Andor.cz - Dračí doupě online

U Alchymisty - telefonování s Barneym
Joleene

”Tak Luciferovi se zachtělo mne poctít svou přítomností.” Ozve se z telefonu, poté, co jej Joleene pustí k řeči. Během toho, co mluvila, byl natolik ohleduplný, že jí nechal domluvit.
Z toho tónu jeho hlasu má jediné štěstí, že nestojíme v tváři tvář, protože bych ho roztrhl jak hada. Nicméně mlčím a ruce mám sevřené v pěst. Svým způsobem lituji toho, že kdybych rozmlátil ten telefon, nestalo by se nic jiného než to, že bych s určitou pravděpodobností musel pořídit nový přístroj.
”Jistě mne, princ pekelný také slyší. Že je to tak?” Nečeká na to, že by snad Joleene reagovala na jeho předchozí slova. A já se musím přiznat, že mne maličko zaskočí, že o mně ví.

”Ano, slyším. Požádal jsem Joleene, aby vám zavolala.” Pronesu a vstanu. Nedávajíc tak na sobě znát překvapení. Musím uznat, že mne Nicky toho mnohé naučila.

”Tak to bych se mne cítit poctěn, že telefonuji se samotným princem pekelným.” Ironie z jeho hlasu byla až hmatatelná. Ignoroval jsem jí. Potřebuji se s ním sejít a pak mu to všechno dám sežrat.
”Nicméně, … co je důvodem toho, že budu takto poctěn? Obávám se, že se nebude jednat o pouhou přátelskou návštěvu.” Jako kdyby něco snad tušil. Ten zmetek.
Malou chvíli jsem mlčel, udělal pár kroků sem a tam jako cirkusový lev v kleci. Než mne něco napadlo.

”Rád bych si vás najal. Pomohl jste Joleene s hledáním mé osoby a já bych také rád našel jednu osobu.” Na chvíli jsem se zarazil z těch vyřčených slov. Dal jsme jí přece slib. Ano, toto je hlavně zástěrka, abych se s ním mohl setkat. Ovšem, co kdybych jej skutečně nechal dělat svou práci, aby mi našel Nicky Střelu? Jsou to jen tři dny a já už šílím z její nepřítomnosti. Jistě by mi to neodpustila. Jenže já bez ní nemůžu dál.

”Vsadím se s vámi, že vím o kom je řeč. Vlastně mně to překvapuje, že někdo jako vy touží po její přítomnosti. Zavání to určitým druhem šílenství.” Nemůžu si pomoct, ale něco v jeho hlase mi napovídá, že s Nicky už měl co dočinění. Proč by jinak chtěl znát znění smlouvy?

”To už je můj problém. Vám do toho nic není.” Ohradím se prudce a na malou chvíli jsem zahodil svou masku blafování.

”Samozřejmě, samozřejmě. Jsem pouze zvědavý. Informace jsou mocnou zbraní.” Na chvíli se odmlčí. Jako kdyby přemýšlel nad tím, jak moc mu bude tato práce přínosná. Mlčel jsem a pohledem zabloudil k Joleene. Nechtěl jsem jí vyděsit. Jenže Nicky Střela je mou slabostí a trefou do živého.
”Přijímám, ale budu za to něco chtít.” S tím jsem počítal, ale nic jsem k tomu neřekl.
Ale o tom si promluvíme osobně. Ještě vám zavolám ohledně času a místa setkání. Bylo mi ctí s vámi telefonovat, Luci. Poslední slova jsem mu ani v nejmenším nevěřil. Chtěl jsem k tomu něco dodat, ale to se z telefonu ozvalo tutání, jak zavěsil.

”Zmetek jeden.” Ulevil jsem si a praštil pěstí do stolu. Ovládl jsem se a nedal do té rány tolik síly, protože kdybych to jinak neudělal, tak ze stolu jsou jenom třísky na podpal.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl.
”Takže tedy budeme pokračovat podle plánu a poctíme návštěvou našeho bratříčka.” Pronesl jsem a mnul si přitom ruku, jelikož jsem si představoval jak mu jednu vrazím. Potřebuji si ulevit a Michael jako boxovací panák se mi víc než zamlouvá.

U Alchymisty - ďábel ukazuje rohy
David aka Lucifer

Asi začínám tušit jaké to je krčit se před rodiči, když je jeden jen malé dítě. Ten pocit malosti a obava z trestu, když se špatně odpoví na otázku jsem snad nikdy předtím nezažila. A že jsem se občas přimotala do cesty pěkně nebezpečným tvorům. Nikdy však Luciferovi, ani nikomu jinému z téhle platový třídy. Můj duch se krčí uvnitř mě a já pořád hledím do hrnečku. Je docela těžké se přesvědčit, že tenhle hněv není mířený na mě. Trhnu rameny a zvednu se ze svého úkrytu v podobě složené postavy na židli. Je čas se tvářit jako velká holka.

"Fajn, jak chceš," řeknu prostě a naprosto se vzdávám zodpovědnosti za vývoj situace.

Dojdu k pevné lince, co je v kuchyni a vezmu do ruky telefon. Zřejmě nemá cenu se hádat. Telefonní číslo si naštěstí pamatuji. Na takové věci si dávám pozor. Snad naštěstí? Dívám se z okna ven a čekám, zda se mi místo monotónního pípání ozve ten otravný samolibý hlas. Zapnu reproduktor a posadím se zpět na svoje místo a nechám telefon vyzvánět na stole. Ruce mám opět na hrnečku. Aspoň nějaké teplo bude v místnosti, když nepočítáme plameny pekelné tryskající z očí Davida.

"Barney, jak jsi na tom s časem?" řeknu rychle, než se stačí z telefonu ozvat cokoliv jiného než přijetí hovoru. "Tvoje úžasná informovanost mě skutečně dostala k Luciferovi. Musím Tě pochválit, Tvoje informace jsou přesné. Otravně přesné. Ale nevolávám, abych ti lichotila. Ale spíš jsem jako prostředník. Lucifer chce s tebou mluvit. Osobně. Dostanu podíl jako dohazovačka kšeftů?" zeptám se a pokusím se zvlnit rty do úsměvu, abych prodala to, že jsem to stále já, stále stejně drzá a nebojácná. A ne téměř po smrti anděl, co chce z tohodle místa a situace pryč.

U Alchymisty - nový plán

Za normálních okolností bych se nesnažil působit tak děsivě, jako v této chvíli. Jenže to by se nemělo jednat o Nicky a o fakt, že někdo o ní víc, než je pro něj zdrávo. V těchto případech mám problém s ovládáním se.
Jak na tu dohodu vůbec přišel, když jsem o ní donedávna nevěděl ani já sám? Napadne mne a o to víc potřebuji toho parchanta najít, vyjasnit mu, že mu do ní je hovno a pokud to nepochopí, tak jej eliminovat.
”Jak nebude jednoduché?” Skočím jí do řeči, dřív než stačí cokoliv rozvést. Rudost z mých očí nezmizela a to ani poté, co se mi to snaží nějakým způsobem vysvětlit.

”Nebezpečný tolik jako já určitě nebude.” Kdo ví, zda to mělo vyznít jako nějaké varování či to bylo pouze pobídnutí k tomu, aby vzala do ruky telefon a vytočila jeho číslo.
”Řekni mu, že s ním chce mluvit ten, kdo tu dohodu sepsal.” A tím myslím to, že to bude jedna z mála vyjímek, kdy budu vystupovat pod svým skutečným nefalšovaným já.
”S Luciferem si už rád promluví.” S posledními slovy se změnila zpátky i moje barva očí na příjemné modré. Objal jsem prsty mlčky svůj hrníček a napil se z něj. Čekal na to až mu zavolá a já si tak budu moct poslechnout celý rozhovor.

Stále u Alchymisty - seznam se rozšiřuje
David

"Jsem rozhodně pro, abychom vyrazili hned," přikývnu na jeho názor, že bychom měli jet za naším bratrem, dokud je človíček mimo. "Jak dlouho vůbec bude mimo?" zeptám se ještě pro doplnění informací.

Ouuukej.

Ten pohled jeho očí a zuřivost v jeho hlase mě velmi, ale velmi vyděsila. V duchu jsem se zcvrkla na velikost hrášku. A to jsem ten jeho vztek čekala, prosím pěkně. Už když mi byla ta otázka pokládána prvně, tak mi došlo, že to nebude něco, o čem se bude chtít David bavit. Ale stejně mě pohled rudých očí ďábla, nebo bývalého ďábla, donutil horečnatě chtít se omluvit.

Naštěstí sedím, a tak se mi kolena mohou chvět a podlamovat, jak chtějí. Obtočím své ruce kolem hrnku s čajem.

"Obávám se, že to s ním nebude takhle jednoduché," řeknu prostě a soustředím se na to, aby slova byla tichá a klidná a abych se neprozradila, jak moc se ho teď na pár vteřin děsím. A proto si pospíším s pokračováním mých slov, aby to nebral jako ne. Což je něco, co vážně slyšet nechtěl.

"Můžu mu maximálně zavolat. Zkusit, jestli bude chtít uzavřít obchod ještě jeden se mnou, nebo s tebou. Ale nevím, zda bude ochotný se sejít. Je to velmi nebezpečný chlap, Davide. Možná jsi o něm neslyšel, ale to může taky znamenat, že je o to nebezpečnější..." vysvětluji jedinou možnost, jak se s ním můžeme setkat a zároveň jej varuji. Sleduji hladinu mého čaje.

Plánování, stále u Alchymisty

Pozvednu obočí.
”Tak to prrr. Kdybys byla moje dcera, pamatoval bych si to. Snad.” No co si budeme nalhávat, než jsem se rozhodl pro půst kvůli Nicky, byl jsem poměrně aktivní a občas se stalo, že jsem si sem tam stvořil potomka. Například takového Raye. Takže o tom bych zas tolik nevtipkoval. I když je mi naprosto jasné, že to bylo pouze řečeno jako vtip.

”To zní jako plán a doplnil bych to ještě o to, že by bylo lepší vyrazit za Michaelem, ještě když je kolega mimo.” Něco mi totiž říká, že ten by se k nám rád přidal a to by pro něj mohlo být nebezpečné. Já toho andílka zvládnu levou zadní. Nic takového však neřeknu nahlas, protože to jí je snad taky jasné.
Nicméně záleží také na tom, zda se na to cítí. Přeci jen málem přišla o život.

Zvednu se, abych jí nabral další dávku vitamínu croissant.
Úsměv mi na tváři však zmizí, když se zmíní o tom, cože to byla za laskavost výměnou za informace o mém pobytu.
”Cože?” Zeptám se prudce, abych se ujistil, že jsem slyšel správně a barva mých očích se změní v rudou a to doslova. Ruce stisknutí v pěst a snažím se uklidnit.
”Doveď mně za ním, řeknu mu to osobně.”
A taky z něj dostanu odkud něco takového vůbec ví, plus možná i místo pobytu Patricka. Postarám se o to, aby se už o Nicky nezajímal. V hlavě si už rýsuji plán a je na mně vidět, že nechci slyšet ne a žádné vytáčky. Nehneme se nikam, dokud nepoctím návštěvou toho Barneyho.

U Alchymisty - Ano, tati?
David

Směji se. Je velmi příjemné se takhle bavit. Takhle naprosto jednoduše ba až hloubě, ale prostě neřešit nic vážného, smrtelného. K čemuž se samozřejmě dříve nebo později vrátíme, to je mi jasné, ale i tato chvilka - ostrov klidu - mě trochu osvěží.

Cukne mi koutek nad jeho prudkou rozhodností, že nepůjdu sama za Michaelem. Uznávám, že má nejspíš pravdu. A já mu to nebudu vymlouvat. Záloha se mi hodí. A můj osobní vysoce postavený anděl se mi stále neozval. Jen jsem prostě nechtěla od Lucifera žádat další pomoc. To je celé.

"Ano, tati," řeknu vtipem.

Zarazí mě to příměří s Andrasem. Michael mi vždy přišel příliš nekompromisní, aby se domlouval "s druhou stranou".

*Tak moc chce zničit Nicky, že by spolupracoval s ním? No, ale vždyť já technicky vzato teď taky pracuji stejně... *

Stisk ruky mu oplatím. To mě naučil zase Carlos. Stisk ruky vypovídá o charakteru a odhodlání dodržet dohodu.

"Vzala bych to postupně, co ty na to? Cestou k Michaelovi se zastavíme v obchodě pro ta sluchátka, pokecáme s ním, pak nějak najdete a vymažeme ty dva. Pak si popovídáme o dalším převratu v pekle a jelikož mi skončí pracovní úkol, budu ti k ruce, kdyby bylo třeba," shrnu náš plán do hádám, že vzdálené budoucnosti.

"Mohla bych ale nejdřív poprosit ještě o jeden z těch vašich croasantů?" zeptám se s úsměvem. Pak pokračuji víc vážně.

"Ještě jedna věc. Abych byla k tobě naprosto upřímná. Ten Barney, jak tě našel. Za informace chce platit informacemi," začnu. "Na oplátku chce vědět něco o tobě. Přesnou věc, abych byla upřímná. Já ti tu otázku položím, musím. Byl to slib. Ale jestli odpovíš, to nechám jen na tobě. Ano?"

Podívám se na něj.

"Chtěl vědět, jak přesně zněla dohoda mezi tebou a Clementaine Crown."

Stále u Alchymisty
Joleene

”Předhazovat?” Zarazím se a zatvářím se naprosto šokovaně. ”Nevím o čem to mluvíš.” Držím si na tváři naprosté překvapení, než se začnu smát.
”Dobře. Vzdávám se.” Dám ruce rezignovaně nahoru. Nemohl jsem si s těmi dvěma prostě pomoc. Potřeboval jsem si hrát na guru lásky. Aspoň někomu to musí vyjít.

”Nepůjdeš za ním samotná. Nemyslím si, že to je náhoda. Vzhledem k tomu, že Michael touží za každou cenu zničit Nicky.” Pronesu prudčeji než jsem vůbec zamýšlel. Jenže ta její lehkovážnost nebo kdo ví co přesně to je, mně dostává. Tak tak unikla smrti a hned by to pokoušela znova.
”Také je tu vlastně i možnost, že uzavřel prozatím mír s Andrasem. Co já vím?” Doufám, že pochopí kam tím mířím.
”Navíc mám s ním nevyřízené účty.” Dodám ještě a založím ruce na hrudi. Jasně tak dávám najevo, že jsem skončil a nehodlám o tom debatovat. Prostě s ní půjdu a hotovo!

Nad jejími dalšími slovy, se však maska vážnosti na malou chvíli rozpadne. Ono představit si Mala jako gigola je opravdu úsměvné.
Než mi dojde, že možná přemýšlí nad tím, zda jsem opravdu tak ochotný udělat obojí.
”Co jsem řekl, to udělám. Na rozdíl od svého otce dodržím, co slíbím.” Ano. Například mám v úmyslu se vzdát sexu a žen, kvůli Nicky, která se možná už nikdy neobjeví. Maličko děsivé, když se nad tím na malou chvíli pozastavím.
Podám jí ruku a také jí pohlédnu upřeně do očí. Ovšem teď bez nějakých hlubších záměrů, takže si neužije žádnou rychlojízdu peklem. Tedy možná až na pevný stisk ruky.

”Akorát zatím netuším, jak to udělám s Andrasem.” Jedná se tichý povzdech. Mám takový pocit, že ho sám nezvládnu vystrnadit a budu potřebovat pomoc. Kdyby tady byla Nicky, obrátil bych se na ní. Jenže není tu.
Usrknu proto raději čaj. Neboť to je něco, co bude nejlepší řešit, až to bude aktuální. Teď je potřeba se postarat o dva bratříčky. Všechno hezky popořadě.

U Alchymisty - čaj a plánování další sebevražedné mise

Na otázku, zda je láska i prokletím, pokrčím rameny.

"Záleží asi na tom, jak se rozhodneš to brát..."

Víc to cenu nemá rozebírat. A navíc on pronese tu větu, na kterou není nikdy žádná reakce správná a adekvátní. A tak nechám ticho mluvit za mě a jen pomalu pokývám hlavou. Když však pronese další slova na téma, co by na to řekla Střela, tak se zasměji.

"Přestanu ti dávat rady do života, až mi přestaneš předhazovat a přechvalovat Malcolma," řeknu vesele a položím si ruce na stůl.

Jeho úsměv se mi líbí. A ne tím kalhotky mám na zemi způsobem. Je to milé a hřejivé, přesně takové, jak by měl být úsměv cítit. Zase je o něco jednoduší se tvářit, že jsme staří přátelé a ne náhodní známí.

"Což o to, mohl bys. Nikdo by ti to nemohl zazlívat. Třeba to s případem nesouvisí. Třeba to je Michaelův způsob, jak mě pozvat na rande," pokračuji dál a krčím rameny. Úsměv oplácím úsměvem.

Lichotky na moji statečnost nechám bez komentáře, moc dobře totiž znám jejich skrytý význam. Ani já bych asi nebyl takový blázen, abych se kvůli cizí věci nechal několikrát zabít. Raději to nechci slyšet, protože když by mě sebevrahem tituloval i někdo, kdo je v pekle trestá... inu, musela bych se nad sebou zamyslet. Nad Malem a jeho potřebou peněz mávnu rukou.

"Ale kdeže, ten je taky nepotřebuje. A když by si nějaké chtěl vydělat, vždy může chodit po domech dělat striptýz a nebo gigola. Určitě by se v tom našel," zažertuji.

Chvilku se zamyslím nad tím, jak je ochoten platit a ještě udělat věci, o které jej žádám. Jen část z nich je v jeho zájmu. Zní to skoro až moc dobře na to, aby to byla pravda. Ale hádám, že já jsem už mezi lidmi až moc dlouho, a tak jsem se naučila být občas i naivní. Usměji se na něj a přikývnu.

"Ruku na to," dodám ještě a podám mu svou ruku, aby věděl, že to myslím vážně. I kdyby to mělo stát další přímý pohled do očí a tím pádem i pekelnou jízdu.

U Alchymisty - Debata o tom proklatém citu

Je to velmi zvláštní pocit být delší dobu v blízkosti někoho, obzvláště ženy. Překvapilo mne, že přijala moje rámě. Už z čistého principu jsem očekával ránu, výstřel, nikoliv blízkost toho druhého. Takže to bylo pro mne příjemné překvapení.
Požehnán tím, že jsem zamilovaný? Zopakuji si v duchu její slova. Nicky by k tomu měla své a věřím, že by z toho andělka byla rudá až na jejím pěkném pozadí. Já už jsem si na to zvykl.
”Svým způsobem to, ale prokletí je. Nemyslíš?” Ne opravdu si to nemůžu odpustit a skočím jí tedy na malou chvíli do řeči.
”Ta bolest je někdy neskutečná.” Myslím tím bolest ze ztráty milované osoby. Ano, někdo by mohl říct, že jsem zatím Nicky neztratil. Sám sebe se snažím přesvědčit, že se vrátí zpátky a budu moct všechno napravit. Jenže teď tu není a cítím bolest způsobenou z její nepřítomnosti.
Při jejich dalších slovech mlčím a snažím se být slušný, neskákat jí do řeči, tak jako předtím.

”Věř mi, že by k tomu měla svůj osobní názor… který by zahrnoval slovní spojení neser se mi do života. Či tak nějak.” Na to znám Nicky moc dobře, teda aspoň si myslím. Vlastně co já vlastně vím. Nejsem vševědoucí jako Otec.
”Ano, my.” Pronesu a také se na mé tváři objeví úsměv.
”Přece tě nenechám jít samotnou do jámy lvové.”


”Mnoho na tvém místě by to bralo jako velmi dobrý argument, proč se toho úkolu vzdát. Máš můj obdiv.” Myslím to naprosto vážně. Odolám nutkání přitom pronést něco ve smyslu, že je sebevrah a naprostý blázen, jelikož mi něco říká, že toho si je vědoma a nemá tedy cenu nad tím svádět debatu. Stejně tak bych jí neměl za zlé, kdyby se ho tak či tak nakonec vzdala. Tohle je totiž něco, co musím vyřešit hlavně já sám. Kdyby tady byla Nicky, tak by se toho jistě ujala sama a tvrdohlavě by odmítala jakoukoliv pomoc.

”Ty je možná odmítáš, ale tvému kolegovi by se mohli hodit.” Opět se rozhodnu jí skočit do řeči, už na samém začátku. Ona to dělá, protože je andělský samaritán a přeci jen bez jídla, vody a tak, vydrží déle než člověk. Jenže její kolega na tom tak dobře nebude. Pochybuji, že by mu nějaké peníze můj Otec dával, když jej vytáhl ven. Stejně tak, že by mu zajistil bydlení. To všechno přenechal v režií Joleene. On není zrovna ten typ, který by neměl problém se starat o své zbloudilé ovečky.
”Jsem ochoten se postarat o obojí.” Začnu a možná to zní, že jsem až příliš rozdávačný.
”Je v mém zájmu, aby ti dva přestali existovat. Stejně tak i najít někoho na své místo, někoho zodpovědného a někoho, koho by všichni poslouchali.” Moc dobře si vybavuji jednu tvář, která by
byla schopná nejen všechny ty funkce splnit, ale i další a navíc je ještě schopná vést Peklo, tak jak se má.
Generál Semyaza. Ten je ta nejideálnější volba. Byl mou pravou rukou, otcem i učitelem. Věřím, že v jeho rukou bude všechno zase tak jak má být.

”Takže máme dohodu?” Ne, opravdu si to nemůžu odpustit a musím to takto podat. Pozvednu přitom tázavě obočí a položím hotový čaj k Joleene, přisednu si k ní na volné místo a usrknu ze svého čaje.

U Alchymisty - Rozhovor o lásce

Přijmu jeho ruku. Jak jsem už zmiňovala, moje hrdost pro mě není důležitá. Navíc, cítím silnou potřebu teď se o někoho opírat. Ne zrovna fyzicky, ale to, že s někým takhle jdete dokáže dělat své. Jeden si pak může i myslet, že mluvíte s přítelem a ne s někým, koho znáte ani ne den. A navíc je pán lží a tak dále.

Jeho pohled, slova, všechno jednoznačně prozrazuje, že je skutečně do ni zamilovaný. Takovým tím šíleným způsobem, kdy jste v tom tak hluboko, že vás žádná síla z toho nemůže vytáhnout. Ten cit se může pouze a jeho prohloubit, ani smrt to nepřetrhne.

Krátce mu stisknu ruku.

"Není to šílené. Ani absurdní. Jsi prostě požehnán tím, že jsi zamilovaný," řeknu tiše a krátce se pousměji. "A opovaž se mi říct, že ti to přijde jako prokletí, nebo takovéhle kecy. Oba dva moc dobře víme, že si uvědomuješ, že je to ta nejhezčí věc, co můžeš kdy cítit, co jde zažít."

Mluvím tiše, když kráčíme, přeci jen nemusí všichni vědět obsah našeho rozhovoru. Navíc tohle téma je citlivé, pro nás oba. Zakázané před mnohými staletími nám andělům, většinou nikdy neprocítěné. A přece pro nás společné.

"Vím moc dobře, jak se cítíš. Věř tomu, nebo ne, ale rozumím té bolesti," pokračuji pomalu. Ano, i v téhle chvíli se bojím vyslovit jméno, či se skutečně přiznat. "Nicméně, jestli mě život na Zemi mezi lidmi něčemu naučil, tak je to fakt, že s tím, jak se cítíme mnohdy nic nenaděláme. Věř mi, viděla jsem tolik lidských příběhů, že je těžké je vůbec od sebe oddělit. Lidé mě naučili, že není jen jeden způsob jak cítit a uctívat lásku. Střežit to, za co bojovali, to, co hlásili. Stát se poslem jejich slov. Bránit jejich památku. Stát po jejich boku a vést je životem. Být jejich světlem, i když jen na zlomek jejich života."

Na chvilku se odmlčím. Částečně, abych si dala pozor na cestu, trochu, abych zjistila, co dalšího na tohle říct.

"A ty teď pro ni bojuješ. Snažíš se odstranit nebezpečí, co jí hrozí," dodám pak a pomalu se posadím na jednu z volných židlí. "Na to bys měl myslet. Když už nic, tak motivace to je, ne?"

Rozhlížím se po místnosti, protože téma je to velmi těžké. Avšak otázka na Michaela mě donutí se zadívat na Lucifera a překvapeně povytáhnout obočí.

"My?" zeptám se a koutky úst mi vylétnou nahoru. Sice to nechápu, ale přijde mi to jako něco, nad čím se musím pousmát. "Já nevěděla, že tamtam chceš jít se mnou..."

"Hele, to chce trochu víc, než jen skoro úspěšný pokus o mé zesnutí, abych se vzala úkolu," řeknu vesele, protože v tomhle tématu se cítím lépe, než v tom ošemetném, osobním a velmi křehkém. A peníze už vůbec nezmiňuji. Nepočítala jsem s tím, že dostanu zaplaceno. Takže to kvůli nim rozhodně nedělám.

"Ty dva ti pomůžu odstranit ze všech dimenzí a verzí existence, co jsou. Nechci tvoje peníze. Když už chceš platit, tak chci, abys mi slíbil, že pokud se nevrátíš na pekelný trůn, tak se aspoň pokusíš najít někoho, kdo by byl spravedlivější než Andras. Peklo je... peklo, ale spravedlnost musí existovat. Všude. Co myslíš, mohl bys se mnou takovou dohodu uzavřít?" zeptám se ho a čekám na reakce.