Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Zachary Cooper - 24. března 2022 19:18
danielditomasso077256.jpg
Pauza - a pokračujeme
Sierra

”Pokud vím, tak uprchlíky a s nimi pokud se zadaří tak i zásoby.” Jelikož toto bylo jedno ze známých chráněných oblastí, tak uprchlíků přibývalo. Zásoby se však tenčili. Ještě to sice nebylo tak kritické, ale takhle s přibývajícími hladovými krky to bude opravdu náročné pořádně uchopit. Už mně párkrát v noci probudila představa, jak tu na tomhle chráněném místě hladovíme. Jsme schopni si jakž takž pěstovat, což je velice pozitivní. Obávám se, že to ale moc nestačí.
”Možná by to chtělo potom vybrat nějaký tým, který by se šel podívat po zásobách do okolí.” Dodám zamyšleně. Samozřejmě se nedá zaručit, že se něco najde. Nebo ještě v horším případě, že se vrátí zpátky.
”Štěstí přeje připraveným, takže bude lepší, když budeme počítat s případným nebezpečím.”
Také si něco objednám a připadám si přitom provinile. Ne všichni mají takové štěstí, že si mohou vysedávat v hospodě na obědě, jako my.
Cítím, jak na nás ostatní hledí. Nechávají nás v klidu najíst, ale jen co budeme s jídlem hotovy, tak se na nás vrhnou se spoustou otázek a proseb, jako kdybychom jen my byly schopni to všechno vyřešit.
”Chybí mi doba, kdy jsme žili poklidný život. A starali se jeden o druhého.” Postesknu si nahlas.
”Potřeboval bych dovolenou… Dal bych cokoliv za to mít jeden volný den s tebou a s dětmi.”
 
Damien - 17. ledna 2022 18:37
fffffff1207.jpg
Jednu pohádku na dobrou noc
Zuli

Stále jsem měl strach zavřít oči. Nicméně jsem nechtěl, aby kvůli mně byla celou noc vzhůru. Kdo ví, kdy nám zase bude dopřáno “bezpečné” spaní. Teď by to mělo být v pohodě. Můj otec zřejmě dohlédne na naši bezpečnost, i když se mi nechce tomu plně věřit. Ne, potom všem, co jsem se o něm dozvěděl.
”Dobře. Zkusím to.” Nakonec přikývnu, zhasnu svou lampičku. Lehnu si tak, abych byl k ní co nejvíc natisknutý a nepouštím jí ruku. Následně mně něco napadne.
”Pohádka by nebyla?” No co. Je jedno kolik vám je, pohádky jsou fajn ve všem věku. Nemluvě o tom, že bych se tak soustředil na její hlas a to by mně mohlo s tím pomoci.
Já vím, že jsem byl hlavně já ten, kdo vyprávěl příběhy. Řekl bych, že mi to docela i šlo. Aspoň si nikdy nestěžovala. Nicméně věřím tomu, že ani Zuli nebude marná.
”Smutně koukám.” Přidám k tomu, ještě onen pohled.
Obrázek
 
Azula *Zuli* - 16. ledna 2022 19:33
zuli(1)9756.jpg
Někdy překvapím i sám sebe
Damien

V duchu se pobaveně ušklíbnu nad tím, jak je Damien zprvu tím líbáním překvapený. Po chvilce se chytne a po pár dalších vteřinách už skoro mám pocit, že bych ho měla brzdit, aby si náhodou něco neudělal. Musím přiznat, že i mě samotné dost pomáhalo, když jsem se ho mohla dotýkat a naopak jsem cítila i jeho ruce na sobě. Občasné masáže hold nenahradí všechno no. Spokojeně se na něj usměji, když mi pochválí můj trik.

"Jo, to víš, pilovala jsem ho léta," řeknu pobaveně.

Pohlazení po tváři je dost příjemné, a tak na něj znovu usměji. Netrpím sice na motýli v břiše, ale rozhodně mi tahle blízkost nevadí. Proto jej vzápětí vezmu za druhou ruku a propletu naše prsty.

Obrázek



"Jsem tady a nic mi není," uklidňuji jej. "Tak co říkáš. Zkusíš usnout a kdyby se cokoliv dělo, tak tě probudím, ano? A zítra ráno se zbavíme tvých nočních můr kompletně. A pak budeme zbytek dne jen polehávat a cpát se jídlem, co ty na to?"
 
Damien - 09. ledna 2022 22:56
fffffff1207.jpg
Naprosto jsi mně dostala
Zuli

Naprosto mně překvapila se svým novým kouzlem. Něco takového jsem v této chvíli ani v nejmenším nečekal. Byl jsem zaskočený a polibky ze začátku neoplácel v takové intenzitě, jak bych rád.
Netrvalo to však dlouho, než jsem se osmělil a vycházel jí vstříc. Polibky následně prohloubil.
Toužil po tom si každičký polibek vychutnávat plnými doušky. Tahle chvíle byla naše.
Užíval jsem si její přítomnost, která jasně dávala najevo, že je skutečná a nejedná se o pouhý výplod mé fantazie. Dotýkal jsem se jí a tiskl se na ní.
A pak se dostavila ta proklatá touha potom se pořádně nadechnout a tak jsem byl nucen to přerušit. Zůstal jsem však stále v její blízkosti. Své čelo měl opřené o to její. Soustředil se na to proklaté dýchání.
”Tomu říkám naprosto dokonalé kouzlo.” Na tváři se mi objevil úsměv.
”Jsi úžasná.” Rukou jsem se dotkl její tváře. Byl jsem naprosto spokojený. Všechno špatné bylo najednou pryč a jako kdyby se vůbec nestalo. Byla skutečná a byla v pořádku. Začínal jsem pomalu věřit tomu, že bychom všechno mohli zvládnout. Hlavně, když budeme spolu.
Ten polibek jako kdyby mi vrátil zpátky to, co bylo ztracené a já jsem zase mohl věřit v lepší zítřky. Hlavně, když bude se mnou.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 06. ledna 2022 16:21
ikonka305885004063.jpg
Když máte na starost všechny
Zachary

Samozřejmě, že jsem šla pozdě. Od doby, co chráníme město, to tak je vždycky. I když vyrazím s předstihem, vždy mě někdo zastaví a něco po mně chce. A znáte mě, já neumím říct ne. Zastavím se, vyslechnu si jejich žádost a když si to naléhavost žádá, tak jim jdu na pomoc. Nikdo mě kvůli tomu nekonfrontoval. Myslím si, že hlavně se lidi bojí mě kvůli čemukoliv konfrontovat, ale ani tak se obávám se, že bych svůj postoj nezměnila. Grimmelshauseni se v tomto ohledu na mě podepsali nejvíce. Neumím někoho nechat bez pomoci, když o ni požádá. A tak se prostě stalo, že i teď jsem šla pozdě na schůzku s mým manželem. Ale on my jako většinou, nic nezazlíval a čekal na mě s úsměvem. A že on toho měl na talíři také víc než dost. S úlevou a radostí přijmu jeho rámě a políbím jej na tvář.

"Znáš to. Nejhorší pohromy jsou zažehnány, dalších čekají na později, až se k nim dostanu," pousměji se na něj. Jsem vděčná za to, že si můžeme dovolit chodit takto na obědy. Nerada bych trávila hodně času za plotnou, aby se to snědlo za pár minut. Když přejde na další téma, tak krátce zavrtím hlavou a vydechnu.

"Ach ano, samozřejmě, ještě žes mi to připomněl, zapomněla bych na to," přiznám se a promnu si zátylek unaveně. "Vyzvedneš mě aspoň o půl hodiny dřív v kanceláři? Bojím se, že když mě odtamtud nevytáhneš, tak mě dneska umoří všechny ty porady," požádám jej. Objednám si pití a jídlo z nabídky, příliš nad tím nepřemýšlím.

"Čekáme dneska někoho konkrétního? Nové zásoby? Nebo jen uprchlíky? A nebo nějaké problémy?" zeptám se ho na oplátku.
 
Azula *Zuli* - 05. ledna 2022 07:58
zuli(1)9756.jpg
Zuli se projednou snaží
Damien

I mne se vybaví vzpomínka na jednodušší časy, kdy tou nejhorší věcí, co se mi v životě mohlo stát, bylo zklamání otce. Tehdy byl Damien ten tajemný neznámý kluk, ke kterému jsem se neměla ani přiblížit. Snad abych díky němu nezjistila, jak blízko jsem měla k tomu stát se loutkou temné bytosti...? Kdo ví. Ale být lehkovážná a brát věci s nadhledem mi tehdy šlo samo. Právě proto, že jsem různá příkoří světa ještě nepoznala.

"Vypij to," pobídnu jej, aby dopil ten alkohol ve skleničce. Přeci jen, jak dlouho to je, co jsme něco k pití měli? Další otázka, na kterou je lepší neodpovídat. Počkám, až to udělá a poslouchám jeho sebemrskačské noční můry i jeho závěry. Vezmu mu pak tu skleničku a dám ji k sobě na stolek. Ne, dneska další nedostane.

"Strašpytel, protože se bojíš o mně? To si myslím, že takhle nefunguje," pousměji se krátce, když si opět sednu k němu. "Každý se bojíme, že budeme muset přihlížet něčemu, co nemůžeme ovlivnit a co někomu ubližuje. Tedy, kromě naprosto krutých bezcitných bastardů. Ty by to možná ještě vzrušovalo." Pokrčil rameny a dám si vlasy za ucho, obrátím se pohledem na něj. Poposednu si k němu blíž a vezmu ho za ruku.

"Už v cirkuse mě naučili, že bát se je naprosto v pořádku. Strach je součástí života. To, co je důležité je to, co s ním uděláš. Když se jím necháš ovládnout a zahnat do kouta, tak z toho nic nebudeš mít. Budeš se bát o to víc. Ale když se mu postavíš. Možná zjistíš, že to vlastně nebylo tak hrozné, že už není třeba se tak bát..." řeknu povzbudivě a lehce mu stisknu ruku. "A teď to kouzlo. Vlastně mám nové." Pousměji se ještě na něj. A pak mu předvedu velice jednoduché kouzlo, co ho donutí se snad troch uvolnit a vypnout. Prostě a jednoduše jsem se k němu sklonila a začala ho líbat. Vzhledem k jeho stavu a jeho...nejistotě jsem to stejně neplánovala protáhnout někam dál, ale takové líbání samo o sobě mělo léčebné účinky. Aspoň teda pro mě to tak bylo.
 
Damien - 03. ledna 2022 22:54
fffffff1207.jpg
Strach ze sněníl
Zuli

Na mé tváři se objeví úsměv, když zmíní to kouzlo. Na malou chvíli jsem zase mladší. V době, kdy jsme se oba choulili na rozkládací posteli v cirkuse. Před tím vším šílenstvím, v pomyslném bezpečí. Míval jsem i v těch dobách noční můry, ale nebyly nějak vážné. Stačila její přítomnost, která všechny zahnala. Snad tomu bude i teď.
”Dobře. To je taky možnost.” Je mi jasné, že musí být hodně unavená. Sám jsem taky, jen ten strach je momentálně silnější. Nemůžu však po ní žádat, aby se takto kvůli mně obětovala. Je také možné, že si dlouho takto neodpočineme. Ač nejsem zrovna nadšený skutečností, že pod jednou střechou teď přespávám se svým otcem. Něco mi říká, že nedovolí, aby se nám něco stalo. Čili je to snad po dlouhé době, co jsem chránění a mohli bychom si naplno odpočinout.
”Ano, to ano… ale tyhle… byly tak reálné. Já… mohl jsem to všechno jen sledovat. Nemohl jsem ti pomoct.” Těžce polknu, jak si opět vzpomenu na ty sny. Upřímně doufám, že se nejednalo o nějakou předzvěst. Nemám nejmenší tušení, jak tomu zabránit. Jak bych ji mohl před tolika nepřáteli chránit.
Zatraceně. Seber se!
”Asi ti teď musím připadat jako nějaký strašpytel, co?”
 
Azula *Zuli* - 02. ledna 2022 23:16
zuli(1)9756.jpg
Hraj to, dokud se to nestane pravdou...a
Damien


Nevěřím mu v téhle chvíli ani nos mezi očima. Nic není dobře a on se s mou odpovědí jen tak nesmířil a věci mezi námi nejsou vůbec tak vyřešené, jak by měly být. Ale jsem tak unavená a z toho všeho emočně vysává, že se rozhodnu hrát s ním tu hru a nechám ten hovor plavat. Nehas, co tě nepálí a neřeš problémy, co se někdo tváří, že je nemá. No, rčení to asi není, ale tak, chápete...

Doleji mu sklenku alkoholem a láhev schovám na svůj noční stolek. Sama si nalít nenechám. Vypila jsem toho až moc a pořád lidem na tomto místě nevěřím, jakkoliv vím, že minimálně do rána tu zůstat musíme. Nechápavě se na něj zadívám, když řekne, že nechce spát. Jak může nechtít spát?! Jak tak sedím v posteli, tak cítím, že spánek mě láká jako Vánoční ráno láká děti z postele. Ale jeho další slova mi to celé vysvětlí a dojde mi, jak krátkozrace jsem uvažovala. Na druhou stranu, je to další důkaz toho, jak moc unavená a rozhozená z toho všeho jsem. Už ani pořádně přemýšlet neumím! Soucitně jej pohladím po tváři.

"Rozumím...No, řekla bych, že máme pár možností," vydechnu a mírně se na něj pousměji. Normálně by bylo řešením sex, ale vzhledem k tomu, jak je domlácený a jak je na tom se svou... historií, si to neodvážím ani navrhnout. Nepříjemných hovorů jsme měli v poslední době až moc.

"Můžeme zůstat vzhůru oba až do rána, ale to znamená, že si se mnou budeš muset povídat a vymyslet příběhy, co jsme si ještě nikdy neřekly..." pousměji se na něj krátce. "A nebo použiju jedno malé kouzlo, co jsem se naučila jako mladší, aby ses trochu uklidnil, lehnu si k sobě a budu tě držet za ruku. A kdykoliv bych ucítila, že bys s sebou škubnul, nebo si jen povzdychl, tak tě hned probudím. Takhle bychom se aspoň trochu prospali, i kdyby náhodou noční můry přišly. Ale vzpomeň si, žes je neměl vždy, když jsi usnul..."
 
Zachary Cooper - 28. prosince 2021 17:52
danielditomasso077256.jpg
Konečně pauza - A aby se pak mohla pohnout linka Nicky
Sierra

Všechno to bylo zvláštní. Skoro jako za starých časů, než jsme byli vyhnání z našeho domova a prokleti. Stále jsem si nebyl jistý, jestli se mi to líbí. Snažil jsem se však dělat všechno ve svých silách, stejně jako to dělala moje žena.
Všichni se na nás spoléhali. Viděli v nás své spasitele a mysleli si, že pro nás nic není nemožné. Bylo to náročné. Nedovolovalo to moc chybovat. Oba jsme tak byli pod strašným tlakem. A i přesto se to dalo snést, protože jsme na to byli dva a měli jsme dva úžasné zázraky, pro které stálo za to bojovat každičký den.

Mezitím co moje žena vedla magickou školu. Já se staral o chod města. Staral jsem se, aby byl dostatek všeho. A zároveň, aby naše město představovala útočiště pro ty, kteří se dostali až k němu. Což znamenalo další hladové krky. Bylo to sakra náročné, ale ne nemožné. Potom, co se vám podaří zachránit jedno město před apokalypsou, tak nějak přestanete věřit v existenci slova nemožné.

A dokonce i někdo jako my, potřebujeme pauzu.
Takže jsem čekal na svou ženu, která se určitě zapomněla u své práce a přemýšlel, jak dlouho jí to ještě zabere. Když jsem se chystal, že jí zkusím vyrušit, spatřil jsem jí.
”Nazdar, krásko.” Pronesl jsem ke své nádherné ženě.
”Jak to šlo?” S tím jsem jí nabídl rámě, abychom se společně vydali do nejbližší restaurace, kde jsme byli už oblíbenými štangasty. Na vaření si obědů, nebyl čas.

”Dneska má být další záchranná akce. Už za pět hodin.” Pronesl jsem, když jsme se usadili ke stolu. Nemusel jsem jí tím moc připomínat, že u toho bude potřeba nás obou. Sám tu bariéru neudržím. O tom jsme se už jednou přesvědčili, když jsme přišli o kousek města. Naštěstí v té části nikdo nebyl.
 
Damien - 28. prosince 2021 17:34
fffffff1207.jpg
Strach ze sněníl
Zuli

Nic se mezi námi nemění.
Mohl jsem si oddechnout. Měla pravdu. Moc jsem se v tom babral. Jenže to nešlo jinak. Měl jsem strach. Ona byla to nejlepší v mém životě. Moc dobře jsem věděl, že o ní nemůžu přijít.
”Dobře.” Pronesl jsem a pokusil se o povzbudivý úsměv. Možná bych měl spíš jí k sobě přitisknout a umlčet jí polibky. Bohužel jsem se cítil jako ryba na souši a plácal jsem se v tom.
Sakra. S takovou by mi mohla utéct za nějakým nebojácným “machem”. Raději jsem tyhle myšlenky zahrabal někam hluboko. Teď nebyla vhodná chvíle to vytahovat a ukazovat jí, jak jsem se si sebou strašně nejistý.

Byl jsem fakt rád za to, že přesunula svou pozornost na něco jiného. A to na moje noční můry.
”Fajn… zatraceně.” Houkl jsem. Nevím, co mně dostalo víc. To s tou Temnotou nebo fakt, že věděla mého otce jméno. I když John mi přijde na něj hodně obyčejné.
Obrátil jsem do sebe sklenici s vodou, jako kdyby to byl nějaký panák. Vlastně jsem tak uvolnil místo, abych slíbenou skleničku dostal. Stejný postup jsem praktikoval i s ní.
”Já ehm… nevím, jestli chci zase dobrovolně zavřít oči…” Povzdechnu si a sklopím pohled. Vím, že když jsem předtím nedobrovolně usnul, potom co odešla, tak to bylo v pohodě. Jenže co když to v pohodě teď nebude.
”Já to nechci vidět. Nechci vidět, jak o tebe přicházím a nemůžu s tím nic. Možná je to sen. Ale je to zatraceně tak moc reálné.” Se zoufalstvím a beznadějí v očích se na ní podívám. S jasnou prosbou. Nemůžu. Já prostě nemůžu.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22310209274292 sekund

na začátek stránky