Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 19. srpna 2017 22:52
joleene6101.jpg
Plán v pohybu
David, Mal

Ach!

Na chvilku je zase všechno v naprostém pořádku, normální, známé a klidné. Nevinné povrchní flirtování s mocným fešákem, kapka alkoholu na lepší náladu a příslib dalších plánů. Jenže nejsem dost hloupá, mladá ani opilá na to, abych v této bublině dokázala vydržet déle než pár vteřin. Hořkost současného dění a neskutečnost výšin našich problémů vráží do gongu v mém mozku s vytrvalostí naštvaného berana.

Naposledy tedy příkývnu a naši dohodu uzavřu slovem "domluveno".

Když konečně donutím Mala se na mě podívat, tak povytáhnu obočí, abych mu naznačila, že nechápu, co teď jako dělá. V duchu se rozhodnu, že mu taky někdy jednu vrazím. Tím se třeba účty vyrovnají a mohl by být zase v pohodě. Líbil se mi víc jako někdo, kdo věci nebral až tak vážně. Jeho bručení a odpověď mi dělají vážně těžké udržet si dobrou náladu. Naštěstí tu je David, který nám rozlije i druhou sklenici a starý přítel jménem alkohol mým rtům pomůže vzdorovat gravitaci.

"Jo, mám tu auto,"
přikývnu, odložím sklenku na to, co snad má být linka a vytáhnu z kabelky klíče, kterými protočím na prstě. "Tak co, budete se předhánět, kdo bude sedět vepředu?" zeptám se vesele, když projdu dveřmi ven.
 
David *Lucí* Rubin - 19. srpna 2017 22:33
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
U mně doma: Už se někam hneme
Mal

Na tváři se mi mihne úšklebek. Jistěže nevěděla. Nikdo se o Peklo nezajímá, protože proč taky. Tam jsou přece ti nejhorší z nejhorších.
”Ano, už to tak je.” Pokrčím rameny. Co k tomu taky víc dodat? Navíc se mi o tom nechce moc mluvit. Neznám jí zas tak dobře. A jsem unavený z toho, abych se furt před někým obhajoval. Končím s tím.
Samozřejmě, že se Asmoday dala na Andrasovu stranu, když jsem měl najednou plnou hlavu Nicky, jako kdybych si to vybral a mohl do toho nějak kecat.
Nechápejte to tak, že bych litoval to, co k ní cítím. Jenom je to prostě s ní kurevsky náročné, ale stojí mi za to. A bude to znít asi masochisticky, ale kdybych si mohl vybrat, vybral bych si stejně. Nicky a já… prostě k sobě patříme.
Snad si to uvědomí i ona… a vrátí se.

”Máš moc pěkný smích.” Věnuji ji další lichotku a kdybych nebyl zadaný, tak by si jeden mohl myslet, že po ní jedu. Já si jenom užívám, že můžu zalichotit ženě a nebýt přitom postřelen, zmlácen nebo poslán do háje.
I přestože se snažím tvrdit opak, jsem to co jsem a to Lucifer, princ pekelný, lamač téměř všech dívčích srdcí.

Pro změnu se musím zasmát já. Tohle jsem od andělky totiž nečekal.
”Beru tě za slovo. A počítej s tím, že to bude jízda, kterou budeš minimálně týden rozdýchávat.” Přislíbím jí a mrknu na ní. Tak na to chlastání s ní se vážně těším. Tomu říkám pořádná motivace.

To už tu je zpátky Mal, který se cítí stále proviněně z toho, co provedl.
Možná by to chtělo, aby se Nicky s ním podělila o jistou dávku lhostejnosti. Pochybuji totiž, že by jí někdy trápilo to kolikrát do mně vystřelila. Nemohl jsem sice umřít, ale to neznamenalo, že to kurevsky nebolelo.

A přesně jak chtěla, Malcolm na ní pohlédl, poté co jej oslovila celým jeho jménem.
”Hmmm… nemám je rád, jen s nimi umím.” Tak v této věci se od mé drahé liší. Ta zbraně miluje víc než cokoliv jiného.
Nechápavě se podívá na usmívající se andělku a rozhodne se to zapít. Protože za každé nepochopitelné situace raději chlastej.

Ještě jednou nám rozleji po panácích, nechám nás je vypít a pak vstanu. Je čas něco dělat.
”Jste tu autem? Protože já mám jenom motorku.” Zeptám se a vyčkávám na odpověď. Ševíka jsem kvůli špatným vzpomínkám prodal a ostatní vozy mi byly zničeny, když se zničila vila.
 
Joleene "Jo" - 19. srpna 2017 15:39
joleene6101.jpg
U Davida - aspoň začínáme mít nějaký plán
David a vrací se nakonec i Mal

Pomalu upiji ze sklenice, chci si to vychutnat, i když to není to nejlepší pití, co jsem kdy pila. Pomalu přikyvuji hlavou na téma zbraní. Po očku se po něm podívám, když mluví o napravování nepořádku. Na to nijak zvukově nereaguji.

*Nejspíš jen kvůli ní. Až tak ji miluje?*
projede mi myslí.

Mal měl nejspíš pravdu, když tak jistě prohlašoval, že kvůli ní udělá všechno. Zřejmě budou více ze stejného těsta, než by sami odsouhlasili nahlas.

"Vážně? Tak o tom jsem tedy neměla ani ponětí..." přiznám, že mě naprosto překvapí informace o tom, že byla v pekle vzpoura. Začínám si uvědomovat, jak málo nás zajímá peklo, pokud se nerozpoutává na Zemi. Tak nějak vnímáme jeho existenci, ale neptáme se na to, jak funguje, kdo ho vede a podobné věci. A to jsem si myslela, že moje práce je nevděčná...

Oplatím mu úsměv. No, ano, má ho moc hezký. Kdybych neměla pravidelný trénink od Mordecaie, asi bych se culila jako puberťačka a dala na sobě znát, že je to velmi působivý pohled způsobující mravenčení v břiše. Naštěstí jsem už dost dobře vycvičená, abych podobné pocity skryla a věnovala mu polovičatý úsměv následovaný dalším lokem ze sklenky.

Jeho dalšímu komentáři se zasměji. Krátce, vesele, věřím že to i zní velmi pěkně.

*To doufám, že ne.*


Ukáži na něj prstem ruky, co drží skleničku. 

"Až to dokončíme, tak tě zvu někam na tah. Mám pocit, že s tebou se dá pořádně flámovat," řeknu vesele. 

Skoro jako na povel se tady objeví zase můj vojáček. Podívám se na něj, hned jak se zeptá na to, jestli o něco nepřišel. 

"David navrhl stejný postup jako jsme vymysleli předtím my. Koupíme si sluchátka, přes kreté neuslyšíme. A teď si pojedme pro zbraně. Hádám, že to se ti bude moc líbit, co, Malcolme?" vysvětlím krátce a snažím se ho popíchnout jeho celým jménem, protože nemám tušení, proč má provšechnosvaté problém se na mě podívat. Mračím se snad na něj? Ani náhodou! Usmívám se, a moc hezky! Mám na sobě jizvu? JIstěže ne! Jsem anděl, proboha! 


 
David *Lucí* Rubin - 18. srpna 2017 22:51
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Stále u mně - plánování

Nejsem úplně s technikou pozadu. Ve vile jsem vlastnil celkem moderní hifi věž, což mi připomíná, že bych si sem měl něco takové taky pořídit. Jenom prostě moderní chytré telefony šli mimo mně. Potřeboval jsem něco, co hodně vydrží a čím budu moc telefonovat, no a stará Nokia byla ideální volba. Nejsem zas tak sto let za opicema, jako moji příbuzní. Doufám, že tak před ní nevypadám. Jenom jsem nevěděl, jak to přesně popsat.
”Dobře, tak to pořídíme.” Nesnažím se jí zbytečně vysvětlovat, že nejsem zas tak neznalý. Bylo by to zbytečné a ještě bych se do toho zamotal.

Povzdechnu si. A je tu zase to nepochopení.
”Samozřejmě, že je v mém zájmu ten nepořádek uklidit. Protože je to taky osobní, jelikož se jedná o sourozence mé drahé, kteří by si měli užívat muk za to, co jí provedli.” V mých očích se zlověstně zablýskne. Až je dostaneme, mám v úmyslu s nimi udělat trvalý proces. Vymazat je. Až s nimi skončím, nedostanou se do pekla, ale prostě zmizí. Tak zaručím, aby se něco takového neopakovalo.
Na druhou stranu, všichni si myslí, že jsem si dobrovolně vzal volno v pekelných končinách, jako kdybych měl na výběr. Což tak úplně není pravda a já do této doby neměl v úmyslu se o tom více svěřovat.
”Nebylo to tak mé rozhodnutí odejít, nýbrž to, že Andras společně s Asmoday udělali vzpouru a sám se prohlásil za vedoucího. Já to bral, jako možnost se dostat pryč.” A teď je Joleene další, která ví, jak to vlastně bylo.
Nevím, jestli bych byl schopen si přebrat svůj domov zpátky. Nejspíš ne. Tedy bez Nicky určitě ne. Vlastně ani nevím, jestli o to stojím.

”Maličko.” Připustím onen fakt.
”Samozřejmě, že se na tom podílí i galantnost. Je to prostě v nás chlapech. Zachraňovat dámu v nesnázích.” Vykouzlím na své tváři úsměv, díky kterému by mnoha žen omdlývala. Nevím, jak na tom bude ona… s Nicky to třeba ani nehlo.
”Takže bych to viděl, že ze všeho nejdříve půjdeme zajistit zbraně.” S těmito slovy si s ní přiťuknu. Ano, zdá se, že máme kde začít.

Asi jsem moc mluvil o Nicky, ale je to stále moc čerstvé. Dva dny, co zmizela z hotelového pokoje a nechala mně tam samotného. Moc dobře vím, že to bude horší a horší. Ale já to zvládnu… nějak.
Je pravděpodobné, že všichni nadpřirození budou chápat můj čin s Nicky, jako naprostou kravinu. Jenže, kdyby byli na mém místě a milovali tu danou, tak jak jí miluju já, udělali by nakonec to stejné.
Pousměji se nad jejími slovy.
”Mám takový pocit, že bych měl stejně smůlu. Má oči pro někoho mnohem hezčího než jsem já.” A myslím tím jí, zároveň jsem jí i zalichotil.
Vztahy mezi kolegy jsou na denním pořádku. Vemte si mně.
Po jejím vzoru se napiju. No a když je řeč o vlku, tak ten se nám vynořil z kouřové. Nemám tušení, jestli z našeho rozhovoru něco zaslechl či nikoliv a vlastně je mi to i jedno.
”Uhm… Přišel jsem o něco?” Zeptá se a přelétne pohledem mně, poté Joleene. Teda dívá se někam jejím směrem, ale přímému očnímu kontaktu se vyhýbá. Pak si všimne skleniček. Zvednu se a přejdu ke skříni, kde mám, světe div se, ještě jednu skleničku a naliju mu rovnou dvojitého panáka. Mezitím doufám, že mu Joleene sdělí vše potřebné. Nerad se prostě opakuji.
 
Joleene "Jo" - 18. srpna 2017 22:00
joleene6101.jpg
Stále u Davida

Chvilku se na něj dívám s nevěřícným výrazem. Zahrnovalo by to fakt, že si budeme muset pořídit něco, co nám přehraje hudbu a taky sluchátka. Trvalo mi to pěknou řádku vteřin, než mi došlo, že David nemyslel nic speciálního a že je prostě neznalý současné technologie. Ostatně jako většina mých příbuzných.

"To by neměl být problém, odhlušená sluchátka nejsou těžké sehnat ať s muzikou nebo bez. Něco podobného nás už taky napadlo..."
odpovím pomalu a opatrně.

"Říkám ti Davide, protože respektuji tvoje rozhodnutí v tom ohledu, kým chceš být. Nebudu lhát. Přišli za mnou s tím, abych tě dostala zpět na tvou pozici. Ale nutit tě nebudu a jsem si jistá, že ani nemůžu. Na čem ale trvat budu je, abys nám pomohl uklidit tenhle nepořádek způsobený tvým odchodem a špatným nástupcem. Když bude někdo další pán pekel, je mi to jedno. Dokud bude dělat svou práci poctivě a správně, budu mu klidně posílat dárkové košíky každý měsíc,"
vysvětlím mu naprosto upřímně, jak celou situaci vidím. Ale sama si moc dobře uvědomuji, že když se zasekne a řekne ne, můžu ho otravovat a ovlivňovat jen tak dlouho, dokud se on sám nechá.

"Vy dva jste zřejmě ze stejného těsta, co?"
ušklíbnu se a zavrtím hlavou. V duchu si překvapeně uvědomím, že umí použít ironii. To je vcelku velké osvěžení. Ovšem i další jeho myšlenka mě trochu překvapí. Dojde mi, že to nejspíš není jen jeho galantnost, že se prostě a jen bojí o svoje přežití, protože si myslí, že to závisí na mém životě.

"No, přiznávám, že mi nedošlo, že si myslí, že úspěch celého jeho úkolu závisí na tom, zda přežiju a budu v jednom kuse,"
připustím ne zrovna ochotně, a proto si více než ráda vezmu od něj skleničku s whiskey.

"To zní dobře, zbraně se hodí,"
přikývnu na jeho nápad. Nové myšlení skutečně vneslo velký posun do celé akce. Skoro to i vypadá, že máme hmatatelný plán.

A pak začne David mluvit o té své. Zřejmě to je ještě nezahojená rána, co mu nedá spát.

"Loajálnost a spolehlivost se u parťáků vždycky hodí,"
prohodím také, protože nemám tušení, co mu na to dalšího říct, krom toho, že to, co udělal je strašná kravina. "Hlavně se mi, prosím tě, nezakoukej do něj, když jsou si tak podobný, byl by pak strašně namyšlený a kdo by to s ním měl vydržet," pokusím se zažertovat po té, co se napiji ze sklenky.
 
David *Lucí* Rubin - 18. srpna 2017 18:02
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Stále u mně doma
Joleene

”Předpokládám, že ne a jediný kdo s tím bude schopen cokoliv udělat je můj Otec.” Nejsou to naprosto skvěle nadějné vyhlídky?
Je to hlas. Jeho slova musí být slyšena. Nejde se nad tím nezamyslet.
”Napadlo mně něco, ale je to jen teorie a uvidíme, jak to bude vypadat v praxi. Nicméně je otázkou, jak moc nám bude přát štěstí a správné načasování. Zahrnovalo by to fakt, že si budeme muset pořídit něco, co nám přehraje hudbu a taky sluchátka.” Vzhledem k tomu, že používám starý mobil v podobě nerozbitné Nokie, tak to asi moc nepůjde. Nevím, tedy jak oni.

”Barney?” Nevím, jestli by mi to jméno mělo něco říkat. Vím, že se po Chicagu pohybuje banda krysích lidí, či jak si vlastně říkají, ale osobně jsem se s žádným z nich nesetkal.
”Jenže, jestli počítáš s tím, že si budu hrát na Lucifera pána pekel, tak se máš smůlu. Nazýváš mně Davidem a taky tím Davidem hodlám být. To, že jsem něco víc teď nehraje roli.” Je důležité si vyjasnit určité věci, než se rozhodneme něco dělat.
Myslím to naprosto vážně. Nemluvě o tom, že už nejsem tak úplný stoprocentní badass, vzhledem k tomu, že jsem se s Nicky podělil nejenom o nesmrtelnost, ale taky o schopnosti. Takže se na ně nemůžu už tolik spoléhat.

”Jo, jasně je to spousta velkých náhod, které se sebou nesouvisejí.” V mém hlase je znatelná ironie. S ní a sarkasmem mně blíže seznámila, má drzá Střela. Takže nevím, jestli to tady andělka pochopí.
”Všechno je jednou poprvé.” Pokrčím rameny a chvíli odolávám nutkání, že bych nebyl takový slušňák jako Mal a rovnou si tu zapálil. Místo toho se zvednu, dojdu ke skříni, kde se nachází dvě skleničky a lahev whisky - teda aspoň to píšou na obalu. Rozleji tento mok do skleniček a s němi si sednu zpátky, jednu si nechám a druhou podám Andělce.
”A ty se mu divíš, že se tě snaží bránit? Prostě ses stala středobodem jeho vesmíru a má strach, že když přijde o tebe, tak přijde i o něj.” Zkusím jí vysvětlit, jak se věcí mají. A ani v nejmenším mi to nic nepřipomíná. Třeba mně. Akorát já jsem byl na místě Mala.
”Měla si vizi o tom, jak to v Pekle vypadá. Představ si tam být tak nechutně dlouho. Dej mu čas...” Část mně vnitřně trpí. Až moc jsem spěchal. Myslel jsem, že pět let stačí… ne, potřebovala víc. Měl jsem zvolnit.

”Budeme mu muset tedy pořídit nějaké zbraně. Vlastně se budeme muset všichni ozbrojit.” To je ta snadná část. Půjdeme je koupit, tam kde jsem koupil ty své. Mají je tam za celkem fajn ceny a taky kvalitní.
”To nepopírám, že je to až moc horké… Jenže ti dva spolu mají společné to, že jdou povětšinou do všeho až moc po hlavě. Tedy Nicky dřív střílela a pak se ptá… ale prostě byla ten nejskvělejší parťák. Měla tolik možností mně zradit a neudělala to.” Smutně se pousměji při vzpomínce, jak jsem jeden den strávil jako zranitelný člověk a ona měla příležitost mně oddělat. Neudělala to a vlastně mně zachránila.
A ano byla, protože je tu stále ten fakt, že nevím, jestli se vrátí. Takže…
Zdá se, že si Mal dopřává ty cigarety dvě. Vlastně se mu nedivím, když se to tak vezme. A já mám aspoň čas zpracovat jeho kolegyni.
 
Joleene "Jo" - 18. srpna 2017 07:37
joleene6101.jpg
Soukromý pokec s Luciferem
David

Jo, když to takhle David řekne, tak to má smysl. Dost dobrý na to, aby to byla nejpravděpodobnější hypotéza.

"Hádám, že na tohle posednutí nebude stačit nějaký vymítač, nebo něco takového?"
nadhodím něco, v co ani nevěřím pozitivní odpověď. Ačkoliv uvnitř mě je určitá naivní jiskřička, co doufá, že by někde schovaná mohla být nějaká vzácná kniha s informacemi o tom, jak se takový Hlas boží vymítá, nebo udělá nefunkčním. To by naprosto stačilo.

Pomalu pokývám na slova o hře. Docela určitě je tohle nějaká hra nebo experiment. Nebo rovnou víc her najednou.

"Jmenuje se Barney. Vede obchody s informacemi," řeknu bez váhání. Lhát nemá cenu. "Ale toho bych brala jako opravdu poslední možnost..."

Tím snad Davidovi naznačím, že pokud opravdu nebudu muset, tak mu jen tak nezavolám. Vlastně. Nebyli součástí té stejné party, kdysi dávno? Nezná ho tím pádem? Než se stačím zeptat, tak se ozve Mal. Pevně semknu rty a sevřu ruce v pěst. V duchu teď lituji faktu, že jsem se předtím ovládla a nevlepila mu ránu nazpět.

"Jo, tak proto pracuju nejraději sama..."
řeknu si pro sebe.

Třeba by se mu konečně rozsvítilo. Moje vnitřní soptění přeruší David, který mě opravdu, ale opravdu překvapí. Nevěřícně si odfrknu, když se na něj podívám.

"Ty věci vůbec nemusí souviset s tím, co řešíme teď. Občas nakopnu nějaké to vosí hnízdo. Nikdy jsem ale nepotřebovala žádného člověka, aby mě od toho chránil," pronesu stále ještě naštvaná z toho, jak se Mal šíří o věcech, co nemusí vědět každý.

Pomalu se nadechnu, abych trochu dostala to naštvání. Založím si ruce na hrudi.

"Černý ho vytáhl z pekla, kde byl snad nějakých 13 let v aréně, či co. S tím, že když ty dva dopadne, tak bude moct zůstat na zemi," vyklopím mu celou pravdu. I kdybych předtím váhala nad tím, zda se o tomhle šířit, tím, že zmínil mé problémy a plány, se ubezpečil, že nebudu tak mlčenlivý hrob.

Povytáhnu obočí a podívám se na Davida tak přímo, jak jen dokáži. Zavrtím hlavou.

"Hele, mě je naprosto jedno, že mi jednu vrazil. Vadí mi, že nepřemýšlí vůbec hlavou. A můj úkol je udržet ho naživu. To zase chtěl po mně Černý, abych mu pomohla s tím úkolem. Včera se vrhl na toho obra beze zbraně a rozmyslu,"
vysvětlím a znovu potřesu hlavou. "A moc mě neuklidňuje, že Mala a mně přirovnáváš k vám dvěma s Nicky. Nic ve zlém, samozřejmě," pokusím se aspoň zase trochu usmát a hodit to rozčílení za hlavu. "Jen je to s vámi trochu víc horké, než je zdrávo, řekla bych."
 
David *Lucí* Rubin - 17. srpna 2017 22:20
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Stále u mně doma
Joleene a hra za Mala

”To by mně také zajímalo. Obzvláště, když má být údajně zničený. Zapomínám, že Otec své hračky velmi nerad ničí. Hlavně, když si myslí, že by se mu mohli ještě hodit. Je velmi pravděpodobné, že došlo k posednutí.” Hlas Boží, je taková zvláštní entita. Parchant, který vznikl křížením anděla a démona. Takže je vysoce možné, že náš drahý Charles, je posedlný kurevsky mocnou entitou a vypadá to, že se mu to velice zamlouvá.
Povzdechnu si a promnu si strniště na bradě.
Je to prostě čím dál tím lepší.
”Třeba to je součást jedné velké hry. Otec přece miluje hry.” Sdělím ji svou myšlenku, která mně napadla poté, co se svěřila o tom, že v tom má prsty Černý.

”Ano, jmenuje se Patrick.” Potvrdím. Možná by nám skutečně něco prozradil, ale to by byla potřeba jej najít.
”Přes koho si mně vlastně našla?” Jinak řečeno, máš číslo na onu osobu a pokud máš, tak mu zavolej, že máme pro něj další práci.
Protože mně ani v nejmenším nepadá, jak ho najít a zároveň neriskovat své odhalení ostatním. Nechci, aby mi někdo další klepal na dveře.
Chci si odpočinout od toho být Luciferem, princem pekelným. Teď jsem Punisher.
No a co, že už se tak jmenuje ten superhrdina. Já umím trestat mnohem efektivněji, než on… a ke mně se to hodilo dřív než tvůrci něco takového vymysleli.

”Zapomněla se ještě zmínit, že jí včera chtěl unést obr a ráda by navštívila Michaela… ano toho Michaela s velkým M.” Upozorní na sebe Mal, který se vydá ven se slovy, že si jde zapálit.

Několikrát zamkrám. Zhluboka se nadechnu a vydechnu.
Dalo se to očekávat, když protistrana ví, že po nich ti dva jdou.
”Nezlob se na něj. Má o tebe starost.” Zastanu se ho. Ano, vážně bych si s ním měl podat ruku.
”Takže… ehmm… jak přesně si k němu přišla? Krom toho, že je cítit mou domovinou.” Zeptám se. Napadá mně sice jak, ale rád bych to věděl přesně.
”A to, že ti vrazil, protože si myslel, že to udělal mně… věř mi, že je to ještě slabota. Nicky do mně kolikrát vystřílela zásobník, protože to jinak neumí.” Něco mi říká, že by si ti dva mohli rozumnět.
Vážně si tu začínám hrát na psychologa? A zároveň si pomalu a jistě uvědomuji, že jsem s Nicky měl přibrzdit.
Zatraceně, já vážně žertoval o svatbě. Pozdě bycha honit. Pokud se vrátí, hodlám na to jít pomalu, teda když mi dá ještě šanci.
 
Joleene "Jo" - 17. srpna 2017 07:30
joleene6101.jpg
To mi teda povídej...
Mal a David

"Tak to nejsi jediný, kdo je tím překvapený,"
dodám souhlasně k Davidovi.

Sakra, na to že to je padlý anděl a kdesi cosi, tak s ním zatím jenom souhlasím. Říká to něco o mně a nebo o tom, jak moc se celá situace vymyká logice?

Zamračím se.

"Hlas Boží? Ale... jak by se k němu dostal?" zeptám se. Sice mám určité ponětí o Hlasu Božím, ale vždy jsem měla za to, že to není věc, co se dá prostě vzít a někomu JEN TAK DÁT. Že bych nedávala dost pozor při zaučování na anděla? Sakra...

Zavrtím se trochu na pohovce. Jednak se mi ta myšlenka příčí a jednak se mi moc nelíbí, jak tu Mal stojí, jako kdyby byl na stráži. Nevím, zda je to nějaký jeho blbý zvyk, nebo teď má hloupé nápady, ale výsledek je mi silně proti srsti. Avšak zatím se snažím soustředit na rozhovor.

"Nemáme v tomhle ohledu moc vodítek. To přiznám. Jediné, kde mě napadlo je hledat, je najít jejich posledního sourozence. Toho, který ještě žije... Patrik, myslím, ne?"
dodám s pokrčením ramen.

Připadám si neschopně, když nemáme absolutně nic solidního, co bychom přinesli na stůl. Spíš žadoníme o pomoc, protože toho je na nás moc. A to jsme tu ještě s postranními úmysly.
 
David *Lucí* Rubin - 16. srpna 2017 22:22
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
U mně doma - divné co?
Joleene a hra za Mala

Je to opravdu nezvyk bydlet v něčem takovém. Rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl a hodlám si zatím stát. Prostě to zvládnu, ač to sebevíc hrůzostrašně a nechutně, a tak vůbec špatně vypadá. Jen tak budu nejblíž své milované, která je kdo ví přesně kde. Nemluvě o tom, že je otázka, zda se vůbec někdy vrátí.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Nesmím nad tím přemýšlet, obzvláště teď, když tu je ten velký problém s velkým P a je s ní tak neskutečně spjatý.
Poslouchám Joleene a ani trochu se mi nezamlouvají její slova. Avšak neskáču jí do řeči.
Měl jsem počítat s tím, že v propuštění těch zatracených sourozenců bude mít prsty Andras a nějak to pojistit. Věřil jsem tak moc, že je nenajde a že jsem je dobře ukryl, že mne nenapadla možnost selhání. Byl jsem si tak jistý sebou a teď tu máme dva pekelné uprchlíky se schopnostmi. Víme pouze jakou má tu jeden.
K čertu.
Možná je vlastně dobře, že tu teď není Nicky.

”Takže od Černého. To mně vážně překvapuje, že se do toho angažuje.” Nelíbí se mi to. Pochybuji o tom, že to dělá jenom tak z dobroty srdce. Musí v tom být něco víc.
Ten parchant prašivej.
Líbí se mu sledovat své mraveniště, ale nikdy by si s ním tak přímo nehrál. Musí mít něco za lubem. Nedivil bych se, kdyby nešlo o nějakou hloupou sázku a nezačal se hrát milionový závod.
”Takže Andras propustil ty dva, dal jim schopnosti. Ten jeden je schopný ovládat… myslí? Mně přišlo, že to byl hlas...Ten Hlas s velkým H neboli Hlas Boží. Říká ti to něco?” Nevím, zda o tom slyšela a proto se jí rovnou zeptám. Opravdu se mi nechce dělat zbytečná přednáška ohledně otcova výtvoru.
”Nedivím se, že Mordecai nebyl proti tomu se schopný obrnit.” Jestli to na mně nějak působí? Žiju v domění, že ne. Ale mohlo se to změnit, já jsem se změnil. Takže uvidíme, až se spolu setkáme.

Mal

Stojí u pohovky, kde sedí Joleene jako hlídací pes nebo voják na stráži. Provinění z jeho tváře postupně mizí, neboť měla pravdu, že tu jsou kvůli práci. Nechává mluvit Joleene, protože jí věří a myslí si, že je lepším mluvčím než on. Nemluvě o tom, že jeho práce je o tom, aby jí chránil a místo toho jí zranil, i přestože po bolístce není ani památky.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.30238389968872 sekund

na začátek stránky