomněla.

"Hele! To jste se jako domluvili, že se mnou budete jednat jako se šíleným sebevrahem?"
zavrtím hlavou. Nejsem Mal. To však nahlas neřeknu. Nějak se mi nechce vůbec jeho jméno vyslovit. Znamenalo by to, že bych si musela plně uvědomit, co ten blbec pro mě udělal. Hlupák. Sakra!

Rozloučím se s Carlosem a odložím telefon vedle sebe. Nechce se mi moc natahovat kamkoliv. Protože mám pocit, že s každým pohybem zjišťuji, co dalšího mě bolí.

Nemám ráda Golemy,
ujistím se v duchu.

Naštěstí přijde záchrana od samoty v podobě upírky, která pila mou krev. Doslova.

"Má příšerný hlad,"
usměji se na ni, když ucítím vůni jídla.

Je to pro mne sice trochu nepříjemné, ale nechám si pomoci do sedu. Nepříjemné z toho důvodu, že musím nechat ostatní se o mně starat. Přijde mi to takové... nepřirozené.

"Děkuji,"
řeknu, když mě nechá najíst se samotnou, i když trpím i těmito malými pohyby. Sním pár soust. Nevím, zda je to minulými dny (měsíci tady), ale ta polévka chutná naprosto skvěle. Slastně si jednou mlasknu. Pak mi dojde, že tu nejsem sama.

"Ani jsem se nezeptala na tvoje jméno. Omlouvám se, když umírám, nemám zřejmě nejlepší způsoby. A taky si myslím, že jsem ti zničila oblečení,"
oslovím upírku přátelsky. Když mě někdo zachrání, ošatí a ještě se o mně stará v nemoci, jsem ochotná se k těm dotyčným chovat velmi přátelsky, i když to jsou třeba upíři, kteří mě tak trochu děsí.
 
Vypravěč - 12. prosince 2017 18:26
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Carlos na drátě
Joleene

”Mít rozum. To je určitě sprosté slovo.” Ohradí se Carlos a lehce se zasměje, tak jak to jen on umí. Je to poměrně nakažlivý smích, neboť se Carlos často nesměje.

”U toho alchymisty. Jistě, mohlo mne to napadnout.” Zřejmě je tvůj doktor všude známý. Ono pokud léčil beznadějné případy jako tebe a Mala, tak ho to muselo proslavit.
”Ah, takže rozlámaná. Jinými slovy, málem jsem zemřela.” Povzdechne. Zdá se, že tě zná opravdu dobře.
”Joleene, jsem rád, že jsi stále živá.” Je potěšující vědět, že je někdo šťastný za tvou maličkost.
”Mně nic neodradí. Budu tam.” Dodá ještě.

”Dobře donesu to, protože mám pocit, že bys tam nakonec napochodovala, jak divoká voda a vzala si to.” Prorokuje rozhodně.
Zdá se, že tě všichni považují za naprostého šílence vrhajícího se po hlavě do věcí. Nebo si řekli jaký gladiátorský parťák, taková jeho parťačka. Kdo ví?
”Udělám ti tu nejlepší vítej zpátky tortillu.”
Jako kdyby si žaludek uvědomil, že si toho moc nejedla za tu dobu, co si byla pryč a v bezvědomí, dá o sobě vědět.
”To abych si pospíšil.” S tím se s tebou rozloučí a zavěsí.

Jako kdyby někdo odposlouchával nebo jen vytušil, se dveře otevřeli a dovnitř vešla upírka, která ti tehdy zachránila život tím, že tě kousla a tak zjistila, čím si byla otrávená.
”Jak se má, naše pacientka?” Zeptá se a dojde k tobě s miskou ze které se kouří a místnost provoní kuřecí vývar.
Občas není na škodu se hodit marod.

Pomůže ti do sedu, aby ses mohla najíst a je na ní vidět, že by tě nejraději krmila, ale nakonec ti na stoleček, přesně takový dokonalý na snídaně do postele, onu misku položí a popřeje dobrou chuť.
Musí se nechat, že je polévka opravdu výborná.
 
Vypravěč - 12. prosince 2017 15:41
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V Díře
Sierra

”To rozhodně ne.” Prohlásí a kopne do sebe předposledního panáka.
”Já se snažím vždycky něco zapít.” Zazubí se zlověstně, odhalí tak své žluté zuby, které by potřebovali zubařskou prohlídku a hodí do sebe posledního panáka.

Mlaskne nespokojeně. Avšak nechá tě, abys mu řekla všechno, co máš na srdci. Mávne přitom na barmana a poručí si opět to samé. Deset panáků se zlatavým obsahem.
Potom na tebe upře svůj pohled, který není ani v nejmenším příjemný.
”A já potřebuji být dneska sám. Pořádně se opít. Přespat tady a potom ti budu odpovídat na všechny tvoje otázky.” Pronese naprosto vážně.
”Dnes ze mně nic nedostaneš. Stejně jako já z tebe nedostanu, co se stalo mezi tebou a Chrisem.” Ohradí se a zkříží ruce na hrudi. Jasně říkajíc: Nehneš se mnou, čarodějko.
”A teď běž. Nepotřebuji žádné další kázaní. Zavolám ti, až se proberu.” Zdá se, že to je poslední co k tomu má a pokud budeš namítat, tak tě hodlá ignorovat.
Havran je tvrdohlavý mezek a nehneš s ním, pokud nebude chtít on sám.
Leda bys ho uvedla do bezvědomí. To bys ho však ještě více naštvala.

Budeš se ještě pokoušet hnout se šutrem nebo zavoláš svému muži, aby pro tebe přijel a počkáš si na odpovědi do zítřka?
 
Joleene "Jo" - 12. prosince 2017 13:13
joleene6101.jpg
Na drátě přítel
Carlos

I když mě všechno bolí, obzvlášť, když se pokusím smát, tak si udržím dobrou náladu. Smrti jsem unikla už podruhé. Myslím, že si na mě příště připraví opravdu ostrou kosu, abych jí potřetí neutekla. Nehodlám jí hrát do karet, a tak jsem ochotná být hodný pacient, jak už jsem ostatně slíbila doktorovi.

"To ráda slyším, že jsi nedostal rozum,"
odpovím na jeho přidružení se ke skupině nás šílenců.

"Jsem... myslím, že u Vidocqa doma, neboj, mám tu nejlepší péči,"
ujistím ho.

Ani nevíte, jak moc mě hřeje u srdce ta jeho upřímná starost. V jistém smyslu byl můj vztah ke Carlosovi nejčistší vzhledem k tomu, že jsme se nikdy o toho druhého nezajímali než jako o dobrého přítele. Hádám, že je to nejbližší termínu rodina. I když nepokrevní.

Zaváhám, když se mě zeptá, co mi je.

"No, jsem trochu... rozlámaná. I Gabriela se na mě koukala soucitně, takže asi nebudu mít u pánů teď moc štěstí. Ale upřímně doufám, že tebe to neodradí,"
začnu pomalu a usmívám se do telefonu, i když mě to docela bolí.

"Carlosi, můžu tě o něco požádat? Potřebovala bych, abys zašel ke mně. Já vím, já vím, nejhorší místo na bydlení a tak dále... Ale mám zakázáno se hnout z lůžka, tak bych potřebovala, abys mi donesl můj notebook a i telefon, pokud nějaký najdeš. Všechno by mělo být na... nebo u mého stolu. A kdybys s sebou vzal i nějakou svojí úžasnou tortillu, byl bys naprosto nejúžasnější,"
požádám ho ještě.

Zároveň se rozhlížím po pokoji. Mám vůbec jak zavolat komukoliv z domu, kdybych něco potřebovala, nebo se chtěla třeba s někým domluvit? Nebo mám házet věci na dveře? Nebo vážně čekají, že budu jen ležet a nic nedělat celou dobu?
 
Vypravěč - 12. prosince 2017 11:21
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Na drátě Carlos
Joleene

”Joleene?” Pronesl šokovaně tvůj starý přítel, který si nejspíše musel sednout, jinak by se sebou švihl. Aspoň tak působil jeho hlas.
”Myslel jsem, že tě už nikdy neuslyším.” Skvělé, takže si mladej nedržel pusu na špacír.

”Jsem stále na straně šílenců.” Pokusí se zažertovat.
”Kde jsi? Potřebuji vidět, jak si na tom a popohnat doktora, aby se více snažil.” Poslední slova měla jakýsi zlověstný a výhružný tón. Ač by si to sám nepřiznal, záleželo mu na tobě. Někdo by i řekl, že tě považoval za svou dceru… než tedy zjistil, že skutečně dceru má.
Takže kdo ví, co s ním udělalo zjištění toho, že jsi v nebezpečí… ke všemu uvězněná někde v šílencovi hlavě, který s tebou kdo ví co zamýšlí. A gladiátor z pekelných končin se svým mistrovským plánem na tvou záchranu tomu ani dvakrát nepomáhá.
”Jsi v pořádku? Teda co ti vlastně je?” Zeptá se a v jeho hlase je znatelná starost a obavy, naprosto žádné stopy po tom předchozím.
Kdo ví, jestli ho neskolí infarkt potom, co tě uvidí. Sice ses zatím neviděla v zrcadle, ale určitě to musí stát za to, už toho faktu jak se na tebe všichni dívají.
Ono co si budeme nalhávat, ona ta noha v sádře a krční límec dost vypovídá. Obličej ti musí stoprocentně hrát všemi barvami, podle toho jak tě při úsměvu bolel. Nemluvě o těch bolavých žebrech.
Nicméně z toho jak znáš Carlose, tak bude nejlepší, když tě uvidí, protože by byl taky schopen srovnat Chicago se zemí.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 11. prosince 2017 20:50
ikonka305885004063.jpg
V Díře
Havran

Asi bych to měla brát jako hezké gesto, že se mě Havran takto snaží chránit, ale vzhledem k tomu, že jsem dneska odolala většině náporu jedno velmi přesvědčivého upíra, tak mi tenhle kocour přijde spíš jen roztomilý. Ale ovšem uznávám, že úsměv má hezký.

Otočím se na opilého opeřence, co se tváří, jako že mě má přečtenou. Z nějakého důvodu mi přijde velmi zahořklý. Dobře si jej prohlédnu a dojdu k němu. Sednu si na stoličku vedle něj. Zkoumám jej. Zavrtím hlavou.

"Neměla to nic moc společného s případem," komentuji pouze to, co se stalo mezi mnou a Chrisem. Odmítám naše věci prát na veřejnosti. Sama o tom teď nechci mluvit.

"A ty zase vypadáš jako kdyby ses snažil něco zapít,"
odpovím klidně, ačkoli mi v hlavě už šrotuje, co sakra má tohle znamenat.

"Ne všechno se dá utopit v alkoholu, věř mi, zkoušela jsem to mockrát," pokračuji mírně a dívám se na něj. "Potřebuji se tě zeptat na to, co se stalo u Mordecaie. Od začátku až do té doby, kdy mně k tobě zavlekl..."

Ano, možná chci domů za snoubence a dětmi, ale nehodlám pustit případ a Havrana nechat sobě a další napospas. Ne, dokud mi aspoň nepoví, co se tam dělo.
 
Joleene "Jo" - 11. prosince 2017 19:52
joleene6101.jpg
Na nemocničním lůžku

Pousměji se na svého doktora. Je mi sympatický a to nejen tím, že mě zachránil od restartu v nebi. Počkám až odejde a až pak vytočím to číslo, co znám zpaměti.

Spadne mi obrovský kámen ze srdce, když slyším ten bručivý hlas.

Neúmyslně se zasměji do telefonu. Tak moc mám radost, že všechno byli jen černé hlasy v mojí hlavě.

"Carlosi, ani nevíš, jak ráda slyším, že tvůj přístup k neznámým číslům se nezměnil,"
řeknu vesele a vrtím hlavou. "Nevím kolik ti toho řekl mladej, ale jsem zpátky. Tak co, chyběl ti tvůj anděl strážný?" zeptám se a ani moc nečekám na odpověď, spíš mu chci napovědět, kdo volá. I když hádám, že po hlasu mě pozná vcelku snadno.

Druhou rukou si prohrábnu ledabyle vlasy. Ani se nedivím, když mě to zatahá. Aspoň si ze mě nikdo nedělal spící panenku. To jsem ráda. Moc se neumím totiž zhlédnout v roli nemohoucí princezny.

"Jsem v léčení u někoho moc šikovného. Mám zákaz námahy a tak dále. Ale vyškemrala jsem si tenhle hovor. Chtěla jsem vědět, že ty ještě kopeš stejně jako vždycky,"
pokračuji, abych jej snad trochu uvedla do situace. "A taky jsi momentálně jediný můj živý a neuvězněný přítel, kterému naprosto důvěřuji. Ale beze stresu," zasměji se.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.34576797485352 sekund

na začátek stránky