Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Malcolm *Mal* - 19. července 2017 09:46
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Bambusový domeček pro panenky - špatná odpověď

Pozorně a s jasným zájmem v očích jí poslouchám. Musím uznat, že je vážně skvělé, že máme něco naplánovaného a nebudeme vařit z vody, jelikož mně něco takového moc nejde. Nepopírám, že bych se to mohl konečně naučit. Ale jsem rád, že se tomu můžu ještě nějakou dobu vyvarovat.

"Lákavější už to ni být nemůže." Promluvím, když mi dá prostor k tomu něco říct. Poplácejte mne po rameni, neskákal jsme jí do řeči.
"Takže lovení bytu, pokec s velkým pánem pekla a potom s arogantním opeřencem? Vážně nebudeš potřebovat píchnout s tím Michaelem?" Nadhodím ke konci. Ne že bych jí nevěřil, ale pochopte mně. Mám tu nějaký úkol, který obsahuje být její klíště a krýt jí záda. Ona mi tady jasně dává kopačky. Nechci nasrat o velkého.
"Jinak to vypadá na hodně zajímavý den." Dodám ještě a zavřu oči.
"Dobrou, krásko. Ještě jednou díky." Otočím se k ní zády a po chvíli slyší jen mé tiché chrápání.

Probudím se ráno dřív. Ani se nedivím, když mně léčila, že ještě spí. Chvíli jí pozoruji, vypadá fakt kouzelně. Nakonec se rozhodnu vydat do baru a něco si ulovit k jídlu, tedy pokud to půjde.

Takže až se probere, najde mne s Carlosem dole. Jak se spolu bavíme a já se cpu jídlem.
 
Joleene "Jo" - 19. července 2017 08:03
joleene6101.jpg
Bambusový domeček pro panenky - Noc bych řekla, že už bude vcelku brzy končit...


Svou dnešní detektivní práci uzavřu, když se Mal zeptá na plán na zítřek. Jednu důležitou informaci jsem už zjistila. Až budu mít chvilku, tak si zaskočím popovídat s někým povýšeným a arogantním. Ale tak to ve velkých rodinách bývá. Ten s nejdůležitější prací (nebo prostě mazánek) mívá o sobě až moc velké mínění. A naše osobní vztahy s Michaelem? Inu... to povyprávím až někdy jindy. Vypnu si na telefonu vzdálené připojení k počítači a shodím své nohy ze stolu. Přejdu k posteli a vylezu si na ni.

"Plán je asi takový: zajedeme ke mně. Seženeme ti byt. Já si ideálně hodím sprchu a převleču se do něčeho, v čem se mě nikdo ještě nepokusil sprovodit ze světa. No a já pak asi budu muset využít informátora, co nám dá přesnou pozici Lucifera, tedy Davida. No a pak se za ním pokusíme dostat a promluvit si s ním ohledně celé té šílené situace. A když to přežijeme a dostaneme z něj kloudného slova, tak dostaneš volný večer a já si půjdu popovídat s Michaelem. Tím Michaelem, jestli víš o kom by mohla být řeč," pousměji se na něj a mezitím si načechrám polštář a uschovám telefon pod něj.

Lehnu si pak na bok čelem k Malovi, podepřu si hlavu rukou. Deku si zatím nechávám u nohou.

"V pohádkovém případě si David uvědomí, jak velký průser to je a začne to řešit sám. S větší pravděpodobností nás pošle k ledu, že se ho to netýká. A nejhorší možnost je, že ho ještě naštveme nějak a připíšeme si na seznam dalšího tvora, na nějž bychom si měli dát pozor. Tak co, zní ti to lákavě?"
usměji se široce.
 
Malcolm *Mal* - 18. července 2017 21:58
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Bambusový domeček pro panenky - Začíná noc!

Informace kolem Skály se točí kolem toho, že je to žoldák. Prostě za peníze udělá a oddělá cokoliv. Co se týče jmen, tak je tam pár, které ti něco říkají. Povětšinou se jedná o malé podnikatele, nic velkého. Nicméně zakopneš o jedno jméno, které ti něco říká a to hodně, neboť se jedná o pravou ruku Boha, Michaela. Divné, to by si pomyslel někdo kdo ho nezná. Nerad si špiní ruce, parchant jeden nebo mu Skála dělal ochranku. Nicméně za zeptání nedáš, tedy pokud se ti chce mluvit s arogantním opeřencem a to doslova.

Na sucho polknu.
Provokatérka jedna. Bleskne mi hlavou a snažím se nějak víc nezírat, takovou radost jí nedělat.
Nepočítal jsem s tím, že by mne zastavovala v tom, že jsem se rozhodl spát na zemi a jí přenechal postel. Nicméně aspoň nějaký způsob vděku by mohla učinit.
Vyslechnu si odpověď na mou otázku kol seznámení a zní to docela obyčejně. Vlastně nevím, co jsem čekal.
”Jaký je plán na zítřek?” Zeptám se, protože mám pocit, že mi sama od sebe nic neřekne.
Zalehnu přitom na zem, kde jsem si udělal ležení. Doufám, že mi něco řekne.
Vím, že jsme nezačali nejlépe, ale snad to půjde už lépe.
 
Joleene "Jo" - 14. července 2017 11:41
joleene6101.jpg
Bambusový domeček pro panenky - pohádka na dobrou noc
Mal

Ukážu mu můj skvělý chrup po celé té proceduře. Dám palec a ukazováček kousek od sebe.

"Jenom trochu," dodám ještě slovní přiznání.

Krátce mu popíšu, kde vlastně takový Carlos má koupelnu. Světě div se, není to poprvé, co tu přespávám, i když většinou k tomu byly mnohem příjemnější důvody než ten dnešní. Sama si udělám pohodlí tím, že si složím kalhoty na opěradlo židle a sundám si podprsenku, kterou taktéž úhledně složím na to místo. Pak se začnu houpat na židli tím způsobem, že mám nohy opřené a natažené o stůl a na židli jsem pohodlně opřená. Jednak je to pohodlné a jednak aspoň trochu opět potrápím muže z pekla. Přece jen mám své nohy hezky dlouhé. Kdo by to byl řekl, jsou od země až po zadek! A taky bych měla dodat, že se za sebe absolutně nestydím. Ani za mé kalhotky. Ano vím, některé ženy by se děsily toho, jestli mají zrovna dneska ty hezké na sobě. Jenže já to řešit nemusím, neboť si pořizuji všechny stejné. Hezké a příjemné krajkové. Šetřím na většině věcí, ale zrovna na těchto ne.

Volný čas a víceméně znovu nabytou střízlivost (nebo aspoň dostatečný stav vědomí) k tomu, abych napsala sms mému andělskému příteli, který se prý nějakou dobu nehlásí.

"Mám velké sousto. Potřebovala bych píchnout ;) Stav se co nejdřív. Jo"


Odolám dalším emotikonům a pak se vrhnu na drancování baterie v telefonu a wifiny Bambusového domečku k tomu, abych se přes vzdálený přístup připojila ke svému počítači doma, kde jsem začala hledat všechny možná informace o Skále, jeho zaměstnavatelích a tak podobně.

Krátce přejedu Mala pohledem, když se vrátí v čistém oblečení.

"Nech mě hádat, důležitě si odkašlal, když jsi byl ve sprše moc dlouho? Jo, jo, šetřílek Carlos," řeknu pobaveně.

"My s Carlosem? No, je to už dlouho... Jeden známý mě sem zavedl na jídlo a představil nás. Hrozně jsme se společně zřídili,"
pousměji se nad tou vzpomínkou a nechám telefon klesnout v mých rukách do klína. Sleduji jeho přípravy na spaní na zemi. Nejsem vůbec proti a vůbec nehodlám proti jeho chrabrosti protestovat. Já stejně neměla chuť si hrát na přespávání s teplým kamarádem v jedné posteli. Ačkoliv je mi jasné, že tahle postel není tak měkká jako ta moje doma.

Napadne mne, že bych se mohla zeptat na to, jak si užil volný večer, ale rozhodnu se, že mi do toho vlastně nic není. Měla bych mu říct asi o tom, že zítra až si řeknu, budu přesně vědět, kde je David Ruben. Ale to se mi vlastně taky vůbec nechce teď řešit.

"Je to jeden z nejlepších lidí, co znám. Tak se nikdy neváhej postavit na jeho stranu," dodám ještě na konto Carlose.

 
Malcolm *Mal* - 12. července 2017 21:28
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Bambusový domeček pro panenky - chystání se ke spánku
Joleene

Smích jí opravdu sluší, líbí se mi, že jsem ho způsobil.
”Tomu bych i věřil, jsi takový malý zázrak.” Má to být lichotka tak doufám, že byla dobře pochopena.
”A sexy si rozhodně taky.” Dodám. Myslím, že jsem to už během dnešního dne několikrát i řekl. A že jí to říkám rovnou bez těch keců kolem. K čemu zatraceně jsou? Čas rychle utíká a nemáte ani nejmenší tušení, kdy vám dotiká. Je to prostě takové tik tak bum. Nikdo se nezajímá, jestli jste někdy za celej svůj posranej život někoho milovali. Co všechno jste vyzkoušeli a prožili. Prostě se to stane. Umřete. Pak přijde na řadu rozhodování kam patříte. Říkají tomu velký Boží soud.
Pokud jste byli totální zmrdi a ničili život druhým, jdete do pekla. Jdete do pekla i pokud jste se snažili bránit svůj stát. Je jim jedno, že jste zabili ty zlé. Důležité je, že jste se zbavili něčího největšího daru a to života… tečka konec. Věděl jsem, že v pekle skončím už když jsem dostal poprvé do ruky zbraň a potvrdil jsem si svou myšlenku, když jsem poprvé vzal někomu život.
Nebudu vám lhát. Je to na jednu stranu strašně dobrý pocit. Jako kdybyste si chvíli hráli na Boha.

Do reality mně přivede kurevská bolest a taková, když se nahazuje zatracené rameno. Ze rtů mi unikl bolestný výkřik. Nejsem žádná třasořitka, ale toto jsem prostě nečekal. Možná to je na jednu stranu správně.
”Přiznej se, užila sis to, ty sadistko?” Mrknu na ní, aby pochopila, že to nemyslím nějak špatně. Bohyně, vždyť jsem jí vděčnej, že mně to bolelo jenom po dobu léčení a nejsem v prdeli díky tomu několik dní. Protože nemáme tolik času. Musíme najít ty dva uprchlíky, dřív než udělají nějaký větší bordel.
Co vlastně chtěj? Zničit svou sestru? Pomstu? Zamyslím se na chvíli. Ten obr chtěl unést Joleene, ale kdo ví přesně kam.
Možná jsem po něm neměl vystartovat a nechat Joleene, ať dělá svou práci. Jenže kdybych věděl, že není tak opilá, jak v tom telefonu zněla a prostě umí jenom skvěle hrát.
Zatraceně. Jsem to, ale vůl. Jenže nadávky jsou mi teď k ničemu. Nezmění to, co už se stalo.

”Nevíš, kde tady má Carlos koupelnu? Potřeboval bych se opláchnout. Jsem od krve a celej špinavej. Nechci mu to tady zasrat.” Pronesu po chvíli ticha. Pokud mne navede, tak přejdu rovnou do sprchy, kde si pustím vařící vodu už ze zlozvyku, než mi dojde, že se to dá i zchladit. Dlouhou chvíli si užívám koupel, než zaslechnu něčí varovné zakašlání a dojde mi, že to je majitel.
”Omlouvám se… já… já hned vypadnu.” Prohlásím a vypínám vodu. Carlos po mně však hodí ručník, který bez problému chytnu a poděkuju, stejně tak mu poděkuji i za čisté oblečení, které mi dá.
”Říkal jsem si, že by se ti to mohlo hodit.” S tím mne nechá se v klidu převléct a už si jde opravdu lehnout.

Zpátky za Jo dojdu už převlečený v novém, přesněji se jedná o černé tepláky a tričko, s ručníkem kolem krku.
”Jak jste se vlastně seznámili?”
Obrázek
Zajímám se a doufám, že to nevadí. Přitom si začnu stlát na zemi. Svou deku složím, jako polštář a chystám se zalehnout. Přenechat jí postel. Jsem už v pořádku, tak mi spaní na zemi nebude dělat žádný problém. Navíc jsem na to zvyklí.
 
Joleene "Jo" - 29. června 2017 07:59
joleene6101.jpg
Zase na té správné vlně

Přešla jsem tu jeho starostlivou otázku mou vlastní, která ho rozesmála. Jistě, cítím se vyčerpaně, ano, asi bych teď neměla léčit už nic velkého, ale kdybych musela, tak bych stále mohla. Znám své limity. A vím, že ke dnu je to ještě dostatečně velký kousek, abych se nemusela litovat. Ano, trochu se mi motá hlava, ale to během pár vteřin přejde (a je to způsobeno předchozí konzumací toho hnusu, co si dobrovolně už nikdy nedám), ale k tomu můžu jen říct, že je dobře, že sedím a ještě chvilku budu. Zpozorním však, když se mu zkřiví obličej bolestí. Překvapeně zvednu obočí, ale pak mi sám potvrdí jednu věc. Zapomněla jsem na jedno zranění, jak jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách. Teď je řada na mě, abych se krátce zasmála.

"Prý nemůžeš," zavrtím hlavou a ušklíbnu se nad jeho slovy. "Už jsem zachránila i člověka na pokraji smrti. Tohle je prkotina. Ale tím si nemysli, že jsem tvoje chodící zázračná a sexy lékárnička. Příště se mi třeba nebude chtít tě léčit..." spustím obhajobu svých někdejších schopností (je to už nějaký ten pátek, kdy jsem se o podobné věci pokoušela).

"Ale takové věci jsou lepší nahodit ručně. Zahojit to, až když jsou zpět na místě. Je to tak méně bolestivé,"
řeknu ještě a naznačím mu, ať si tedy opět sedne a já mu s tím ramenem pomůžu. A překvapivě ani nelžu. Docela divná představa, že musím zmiňovat výjimečnost toho, že nelžu, když jsem ten anděl a tak dále, ne?

"Slibuji, že si to nebudu užívat až moc, jak trpíš," dodám ještě se zubatým úsměvem, než se do toho pustím.
 
Malcolm *Mal* - 28. června 2017 19:09
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Něco takového jsem někde slyšel

Jsem opravdu Joleene vděčný, protože mi dala do pořádku jak žebra, tak obličej. To jak rozbitý nos, tak prokousnutý ret. Krev z tváře budu však stále potřebovat opláchnout. Ještě by to chtělo se mrknout na rameno a budu zase jako rybička.
Jestli jsem ponaučen, že bude lepší si promyslet možnosti a ne se bezhlavě vrhat na nebezpečí? Ano jsem.
"Jsi v pořádku?" Zeptám se starostlivě, když si mne prohlíží. Nemám nejmenší tušení, co jí to léčení mohlo stát. Ale něco mi říká, že to nebude zadarmo.
Její následná slova mne donutí několikrát překvapeně zamrkat. Než se už po několikáté v její přítomnosti rozesměji a jsem strašně rád, že už nemám zlomená žebra. Nicméně bolest z vyhozeného ramene mi zkřiví tvář.
Takže mně chtěla vidět bez trička. Stejně bych ho na noc sundal, protože potřebuji, aby vyschlo. Takže by mne viděla, tak či onak.
"Bude ti odpuštěno, když se mi podíváš i na to rameno." Prohlásím a mrknu na ní. S tím monoklem to musí vypadat opravdu komicky.
"Teda pokud už nemůžeš, tak mi ho jen pomož prosím nahodit zpátky." Dodám po chvíli.
"Ale máš pravdu, to tričko je hrozné. Měl bych si koupit něco pořádného na sebe." Nebudu přece chodit stále v tom stejném, navíc je na něm stále má krev.
 
Joleene "Jo" - 26. června 2017 08:45
joleene6101.jpg
Studené ruce, upřímné srdce?

Usoudím, že se musí vážně cítit pod psa (osobně se tomu ani nedivím s tím, co má a tím, čím jsi prošel za posledních 24 hodin...), když už nemá ani žádnou pořádnou odpověď a jen poslušně si lehne a drží. To ne, že bych toužila po tom, aby mi tu dělal nějaké divadlo, nebo tak něco, jen... si to pro sebe komentuji.

Opatrně se ho dotknu v místě, kde jsem cítila/zjistila jeho zlomená žebra. Vlastně není potřeba se na to zas tak moc soustředit a mít zavřené oči a tak, ale já stejně nikdy nevím, kam se koukat. A dívat se na pacienta je takové... prostě divné. Hlavně pro lidi, jak mi bylo řečeno kdysi v minulosti, kdy jsem ještě nechápala moc to lidské vnímání situací a okolností.

"Zírání prostě je něco nepřirozeného. Lidi to nemaj rádi, jasný? Hlavně to, jak ani nemrkáš. Je to jako kdyby mě léčil robocop... Achjo, jasně, ty netušíš, co to je, já zapomněl... Vysvětlím ti to jindy jo? S bednou chlazených a nějakou telkou."


Nevím proč, ale některé chvilky si pamatuji lépe než jiné. Tahle patří mezi takové momenty, v nichž si připadám jako ve skutečnosti. Skoro jako kdyby se odehrávaly přesně teď, jako kdyby nebyly vzdáleny několik let.

S dlouhým výdechem pomalu otevřu oči a podívám se na Mala, cítila jsem totiž, jak se napíná, když jsem ho léčila. Ale, jak jsem čekala, i když to bolelo, snažil se být tak potichu, jak jen mohl. Všimnu si toho, že se mu podařilo si prokousnout ret. Vlastně ani neudělám tu chytrou věc, že bych chvilku počkala a zjistila, jak moc mě vyšťavilo to léčení žeber. Přiložím mu prsty na rty a snažím se nevšímat si jejich textury, nebo tepla z nich vycházejících a rychle se pokusím zahojit onu ranku v nich.

Tentokrát si jej při tom krátce prohlédnu. A všechno mi to najednou dojde. Sedí to, do obvyklého vzorce jeho chování. Je to tak zřejmé, až se mi chce samotnou pokárat, jak jsem moha být tak sebestředná a nepoznat to. Malcolm nebyl vrácen na zemi, aby pomohl MNĚ nějakým způsobem. Byl tu, aby si zasloužil druhou šanci. To já tu mám být ten pomocník, aby se ON mohl osvědčit. Protože takhle většinu her dělá všemohoucí. Vždy testuje své věrné ovečky, obzvlášť ty, co má nejvíce v oblibě. Ale vždy to byli, jsou a budou lidi.

Najednou jsem klidnější. Celý ten případ, všechno to šílenství kolem, všichni ti, co stojí v cestě našeho úkolu. Je to jasnější, tišší, ostřejší. Dává se konečně trochu smysl. Tak moc, až se pousměji, když stáhnu z jeho rtů prsty.

Sednu si pohodlněji tak, že si jednu nohu složím pod sebe a podívám se zvědavě na Mala. Monokl jsem mu neléčila úmyslně.

"Je teď ta správná chvíle, kdy se mám přiznat, že jsem tě mohla léčit i přes to hrozné tričko?"
zeptám se vesele, abych trochu odlehčila to ticho, co bylo při léčení.

 
Malcolm *Mal* - 24. června 2017 21:43
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Doktorka Joleene - to zní jako název nějakého seriálu

"Nemám žízeň." Špatně si vyložila můj pohled na sklenici. Nevím, jak bych jí to vysvětlil. Že je pro mne pohled na sklenici stejný, jako pohled na kilovou Nutellu. Tak raději mlčím a opatrně si lehnu na postel.
Joleen není jediná, kdo pekelně zmokl. Jenže narozdíl ode mne má u sebe doma, něco jiného na převlečení. Tohle je moje jediné.
Mokré tričko se válí na zemi a budu doufat, že do rána uschne. Nechci se mi otravovat toho, kdo nás tu nechal přespat s prosbou o něco suchého na sebe. Už tak se cítím dost blbě.
"Dobře, asi máš pravdu." Na to, abych se s ní dohadoval, jsem moc zmlácený a ona je tu ta co mne může ošetřit. Takže doufám, že ví, co dělá.
"Dobře." Přivřu oči a nechám jí dělat její práci. Snažím se být hodný pacient.
Ani nevím, jak bych popsal dotek jejich rukou. Má je tak hebké a studené, což je možná způsobeno tím, že venku zmokla.
Dovedu si představit průběh léčení zlomeniny a tak se pokusím vůči té bolesti obrnit. Zlomené kosti se rovnají. Musím se kousnout do rtu, abych překonal bolest. Podaří se mi však jej prokousnout. Takže opět se mi v ústech objeví povědomá pachuť krve. Někdo tu je prostě šikovný.
Až to léčení skončí, tak bych si měl opláchnout obličej, který je zasviněnej mou krví způsobenou ze zlomeného frňáku.
Zatraceně... že jsem se nezeptal na to, kde má sprchu.
Něco mi říká, že budu muset Joleen dnešek vynahradit. Připadám si vůči ní zavázán.
Nemluvně o tom, že postel je sice dvoulůžko, ale nedá se odtáhnout. Pokud se budu cítit o trochu líp, tak nemám problém si lehnout na zem a přenechat jí celou pro ni.
Raději však mlčím a stále si hraju na hodného pacienta, kterého ošetřuje sexy doktorka.
 
Joleene "Jo" - 21. června 2017 21:50
joleene6101.jpg
Hrajeme si na doktory...

"Ochránil?" zeptám se ho dost pochybovačně, když hodím jeho triko přes židli. "Jsem si jistá, že předtím jsi to formuloval rozumněji,"dodám ještě. Samozřejmě, že si prohlédnu jeho tělo, když už tu přede mnou je. Ale nic vzrušujícího ani přitažlivého v tom nevidím. Ať už to je vyprchávajícím alkoholem, únavou, tím, že možná není zrovna můj typ, a nebo proto, že vidím ty rány, co potřebují zahojit. Každý ať si z toho vybere podle libosti.

Zaregistruji jeho pohled na sklenici vody, kterou jsem nechala přinést pro sebe.

"Lehnout, šup,"
pobídnu jej. "Napít dostaneš, když budeš vzorný pacient a nebudeš se cukat a budeš poslouchat," přidám další požadavky a počkám až si lehne. Pak si sednu na kraj postele vedle něj, dám si mokré vlasy přes rameno, aby mi nepřekážely. Mezitím zjistím, že po tomto dešti budou potřebovat opravdovou a ideálně dlouhou sprchu.

"Naposled, co jsem kontrolovala, tak jsi byl člověk, co trpěl v pekle," řeknu na jeho obavy z léčby.

Natáhnu k němu ruce, abych začala s tou léčbou, ale pak se zarazím. Vteřinku či dvě váhám, mlčím. Jde to vidět, jak se má ruka zastaví uprostřed pohybu, než opět vyrazí na svou cestu, jak jsem tu myšlenku zaplašila.

"To, co jsem říkala v baru platí. To, že jsi jen člověk i to, že jsi teď de facto můj parťák..."


Skoro to zamumlám. Pokrčím rameny. Snad, abych sama sebe přerušila v těchto myšlenkách se bez varování dotknu jemně jeho hrudi a zkusím léčit jeho zlomeniny.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.28061509132385 sekund

na začátek stránky