Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Ray "Zatracený" Simons - 13. října 2017 18:42
ray9187.jpg
V pekelných končinách - Co to?
Iracebeth - tedy teď spíše Irace

Samozřejmě, že si nemohl odpustit a praštil si, když měl tu příležitost, než se na scéně objevila Irace a karty se poměrně rapidně obrátili. Vítězoslavný úsměv mu zmizel z tváře ve chvíli, co ses zjevila ve své démonské kráse a odhodila jeho domácí mazlíčky, jako kdyby nevážili nic.

Když ses po něm vrhla, klon se snažil bránit, dokonce ti i po boku sjel drápy, ale bylo to marné, neměl proti tobě šanci. Jeho tělo bylo rozsápáno na malé kousíčky, avšak neuspokojilo to touhu natolik, jak by si jeden myslel. Bylo to strašně dlouho, kdy jsi naposledy mohla něco takového udělat.
Ovládána ze začátku Luciferem a potom Šedivákem, kteří ti bránili být tím co skutečně jsi a to velmi nebezpečnou démonkou, která se vrátila zpátky. To ty bys měla být na trůnu, když to Lucifer odmítal a vládnout pekelnému království místo Andrase.
A tak si trhala a drásala momentální nepřátelé, kteří ti stáli v cestě, než si se dostala k dalšímu bojujícímu hloučku. Přesněji k muži, kvůli kterému si teď tady, tam kam patříš.
Zbavila si jej nepřátel, ale bylo na něm vidět, že nesváděl souboj pouze s nimi, ale také sám se sebou. Podobně jako ty jsi před chvíli sváděla boj s Beth, než ses dostala ke kormidlu. Jako kdyby ho návštěva pekla změnila a chtěla odhalit jeho skutečnou podstatu. Nebyl obyčejný člověk, to si věděla už od začátku. To teplo, které z něho sálalo a jak byl cítit ti bylo povědomé. Teď když ses na něj dívala, na plameny v jeho očích, začala sis být jistá tím, kdo je vlastně Ray. Syn Lucifera, prince pekelného, má totiž oči po svém otci.

Už nebyl kdo zabíjet, Elxar se stáhl do ústraní, aby vymyslel nějaký plán B.
Zem byla poseta mrtvolami a všude byla krev. Dalo by se říci, že uprostřed toho klečel Ray, na jeho tváři mu hrál úsměv. Ani trochu jej neděsila tvá přítomnost a ani to, co jsi před chvíli udělala. Nemluvě o tom, co můžeš udělat jemu. Vlastně bylo na něm vidět, že si ten pohled a tvou přítomnost užívá, i přestože by to mohlo být to poslední, co by viděl.
”Jsi překrásná.” Pronesl, když vstal a prohlížel si tě se zájmem v očích.
 
Joleene "Jo" - 13. října 2017 07:14
joleene6101.jpg
Zpátky u miláčka! Jo a předtím ještě návštěva Mala...
David

Jestli jsem věděla, že bude paličatý, ždibec uražený a ještě k tomu všemu lehce nakrknutý? No, vzhledem k tomu, že je chlap (ať jakéhokoliv humanoidního druhu) a taky ksakru Princ pekelný. Kdyby tam nebyla žádná ješitnost, byla bych vážně dost zklamaná.

Nechám jeho královskou rozhodnutost o samotě a jdu si pro svoje věci.

Ne, že bych to řekla asi nahlas, ale jsem ráda, že ho i uložili do postele. Ať se tvářil jakkoliv odhodlaně, spánek potřeboval. Navíc spánek na pořádné posteli. Vlastně první po životě v pekle. Jak jsem si uvědomila, včera spal na zemi a přenechal mi celou postel. S kabelkou na rameni se proto zastavím a chvilku se na něj dívám. Je možné, že bych čerpala sílu z toho, že vidím někoho odpočívat? Nebo je to prostě jen tím, jak to vypadá poklidně, bezstarostně.

Uslyším za sebou jedné odkašlání. Překvapeně se otočím a zatvářím se jako kdyby mě při něčem ostudném přistihl. Nevím, zda jsem tu tak dlouho stála, a nebo zda se tak těší za Michaelem. Já se tam totiž netěším vůbec.

"Škoda, že většina z nich pocítí klid a uvolnění jen v hodinách, kdy nejsou pány svého vědomí,"
prohodím tichým hlasem k Davidovi.

Hned jdu pak za ním, vezmu si klíčky od svého auta a hned se cítím zase o trochu lépe. Jako součást mé výzbroje, jako součást mne, co dosedne na své místo. Jen se rychle (a snad i nenápadně) podívám směr zadní sedačky, jestli na nich není vidět moje krev, nebo tak něco. I kdyby tam nebyla, asi by bylo jasné, že žádné muchlovačky na zadních sedačkách v tomhle autě si už nevychutnám...

Nastartuji. Zapnu rádio, přepnu na náhodné přehrávání a pomalu se rozjedu.

"Vážně myslíš, že by to udělal? Že by poslal na mě Skálu?"
zeptám se najednou svého spolujezdce.

Mně se tomu totiž pořád vůbec nechce věřit. Jsme přeci na stejné straně, ne?
 
David *Lucí* Rubin - 13. října 2017 00:04
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
U Alchymisty
Joleene

”Tak ať.” Nemám co bych k tomu více řekl. Zvládl jsem se prát s bandou andělů a démonů zároveň, zvládnu i jeho. Ano, uznávám, že mi v té chvíli pomáhala Nicky a kryla mi záda, jenže teď tu není. Byl jsem i v aréně a bez ní, taky jsem to zvládl. V čem se toto může lišit?
Rozhlédnu se po kuchyni. Joleene má pravdu, musel nějak vědět, že tu jsem s ní. Budťo má nějaké magické zrcadlo, nebo prostě vidí do budoucnosti. Kdo ví?
Jak se tak rozhlížím po kuchyni, spatřím koutkem oka drobný pohyb na zemi a náhle mi to dojde.
[ï]Krysa.[/i]
Vzhledem k tomu, že jsme před nějakou dobou s Nicky byli lapeni v alternativním světě z jedné knihy a setkal jsem s jistými krysomluvčími, začne mi to dávat pomalu a jistě smysl.
Nic však neřeknu. Může to být ono a nemusí. Nicméně bych měl poradit majiteli domu, ať si zavolá deratizátorovi.
Bylo na mně vidět, že na toto téma se dále nehodlám bavit a tak jsem ocenil, když dala na můj plán a to že půjdeme navštívit bratříčka. Na jejím místě bych měl z něho větší vítr, než z toho informátora.

Odnavigoval jsem jí do pokoje, kde najde jak človíčka, tak i kabelku a vydal se mezitím obeznámit alchymistu se škůdci.

***

Než si otevřela dveře do místnosti, kde se nacházel človíček, slyšela si klidné oddechování, takové tiché chrápání.
Poté, co si otevřela dveře, tak si mohla spatřit Mala, jak poklidně leží na zádech na posteli přikrytý dekou a skutečně spí. Byl na to svým způsobem pěkný pohled. Kdo ví, jak dlouho takto dobře nespal. Třeba se mu zdají pěkné sny. Možná podobné, jaké jsi ty měla, než sis uvědomila, že umíráš.
Hruď se mu zvedala a klesala, což uklidňovalo.
Vypadal strašně mírumilovně, že by do něj snad nikdo neřekl, že před pár dny vylezl z pekla. Tedy krom té jizvy, která se mu táhla na tváři a svým způsobem jí hyzdila.
Možná bys jeho pozorováním strávila delší dobu a možná ne, ale to už na sebe upozornil princ pekelný svým odkašláním.
Je čas jít, řešit sourozenecké věci, dokud človíček takto spí.
Lucifer ti vrátil klíče od tvého auta i bez toho, že by sis o ně řekla a nechal tě jít jako první do auta.

”Vidíš. Nic se mu nestalo. Bylo v dobrých rukou.” Pronesu, jen co sedíme a lehce se usměji.
 
Joleene "Jo" - 08. října 2017 14:25
joleene6101.jpg
U Alchymisty - Ha! Já říkala, že je to náfuka!
David

Docela jsem překvapená tím, že mě nechal domluvit. Jedna moje část čekala, kdy mě přeruší a prohodí něco, na co nebudu mít odpověď. Takové tvory nemám totiž ráda. Odpovědi jsou moje. Zda jsem ale překvapená tím, že ví, že ho Luc slyší? No, vlastně ani ne. Ale jsem za to vděčná. Za to, že můžu obemknout rukama hrnek a tiše do něj foukat a hledět na hladinu, jež čeřím svým dechem.

Jsem fakt poslušná v tuhle chvíli. Mlčím, poslouchám a nechávám dva velké a nebezpečné entity, aby se očuchaly a odhadovaly se.

Zvedla jsem hrnek ze stolu, když končil hovor. Říkejte tomu intuice, nebo to, že vím, jak ten chlap na lidi působí. Každopádně jsem nechtěla, aby se můj hrnek s krásným hřejivým nápojem roztříštil po zemi, kdyby náhodou princ pekel nekrotil svou sílu. Pořád ještě do něj po chvilkách foukám.

"Myslím, že jsem se o něm tak nějak taky zmiňovala po prvním telefonátu," prohodím, když Lucifer trénuje chvilkovou meditaci.

Ještě pořád se trochu svého společníka bojím. Je to stále doznívající pocit z toho temna a děsiva, co kolem sebe vyzařoval před malým momentem.

"Nepodceňuji tě. To v žádném případě. Ale víš, že jemu je jasné, nebo to aspoň předpokládá, že to je bouda?"
zeptám se po tom, co se ujistím, že hovor je u konce. Pomalu se napiji čaje, jenom maličko. "Jen chci říct, abys ho nebral na lehkou váhu. Přeci jen by neměl ty informace co má, kdyby byl naprostý důvěřivý břídil. Bude to všechno mít nějak pojištěné..."

Znovu se napiji čaje a nacházím v tom horku laskajícím můj krk jistý druh útěchy a klidu. Možná, ale fakt jenom možná, není na všechno potřeba alkohol. Ale fakt jenom možná. Protože trocha rumu by tomu určitě neuškodilo. Znovu se napiji tentokrát déle. Vychutnávám si ten malinkatý okamžik. Ještě by to chtělo paprsky slunce na mé holé kůži a bylo by to tak relaxující, jak potřebuji, abych byla zase 100%.

"Ale jo, pojedeme, jen mi řekni, kde mám svoji kabelku a človíčka. Jen ho zkontroluju, popadnu telefon a klíče a můžeme jet."
 
Iracebeth *Beth* - 07. října 2017 18:19
beth29929.jpg
Iracebeth!
~Ray + Elxar a tlupa psů~

Uvědomila jsem si to příliš pozdě. Samozřejmě, že ten, koho jsem právě podřezala, nebude on, ale jeho zkurvená kopie. Utápěla jsem se ve vlastním vítězství, když na mě dorazili dva psi a já neměla čas se bránit. Srazili mě silou rychle jedoucího náklaďáku a na chvíli mi dokonce vyrazili dech, což je úctyhodný výkon. Aspoň tenhle druh pekelných psů šel vidět.

Na tváři jsem cítila jejich hnilobný horký dech a jejich tíha byla obrovská, že jsem se nemohla pohnout. Pak se objevil Elxar. Nůž by mi byl v tuhle chvíli stejně prd platný, tak jsem jeho ztrátu neřešila.
Pusť mě ven! zaslechla jsem Irace. Vůbec v jejím hlase nešel slyšet chtíč po krvi. Ironicky řečeno. Z jednoho jsem měla obavy. Pokud ji vypustím, nevím, co udělá. Může ublížit i Rayovi. Byla silná dost na to, aby pobila všechny Elxarovy kopie a ohaře. Ray by proti ní neměl příliš šanci, ale jak moc na výběr jsem měla?

"Bylo by víc zábavnější, kdybych mohla plivnout do ksichtu tvému pravému já," ušklíbla jsem se. Ani bych se nedivila, kdyby mi v tuhle chvíli uštědřil ránu.
Zvuky znějící z místa, kde byl Ray, nezněly příjemně.
Jak dlouho vydrží? pomyslela jsem si.
Pusť... mě... VEEEEN! sakra, ta byla hlasitá. Něco se ve mně zlomilo a já nedokázala Irace udržet na uzdě.

Oba pekelní psi z ničeho nic odletěli stranou jak po výbuchu. Přitom vydali kňučivý zvykl zraněných štěňat. Už jsem to nebyla já. Moje mysl se stáhla do ústraní, lépe řečeno do bezpečí, aby ji nerozdrtila nyní převládající mysl Irace. Smála se. Proč se sakra smála?

Obrázek

Zapřela se o všechny čtyři pazoury, až drápy nepříjemně zaskřípaly a vyskočila na nohy. Ocasem vrtěla jako šelma na lovu. Bílé vlasy kolem ní vlály jako by byla pod vodou a vůbec vypadala démonně nestvůrně. Tetování na jejich vrchních pažích lehce zářilo.
"Už je to dlouho, Elxare, oblízla si špičatým jazykem rty. Vycenila zuby a vrhla se na klon s cílem trhat a škrábat.

(Hod proti Elxarovi 65%)
 
Ray "Zatracený" Simons - 07. října 2017 12:51
ray9187.jpg
Pan uražený a jeho kopie
Beth

Elxar nikdy nebyl na boj stavěný. Ovšem šli mu jiné věci.
Například to, že si byl schopen vytvořit několik svých kopii, které za něj bojovali a umírali, on se na ně přitom spoléhal a schovával.
Takže to kdo před tebou klečel na kolenou a komu si tlačila nožem na krk s určitou pravděpodobností nebyl skutečně on, ale jedna jeho kopie a pan uražený teď bude na tahu.
Dva psi, co nehybně do této chvíli sledovali situaci, se na tebe synchronizovaně vrhli s úmyslem tě přišpendlit k zemi. (Hod na úspěch: 98%)
Mezitím, co se zřejmě další kopie Elxara objevila na scéně. Tyčila se nad tebou, jak si stále ležela na zemi pod těžkou vahou dvou mohutných těl.
”Říkal jsem si, zda to v sobě stále máš. Těší mne, že ano. Bude to o tolik zábavnější.” S tím si k tobě přiklekl.
Nůž, kterým jsi bojovala, ti z ruky vypadl ve chvíli, co na tebe dopadla těla pekelných psů a s určitou pravděpodobností se válí někde opodál.
Vzdáleně k tobě doléhali zvuky boje. Ray byl v této chvíli jistě zaneprázdněný svým bojem na život a na smrt. Takže to bylo na tobě se z této situace nějak dostat.
Elxar tě z nějakého důvodu chtěl a udělá všechno pro to, aby tě dostal.
Nemluvě o tom, že se toto místo neskutečně změnilo vládou Andrase a už to tolik nevoní domovem, jako nehostinnou krajinou.

***

Asi si říkáte, co jsem dělal já, když jsem dopustil, aby dámě bylo ublíženo. Mám kurevskou práci s tím se udržet při životě a zlikvidovat ty bestie. Čím dál tím víc začínám mít pocit, že když jednu zabiju tak se tam objevi další a další. Povím vám, že to není vůbec fér souboj. Ale já si nějak poradím. Snad.
Do té doby budu doufat, že můj démonský doprovod vydrží. Nejlépe zachrání zadek nám oběma, protože já netuším jak z toho.
 
Iracebeth *Beth* - 07. října 2017 11:51
beth29929.jpg
Pan uražený
~Ray + Elxar~
Hod: 95%

Co já vím, co by měl Ray cítit. Z nějakého důvodu sem šel a zatím jsem byla svědkem toho, že na něm bude něco víc a určitě ne lidského. Nejraději bych se jej zeptala přímo, ale k tomu příležitost asi nikdy nedostanu, protože se před námi objevila další překážka. Prudce jsem zastavila a trhla Rayovou rukou.
To snad ne, pomyslela jsem si v duchu a rozhlédla se kolem sebe. Dvojhlaví psi kolem stáli jako nepropustné křovisko a cítila jsem, jak z nich žhne samotné peklo.

"Taky jsi mi chyběl," pronesu uštěpačně.
"To mě mohlo napadnout, pomyslela jsem si. Zhrzená láska umí být svině a v případě Elxara dvojnásobná. Srovnejte si jeho a Lucifera a třeba ještě s Rayem. Patolízal, který nikdy neuznal odmítnutí a já... Irace by nesnesla být v područí někoho, jako je on.

Mrknu po Rayovi a pro sebe se usměju. Ten si poradí. Já vytáhnu nůž z pochvy. Jeho objevivší meč mě nevykolejí. Je to Luciferův syn, takže podobné triky v rukávu budou mít nejspíš všichni jeho potomci.
Byl na mě naštvaný, čehož jsem vyhnula a věnovala mu vzdušný polibek, čímž jsem ho rozběsnila ještě víc, ladně proklouzla kolem něj, aniž by se mě dotkl a kopla jsem jej zezadu do holeně. Přinutila jsem jej padnout na kolena a přiložila čepel k jeho krku.
"Ani být nemusí." Byla jsem si vědoma nebezpečí kolem sebe. Kterýkoliv s pekelných psů mohl na mě vystartovat. V nitru mi řvala Irace, ať ho podřežu. No, on by udělal na mém místě to samé, takže jsem nožem táhla.
 
Ray "Zatracený" Simons - 06. října 2017 22:46
ray9187.jpg
Sexy dvojka co je v průseru
Beth

”To vůbec není špatný nápad.” Byl jsem s ní za jedno, že by to chtělo se přesunout někam jinam, neboť jsme tu moc na ráně.
Nad její otázkou jestli něco necítím se na malou chvíli pozastavím. Nemám nejmenší tušení, co bych měl cítit krom toho, že jsme v končinách, do kterých bych se měl dostat až po smrti. Je to svým způsobem neskutečně zvláštní a o to víc je zvláštní i to, že jedna má část se tady cítí naprosto spokojeně… jako doma.
”Měl bych něco cítit?” Zeptám se jí. Hodilo by se to maličko specifikovat. Avšak odpovědi jsem se nedočkal, protože jsem byl chycen za ruku a nucen se rozeběhnout s blonďatou démonkou kdo ví přesně kam. Tak nějak jsem doufal, že ví kam jde a asi jsem hlupák, ale věřil jsem jí.

Jak správně Beth předpokládala něco nás sledovalo. Cítil jsem něčí pohled na svých zádech, ale neodvážil jsem se po tom podívat. Moc dobře jsem si pamatoval slova, mé krásné společnice, že by pro člověka nemuselo být dobré to, co bych mohl vidět.
To něco se stejně po nějaké době nakonec objeví, aby nás to napadlo. Projde mi hlavou myšlenka, která však neměla být výzvou. Zapomínám na moudrá slova moudrého muže, který mne vychoval a dalo by se říct, že jsem jej považoval za svého otce. Nemluvě o tom, že jsme u něj byli a není to nikdo jiný než majitel Bambusového domečku pro panenky, Carlos. Ten mi vždycky říkal: Dávej si pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit.
No a tak tu stojíme kousek od cíle před monstrem, který nás od něj dělí a je jako vystřižený z horového filmu. Velmi vzdáleně se to podobá psovi, asi to v jiném životě snad i psem bylo, těžko říct. Má to dvě hlavy a z mordy mu hoří.
Na sucho jsem pokl a krok couvl.
Zatraceně, to není dobré. To není ani trochu dobré. Popadalo mně zoufalství za pačesy.
Od psa se ozvalo táhlé zavytí, které ani v nejmenším nic dobrého neznačilo, stejně jako fakt, že jsme následně byli ze všech stran obklíčení jemu podobnými stvořeními.
Pohlédl jsem zoufale na Beth, jako kdybych doufal, že přijde s nějakým plánem.

Ticho, které chvíli panovalo, jak stvoření pouze nehybně stála a čekala, bylo vyrušeno potleskem. A z ničeho nic se zjevil, jako by pufnutím u toho prvního pekelného psa muž. Beth jej jistě poznala. Byl to Elxar, Luciferův syn a také syn Asmoday, Luciferovi první přítelkyni, než se tímto titulem mohla pyšnit ona sama, neboť Lucifer Asmoday podváděl, stejně tak jako ona jeho. Jak to přesně bylo je v této chvíli na dlouhé povídání, protože řešit vztahy v pekle, kde svým způsobem je každý s každým, je naprosto zbytečně zdlouhavé.
”Iracebeth. Říkal jsem si, kdy se konečně objevíš.”
Obrázek
Elxar byl do Iracebeth blázen, když se jí přiznal k svým citům, už měla pletky s jeho otcem. Byl až moc majetnicky založený a nedokázal to překousnout, takže se rozhodl, že se jednou Iracebeth pomstí a stejně tak svému tatínkovi.
No a teď tu stojí před námi se smečkou pekelných psů s nenávistí v očích a s úmyslem ublížit mé drahé démonce.
Což probere mou druhou část k životu a had kolem zápěstí se promění v bič, kterým švihnu po prvním pekelném psovi. Hodlám se za svou krásku prát až do posledního dechu.
Mezitím, co já se věnuji psům, se Elxar vydal vstříc Iracebeth a s mečem, který se mu objevil v ruce neb si ho přivolal svou myslí, schopnost jež podědil po svém otci.
”Můj otec tu není, aby tě zachránil.” Pronesl a v té stejné chvíli zaútočil. (79% Útok Elxara)
 
Iracebeth *Beth* - 06. října 2017 17:50
beth29929.jpg
Jsme havně sexy dvojka
~Ray~

Nechala jsem Fish minulostí. Bude se i stýskat po přítelkyni, to ano, ale po zrádkyni ne. Sice se to snažila v podlesní chvíli napravit, ale bylo už pozdě.

S Rayem jsme zamířili k zadnímu vchodu a za dveřmi nás čekal uvítací výbor jenom s tím rozdílem, že se netvářili přátelsky a většina z nich měla v rukou zbraně. Irace zaplesala, a když si všimla pokynu, nechala jsem ji, aby si zahrála. Bavilo ji to a mě nakonec taky. Na jeden krátký okamžik, kdy jsem já i Ray poslali zároveň jednoho k zemi, pocítila jsem, že jsem nebyla Beth nebo Irace, ale Iracebeth. Do mého já mě opět vrátil Rayův polibek. Přitiskla jsem se k němu a litovala, že jsme se nedostali dál.

Když se naše rty konečně odpoutaly, věnovala jsem mu úšklebek a zmáčknutí zadečku. "Hlavně pryč odsud," bylo jediné, co mě v tuhle chvíli napadlo. Mohla jsem tady ještě někomu věřit? Kdo všechno se zaprodal? "Ty nic necítíš?" zkusila jsem to, ale času bylo málo, tak jsem vzala Raye za ruku a rozeběhla se jediným směrem, který mi padl na mysl. Tam, kde jsem žila. Tam, kde jsem sdílela lóže s Luciferem, než si ten kretén našel tu štětku lidskou.
Jo, asi nás tam budou čekat a cestou nás možná něco napadne.
 
David *Lucí* Rubin - 06. října 2017 14:34
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
U Alchymisty - telefonování s Barneym
Joleene

”Tak Luciferovi se zachtělo mne poctít svou přítomností.” Ozve se z telefonu, poté, co jej Joleene pustí k řeči. Během toho, co mluvila, byl natolik ohleduplný, že jí nechal domluvit.
Z toho tónu jeho hlasu má jediné štěstí, že nestojíme v tváři tvář, protože bych ho roztrhl jak hada. Nicméně mlčím a ruce mám sevřené v pěst. Svým způsobem lituji toho, že kdybych rozmlátil ten telefon, nestalo by se nic jiného než to, že bych s určitou pravděpodobností musel pořídit nový přístroj.
”Jistě mne, princ pekelný také slyší. Že je to tak?” Nečeká na to, že by snad Joleene reagovala na jeho předchozí slova. A já se musím přiznat, že mne maličko zaskočí, že o mně ví.

”Ano, slyším. Požádal jsem Joleene, aby vám zavolala.” Pronesu a vstanu. Nedávajíc tak na sobě znát překvapení. Musím uznat, že mne Nicky toho mnohé naučila.

”Tak to bych se mne cítit poctěn, že telefonuji se samotným princem pekelným.” Ironie z jeho hlasu byla až hmatatelná. Ignoroval jsem jí. Potřebuji se s ním sejít a pak mu to všechno dám sežrat.
”Nicméně, … co je důvodem toho, že budu takto poctěn? Obávám se, že se nebude jednat o pouhou přátelskou návštěvu.” Jako kdyby něco snad tušil. Ten zmetek.
Malou chvíli jsem mlčel, udělal pár kroků sem a tam jako cirkusový lev v kleci. Než mne něco napadlo.

”Rád bych si vás najal. Pomohl jste Joleene s hledáním mé osoby a já bych také rád našel jednu osobu.” Na chvíli jsem se zarazil z těch vyřčených slov. Dal jsme jí přece slib. Ano, toto je hlavně zástěrka, abych se s ním mohl setkat. Ovšem, co kdybych jej skutečně nechal dělat svou práci, aby mi našel Nicky Střelu? Jsou to jen tři dny a já už šílím z její nepřítomnosti. Jistě by mi to neodpustila. Jenže já bez ní nemůžu dál.

”Vsadím se s vámi, že vím o kom je řeč. Vlastně mně to překvapuje, že někdo jako vy touží po její přítomnosti. Zavání to určitým druhem šílenství.” Nemůžu si pomoct, ale něco v jeho hlase mi napovídá, že s Nicky už měl co dočinění. Proč by jinak chtěl znát znění smlouvy?

”To už je můj problém. Vám do toho nic není.” Ohradím se prudce a na malou chvíli jsem zahodil svou masku blafování.

”Samozřejmě, samozřejmě. Jsem pouze zvědavý. Informace jsou mocnou zbraní.” Na chvíli se odmlčí. Jako kdyby přemýšlel nad tím, jak moc mu bude tato práce přínosná. Mlčel jsem a pohledem zabloudil k Joleene. Nechtěl jsem jí vyděsit. Jenže Nicky Střela je mou slabostí a trefou do živého.
”Přijímám, ale budu za to něco chtít.” S tím jsem počítal, ale nic jsem k tomu neřekl.
Ale o tom si promluvíme osobně. Ještě vám zavolám ohledně času a místa setkání. Bylo mi ctí s vámi telefonovat, Luci. Poslední slova jsem mu ani v nejmenším nevěřil. Chtěl jsem k tomu něco dodat, ale to se z telefonu ozvalo tutání, jak zavěsil.

”Zmetek jeden.” Ulevil jsem si a praštil pěstí do stolu. Ovládl jsem se a nedal do té rány tolik síly, protože kdybych to jinak neudělal, tak ze stolu jsou jenom třísky na podpal.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl.
”Takže tedy budeme pokračovat podle plánu a poctíme návštěvou našeho bratříčka.” Pronesl jsem a mnul si přitom ruku, jelikož jsem si představoval jak mu jednu vrazím. Potřebuji si ulevit a Michael jako boxovací panák se mi víc než zamlouvá.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23111414909363 sekund

na začátek stránky