Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 06. prosince 2017 07:15
ikonka305885004063.jpg
V Díře a minulosti
Ten, který se má schovávat na druhém konci světa


Upřímně jsem čekala, že Havran bude víc namítat, víc se vztekat, co to s ním provádím. Ale hádám, že byl dostatečně vyděšen z našeho hostitele, aby si vážně moc přál být pryč. A nebo jen hodlá být na mě hodný, protože určitě ví, že je to můj první případ po dlouhé době a že moje kouzlení může být trochu zrezivělé...

Plán B - nebo snad C? - naštěstí vyšel a já cítím, jak si mi Havran sedl na rameno. Je to příjemně známý pocit a k tomu se přidává euforie z toho, že vlastně se mi část osvobození už povedla. A tak hned usilovně pracuji na druhé části.

Je to jako projít nějakým silovým polem. Vzduch jako kdyby byl jiný, pocit bezpečí, domovu, starých vzpomínek a tepla, mé tělo zřejmě ukolébal tak, že jsem se hned musela opřít jednou rukou o stěnu. Snažím se dlouze a hluboce dýchat, abych se nějak donutila myslet, vnímat a ještě chvilku fungovat.

*Měla bych napsat mé klientce. Tohle není dobré. A taky napsat Zachovi, aby mě někdo vyzvedl...*


Automaticky zalétnu pohledem k baru, kde napůl čekám Šediváka. Ale ten je naštěstí někde ve své domovině, kde se prohání po lesích a užívá si svého pravého já. Napadne mne, že bych se mu zase mohla někdy ozvat, zjistit, jak se má a tak. Přeci jen, kdysi jsme byli vážně dobří přátelé.

Ale všechny myšlenky a pohyby se zamrazí, když spatřím starou známou tvář, jež jsem kdysi dávno také nazývala přítelem. A pak i milencem, první láskou a doteď v duchu otcem mých koblížků.

"Chr... chrisi?"
zeptám se opatrně.

Je na mě znát to překvapení, to nepochopení situace. Nemám tušení k čemu moji nevíru přirovnat, prostě se to nezdálo možné, že jsem tady a on je tady.

A pak mne vezme do náručí a odnáší pryč. Jsem si jistá, že kdyby mne nezval do rukou, asi bych se pozdravila s podlahou. No jo, vrátit se do řemesla s tím vším okolo. U mně to je zřejmě omdlévání, nošení se padlým andělem a celkově vůbec nechápat, jak moc mne to celé přesahuje.

Celou cestu, co mne nese se snažím najít svými unavenými smysly něco, co by nesedělo. Co by neodpovídalo minulosti, mým vzpomínkám na Chrise. Napůl jsem přesvědčená, že je to jen nějaká halucinace způsobená drogami od Mordecaiova barmana.

Na gauči sedím stále neschopná přijít na správnou odpověď.

"Hodili mi něco do pití..."
vysvětlím tak stručně, jak to jen jde.

Sama mám spousty otázek, ale nejsem sto je vyslovit. Zatím.

"Potřebuji něco na probrání, prosím. Vodu, čaj, lektvar..."
požádám Chrise, nebo můj přelud.

Pokud je ten někdo tak hodný a jde mi pro něco k pití, tak se vrátím k tomu, že začnu hledat telefon, abych vyťukala rychlou zprávu. Ať tak či tak, potřebuji čas na to se probrat. V Díře je bezpečno. A jestli tu je skutečně Chris - při té myšlence se lehce zachvěji - tak budu potřebovat čas na to, abych si s ním promluvila. Bez svého rytíře v zářivé zbroji, který by to celé jen víc zkomplikoval.

"Narazila jsem na Havrana. Zavolám později."


Což je tak moc pravdě, jak jen mohu říct, aby se nevyděsil a nezačal mě hledat. Nerada říkám polopravdy, ale copak mu mohu napsat, že jsem zdrogovaná od Mordecaie, naprosto na pokraji vnímání a se svým ex v zadní místnosti v Díře?
 
Vypravěč - 06. prosince 2017 00:43
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Vzhůru do Díry
Čarodějka

Rukáv to netlumil v takové míře, jako kdyby to jeden očekával a tak si tedy musela přejít k nepříjemnému pro Havrana plánu B.
Na tvé připravení se jen něco opět nesmyslného zakrákal a dalo by se polemizovat o tom, zda se nějak psychicky připravil na to, že klec s ním bude shozena na zem. Nicméně výsledkem bylo jeho osvobození. Něco zlé je k něčemu dobré, přece.

”To bolelo.” Pronesl a protáhl si křídla.
Uznal že na to, aby se proměnil v člověka, není dostatek času a bude nejlepší, když to udělá někde v bezpečí. A tak jen lehce vzlétl na tvoje rameno, abys vypadala jako správná čarodějka. I když většina má kočku, tak ty máš mluvícího Havrana.

Všichni nejspíše měli dost starostí s narušitelem. Sic se výstřely blížily k vám, nikdo však nerozrazil dveře a nešel tě zkontrolovat během toho, co jsi tvořila dveře do bezpečí.
”Říkal jsem ti, že jsi úžasná čarodějka?” Pokusil se o povzbuzení.

Mohla ses radovat. Nezapomněla si to po osmi měsíční pauzy. Prošla si dveřmi do bezpečí, na neutrální místo, kde na tebe nikdo nemůže. A jako kdyby si to tvé tělo uvědomovalo, rozhodlo se, že tě nebude poslouchat. V hlavě ti hučelo a tepalo, svět se podivně točil. Nohy jako kdyby byly ze želatiny.

Možná by nebylo na škodu zavolat Zachovi a obeznámit ho se situací, jak jste si slíbili. Jistě už musí mít o tebe starost a přešlapuje v obývacím pokoji nervózně sem a tam, pohledem upřeným na telefon.

Havran něco říkal, ale to jako kdyby si neslyšela a vlastně si tomu nevěnovala ani trochu pozornost. Snaha dolovat z kabelky telefon tě přešla.
Viděla si totiž ducha. Musel to být duch... A barman toho ducha nepředstavoval, i když se jednalo o někoho jiného než o Šedíváka. Jeho místo převzal pohledný mladík, lamač dívčích srdcí a kočkodlak Samuel, Zach ti o něm vyprávěl. To však není podstatné…
Podstatné je to, že jen co si měla opět pocit, že se skácíš k zemi a gravitace zase jednou vyhraje, tak tě právě podepřel onen duch a otec tvých dětí v jednom... Chris.

”Ahoj, čarodějko. Není ti nic?” Zeptal se tě svým melodickým hlasem s jasnou starostí.
Cítila si jeho vůni. Pevnost a blízkost jeho těla, teplo z něho vyzařující. Opravdu to nebyl jenom výplod tvé zdrogované mysli, ale skutečně tu před tebou stál, jako kdyby nikdy neodešel.
Vnímání se jako kdyby smrsklo jen na fakt, že jsi v bezpečí a v jeho blízkosti. Ostatní šlo naprosto mimo. Jako například to, že se Havran proměnil do lidské podoby a poručil si spoustu panáku od barmana.
Chris tě totiž bez varování a z ničeho nic vzal do náručí a odnesl tě do své bývalé pracovny, malého skladu, kde to všechno tehdy začalo a tam tě posadil na gauč, jako kdybys nic nevážila. Klekl si na zem vedle tebe a pohladil tě po tváři.
”Co se stalo?” K předchozí otázce přidal zase další a ani trochu neřešil, že by jeho přítomnost byla schopna zbavit veškerých slov zdrogovanou čarodějku a totálně jí zamávat s jejím světem.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 05. prosince 2017 20:14
ikonka305885004063.jpg
Za černými dveřmi, tvořící nové dveře
Havran

Tak rychle, jak to můj zdrogovaný mozek zvládá, se snažím uložit si myšlenky a vytvořit z toho obraz situace, ve které se nacházíme. Pokývám hlavou, abych dala najevo, že ho slyším, vnímám. Hned po zakončení jeho shrnutí o magických zabezpečeních - není přeci jen žádný nováček já svým smyslům moc nevěřím - se rozhodnu pokusit o otevření klece.

Syknu bolestí a otřepu si ruku.


Spíš se leknu, než že by to byla nějaká extra velká bolest. Nicméně mě to dokonale probere. Aspoň na pár vteřin, kdy tělo musí rychleji reagovat, aby se odtáhlo od podnětu, co se nelíbí jeho vjemům. V jedné ruce pevně držím křídu, pomocí které chci pokusit otevřít dveře. Ale to hodlám udělat až když znovu zkusím chytnout klec do ruky, tentokrát přes rukáv, jestli dostanu ránu, tak mám ještě třetí nápad. Ale to se Havranovi nebude líbit. Ani trochu. První část totiž obnáší to, že jeho klec shodím na zem.


"Připrav se."


Uznávám, že nejsem vůbec sdílná ohledně mého plánu ani specifická ohledně toho, na co se má připravit. I tak je má mentální kapacita na maximu.

Ale nehodlám ho tu nechat. Ať už s klecí, nebo bez ní, přistoupím ke zdi a rychle namaluji tvar dveří. Ačkoliv mi to není k ničemu, jen ke stresu, tak se občas mrknu směrem ke dveřím a snažím se odhadnout kolik mám času. V duchu odříkám tu část, aby se dveře aktivovaly. Dveře do Díry, kdybyste se ptali.
 
Vypravěč - 28. listopadu 2017 19:39
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Za černými dveřmi Havran, part II.
Čarodějka

Na tvé přiznání o tom, že si sem hloupě nakráčela, jen zoufale něco nesrozumitelného zakráká.
”Je to velmi pravděpodobné.” Zatřepe přitom křídly. Kdo ví jak je dlouho zavřený v této kleci, kde není schopen roztáhnout svá křídla?

”Magicky chráněné.” Zopakuje a zamyslí se na chvíli. ”Nevím. Možná.” Odpověď, která ti nic neřekla. Je to vlastně hop nebo trop. Můžeš tu zůstat na zadku a čekat, až si pro vás přijdou a vymyslí co s vámi. Nebo taky budeš riskovat a třeba něco získáš.
”Moje klec mi znemožňuje se proměnit zpátky. A rozumíš mi pouze ty.”

Místnost se ti zdála naprosto obyčejná. Nic si z ní necítila. Ovšem dalo by se spekulovat o tom, zda to nebylo pouze potlačené tím, co ti kolovalo v těle nebo tomu bylo opravdu tak. Přeci jen tě Mordecai mohl okouzlit svou osobností, možná by to netrvalo ani dlouho. To co ti vhodil do pití, ti nejspíše hodil z nějakého důvodu.
Jediná Havranova klec se zdála být nějakým způsobem kouzelná. Což byl možná důvod toho, proč se z ní nemohl dostat ven.
Kdyby ses však pokoušela jí otevřít, nepodařilo by se ti to a ještě ke všemu by tě lehce olíznul elektrický výboj.

Havran se ti jistě chystal povyprávět o tom, co dělal předtím než se dostal sem. Třeba o tom, že tě velkou většinu času hlídal ve své havraní podobě až na pár dnů, kdy si dovolil se proměnit zpátky a šel si odpočinout a většinu času strávil nad pár skleničkami.
A jak se dostal do klece? Stejně jednoduše jako ty. Akorát v tom figurovala žena.
Nic z toho vyprávění se však nekonalo, protože se ozvaly zvuky výstřelů. Mordecaie někdo poctil velmi nečekanou návštěvou.
A bylo otázkou zda je dotyčný přítel či jen další na seznamu, který se rozhodl, že ti půjde po krku. Přeci jen váš osudový čas se kvapem blížil. Ten čas, kdy jeden z vás dvou zemře.
A co si budeme nalhávat, podařilo se ti naštvat spoustu mocných osob.

”No tak, čarodějko, dostaň mne odsud.” Pronesl zoufalým hlasem Havran, aby tě přivedl myšlenkami zpátky na zem.
Zvuky výstřelů se čím dál tím víc blížily k vám.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 26. listopadu 2017 21:05
ikonka305885004063.jpg
Za černými dveřmi: Havran

Nemělo cenu se dohadovat s ním. Neměla jsem v tuto chvíli na to ani dost energie. A tak jsem se poslušně nechala vláčet za černé dveře a pak ještě dál. Do policejní stanice? Ne, ne, jen ta místnost tak vypadala. A že já jich pár viděla. Naštěstí ale z té druhé strany. Strnule se nechám usadit za stůl v té známé neznámé místnosti a mžourám na Havrana. Když začne mluvit, povzdechnu si.

Sakra.

Ani si neuvědomím, že si podpírám hlavu rukou. Tak moc jsem zdrogovaná. Nejspíš je to částečně boží trest za to, že jsem vůbec chtěla pít alkohol. Bohužel, zatím nejsem na tom dost mizerně na to, abych to nezkusila v nejbližší době znovu. Až se odsud nějak dostaneme.

"Tak trochu jsem jim sem hloupě nakráčela," odpovím Havranovi a opřu se ztrhaně o opěradlo židle. Začnu se přehrabovat v kabelce. "Případ," dodám ještě na vysvětlení.

Pak zavrtím hlavou, zatímco mrkám do kabelky. Samozřejmě hledám svou úžasnou a nenahraditelnou křídu.

"Mordecai není hloupý. Myslím, že nás zkouší. Hraje si s námi," vysvětlením a mluvím pomalu, aby se mi nemotal jazyk. Konečně sevřu křídu v ruce. Rozhlédnu se pak zaraženě po místnosti. Čekám, že jsem něco přehlédla, že tu je něco, ... něco, co jsem měla vidět.

"Je to tu nějak magicky chráněné? Co ta tvoje klec? Rozumí ti vůbec v téhle podobě, nebo jenom já?" položím mu hned několik otázek, jak se snažím myslet a jednat. Zatím mám bohužel pocit, že mi uniká konečná Mordecaiova hra. Pořád mám mráz na zádech z toho, jak se ptal na to, zda mě někdo doma nečeká. Někteří špatně informovaní lidé by si mohli spojit špatné lidi dohromady a jít hledat ke mně domů někoho, koho jsem odsud vysvobodila.

Polknu.

"Jak vůbec chytil tebe?"
zeptám se na další věc.

Ano, možná není nejlepší chvíle na to pokecat si s opeřencem, ale nejde mi to moc do hlavy. Havran byl vše, jen ne hloupý. Jak se vlastně od chvíle, kdy jsme se viděli naposled dostal do klece v Mordecaiově klubu?! Je to vcelku velký skok.
 
Vypravěč - 24. listopadu 2017 11:36
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Za černými dveřmi Havran
Čarodějka

”Šlo to udělat i jinak.” Pronesl medový hlas.
”Mohla jste mne o to požádat, výměnou za nějakou laskavost.” Dodá ještě šeptem do tvého ucha.
”Bohužel mám svou pověst a je nutností, abych všem ukázal, že taková nehorázná troufalost bude potrestána.”

A tak ses jako Alenka v Říši divů: Za zrcadlem, octla za černými dveřmi. Nečekal tě tam však Bílý králík jakožto tvůj průvodce a nevlekl tě za Kloboučníkem na čaj.
Nýbrž někam naprosto jinam.
Cestu jsi vnímala strašně mlhavě. Stěny se hýbaly, jako kdyby tančily na muziku, která ti tepe v hlavě.
Ani se nestačíš divit, když se najednou objevíš místnosti, co velmi připomíná tu výslechovou na policii, kde tě posadí ke stolu, na kterém je klec s Havranem.
”KRÁÁÁÁ. KRÁÁÁÁ.” ”Tebe dostali taky, zatraceně.” Objeví se ti jako ve filmu titulky s překladem.

”Nechám vás chvíli o samotě. Můžete přemýšlet o tom, co s vámi udělám.” S tím se lehce ukloní a zavře za vámi dveře.

”Jsi v pohodě, čarodějko?” Zeptá se tě po chvíli tvůj společník a drbne zobákem do klece.
Přistihneš se přitom, že máš hlavu položenou na stole a podpíráš si jí rukou.
Spánek se hlásí o slovo, ale stále se s tím dá bojovat.
Nějak se ti podařilo celou tu dobu si udržet kabelku a Mordecaie nenapadlo ti jí vzít.
”Mohla bys mne proměnit na člověka.” Opět zakráká tvůj společník.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 23. listopadu 2017 06:53
ikonka305885004063.jpg
V Doupěti hříchů: Cesta za černé dveře

Jestli si dělám cokoliv z toho, že mě hází do pytle s ostatními lidmi, kteří se bojí, že upíři nepijí nic jiného než krev? Ani trochu. Spíš si zapíši mentální poznámku o tom, že tenhle se živí emocemi. Dobré vědět. Ačkoliv je? Hned mne napadne, zda není třeba specializovaný na nějakou emoci. Ale hádám, že i kdyby ano, tak to nebude emoce jako... smích.

Podívám se na svůj prsten, když jej zmíní. Nejdřív jsem totiž nepochopila, jak to myslel. Jestli není náhodou čarovný, nebo něco takového. Ale pak doplní tu další část a já se vzdám hledání další magických vlastností tohoto kousku kovu. Neodpovím mu. Jednak Mordecai není ten typ, kterému bych se chtěla svěřovat, ale také mi přijde, že on stejně o odpovědi nestojí. Sám si tady hraje nějakou hru, kterou zná jen on sám. Ale dokud se baví, tak by to mohlo být dobře pro mne.

Navíc je těžké odpovídat, když na vás někdo působí tak, jak teď působí na mě Mordecai. Polknu a úmyslně se dotýkám prstenu - tak nenápadně jako to jde, abych si připomněla, kdo na mě čeká doma a jak moc pro sebe znamenáme. I když to, co slibuje beze slov Mordecai zní lahodně. Tak, jako jedna z těch šílených vzpomínek a nocí s Chrisem. Napiji se piva proti svému přesvědčení mít tu láhev jen jako kulisu.

Ale vím, že bych potřebovala něco mnohem silnějšího. Něco, po čem toužím už devět měsíců.

Dobré probuzení srovnatelné s hozením do studené vody je jeho odpověď. Samozřejmě, že je to ta nejhorší možná varianta. Vymýšlím vhodnou reakci na to celé, ale nějak se mi to nedaří.

"Omlouvám se, nebylo v tom nic osobního. Ale byl tady můj přítel, nemohla jsem ho nechat té tulpě, aby jej nadále mučila,"
řeknu popravdě jak to bylo, přeci jen, když ví s kým jsem tu byla, tak i ví, že jsme odsud nic nevzali jeho jednoho polomrtvého anděla.

Prohlížím si jej po té jeho další otázce a naprosto dokonale svůdném úsměvu. Jeho tón hlasu je naprosto podbízivý. Ach, moje tělo s ním chce dělat tolik nepřípustných věcí!

Zmateně se podívám směrem na barmana a své pivo, když už u mně Mordecai je a podpírá mne. Šíleně pozdě si uvědomuji, jak málo jsem tehdy věnovala pozornosti tomu nápoji, než mi byl podán. Já bláhová. Ale zřejmě to znamená, že když se vracím ke své staré práci, tak se vracím i k tomu omdlévání.

Ne, z toho vážně nejsem nadšená.

Nechám se vláčet k černým dveřím, aniž bych nějak protestovala. Jsem si jistá, že toho ani nejsem schopná. Cítím se jako hadrová panenka. A ne, není to těmi dvěma doušky piva. Svého času jsem byla velký pijan. Ani 10 měsíční abstinence mě o tohle nemohla připravit.

Přes jasný náznak paniky v mém mozku se rozhodnu jen tak nevypnout. Je to takové automatické, už naučené, že se začnu více soustředit na okolí a vážně oprašovat mozkové závity. Jde to ztuha díky tomu strachu, které se ve mně rozvíjí a nedá se nijak zastavit, ale pomaloučku zapínám.
 
Vypravěč - 22. listopadu 2017 01:27
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V Doupěti hříchů: Mordecai
Sierra

”Ano, házím vás do stejného pytle jako ostatní, co očekávají, že vzhledem k tomu, že jsem upír, budu pít i krev.” Pokrčí lhostejně rameny.
”Jenže já patřím pod Bílý dvůr a živým se spíše emocemi.” Vykouzlí na své tváři zářivý úsměv a odhalí tak svůj bělostný chrup. Určitě s tím musel být v reklamě na zubní pasty. A je to právě ten úsměv, který dostává na kolena a jeden by dělal naprosto šílené věci pro trochu jeho pozornosti. Pro trochu hříchu s ním.

”To není obyčejný prsten na té ruce, že?” Zeptá se a dopije svou sklenku.
”Takže na vás doma někdo čeká. Někdo kdo o vás má starost a komu na vás záleží.” Hádá nebo to ví?
Hraje tu s tebou hru, které rozumí pouze on. Manipulativní svině. A stále jeho vliv tlačí na tebe, ještě intenzivněji než předtím. Jako kdyby ses stala jeho výzvou.

”Zajímám se o vás už od té doby, co jste s Havranem sem vloupala, abyste zachránila svého opeřeného přítele.” Vychrlí na tebe svou odpověď, kterou si nejspíše až tak moc nečekala.
”Průšvih. Záleží. Ale bavíte mně.” Pronese líně jako kocour, který zahnal myš do kouta a přemýšlí, zda si s ní ještě chvíli hrát nebo jí zabít.
”Chcete vidět, co se za těmi dveřmi odehrává?” Zeptá se a opět ti věnuje jeden ze svých dech beroucích úsměvů.

”Občas by nebylo na škodu dávat pozor na barmana, co vám podává nápoj. Nikdy nevíte, co se v tom může objevit.” Zašeptá ti těsně do ucha a přiblíží se k tobě, když ti z ničeho nic nohy pomalu vypoví služby. Ach, ne už zase.
”Nemám rád, čmuchaly. A hlavně ne ty, co se mi vloupávají do mého majetku a myslí si, že jim to jen tak projde.” S tím tě podepře a vydá se s tebou směrem k těm černým dveřím. Celý svět se točí, v hlavě ti tepe do rytmu hudby.
”Tak přeci jen se podíváte, co se tam děje. No nejste šťastná?” Je pobavený tím, že se mu něco takového podařilo.
A toto jsou zrovna ty chvíle, kdy je dobré mít s sebou zálohu.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 21. listopadu 2017 20:49
ikonka305885004063.jpg
V Doupěti hříchů
Upír

V první vteřině mi nedojde, že je to oslovení na mě. Avšak pak si uvědomím, jak blízko jeden musí být a jak hlasitě musí mluvit, aby byl slyšet, a tak si můj vytrénovaný (a trochu zpomalený, já vím) mozek rozpomene mě na toto upozornit. Otočím se tedy za tím hlasem. Díky tomuto malému zaškobrtnutí mého mozku aspoň sebou při těch slovech neškubnu a nebudu vypadat jako vyplašená malá holka. Stačí mi jeden pohled, abych pochopila s kým mluvím. A taky si uvědomit, že jsem nejspíš v průšvihu.

"No, na té hudbě se rozhodně shodneme," poznamenám po té jeho další konstataci.

Neměla jsem v úmyslu se ptát, co má v té sklenici, protože mi osobně do toho vůbec nic není. A snažím se nedržet v mysli předsudků. Už jen proto, že se obávám čtení myšlenek. I když proti tomu mám tetování, vím, že někteří tvorové v tomto městě (bohužel hádám, že i sám Mordecai), jsou mnohem silnější, než aby na ně takové věci platili. Vždyť si stačí vzpomenout na toho nafoukance Islingtona.

Mám docela štěstí, že zásnuby proběhly relativně nedávno a já ten prsten mohla začít nosit až před pár týdny (natékání prstů a takové věci), protože jsem pořád vnímala jeho prezenci a mívám stále nutkání se ho nenápadně dotýkat. Jinak bych už teď zapomněla na to, že chci s někým jiným než s Mordecaiem strávit zbytek života a být mu po vůli. Ale i tak jsem cítila, jak na mě působí.

Jeho předpovědi se mi nelíbí, protože jsou naprosto správné. Polku a nadechnu se. Pousměji se krátce s pohledem na mé pivo. Přikývnu.

"Obávám se, že máte naprostou pravdu,"
přiznám se a podívám se na něj. Cítím, jak mám sevřený žaludek a jak se mi musel zrychlit trochu tep. Doprčic. Znovu se pořádně nadechnu, abych se trochu uklidnila.

"Takže to znamená, že se buď mám cítit polichocena, že o někom jako já víte, a nebo se obávat v jak moc velkém průšvihu jsem, pokud mám u vás černou skvrnku,"
pokračuji s vlastní konstatací pomalu. "Další možnost je, že mi čtete myšlenky. Čehož nejsem moc fanoušek, abych byla upřímná. Mám raději, když můžu odpovídat na otázky sama se svým vědomím."

Nejsem si jistá, která z těch variant to je. Ale uvědomuji si, jak nebezpečné je být v hledáčku někoho jako je Mordecai. Ale také si uvědomuji, že jsem na jeho území, kam jsem mimochodem naprosto dobrovolně vkročila, takže pokud si mě bude chtít vychutnat jakýmkoliv krvelačným způsobem, bude ve značné výhodě. A nemyslím si, že by mě týdny přebalování vybavili něčím víc než tolerancí k příšerným puchům na úrovni biologických zbraní.

Tato racionalizace je vlastně důvod, proč jsem vůbec schopná s ním mluvit a netřást se jako osika a neudělat něco hloupého a trapného jako je začít utíkat. Vzhledem k množství a hustotě těl na parketu bych se stejně daleko nedostala.

"Takže, čemu vděčím za Vaši pozornost, pane Mordecaiy?"
zeptám se zase já jeho.

Aspoň budu vědět na čem jsem.
 
Vypravěč - 21. listopadu 2017 11:59
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V Doupěti hříchů
Sierra

”Vás bych tu nečekal.” Pronese hlas za tvými zády a to bys dala ruku do ohně, že jsi ho předtím nikoho neviděla se blížit tvým směrem.
Jenže když si prohlédneš onu osobu mužského pohlaví, která na tebe promluvila, zjistíš, že to není nikdo jiný než majitel onoho baru a starý upír v jednom balení. Není se tedy čemu divit.
”Povězte mi. Co vás sem přivádí? Pochybuji o tom, že zrovna vy byste byla na tuto moderní hudbu, kterou bych sám hudbou nenazval.” Věnuje ti zvědavý pohled, plný zájmu. Převezme přitom od barmana skleničku s rudou tekutinou.
Obrázek
”Portské.” Pronese, jako kdyby tušil, že budeš přemýšlet nad tím, co má v té skleničce a napije se.

Oblečený je v uplých kožených kalhotech a bílé košili vzorově lehce do viktoriánské doby, na ní se nacházelo fialové sako podobně navržené. Určitě to bylo šité na míru. Vypadal v tom podle standartu očekávání lidí, když se řekne upír. A taky tím musí získávat ženy, které se mu jistě vrhají k nohám, jen kvůli trošce jeho pozornosti.
”Můžu hádat?” Znělo to sice jako otázka, ale otázka to nebyla. Jeho hlas tě vábil, hladil po duši, s jasným příslibem něčeho nezapomenutelného, co můžeš zažít pouze s ním. A po čem v skrytu toužíš.
Přeci jen je to upír Bílého dvora, který se krmí přes emoce.
Bylo těžké tomu odolat. Ale prsten jako připomínka tvého závazku, který se ti houpal na ruce, ti hodně pomáhal.

”Jste tu kvůli případu. A mám pocit, že byste se ráda podívala do těch černých dveří.” Ukáže právě na ty, kde zmizel onen mladík.
”Jistě si říkáte, jakže to vlastně vím.” Vykouzlí na své tváři pobavený a samolibý úsměv. Je jistý sám sebou, přeci jen je dravec na svém hřišti.

”Pozoroval jsem vás, čarodějko.” Zašeptá v odpověď sametovým hlasem, kterému se těžko odolává.
”Trefil jsem se?” Pronese po dlouhé chvíli ticha naprosto pobavený sám sebou a čekajíc na tvou reakci.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26252698898315 sekund

na začátek stránky