Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 16. srpna 2017 20:45
joleene6101.jpg
Návštěva domova pekelného pána
David a Mal

Zavřu oči na dvě dlouhé vteřiny. Než je pomalu otevřu a podívám se na Mala pohledem, který se ho jasně ptá, zda si dělá srandu. Pomalu vydechnu. Pomalu pohnu čelistí, abych zjistila škody. Cítím hlavně ret, takže to tak hrozné nebude. Hřbetem ruky se dotknu rtu, abych věděla, zda krvácím, či ne. Mal začíná mezitím už vyšilovat. Jindy bych to označila za zábavné, ale teď mu chci dát spíš přednášku na téma zvládání vzteku.

"Ty teď pusť z hlavy, máme práci, pamatuješ?"
odpovím na jeho drmolené nadávky. Jeho omluvy mě vážně nezajímají. Jsou naprosto zbytečné.

Věnuji proto pozornost Luciferovi, který se rozhodne, že zůstaneme v konverzační rovině. Za což jsem ráda. Aspoň k něčemu to bylo.

"Jo, jsem pro zajít dovnitř. Divadla jsme udělali už dost,"
souhlasím s pokývnutím hlavou a přejedu očima okolní domy. Klidně bych vsadila svou pravou ruku, že to aspoň někdo viděl. Oči jsou všetečné, obzvlášť, když patří někomu, kdo má mozek a příliš moc času.

Hele, dobrá zpráva! Až zase bude Carlos komentovat moje bydlení jako nedostatečné a pod úrovní, ukážu mu, kde bydlí samotný pán Pekel! Ha! Trumf roku! Usadím se na pohovku, aniž bych se nějak extra kochala výzdobou. Pouze jsem zkontrolovala pohledem, kde jsou vchody a východy a jestli se někde nikdo neschovává. Přehodím si nohu přes nohu.

"Od Černého máme informaci, že za to může Andras. A částečně asi víme, co se stalo tam u tebe ve vile. Tedy na tom místě, kde bývala tvoje vila. Kromě toho nečekaného setkání jsme je ještě nezahlédli. Ale ten, co umí ovládat lidi myslí. Je silný. Ani Mordecai mu nedokázal odolat..."
začnu sdílet informace o případu, co zatím máme. Cítím, že můj ret už je jako předtím, snad jen trocha zaschlé krve by mohl prozradit, co se mu stalo. Proto lovím z kabelky vlhčený kapesníček, abych si ret otřela a smazala i tuto vzpomínku. Je to skoro jako kdyby se mléko nikdy nevylilo.

 
Malcolm *Mal* - 16. srpna 2017 15:27
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Mizera jeden pekelný

Jestli si uvědomuji, že se chystám vrazit někomu, kdo by mně mohl expresně dopravit zpátky tam kam se mi ani v nejmenším nechce? Možná, ale opravdu hodně maličko. Teď se mi totiž jedná o…
O co se mi zatraceně jedná? Vždyť mi nic neudělal. Jenom té Andělské krásce a mně na ní přeci vůbec, ale vůbec nezáleží.
Chápu, kdyby mi nezáleželo, tak to vypadá úplně jinak.
Rána opravdu padla, ale neschytal to správný cíl a místo toho právě ta Andělka, kterou jsem se snažil bránit v čestném pěstním souboji.
Několikrát zamrkám, odstoupím od ní, promnu si ruku. To jsem opravdu nechtěl.
K čertu.
Když se perou dva psi, neměli by se strkat ruce mezi ně s úmyslem je odtrhnout od sebe. Riskuje se totiž poranění. To stejné svým jednáním riskovala i Joleene.
”Kurva. Kurva. Kurva.” Zakleju si ještě a chvíli pochoduji sem a tam. Než se mi podaří úplně se uklidnit a to tím, že pohlédnu na Joleen a její zraněný ret.
”Promiň.” Omluvím se jí a cítím se tak hloupě. Nikdy bych neublížil ženě a ani ve snu by mně nenapadlo ublížit té, která mi hodně pomohla. Promnu si zoufale obličej.
”Já nechtěl.” Dodám šeptem.
Proč to zatraceně udělala?

Lucifer

Stejně jako Mal nečekal, že se do toho Joleene rozhodne montovat. Ale bral to tak: Že kdo chce kam, pomozme mu tam.
Zkřížil si ruce na hrudi a se zájem pozoroval.
”Takže, zdá se, že máme společné nepřátele. Máte nějaké stopy nebo něco?” Promluví poté, co uzná, že už je dostatečný klid.
”Tedy… asi by bylo vhodné to řešit u mně.” Dojde mu po chvíli, když si uvědomí, že se stále stojíte venku a pěkně na ráně. Vydá se rozhodným krokem dovnitř, kde to nevypadá o nic lépe než venku. Vážně by se tu těžko hledal princ pekelný, který byl vždycky obklopený luxusem.

Byt je vybavený různě se nehodícím nábytkem z Ikei a připomíná to spíše nějaké Frankensteinovo monstrum.
Lucifer se usadí do na křeslo, která jistě zažila lepší časy a vypadá, že ji někdo vytáhl z kontejneru. Pohovka, která na tom není o nic líp se nachází naproti a asi jediné, co tak jakž takž dobře vypadá je konferenční stolek.
Kuchyně, tedy přesněji kuchyňský koutek v rohu, není na tom o moc lépe. Avšak jeden by čekal plný dřez nádobí. Zatím však v něm je pouze jeden hrnek. Zavřené dveře po pravé straně s plakátem nahotinky budou zřejmě do ložnice. Toaletu se sprchovým koutem jste minuli u vchodu.

”Takže...” Opět na sebe upozorní, když si řekne, že stačilo prohlížení si jeho domu a je to jasný náznak k tomu, abyste mu odpověděli na otázky, které položil venku.
 
Joleene "Jo" - 15. srpna 2017 07:55
joleene6101.jpg
Preferuji pojmenování nečekaní hosté

Na Mala jen mávnu rukou, že jsem v pohodě, nebo něco v tom smyslu.

Jeho suché prohlášení o rychlíku přijmu se ztuhlým přikývnutím. Ne, vést peklo vážně nechci. Díky za nabídku. Zůstanu tady na svém místě. Překvapeně si vyslechnu jeho další slova. Povytáhnu obočí a jen vteřinku zaváhám, než klidně sundám nohu z té miny. Ano, udělat tohle s reálnou minou, tak mě to zabije. Ale já se rozhodla v té vteřině věřit Luciferovi. Takový trochu pád důvěry na upevnění vazeb mezi novými kolegy, dá se říci. Jen trochu nebezpečnější verze.

Tím, že jsem stále naživu a že to byla jen maketa. Tak tohle jsem nečekala. Ale nestěžuji si. To vůbec. Necítím se vůbec napálena nebo uražena tím, že mě nechal stát na tomhle. Mal je na tom naprosto opačně.

"Male," pokusím se ho oslovit, ale to už vidím, jak se rozpřahuje na Lucifera.

*Udržet ho naživu bude asi náročnější, než jsem čekala,*
bleskne mi hlavou.

V tenhle moment netuším, jak to má David s nastavováním druhé tváře. Hádám, že tuhle filosofii moc neprosazuje vzhledem k počtu nepřátel. Nehodlám to riskovat, a tak se hned rozhodnu zakročit a rychle od něj odtáhnout Mala. Raději schytat ránu za něj, než to tady propukne v nefalšovanou bitvu.
 
David *Lucí* Rubin - 14. srpna 2017 22:17
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Narušitelé

Zamračím se. Čichám podvod, ovšem poté, co spatřím v jejich očích se přesvědčím o opaku. Mluvila pravdu. Avšak viděl jsem pouze jednoho z bratrů, nicméně i to stačilo, aby to se mnou hnulo.
Ten parchant byl propuštěn a ke všemu dostal jako bonus schopnost ovládat hlasem.
Zatnu čelist, skloním hlaveň pistole, kterou následně schovám na své místo a ignoruji fakt, že se její pes rozhodl vystoupit z auta a volá na Joleene z přiměřené vzdálenosti.
Dovedu si představit, co viděla v mých očích. Peklo, kterému jsem za trest vládl. Nebylo to nic pěkného. Ano, uznávám, že mně to ze začátku bavilo a fascinovalo objevovat různé způsoby trestání a mučení. Ale po nějaké době se to stalo monotónní… A já byl najednou vlastně taky mučen.

”A to bylo jenom pohled z rychlíku.” Konstatuji suše. Ještě někdo se chce divit tomu, proč jsem si vzal dovolenou? Proč jsem o to místo nebojoval? Země je mi prostě nejbližší.

K té podobnosti neřeknu nic. Místo toho se ohlédnu kolem, zda tu nikoho nepovolaného nevidím a jsme tu jen mi tři.
”Není to skutečná mina, ale maketa.” Když jsem si jist, že to nikdo neuslyší, svěřím se jí.
Ano, ano, právě vás napálil Lucifer a vy jste se málem posrali.

”Ty zatracený parchante.” Zavrčí ochranitelsky její pes a vrhne se po mně s úmyslem mi jednu vrazit. Pochopitelně mu uhnu, avšak tak tak. Chvíli uvažují nad tím, zda jsou moje reflexy zpomalené nebo jeho naopak zrychlené. Silně mi to připomíná situaci, ve které jsem se už jednou objevil, akorát byl na jeho straně a bránil svou dívku, která se o sebe dovedla vlastně postarat sama. Přeci jen přeprala jak Mordecaie tak mně.
Ta vzpomínka však umožní človíčkovi, aby mi přeci jen jednu vrazil. Jenže by se mělo počítat s tím, že i já se budu mít v úmyslu bránit. I když jsem si to tak trochu zasloužil.
 
Joleene "Jo" - 14. srpna 2017 21:39
joleene6101.jpg
Audience

Je mi naprosto jasné, jak moc je to Malcolmovi proti srsti. Být po jeho, tak si klidně vymění místa a další stupidní hrdinské věci. Všechno by to určitě završil bojem na život a na smrt proti nejsilnějším protivníkům. Ačkoliv vzhledem k tomu, co o něm vím, se tomu vůbec nedivím. Nicméně jsem ráda, že mě poslechl. O jednu starost méně. Je jednodušší hazardovat pouze se svým životem. Jsem hold na to tak zvyklá, a proto klidnější, když jde "jen" o mně.

Nemusím naštěstí čekat dlouho na to, abych mohla na vlastní oči zahlédnout Davida. Vykouzlím úsměv. Nijak drzý, jen přívětivý. Částečně spokojený s tím, že jsem měla pravdu v té části, že tu je. Jeho skepse je naprosto na místě. Pokývám pomalu hlavou, jakože chápu.

"Jistě, přesvědč se sám."



A pak se zpříma podívám do jeho očí. Soustředěná na ten incident, aby jej mohl bez problémů vidět. Takhle zpětně si říkám, že jsem se možná (zcela určitě) méně měla na tohle soustředit a připravit se na to, co uvidím.

Navalí se mi.
Kolena se rozechvějí.
Moje duše volá po rychlé smrti.

Cítím, jak se mi tělo chce přepadnout dopředu. Schovat si moje vědomí, mé oči, celou mě, před tou scénou, před tou jednou dlouho věčností v Pekle. Tělo se poddává. Ale pak se ozve ta malá jiskřička uvnitř mě. Nevím, co je, ale je dostatečně hlasitá a rázná, aby mě přiměla zůstat stát. Kolena se zpevní. Svaly napnou. Udržím rovnováhu.

"Doprdele-tak-tohle-ne,"
zadrmolím si skrz zuby, když se rychle podívám stranou.

Teď jsem schopná se soustředit pouze a jenom na dýchání. Doprdele, skoro se mi chce brečet. Ale s každým nádechem to jde lépe. Rychle se narovnám v zádech. Nadávky, kterými v duchu plácám kolem sebe, mi dost pomáhají v tom se tvářit zase trochu jako já. Ale stále se mi chvěje žaludek a mám chuť se někde schovat.

*Klíč je v tom pokračovat. Jít proti proudu. Hlavně nezastavit. To už to jinak rovnou vzdej. Kdo zpomalí, nedojde na konec.*


Je to taková moje mantra. Ale funguje. Společně s těmi nadávkami, samozřejmě. A že jich mám celou řádku. Za ta léta jsem jich slyšela spousty. Hodně jsem si zapamatovala. Myslím, že jednou nebo dvakrát jsem donutila pár andělů se kvůli nim i červenat.

Ale o tom až jindy. Teď se vraťme k tomu, jak je mi příšerně mizerně z pouhého náhledu do pekel.

"Tak co? Vidíš tam tu rodinnou podobu?"
zeptám se a nenápadně polknu pachuť žluče v krku, společně s tím uzlem, co se mi v hrdle udělal. Ruce si založím na prsou, protože bych jinak viděla a ukázala, jak se mi třesou. To nám to seznamování hezky začíná.
 
David *Lucí* Rubin - 14. srpna 2017 20:48
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Opět na scéně

Zajímá vás, co takový princ pekelný dělá o svém volném čase, poté co si dal pauzu s Nicky Střelou? Víte, co je smutné? Že jsme spolu ani pořádně nechodili.
No dobře, tak vám to teda povyprávím… asi mi jinak nedáte pokoj.
Poté, co jsem odnesl nemocnou čarodějku do bezpečí, kde se o ní už jistě postarají, jsem se vydal promluvit do duše alchymistovi kvůli kterému se to z velké části všechno tak zkurvilo. Ano, taky jsem se na tom podílel. Kdybych nevolal jedinému alchymistovi, kterému jsem věřil, že by mne nezradil, možná by…
Možná by co? Co se stalo, už se stalo. Nejde to vzít zpátky.
Nicméně patřičně jsem toho parchanta potrestal a to tím, že se z něj stal opět smrtelník a jako bonus jsem ho zbavil zraku. No a když už jsem trestal jednoho, proč bych nepotrestal ještě někoho? Třeba takovou zlobivou upírku, která se stala jeho doslova a do písmene chůvou. Vzhledem k tomu, že Kasabian je pouze hlava na jezdícím vozíku, potřebovalo to i někoho s rukama a nohama, no a ona byla horký kandidát.
Mohl jsem ho sice poslat do říše pekelné, ale riskoval bych přitom, že by se spřátelil s mými nepřáteli a spoustu pěkných věcí by jim o mně pověděl. To jsem dovolit nemohl.

Spokojený z trestání, jsem se vydal do svého nového domova, to tam pěkně zkulturnit, aby se tam dalo nějakým způsobem žít. Nečekaným návštěvníkům po vzoru mé drahé šílené, jsem udělal pár překvapení v podobě minového pole a maličkých pastiček. Co se týče těch min, nejsem tak drastický a je to pouze atrapa. Nicméně kdo by chtěl riskovat možnost, že by to mohlo být skutečné. Takže efekt to má stejný.
Vážně by mně zajímalo, kdo se jako první do ní chytí.
Jestli si naivně myslím, že mně nikdo nebude hledat? Odpověď je asi všem jasné a to, že já to vlastně očekávám a těším se.
Vážně bych si užil, kdybych takhle chytl Michaela. Ale něco mi říká, že takové štěstí mít nebudu. Takže se budu muset spokojit s tím, co bude.

Zrovna jsem si čistil nově pořízené zbraně, když past sklapla. Přesunul jsem se nenápadně k oknu, abych si prohlédl vetřelce na svém pozemku. Můj byt se nachází v přízemí, jsem soused Nicky a bude vážně sranda, až se to dozví. Tedy pokud vůbec.
Asi nejsem tak nenápadný, jak jsem si myslel, protože mne ta žena zmerčila a oslovila jménem, pod kterým vystupuji na zemi. Nechal jsem jí mluvit, přitom si seskládal zpátky do původního a funkčního stavu pistoli, abych jí mohl použít v případě nutnosti.
Tak obchodovala s krysou… zajímavé, Nevím, jestli mi to má lichotit nebo urážet. Nicméně by mně zajímalo, co po ní chtěl, výměnou za to, že jí řekne o tom, kde se nacházím. Ani trochu se mi nelíbí, že jsem byl a možná stále jsem takto sledován.
Úkol číslo kdo-ví-kolik: Zabít všechny krysy v okolí. Napíšu si mentální poznámku.

Její jméno mi něco málo říká. Myslím, že se o ní zmínila Gabriela ve spojitosti s Rafaelem. Měli prý spolu nějaký románek.
Když zmíní, že jí poslal Černý, končí legrace. Namířím na ní a chvíli uvažuji nad tím, že bych stiskl spoušť. Zbavil se jí a toho jejího pekelného psa.
Jenže poté pronese dvě jména, která hnou s mou osobou.
Vždyť měli být kurva v pekle a tam si užívat své osobní peklo na míru, které jsem pro ně stvořil. S touto myšlenkou, vyjdu rozzuřeně z budovy. Mířím přitom pistolí jak na jejího poskoka v autě, tak na ní.
”Máte nějaký důkaz nebo to je jen další Otcova hra?” Zeptám se a je na mně vidět, že jen tak s něčím se nespokojím a že budu po ní chtít, aby se mi podívala do očí a já v nich tak mohl vyčíst, to co potřebuji a musí jí být jasné, že to nebude nic hezkého. Jsem jenom to, co jsem. Pohled do duše bude pro nás oba hodně drsný. Ale jak jinak bych se dozvěděl pravdu, že?

Mal

Mal chvíli soupeří s uposlechnutím tvého příkazu, stále se snaží najít něco, čím by tě z té situace dostal, ale neúspěšně. Než nakonec rezignuje a vycouvá zpátky do auta. Kde stejně jako ty čeká.
Když se princ pekelný vynoří z bytu, tak jej mlčky sleduje ze sedadla spolujezdce a kdyby byl psem, tak na něj s určitou pravděpodobností bude vrčet. Aspoň tak ti to připadá. Lucifer mu občas věnuje pozornost tím, že na něj namíří zbraní.
Je ti jasné, že dělá Malovi problém držet jazyk za zuby a čekat, nejraději by jednal. Ale nic jiného mu nezbývá a tak sedí na zadku, poslušně mlčí.
 
Joleene "Jo" - 14. srpna 2017 19:31
joleene6101.jpg
Dárek na uvítanou

"To jsme dva," prohlásím.

Možná bych se sem podívala, kdybych věděla, že tady jeho holka bydlí. Hledala bych ale spíš vodítka, než Lucifera jakožto souseda. Ale tak, logiku to má. Největší tma je hned pod svícnem. Snažila se jsem se odhadnout, ve kterém z oken se může schovávat. Zda čeká, kdo za ním přijde, nebo jen tam sedí jako kachna na vejcích a doufá, že nikoho tam nenapadne hledat. Kdyby celé nebe a peklo hledalo mou drahou polovičku - za předpokladu že bych nějakou měla - tam bych se asi upíjela někde k smrti. Kdyby tedy nebylo, jak ji pomoci.

Poslední dobou jsem nějaká roztěkaná. Bohužel to asi není pár dní, ani týdnů. Spíš tak let. A všechno se to zarazilo v jednom tichém "klik". Mráz po zádech mi proběhl dřív, než stačil můj lidský společník vykřiknout varování. Věděla jsem moc dobře, co ten zvuk znamená. Zastavila jsem se pevně na místě. Pouze jsem se krátce ohlédla na Mala, abych zjistila, jak daleko je.

"Vrať se ve svých stopách,"
vydám mu příkaz.

A pak se nadechnu a otočím se čelem k tomu domu. Na chvilku se zamyslím. Dokud se nehnu, mám moře času. No, aspoň nesedí smutný v koutě a nedoufá, že jej nikdo nenajde. Čeká potíže. Hodlá se bránit. Hodlá bránit ji. To je dobře. Pomalu se nadechnu.

"Davide?"
zvolám. "Já vím, že tam jsi. Obchodovala jsem s krysou, abych z ní tuhle informaci dostala."

Velmi se snažím, aby můj hlas byl pevný a sebejistý. A ne jako bych mohla během sekundy být na spousty a spousty kousíčků po celém okolí. Naštěstí mám v tom už tak trochu cvik. A párkrát mi už bylo naznačeno, že jsem občas drzejší a hlasitější než bych měla, tak se mi to snad teď bude konečně jednou hodit. Chvilinku mlčím. Vím, že tam je. Vím, že tu nechal překvapení pro návštěvníky. Takže když uslyší někoho halekat. Tak se aspoň půjde podívat. I kdyby se šel podívat a pomoct tomu, tak aspoň bude chvilka mluvení. A o to nám jde.

"Neměli jsme ještě tu čest. Jsem Joleene. Poslal mě černý, stejně jako taky toho fešáka stále trochu páchnoucího peklem. Nejsme tu, abychom ti dělali problémy. Spíš jsme tu, abychom ty naše problémy dali do kupy a vyřídili je společně,"
pokračuji po chvilce ticha.

Střídavě sleduji všechna okna. Další nádech, další vteřina ticha. Neustále si připomínám, že
musím stát na místě. Nevrtět svou sebehezčí zadnicí a nepřenášet váhu.

"Víš co? Shrnu to. Frederic a Charles. Jsou tady. A jdou po ní. A my je chceme tak mrtvé, že už nepůjdou vzkřísit."


Tak. A tím prozatím můj proslov končí. Doufám, že ta jména zaberou. Zbytek byla jen vata, omáčka. Spíš na přilákání pozornosti.
 
Malcolm *Mal* - 13. srpna 2017 00:27
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Za Luciferem

Nevěděl jsem, co bych jí tak k tomu měl říct. Jestli jsem si naivně myslel, že by něco v tomto zapeklitém případě mohlo být jednoduché? Odpověď zní jednoduše, ano a taky jsem někde slyšel, že prý naděje umírá poslední.

Nad tím, že se můžeme pomodlit, zvednu tázavě obočí a nad hlavou mi bliká velký otazník.
Jak by nám modlení mohlo pomoct, když by nás chtěl sežehnout pekelným ohněm? Nahlas se však raději neptám.
Přeci jen je řidič a vážně bych se nerad vyboural. Ona sice plán R má, ale já nevím, že bych něco takového měl a to by se mi to teď kurevsky hodilo.

GPSka zahlásá, že jsme na místě a já opravdu čumím jak péro z gauče, na to kam, že se to princ pekelný nastěhoval. Kdybych to vyprávěl někdy v pekle, tak by mi to nevěřili. Vždyť je to děsně pod jeho úroveň. Snad nejhorší čtvrť v Chicagu. Tady bych ho hledal naposled, vlastně ani v nejmenším. Uznávám, že je vlastně super, že si Joleene zajistila toho informátora.
”Oukej, tak tady na tomto místě bych ho nehledal.” Nestydím se to přiznat nahlas.

Poté co zaparkujeme vyskočím z auta s úmyslem zapálit. Neujdu ani krok, když zaslechnou velice nepříjemný zvuk, který se ozve z pod nohou Andělky. Což.mne donutí se také zastavit.
”Nehni se!” Doufám, že jsem stačil vykřiknout včas, protože pokud mne můj sluch neplete, tak teď stojí na nášlapné mině. Nemluvě o tom, že věřím, že je Andělka dost chytrá na to, aby si uvědomila jak moc je v prdeli.
”A s tímhle tvůj plán R taky počítal?” Zeptám se a pohledem hledám něco, co bych mohl použít na záchranu jejího zadku a zároveň se sám tak nedostal do stejné situace.
Mysli, kurva, Male. Vždyť si byl zkurvený voják. Snažím se sám sebe motivovat, ale moc mi to nejde.
Počítal jsem skoro se vším, ale s nášlapnou minou ne.

Kdežeto vlastně princ pekelný bydlí
 
Joleene "Jo" - 09. srpna 2017 07:33
joleene6101.jpg
Cesta za Luciferem

"Ale, Malcolme, přece bys to celé vykoupení nechtěl mít jednoduché ne? Náhodou, bude to skvělá historka, až budeš moct ukazovat památky na samotného pána Pekel,
" pronesu vesele a hraji si s klíči od auta, kterými odemknu a následně během pár vteřin i nastartuji. Och! Jak krásně to auto vrní!

"Vždycky se můžeme zkusit pomodlit," navrhnu napůl vtipem a mrknu na něj, než se otočím na zadní sedadla, abych vycouvala s autem.

A proč že to myslím jen z půlky vtipem? Inu, u mne to funguje tak, že když se ke mně někdo modlí, tak jej slyším. Naštěstí jsem jeden z těch méně známých andělů, takže tahle linka není obsazená. Snažím si v hlavě najít jakékoliv informace, co vím o Davidovi aka Luciferovi? Měli i archandělé takovou schopnost slyšet, když je někdo volá?

"Řekla bych, že uvidíme, až tam dorazíme. Třeba nám pomůže ta budova, nebo vždycky máme plán R - super-regenerace andělů," pokrčím rameny a soustředím se už na cestu směrem, kam máme dojet.

"Vlastně se začínám těšit, až ho poznám. Chodit na pivo s pánem pekel, je to by se mi líbilo,"
zasměji se krátce.
 
Malcolm *Mal* - 04. srpna 2017 22:22
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Cesta za Luciferem

Nechápavě se na ní podívám po jejím prohlášení. Upřímně doufám, že to nemyslí vážně. Nechci jí ublížit. Líbí se mi. Fakt neskutečně moc, až mne to začíná děsit.
Fakt, že bude Lucifer poblíž bytu své milé, mně mohl napadnout. Nejspíše tam čeká na její návrat. Nelíbí se mi však slovní spojení, že není ve své kůži.
”A my jej půjdeme stejně navštívit.” Prohlásím s povzdechem a pomalu dokuřuji cigaretu. Takže, když pronese, že s tím do auta nesmím, cigareta už je dokouřena a zahozená do kanálu.
Nasednu tedy za ní do auta.
”Máš nějaký plán? Třeba bílou vlaječku se kterou budeme mávat jako splašení?” Nadhodím.
Ano, jsem zvědavý na to, jak vypadá. O tom žádná. Jenže zároveň mám strach. Nechci se tam vrátit expresem. Jsem zpátky jenom chvíli. Mám svůj vlastní byt. Chci si to ještě nějakou dobu užít.
Něco mi však říká, že mu musíme nějak ukázat, že jsme ti hodní a vlastně to kvůli čemu jsme za ním přišli, je v zájmu nás všech. Nepřijde mi rozumné, zaklepat na jeho dveře a očekávat vřelé přijetí.
K čertu. Přemýšlej. Přemýšlej. Abych se přiznal, nikdy jsem nebyl přemýšlivý. Povětšinou jsem se do všeho vrhal po hlavě a až potom řešil následky. Jenže mám druhou šanci a chci to zkusit jinak.
”Číslo na Lucifera ovšem nemáš? Abychom se mu třeba ohlásili.” Je mi jasné, že její odpověď bude záporná, protože kdyby měla jeho číslo tak by mu nejspíše už dávno volala a celé by to probíhalo jinak. Musel jsem se, ale zkusit zeptat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.32303595542908 sekund

na začátek stránky